Mám z odvedené práce všech svých kolegů, a to i těch, kteří nám poskytovali podporu z Prahy, velmi dobré pocity a těším se na setkání se všemi ostatními až se i oni ve zdraví vrátí zpět. Je jasné, že budou ještě víc unaveni než my.

 

Možná doplním jednu poznámku, a to co považuji na celé cestě za nejtěžší. Je to jednoznačně úvodní fáze od přistání až po dokončení stavby základny. Když to člověk nezažije, tak to těžko pochopí. Nejdříve je třeba se orientovat v tom, kdo je kdo, kdo se jen tak vytahuje a kdo opravdu může o něčem rozhodnout. Je také třeba zkusit najít funkcionáře či úředníky co nejvýše postavené. Je třeba vysvětlovat, kdo jsme a co jim nabízíme a zároveň co potřebujeme – jakou plochu pro výstavbu základny, blízkost jejich zdravotnického zařízení nebo třeba poškozené nemocnice, vybrat místo nasazení nejlépe uprostřed nějaké spádové oblasti a uprostřed postižené oblasti. Posuzuje se také mnoho dalších hledisek. Odmítl jsem nasazení vrtulníkem do vysoko postavené oblasti, protože jsem neměl možnost navrhované místo prozkoumat a těžko bych jim na místě vysvětloval, že to není ono a nutil je k návratu. Jistota, že pro nás později zase vrtulníkem přiletí, nebyla vůbec žádná. Voda na místě také třeba vůbec nemusí být. Nic jsem nevěděl ani o představě daného úředníka o hmotnosti a objemu všeho našeho vybavení. To dohromady znamenalo, že musíme vyjednávat dál a hledat jiné možnosti. To ale také znamená vystavit se tlaku ze všech stran, proč ještě nemáme místo nasazení. Jsou to také další hodiny čekání na slíbené schůzky, nekonečné diskuse s úředníky, kteří neustále někam odcházejí, něco slibují a uprostřed hovoru sáhodlouze s někým telefonují. Byl by to dlouhý popis nejistoty a snahy co nejrychleji tým nasadit a začít ošetřovat, který byl vyvážen úspěchem – druhý den v poledne jsme najali nákladní vozy a autobus a vyrazili jsme na vybrané místo. Hlavně to bylo ale vyváženo vděčností pacientů, že jim někdo pomůže a že se jim dostane kvalitní lékařské péče našich vynikajících kolegů z Fakultní nemocnice Brno.

Samozřejmě každé jednání nebo dohoda je v Asii ovlivněna jiným vnímáním času. Řekne-li se, že se sejdeme v 9.00 hodin, tak to znamená, že se dotyčný úředník vydá na cestu na druhou stranu města v džungli místní dopravy tak asi v 11.00 hodin.

 

Je hrozně fajn vědět, že každý z nás přispěl k tomu, že jsme ošetřili skoro 700 pacientů.

Je hrozně fajn, že jsme byli jednou ze zemí, které nestály stranou, ale nějakým způsobem Nepálu pomohly.

 

Doufám, že turisté z celého světa na Nepál nezapomenou a budou ho dál hojně navštěvovat, protože to je důležitá cesta, jak lze zahojit některé těžko se hojící rány.

 

Držím Nepálu palce, aby se mu povedlo co nejrychleji se dostat z nejhoršího a lidé aby se zase mohli usmívat.

 

 

V Praze dne 18. 5. 2015                                                                                                                   Oldřich Klegr

                                                                                                                                                       Český zdravotnický tým