Dne 20. dubna 2014 byl v 11.38 hodin na operační a informační středisko HZS Pardubického kraje (KOPIS) oznámen požár objektu galvanovny v ulici Pivovarská v Lanškrouně. Na hašení rozsáhlého požáru členitého objektu se podílelo 102 profesionálních i dobrovolných hasičů ze 13 jednotek PO. Oheň způsobil škodu ve výši 80 milionů korun.

Popis objektu

Požár vznikl ve výrobním provozu tvořeném z části železobetonovým dvoupodlažním objektem s nehořlavou střešní konstrukcí. Tento objekt byl přibližně od roku 1967 využíván jako galvanovna s pomocnými provozy. Na galvanovnu dále navazovaly další provozy a objekty, mimo jiné i dřevěné zastřešení dvora. Další provozy byly umístěny v objektech se smíšenými konstrukcemi (s dřevěným stropem) a některé nově přistavované objekty byly celodřevěné, a to včetně zastřešení dvora, které tvořilo skladovou halu pro kovové výrobky. Celý objekt před požárem procházel rekonstrukcí – oficiálně to bylo nazváno jako stavební úpravy stávajících objektů a přístavba skladu a expedice. Na tyto stavební úpravy bylo vydáno stavební povolení, ale kolaudační řízení se dosud neuskutečnilo. Z tohoto důvodu mohl být objekt rekonstruován tzv. „za provozu“, kromě expedice, která byla budována nově. Nová expedice pak byla rovněž částečně využívána jako sklad výrobků.

Celý areál měl být rozdělen do dvou požárních úseků, jeden měla tvořit stávající galvanovna s doprovodnými provozy, druhý pak přistavěná expedice a sklad. Vzhledem k tomu, že stavební úpravy ještě nebyly dokončeny, nebyly dokončeny ani požárně dělicí konstrukce mezi těmito požárními úseky a požár se tedy volně šířil i na nově budovanou část výrobního areálu.

Průběh zásahu

Po ohlášení události na KOPIS byla na místo zásahu vyslána jednotka HZS Pardubického kraje ze stanice Lanškroun. V době jejího příjezdu vycházel z malých okének a děr luxferových oken budovy na straně budovy od Nádražní ulice šedý kouř.

Jednotka PO po příjezdu násilně vnikla do objektu přes okno expedice. Otevřela dveře expedice a v dýchacích přístrojích provedla průzkum objektu s termokamerou s cílem najít v zakouřeném prostoru ohnisko požáru, které se hasičům podařilo nalézt v hale galvanizace. Na podlaze byla vylita neznámá kapalina.

V té době se již neutrální rovina v objektu pohybovala na úrovni podlahy s nulovou viditelností. Velitel zásahu (VZ) požádal v 11.40 hodin KOPIS o posily. Jednotka PO mezitím prováděla průzkum s vysokotlakým proudem vody od vrat expedice s cílem zjistit další ohniska požáru a vypnula přívod elektrické energie na nalezeném rozvaděči. Orientace v neznámém členitém prostoru, který byl navíc silně zakouřen, byla obtížná a navíc nebyla k dispozici dokumentace zdolávání požáru.

Po ochlazení prostoru ve vstupu do galvanovny roztříštěným vysokotlakým proudem vody ukázala termokamera pokles teploty. Stále se ale zdálo, že je slyšet zvuk běžící technologie, proto VZ nařídil kontrolu vypnutí elektrického proudu v objektu. Na místo zásahu se dostavila jednotka SDH obce Lanškroun.

Uzavření přívodu energií

Ve 12.00 hodin VZ od zaměstnanců firmy získal informace o dispozičním řešení objektu, materiálech, které se v něm nacházely, přítomnosti škodlivých látek, uzávěrech energií atd. Bylo popsáno místo hlavního vypínače elektrického proudu, hlavního uzávěru plynu a místo uložení pěti 10kilogramových propanbutanových lahví v prostoru expedice.

Jednotka PO začala s hledáním hlavního vypínače elektrického proudu, který se nacházel uvnitř budovy, zhruba 40 metrů od vchodu. Postup ztěžovaly palety s materiálem, lešení a jiné předměty. Hasiči stále postupovali za použití termokamery. Hlavní vypínač byl nalezen a elektrický proud se posléze podařilo vypnout.

Vysokotlakým proudem byly uhašeny dvě plastové nádrže nejblíže vstupu do místnosti galvanovny a hasilo se další ohnisko požáru mezi nádržemi, které se nacházely v zadní části místnosti. Přesun vysokotlakého proudu blíže k ohnisku ztěžoval členitý a zarovnaný prostor.

Byl uzavřen hlavní přívod plynu v ulici Nádražní, mezi budovami galvanovny a BV Gips. Posléze byl nasazen přetlakový ventilátor přes okénko v luxferovém okně z ulice Nádražní. To se v takto členitém prostoru, kde nebylo možné proud vzduchu z důvodu mnoha otvorů usměrnit, ukázalo jako málo účinné.

Odvětrávání zakouřeného objektu

Ve 12.16 hodin po nasazení přetlakové ventilace se z vrat expedice valil kouř směrem přes koleje na neobydlenou část města. VZ povolal na místo události protichemický automobil k měření koncentrace zplodin hoření. Ihned po jeho příjezdu ve 12.36 hodin bylo zahájeno měření koncentrací nebezpečných látek v ovzduší. Naměřené hodnoty nepřevyšovaly limity dané pro běžný požár.

Ve 12.40 hodin VZ rozhodl o vytvoření druhého úseku – jeden roztříštěný proud C 52 od CAS 32 jednotky SDH obce Lanškroun přes vyražené větrací okénko v luxferových oknech z ulice Nádražní pro snižování teploty v místnosti. První úsek tvořil jeden vysokotlký proud jednotky PO ze stanice Lanškroun, která se pokusila o nasazení přetlakové ventilace od vrat expedice, což bylo ještě méně účinné, a proto bylo ponecháno v činnosti původní nasazení.

Protože hydranty v okolí místa zásahu nebyly dostatečně vydatné, zřídil VZ kyvadlovou dopravu vody z areálu VaK Lanškroun ve vzdálenosti dvou kilometrů, kterou zajišťovala CAS 20 jednotky SDH obce Lanškroun. Na místo události se před 13. hodinou dostavil požární technik firmy, který VZ sdělil, že v zasaženém prostoru se nenacházejí žádné látky reagující s hasební vodou.

Intenzivní hoření

Zaměstnanci firmy VZ oznámili, že se v prostoru skladovací haly nacházejí palety se sifonovými bombičkami s CO₂. Hasiči v dýchacích přístrojích začali prohledávat skladovací halu. Po nalezení zhruba 30 palet s bombičkami byly paletovacím vozíkem palety postupně vyváženy. Ve 13.00 hodin se na místo události dostavil majitel firmy. Z důvodu neúčinnosti hašení zadních nádrží vysokotlakou proudnicí přes další nádrže a vzhledem k rozlité neznámé kapalině na podlaze bylo rozhodnuto ponechat vysokotlaký proud vody jako ochranu před dalším rozšířením požáru z prostoru galvanovny a vytvořit dva otvory v luxferových oknech z ulice Nádražní, odkud bylo ohnisko požáru blíže přístupné.

Po vytvoření těchto otvorů byla již ohniska požáru zvenku viditelná a se zaměstnanci bylo konzultováno, co přesně hoří. Jelikož se jednalo o intenzivní plameny dosahující výšky až dvou metrů, jejichž intenzitu se nedařilo hašením snížit, byla vyslovena myšlenka možnosti podpory hoření tlakovým rozvodem vzduchu. Zaměstnanci popsali umístění kompresoru a možnosti uzavření vzduchu. Protože toto místo bylo v zakouřeném prostoru v I. NP, bylo rozhodnuto přerušit potrubí mimo ohrožený prostor a jeho následné odtlakování. Po prověření této informace bylo zjištěno, že systém rozvodu vzduchu je již bez tlaku. Byl vytvořen druhý proud C 52 z nastavovacího žebříku na 2. úseku od CAS 32 SDH Lanškroun.

Ve 13.20 hodin byly zvětšeny odvětrávací prostupy do prostoru galvanovny a hrozilo větší riziko úniku nebezpečných zplodin hoření. VZ prostřednictvím Policie ČR a Městské policie Lanškroun informoval Městský úřad Lanškroun, odbor životního prostředí, o nutnosti informování občanů Lanškrouna o požáru s preventivním doporučením nevětrat a nevycházet z domu z důvodu možného úniku škodlivých látek do ovzduší.

Chemická služba průběžně měřila ovzduší, výsledkem byly stále hodnoty pro běžný požár.

Ve 13.30 hodin majitel firmy po obhlídce zasaženého prostoru uvedl, že hoří dvouplášťové plastové nádrže linky galvanizace. VZ rozhodl o změně prvního proudu C 52 na proud těžké pěny od CAS 32 SDH Lanškroun na 2. úseku, přes vybourané otvory od ulice Nádražní.

Hasiči uhasili všechna viditelná ohniska požáru těžkou pěnou, poté bylo v prostoru galvanovny patrné lehké odvětrání objektu.

Propad střechy, rozhoření, exploze

Ve 14.00 hodin provedl VZ průzkum objektu za účelem zjištění situace na místě požáru a možnosti odvětrání nahromaděných zplodin hoření. Průzkum ukázal, že u galvanické linky je neutrální rovina 3,5 m bez viditelných známek hoření, ve skladovací hale je neutrální rovina 2 m bez viditelných známek hoření a v jedné místnosti přilehlé ke skladovací hale byl zjištěn v kabelovém prostupu do I. NP úkap hořícího plastu, který byl uhašen vysokotlakým proudem vody. Průzkum další místnosti přilehlé ke skladovací hale ukázal opětovný úkap hořícího plastu z kabelového prostupu. Při podrobnějším průzkumu byly objeveny známky hoření za kabelovým prostupem a následně bylo slyšitelné praskání ohně.

Ve 14.10 hodin VZ požádal KOPIS o vyslání ZZS pro ošetření zraněného dobrovolného hasiče, který si potřísnil oči parami z hořící galvanovny. Ve 14.12 hodin byl VZ, který prováděl průzkum na úseku č. 1, upozorněn radiostanicí od příslušníků sledujících objekt vně budovy na prostup ohně skrz střechu objektu. VZ okamžitě nařídil stažení průzkumné skupiny z úseku č. 1 a zahájení průzkumu z vnějšku budovy na místě začínajících plamenů a vývinu hustého černého kouře vycházejícího ze střechy nad sálem s galvanovací linkou. O minutu později došlo ke vznícení zplodin hoření nahromaděných pod střechou skladovací haly, propadnutí střechy a k prudkému rozhoření celého prostoru skladovací haly a k následným explozím sifonových bombiček uskladněných v hale. Po propadnutí střechy dostal VZ od zaměstnanců firmy informaci o acetylénové svařovací soupravě v objektu firmy. Nařídil všeobecný ústup od budovy, přesun ohrožené požární techniky a zjistil přesné umístění soupravy. Zaměstnanci ale byli schopni udat pouze přibližnou polohu. Hasiči posléze vynesli pět 10kg lahví na PB z prostoru expedice. Policie ČR zastavila dopravu v ulici Nádražní (silnice I. třídy) a vymezila nebezpečný prostor.

Jednotky PO zahájily požární obranu. Na místo události byly povolány další jednotky SDH obcí.

Ve 14.20 hodin se na místo dostavil pracovník pro zjišťování příčin vzniku požárů územního odboru Ústí nad Orlicí.

Vyhlášení II. stupně požárního poplachu

Ve 14.23 hodin požádal VZ, vzhledem k prudkému zhoršení situace na místě zásahu, o vyhlášení II. stupně požárního poplachu.

Na 2. úseku byl druhý proud C 52 použit na ochranu přilehlé budovy Tauer elektro, a.s. První proud s těžkou pěnou byl změněn na proud C 52, kterým jednotka SDH obce Lanškroun prováděla hašení v prostoru sálu galvanovny, kde opět začalo hořet.

Ve 14.29 hodin byla vytvořena kyvadlová doprava a stanoviště doplňování vody. Na místo události se dostavil řídicí důstojník územního odboru Ústí nad Orlicí, který si přebral zajištění dopravy vody vybudováním dalšího čerpacího stanoviště na hrázi Dlouhého rybníka vzdáleného zhruba 1,5 km, dále týlové zajištění pro zasahující jednotky PO a zajištění náhradní zásoby pěnidla. Současně probíhalo hašení pouze z dálky mimo objekt. Požár se rozšiřoval směrem k expedici.

Z automobilového žebříku se proudem vody ze sklopné proudnice hasila zasažená střecha a skladová hala, která v tu dobu byla již zcela pohlcena požárem. Další jednotky SDH obcí, které postupně dojely na místo zásahu, byly určeny na zabezpečování kyvadlové dopravy vody.

Byl zjištěn možný přístup k acetylenové soupravě přes dílnu v nezasažené části budovy. Po odříznutí mříže na okně dílny a jejím průzkumu byla nalezena svařovací MIG souprava s tlakovou lahví a náhradní 10kg PB tlaková lahev. Byly odříznuty kovové dveře do chodby před rozvodnu 22 kV, před kterou stála souprava sice mimo požár, ale přesto v jeho blízkosti. Bylo zahájeno ochlazování druhým proudem C 52 ze skrytu. Během ochlazování acetylenové svařovací soupravy byla průběžně měřena teplota soupravy termokamerou. Po jejím ochlazení na teplotu přibližně 40 °C hasiči vynesli lahve ven na dvůr.

Dále bylo zjištěno, že se v prostoru před rozvodnou 22 kV nachází vysokozdvižný vozík na PB. Druhým proudem C 52 začala jednotka PO ochlazovat prostor předpokládaného umístění PB tlakové lahve. Po nějaké době byl zjištěn pouze zbytek skleněného vlákna, který zbyl z tlakové lahve.

V 15.00 hodin se na místo události dostavila starostka města Lanškroun s tajemníkem bezpečnostní rady města. Řídicí důstojník jim předal informace o předpokládaném znečištění ovzduší pro informování obyvatelstva a o dalším postupu jednotek PO. VZ nařídil odběr vzorků vody odtékající z místa požáru. Tím bylo zjištěno, že odtékající voda je silně zásaditá. Tato informace byla předána referentu vodního hospodářství Městského úřadu Lanškroun, který ji konzultoval se zástupci ČOV Lanškroun a společností VaK Jablonné nad Orlicí. Voda odtékající do kanalizace byla ředěna. Kanalizace byla napojena na ČOV, ta ihned učinila příslušná opatření.

Ze strany vlakového nádraží byl natažen další proud k ochraně budovy Tauer elektro, a.s. a třetím proudem vody byla ochlazována střecha expedice z venku budovy.

V 15.20 hodin byla povolána ZZS k dobrovolnému hasiči, kterého brněly konečky prstů. První pomoc do příjezdu zdravotníků provedli profesionální hasiči, kteří použili oxymetr a zjistili vyšší hodnotu O₂ v těle.

Po 16.00 hodině se na místo události dostavil řídicí důstojník HZS Pardubického kraje (ŘD). Podílel se na jednání a dalším postupu s představiteli města s hlavním cílem zajistit stavební dokumentaci objektu. Dokumentace zdolávání požáru k uvedenému objektu neexistovala a o potenciálním nebezpečí na místě požáru se VZ dozvídal pouze sporadicky od zaměstnanců firmy.

Kvůli možnému poškození obalů s kyselinou dovezly na místo události Technické služby Lanškroun vápenný hydrát. Kolem vysokozdvižného vozíku byla detekována kyselina a následně neutralizována zasypáním hydrátem vápna. V místnosti za dílnou byly nalezeny filtry na kyanid. VZ proto vydal rozkaz do této části budovy dále nevstupovat. Na místo události se dostavil ředitel územního odboru Ústí nad Orlicí.

Přeskupení jednotek PO a techniky

V 16.20 hodin, po eliminaci nebezpečí výbuchu, bylo rozhodnuto o přeskupení jednotek PO a vytvoření úseků. Došlo i k přemístění požární techniky.

V 17.05 hodin se na místo události dostavil pracovník pro zjišťování příčin vzniku požárů HZS Pardubického kraje. V 17.08 hodin byl při průzkumu prostor sousedících s galvanizační linkou nalezen sklad s 20 barely neznámé látky. KOPIS látku identifikoval jako hydroxid draselný. Dva barely byly porušeny a vytekly na podlahu tvořící záchytnou jímku. Nehrozilo bezprostřední riziko porušení dalších barelů. VZ proto rozhodl dále nevstupovat do skladové místnosti.
Na místo požáru byl povolán kombinovaný hasicí automobil ze stanice Pardubice vybavený vysokotlakým řezacím a hasicím zařízením Cobra. Okolo 18.00 hodiny byl požár postupně likvidován, stále probíhala kyvadlová doprava vody a ředění vody odtékající z místa zásahu do kanalizace. Docházelo k přeskupování sil a prostředků a nepotřebné jednotky PO byly odesílány na základny.

V 18.15 hodin byli na místě zásahu řídicí důstojník MV-generálního ředitelství HZS ČR, měřicí vůz laboratoře IOO Lázně Bohdaneč a zástupci České inspekce životního prostředí z Hradce Králové. Byla změřena koncentrace škodlivých látek v ovzduší a odebrány vzorky na místě zásahu i v jeho okolí. V 18.42 hodin byla na KOPIS hlášena likvidace požáru.

Při přípravě k odjezdu jednotky SDH obce Žichlínek bylo nahlášeno poranění kolene člena jednotky.

Ve 22.12 hodin byla na místě požáru ponechána CAS 20 jednotky SDH obce Lanškroun a jednotky SDH obce Dolní Třešňovec pro zajištění dohledu nad místem zásahu a dohašování, a to až do úterý 22. dubna do 10.00 hodiny. Poté závěrečný dohled přebral HZS Pardubického kraje, stanice Lanškroun, a na místě probíhalo vyšetřování. V 16.15 hodin bylo místo zásahu předáno jednateli firmy.

Zjišťování příčiny vzniku požáru

Fyzické ohledání místa požáru za účelem zjištění příčiny vzniku požáru probíhalo 22. dubna. Samotné vyšetřování probíhalo za ztížených podmínek, neboť mokré prostředí v prostoru galvanovny bylo silně zásadité – hodnoty veličiny pH přesahovaly číslo 12. Z tohoto důvodu bylo místo požáru ohledáváno v ochranných pomůckách a v dýchacích přístrojích. Na místě požáru nebylo možné nasadit služebního psa určeného k detekci reziduí kapalných akcelerantů hoření. Ohledání však bylo prováděno nejnovějším technickým vybavením, zejména zde našlo uplatnění zařízení k tvorbě sférické fotografie. K nalezení požárního ohniska pak výrazně pomohlo zkoumání dat z optického záznamového zařízení instalovaného v prostoru galvanovny.

Pro dokreslení situace je předběžně možné uvést jeden z dílčích závěrů zkoumání na místě požáru. Podle dosavadních poznatků Technického ústavu požární ochrany Praha došlo v prostoru galvanovny k vývinu vodíku, a to vlivem chemické reakce roztoku kyseliny chlorovodíkové obsažené v galvanické lázni se zinkovými koulemi použitými k zinkování kovových výrobků. Vodík v prostoru galvanovny při požáru shořel a po uhašení plamenů pak z galvanovny částečně prostoupil mezi přehřáté zplodiny pod střechu objektu. Reaktivnost a vznětlivost zplodin tak byla ještě zvýšena a rovněž i teplota plamenů při následném hoření dosáhla hodnot, jež se u požárů běžně nevyskytují. Nastalé anomálie tak měly za následek nestandardní průběh požáru, který si jen díky okamžitému předávání informací radiovým provozem nevyžádal oběti na životech. V současné době dosud probíhá zkoumání odebraných vzorků a celá věc je tak stále v šetření.

Specifika zásahu

Negativa
→ pozdní zpozorování rozvoje požáru,
→ dokumentace zdolávání požáru byla vypracována, ale nebyla k dispozici jednotkám PO,
→ členitá a rozlehlá budova s přístupem pouze z jedné strany,
→ v době příjezdu jednotky PO byla budova zcela zakouřená,
→ přetlaková ventilace byla z důvodu členitosti a rozlehlosti objektu málo účinná (nemožnost účinného usměrnění proudu vzduchu),
→ umístění hlavních uzávěrů vody a elektrické energie uvnitř zakouřené budovy,
→ z důvodu silného zakouření a přítomnosti chemických látek byl zásah možný pouze v dýchacích přístrojích,
→ nedostatečná vydatnost hydrantové sítě v okolí místa zásahu, byla nutná kyvadlová doprava vody,
→ přítomnost tlakových lahví s hořlavými plyny a nebezpečí jejich výbuchu (zaměstnanci nebyli schopni určit jejich počet a přesnou polohu),
→ stavební řešení budovy podporující vznik Backdraftu (vyústění vzduchotechniky z prostoru zasažené linky do haly),
→ minimální rozdělení objektu na požární úseky,
→ varování obyvatelstva bylo možné pouze lokálně prostřednictvím Policie ČR a Městské policie Lanškroun.

Pozitiva
→ příznivá meteorologická situace,
→ použití termokamery,
→ sledování situace z vnějšku objektu příslušníky jednotky PO – okamžité předání informace o riziku VZ,
→ rozhodnutí VZ o stažení zasahujících hasičů z budovy před zřícením střechy,
→ spolupráce s místní samosprávou.

nprap. Tomáš KLABAN, por. Ing. Jaroslav KUBÍČEK, por. Bc. Vendula HORÁKOVÁ, HZS Pardubického kraje, foto archiv HZS Pardubického kraje

 

V termínu 27. až 29. května 2014 se v Olomouckém kraji uskutečnilo cvičení složek integrovaného záchranného systému (dále jen „IZS“) a orgánů krizového řízení s názvem RAFEX 2014 (Railway Accident Field Exercise). Cílem cvičení bylo osvojit si postupy zapojení orgánů obce s rozšířenou působností (dále jen „ORP“) Přerov a Olomouckého kraje do koordinace záchranných a likvidačních prací při řešení mimořádných událostí na železnici.

Samotné cvičení mělo dvě části, a to štábní a praktickou. S ohledem na skutečnost, že do cvičení měl být zapojen i modul civilní ochrany – předsunutá zdravotnická jednotka – Traumateam ČR, bylo nutné vytvořit v rámci cvičení i prostředí simulující zásah tohoto modulu v zahraničí. Z důvodu snahy procvičit co nejvíce činností jak v taktické, tak i ve strategické rovině, bylo cvičení rozděleno do několika etap, které na sebe navazovaly, nebo probíhaly paralelně.

Krajské cvičení

Komunikace mezi krizovými štáby

Ve štábní části cvičení byly do řešení následků železniční nehody nákladního vlaku převážejícího kyselinu sírovou zapojeny krizové štáby ORP Přerov a Olomouckého kraje. K nehodě došlo v okrajové části Přerova v blízkosti železničního uzlu a řeky Bečvy. V době nehody projížděl místem také osobní vlak, který vykolejil. S ohledem na rozsah mimořádné události požádal velitel zásahu, v souladu se zákonem o IZS, primátora ORP Přerov a hejtmana Olomouckého kraje o koordinaci záchranných a likvidačních prací. Primátor a hejtman rozhodli o svolání stálých pracovních skupin krizových štábů za účelem zajištění koordinace záchranných a likvidačních prací. V rámci kraje je nastaven systém spolupráce mezi hasičským záchranným sborem kraje (dále jen „HZS kraje“), ORP a krajem tak, že štáb HZS kraje tvoří základ stálé pracovní skupiny krizového štábu ORP a kraje. Pracoviště krizového štábu ORP Přerov je umístěno na stanici v Přerově. Pracoviště stálé pracovní skupiny krizového štábu kraje sídlí v budově krajského ředitelství HZS Olomouckého kraje v Olomouci. Pro komunikaci mezi štáby je předem připravena infrastruktura – tzv. „síť krize“, která umožňuje využívat společná data, odesílat elektronickou poštu a realizovat hlasová volání. V rámci cvičení RAFEX 2014 byla nacvičena spolupráce mezi jednotlivými štáby při koordinaci záchranných a likvidačních prací ve strategické rovině řízení, zejména dopad nehody na životní prostředí, zajištění varování a informování obyvatelstva, řešení dopravních komplikací a logistická podpora zasahujícím.

Štábní část cvičení splnila svůj účel. Velice kladně lze hodnotit iniciativní zapojení zaměstnanců Magistrátu města Přerova a Krajského úřadu Olomouckého kraje, podařilo se nalézt rozhraní odpovědnosti za jednotlivé činnosti v úrovni ORP Přerov a úrovni Olomouckého kraje, cvičení poskytlo možnost ověření provozuschopnosti sítě krize. Do přípravy a samotné štábní části cvičení byla zapojena i Správa železniční dopravní cesty, s.o. (dále jen „SŽDC“) – Oblastní ředitelství Olomouc a Centrální dispečerské pracoviště Přerov.

Fiktivní železniční nehoda

Cílem praktické části cvičení bylo nacvičit postupy složek IZS v Olomouckém kraji podle Typových činností složek IZS při společném zásahu STČ-08/IZS „Dopravní nehoda“, STČ-09/IZS „Zásah složek IZS při mimořádné události s velkým počtem raněných a obětí“ a taktiku společného zásahu na železnici s jednotkami Hasičské záchranné služby SŽDC, s.o. (dále jen „HZS SŽDC“) Námětem cvičení byla dopravní nehoda, při které se srazilo drážní vozidlo, osobní a dodávkový automobil. Na místě nehody se nacházelo 10 zraněných osob. Místo zásahu bylo rozděleno do dvou úseků. Úsek č. 1 - vyhledání a záchrana osob a úsek č. 2 – poskytování zdravotnické pomoci. Hasiči provedli třídění zraněných osob metodou START a vyproštění zraněných osob. Zraněné osoby byly transportovány do místa shromáždění, kde proběhlo jejich třídění, které zajišťovala Zdravotnická záchranná služba (ZZS) Olomouckého kraje.

Cílem cvičení bylo procvičit traumaplány nemocnice Přerov a nemocnice Hranice, kam byli zranění přepravováni. Cílem cvičení dále bylo prověřit vazby mezi operačním střediskem IZS a operačními středisky základních složek IZS, procvičit taktiku zásahu, prověřit funkčnost zpracovaného poplachového plánu a procvičit třídění raněných metodou START.

Taktické části cvičení se zúčastnilo 45 záchranářů z HZS Olomouckého kraje a HZS SŽDC a dále členové jednotek SDH obcí Radslavice a Přerov, Policie ČR, Městská policie Přerov a tři sanitní vozidla ZZS Olomouckého kraje.

Mezinárodní cvičení v Haná Landu

Fiktivní rozsáhlé záplavy

S ohledem na potřebu vytvořit mezinárodní prostředí pro nácvik činností Traumateamu ČR se část cvičení odehrávala ve fiktivní zemi Haná Land.

Fiktivní zemi Haná Land zasáhly intenzivní srážky. Rozsáhlé deště trvající více než 10 dnů způsobily rozsáhlé záplavy na většině území země. Příslušné orgány krizového řízení v čele s ministerstvem vnitra nasadily do záchranných prací více než 80 % hasičů, policistů a zdravotníků. O pomoc byla požádána i armáda, která vyslala speciální jednotky s těžkou ženijní technikou. Nejhorší situace byla v regionu Přerovice, kde největší problémy způsobila řeka Bečva. V regionu Přerovice žije více než 100 000 obyvatel, což je asi 10 % obyvatel země. Region Přerovice je rovněž průmyslovým centrem s chemickým průmyslem a energetikou. V důsledku povodní byly poškozeny čističky odpadních vod a byly kontaminovány povrchové vody i zdroje pitné vody chemickými látkami a odpadními vodami. Zaplavena byla i centrální nemocnice regionu.

Pomoc EU

Vláda fiktivní země Haná Landu rozhodla požádat o pomoc Evropskou unii v rámci Mechanismu civilní ochrany Unie. Předmětem pomoci měly být moduly specializované na záchranné práce při povodních a modul předsunuté zdravotnické jednotky.

Středisko pro koordinaci odezvy při mimořádných událostech (ERCC - Emergency Response Coordination Centre) distribuovalo žádost o pomoc zemím zapojeným do Mechanismu civilní ochrany Unie a do Haná Landu vyslalo Evropský koordinační tým civilní ochrany. Tento tým měl zajistit pomoc orgánům krizového řízení Haná Landu při koordinaci mezinárodní pomoci a zapojení modulu civilní ochrany do záchranných operací. Tým se po příletu do Haná Landu sešel s představiteli krizového řízení Haná Landu a účastnil se jednání krizového štábu. Na základě rozhodnutí byl vyslán do nejvíce postiženého regionu Přerovice, kde navázal spolupráci se štábem velitele zásahu a připravil zázemí pro příjezd Traumateamu ČR.

Vytvořením mezinárodního prostředí se podařilo prezentovat představitelům Krajského úřadu Olomouckého kraje a ORP Přerov Mechanismus civilní ochrany Unie. V případě, že by Česká republika z důvodu rozsáhlé mimořádné události požádala o pomoc členské státy EU, orgány krizového řízení kraje a ORP by spolupracovaly s tímto koordinačním týmem a zajišťovaly by podporu nasazeným mezinárodním modulům v regionu. Do cvičení nebyly přímo zapojeny koordinační prvky civilní ochrany Evropské unie a další členské státy EU, tato činnost byla simulována v rámci rozehry.

Traumateam ČR

MV-GŘ HZS ČR obdrželo žádost o vyslání zdravotnického modulu AMP cestou Střediska pro koordinaci odezvy při mimořádných událostech (ERCC). Řídicí důstojník MV-GŘ HZS ČR informoval generálního ředitele HZS ČR o tomto požadavku. Dále byla informována ministerstva zahraničních věcí (dále jen „MZV“) a zdravotnictví (dále jen „MZ“) o možnosti vyslání záchranářské humanitární pomoci zemi Haná Land v podobě Traumateamu ČR (dále jen „modul AMP“). Na základě rozhodovacího procesu MZV a MZ byl nabídnut Traumateam ČR na pomoc zemi Haná Land. Operační a informační středisko MV-GŘ HZS ČR informovalo Fakultní nemocnici v Brně (zdravotnická část modulu AMP) a Hasičský záchranný sbor hl. m. Prahy (logistická část modulu AMP) o možnosti vyslání Traumateamu ČR do zahraničí.

Traumateam ČR byl vládou Haná Landu akceptován. Po akceptaci nabídky zemí Haná Land došlo v 10.00 hodin k aktivaci Traumateamu ČR. Tento tým je z právního hlediska jednotkou PO MV-GŘ HZS ČR. Místem pro shromáždění jednotky byla určena FN Brno a čas odjezdu byl určen na 18.30 hodin téhož dne. Byla zahájena příprava materiálu, personálu a všech nezbytných záležitostí pro vyslání modulu na mezinárodní záchrannou operaci.

V 18.00 hodin byl ve FN Brno jednotce přečten rozkaz generálního ředitele HZS ČR, kterým byla jednotka určena pro vyslání na pomoc zemi Haná Land. Dále zástupci MV-GŘ HZS ČR předali jednotce veškerou dokumentaci potřebnou pro vyslání modulu AMP do zahraničí. Jednotka provedla závěrečnou kontrolu a v 18.30 hodin vyjela do Haná Landu.

Při přesunu do fiktivní země Haná Landu musel modul AMP překročit fiktivní hranici mimo Evropskou unii a projít celní kontrolou. Večer překročil modul AMP hranici a ihned navázal spolupráci s koordinačním týmem a štábem velitele zásahu. S ohledem na situaci neprodleně přistoupil k výstavbě pracoviště modulu AMP a do hodiny byl tým připraven na příjem prvních zraněných osob. Celou situaci přiblížila reálu i skutečná meteorologická situace, kdy v době příjezdu modulu AMP začalo intenzivně pršet, déšť pokračoval až do ranních hodin. Samotná výstavba stanů a provoz modulu AMP tak probíhal v podmínkách blížících se reálné situaci.

Zdravotnickou část rozehry a maskování figurantů zajišťovaly MZ, Fakultní nemocnice Olomouc a Univerzita Palackého v Olomouci. Po celou noc probíhal přísun zraněných osob a modul AMP byl tak plně vytížen.

Železniční nehoda s velkým počtem raněných

Hlavní část praktického cvičení byla zaměřena na mimořádnou událost s velkým počtem raněných na železnici. Z důvodu podemletí železniční tratě došlo k vykolejení vlaku pro přepravu osob, který následně narazil do nákladního vlaku převážejícího nebezpečnou látku – kyselinu sírovou. Místo nehody bylo vzdáleno několik set metrů od přístupových komunikací, na místě se nacházelo asi 90 zraněných osob, které byly mimo jiné kontaminovány nebezpečnou látkou. S ohledem na situaci byly na místo vyslány jednotky HZS Olomouckého kraje, HZS SŽDC a SDH obcí. Celkem zasahovalo 13 jednotek PO. V místě události byl zbudován štáb velitele zásahu a místo zásahu bylo rozděleno na tři úseky: záchrana osob, zásah na nebezpečnou látku a dekontaminace zraněných. Přestože cvičení se odehrávalo ve fiktivní zemi Haná Landu, taktické postupy jednotek PO vycházely ze zásad uvedených v Bojovém řádu jednotek požární ochrany a v souboru typových činností složek IZS při společném zásahu STČ- 08/IZS „Dopravní nehoda“ a STČ 09/IZS „Zásah složek IZS při mimořádné události s velkým počtem raněných a obětí“. Hasiči třídili raněné metodou START, vyprošťovali osoby z převráceného vagonu a transportovali je na místo dekontaminace. Při zásahu byly využity i zkušenosti a speciální technické prostředky HZS SŽDC. Z hlediska taktiky vedení zásahu byla vedena první zásahová cesta do převráceného vagonu přes okna, poté byl vyříznut otvor ve střeše vlaku, kterým byly transportovány raněné osoby. Do doby, než se podařilo utěsnit prasklou cisternu, zasahovali hasiči v dýchacích přístrojích a v nebezpečné zóně pracovali v ochranných protichemických oděvech. Pro dekontaminaci hasičů bylo zbudováno samostatné dekontaminační pracoviště. Pro dekontaminaci raněných cestujících bylo použito stanoviště dekontaminace osob. Po dekontaminaci byly osoby předány místní záchranné službě, která zajistila převoz raněných do modulu AMP. Osobám zasaženým touto událostí byla poskytnuta psychosociální pomoc. Do cvičení nebyla zapojena ZZS, její činnost simulovali pracovníci Fakultní nemocnice Olomouc. Celá situace byla navíc komplikována tím, že raněné osoby nehovořily česky, ale pouze anglicky, což značně ztěžovalo komunikaci.

Záchrana osob z vlaku byla ukončena po asi dvou hodinách. Traumateam ČR poskytoval pomoc raněným osobám také během noci z 28. na 29. května 2014. Tyto osoby byly k ošetření v modulu AMP transportovány v rámci rozehry.

S ohledem na zlepšující se situaci v Haná Landu rozhodl krizový štáb o návratu modulu AMP v ranních hodinách dne 29. května 2014. Traumateam ČR po sbalení a celních procedurách opustil hranice Haná Landu.

Zázemí pro organizaci rozsáhlého cvičení zajišťovalo Skladovací a opravárenské zařízení HZS ČR Olomouc, které v místě cvičení zbudovalo základnu humanitární pomoci. Využit byl i materiál pořízený v rámci projektu vybudování Národní základny humanitární pomoci a spolufinancovaný ze strukturálních fondů Evropské unie. Na přípravě místa cvičení a provozu základny humanitární pomoci se podíleli i příslušníci Záchranného útvaru HZS ČR.

Odborný seminář

Na cvičení navazoval odborný seminář, jehož hlavním tématem byla problematika zásahů na železnici. S ohledem na odborné zaměření byl tento seminář určen zejména pro příslušníky HZS krajů a zaměstnance HZS SŽDC zařazené zejména na funkcích hasičů denní směny, koordinátorů pro vyprošťování, operačních a informačních středisek, příslušníků oddělení integrovaného záchranného systému a služeb a velitele stanic.

V teoretické části semináře se účastníci seznámili s organizací železniční dopravy v ČR, řešením mimořádných událostí na železnici, objasněna byla problematika konstrukce kolejových vozidel se zaměřením na jejich podvozkovou část a specifické konstrukce.

V praktické části semináře byly představeny prostředky pro vyprošťování na železnici, přičemž všichni přítomní hasiči si měli možnost tyto moderní a výkonné prostředky osobně vyzkoušet.

Závěr

Cvičení RAFEX 2014 se zúčastnilo více než 20 subjektů, zapojeno do všech částí bylo téměř 550 osob. V současné době probíhá podrobné vyhodnocení jak z hlediska zásahu jednotek PO, tak také z hlediska zásahu Traumateamu ČR. Cvičení potvrdilo efektivitu nastavení systému spolupráce mezi HZS Olomouckého kraje a krizovým štábem ORP Přerov a krizovým štábem Olomouckého kraje při koordinaci záchranných a likvidačních prací. Složky IZS si mohly prakticky vyzkoušet spolupráci při provádění záchranných a likvidačních prací a byly seznámeny s organizací a specifickými postupy při zásahu na železnici. Při cvičení se zúročila i odborná příprava a systém zapojení velitelů a příslušníků HZS ČR do řízení rozsáhlých mimořádných událostí a činností v krizových štábech. Před samotným cvičením se vybraní příslušníci HZS ČR účastnili i přípravného štábního cvičení realizovaného na pracovišti VŠB-TU Ostrava, Fakulty bezpečnostního inženýrství, která má v rámci projektu „SIMPROKIM – simulátor procesů krizového řízení“ vybudováno pracoviště pro odbornou přípravu krizových štábů.

plk. Ing. Petr OŠLEJŠEK, Ph.D., por. Bc. Ing. Vladimíra HACSIKOVÁ, HZS Olomouckého kraje, kpt. Ing. Martin PÁVEK, MV-generální ředitelství HZS ČR, foto archiv HZS Olomouckého kraje a MV-generálního ředitelství HZS ČR
 

Celkem 12 kynologických týmů (z toho tři zahraniční) se ve dnech 11. až 14. června 2014 zúčastnily v Kaznějově již pátého ročníku Mezinárodního setkání kynologických týmů USAR odřadů spojeného se cvičením a soutěží. Akci pořádalo MV-generální ředitelství HZS ČR. Cílem setkání, které se koná jednou za dva roky, je procvičit, prověřit a zdokonalit úroveň praktických zkušeností kynologických týmů. Akce je jedinečná nejen svým charakterem a pojetím, ale i tím, že podobná se nekoná nikde v Evropě.

Ze zahraničí se setkání zúčastnilo družstvo polských kynologů, konkrétně psovodi-hasiči z města Lodž, dále kynologický tým ze Slovenska reprezentovaný státními policisty a smíšený tým z Francie a Lucemburska. Z České republiky byli do cvičení zapojeni kynologové se psy téměř ze všech organizací, které jsou zastoupeny v odborné kynologické komisi generálního ředitele HZS ČR, jak profesionální, tak kynologové z dobrovolných organizací. Cvičení se účastnil i USAR odřad HZS hl. m. Prahy (USAR odřad Praha) v redukované podobě, který zajišťoval týlové zázemí operační základny a po dobu 36 hodin byl nepřetržitě nasazen na místě události, kde plnil úkoly podle předem připravených scénářů (průzkum místa zásahu, vyhledávání zasypaných osob pomocí speciální techniky, záchrana osob ze sutin, stabilizace stavebních prvků apod.).

Vyhledávání v sutinách

Praktické nasazování kynologických týmů a hodnocení jejich práce při plnění jednotlivých úkolů probíhalo soutěžní formou, úkoly byly předem stanoveny scénářem. Na místě nasazení čekal na psovody velitel zásahu (jeden z rozhodčích), který jim upřesnil situaci na místě zásahu a sdělil požadavek na prohledání určených sektorů. V každém sektoru byli ukryti figuranti, za nález každého z nich přidělil rozhodčí soutěžícímu stanovený počet bodů. Kynologický tým měl stanoven určitý časový limit, ve kterém musel prostor propátrat a nalézt všechny oběti. Taktické postupy pro vyhledávání, nasazení týmu, pořadí psů apod. byly plně v režii samotných psovodů. Pro snazší a rychlejší komunikaci organizátorů se zahraničními týmy byl každému týmu přidělen styčný důstojník, který byl po celou dobu přítomen při činnostech kynologů a všechny potřebné informace tlumočil. Každý tým absolvoval během tří dnů dvě noční a dvě denní nasazení.

Pracoviště pro jednotlivé scénáře byla připravena v areálu bývalého výrobního provozu. Zde byly odborným zásahem střelmistrů HZS ČR a pomocí sil a prostředků Záchranného útvaru HZS ČR vytvořeny reálné sutiny zřícených objektů a budov. Převažujícím stavebním materiálem užitým na stavbu nosných i výplňových stěn těchto objektů byl zejména monolitický železobeton (překlady, panely) a zdivo z tvárnic a pálených cihel. S majitelem bývalého výrobního provozu byla počátkem letošního roku sjednána dohoda o spolupráci, jejímž předmětem je bezúplatné poskytnutí objektů a budov určených k demolici, přilehlých ploch a účelových komunikací, které budou využívány pro nácvik činností jednotek PO a složek IZS spojených s problematikou vyhledávání a vyprošťování osob ze zřícených budov. Vzhledem k rozsahu poskytovaných prostor bude v červnu 2015 v této lokalitě pořádáno reklasifikační cvičení USAR odřadu podle mezinárodní metodiky INSARAG.

Operační základna

Týlové zázemí pro potřeby všech účastníků cvičení bylo vytvořeno na rozlehlém pozemku Základní kynologické organizace Kaznějov přibližně jeden kilometr od místa nasazení. Zde byla ve spolupráci se Skladovacím a opravárenským zařízením HZS ČR rozvinuta operační základna pro účely celého cvičení a vhodně rozdělena na jednotlivé části – sekce pro ubytování, stravování, sociální zařízení (toalety, sprchy) a místo pro vyhodnocení a porady. Kynologickým týmům a USAR odřadu Praha byl určen prostor pro ubytování ve vlastních stanech, stravu si také zajišťovali sami. K dispozici jim byla pitná a užitková voda a prostor pro ohřev stravy. Stravování pro organizátory zajišťoval USAR odřad Praha prostřednictvím týlových techniků, kteří měli ve stanu vše potřebné pro ohřev stravy, přípravy teplých nápojů, pitného režimu apod.

Součástí základny a jejím a hlavním centrem byl i OSOCC (On – Site Operations Coordination Centre), tedy místo, kde se tvoří operační plánování pro koordinaci záchranných prací mezinárodních záchranných týmů v místě nasazení. Pracoviště obsluhovali členové USAR odřadu Praha a k tomu účelu bylo vybaveno speciální komunikační a informační technikou (počítače, tiskárny, mobilní telefony, prostředky rádiového spojení, GPS navigace atd.). V podmínkách tohoto cvičení představoval OSOCC místo, kde měl hlavní sídlo řídicí štáb cvičení. Zde se sbíhaly nezbytné informace o průběhu cvičení, požadavcích na koordinaci a součinnost při nasazování kynologických týmů a dalších sil a prostředků USAR odřadu Praha a v neposlední řadě toto místo sloužilo v rámci soutěže jako výchozí pozice pro všechny kynologické týmy.

Závěrečné vyhodnocení

Práce na jednotlivých pracovištích byly ukončeny 13. června 2014 v brzkých ranních hodinách. Odpoledne proběhlo slavnostní vyhlášení a ukončení soutěže. První místo obsadil kynologický tým HZS ČR, který tvořili nprap. Martin Nedojedlý ze Záchranného útvaru HZS ČR a nstržm. Pavel Málek z HZS Libereckého kraje, na druhém místě se umístil tým Městské policie hl. m. Prahy ve složení Michal Sitte a Jaroslav Filip a třetí skončil tým Kynologické záchranné jednotky ČR ve složení Regina Samlíková a Kristýna Somerlíková.

Do organizace a samotné realizace cvičení byli letos zapojeni i kynologové HZS ČR a studenti České zemědělské univerzity v Praze. Díky jejich pomoci byly kvalitně připraveny terény a pracoviště pro vyhledávání, provedena veterinární přejímka záchranných psů a po celou dobu akce zajištěn veterinární a zdravotní dozor. Služebním vozidlem také transportovali týmy na jednotlivá pracoviště a představovali figuranty imitující zraněné osoby v sutinách budov.
Poděkování patří všem, kteří se podíleli na bezproblémovém chodu a organizačním zajištění akce, která svým pojetím a myšlenkou splnila cíl a účel pořádání. Účastníci cvičení mohli porovnat úroveň výcviku a připravenosti, způsoby taktického nasazení a materiálního vybavení v oblasti záchranářské kynologie a zároveň si předat nezbytné praktické zkušenosti ze záchranných akcí.

pplk. Ing. Roman HEJZLAR, MV-generální ředitelství HZS ČR, foto ppor. Michal HRDLIČKA, HZS Ústeckého kraje

V srpnu letošního roku si připomínáme dvě významná výročí mezinárodního humanitárního práva. Před 150 lety byla podepsána první z Ženevských úmluv chránících oběti válek a před 65 lety došlo k přijetí čtyř Ženevských úmluv, které jsou považovány za současné základy mezinárodního humanitárního práva. Uvedená výročí jsou vhodnou příležitostí pro připomenutí smyslu zmíněných konvencí a vybízejí k úvaze nad jejich dalším významem.

Základní charakteristika Ženevských úmluv

Titulní strana Ženevské úmluvy z roku 1864Ženevské úmluvy jsou významnou součástí mezinárodního humanitárního práva a vedle např. diplomatického práva, námořního práva nebo uprchlického práva jsou jedním ze specializovaných odvětví mezinárodního práva. Synonymními označeními mezinárodního humanitárního práva jsou „právo válečné“ nebo také „právo ozbrojených konfliktů“. Uvedený soubor norem usiluje o sladění zásady vojenské účelnosti s požadavky humanity a tím o co možná největší omezení negativních důsledků ozbrojených konfliktů.

V rámci mezinárodního humanitárního práva je možné rozlišit následující oblasti reprezentované příslušnými soubory úmluv:
→ Ženevské právo (označované také jako tzv. vlastní humanitární právo) – řeší podrobně především ochranu civilních osob, vojáků vyřazených z boje a dále všech, kteří se neúčastní nepřátelských akcí;
→ Haagské právo (označované také jako tzv. vlastní válečné právo) – vymezuje práva a povinnosti válčících stran při provádění a řízení bojových operací a omezuje výběr škodících bojových prostředků.

Původně jasný rozdíl mezi jednotlivými oblastmi byl postupně redukován. Ženevské a Haagské právo tedy nejsou striktně odděleny. Např. cílem některých ustanovení Haagského práva je ochrana obětí konfliktů a některé zásady práva Ženevského naopak usilují o omezení činností stran v konfliktu v průběhu nepřátelských akcí a fakticky tak upravují způsoby vedení boje.

Vznik a vývoj Ženevské úmluvy z roku 1864

Úprava způsobů vedení boje a řešení ochrany příslušných skupin osob v konfliktu se původně řídila nekodifikovanými zákony založenými na zvyklostech. Později vstupují v platnost různá bilaterální ujednání. Před přijetím mnohostranných úmluv mezinárodního humanitárního práva bylo zaznamenáno přibližně 500 kodexů upravujících předmětnou problematiku. Obecně lze říci, že právo tehdy aplikovatelné v ozbrojených konfliktech, bylo časově i prostorově omezené a způsoby vedení války byly v zásadě určovány pouze dikcí vojenské účelnosti a bez zřetele na otázku postavení osob neúčastnících se bojových akcí.

Vznik systému Ženevského práva je tradičně spojován s národnostně emancipačními procesy druhé poloviny 19. století. V tomto ohledu se klíčovou událostí stala rozhodující bitva v boji za sjednocení Itálie – bitva u Solferina (1859). Zúčastnilo se jí asi 320 000 vojáků a trvala celkem 15 hodin. Po boji zde zůstaly tisíce raněných odkázaných na náhodnou pomoc.

Henri Dunant, později hlavní iniciátor vzniku mezinárodního hnutí Červeného kříže, jako náhodný svědek těchto událostí začal v místě bitvy nejprve poskytovat pomoc postiženým bojovníkům a následně zajišťoval organizaci převozu raněných, zřizování provizorních ošetřoven a nouzových nemocnic. Své zážitky popsal v knize „Vzpomínky na Solferino“ (1862). Publikaci rozeslal také evropským panovníkům, státníkům a vojevůdcům a v jejím závěru navrhl založení mezinárodní dobrovolné organizace na pomoc raněným vojákům a uzavření mezinárodní úmluvy o jejich ochraně.

Vydání knihy a následné nezměrné Dunantovo osobní úsilí vedly k založení Mezinárodního výboru Červeného kříže (dále jen „MVČK“) v roce 1863 a o rok později k přijetí první Ženevské úmluvy – Úmluvy o zlepšení osudu raněných příslušníků armád v poli (dále jen „úmluva“). Do konce roku 1864 úmluvu ratifikovalo 10 států a v následujících letech byla uznána dalšími 37. Později přistupovaly státy k její revidované verzi z roku 1906. Československo se připojilo krátce po svém vzniku v roce 1919.

Úmluva z roku 1864 obsahovala pouze 10 článků, zakotvila však základní zásady zacházení s raněnými vojáky bez ohledu na to, zda šlo o příslušníky vlastních vojsk nebo nepřítele. Dále proklamovala právo civilistů na ošetřování raněných, zakotvila zásadu neutrality vojenských zdravotnických služeb a stanovila rozeznávací znak (červený kříž na bílém pozadí). Státy tak nově disponovaly ustanoveními platnými za všech okolností bez časového a prostorového omezení, čímž byl položen základ současného mezinárodního humanitárního práva.

K následnému rozvoji předmětné problematiky docházelo především díky aktivitám MVČK. Postupně byly přijímány další normy, jež zpřesňovaly rozsah přijatelného násilí za ozbrojených konfliktů. Úsilí o humanizaci konfliktů a poskytování účelné pomoci při dalších druzích ohrožení se rozšiřovalo na úroveň národních společností Červeného kříže, které postupně vznikaly, a stává se tak posláním mezinárodního hnutí Červeného kříže.

Praktická aplikace smluvních ujednání byla od svého vzniku do 1. světové války prověřena řadou konfliktů (např. Francouzsko-německá válka, Balkánské války). 1. světová válka však zcela zásadním způsobem ověřila funkčnost těchto instrumentů a schopnost prosazování principů humanity za válečného konfliktu. Během války zřídily jednotlivé národní společnosti celkem asi 11 000 nemocnic s téměř 800 000 lůžky a ve své zdravotnické službě zaměstnaly přibližně 600 000 osob. MVČK zřídil pátrací službu (tzv. Mezinárodní kancelář pro pomoc a zpravodajství ve prospěch zajatců) a od počátku jejího vzniku sem docházelo denně až 30 000 dotazů a na jejich vyřizování se podílelo 1200 pracovníků. Veškeré tyto humanitární aktivity byly možné výhradně díky existujícím ujednáním, zakotvujícím uznání neutrality hnutí, raněných a zdravotnického personálu.

Po skončení 1. světové války bylo postavení mezinárodního hnutí Červeného kříže velmi silné a v roce 1919 vznikla Liga společností Červeného kříže (dnes Mezinárodní federace společností Červeného kříže a Červeného půlměsíce). Z hlediska organizace mezinárodního hnutí byl vytvořen jeho třetí pilíř.

V reakci na válečné zkušenosti se zintenzivnily činnosti v oblasti humanizace ozbrojených konfliktů a rozvoji mezinárodního humanitárního práva. Výsledkem bylo přijetí Ženevského protokolu z roku 1925 zakazujícího užívání dusivých, otravných a podobných plynů a bakteriologických zbraní ve válce a v roce 1929 revize stávající úmluvy z roku 1906 a přijetí úmluvy o zacházení s válečnými zajatci. Nepodařilo se však kodifikovat ochranu civilních osob. V roce 1934 na mezinárodní konferenci Červeného kříže v Tokiu byl sice předložen návrh tzv. Úmluvy o ochraně civilistů za ozbrojené okupace, avšak vzhledem k zostřující se mezinárodní situaci nebyl přijat, což se ve svých důsledcích plně projevilo za 2. světové války.

Vznik a vývoj Ženevských úmluv z roku 1949

Průběh 2. světové války byl provázen mimořádnými zločiny páchanými na civilním obyvatelstvu – polovinu ztrát na životech představovaly civilní osoby. Z uvedeného důvodu byl přehodnocen dosavadní přístup k ochraně této kategorie osob a došlo k zásadním úpravám dosavadních ujednání.

Na mezinárodní konferenci Červeného kříže konané ve Stockholmu v roce 1948 byly schváleny nově formulované návrhy upravující stávající smlouvy a o rok později na diplomatické konferenci konané v Ženevě dne 12. srpna 1949 přijaty:
→ Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli,
→ Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři,
→ Ženevská úmluva o zacházení s válečnými zajatci,
→ Ženevská úmluva o ochraně civilních osob za války.

První tři konvence nahradily předchozí ujednání uzavřená rovněž v Ženevě. Čtvrtá úmluva byla nově vytvořena a rozšířila tak skupinu chráněných osob o civilní obyvatelstvo. Vychází ze zásady, že válka má být vedena proti ozbrojeným silám a nikoli proti civilnímu obyvatelstvu. Chrání tak osoby, které jsou v jakékoli době a jakýmkoli způsobem, za konfliktu nebo za okupace, v moci některé strany konfliktu nebo okupační mocnosti a nejsou přitom jejími příslušníky.
Všechny uvedené Ženevské úmluvy podepsalo Československo 8. prosince 1949. Publikovány byly vyhláškou č. 65 ministra zahraničních věcí ze dne 15. prosince 1954 (vyhláška č. 65/1954 Sb.).

V období dekolonizace a ve světle konfliktů, které se po roce 1949 odehrály ve světovém společenství, se přijaté konvence postupně začaly jevit jako nedostačující. Předně vycházely ze zkušeností z 2. světové války a ve vztahu k civilním osobám deklarovaly pouze ochranu na okupovaném území a nechránily je v dostatečné míře před nebezpečím, v němž se ocitly v každé válce. Důvodem nutnosti přehodnotit stávající systém byla také skutečnost, že státy vzniklé v průběhu dekolonizačního procesu odmítaly být vázány souborem pravidel, na jehož vypracování se nepodílely.

V roce 1965 se ve Vídni konala 20. Mezinárodní konference Červeného kříže, jejíž rezoluce zmocnila MVČK k přijetí konkrétních kroků rozvoje mezinárodního humanitárního práva a zlepšení ochrany obyvatelstva za ozbrojených konfliktů. Postupně tak začal vznikat návrh, v rámci něhož byly vypracovány ke stávajícím úmluvám dva Dodatkové protokoly. V červnu roku 1977 vyvrcholila tato iniciativa a byly přijaty následující protokoly k Ženevským úmluvám z roku 1949:
→ Dodatkový protokol I se týká ochrany obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů (dále jen „Protokol I“),
→ Dodatkový protokol II se týká ochrany obětí konfliktů nemajících mezinárodní charakter (dále jen „Protokol II“).

Vzhledem k antagonismu politických systémů bipolárně rozděleného světa byla příprava protokolů velice problematická a samotná diplomatická konference jednala o jejich přijetí tři roky. Tehdejší Československo protokoly signovalo 6. prosince 1978, ratifikovány však byly až 15. ledna 1990.

V roce 2005 byl přijat Dodatkový protokol k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949 o přijetí dalšího rozeznávacího znaku (dále jen „Protokol III“). Jménem České republiky byl podepsán 12. dubna 2006 a publikován sdělením ministra zahraničních věcí č. 85/2007 Sb. m. s.

Význam Ženevských úmluv ve 21. století

Ženevské úmluvy z roku 1949 a Dodatkové protokoly k nim vydané jsou považovány za základní prameny mezinárodního humanitárního práva. Všechny čtyři úmluvy podepsalo a ratifikovalo do současné doby 196 států světa. V případě Dodatkových protokolů je smluvními stranami Protokolu I 174 států, Protokolu II 167 států a Protokolu III 67 států. Ženevská ujednání tak představují systém smluv univerzálního významu. Zkušenosti s řešením konfliktů zcela jednoznačně prokazují smysl aplikace ženevských instrumentů a jejich nezbytnost.

Vedle toho však systém čelí závažným výzvám. Struktura obětí válečných konfliktů se v průběhu 20. století významně změnila a došlo k nárůstu podílu civilních osob na celkovém počtu obětí. Zatímco na přelomu 19. a 20. století a ještě v období 1. světové války přímé ztráty civilního obyvatelstva tvořily asi 5 % z celkového podílu obětí ozbrojených konfliktů, v průběhu 2. světové války dosáhl podíl nekombatantů na celkovém počtu 40 až 50 %. Uvedený trend pokračoval dále a v současnosti dosahuje 80 až 90 %.

Válečné konflikty tedy zůstávají hrozbou především pro civilní obyvatelstvo. Zkušenosti z konce devadesátých let 20. století a z první dekády 21. století (např. občanské války a etnické čistky v Súdánu, bývalé Jugoslávii, Rwandě, Somálsku, války v Afghánistánu a Iráku) navíc poukazují na rozpor, kdy navzdory smluvně propracovanému systému ochrany civilního obyvatelstva za ozbrojených konfliktů zakotvenému v rámci mezinárodního humanitárního práva, zůstává jeho praktická realizace problematická. Státy, které jsou smluvními stranami těchto ujednání, však mají povinnost přijmout nezbytná legislativní opatření pro zajišťování a dodržování mezinárodního humanitárního práva. Stíhání zločinů náleží tedy v prvé řadě státu, na jehož území ke spáchání zločinu došlo nebo jehož občan se zločinu dopustil. Pokud tento stát není schopen nebo ochoten pachatele stíhat, má právo vykonat trestní postih kterýkoli z členů mezinárodního společenství.

Dopady válečných konfliktů na civilní obyvatelstvo se také významně projevují nárůstem nucených migračních vln. Podle výročních zpráv vydávaných Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky je od roku 2011 zaznamenán celosvětový nárůst počtu uprchlíků, který v prosinci roku 2013 dosáhl počtu 51,2 milionů, což je nejvíce od 2. světové války.

Stále přítomná hrozba ozbrojených konfliktů dokazuje, že význam Ženevských úmluv je nejvýše aktuálním tématem vyžadujícím neustálou pozornost. Principy zde zakotvené, směřující k co možná největšímu omezení dopadů válečných konfliktů na kategorie osob neúčastnících se bojových akcí, svědčí o univerzální platnosti konvencí i v 21. století. Nejvýznamnější výzvou však zůstává skutečné zajištění jejich dodržování.

Mgr. et Mgr. František PAULUS, Institut ochrany obyvatelstva Lázně Bohdaneč

 

Vzhledem k meteorologickým výkyvům, kterými nás příroda poslední roky stále častěji obdařuje, vzniká i vyšší riziko přirozených a zvláštních povodní. Čím dál více vyvstává potřeba přesněji specifikovat možná rizika vodních děl vzdouvajících nebo akumulujících vodu a předem se připravit na řešení situací, které mohou nastat při narušení hráze vodního díla.

Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ukládá majitelům vodních děl řadu povinností, z nichž jedna je provádět na vlastní náklady u vodního díla (vodní nádrže) technicko bezpečnostní dohled, pokud tomuto dohledu vodní dílo podléhá. Hlavním cílem tohoto opatření je minimalizace rizika ohrožení lidských životů, zdraví a majetku v důsledku havárie díla a vzniku zvláštní povodně.

Již v roce 2008 zpracoval Hasičský záchranný sbor Jihočeského kraje, územní odbor Jindřichův Hradec (dále jen „HZS kraje“), na základě obdržených studií, tři plány ochrany území pod vodním dílem před zvláštní povodní. Šlo o vodní díla Landštejn (II. kat.), Karhov (III. kat.) a Nová Říše (III. kat.).  Posledně jmenované dílo se nachází na území Kraje Vysočina, ale při narušení hráze by byly dopady na obyvatelstvo fatální právě v okrese Jindřichův Hradec.

Studie ohrožených území

Dodanou studií, resp. posudkem, se rozumí dokument, který se zabývá průchodem zvláštní povodně konkrétním územím a poskytuje zejména údaje o maximálních hloubkách, rychlostech a průtocích vody, stanovení ohroženého území a jeho zakreslení do mapy. Tyto studie dodala firma Vodní díla – TBD, a.s. Zadavatelem studií jsou sami vlastníci vodních děl, kteří k jejich zpracování mohou využít grantu poskytovaného Krajským úřadem Jihočeského kraje až do výše 50 % vynaložených nákladů.

Okres Jindřichův Hradec je rybníkářskou oblastí, a proto není divu, že v loňském roce obdržel HZS kraje podklady pro dalších 17 vodních děl III. kategorie. Na základě těchto studií a podle „Metodického pokynu odboru ochrany vod Ministerstva životního prostředí pro zpracování plánu ochrany území pod vodním dílem před zvláštní povodní“ byly zahájeny práce na těchto dokumentech. Při jejich tvorbě se pověření příslušníci pracoviště prevence, ochrany obyvatelstva a krizového řízení soustředili především na rozpracování konkrétních požadavků na varování, vyrozumění, evakuaci a nouzové přežití postiženého obyvatelstva v dotčeném území.

Analýza rizik

Jednou z nejdůležitějších částí plánu je podrobná analýza zaplaveného území. Na základě mapové dokumentace se provádí rekognoskace ohroženého území se snahou co nejpřesněji určit počet postižených obydlí, ale i rekreačních zařízení, výrobních a skladovacích objektů apod. Pochopitelně je důležitý také počet ohrožených obyvatel, a to z důvodů prvotního vyvedení osob na bezpečné, vyvýšené místo, které nebude přívalovou vlnou zasaženo, ale i z důvodů evakuace a zabezpečení nouzového přežití. V tomto ohledu se nelze obejít bez místní znalosti starostů jednotlivých obcí, proto se v součinnosti s nimi zpracovávají potřebné údaje do tabulek, které se stávají nedílnou součástí plánu. Pro konkrétní počet občanů, kteří dočasně přicházejí o střechu nad hlavou, se rovněž plánují ubytovací a stravovací kapacity. V obcích, které nejsou schopny zajistit tyto základní služby vlastní péčí, se plánuje doplnění kapacit pro nouzové přežití postižených obyvatel s využitím informačního systému ARGIS.

Ochrana obyvatelstva

V plánu je pochopitelně v první řadě nutné stanovit způsob varování obyvatelstva konkrétních ohrožených obcí a oblastí (bezpodmínečně nutné je mít zmapované například letní dětské tábory) prostředky zapojenými do jednotného systému varování a vyrozumění. Tam, kde tyto prostředky chybí, se plánuje náhradní způsob varování, například obecními sirénami, nebo vozidly složek integrovaného záchranného systému (IZS), které jsou vybaveny výstražným rozhlasovým zařízením.

Od varování obyvatelstva je jen krůček k plánování systému vyrozumění orgánů krizového řízení a složek IZS podílejících se na řešení mimořádné události. S ohledem na rozliv hladiny narušeného vodního díla je nutné naplánovat i uzavírky komunikací, s přihlédnutím ke skutečnosti, že koryto vodního toku a jeho rozliv rozdělí na určitou dobu celou oblast na dvě navzájem nepřístupné části. Z obou těchto částí je přesto nutné dopravit postižené obyvatelstvo do míst nouzového ubytování.

Aby se plán stal závazným dokumentem, musí být projednán v bezpečnostní radě dotčené obce s rozšířenou působností (ORP) a schválen starostou ORP. Plán se stává součástí krizové dokumentace jak na úrovni ORP, tak na úrovni kraje. Pokud rozliv vodního díla přesahuje hranice správního obvodu jedné ORP, je postoupen k projednání v bezpečnostní radě kraje a s jejím doporučením schválen hejtmanem kraje.

Závěr

Zabránit jakýmkoli způsobem vzniku povodní je prakticky nemožné. Cestou příslušných orgánů ochrany před povodněmi však lze maximálně eliminovat rizika, a to nejen včasnými a aktuálními informacemi o meteorologické a hydrologické situaci, ale i důslednou preventivní přípravou, postavenou zejména na včasném varování ohroženého území. Také k tomu slouží zpracované plány ochrany území pod vodním dílem před zvláštní povodní.

mjr. Bc. Luboš HAVLÍČEK, foto archiv HZS Jihočeského kraje
 

• POZNATKY-ZKUŠENOSTI
Požáry v odpadovém hospodářství a v recyklačních centrech ve velké Británii
Převzato z časopisu FIRE, únor 2014. Překlad kpt. Ing. Jaromíra Pokorná

• ANALÝZY-HODNOCENÍ
Potenciální nebezpečnost chemického terorismu
Ing. Jiří Slabotinský, CSc.

• PŘÍLOHA
Metodika MV-generálního ředitelství HZS ČR k vydání nařízení kraje, kterým se stanoví podmínky k zabezpečení požární ochrany v době zvýšeného nebezpečí vzniku požáru