Ministry of the interior of the Czech Republic  

Go

We protect life, health and property


Quick links: Sitemap Text version Česky Fulltext search


 

Main menu

 

 

Časopis 112 ROČNÍK XIII ČÍSLO 4/2014

V úvodu přinášíme reportáž z předávání Zlatých záchranářských křížů za rok 2013. V bloku POŽÁRNÍ OCHRANA analyzujeme zásah na rozsáhlý požár, ke kterému došlo v lednu v areálu pekáren v Kladně, seznamujeme s výsledky pracovních skupin, které pracují na plnění cílů nové koncepce požární prevence, a představujeme novou laboratoř VŠB-TU Ostrava k výuce problematiky požárně bezpečnostních zařízení. V bloku IZS informujeme o průběhu IX. kongresu Medicína katastrof, představujeme ZZS Karlovarského kraje, připomínáme 10. výročí zahájení provozu prvního telefonního centra evropské linky tísňového volání 112 v České republice a přinášíme zpravodajství ze cvičení Biohazardtýmu ZZS Plzeňského kraje. Patnáctiletá spolupráce České republiky a NATO v oblasti civilního nouzového plánování a závěry mezinárodního workshopu ke zkvalitnění systému vzdělávání a výzkumu v oblasti ochrany obyvatelstva tvoří náplň tematických částí časopisu zaměřených na OCHRANU OBYVATELSTVA a KRIZOVÉ ŘÍZENÍ.  

  • Požár v kladenských pekárnách
  • Výukové pracoviště nejen pro studenty
  • Deset let provozu telefonních center tísňového volání 112
  • Zneužívání záchranky je stále častější
  • Široký rozsah spolupráce v oblasti civilního nouzového plánování
  • Zkvalitnění systému vzdělávání a výzkumu v oblasti ochrany obyvatelstva
  • V tištěné podobě časopisu ještě najdete

Požár v kladenských pekárnách

K rozsáhlému požáru došlo 31. ledna 2014 v areálu pekáren v Kladně v ulici U Kožovy Hory. Požár likvidovalo celkem 36 jednotek PO více než tři dny. Zaměstnancům, kteří se nadýchali toxických spalin hoření, byla poskytnuta pomoc ZZS Středočeského kraje.

Popis objektu

Areál pekáren je tvořen komplexem hal, vystavěných na základě projektové dokumentace z roku 1967 pro masokombinát. Komplex tvoří tři části se zastavěnou plochou přibližně 71 000 m2.

V roce 1996 byly provedeny stavební úpravy a došlo ke změně užívání objektu na pekárnu. V následujících letech prošel objekt několika rekonstrukcemi a v době vzniku požáru byl rozdělen na pekárnu, objekt výroby a administrativy, starý mrazírenský sklad a ve východním okraji areálu nově vystavěný automatizovaný velkokapacitní mrazírenský sklad.

Objekt pekárny (západní a jihozápadní část) tvoří jednopodlažní hala výšky 6 m obdélníkového tvaru, o půdorysných rozměrech 94,2 x 102 m montovaného skeletu s modulovou sítí. Sloupy jsou vysoké 4,57 m a 4,23 m, založené na patkách. Obvodové zdivo je cihelné. Střešní konstrukce je tvořena železobetonovými vazníky, střešní plášť je z železobetonových žebříkových desek, tepelná a hydroizolační vrstva je tvořena asfaltovými pásy. Podle platných ČSN je konstrukční systém nehořlavý – typ DP1. Část objektu je rozdělena do tří požárních úseků (halový prostor určený pro pekárnu, šatny pro zaměstnance a kancelář).

Objekt výroby a administrativy (severní a severovýchodní část) je třípodlažní o půdorysných rozměrech 110 x 30 m. Výrobní část objektu – výroba cukrářských výrobků – technologicky propojuje všechna tři podlaží a není proto dělena do požárních úseků. Plošně největší je výrobní hala ve 2. NP, kde jsou obestavěny prostory dílny (částečně dvoupodlažní) a technologie. Část plochy zabírá dvoupodlažní administrativně sociální prostor se schodištěm propojujícím všechna podlaží. Administrativní prostor je okenními a dveřními uzávěry propojen s výrobním prostorem. Ve 3. NP je situována plynová kotelna III. kategorie. Výrobní prostor ve 2. NP podlaží je propojen pásovým dopravníkem se skladem obalových materiálů v 1. NP. Stavební konstrukce objektu jsou nehořlavé. Nosnou konstrukci tvoří železobetonový skelet s keramickými vyzdívkami. Strop je zčásti z železobetonových vazníků a z části panelový. Střešní krytina je lepenková z asfaltových pásů. Část vnitřních dělících konstrukcí v prostoru výrobní haly je tvořena polyuretanem a plechovým opláštěním (7 požárních úseků). Provoz výroby předpečeného a zamraženého pečiva je objekt o půdorysných rozměrech 80 x 30 m, a má jednopodlažní (54 x 30 m) a dvoupodlažní část (26 x 30 m). Stavební konstrukce objektu jsou nehořlavé, nosnou konstrukci tvoří železobetonový skelet s keramickými vyzdívkami. Vnitřní dělící konstrukce jsou nehořlavé.

Mrazírenský sklad (původní) – dvoupodlažní objekt obdélníkového tvaru o půdorysných rozměrech 60 x 80 m montovaného skeletu s modulovou sítí ve vnitrobloku areálu. Obvodové zdivo a vnitřní svislé dělící konstrukce jsou cihelné, izolace stěn je z polystyrenu o tloušťce 50 mm ve dvou až třech vrstvách na sobě, zakryté žebříkovým plechem. Nad stropní konstrukcí 2. NP je volný otevřený prostor tvořený železobetonovými vazníky s odlehčovacími čtvercovými otvory, který umožňuje podélné proudění vzduchu, zejména v důsledku větracích otvorů umístěných v obvodových stěnách. V 1. NP jsou situovány prostory mrazírenského skladu, propojené jednou centrální chodbou. Část mrazírenského skladu je dvoupodlažní a nad centrální chodbou je část třípodlažní. Ve 2. NP je ve dvou místnostech instalována centrální vzduchotechnika. Rozvod chladicího media (čpavek a glykol) je proveden v ocelových izolovaných potrubích. Zásobníky a strojovna chladicích médií jsou součástí vnitrobloku mrazíren v 1. NP i 2. NP. Další technologické a pomocné provozy jsou instalovány v PP.

Automatizovaný velkokapacitní mrazírenský sklad (uvedený do provozu v roce 2013) je požárně oddělená, samostatně stojící hala, o půdorysných rozměrech 184 x 53,5 m, technologicky spojená s výrobním provozem. Požární prevence uvnitř skladu je řešena systémem snížené koncentrace kyslíku tzv. „OxyReduckt“.

V souvislosti se spuštěním provozu nového objektu mrazíren přistoupil provozovatel k investičnímu záměru rekonstrukce vnitroblokového prostoru – části objektu původních mrazíren na nové technologické provozy. Součástí rekonstrukce byly demoliční práce spočívající v odstranění rozvodů médií, demontáže izolačních vrstev stěn a likvidace vzniklých odpadů. Při těchto pracích došlo ke vzniku požáru.

Průběh zásahu

Požár byl na tísňovou linku ohlášen 31. ledna v 08.50 hodin. Na místo události vyjely v 08.59 hodin jednotky HZS Středočeského kraje ze stanice Kladno s CAS 24, CAS 30, AZ 37 a VEA a jednotky dobrovolných hasičů se čtyřmi CAS 32 a CAS 24.

Po příjezdu na místo zásahu v 09.05 hodin bylo průzkumem zjištěno, že požár vznikl ve starých mrazírnách, kde právě probíhala celková rekonstrukce tohoto prostoru budovy. Pracovníci, kteří rekonstrukci prováděli, se ještě před příjezdem jednotek PO snažili ručními hasicími přístroji požár sami likvidovat. Ten se však začal velmi rychle šířit skrytými cestami ve stěnách a mezistropí. Pracovníci byli v důsledku silného zakouření donuceni objekt opustit. Ventilací a prostupem ve stropní konstrukci se zplodiny požáru dále rychle šířily do přilehlých budov s výrobními linkami a přítomné osoby již nebyly schopny se samovolně evakuovat. Velitel zásahu (VZ) po seznámení se situací nařídil použít vyváděcí masky k evakuaci osob z provozu. Na místo zásahu byla povolána ZZS Středočeského kraje, aby osoby, které se nadýchaly kouře, ošetřila. Některé byly odvezeny do nemocnice k dalšímu vyšetření. Po konzultaci s vedením podniku byl zastaven provoz v ostatních budovách a všichni přítomní zaměstnanci prostory opustili.

Hasiči likvidovali požár v dýchacích přístrojích útočnými proudy C 52 s těžkou pěnou a z důvodu špatné viditelnosti v silném zakouření použili termokameru. Hořel především polystyrén, který sloužil jako tepelná izolace bývalé mrazírny, proto docházelo ke stále intenzivnějšímu vývinu zplodin hoření a vysokým teplotám uvnitř zásahových cest. V místech šíření požáru se nenacházely žádné požárně dělící konstrukce, které by zamezily jeho rozvoji a kde by bylo možné využít požárních úseků k efektivnímu stanovení místa nasazení sil a prostředků.

V 10.12 hodin VZ požádal o vyhlášení třetího stupně požárního poplachu a povolání dalších jednotek PO s důrazem na potřebu velkokapacitních CAS. VZ nařídil zřídit štáb VZ, prostor rozdělit na tři úseky a z nich útočit směrem k původnímu místu vzniku požáru.

Prvořadým úkolem a cílem zasahujících hasičů v jednotlivých úsecích bylo intenzivním a systematickým postupem zamezit dalšímu šíření požáru, především ve vnitřních prostorech bývalého mrazicího skladu a nedovolit rozšíření požáru na novou budovu mrazírny (stavebně přímo navázána na hořící objekt). Je v provozu jeden rok a její výstavba byla investicí ve výši několika stovek milionů korun.

Vzhledem k velké kumulaci horkých zplodin hoření v uzavřených prostorech spojovací chodby a dalších místností docházelo k destrukci a popadání stropních podhledů. Tím se stále více komplikoval pohyb hasičů v zasaženém prostoru. Požár se skrytě šířil v nestabilních konstrukcích a jednotkám PO se nedařilo ho zastavit.

Za účelem snadnější orientace ve složitém komplexu a získání představy o směrech šíření požáru a sálavého tepla byl ve 14.44 hodin nasazen vrtulník Letecké služby Policie ČR, který sférickou kamerou a termokamerou monitoroval celý objekt i okolí zásahu.

V 16.45 hodin došlo za velkého vývinu zplodin hoření k jeho náhlému rozvoji směrem do jihovýchodní části objektu. Jednotky PO byly nuceny opustit vnitřní prostor a VZ nařídil ústup od objektu.

V 17.21 hodin byl vyhlášen zvláštní stupeň požárního poplachu a povolány velkoobjemové CAS ze stanic HZS Středočeského kraje. Čerpací stanoviště hasební vody bylo zřízeno v prostoru sousední firmy LEGO Production, s.r.o., jelikož městský vodovodní řad od odpoledních hodin nezajišťoval dodávku dostatečného množství vody.

Likvidace požáru

Po poradě se štábem rozhodl VZ o posílení početního stavu zasahujících hasičů na třetím úseku. Situace na ostatních dvou úsecích již přeskupení sil dovolovala. Byl zahájen čelní útok z výškové techniky okenními otvory do 2. NP a další proudy byly vedeny směrem do vnitřních prostor 1. NP.

V 19.57 hodin by požár lokalizován.

V 19.58 hodin bylo ve štábu VZ rozhodnuto o vystřídání zasahujících hasičů a byly určeny jednotky PO, které se zaměří na rozebírání konstrukcí, vyhledávání skrytých ohnisek s termokamerou a dohašování. Dohašování jednotlivých ohnisek požáru probíhalo ještě následující dva dny. Jednotky PO byly z místa zásahu postupně odvolány zpět na svoje základny.

Dne 3. února v 10.15 hodin byl požár likvidován a v 16.50 hodin bylo místo zásahu předáno zástupcům majitele.

Na ploše 3000 m2 bylo nasazeno 11 vodních proudů a spotřebovalo se 868 400 l vody a čtyři tuny pěnidla. Zasahovalo 13 jednotek HZS Středočeského kraje, šest jednotek HZS hl. m. Prahy, jednotka HZS podniku Škoda Auto, a.s., a 16 jednotek SDH obcí. Z 297 zasahujících hasičů 98 pracovalo v dýchacích přístrojích. Při zásahu bylo nasazeno 103 požárních automobilů, dvě vysokotlaká hasicí zařízení COBRA a k převážení zasahujících hasičů při střídání směn autobus.

Výjezdová skupina chemické laboratoře Kamenice detekovala nebezpečné látky v zakouřeném objektu a sledovala stav ovzduší v okolí místa zásahu.

Příčina vzniku požáru

Ohledáním místa zásahu a vyhodnocením informací, získaných ústním vytěžením pracovníků provádějících rekonstrukci objektu, bylo zjištěno, že práce prováděla smluvní firma, která činnosti přenesla na další subjekty – živnostníky. Práce se prováděly v požadovaném sledu, tj. odčerpání médií a demontáž potrubí rozvodů včetně ocelových konzolí, na kterých byly potrubní rozvody zavěšeny, a dále demontáž krycích plechů a izolačních vrstev z vnitřních stěn mrazírny. Cílem bylo předání tzv. „holých“ stěn místností k dalším stavebním úpravám a k instalaci nových technologií v souladu se schválenou projektovou dokumentací.

K požáru došlo při používání řezací soupravy na propan-butan + kyslík v jedné z místností bývalé mrazírny (místnost byla označena jako svědecké a požární ohnisko). Vycházející kouř byl prvotně zpozorován zaměstnanci pekáren a ohlášen z pevné linky společnosti. Následně byl ohlášen mobilním telefonem pracovníků, provádějících vyřezávání ocelových konstrukcí. Za kriminalistické ohnisko vzniku požáru bylo označeno místo v prostoru izolační vrstvy místnosti mrazírny pod otvorem v krycím stěnovém plechu, kterým procházela ocelová konzole potrubí rozvodů médií, kde byly nalezeny požárem degradované izolační materiály a směry šíření požáru, typické pro ohnisko vzniku.

Shrnutím dostupných informací a faktů byla stanovena konečná verze vzniku požáru, a to vznícení izolačních materiálů v mezistění místnosti mrazíren vlivem působení plamene řezací soupravy na propan-butan + kyslík.

Okolnosti, mající vliv na rozšíření požáru

Požár, který vznikl v mezistění jedné z mrazírenských místností, se postupně rozšířil na izolační materiály v mezistropním prostoru objektu. K rozvoji požáru přispělo proudění vzduchu z funkční mrazírenské vzduchotechniky, která byla po dobu řezacích prací v provozu s otevřenými výduchy. Pracovníci nestihli v době evakuace vzduchotechniku odstavit, proto došlo k přenesení zplodin hoření do 2. NP, ve kterém se vznítily hořlavé materiály v blízkosti výduchů vzduchotechniky. K šíření požáru ve 2. NP přispělo proudění vzduchu z vybouraných okenních otvorů z důvodu snadnějšího odstraňování demontovaných materiálů z objektu.

Druhou cestou bylo plamenné šíření mezistropním prostorem v 1. NP do prostor, kde nebyly demontovány izolační vrstvy, zejména pak mezistropním prostorem centrální chodby. Požár se šířil postupně k místu oddělení rekonstruované části s výrobnou. Oddělení rekonstruované mrazírny a výrobního prostoru bylo provedeno utěsněním dveřních otvorů OSB deskami a polyuretanovou pěnou. Tato uzávěra byla proti prachu a hluku, nikoli proti požáru. V místě utěsnění v konci centrální chodby nebylo provedeno utěsnění průchodu rozvodů médií ve zděné konstrukci nad dveřním otvorem, následkem čehož došlo k přenesení plamenného hoření do výrobních prostor – konkrétně do skladu obalového materiálu. Vzhledem k vysokému požárnímu zatížení došlo k prudkému nárůstu intenzity hoření, k narušení statických vlastností konstrukcí skladu a současně k přenesení plamenného hoření přes pásový dopravník do 2. NP – prostoru baličky pečiva. Z těchto prostor se vlivem vzniku komínového efektu rozšířily zplodiny hoření do celého výrobního prostoru cukrářských výrobků a do provozu pekáren v 1. NP. Komínový efekt byl způsoben vybouráním okenních výplní při rekonstrukcích a následně prohořením světlíků ve střeše objektu a popraskáním skleněných výplní oken ve vyvýšeném prostoru nad pecemi ve výrobní části cukrářských výrobků. V průběhu rozvoje požáru a hasebního zásahu byl postupně kontaminován celý vnitřní prostor pekáren. Vznik velkého množství zplodin hoření byl podporován nedokonalým hořením demontovaných izolačních materiálů, které byly uskladněny v jednotlivých místnostech bývalé mrazírny.

Specifika zásahu

Pozitiva
při složitém zásahu ve složitých podmínkách nedošlo k vážnějšímu poranění zasahujících hasičů,
požární zásah bylo možné vést z několika směrů,
dostatečné nástupní plochy pro požární techniku,
dobrá spolupráce s KOPIS a KOPIS HZS hl. m. Prahy při vysílání sil a prostředků na místo zásahu,
dobrá spolupráce s Policií ČR, Leteckou službou Policie ČR a Zdravotnickou záchrannou službou Středočeského kraje,
příznivé meteorologické podmínky, vlivem kterých směřovalo proudění kouře mimo centrum města,
akceschopnost dobrovolných jednotek PO,
kontinuální výměna dýchacích přístrojů,
dobré týlové zabezpečení,
dobrá spolupráce s odborem prevence MV-generálního ředitelství HZS ČR.

Negativa
velké množství toxických zplodin hoření způsobené odhoříváním polystyrenů,
složité podmínky pro zásah v zakouřeném prostoru,
velké množství materiálů na zásahových cestách, nepřehledný a složitý objekt,
nadměrné proudění vzduchu v objektu,
šíření požáru skrytými cestami (mezistropním a mezistěnným prostorem),
přítomnost zásobníků čpavkového hospodářství,
po dlouhou dobu nedostupnost technologických dokumentací a schémat uzávěrů elektřiny,
nebezpečí zřícení stavebních konstrukcí – termické destabilizační narušení.

Provedeným hasebním zásahem se zamezilo rozšíření plamenného hoření do dalších prostor, zejména výrobních prostor instalovaných technologií pekařství v 1. NP a do prostor nově přistavěné mrazírenské haly. Nová mrazicí hala byla ochráněna i před prostupem zplodin hoření.

Škoda byla vyčíslena na 50 milionů korun. Uchráněné hodnoty jsou předběžně odhadnuty na 1,5 miliardy korun. Osm zaměstnanců pekáren se nadýchalo toxických zplodin hoření a byli odvezeni na plicní oddělení kladenské nemocnice.

kpt. Mgr. Libor POSPÍŠIL, npor. Martin PAUR, plk. Ing. Jan RYŠAVÝ, HZS Středočeského kraje, foto archiv HZS Středočeského kraje
 

Výukové pracoviště nejen pro studenty

V objektu Fakulty bezpečnostního inženýrství VŠB-TU Ostrava byla 25. února 2014 slavnostně otevřena laboratoř Systémové integrity požárně bezpečnostních zařízení. Akce se mimo dalších významných osobností zúčastnili náměstek generálního ředitele HZS ČR pro prevenci a civilní nouzovou připravenost brig. gen. Ing. Miloš Svoboda, prorektor VŠB-TU Ostrava prof. Ing. Petr Noskievič, CSc., a děkan Fakulty bezpečnostního inženýrství VŠB-TU Ostrava prof. Ing. Pavel Poledňák, Ph.D.

Současný technický rozvoj v oblasti požárně bezpečnostních zařízení a požadavky předpisů na jejich instalaci jsou rozsáhlým souborem, který vyžaduje odpovídající rozsah jak teoretických znalostí, tak i praktických zkušeností. Potřeba trvalého zkvalitňování výuky pro studenty v oblasti seznamování se s požárně bezpečnostními zařízeními a nutnost demonstrace funkce jednotlivých zařízení, včetně jejich vzájemných vazeb, byla důvodem ke zpracování projektu na vznik pracoviště, které by tyto požadavky umožnilo demonstrovat. Cílem celého projektu bylo vytvořit sestavu požárně bezpečnostních zařízení tak, aby byla zřejmá funkce každého zařízení a současně aby bylo možné demonstrovat jejich vzájemnou vazbu.

Zřízení tohoto unikátního pracoviště, zatím jediného v České republice, umožňuje v jednom místě demonstrovat funkce a vazby požárně bezpečnostních zařízení, což není možné ani v objektu, kde tato zařízení jsou instalována, protože nikdy nejsou v jednom místě.

Názornost funkce všech zařízení je jedinečná, a to ve více rovinách vzájemných vazeb. Celá sestava začíná aktivací hlásičem zařízení elektrické požární signalizace (nebo stabilním hasicím zařízením nebo zařízením plynové detekce) a končí koordinační funkční zkouškou požárně bezpečnostních zařízení po požáru při zpětném uvedení objektu do provozu.

Základní funkce, které lze v laboratoři demonstrovat

Ústředna zařízení elektrické požární signalizaceÚstředna zařízení elektrické požární signalizaceV laboratoři je možné demonstrovat stavy, které vycházejí z přednastaveného algoritmu, který je v praxi obvyklý. Časové zpoždění jednotlivých funkcí je zavedeno pro názornost výuky.

V laboratoři je možné také demonstrovat stavy při použití tlačítka CENTRAL STOP a TOTAL STOP. Tato demonstrace je významná zejména pro velitele zásahu, který si může vyzkoušet dopad použití těchto tlačítek na stav objektu a tím i průběh zásahu.

Součástí laboratoře jsou například tato požárně bezpečnostní zařízení:
ústředna zařízení elektrické požární signalizace,
klíčový trezor požární ochrany,
dveře s přídržným magnetem, kouřová zástěna, klapka zařízení pro odvod kouře a tepla,
vodní stabilní hasicí zařízení, které je na fotografiích a jehož aktivace je vyjádřena podsvícením,
mezi demonstrativní ukázky patří také pasivní požárně bezpečnostní zařízení, izolace VZT potrubí s požární odolností, ukázka kabelového kanálu jako samostatného požárního úseku a zatěsnění prostupů ucpávkami.

Předpokládá se, že laboratoř bude sloužit nejen studentům Fakulty bezpečnostního inženýrství VŠB-TU Ostrava, ale i profesionálním hasičům, členům jednotek sborů dobrovolných hasičů, případně projektantům nebo provozovatelům objektů. Vznik laboratoře a jejího vybavení byl možný díky firmám, které jednotlivá požárně bezpečnostní zařízení bezplatně poskytly.

Možnost strukturovaného studia

Fakulta bezpečnostního inženýrství je jednou ze sedmi fakult VŠB-TU Ostrava. Fakulta je svým širokým interdisciplinárním zaměřením unikátní, je to jediná fakulta tohoto zaměření v České republice. V současné době na ní studuje 1584 studentů.

Fakulta bezpečnostního inženýrství VŠB-TU Ostrava uskutečňuje v návaznosti na Boloňský proces tzv. strukturované studium a nabízí studium ve všech typech studijních programů – bakalářském, navazujícím magisterském a doktorském. Po získání úplného středního nebo úplného středního odborného vzdělání na střední škole je možné se přihlásit ke studiu v nejnižším stupni vysokoškolského studia – bakalářském studiu. Po jeho úspěšném absolvování a získání titulu „bakalář“ (Bc.) může absolvent buď odejít do praxe, nebo pokračovat ve studiu v tzv. navazujícím magisterském studijním programu a získat titul „inženýr“ (Ing.). Absolventi magisterského studia se zájmem o vědeckou a výzkumnou práci mohou pokračovat v nejvyšším stupni vysokoškolského studia – doktorském studiu a získat titul „doktor“ (Ph.D.).

doc. Ing. Šárka KROČOVÁ, Ph.D., Ing. Václav KRATOCHVÍL, Ph.D., foto Petra POLÁKOVÁ, DiS., a Ing. Václav KRATOCHVÍL, Ph.D., VŠB-TU Ostrava
 

Deset let provozu telefonních center tísňového volání 112

V dubnu roku 2004 města Praha a Ostrava dokončovala nezbytné přípravy a hokejoví nadšenci z celého světa nedočkavě očekávali zahájení 68. mistrovství světa v ledním hokeji. Také operační a informační střediska Hasičského záchranného sboru České republiky spolu se specialisty z Českého Telecomu měla plné ruce práce. Díky jejich společnému úsilí došlo 20. dubna 2004 ke spuštění prvního telefonního centra tísňového volání (dále také jen „TCTV“) na linku 112, které začalo přijímat hovory z území hl. m. Prahy čtyři dny před tím, než do ní zavítali fanoušci hokeje. Hokejové zlato si z Prahy v roce 2004 sice odvezla Kanada, ale úspěch TCTV Praha při zajištění tísňového volání zahájil vítězné tažení České republiky na poli bezpečnosti občanů.

Zavedení linky 112

Příprava zavedení jednotného evropského čísla tísňového volání 112 v České republice byla zahájena v roce 1996 v souvislosti s přípravou vstupu do Evropské unie. Zvýšený cestovní ruch a zájem turistů, to jsou velmi důležité faktory pro stát uprostřed Evropy, propojující západ s východem, sever s jihem, jehož hlavní město je považováno za klenot světového kulturního dědictví. Nejen z těchto důvodů je zavedení jednotné linky pro členské státy Unie povinné1).

Prvním krokem byla změna čísla pro službu přesného času, která se v roce 1998 přesunula z dosavadního 112 na nové číslo 14112, a převedení čísla 112 do rezervy číslovacího plánu. Po pětileté „karanténě“ bylo číslo 112 v pevné telefonní sítí od 2. ledna 20032) znovu zprovozněno jako číslo tísňové volání a hovory jsou směrovány na HZS ČR. Tísňová linka 112 je provozována souběžně s existujícími národními čísly tísňového volání. Vláda České republiky vzala svým usnesením č. 923 ze dne 23. července 2008 na vědomí analýzu možnosti útlumu národních čísel tísňového volání a doporučila ponechání národních čísel i nadále v platnosti.

V mobilních sítích je však služba tísňového volání 112 aktivní již od jejich zavedení (12. září 1991 síť Eurotel NMT, sítě GSM Eurotel a Paegas od roku 1996, síť Oskar od roku 2000), kdy byly takové hovory směrovány na operační střediska krajských správ Policie ČR. Od 1. června 2002 bylo odbavování tísňových volání na číslo 112 v mobilních sítích přeneseno na HZS ČR.

Volání na všechna čísla tísňového volání musejí být bezplatná a musejí být umožněna bez použití platebních prostředků. To znamená, že je možné je volat i v případě vyčerpaného nebo propadlého kreditu. Tísňové volání 112 je navíc umožněno také bez zadání bezpečnostního kódu zařízení nebo bez aktivní SIM karty, pokud je na místě signál alespoň jednoho mobilního operátora.

Budování telefonních center tísňového volání

Na základě předchozích odborných jednání a analýz přijala vláda usnesení č. 391 ze dne 19. dubna 2000, ve kterém stanovila způsob, principy a harmonogram zavedení jednotného evropského čísla tísňového volání 112 v České republice. Vlivem některých legislativních změn byly následně provedeny dílčí úpravy usnesením vlády č. 350 ze dne 3. dubna 2002.

Budování technologického systému TCTV proběhlo ve dvou fázích. V roce 2001 bylo v Odborném učilišti požární ochrany ve Frýdku-Místku vytvořeno školící pracoviště příjmu tísňového volání, na kterém byla zahájena odborná příprava příslušníků HZS ČR určených pro příjem tísňového volání. Tato příprava zahrnovala, kromě výuky ovládání technologie a aplikace příjmu tísňového volání, zvládnutí procesu příjmu hovoru a základního přehledu procesu operačního řízení, také jazykovou přípravu operátorů příjmu tísňového volání v anglickém a německém jazyce.

Současně s probíhajícím proškolováním operátorů probíhala v letech 2002 a 2003 výstavba 14 krajských telefonních center, která byla od 6. října 2003 uvedena do testovacího provozu prostřednictvím testovacího telefonního čísla. Během testovacího provozu byl systém podroben rozsáhlé analýze a zátěžovým zkouškám. V rámci vyhodnocení výsledků testování byly odstraněny zjištěné závady a v souvislosti s blížícím se hokejovým šampionátem byla zahájena příprava na pilotní ostrý provoz systému.

Vzhledem k úspěšnému zvládnutí provozu TCTV Praha byl od 15. června 2004 spuštěn ostrý provoz moderních TCTV na linku 112 v krajích na území Čech a od 22. června 2004 na území Moravy. Výjimkou byl Královéhradecký kraj, kde bylo rozhodnuto o umístění technologie do nové budovy, jejíž stavba byla dokončena v roce 2005, a Moravskoslezský kraj, kde bylo telefonní centrum integrováno do existujících technologií Centra tísňového volání Ostrava. Plné dokončení projektu výstavby telefonních center ve 14 krajích tak nastalo v únoru roku 2005.

Přínosy nového systému

Při budování systému bylo nutné zohlednit aktuální změny legislativního prostředí vyplývající z nově přijatého evropského telekomunikačního rámce, zejména pak ze směrnice o univerzální službě3), která stanovuje povinnosti v oblasti tísňového volání.

Zavedení nových moderních technologii umožnilo využívat řadu nový služeb. Analýza síťové signalizace umožnila identifikaci volaného čísla a identifikaci čísla volajícího účastníka. V souvislosti s přenositelností čísel se nezbytností stala služba identifikace telefonního operátora. Ve spolupráci s provozovateli telefonních sítí se v České republice podařilo zavést službu identifikace adresy pevné telefonní stanice a identifikace polohy mobilního telefonu. Takto získané informace jsou pro záchranné složky nezbytné a díky technologii TCTV 112 byla Česká republika jednou z prvních zemí, které tuto službu zavedly. Je třeba podotknout, že přestože povinnost poskytovat při tísňovém volání polohu volajícího byla stanovena již v roce 2002, některé státy dosud nemají tuto službu zavedenu v uspokojivé kvalitě.

Jako důsledek zvoleného technického řešení TCTV byla ve 14 krajích nasazena jednotná technologie včetně jednotného celostátního geografického informačního systému, což umožnilo vzájemnou zastupitelnost jednotlivých krajských center, vzájemné zálohování technologií a možnost vzájemné jazykové podpory operátorů. V rámci budování datových sítí bylo vytvořeno nezávislé IP telefonní spojení mezi systémem příjmu tísňových volání a jednotlivými operačními středisky základních složek integrovaného záchranného systému.

S ohledem na pozitivní dopad nových služeb na kvalitu a komfort příjmu tísňových volání byla do technologie telefonních center tísňového volání 112 nasměrována také volání na linku 150 - národní číslo tísňového volání HZS ČR.

Extrémní zátěž

Telefonní centra tísňového volání přijmou během jedné hodiny průměrně 320 hovorů na lince 112 a 50 hovorů na lince 150. Během uplynulých 10 let však musel systém několikrát čelit extrémní zátěži tísňovými hovory v souvislosti s mimořádnými meteorologickými jevy. V noci z 18. ledna na 19. ledna 2007 byla Česká republika postižena působením orkánu Kyrill, v důsledku kterého došlo k pětinásobnému nárůstu provozu na lince 150 a přibližně 30% zvýšení počtu hovorů na lince 112. Dramaticky však poklesl podíl zlomyslných volání. K odbavování hovorů bylo určeno 65 operátorů.

Dne 1. března 2008 se přes území ČR přehnala vichřice Emma. V období od 08.00 do 12.00 hodin se hodinová zátěž pohybovala mezi 1100 a 1300 hovory. V důsledku toho došlo k aktivaci čekací fronty, většina hovorů však byla vyzvednuta do 15 sekund. V systému pracovalo 45 operátorů.

Dne 23. července 2009 došlo nad územím krajů Středočeského, Libereckého a Královéhradeckého k výskytu extrémního bouřkového jevu spojeného s intenzivními srážkami a vznikem lokálních záplav. Od 18.00 do 19.00 hodin odbavilo 51 operátorů na TCTV celkem 1996 hovorů.

Po důkladném vyhodnocení činnosti technologií TCTV 112 při výše uvedených extrémních jevech došlo k úpravě systému a implementaci krizových pravidel distribuce hovorů. Díky nim je možné na žádost OPIS MV-generálního ředitelství HZS ČR změnit konfiguraci směrování tísňových hovorů tak, aby k jejich odbavení došlo mimo zasažené území.

Od roku 2005 do konce roku 2013 bylo na telefonní centra tísňového volání směrováno 35 147 830 hovorů na linku 112 a 4 710 789 hovorů na linku 150. Díky robustnosti systému, vzájemnému zálohování technologií a přelivům hovorů mezi kraji bylo všech téměř 40 milionů hovorů přijato a odbaveno.

Nové služby

V roce 2006 byl zahájen projekt směřující k rozšíření služby TCTV 112 o technologie příjmu automatizovaného tísňového volání z vozidel eCall. Pro realizaci projektu byla využita testovací platforma, která je identickou kopií call center TCTV 112. V rámci projektu byly navrženy změny v dispečerském aplikačním software, které umožnily vizualizaci údajů přijatých pomocí minimální sady dat z vozidla.

V roce 2008 byl realizován navazující projekt eCall, který se zaměřoval na komunikaci mezi telefonním centrem tísňového volání a poskytovateli doplňkových služeb. Díky zkušenostem získaným realizací těchto projektů dokázala Česká republika významně ovlivnit podobu technických standardů služby eCall.

V roce 2010 se Česká republika zapojila do tříletého evropského harmonizovaného pilotního projektu HeERO. Do projektu se zapojilo celkem devět zemí – Nizozemsko, Německo, Česká republika, Itálie, Chorvatsko, Rumunsko, Řecko, Švédsko a Finsko. Cílem projektu bylo ověření použitelnosti technických standardů v reálném prostředí. V závěru projektu byly navrženy dílčí změny technických norem.

Ocenění

Telekomunikační řešení telefonních center tísňového volání v České republice bylo v době svého vzniku zcela unikátní, nebylo možné se od nikoho učit a inspirovat.

I po deseti letech stojí systém TCTV 112 v čele technického vývoje v oblasti příjmu tísňového volání. Z tohoto důvodu se tímto řešením inspirovala řada evropských států, a dodnes se jezdí inspirovat zástupci zemí, které začínají jednotné číslo 112 zavádět. Namátkou lze jmenovat Srbsko, Ruskou federaci nebo Ázerbájdžán.

Hasičskému záchrannému sboru ČR, jako příjemci linky 112 v České republice, byla v únoru 2009 udělena Asociací evropského čísla tísňového volání (EENA) „Cena 112“. V Bruselu tak bylo oceněno špičkové systémové a technologické řešení jednotného evropského čísla tísňového volání v ČR a implementace progresivních směrů v oblasti eCall.

Linka 112 v zahraničí

Jednotné evropské číslo tísňového volání 112 v současnosti slouží nejen půlmiliardě občanů ze všech 28 členských států EU, ale je zavedeno také v Černé Hoře, Lichtenštejnsku, Norsku, Srbsku, Švýcarsku, Turecku a na Islandu.

V Andoře je číslo 112 tísňovou linkou horské služby. Ruská federace pilotně spustila linku 112 ve třech regionech. Linka 112 není v Evropě zavedena v Albánii, Bělorusku, Bosně a Hercegovině, Makedonii a Moldavsku.

Ve většině států včetně České republiky funguje číslo 112 společně s dříve zavedenými národními čísly tísňového volání, pouze v Dánsku, Estonsku, Finsku, Litvě, Lucembursku, Nizozemsku, Portugalsku, Rumunsku, Slovinsku, Švédsku a na Islandu, Kypru a Maltě je číslo 112 jediným tísňovým číslem.

kpt. Ing. Jan URBÁNEK, MV-generální ředitelství HZS ČR, foto prap. Leoš KUČERA, HZS hl. m. Prahy, archiv HZS Olomouckého kraje, por. Ing. Vendula MATĚJŮ, HZS Jihočeského kraje, por. Bc. Libor NETOPIL, HZS Zlínského kraje

------------------------------------------------------------------------------------------------

1) Rozhodnutí Rady 91/396/EHS ze dne 29. července 1991, Úř. věst. L 217, 6. 8. 1991, s. 31.
2) Usnesení vlády České republiky ze dne 19. dubna 2000 č. 391 k zavedení jednotného evropského čísla tísňového volání – 112 v České republice.
3) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/22/ES ze dne 7. března 2002, Úř. věst. L 108, 24. 4. 2002, s. 51.

Zneužívání záchranky je stále častější

V nejzápadnější části České repub­liky zajišťuje odbornou přednemocniční neodkladnou péči Zdravotnická záchranná služba Karlovarského kraje (ZZS KVK). Nejmenší kraj o rozloze 3314 km2 s přibližně 300 tisíci obyvateli tvoří okresy Cheb, Karlovy Vary a Sokolov.

Od srpna 2012 sídlí karlovarští záchranáři ve vlastní budově na okraji města v Závodní ulici, kde se nachází rovněž budovy HZS Karlovarského kraje a Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje, základních složek integrovaného záchranného systému. Společný areál přispívá ke snazší vzájemné součinnosti.

Výjezdové skupiny zdravotníků mají zázemí ve dvanácti výjezdových základnách, nejnovější byla uvedena do provozu v Teplé. Jsou schopny do 20 minut dojet na určené místo kdekoliv v kraji. K pacientům vyjíždějí posádky rychlé zdravotnické pomoci (RZP) s 31 sanitními vozidly a podle zdravotního stavu pacienta posádky s lékařem Rendez-vous (RV).

„Vzhledem k tomu, že máme pouze pět výjezdových skupin s lékaři, ačkoli bychom jich potřebovali nejméně devět, nemůžeme si dovolit posílat lékaře ke všem ohlášeným případům. Lékařů je všeobecně u záchranky v České republice nedostatek, protože to není právě atraktivní povolání, které by doktory přitahovalo. Nemají po ruce všechny potřebné diagnostické přístroje a práce v terénu vyžaduje zkušeného odborníka, který se ocitá u neznámého pacienta bez možnosti nahlédnout do jeho zdravotní dokumentace,“ říká ředitel ZZS KVK MUDr. Roman Sýkora, Ph.D.

Posádku rychlé zdravotnické pomoci tvoří řidič-záchranář s akreditovaným kvalifikačním kurzem a zdravotnický záchranář („nelékařský zdravotnický pracovník s odbornou způsobilostí k výkonu povolání bez odborného dohledu“ nebo „sestra pro intenzivní péči“). Po nástupu k ZZS KVK musí být každý záchranář doškolen pod vedením služebně starších kolegů, až po tříměsíčním adaptačním procesu je schopen samostatné odpovědné činnosti.

„Další problém vzniká při náboru kvalifikovaných řidičů, protože předepsaný kurz stojí 30 tisíc Kč, které zájemce musí investovat, přestože jeho přijetí není předem potvrzeno. Situaci je tak možné do budoucna řešit poněkud neekonomicky, a to využitím lépe placeného zdravotnického záchranáře jako řidiče, což na druhou stranu může přinést jisté výhody zvýšením odbornosti výjezdové skupiny,“ přiznává MUDr. Sýkora.

Od začátku letošního roku je u ZZS KVK zavedena nová služba lékaře koronera na základě zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 374/2011 Sb., o zdravotnické záchranné službě, ve znění zákona č.385/2012 Sb., která pomáhá výjezdovým skupinám. Lékař záchranky už nemusí provádět administrativní úkony, posuzovat úmrtí z forenzního hlediska a čekat na příjezd policie. Od 15.30 do 07.00 hodin (zájem je o rozšíření služby na 24 hodin denně), jezdí nasmlouvaní lékaři (např. dentista, gynekolog) k prohlídkám těl zemřelých. Zatím se služba osvědčila, lékaři, kteří se jí věnují, si tímto způsobem rozšiřují spektrum svých odborných vědomostí.

Všem členům výjezdových skupin byly v prosinci loňského roku pořízeny nové uniformy, které jim poskytují větší komfort a splňují všechny požadavky bezpečnostních a právních předpisů. Jsou z materiálu odolného proti vznícení, zašpinění a vyztužené na místech největší námahy. Významným prvkem je červený reflexní „high visible“ materiál, včetně reflexních pruhů, který umožňuje dobrou viditelnost osoby i za nepříznivých podmínek. Novinkou je také termoprádlo, které se uplatní zejména na základnách v oblastech, kde je bílá zima a teploty hluboko pod bodem mrazu. Uniformy jsou nyní také správně označeny názvy a logy tak, jak je stanoveno právními předpisy.

S čím se záchranáři setkávají

Tři lázeňská města v kraji navštěvuje velké množství zahraničních hostů. Pokud se stávají pacienty, úhradu za poskytnutí zdravotní péče ZZS KVK je nutné řešit prostřednictvím pojišťovny příslušného státu pacienta, a to není vždy jednoduchá záležitost. S jazykovým vybavením zaměstnanců potíže nejsou. Převážná část cizinců mluví rusky a méně též německy.

Nejčastějšími případy, u kterých záchranáři ZZS KVK zasahují, je mírné zhoršení chronického stavu interní choroby (např. respirační, diabetes, hypertenze). Dříve k takovému pacientovi přijel jeho ošetřující lékař. Dnes je praxe taková, že lidé volají záchranku téměř ke všem, i méně vážným obtížím a 60 procent těchto postižených do čtyř hodin odejde po vyšetření z nemocnice v pořádku domů.

K těm vážnějším však patří především infarkt myokardu nebo mozková příhoda. Velmi časté jsou také resuscitace, jejich počet narůstá, nicméně se setrvale zvyšuje i procento úspěšných resuscitací v terénu.

Zdravotnická záchranná služba je určena pro ty, kteří jsou bezprostředně ohroženi na životě, u nichž by bez rychlého poskytnutí odborné první pomoci mohlo dojít k trvalému poškození zdraví, pro ty, jež trpí náhlou intenzivní bolestí, svým chováním ohrožují sami sebe nebo své okolí. Stále více případů, k nimž je služba přivolána, však tomuto určení neodpovídá a zbytečně ji zatěžuje.

Řadu případů také řeší lékař záchranné služby se záchranářem při zásahu konzultací po telefonu a jen k některým případům se rozhodne přijet osobně. Někdy totiž bývá problém přesvědčit vážně nemocného pacienta k převozu do nemocnice.

Nepříjemná a často nesmyslná je práce s opilými osobami. Občané volají policii k potácejícímu se nebo ležícímu člověku a policisté požádají zdravotnické záchranáře, aby se dostavili a zkontrolovali zdravotní stav dotyčného. Ten bývá odvezen buď do nemocnice, nebo na Protialkoholní záchytnou stanici v Sokolově (cena za noc 3230 Kč), kde mnohdy dluží již za několik nocí poskytnuté péče. Pokud ho ještě v noci propustí, stává se, že pod vlivem alkoholu se chová agresivně nebo opět někde upadne a situace se opakuje. Původním cílem záchytných stanic bylo převedení klientů na protialkoholní léčbu, což je dnes téměř vyloučeno, protože většina z nich (stále tytéž osoby) na placenou léčbu prostředky nemá.

Sanitní vozidla jsou neustále v permanenci, v loňském roce najezdila za každého počasí po různorodém terénu celkem 1 600 000 km, proto jsou už některá vzhledem k častému nasazení ve špatném stavu a ZZS KVK se obrací na sponzory, kteří by přispěli na pořízení nových automobilů (v roce 2013 z příspěvků soukromých společností bylo možné doplnit vozový park v Sokolově).

Spolupráce se složkami IZS

„S hasiči i policisty několikrát do roka cvičíme a prověřujeme naši připravenost na mimořádné události různého typu, např. únik nebezpečných látek, dopravní nehoda autobusu, železniční dopravní nehoda v tunelu nebo útok šíleného střelce. Při reálných zásazích máme se spoluprací jen dobré zkušenosti. Vloni jsme řešili společně únik plynu na základní škole a dopravní nehody, i když těch v našem kraji není mnoho, nejvíc bývají na dálnici R6. V současné době nám pomáhají psychologové HZS ČR s aplikováním psychosociální intervence u výjezdových skupin. Vyrovnat se se vším, s čím přicházejí při své práci do styku, není vždy jednoduché, a u hasičů již mají s psychologickou službou zkušenosti “, charakterizuje součinnost MUDr. Sýkora.

Hasiči pomohou přemístit pacienta s velkou nadváhou, a pokud jsou například u dopravní nehody jako první, resuscitují postiženého až do příjezdu zdravotníků. Ve vyšších polohách kraje výborně spolupracují členové Horské služby ČR, kteří jsou vybaveni technicky i po fyzické stránce, aby dopravili cyklisty nebo lyžaře po úrazu z těžko přístupných míst k sanitnímu vozidlu, a po cestě poskytovali postiženému první pomoc.

ZZS KVK pořádá pravidelně odborné konference pro zástupce složek IZS kraje, aby se vzájemné informovali o aktuálních otázkách a problematice, kterou je nutné řešit. Přednášky jsou zaměřeny především na oblast bezpečnosti v regionu.

Zdravotnické operační středisko

Zdravotnická operační střediska v Sokolově, Chebu a Karlových Varech byla sloučena v květnu 2012 a byl zahájen provoz jednotného operačního střediska pro celý Karlovarský kraj. Úkolem zdravotnického operačního střediska je volajícím na tísňovou linku po 24 hodin poskytovat kvalifikovanou první pomoc a vysílat na místo zásahu posádku záchranné služby. Operátorky jsou zkušené kvalifikované zdravotní sestry se specializačním studiem v oboru anestezie, resuscitace, intenzivní péče nebo záchranáři s psychologickým tréningem, které prostřednictvím informačních technologií spolupracují se všemi složkami IZS - policií, hasiči, horskou službou, vodní záchrannou službou atd. Důležité je, aby volající se dokázal natolik uklidnit, aby se soustředil na uvedení všech požadovaných informací o případu.

Bohaté zkušenosti v této práci má vedoucí operátorka zdravotnického operačního střediska Renata Čermáková, která se ve své čtrnáctileté praxi naučila rozeznávat, kdo ve svém projevu situaci přehání, kdo má tendenci ji zlehčovat, jak zacházet s neslušným člověkem nebo s tím, kdo se pouze nepěkně baví. Uvádí: „Chápeme, že je to stresová situace, ve které se volající ocitl často poprvé, ale křikem a vulgárními slovy příjezd záchranné služby neurychlí a postižený tím přichází o cenné minuty, důležité pro záchranu jeho života. Velkým problémem jsou zlomyslná volání, která zbytečně blokují posádku záchranné služby, kterou může právě potřebovat vážně nemocný člověk.“

Renata Čermáková často vyjíždí s posádkou do terénu, aby poznala činnost zdravotníků při péči o pacienty a viděla tak celý proces záchranné služby z obou stran. Tak se nejlépe vyvarují na operačním středisku chyb při vytěžování informací od volajících, jak se již několikrát přesvědčila.

„Ve dne jsou na telefonu čtyři a v noci tři operátoři. Ve velmi krátké době se všichni naučili zvládat nový operační program, který je dokonalejší než jsme užívali dosud, je vybaven podrobnějšími mapovými podklady, je přehlednější a umožňuje rychleji reagovat. Po sloučení operačních středisek je nás tady 16 žen a jeden muž. Brzy jsme se sžili a společně se radíme při řešení komplikovanějších případů. Všichni jsme empatičtí, musíme se umět vcítit do situace, v jaké se nacházejí pacienti a jejich blízcí. Někteří lidé však volají také při banálních problémech, například nás žena žádala o pomoc, protože její dítě nechce spolknout lék. Zneužívání záchranky je poslední dobou bohužel stále častější, mnohdy také proto, že ne všude je dostupná lékařská pohotovost,“ popsala vedoucí operátorka svou práci.

Při přijetí tísňové výzvy vyhodnotí operátoři, zda vyslat k případu pouze samostatně skupinu RZP nebo zároveň vozidlo s lékařem (RV). Při kritickém stavu pacienta doprovází lékař skupinu RZP až k předání do zdravotnického zařízení. Ve městech se dostane osobní automobil RV k případu často rychleji než velké sanitní vozidlo, proto je k těžším případům vysílán jako první a lékař se může ihned věnovat ošetření pacienta. Za ním přijede skupina RZP, aby pacienta případně transportovala do nemocnice. V Karlovarském kraji jsou dvě krajské nemocnice a tři soukromé. Chybí traumacentrum, vážných případů se ujímá Fakultní nemocnice v Plzni. ZZS KVK využívá leteckou záchrannou službu z letiště Plzeň-Líně, přibližně 130krát do roka. Případy popálenin je nutné transportovat do Prahy.

„Jsou zážitky, na které chci raději zapomenout. Denně máme problémy s agresivními opilci, s bezdomovci, se zdrogovanými lidmi, zejména na diskotékách. Otázka, zda postižený neužívá drogy, se pro nás stala naprosto běžnou. K příjemným stránkám naší práce patří pochvala, když ten, komu jsme pomáhali nebo jeho blízcí přijdou poděkovat, někdy také se omluvit za to, že na nás byli ve stresu hrubí,“ říká Renata Čermáková.

Mgr. Zuzana CIKHARTOVÁ, foto archiv ZZS Karlovarského kraje

Široký rozsah spolupráce v oblasti civilního nouzového plánování

Dne 12. března 2014 uplynulo patnáct let od vstupu České republiky do NATO. Výročí je významnou událostí i pro činnost Hasičského záchranného sboru ČR.

Vláda ČR vyslovila souhlas s přístupem ČR k Severoatlantské alianci (NATO) usnesením č. 37 ze dne 21. ledna 1998. Tehdejší prezident Václav Havel podepsal 26. února 1999 listiny o přístupu České republiky k NATO, a dne 12. března 1999 se Česká republika společně s Maďarskem a Polskem stala oficiálním členem NATO poté, co příslušní ministři zahraničí předali americké kolegyni Madeleine Albrightové ratifikační listiny.

NATO bylo založeno v roce 1949 podpisem Severoatlantické smlouvy jako politicko-vojenská organizace, jejímž základním účelem je ochrana svobody a bezpečnosti všech členských zemí politickými i vojenskými prostředky. Nejdůležitějším rozhodovacím orgánem v NATO je Severoatlantická rada (NAC – North Atlantic Council).

Civilní prostředky pod národní kontrolou

Hasičský záchranný sbor ČR má ve své kompetenci oblast civilního nouzového plánování. Účelem civilního nouzového plánování v NATO je koordinace národních plánovacích činností členských států za účelem zajištění nejefektivnějšího využití civilních zdrojů v rámci kolektivní podpory strategických cílů NATO. Civilní nouzové plánování spadá do národní kompetence a civilní prostředky zůstávají v každé situaci pod národní kontrolou. Nicméně, národní kapacity jsou harmonizovány na úrovni NATO v zájmu zabezpečení řádného plnění plánů, jednotlivých postupů a použitelnosti nezbytných prostředků. Prostředky zahrnují lodě, letadla, vlaky, lékařská zařízení, komunikace, kapacity nezbytné k odstraňování následků katastrof a další civilní zdroje.

Hlavní úkoly civilního nouzového plánování v NATO jsou vyjádřením základních bezpečnostních povinností NATO a zahrnují civilní zabezpečení vojenských operací a operací v rámci reakce na krizové situace, podporu národních orgánů v civilních nouzových situacích a ochranu civilního obyvatelstva. Civilní nouzové plánování musí v těchto oblastech působnosti hrát důležitou roli v řízení použitelnosti civilních prostředků a zařízení a udržování normálního života během mimořádných událostí. V rostoucí míře je tato činnost zajišťována za úzké spolupráce s partnerskými státy, které mají aktivní úlohu v civilním nouzovém plánování NATO. V současné době NATO sdružuje 28 členských států a spolupracuje s 22 partnerskými státy. Další formy spolupráce představuje Středomořský dialog, Iniciativa Istanbulské spolupráce a Partnerství napříč světem.

Základním dokumentem civilního nouzového plánování NATO je Politická směrnice civilního nouzového plánování NATO (do roku 2013 „Ministerská směrnice“), která stanovuje prioritní činnosti a působnosti v daném období. V současné době je na úrovni NAC schvalována Politická směrnice CNP NATO na léta 2014 – 2017.

V roce 1998 zahájilo činnost Euroatlantické koordinační středisko pro řešení mimořádných událostí (EADRCC). Jeho hlavním úkolem je koordinace odezvy členských států NATO a partnerských států na živelní a technické mimořádné události v rámci euroatlantické oblasti. Po 11. září 2001 plní také úkoly v souvislosti s bezpečnostním opatřením před teroristickými útoky a řešením jejich následků. EADRCC bylo dosud zapojeno do zvládání více než čtyřiceti mimořádných událostí, jako jsou např. povodně, lesní požáry a následky zemětřesení. V rámci zvyšování připravenosti členských a partnerských států organizuje EADRCC pravidelná mezinárodní cvičení, kterých se ČR také účastní.

Spolupráce České republiky

ČR vyslala do EADRCC dvakrát svého zástupce jako dobrovolný národní příspěvek.

Dalším příkladem praktické spolupráce v rámci NATO bylo vyslání dvou příslušníků HZS ČR do Afghánistánu v květnu roku 2012. Realizace jejich pobytu v provincii Lógar se uskutečnila v součinnosti s Českým Provinčním rekonstrukčním týmem (PRT) Lógar Ministerstva zahraničních věcí. Výsledkem byl ucelený koncepční materiál věnovaný krizovému řízení a požární ochraně přizpůsobený afghánským podmínkám. Tato práce byla, mimo jiné, prezentována na jednání Výboru pro civilní nouzové plánování v NATO, a také na konferenci „Požární ochrana 2012“.

Civilní nouzové plánování

Všeobecnou koordinaci CNP NATO zajišťuje Výbor pro civilní nouzové plánování (Civil Emergency Planning Committee – CEPC), který podléhá přímo Severoatlantické radě. Výbor se schází dvakrát ročně k plenárním zasedáním a několikrát do měsíce ke stálým zasedáním. Na plenárních zasedáních jsou zúčastněné státy zastupovány představiteli národních organizací civilního nouzového plánování, na stálých zasedáních pak členy národních delegací při NATO. Za ČR se stálých zasedání účastní styčný důstojník MV-generálního ředitelství HZS ČR při Stálé delegaci ČR při NATO. CEPC se schází rovněž v konfiguraci Euroatlantického partnerství (EAPC). V ČR má CEPC v gesci MV-generální ředitelství HZS ČR.

CEPC koordinuje čtyři plánovací skupiny (do června 2010 to bylo osm plánovacích výborů), které sdružují zástupce národních institucí (ministerstev). Plánovací skupiny si vytvářejí pracovní programy v návaznosti na Politickou směrnici, a ve své činnosti jsou podporovány (ad hoc) pracovními skupinami a téměř 400 nominovanými experty z veřejného i soukromého sektoru.

Přehled plánovacích skupin a jejich gestorů v ČR
Skupina pro civilní ochranu (Civil Protection Group – CPG)
Gestor v ČR: MV-generální ředitelství HZS ČR
Skupina pro dopravu (Transport Group – TG)
Gestor v ČR: Ministerstvo dopravy
Skupina pro průmyslové zdroje a komunikační služby (Industrial Resources and Communications Services Group – IRCSG)
Gestoři v ČR: Ministerstvo průmyslu a obchodu a Český telekomunikační úřad
Společná skupina pro zdraví, zemědělství a potraviny (Joint Health, Agriculture and Food Group – JHAFG)
Gestoři v ČR: Ministerstvo zdravotnictví a Ministerstvo zemědělství

Koordinace činnosti na národní úrovni

Velmi široký rozsah oblasti civilního nouzového plánoání vyžaduje důkladnou kooperaci ze strany příslušných národních úřadů. Proto i na národní úrovni v ČR probíhá spolupráce a výměna informací za koordinace MV-generálního ředitelství HZS ČR. Před každým plenárním zasedáním výboru CEPC se koná pravidelná koordinační schůzka zástupců rezortů v plánovacích skupinách CEPC NATO. Diskutuje se na ní zejména program nadcházejícího jednání výboru CEPC a s tím související postup a případně instrukce pro českou národní delegaci, jenž se tohoto jednání zúčastní. Účastníci koordinační schůzky také informují o činnosti jednotlivých skupin, případně pracovních a ad hoc skupin, za uplynulé půlroční období. Doplňkově jsou diskutována aktuální témata nebo řešení problémů, podány jsou informace z Evropské unie v oblasti civilní ochrany a jsou zaznamenány případné personální změny v této skupině.

Na jednání českého Výboru pro civilní nouzové plánování (VCNP), pracovního orgánu Bezpečnostní rady státu, který zasedá zpravidla čtyřikrát ročně, bývá pravidelně zařazována již výše zmíněná Politická směrnice CNP NATO a také zprávy z plenárních jednání výboru CEPC.

Civilní nouzové plánování v NATO v roce 2013

Protiraketová obrana

V roce 2013, stejně jako v předcházejících dvou letech, byla jednou z hlavních priorit aliančního CNP protiraketová obrana, zahrnující řešení možných následků případného (ne)sestřelení balistické rakety nesoucí chemickou, biologickou, radiologickou nebo nukleární (CBRN) nálož. Tento úkol pro CNP vyplynul ze Summitu NATO v Lisabonu v roce 2010. Aliančním Akčním plánem obrany proti balistickým raketám (BMD Akční plán) byl následně konkretizován a vyplynuly z něj tři specifické úkoly.

Závěrečná zpráva k úkolu č. 1 – Vývoj plánu na minimalizaci dopadů sestřelení případné balistické rakety, byla výborem  CEPC schválena v roce 2012. Národní experti CNP a výbor CEPC během loňského roku intenzivně pracovali na závěrečné zprávě k úkolu č. 2 – Provedení studie, jak posílit alianční civilně vojenskou spolupráci a infrastrukturu v oblasti přijímání informací a předávání zpráv národním civilním orgánům. Na úrovni Ad-hoc pracovní skupiny CEPC k protiraketové obraně se pak koncem roku 2013 také začalo diskutovat nad 3. úkolem – Plánem na minimalizaci následků případného nesestřelení balistické rakety.

Kybernetická obrana

Jak CEPC, tak plánovací skupiny CNP, hlavně Plánovací skupina pro průmyslové zdroje a komunikační služby, se začala intenzivněji zabývat další prioritní oblastí Aliance, kterou je kybernetická obrana. Úkol zabývat se podporou národních orgánů při přípravě a samotném zvládání mimořádných událostí způsobených právě kybernetickým útokem byl zadán výboru CEPC ministry obran aliančních zemí při jejich zasedání v dubnu 2013.

Politická směrnice CNP NATO

Vzhledem k tomu, že na konci uplynulého roku byla ukončena platnost Ministerské směrnice CNP na léta 2010 až 2013, se CEPC zaměřil v průběhu roku 2013 na přípravu nové strategie – Politickou směrnici CNP na léta 2014 až 2017. Společně s politickou směrnicí byl na úrovni CEPC vytvořen rovněž pracovní program CEPC, který představuje seznam konkrétních aktivit CEP pro nadcházející dva roky.

Příprava expertů

V rámci zkvalitnění přípravy a školení těchto expertů se podařilo v roce 2013 vypracovat a schválit alianční Strategii školení civilních expertů CNP.

Činnost Euroatlantického koordinačního střediska pro řešení katastrof

V roce 2013 koordinovalo EADRCC humanitární pomoc při lesních požárech v Bosně a Hercegovině a asistovalo Turecku a Jordánsku při zvládání přílivu syrských uprchlíků.

K pravidelným činnostem EADRCC patří pořádání praktických a štábních cvičení, seminářů nebo konferencí.  V říjnu 2013 se v Makedonském Ohridu konal seminář „Lessons Learned“ o EADRCC operacích a cvičeních. V listopadu 2013 se uskutečnilo štábní cvičení organizované EADRCC a Běloruskem na téma případný zásah při mezinárodních sportovních akcích (příprava Běloruska na mistrovství světa v ledním hokeji 2014), a v prosinci 2013 byl uspořádán seminář a štábní cvičení ve formátu NATO-Rusko na téma Letecká evakuace pacientů letadly na krátké vzdálenosti (MEDEVAC).

Spolupráce s mezinárodními organizacemi

V oblasti spolupráce s ostatními mezinárodními organizacemi jako každoročně pokračovala výměna informací a vzájemných kontaktů s Úřadem OSN pro koordinaci humanitární pomoci (OCHA), Monitorovacím a informačním střediskem EU (od 1. ledna 2014 Střediskem pro koordinaci odezvy na mimořádné události – ERCC), Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (IAEA) a dalšími partnery. Rovněž v průběhu roku 2013 pokračovala spolupráce se státy, které předsedají Radě EU (předsednické státy) a které informují komunitu NATO/CEP o svých prioritách a dosažených cílech v oblasti civilní ochrany na úrovni EU.

V květnu a v listopadu 2013 se v Bruselu uskutečnila pravidelná plenární zasedání výboru CEPC na úrovni generálních ředitelů nebo jejich náměstků. Plenární jednání v listopadu bylo navíc spojeno s konáním semináře na téma „Připravenost na extrémní vesmírné počasí“.

Téma připravenosti na extrémní vesmírné počasí, společně s raketovou a kybernetickou obranou, bude jednou z prioritních oblastí aliančního CEP také v letošním roce.

plk. Ing. Daniel DITTRICH,  pplk. Ing. Tomáš MATUŠEK,  MV-generální ředitelství HZS ČR, foto archiv autorů
 

Zkvalitnění systému vzdělávání a výzkumu v oblasti ochrany obyvatelstva

Výměnu zkušeností v aktuální problematice bezpečnostního a krizového managementu nabídl stejnojmenný mezinárodní workshop, který 27. března letošního roku uspořádala Fakulta logistiky a krizového řízení Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně (UTB).

Workshop, který se uskutečnil v aule Fakulty logistiky a krizového řízení UTB v Uherském Hradišti, zahájil děkan prof. PhDr. Ivo Barteček, CSc. „V letošním roce fakulta oslaví páté výročí svého vzniku. Jsem rád, že společná výměna zkušeností, setkávání odborníků z akademické obce, státní správy i veřejného sektoru se v Uherském Hradišti již staly tradicí,“ uvedl. Na jeho slova navázal prof. Ing. Dušan Vičar, CSc., který přiblížil vztah tématu workshopu k oborům akreditovaným ve studijních programech procesní inženýrství, ochrana obyvatelstva a bezpečnost společnosti. Připomenul, že workshop je také jedním z výstupů řešení projektu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost „Inovace a rozvoj výuky bezpečnosti se zaměřením na krizové řízení“ (CZ.1.07/2.2.00/28.0185).

Platforma ochrany obyvatelstva

Jak ve svém vystoupení zdůraznil plk. Ing. Daniel Miklós, MPA, z MV-generálního ředitelství HZS ČR, jednou ze stěžejních problematik ochrany obyvatelstva je nastavení spolupráce mezi aplikační sférou (praxe) a akademickou půdou (teorie). Strategické priority ochrany obyvatelstva byly identifikovány na základě podrobných analýz v Koncepci ochrany obyvatelstva do roku 2020 s výhledem do roku 2030. Mezi identifikované strategické priority patří širší zapojení občanů, právnických a podnikajících fyzických osob, zvýšení odolnosti a ochrany prvků kritické infrastruktury, cílená podpora vědy, výzkumu, vývoje a inovací, vyvážené a komplexně využitelné úkoly a nástroje ochrany obyvatelstva.

Upozornil na význam odborné platformy ochrany obyvatelstva. Jejími stálými členy bude maximálně deset odborníků, zástupců Univerzity obrany, Policejní akademie České republiky v Praze, Vysoké školy báňské-Technické univerzity Ostrava, Českého vysokého učení technického v Praze, Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, Institutu ochrany obyvatelstva Lázně Bohdaneč a Střediska bezpečnostní politiky Univerzity Karlovy. Za státní správu se budou platformy aktivně účastnit zástupci MV-generálního ředitelství HZS ČR, některých jednání také zástupci odboru bezpečnostní politiky a odboru bezpečnostního výzkumu a policejního vzdělávání Ministerstva vnitra (nestálí členové). Pro otázku postavení platformy byl volen formát, který umožní navázání na již existující orgány k zajištění předávání zjištěných závěrů a výstupů. Bude představovat pracovní orgán Vědecké rady generálního ředitele HZS ČR. Prostřednictvím Ministerstva vnitra bude zajištěna další provázanost na Výbor pro civilní a nouzové plánování a prostřednictvím pravidelných „Zpráv o stavu ochrany obyvatelstva“ také na vládu České republiky. Navržení zástupci vysokých škol a vědeckých organizací budou v nejbližších dnech informováni o své nominaci a zároveň bude domluven první termín pracovní schůzky. Interval setkávání je stanoven na tři až čtyři za rok.

Inovace ve vzdělávání obyvatelstva

Nové přístupy k ochraně obyvatelstva budou vyžadovat také změnu pohledu na preventivně výchovnou činnost (PVČ) a výchovu a vzdělávání obyvatelstva.

Této problematice v intencích Koncepce ochrany obyvatelstva do roku 2020 s výhledem do roku 2030 se ve svém příspěvku věnovala plk. Mgr. Eleonóra Tilcerová z MV-generálního ředitelství HZS ČR. Vzdělávání by mělo začínat u odborníků zabývajících se ochranou obyvatelstva a krizovým řízením, obsáhnout učitele vyučující tuto problematiku, připravovat lektory a realizátory projektů zaměřených na prevenci před mimořádnými událostmi a krizovými situacemi. Nejzásadnějším bodem je aktualizovaná verze platného vzdělávacího dokumentu pro základní školy, tzv. rámcového vzdělávacího programu, do kterého se podařilo zahrnout problematiku ochrany člověka za běžných rizik a mimořádných událostí v daleko širší míře. Přestože se situace od roku 1991 (zrušení systematické přípravy obyvatelstva v rámci vzdělávacího procesu) zlepšila, stále neodpovídá aktuálním potřebám. Výuka je závislá na přístupu jednotlivých škol, problematika roztříštěna ve výuce, není přesně stanoven její rozsah a nelze ani odpovídajícím způsobem získat zpětnou vazbu. Nadále diskutována je možnost zařazení samostatného předmětu obsahujícího bezpečnostní problematiku do výuky v základních a středních školách, bez kterého si nelze nadále představit systematickou přípravu obyvatelstva.

Přístup HZS Moravskoslezského kraje k problematice PVČ a dalšího vzdělávání v oblasti ochrany obyvatelstva a požární ochrany prezentoval por. Ing. Václav Komárek z HZS Moravskoslezského kraje. Uvedl, že region Moravskoslezského kraje je z pohledu možnosti vzniku mimořádných událostí regionem velice exponovaným. S cílem zajistit efektivní vzdělávání a vybudovat systém poskytování informací významným objektům v zónách ohrožení je zahájena mimo jiné realizace preventivního projektu „Školy v zónách ohrožení“.

Zkvalitnění výuky krizového řízení

RNDr. Jakub Trojan z UTB se zaměřil na využití participativního mapování a na možnosti implementace konceptu tzv. crowdsourcingu (participativních geografických informačních systémů) do výukových schémat bakalářských stupňů studia. Studenti předmětu „Geographic Information Systems in Applied Crisis Management“ budou na území města Uherské Hradiště v terénu identifikovat a mapovat vybraná bezpečnostní rizika (v závislosti na své oborové profilaci), která budou hodnotit a lokalizovat na portálu ve webovém prostředí včetně popisu a foto/video/audio dokumentace. Použitá platforma Ushahidi umožňuje bezplatné nasazení na libovolný server a prostřednictvím jednoduchého grafického rozhraní je vhodným nástrojem pro mapování jevů v terénu.

Na úlohu Policejní akademie České republiky v Praze (PAČR) v rámci vzdělávacího systému se ve svém příspěvku zaměřili Mgr. Lukáš Harazin a Mgr. Oldřich Luža. Upozornili mimo jiné na vědeckovýzkumné aktivity, projekty dlouholetého koncepčního rozvoje akademie jako vzdělávací a výzkumné instituce. PAČR se podílí na činnosti CEPOL (Evropská policejní akademie) i na realizaci projektu mezinárodního vzdělávacího cyklu MEPA (Středoevropská policejní akademie).

V průběhu workshopu zaujaly také zkušenosti odborníků ze Žilinské univerzity v Žilině. Prof. Ing. Zdeněk Dvořák, Ph.D., seznámil s průběhem realizace nového studijního programu Bezpečnost a ochrana kritické infrastruktury. Na oblast komplexního přístupu při výuce krizového managementu upozornil doc. Ing. Ladislav Novák, Ph.D. Zdůraznil potřebu modifikace předmětů podle studijních specializací, včetně zařazení předmětů z úrovně mezinárodního krizového managementu. Doc. Ing. Jozef Klučka, Ph.D., analyzoval perspektivy vzdělávání na Katedře krizového mana­gementu. Poukázal na oblast mezinárodní spolupráce, upozornil na význam programu ERASMUS, v jehož rámci přicházejí na fakultu studenti ze zahraničí (Nizozemsko, Finsko, Portugalsko, Polsko, Turecko), na možnosti rozvoje vědeckovýzkumné činnosti (projekty Evropské unie), včetně odborné angažovanosti pedagogů. Využívá se komunikace s absolventy studia, zpětná vazba (vytvoření stránky na sociální síti Facebook).

Diskutována byla také problematika informovanosti obyvatelstva o řešení reálných hrozeb a rizik a jejich prevence, zejména rezerv v oblasti PR a vlivu médií.

Další prezentace byly věnovány například konceptům řízení a vypořádání rizik, aspektům profesní přípravy bezpečnostních specialistů veřejné správy a IZS, nebo způsobu hodnocení odolnosti prvků kritické infrastruktury.

Mgr. Zbyněk KOUKOLÍK, foto autor

V tištěné podobě časopisu ještě najdete

• ANALÝZY-HODNOCENÍ
Chemický průzkum v některých zemích Evropské unie II
por. Ing. Jan Hrdlička

• LOGISTIKA
Skladovací a opravárenské zařízení HZS ČR splnilo stanovené úkoly
Ing. Metoděj Tunys

• SPORT
Kondiční trénink pro reálné situace
Martin Doležal

 

 

Print  E-mail