Dne 3. června 2013 došlo ve skladovacím a balicím objektu firmy Kovolis Hedvikov, a.s., k požáru, jehož likvidace trvala více než 30 hodin a podílelo se na ní sedm jednotek PO a celkem 58 profesionálních i dobrovolných hasičů. Požár způsobil škodu za téměř 27 milionů Kč.

Popis objektu

Skladovací a balicí hala je součástí areálu firmy Kovolis Hedvikov, a.s., pobočky Ronov nad Doubravou, která se zabývá tlakovým sléváním hliníkových slitin a jejich obráběním. Celý objekt je tvořen ze tří na sebe navazujících staveb. Požár vznikl v třípodlažní budově sloužící ke skladování a balení hotových výrobků. Z jižní části je přistavěna hala pro expedici. Ze západní strany je hala s CNC stroji pro obrábění odlitků, dále pak hala pro příjem polotovarů a expedici.

Objekt má půdorysné rozměry 30 m x 50 m, obvodové zdivo je z cihel, stropy jsou z železobetonových panelů. Jednotlivá patra jsou propojena schodištěm a výtahy. Střecha je tvořena železnými profily, pozednici tvořil I profil a nosnou plochu střechy železný svařenec trojúhelníkového tvaru, krytinu střechy eternitové desky.

Ve 2. NP se nacházely hotové výrobky, kontrola kvality, kanceláře a šatny, 3. NP sloužilo k balení a přípravě výrobků k expedici (sklad balicího papíru, přepravky) a kanceláři údržby. Z budovy vedou dvě evakuační cesty, vně budovy schodištěm a z jižní strany železným evakuačním schodištěm. V době požáru byli v budově zaměstnanci ranní směny, kteří však stihli budovu včas opustit.

Průběh zásahu

V 08.53 hodin obdrželo krajské operační a informační středisko HZS Pardubického kraje (KOPIS) oznámení o požáru v objektu areálu firmy Kovolis Hedvikov, a.s., v Ronově nad Doubravou. Na místo události byla vyslána jednotka PO ze stanice Seč s CAS 20, která byla posílena o jednotku ze stanice Chrudim s AZ 30 a CAS 32. Poplach byl také vyhlášen pro jednotky SDH obcí Třemošnice, Ronov nad Doubravou a Lipovec. Po příjezdu prvních jednotek PO na místo události byl průzkumem zjištěn požár ve třetím patře skladovací a balicí haly. Podle informací zaměstnanců i vedení firmy se v budově již nenacházely žádné osoby a nebyl nikdo zraněn. Velitel první jednotky PO na místě zásahu nařídil násilné vniknutí do objektu a odpojení elektřiny a plynu v celém objektu. Bylo vytvořeno dopravní vedení B 75 od CAS se dvěma útočnými proudy C 52, kterými se hasilo z evakuačního schodiště z jižní strany budovy v dýchacích přístrojích. Po příjezdu jednotky PO ze stanice Seč tato jednotka vytvořila dopravní vedení vody od CAS.
Majitelé firmy uvedli, že v místě požáru je uskladněn papír, plast a čtyři sudy s emulzí oleje a vody sloužící k chlazení při obrábění odlitku.

Zřícení střechy a štítové zdi budovy

Vlivem vysoké teploty na místě zásahu došlo k deformaci ocelových nosníků střechy a vychýlení obvodového zdiva budovy. Zasahující hasiče i techniku ohrožovaly létající kusy eternitové střechy, velitel zásahu (VZ) rozhodl o ukončení hasebních prací a ústupu zasahujících i techniky na bezpečné místo. Došlo ke zřícení štítové zdi do prostoru expedice z jižní strany. Vznikající požár byl uhašen přenosným hasicím přístrojem. Na místo události byla povolána plynárenská havarijní služba, která uzavřela přívod plynu do celého objektu firmy (předpokládalo se možné porušení přívodního potrubí vedeného po plášti budovy).

Byla zřízena tři čerpací stanoviště s kalovými čerpadly Heron a přívodním vedením savicemi z náhonu vodní elektrárny, která je součástí areálu firmy. Zásobování vodou bylo po celou dobu zásahu dostačující. VZ povolal na místo události další jednotku SDH obce Prachovice. V 09.29 hodin se na místo události dostavil pracovník zjišťování příčin vzniku požárů HZS Pardubického kraje, územního odboru Chrudim. V 09.30 hodin byl vyhlášen 2. stupeň požárního poplachu. Na místo zásahu byl povolán krajský řídicí důstojník a krajský pracovník zjišťování příčin vzniku požárů.

Rozšíření požáru

Vlivem zřícení štítové zdi byl zvýšen přístup vzduchu na místo požáru a došlo k rozšíření ohně na celou plochu 3. NP, tj. na plochu přibližně 1400 m2. Narušená statika budovy, vysoká teplota a masivní vývin kouře znemožňovaly zasahujícím hasičům vniknutí do budovy, proto byla nasazena výšková technika AZ 30 k hašení z vrchní části budovy lafetovou proudnicí v dýchacích přístrojích a bylo vytvořeno dopravní vedení od CAS ze západní a severní strany k dopravě hasiva na místo zásahu. Z jižní strany dodával hasební látku monitor. Vzhledem k vysoké teplotě a hořícímu materiálu byla použita na hašení pěna z AZ 30. Ve 12.35 hodin bylo průzkumem z AZ 30 zjištěno, že se požár nešíří a VZ tudíž ohlásil lokalizaci požáru. Byl vytvořen útočný proud C 52 vnitřkem budovy po schodišti do prostoru kanceláře údržby ve třetím patře, který byl posléze nasazen na likvidaci požáru.

Likvidace požáru

Vzhledem k riziku možného zřícení konstrukcí byly vstupy do vnitřních prostor označeny páskou „VSTUP ZAKÁZÁN“, dále byl kvůli hrozícímu zřícení štítové zdi znemožněn vstup ze severní strany. Na dohašovací práce byl použit AZ 30, který byl ustaven tak, aby pokryl celé místo požáru. Dohašovací práce skončily likvidací požáru 4. června 2013 ve 14.55 hodin. Dodávku vody zajišťovaly jednotky SDH obcí Třemošnice, Ronov nad Doubravou a Seč, které se navzájem střídaly.

Dne 3. června 2013 byly ve 14.30 hodin odeslány zpět na základnu jednotky SDH obcí Lipovec a Prachovice a v 15.19 hodin jednotka HZS Pardubického kraje ze stanice Seč. Dne 4. června se v 08.15 hodin na místo dostavil statik, pracovník zjišťování příčin vzniku požárů, příslušníci Policie ČR, obvodního oddělení Chrudim a další specialisté (TÚPO), kteří zakázali vstup na 2. a 3. NP a označili další vyhrazená místa. Jednotka ze stanice Chrudim zůstávala na místě pro potřeby vyšetřovatelů a pro následné dohašení drobných žhnoucích ohnisek. Dále jednotka měřila rychlost větru. Po ohledání místa požáru byl objekt předán zástupci vedení firmy.

Dne 9. června došlo při obnově budovy ve 23.16 hodin znovu k hoření dřevěných trámů a latí. Místní jednotka SDH obce Ronov nad Doubravou oheň uhasila vysokotlakým proudem. Při likvidaci požáru se lehce zranil jeden zasahující hasič.

Příčina vzniku požáru

Příčina vzniku požáru nebyla dosud stanovena.

Specifika zásahu

Pozitiva
→ dobrá spolupráce složek IZS,
→ místní jednotka PO poskytla týlové zajištění všem zasahujícím,
→ dostatečné a blízké zdroje vody (Doubrava, II. stupeň povodňové aktivity),
→ kvalitní přístupové cesty a prostory kolem celého objektu,
→ dobrá komunikace se zástupci firmy Kovolis Hedvikov, a.s.

Negativa
→ vysoká teplota na místě požáru v jejímž důsledku došlo k narušení statiky budovy,
→ zranění jednoho zasahujícího hasiče.

nstržm. Lukáš CHALOUPKA, HZS Pardubického kraje, foto archiv HZS Pardubického kraje
 

Evropské emisní standardy jsou souborem nařízení a požadavků, které stanovují limity pro složení výfukových plynů všech automobilů nově uváděných na trh v členských zemích EU. Tyto směrnice jsou označovány jako emisní normy EURO. Emisní normy EURO 4 (platná od 01/2005) a EURO 5 (09/2009) postihují zejména dieselové motory a jejich limity jsou dosažitelné instalací nového zařízení do výfukového systému vozidla - filtru pevných částic (zkráceně DPF - Diesel particulate filter nebo FAP - Filtre Anti Particules). Implementace DPF měla kromě pozitivního dopadu na životní prostředí i negativní stránku v podobě zvýšení nebezpečí vzniku požáru osobních vozidel.

Produktem vznětového motoru jsou mimo jiné malé částice sazí o průměru pouhých 50 nm, které zároveň vážou uhlovodíky a sírany pocházející z paliva nebo plastického maziva. Pro člověka jsou tyto částice velmi nebezpečné, projdou dýchacími cestami až hluboko do plic a svým působením vyvolávají alergie a rakovinu. A po 100 tisících kilometrech jízdy „obohatíme těmito lahůdkami“ své okolí až o přibližně 4 kg!

Myšlenka razantního snížení emise takto nebezpečných produktů byla základní premisou pro zařízení filtru pevných částic do systému vznětového agregátu. První filtry pevných částic se objevily už v roce 1980 jako součást spalovacích motorů stacionárních strojů s prakticky konstantním průběhem výkonu. Automobily se dočkaly filtru až na začátku nového milénia.

Obecný princip a praktické provedení

Systém v principu funguje na základě záchytu pevných částic velmi jemným sítem ve výfukovém traktu. Toto síto je tvořeno keramickým tělesem z karbidu křemíku (SiC), které má voštinovou pórovitou strukturu s jednostranně zaslepenými kanálky. Průchodem výfukových plynů tělesem jsou pevné částice (saze - C) zachycovány a plynné polutanty (NO_x, HC, CO atd.) zreagovány na netoxické výstupní produkty (H₂O, O₂, CO₂). Filtr se tak postupně ucpává. Proto se v odpovídajících sekvencích u DPF uplatňuje přirozený nebo řízený režim proces čištění – tzv. regenerace, kterou není nic jiného než likvidace sazí prudkou exotermní reakcí.

Z principu jeho funkce musí být umístěn ve výfukové soustavě co nejblíže motoru. Z této podmínky vycházející extrémní tepelné zatížení vyžaduje robustní konstrukci procesní komory z oceli ve tvaru tubusu, kde je uložen porézní filtr. Pro potřebu detekce stavu DPF jsou z procesní zóny tělesa (před a za filtrem) vyvedeny dvě trubice k diferenčnímu tlakovému snímači a teplotní senzor. Rozdíl tlaku mezi vstupem a výstupem pak vyjadřuje míru ucpání tělesa.

Funkce

Aby nedocházelo k zanesení a ucpání DPF, jsou zachycené saze spalovány za vysokých teplot pomocí tepelné degradace nazvané regenerace. Regenerace je dosaženo v principu dvěma základními způsoby:
→ Pasivně – probíhá samovolně vždy, když pracovní podmínky motoru odpovídají teplotám výfukových plynů přibližně 350 až 500 °C, čemuž odpovídá například jízda po dálnici.
→ Aktivně – řídicí jednotkou aplikovaný soubor regulačních opatření do průběhu spalování motoru, jehož výsledkem je vzrůst teploty spalin na 600 až 800 °C. Konkrétní specifikace opatření se liší podle výrobce, ale prakticky jde zejména o změnu časování vstřiků, množství paliva nebo přimísení aditiv.

Kritické vlastnosti DPF

Integrace prvků pod kapotou vozidel se vznětovými agregáty vyvolávala obavy již před implementací relativně rozměrného tělesa DPF. Konstruktéři tak stáli před problémem, jak skloubit nutnost zařazení tělesa co nejblíže k motoru a současně se vypořádat s jeho extrémními provozními teplotami a prostorem. Zásadní bezpečnostní riziko tak představuje významné množství hořlavých materiálů v motorovém prostoru.

Zároveň dříve nebo později filtr představuje překážku proudícím plynům. Jedná se vlastně o takovou ucpávku ve výfuku, díky které se zvyšují ztráty a klesá výkon.

Saze z nedokonale spáleného paliva ve válci vznikají v kritických funkčních režimech motoru za studena v městském provozu, který představuje u většiny vozidel dominantní úsek. A neméně důležitým faktorem je křehkost filtru v provozních podmínkách vozidla.

Transparentní případy vzniku požárů s relevancí k DPF

Obr. 1 Stav vozidla po požáru s naznačenou pozicí instalovaného DPFHlavní roli zaujal leasingově pořízený vůz (2008) se vznětovým agregátem, jehož servisní historie poukazovala na nadstandardní údržbu. Půl roku zcela bezporuchového provozu následoval prázdninový víkend s intenzivním provozem, který majitel zakončil na čerpací stanici regeneračním cyklem čítajícím průjezd automatickou myčkou a doplněním provozních kapalin. Po opuštění čerpací stanice se ve vzdálenosti 2 km objevily zcela nezvyklé komplikace. Ztráta výkonu a následně přerušovaný chod motoru nebyly ovšem palubním počítačem indikovány. V krátkém časovém sledu došlo k výronu černého kouře z pravé části motorového prostoru. I přes okamžitý zásah hasicím přístrojem došlo k prudkému rozvoji plamenného hoření. Za štěstí v neštěstí lze považovat stometrovou vzdálenost nejbližší stanice HZS ČR a profesionalitu zásahu jednotky PO.

I když se požár výrazně nerozšířil, dosahovala škoda půl milionu korun. Rýsující se spor mezi výrobcem, majitelem, leasingovou společností a pojišťovnou (respektive zastupujícími právními subjekty) si tak vyžádal stanovení příčiny vzniku požáru s co nejpřesnější identifikací iniciačního procesu nezávislým subjektem (Technický ústav požární ochrany Praha).

Prvotní analýza vstupních informací přinesla zejména dva důležité poznatky:
→ charakter a prudký rozvoj požáru signalizoval problém v palivové soustavě,
→ absence varovných hlášení řídicí jednotky poukazuje na dysfunkci ve výfukovém systému, který z důvodu extrémních podmínek nelze s dostatečnou přesností detekovat.

Díky včasnému uhašení byla snadná identifikace ohniska požáru v lokaci uložení DPF, který byl instalován v přibližně vertikální pozici na pravé straně motorového prostoru vedle blatníku (obr. 1). Celkový počet ujetých kilometrů a nedávná prohlídka vozu výrazně snižovaly pravděpodobnost provozního ucpání síta DPF. Zároveň je nutné si uvědomit, že při ucpání filtru aktivuje řídicí jednotka bezpečnostní režim, který mimo jiné uvede motor do redukovaného provozu s výrazně sníženým výkonem pro dojezd do servisního střediska a tento stav nebyl aktivován. Celý DPF byl odebrán jako vzorek k odbornému zkoumání v laboratoři.

Obr. 2 Vypálený otvor ve dnu po vyčištění brusným ocelovým kartáčemLaboratorním zkoumáním vzorku byla identifikována řada stop prokazujících sled událostí, které měly za následek vznik požáru. Pro ilustraci lze uvést zejména roztavení robustního pláště z oceli na dně u výstupu do výfuku nebo roztavené a destruované úlomky tělesa samotného voštinového filtru, přičemž krystaly karbidu křemíku s krystalickou strukturou podobnou diamantu mají teplotu tavení v rozmezí 1800 až 2600 °C (obr. 2 a 3). Aby došlo ke vzniku zjištěných markantů během krátkého průběhu požáru, musel do exotermické reakce ve vnitřním prostoru DPF zasáhnout významný energetický potenciál.

Z hlediska identifikace prvotní dysfunkce bylo šetření zaměřeno na zpětné hodnocení událostí (příčina x následek) ovlivňujících spalovací proces, zejména pak na způsob plnění paliva, jeho druh, kvalitu, množství, a další parametry. Analýza paliva spolu s kopií účtu z pokladny prokázaly, že bylo natankováno 27,61 l automobilového benzinu Verva 100 (98 okt.), a to pro naftový motor nebylo v pořádku. Nabízí se otázka: „Jaká je souvislost mezi natankováním benzinu místo nafty v poměru 5:28 a vznikem požáru?“

Obr. 3 Tepelně destruované zbytky voštinového filtru DPFVznětový motor vytváří fyzikální podmínky umožňující samovznícení injektovaného paliva – nafty. Pohyb pístu ve spalovací komoře vyvolá kompresi nasátého vzduchu a na základě termodynamických zákonitostí způsobí vstřik paliva do takto stlačené atmosféry jeho samovolné vznícení bez potřeby podpory iniciátoru. Vznícení aerosolu nafty a následné explozivní hoření vyvolá svou expanzí pohyb pístu a v závěrečné fázi je otevřen výfukový ventil s vytlačením odpadních produktů přes turbodmychadlo do DPF.

Automobilový benzin má teplotu vznícení více než 400 °C, což je o více než 150 °C vyšší hodnota než u nafty. Znamená to, že i přes extrémně nízkou okolní teplotu jak na pólu jste schopni benzinové výpary bezproblémově zapálit minimální jiskrou, ale při styku benzinu s rozehřátou plotnou sporáku ho nezapálíte. Při spalovacím procesu vznětového motoru fyzikální podmínky jednoznačně neumožňují samovolné vznícení benzinu. Při dominantním podílu benzinu ve směsi paliva tak nedocházelo k jeho iniciaci ve spalovacích komorách a pronikal do výfukového systému. Hořlavá/výbušná atmosféra, která se kumulovala před voštinovým filtrem se pak zapálila při výfuku z funkčního válce, který byl dotován zbytkovou naftou z nádrže. Explozivní hoření nespáleného benzinu v komoře DPF vytvořilo extrémní tepelnou zátěž a rozžhavený plášť DPF zapálil okolní konstrukční součásti z plastu. Následnou perforací pláště tak došlo k výronu plamene, porušení palivové soustavy a tím k intenzifikaci požáru.

Požárně-technické charakteristiky automobilových druhů benzinu a motorové nafty 

Šest let staré vozidlo bylo provozováno bez významnějších závad nebo havárií. První identifikace potíží byla významná ztráta výkonu při běžné cestě mimo město (do 10 km), kdy si situace vyžádala nouzové odstavení vozidla u vozovky. Když se majitel druhý den vrátil zkontrolovat auto se servisním technikem, nevykazoval automobil žádný ze symptomů předešlých komplikací. Poté byl automobil pro kontrolu zavezen do autoservisu a podle zakázkového listu byl předán s tím, že neměl výkon.

Obr. 4 Spodní část dvoudílného DPF (dno) s vadně nasazeným těsněnímNa vozidle byla provedena repase/výměna všech vstřikovačů. Při zkušební jízdě po opravě majitel neseznal výraznou změnu, a tak výsledek reklamoval. Protože diagnostikou nebyly zjištěny žádné závady v návaznosti na výkon motoru, byla vedoucím provedena preventivní aktivace procesu regenerace DPF, který byl podle ukazatele zanesení ve stavu 40% kontaminace. Ze servisu si majitel vozidlo převzal a odjel na chatu vzdálenou 25 km. V závěrečné fázi cesty ucítil po změně nastavení ventilátoru zápach kouře, který mu potvrdil i spolujezdec. Krátce poté v cíli po zastavení oba spatřili, jak z okraje kapoty stoupá kouř a pod vozidlem se nachází hořící body. Hasebním zásahem zahradní hadicí se požár nepodařilo ani uhasit nebo eliminovat, přičemž jeho prudký rozvoj dokonce zabránil vyklizení pasažérského prostoru. Již při prvním letmém pohledu na následky požáru je zřejmé, že šetření představovalo rozsáhlou mravenčí práci s minimem stop. Rozsah tohoto periodika nedovoluje podrobný popis analytické dedukce průběhu šetření, které vyústilo separací dvou možných iniciačních mechanismů. Celé šetření bylo navíc ztíženo faktem, že se u daného typu vozidla vyskytly chyby v projektu, které měly za následek vznik požárů a vyvolaly tak dokonce výjimečnou svolávací akci, kdy výrobce bezplatně provedl výměnu některých problémových součástí.

Při laboratorním zkoumání vzorků se ukázalo, že DPF je rozebíratelného typu, který umožňuje mechanickou očistu vnitřního prostoru. Na rozdíl od předešlého případu nebyly zjištěny žádné stopy extrémní tepelné zátěže na vnějším povrchu ani vnitřní struktuře. Povrch síta byl kompaktní bez destrukčních změn. Stěžejní poznatky pocházely při zkoumání těsnění zajišťujícího kompaktnost systému dvou hlavních celků DPF.

Co se tedy stalo? Jak bylo v záznamech o servisních úkonech uvedeno, byl DPF čištěn a při jeho kompletaci DPF nebylo korektně nasazeno drátěné těsnění na kónicky zakončenou spodní část dvoudílného systému pláště (obr. 4), čímž došlo k jeho vzpříčení a vytvoření únikové cesty pro výfukové plyny ze spalovacích komor motoru. Vzhledem k úniku spalin z prostoru před sítem filtru, byl rozdíl tlaku mezi detekčními trubicemi diferenčního manometru vyšší než limitní hodnota, což řídicí jednotka DPF mylně vyhodnotila jako kritické ucpání. Když se motor zahřál provozem mimo město, bylo dosaženo optimálních podmínek, a tak byl systémem aplikován regenerační proces vyvolávající prudký vzrůst teploty a tlaku v komoře. Důsledkem toho byl výron plamenného hoření skrze netěsnící spoj ven z pláště filtru směrem vpravo na alternátor a čerpadlo klimatizace, kde zapálil konstrukční prvky, izolace, nebo perforoval produktovody s hořlavými kapalinami.

Závěr

Již od doby, kdy bavorský vynálezce Rudi Diesel zahájil éru vznětového motoru, byl jeho progresivní vývoj určen zejména optimalizací určujících parametrů ekonomiky/efektivity/ekologie – (E³). I bez hloubkové fyzikální analýzy je zřejmá logika jejich provázanosti – kvalitněji spálené palivo uvolní při sníženém množství stejnou využitelnou energii při nižší toxicitě a objemu odpadních produktů. Implementace DPF do systému motoru pak znamenala první v řadě dosavadních invencí, která negativně zasáhla do této vzájemné symbiózy. Proč vlastně?

Do svých automobilů začali implementovat DPF již před rokem 2000 významní němečtí a francouzští výrobci s motivační ekologickou dotací ve formě daňových odpisů v řádu 500 euro. Úředníci v Bruselu pak zcela náhodou šifrovali do závazných emisních norem Euro 4 a 5 číselný labyrint lapidárně stanovující limitní podmínky výstupních exhalací naftových vozidel tak, že bez pomoci DPF je nelze splnit. Tím je zřejmé zvýhodnění vybraných výrobců, což zavání drobným evropským protekcionalismem na přeplněném automobilovém trhu.

Inovacemi vstřikovacích systémů dosáhl výkonově naftový motor živosti benzinového motoru a navíc s asketickou spotřebou nafty. Tím se vyvolal boom prodeje těchto automobilů, a tak musely konstrukční týmy automobilek pružně reagovat implementací tohoto pohonu do nejširší škály vyráběných typů a zároveň byly nuceny promptně implementovat DPF. Nejpřirozenější časovou úsporou bylo omezení procesu vývoje a testování prototypů s vyhledáváním možných rizik, kdy nebezpečí číhá zvláště ve stísněných dimenzích vozů střední a nižší třídy, které ovšem představovaly dominantní podíl v celkovém prodeji. Nikdo si taky nelámal hlavu nezbytnou osvětou ve smyslu změn ve způsobu provozu a údržby, které jsou rozhodujícími faktory pro eliminaci rizik a prodloužení životnosti.

Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat a projevil se ve statistikách požárů motorových vozidel v důsledku tzv. technických závad, které ale prakticky pokaždé mají svého konkrétního viníka.

A nelze nechat bez poznámky, jak jsme se s problémem vypořádali v Čechách. Specifické řešení spočívá v přeprogramování řídicí jednotky, odstavení senzorů a nahrazení filtru „kusem trubky“, což při „vygooglení“ zkratky DPF oficiálně nabízí i s odborným vysvětlením řada podnikavých subjektů. Všechny systémy spalovacího agregátu jsou ovšem dimenzovány na přítomnost filtru a tak výsledný soubor exhalací je škodlivější než u automobilů, před implementací DPF!

Několik základních pravidel provozu vozidel s DPF

Studený motor produkuje více pevných částic a filtr se nedokáže dostatečně ohřát, aby se mohl regenerovat (vypálit zachycené částice).
→ Mikrosaze pocházejí z nedokonale spáleného paliva ve válci hlavně z důvodu nedokonalého rozprášení především za studena, ale i při ohřátém motoru zejména při rozjezdech z nízkých otáček, kde mnozí milují silnější zátah motoru, než má benzin, a využívají nízké otáčky.
→ Kritické režimy jsou zejména časté rozjezdy ve městech, kdy režim provozu není prostřídáván ustálenou zátěží (např. silnice nebo kousek dálnice).
→ Vyvarujte se vypnutí motoru v průběhu samočinné regenerace, která je indikována na palubní desce. Přitom platí, že varovnou kontrolku se rozhodně nevyplatí ignorovat – když se rozsvítí, je nejvyšší čas vyrazit na alespoň pětiminutovou jízdu klidným tempem a ustálenou rychlostí.
→ Žhavení je potřeba i za parného léta.
→ Životnost DPF se zvyšuje, jsou-li motoru dopřávány tzv. „nízko-popílkové“ oleje určené pro filtry částic.
→ Pozor na tankování nekvalitní nafty.
→ Při natankování benzinu nic neprovádět svépomocí – bezpodmínečně zavolat mobilní servisní službu, která vcelku rychle palivový systém dekontaminuje od benzinu schváleným způsobem.
→ Problémy s DPF řešit u autorizovaných servisů – i když je služba nákladná, nakonec ušetříte.

kpt. Ing. Petr MICHUT, Technický ústav požární ochrany Praha, foto archiv autora
 

Článek si klade za cíl informovat odbornou i laickou veřejnost o zaplynování kontejnerů pro přepravu zboží a upozornit na fakt, že při přepravě těchto kontejnerů často dochází k porušování přepravních předpisů.

Již druhým rokem se příslušníci Zařízení Tišnov (ZT) ve spolupráci s Policií ČR (PČR), Celní správou (CS), Centrem služeb pro silniční dopravu (CSPSD) a Českou inspekcí životního prostředí (ČIŽP) podílejí na dopravně-bezpečnostních akcích, které se provádějí na vytypovaných silnicích a hraničních přechodech v Jihomoravském kraji.

V průběhu těchto akcí provádějí příslušníci laboratoře ZT chemický a radiologický průzkum zastavovaných vozidel a na pokyn příslušníků PČR a CS identifikaci nebezpečných chemických látek (NCHL) podléhajících podle ADR (Evropská dohoda o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí - Accord europeén relatif au transport international des merchandi ces Dangerous for Route). Rovněž mají možnost prakticky procvičit odběr vzorků NCHL z přepravovaných nákladů, způsoby identifikace látek a načerpat teoretické i praktické znalosti o způsobu přepravy a balení NCHL podle příslušných předpisů. Díky této spolupráci byly během poslední bezpečnostní akce předány pracovníky CSPSD nové informace a upozornění týkající se kontejnerové přepravy a způsobů zaplynování (fumigace) kontejnerů. Některé kontejnery jsou zaplynovány, ale přitom nejsou označeny podle příslušných přepravních předpisů [1], případně kontejnery podle přepravní dokumentace jsou již odplynovány, nicméně stále obsahují toxikologicky významné koncentrace fumigantu. Tyto případy jsou hlášeny z různých evropských i zámořských přístavů. Odborná literatura uvádí, že v Nizozemsku téměř 21 % zaplynovaných kontejnerů nemá odpovídající označení nebo mají falešnou dokumentaci. Ve Velké Británii je to 6 %, podobná čísla hlásí i německý Hamburk [2], kde navíc řada fumigantů nalezených v kontejnerech nesmí být používána v zemích EU [3].

Odbavení zaplynovaných kontejnerů v přístavech je pro kapitána lodi i pro přepravní společnosti složité a často časově náročné, proto dochází k falšování dokumentace a k neodpovídajícímu označování zaplynovaných kontejnerů [2].

Neoznačené kontejnery představují riziko jak pro samotnou posádku přepravního prostředku, odbavovací personál v přístavech, kontrolní úředníky a celníky, tak i pro koncové zákazníky a majitele přepravovaného zboží a samozřejmě i účastníky dopravních nehod a v neposlední řadě i jednotky integrovaného záchranného systému. To dokládá řada případů uváděných v odborné literatuře. Například v roce 2008 tři pobřežní pracovníci v Rotterdamu omdleli po otevření dveří kontejneru pocházejícího z Dálného východu. Na vnitřní straně dveří byl nalezen visící pytel uvolňující fosfan [4].
Jak již bylo uvedeno, nebezpečí nehrozí jen u přepravy kontejnerů po moři, ale i po řekách, což dokládá případ z léta roku 2006 z německého Vestfálska, kdy došlo k otravě dvou skladníků, kteří byli vystaveni zbytkům fumigantu při 4,5 h trvající vykládce strojních součástí. Krátce poté si oba muži stěžovali na bolesti hlavy, nevolnost a kožní podráždění. Až později bylo zjištěno, že otrava byla způsobena zbytky fumigantu, 1,2-dichlorethanu (ethylendichloridu) [3].

Nebezpečí hrozí i pro koncové uživatele nebo majitele přepravovaného zboží. V roce 2008 vybalovala žena zásilky textilního zboží pocházejícího z Dálného východu a při rozbalování cítila často nepříjemný dráždivý zápach, který jí opakovaně způsoboval podráždění dýchacích cest. Poté, co tuto práci opustila, příznaky podráždění postupně odezněly [3].

Nebezpečné fumiganty ohrožují v neposlední řadě i složky integrovaného záchranného systému. Takový případ byl zaznamenán ve Wellingtonu na Novém Zélandu, kde došlo na pobřeží k výbuchu přepravního kontejneru. Hasiči dostali plameny pod kontrolu, nicméně během hašení byla nalezena uvnitř kontejneru neznámá chemická látka, která byla později speciální protichemickou jednotkou identifikována jako brommethan (methylbromid). Naštěstí nedošlo k významnému úniku látky do obydlené oblasti a nedošlo tak k ohrožení obyvatel přístavní čtvrti. Příčina výbuchu nebyla zjištěna [5].

Zaplynování (fumigace) kontejnerů

Zaplynování kontejnerů slouží k ochraně přepravovaného zboží proti škůdcům, jako jsou hlodavci, hmyz a členovci. Tímto způsobem se ošetřují jak zemědělské plodiny, jako například sojové a kakaové boby nebo obiloviny, tak živé rostliny, kožená galanterie, obuv a oblečení.

Fumigant je chemická látka, která za určitých podmínek přejde do plynného stavu a v dostatečné koncentraci působí toxicky na škůdce. Doba působení fumigantu je od několika hodin až po několik dnů v závislosti na meteorologických podmínkách (teplotě, vlhkosti vzduchu, apod.) [4].

V současnosti se k zaplynování používají následující fumiganty [3], [6]:
→ Fosfan (CAS 7803-51-2) - bezbarvý plyn, zapáchající po česneku nebo rybině, je vysoce toxický, extrémně hořlavý a samozápalný, pokud je čistý, je bez zápachu a není samozápalný, v čisté formě se však vyskytuje výjimečně.
→ 1,2-dichlorethan (CAS 107-06-2) - olejovitá, bezbarvá, hořlavá, těkavá kapalina, zapáchající po chloroformu. V Evropě je jeho používaní zakázáno. Používá se k fumigaci textilu, lidé by proto měli dávat pozor při vybalování textilního zboží putujícího ze zámoří a Asie.
→ Dichlormethan (CAS 75-09-2) - bezbarvá, špatně hořlavá, těkavá kapalina, zapáchající po chloroformu. Používá se k fumigaci textilu, lidé by proto měli dávat pozor při vybalování textilního zboží putujícího ze zámoří a Asie.
→ 1,3-dichlorpropen (CAS 542-75-6) - bezbarvá, hořlavá, těkavá a toxická kapalina se sladkou vůní. Je dobře rozpustná ve vodě.
→ Brommethan (CAS 74-83-9) - bezbarvý a toxický plyn, bez zápachu. 97 % celkové produkce se používalo na fumigaci. V Evropě je jeho použití zakázáno kvůli poškozování ozonové vrstvy.
→ Trijodmethan (CAS 75-47-8) - žlutá, krystalická látka, charakteristicky pronikavého desinfekčního zápachu, která se hojně používá v lékařství pro své antiseptické (dezinfekční) vlastnosti. Je dráždivý a zdraví škodlivý při požití a vdechování.
→ Amoniak (CAS 7664-41-7) - bezbarvý plyn štiplavého zápachu, toxický a hořlavý. Je dobře rozpustný ve vodě za vzniku hydroxidu amonného, ze kterého se plynný amoniak opět uvolňuje.
→ Formaldehyd (CAS 50-00-0) - bezbarvý plyn štiplavého zápachu, toxický a žíravý. Je dobře rozpustný ve vodě. Nejčastěji se používá v 35 až 50% vodném roztoku. Samovolně polymerizuje (vznik bílé sraženiny), proto se roztok formaldehydu stabilizuje přídavkem methanolu.
→ Kyanovodík (CAS 74-90-8) - bezbarvá, těkavá kapalina charakteristického zápachu po hořkých mandlích, je vysoce toxický, extrémně hořlavý a dobře rozpustný ve vodě. Oproti ostatním fumigantům je lehčí než vzduch.
→ Chlorpikrin (CAS 76-06-2) - bezbarvá, těkavá kapalina charakteristického zápachu po myšině, je vysoce toxický, extrémně hořlavý a nerozpustný ve vodě. Pro fumigaci se často kombinuje s dalšími látkami např. s bromethanem nebo sulfuryl fluoridem. Chlorpikrin byl dříve využíván jako dusivá (dráždivá) bojová chemická látka. Je uveden v seznamu 3, méně nebezpečné látky podle § 10 vyhlášky č. 208/2008 Sb., kterou se provádí zákon o některých opatřeních souvisejících se zákazem chemických zbraní.
→ Methylisokyanát (CAS 624-83-9) - bezbarvá, těkavá kapalina nepříjemného ostře dráždivého zápachu. Je vysoce toxický a dobře rozpustný ve vodě. Tato látka způsobila smrt tisíců lidí při největší chemické havárii v dějinách lidstva v roce 1984 v indickém Bhópálu.
→ Sulfuryl fluorid (CAS 2699-79-8) - bezbarvý plyn bez zápachu, málo rozpustný ve vodě, je toxický. Využívá se jako alternativa zakázaného bromomethanu a kvůli některým menším rizikům jako alternativa fosfanu. V USA se hojně využívá k zaplynování domů, přičemž dům je uzavřen do plynotěsného stanu, který je naplněn plynem po dobu nejméně 16 hodin. V některých případech se používá v kombinaci s chlorpikrinem.

Na základně výše uvedených charakteristik jednotlivých fumigantů lze říci, že se jedná o vysoce nebezpečné látky, jejichž prioritním nebezpečným účinkem pro zasahující hasiče a obyvatelstvo (účastníky dopravních nehod) je toxicita, hořlavost a výbušnost.

Nebezpečí fosfanu

Nejpoužívanější látkou pro zaplynování přepravních kontejnerů je fosfan. Fosfan je obvykle generován ve formě plynu z fosfidu hlinitého nebo z fosfidu hořečnatého [1]. Tyto dvě pevné látky při styku s vodou reagují za vzniku plynného fosfanu, který pak působí jako fumigant. Pevné fosfidy se balí do plastových sáčků nebo hliníkových tub (hliníková tuba jako pro doutníky, nebo jako tuba od šumivých vitamínů).

Fosfan je plně účinný jen tehdy, jestliže se letální koncentrace udržuje po dobu od tří dnů až po tři týdny. Doba fumigace se odvíjí od teploty, druhu nákladu a druhu škůdce, proti kterému je fosfan použit [1].

Už koncentrace v rozsahu od 0,5 – 1,5 ppm může způsobit otravu se zdravotními problémy. Krátkodobá expozice by neměla přesáhnout 1 ppm [4].
Při otravě fosfanem neexistuje žádné antidotum. Léčba spočívá v podpoře respiračních a kardiovaskulárních funkcí. Nejjednodušší první pomocí je vynést osobu na čerstvý vzduch [4].

Akutní výskyt bolesti hlavy, závratě a nevolnost, podráždění kůže a sliznic během nebo po možné expozici jsou u fumigantů typické zdravotní problémy. S určitým zpožděním se mohou vyskytnout příznaky jako dušnost, bolest na hrudi, zhoršená koncentrace a problémy s pamětí, snížení fyzické výkonnosti a odolnosti, stejně jako mohou nastat i svalové křeče. Při chronické expozici jsou příznaky podobné, ale postupně se vyvíjejí [3].

Výskyt fosfanu na území působnosti CHL Tišnov

Polypropylenový pytlík obsahující fumigant fosfid hlinitý nalezený v Kraji VysočinaV zemědělském podniku na Vysočině byl na traktorové vlečce naložen odpad rostlinného původu a zeminy. Při vysypávání nákladu došlo k samozapálení materiálu, proto byla tato událost nahlášena na tísňovou linku HZS Kraje Vysočina. Jednotka PO přijela na místo události a provedla hasební zásah, při kterém došlo v některých částech místa požáru k ještě většímu rozhořívání. Po uhašení byl cítit zápach po česneku, proto byla povolána výjezdová skupina chemické laboratoře HZS ČR Tišnov, která na místě zjistila, že jde o fosfid hlinitý, ze kterého se uvolňuje fosfan. K detekci fosfanu byly použity detekční trubičky a analyzátor plynu GDA II, kterým byla při zemi stanovena koncentrace asi 2 ppm. Dalším průzkumem byly nalezeny polypropylenové pytlíky obsahující bílý prášek fosfid hliníku.

Přípravky na bázi fosfanu jsou v seznamu povolených přípravků na ochranu rostlinných produktů v zemědělských skladech.

Fosfan mohou jednotky PO na místě zásahu detekovat kromě detekčních trubiček i analyzátorem plynu GDA II. Chemické laboratoře mají k dispozici plynový FTIR spektrometr GASMET DX 4015, který je ve výbavě monitorovacího automobilu v majetku Správy státních hmotných rezerv a pro provedení úspěšné identifikace lze plyn částečně kvantifikovat pomocí fotoionizačního detektoru využívajícího ionizační lampu s potenciálem 10,6 eV.

Řadu plynů používajících se k fumigaci lze identifikovat přímo na místě prostředky ve výbavě jednotek PO, nicméně existují fumiganty, které vyžadují laboratorní identifikaci. Proto je vždy nutné v takových případech provést odběr vzorků neznámého a podezřelého plynu (kapaliny, pevné látky) a přivolat územně příslušnou chemickou laboratoř HZS ČR pro přesnější identifikaci.

Zaplynování kontejnerů podle ADR

Evropská dohoda o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí – ADR (Sbírka mezinárodních smluv č. 8/2013, čá. 5/2013 zde dne 15. 2. 2013, sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 8) jednoznačně definuje způsoby označování zaplynovaných kontejnerů. V části 5.5.2.3.1. je uvedeno, že zaplynovaný kontejner (přepravní jednotka) musí být označen značkou na každém přístupovém místě tam, kde bude snadno viditelná osobami otevírajícími kontejner nebo do něj vstupujícími. Toto označení musí na kontejneru zůstat dokud nebude fumigant dokonale odvětrán a dokud nebude zboží ošetřené fumigací vyloženo.

Označení zaplynovaných kontejnerů podle ADRVýstražná značka pro zaplynovaný kontejner musí být pravoúhlá tabulka a musí být nejméně 300 mm široká a nejméně 250 mm vysoká. Nápisy musí být černé barvy na bílém podkladě s písmeny nejméně 25 mm vysokými [7].

Jestliže byl zaplynovaný kontejner odvětrán, musí být tato skutečnost uvedena na výstražné tabulce s datem odvětrání.

Kromě označení kontejneru ošetřeného fumigací uvádí Dohoda i informace, které musí být součástí přepravní dokumentace. Sem patří především dokumenty obsahující datum a čas zaplynování, druh a množství použitého fumigačního prostředku. Tyto údaje musí být napsány v oficiálním jazyce země odeslání a pokud tímto jazykem není angličtina, francouzština nebo němčina, též v těchto jazycích, pokud případné dohody uzavřené mezi zeměmi, jichž se přeprava týká, nestanoví jinak. Rovněž součástí dokumentace musí být informace týkající se likvidace zbytkového fumigantu včetně fumigačního zařízení (pokud jsou používána) [7].

Postup při otvírání podezřelých kontejnerů

Při otvírání kontejneru je vhodné dodržet postup, který je doporučován přepravními společnostmi [8]:
1) než otevřete kontejner a vstoupíte do něho, zkontrolujte, zda v přepravní dokumentaci nejsou uvedeny informace o fumigaci,
2) zkontrolujte vnější strany kontejneru, zda není označen nálepkami nebo varovnými tabulkami, které mohou naznačovat, že je kontejner ošetřen fumigací,
3) dejte pozor na zalepení ventilačních mřížek nebo štěrbin, které mohou naznačovat, že byl kontejner zaplynován. Pokud cítíte, nebo vidíte něco podezřelého (zbytky fumigantu, tašky, prášek, krabice, atd.), nevstupujte do kontejneru,
4) pokud máte k dispozici detekční prostředky, proveďte detekci,
5) používejte osobní ochranné prostředky především prostředky pro ochranu dýchacích cest.

Závěr

Fumigací ošetřené kontejnery nejsou v České republice časté, nicméně jak uvádějí zahraniční literární zdroje, počet případů poškození zdraví osob přicházející do styku s těmito kontejnery neustále roste, stejně jako případů, kdy přepravní kontejnery nejsou označovány, případně není dostupná předepsaná dokumentace. Vzhledem k tomu, že Česká republika je tranzitní zemí, přes kterou proudí velké množství zboží, je velká pravděpodobnost, že příslušníci složek IZS se mohou s kontejnery ošetřenými fumigací setkat. Proto je nutné, aby byli na tyto situace připraveny, jak z hlediska informovanosti, tak v oblasti detekce NCHL a ochranných prostředků. Tato problematika bude zařazena do osnov kurzu Detekce, monitorování a odběr vzorků nebezpečných chemických látek probíhajícím v Zařízení Tišnov a dále bude školena v rámci odborné přípravy příslušníků HZS Jihomoravského kraje a Kraje Vysočina.

Literatura

[1] Fumigation of ships and their cargoes. The UK P&I Club [online]. 2002 [cit. 2013-07-07]. Dostupné z: http://www.ukpandi.com/fileadmin/uploads/uk-pi/LP%20Documents/Carefully_to_Carry/Fumigation%20of%20ships%20and%20their%20cargoes.pdf
[2] LOW, A, UP HÜSING, A PREISSER a X BAUR. Regulations and control of in-transit fumigated containers as well as of fumigated cargo ships. International maritime health. 2003, roč. 2003, č. 54, s. 77-85
[3] PREISSER, Alexandra M., Lygia T. BUDNIK a Xaver BAUR. Health effects due to fumigated freight containers and goods: how to detect, how to act. Int Marit Health. 2012, roč. 2012, č. 63, s. 133-139. DOI: 1641–9251
[4] Fumigation of cargo on board ships: the invisible killer. Gard [online]. 2011 [cit. 2013-07-08]. Dostupné z: http://www.gard.no/ikbViewer/Content/15457477/Fumigation_Layout%202.pdf
[5] Container explodes on Wellington waterfront. In: One News [online]. 2011, 31.3.2011 [cit. 2013-07-08]. Dostupné z: http://tvnz.co.nz/national-news/container-explodes-wellington-waterfront-4093991
[6] Fumigation. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-2013, 2.5.2013 [cit. 2013-07-08]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Fumigation
[7] Evropská dohoda o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí. In: Sbírka mezinárodních smluv č. 8/2013, čá. 5/2013 zde dne 15.2.2013, sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 8. Dostupné z: http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/ViewFile.aspx?type=z&id=25454
[8] Protocol for recognising containers that may have been fumigated. In: Euro Contrôle Route Website [online]. 2010 [cit. 2013-07-09]. Dostupné z: http://www.euro-controle-route.eu/site/files/tekstfotos/10-ECR-Website%28NO-014%29EN.pdf

por. Ing. Jan HRDLIČKA, HZS Jihomoravského kraje, Zařízení Tišnov, foto Milan VÁVRŮ a archiv autora
 

V lednu 2013 byly schváleny upravené Rámcové vzdělávací programy pro základní vzdělávání (RVP ZV). Tyto programy budou platné od školního roku 2013/2014, což znamená, že nejen školy budou muset reagovat na změnu úpravou svých školních vzdělávacích programů, ale zejména učitelé budou muset zvládnout konkrétní realizaci ve vyučovacím procesu.

V nově platných RVP ZV došlo k širší specifikaci a rozpracování témat dopravní výchovy a také ochrany člověka za běžných rizik a mimořádných událostí (OČMU). Šíři problematiky deklaruje skutečnost, že z celkově devíti vzdělávacích oblastí se problematika OČMU dotýká sedmi z nich.

Vznikla tedy potřeba dostatečně připravit ty, kteří se se změnami budou setkávat přímo ve vzdělávacím procesu, učitele. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) spolu s Národním institutem pro další vzdělávání (NIDV) sice na svých stránkách zveřejnily podklady k nově zpracovaným tématům, ale to by pro zvládnutí náročných témat nestačilo.

Na základě rezortního úkolu MŠMT NIDV připravil k danému tématu na první pololetí roku 2013 sérii seminářů ve vybraných krajích, kterým předcházela celostátní konference. Do přípravy a realizace tohoto úkolu se aktivně zapojilo také MV-generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky (MV-GŘ HZS ČR) a Ministerstvo dopravy (MD), zástupci občanského sdružení Asociace Záchranný kruh, Studia Lines, s.r.o. a učitelé ze Základní školy Rakovského v Praze. Ze zástupců uvedených institucí byl sestaven odborný lektorský tým, byly připraveny podpůrné výukové materiály a sborník prezentací a podkladů k výuce na DVD nosiči.

Dne 12. března 2013 se v prostorách MŠMT uskutečnila celostátní konference „Mimořádné události ve škole a jejich řešení – dopravní výchova“, které se zúčastnilo celkem 107 pedagogických pracovníků především ze základních škol. Na konferenci byli přítomni i krajští koordinátoři BESIP a krajští koordinátoři preventivně výchovné činnosti z jednotlivých HZS krajů, kteří realizovali semináře v krajích v období od 15. dubna do 17. června 2013. Bylo na nich proškoleno celkem 274 pedagogických pracovníků.

Cílem těchto vzdělávacích aktivit bylo seznámení pedagogické veřejnosti s aktualizací a rozšířením předmětných témat v RVP ZV. Konference a semináře zahrnovaly konkrétní údaje o aktualizaci v oblasti OČMU a dopravní výchovy a informace o možných metodách implementace do pedagogické praxe. Součástí byly workshopy k praktickému začlenění témat do výuky, na kterých byly rovněž představeny materiály a pomůcky i příklady dobré praxe, které lze využít při výuce. Důraz byl kladen zejména na praktické způsoby a formy práce, jak daná témata předat žákům a studentům.
Po ukončení vzdělávání se dne 13. června 2013 uskutečnila hodnotící pracovní schůzka organizátorů rezortního úkolu, na které byly představeny předběžné výsledky z hodnocení seminářů. Vzhledem k velice pozitivnímu ohlasu ze strany učitelů byla dohodnuta další spolupráce v druhém pololetí roku 2013 a v roce 2014.

Výsledky závěrečného hodnocení

K tomuto rezortnímu úkolu vydal NIDV závěrečnou hodnotící zprávu¹⁾, z níž lze uvést některé zajímavé výsledky. Analýza seminářů byla provedena z výsledků písemného polostandardizovaného dotazníku, který používá NIDV pro hodnocení vzdělávacích programů.

Zúčastnění hodnotili všechny aspekty seminářů (přínos, odborná úroveň, činnost lektorů a organizace semináře) velmi pozitivně (všechny aspekty nad 90 %). Účastníci oceňovali zejména praktické ukázky, poskytnutí metodických materiálů, odbornou úroveň lektorů, návody k úpravě školních vzdělávacích programů a poskytnutí podnětů a inspirací pro praxi. Pro zlepšení semináře navrhovali jejich monotematické zaměření s větší časovou dotací. K tématům, ve kterých by se chtěli dále vzdělávat, patří zejména uváděná témata „jak se zachovat při povodních“ a „jak řešit tísňové situace“.

Další vývoj

Vzhledem ke skutečnosti, že všechny aspekty seminářů a celostátní konference byly hodnoceny z 99 % jako zcela vyhovující nebo spíše vyhovující, jde o jasný podnět věnovat se této činnosti i nadále. NIDV v současné době poskytuje navíc konzultace k úpravám RVP ZV, o které je velký zájem. Proto na rok 2014 opět plánuje zařadit do plánu hlavních úkolů vzdělávání učitelů obdobné akce, které budu více zaměřeny na přímou realizaci těchto změn ve výuce. Ve spolupráci s MŠMT a MV-GŘ HZS ČR probíhají také přípravy na obsahové a organizační zajištění dalších krajských seminářů, které by se měly konat ve druhé polovině roku 2013 a pokračovat i v roce 2014. Zároveň se plánuje realizovat tzv. akce na zakázku přímo ve školách.

Závěr

Nacházíme se v době, kdy současná společnost není ještě připravena přijmout samostatný předmět, který by zahrnoval všechny problematiky z oblasti bezpečnosti jedince a celé společnosti. Proto byla a je ze strany HZS ČR vyvíjena maximální snaha o co nejpřesnější a nejširší zapracování problematiky OČMU do stávajících vzdělávacích dokumentů v takové podobě, která je společností akceptována (do jednotlivých vzdělávacích oblastí v rámci RVP ZV). K tomu byly pro učitele zpracovány podrobné metodické materiály, mají k dispozici množství různých učebnic a učebních pomůcek a mají možnost vzdělávání v kurzech, které pro ně jsou a budou nadále nabízeny jak ze strany NIDV, tak ze strany HZS ČR.

Je velice potěšující, že důležitost tématu OČMU si začínají uvědomovat i samotní učitelé a mají o vzdělávání v této oblasti velký zájem. Pokud bude dostatek adekvátně připravených pedagogů, schopných tato témata v rámci výuky na školách vhodně předávat, lze předpokládat posun ve znalostech samotných žáků a studentů a postupně celé společnosti. V tom jim HZS ČR bude i nadále poskytovat rady a pomoc, ovšem pouze činnostmi, které budou nástavbově navazovat na standardní vzdělávání a nebudou nahrazovat roli samotného učitele.

plk. Mgr. Eleonóra TILCEROVÁ, MV-generální ředitelství HZS ČR, foto archiv NIDV

--------------------------------------------------------------
¹⁾ Došková Š.; Závěrečná hodnotící zpráva Rezortního úkolu NIDV na rok 2013 - Mimořádné události a dopravní výchova ve školství; NIDV; Praha 2013.
 

Po zdařilých prvních dvou ročnících společného republikového šampionátu profesionálních a dobrovolných hasičů v požárním sportu, které hostily Ostrava a Uherské Hradiště, se třetí společné klání uskutečnilo poprvé v Čechách. Hlavní organizátor, HZS Středočeského kraje, zvolil za místo konání Mladou Boleslav.

Výborná organizace, kvalitní sportovní výkony a skvělá divácká kulisa, tak lze stručně hodnotit průběh třídenního klání, které se uskutečnilo v areálu Městského stadionu ve dnech 23. až 25. srpna letošního roku. Nelze opomenout ani počasí, které ukázalo svou nepříznivou tvář v podobě deště naštěstí až v závěru třetího dne mistrovství.

Prospěšné novinky a změny

Atraktivní superfinále

Letos poprvé byly divákům nabídnuty souboje o titul absolutního mistra, a to v disciplínách, ve kterých se rozhoduje o individuálních titulech jednotlivců v kategorii mužů - ve výstupu do 4. podlaží cvičné věže a v běhu na 100 m s překážkami. Po ukončení základních pokusů změřilo své síly vždy osm závodníků (společně z kategorií HZS ČR a SDH), kteří v těchto pokusech dosáhli nejlepší časy. Ti se utkali ve dvou semifinálových rozbězích, z nichž na základě dosaženého času do finále postoupili čtyři závodníci. Obě velmi atraktivní finále potvrdila starou pravdu o nutnosti sportovního štěstí, které se premiéře k vítězům základních soutěží (Kamil Bezruč – věž, Jakub Pěkný – stovky) obrátilo zády.

Programové změny

Slavnostní zahájení mistrovství, kterého se zúčastnil také ministr vnitra Martin Pecina, se oproti předchozím ročníkům uskutečnilo v pátek v podvečer po ukončení první disciplíny. Soutěžící se tak mohli v sobotu ráno okamžitě věnovat přípravě na další disciplínu.

Vyhlášení výsledků jednotlivých disciplín bezprostředně po jejich ukončení výrazně zkrátilo závěrečný ceremoniál, což vzhledem k velmi nepříznivému počasí ocenili jak všichni jeho přímí aktéři, tak přihlížející.

V neposlední řadě je třeba ocenit snahu o urychlení programu. Organizátoři mistrovství pružně reagovali na reálný průběh a nedrželi se striktně plánovaného časového rozpisu. Mistrovství tak mělo spád, nebyli jsme svědky zbytečně dlouhých přestávek.

Šampionát profesionálů bez překvapení

Na XXXXII. mistrovství HZS ČR v požárním sportu doplnilo 14 družstev HZS krajů družstvo HZS podniku Správa železniční opravní cesty (HZSP SŽDC), naopak překvapivě chyběl další tradiční účastník, reprezentační výběr HaZS Slovenské republiky.

Na rozdíl od předchozího letošní šampionát nepřinesl změny v rekordních tabulkách. Za obhajobou titulu šli cílevědomě největší favorité – družstvo HZS Moravskoslezského kraje (HZS MsK), po loňském výpadku si druhou příčku pohlídala reprezentace HZS Plzeňského kraje. Boj o bronz pro sebe vyrovnanými výkony rozhodlo družstvo HZS Zlínského kraje. Největší rozčarování asi panuje v HZS Kraje Vysočina (v loňském roce stříbrné družstvo se po propadu ve štafetách muselo spokojit až s pátým místem), ani skvělé štafety nepomohly družstvu HZS Královéhradeckého kraje k obhajobě třetí příčky z předchozího šampionátu.

Pořadí	Družstvo	100 m		věž		štafeta		útok		Celkem bodů
		čas	body	čas	body	čas	body	čas	body
1	HZS Moravskoslezského kraje	197,51	11	186,10	11	56,22	13	21,56	12	17
2	HZS Plzeňského kraje	100,49	12	189,56	12	57,85	14	21,97	13	11
3	HZS Zlínského kraje	101,79	14	193,15	15	55,52	12	22,92	15	16
4	HZS Královéhradeckého kraje	102,38	15	192,24	14	54,72	11	23,33	16	16
5	HZS Kraje Vysočina	101,77	13	189,71	13	60,57	11	21,23	11	18
6	HZS Středočeského kraje	106,38	19	195,48	17	60,19	19	23,40	17	32
7	HZS Jihomoravského kraje	104,28	16	199,46	11	59,65	17	23,80	18	32
8	HZS Ústeckého kraje	105,33	17	195,97	18	60,08	18	25,31	19	32
9	HZS podniku SŽDC, s.o.	109,07	12	102,97	12	60,36	10	22,49	14	38
10	HZS Jihočeského kraje	108,88	11	196,07	19	58,76	15	27,56	13	38
11	HZS Olomouckého kraje	105,84	18	196,59	10	58,89	16	30,93	15	39
12	HZS hl. m. Prahy	107,21	10	194,19	16	66,06	14	25,55	11	41
13	HZS Pardubického kraje	115,11	13	104,91	13	63,68	13	25,33	10	49
14	HZS Karlovarského kraje	118,35	15	113,88	14	62,55	12	28,53	14	55
15	HZS Libereckého kraje	115,78	14	118,96	15	71,74	15	26,20	12	56

Štafety a stovky podle předpokladů

V prvních dvou disciplínách potvrdili očekávání největší favorité, úřadující mistři republiky z Ostravy pak svoji dominanci (šest závodníků v první desítce pořadí dvojboje). Druhou příčku obsadilo družstvo z Plzně, třetí pak HZS Kraje Vysočina.

Soutěž jednotlivců by se dala charakterizovat jako souboj největšího favorita dvojboje, ústeckého Jakuba Pěkného, proti „smečce vlčáků“ z Ostravy. Vyrovnané výkony v obou disciplínách (věž: 1. Kamil Bezruč 13,72 s, 2. Jakub Pěkný 13,84 s, 3. Pavel Maňas 14,06 s; stovky: 1. Jakub Pěkný 15,81 s, 2. Jakub Arvai 16,04 s, Milan Netrval /HZS Plzeňského kraje/ 16,07 s) nakonec znamenaly pro Jakuba Pěkného obhajobu titulu před Kamilem Bezručem a Pavlem Krpcem (oba HZS MsK). Posledně jmenovaný pak zisk bronzu obohatil v obou tzv. superfinále ziskem titulů absolutního mistra.

Konec medailových nadějí pro Vysočinu

Ve třetí disciplíně, štafetě na 4x 100 m s překážkami, vsadily první dva týmy průběžného pořadí spíše na jistotu, což jim sice „přidalo body“ (3. HZS MsK, 4. HZS Plzeňského kraje), ale přineslo klid před požárními útoky.

Štafety naprosto „nevyšly“ reprezentaci Vysočiny, až 15. příčka ji vyřadila z bojů o medaile v celkovém pořadí. Naopak skvěle se prezentovali zástupci Královéhradeckého kraje, kteří v opakovaném 2. pokusu ovládli štafety ve vynikajícím čase 54,72 s, čímž vzkřísili své, po stovkách povadlé naděje na obhajobu loňského bronzu. Smůlu však měli v tom, že na druhé místo se ve štafetách vklínil jejich největší rival v boji o celkový bronz, družstvo HZS Zlínského kraje.

Požární útok rozhodl pouze o celkovém bronzu

Nedělní závěrečná disciplína mistrovství, požární útok, tentokrát pořadím na prvních dvou místech nezamíchala. Druhá příčka potvrdila současnou nadvládu HZS Moravskoslezského kraje, bronz z útoků znamenal po loňském výpadku návrat HZS Plzeňského kraje do absolutní špičky. Útoky ovládlo družstvo HZS Kraje Vysočina, což mu, po propadu ve štafetách, stačilo pouze na celkově páté místo.

Požární útok tak rozhodl o tom, že při shodném celkovém součtu bodů družstev HZS Zlínského a Královéhradeckého kraje putuje letos bronz do Zlína.

Jubilejní mistrovství ozdobeno rekordem

Jubilejní 60. mistrovství ČR sborů dobrovolných hasičů SH ČMS v požárním sportu, kterého se zúčastnily i reprezentace České hasičské jednoty a Moravské hasičské jednoty ozdobil dárek v podobě nejlepšího evidovaného výkonu SH ČMS ve štafetě mužů.

O ten se časem 56,68 s postaralo družstvo SDH Široký Důl, kterému se neúčastí vloni překvapivě prvních Těškovic otevřela cesta vrátit se na mistrovský trůn. Své úsilí zahájili zástupci Pardubického kraje v běhu na 100 m s překážkami, kde si odnesli vítězství i v jednotlivcích zásluhou Martina Lidmily. I přes zaváhání v požárním útoku (6. místo) suverenita v prvních dvou disciplínách znamenala pro Široký Důl zisk mistrovského titulu.

Obdobně probíhala soutěž družstev žen. Loňské mistryně, děvčata z SDH Chválenice, která s jednou přestávkou ženskému požárnímu sportu kralují více než deset let, suverénně zvládla stovky a štafety, aby následně lehce „zabrnkala“ na nervy svých příznivců při požárním útoku (3. místo po prvních pokusech). Dosud průběžně druhé Michálkovice však šanci na zisk celkového titulu nevyužily, a protože ve druhých pokusech se žádné z ostatních družstev nedokázalo mezi Michálkovice a Chválenice vklínit, z celkového vítězství se opět radovaly reprezentantky Plzeňského kraje.
V běhu žen na 100 m s překážkami obhájila loňský titul Šárka Jiroušová.

Pořadí nejlepších

→ MUŽI – výstup do 4. podlaží cvičné věže: 1. Adam Hrbáč (Dobroslavice) 15,10 s; 2. Tomáš Vlček (Lhenice) 15,31 s; 3. Milan Bobek (Chyše) 15,57 s;
→ běh na 100 m s překážkami
jednotlivci: 1. Martin Lidmila (Široký Důl) 15,92 s; 2. Tomáš Vlček (Lhenice) 16,13 s; 3. Josef Mládek (Široký Důl) 16,21 s;
družstva: 1. Široký Důl, 2. Veselá, 3. Tuř;
→ štafeta 4x 100 m s překážkami: 1. Široký Důl 56,58 s; 2. Hněvošice 59,18 s; 3. Mistřín 59,62 s;
→ požární útok: 1. Mistřín 25,76 s; 2. Lhenice 25,93 s; 3. Pěnčín 26,75 s;
→ celkově: 1. Široký Důl 8 bodů, 2. Mistřín 10, 3. Hněvošice 11.
→ ŽENY - běh na 100 m s překážkami
jednotlivci: 1. Šárka Jiroušová (Poniklá) 16,59 s; 2. Barbora Šubrtová (Chválenice) 17,04 s; 3. Lenka Šestáková (Ledenice) 17,15 s;
družstva: 1. Chválenice, 2. Michálkovice, 3. Otaslavice;
→ štafeta 4x 100 m s překážkami: 1. Chválenice 62,80 s; 2. Michálkovice 63,27 s; 3. Zajíčkov 63,87 s;
→ požární útok: 1. Dolní Měcholupy 26,50 s; 2. Štipoklasy 26,52 s; 3. Michálkovice 26,71 s;
→ celkově: 1. Chválenice 6 bodů, 2. Michálkovice 7, 3. Dolní Měcholupy 9.

Skvělá organizace

Za zvládnutí úkolu hlavního organizátora mistrovství si zaslouží velké poděkování zejména všichni příslušníci HZS Středočeského kraje, kteří se na jeho plnění jakkoli podíleli. Zejména tým organizačních pracovníků pod vedením náměstka ředitele HZS Středočeského kraje plk. Ing. Miloše Hladíka dokázal plně zúročit poznatky a zkušenosti z obou předchozích společných šampionátů, aplikovat je do svých podmínek a vyrovnat se s mnoha problémy a úskalími, které musel s ohledem na zvolené místo konání řešit a překonat. Velké uznání za odvedenou práci pak patří řediteli územního odboru Mladá Boleslav plk. Ing. Janu Lejskovi, který touto akcí v podstatě završil svou mnohaletou službu v HZS ČR.

plk. Dr. Jaroslav VYKOUKAL, foto Milan VÁVRŮ

• ANALÝZY-HODNOCENÍ
Nová rizika v zabezpečování zdrojů vody pro hašení požárů
doc. Ing. Šárka Kročová, Ph.D.

• HISTORIE
Ochrana dýchacích cest - historie a současnost III
pplk. Ing. Vlastimil Sýkora, CSc.

• POZNATKY-ZKUŠENOSTI
Ochrana obyvatelstva v obci a plány opatření pro případ vzniku mimořádné události
Ing. Bohuslav Svoboda, CSc.