Rozhovor s bronzovým účastníkem světových hasičských her (WFG) v Sydney Dušanem Plodrem
Ve dnech 19. – 28. 10. 2012 se v australském Sydney konaly světové hasičské hry (dále jen WFG), které jsou obdobou letních olympijských her doplněných o typické hasičské disciplíny. Na těchto hrách HZS Středočeského kraje reprezentoval pprap. Dušan Plodr z ÚO Beroun. O svých pocitech a dojmech si povídal s vyšetřovatelem požárů por. Ing. Milanem Provazníkem.
Milan: Jak a kdy si se stal členem českého reprezentačního družstva?
Dušan: Členem hasičské reprezentace jsem od roku 2010, kdy jsem se zúčastnil WFG v jihokorejském Daegu. Do reprezentace jsem byl nominován na základě svých výsledků dosažených na republikových soutěžích v TFA (železný hasič).
Milan: Jakých dalších mezinárodních soutěží si se zúčastnil?
Dušan: V roce 2011 jsem se účastnil hasičských a policejních her v New Yorku. Letos na jaře jsem startoval na ME v TFA v německém Mönchengladbachu a nyní WFG v Sydney.
Milan: Právě v Sydney si dosáhl vynikajících výsledků, řekni nám, v jakých to bylo disciplínách?
Dušan: Byly to tři bronzové medaile, které si cením o to víc, že jsem je získal v typicky hasičských sportech, které jsou na těchto hrách prioritní. Byly to výběh do 83. patra věže Sydney Tower v kompletním zásahovém oděvu s dýchacím přístrojem, dále královská disciplína her – týmové TFA a štafeta TFA.
Milan: Jak jednotlivé soutěže probíhaly a jak Ti vyhovovaly?
Dušan: Začínal jsem výstupem do 83. patra věže Sydney Tower, což je o 57 pater výše než nejvyšší budova v ČR, proto se u nás na podobnou soutěž můžeš jen obtížně připravit.
Milan: To nemůžeš třeba Pankrác běžet víckrát ?
Dušan: I kdybych ho běžel třeba šestkrát, tak to nebude ono, protože cestou dolů si odpočinu a přímý výstup mi to nenahradí. S bronzem ze Sydney Tower jsem spokojen.
Milan: Jak Ti sedly další disciplíny?
Dušan: V jednotlivcích TFA jsem obsadil čtvrté místo, což pro mě bylo trochu zklamání. V týmové soutěži TFA jsem získal bronzovou medaili a další bronz přidal ve štafetě TFA.
Milan: Byl si fyzicky po těch výkonech ještě schopen vyběhnout do města za děvčaty nebo jinou kulturou?
Dušan: Samozřejmě, snažil jsem se vidět ze Sydney co nejvíce a navštívil jsem například Opera House, Darling Bridge, Bonday Beach, Watson Bay atd.
Milan: Jaký dojem na Tebe dělalo Sydney jako město a jaká tam byla atmosféra, věděly Australanky vůbec o vaší soutěži a fandily?
Dušan: Na rozdíl od Korei nebyly hry příliš mediálně propagovány a proto se většina soutěží konala jen před pár stovkami diváků. Ale jinak mě osobně Sydney nadchlo, panuje v něm pohodová atmosféra, žádné davy nebo dopravní zácpy, vše je tam nové, čisté. Celé město, ačkoliv má přes 4 miliony obyvatel, působí příjemným venkovským dojmem.
Milan: Jak se podle Tebe může našinci v Austrálii žít?
Dušan: Pokud si v Austrálii i vydělává, tak dobře. Ale z pohledu českého turisty – hasiče je cenová hladina téměř všeho neuvěřitelně vysoká.
Milan: Co bys mi ještě doporučil k vidění, až se sem vypravím třeba na ozdravný pobyt?
Dušan: Tak především si vem dlouhé volno, protože cestování po tak velké zemi Ti odčerpá spoustu času. V jejich měřítku je vše do 1000 km blízko, navíc tam kilometry stejně neznají. Já jsem vzhledem k omezeným časovým možnostem opustil Sydney jen jednou a to návštěvou Blue Mountains, kde jsem se podíval do deštného pralesa.
Milan: Zpátky ke sportu, byly disciplíny TFA v Sydney hodně odlišné od třeba těch našich?
Dušan: V Sydney se běhalo podle mezinárodních pravidel, kdy je soutěž rozdělena na čtyři úseky, které absolvuješ s desetiminutovými přestávkami a výsledným časem je součet všech úseků. U nás je závod většinou absolvován v celku bez přestávek.
Milan: Jsme tedy jako hašouni zocelenější?
Dušan: Do jisté míry jistě! Třeba pankrácký Iron Fireman je považován za nejtěžší hasičský závod na světě (in the World). Ale v Sydney byly přestávky vykompenzovány větším počtem disciplín. A o náročnosti svědčí i spousta odpadlých závodníků, kteří soutěž nedokončili.
Milan: Jaká kritéria měla týmová soutěž TFA?
Dušan: Sčítaly se tři nejlepší časy jednotlivců z každé země. V našem případě Lukáše Nováka, nejlepšího Čecha, můj a Honzy Semeradta. Tuto soutěž senzačně vyhrál Hong – kong před Německem.
Milan: Ve štafetě jste těsně přišli o druhé místo, co k němu chybělo?
Dušan: Tak přesně to byly dvě vteřiny na Brazilce. Myslel jsem, že v našem složení můžeme pomýšlet i na zlato. Avšak Němci byli suverénní a dvě vteřiny na osmi minutách na Brazilce jsou spíše smůla než ztráta!
Milan: Jací jste byli jako štafeta tým?
Dušan: Tým tvořili Zdeněk Koutník z Prahy, který běžel první úsek a předával štafetu Janu Semeradtovi z Liberce, třetí úsek běžel Lukáš Novák z Ústí nad Orlicí a já byl finishmanem. Známe se poměrně dlouho z reprezentačních soustředění a závodů. Myslím si, že jako tým fungujeme velmi dobře.
Milan: Jak celkově hodnotíš své vystoupení na hrách a budeš pokračovat?
Dušan: S odstupem času vidím vše pozitivně, i když se nemohu zbavit dojmu, že jsem mohl dosáhnout ještě o trochu lepších výsledků. Reprezentovat svou zem pro mě bylo vždy ctí a proto pokud budu dále nominován, rád se vždy zúčastním. Avšak vzhledem k finanční situaci ve sboru nevím za jakých podmínek a zda vůbec bude výběr fungovat. Já osobně jsem potěšen vstřícným přístupem mých nadřízených jak na ÚO tak na KŘ, kteří mě v rámci možností podpořili. Což není bohužel zvykem ve všech krajích.
Milan: Díky za rozhovor.
por. Ing. Milan Provazník
oddělení zjišťování příčin požáru
územní odbor Beroun