Ochrana obyvatelstva

Varování a informování obyvatelstva

1. Co je to systém JSVI?

JSVI je zkratka pro Jednotný systém varování a informování. Jeho úkolem je vyhlašování varovného signálu, předávání tísňových informací obyvatelstvu a následné informování obyvatelstva o charakteru ohrožení a režimových opatřeních v daném území. Tvoří ho vyrozumívací centra (celostátní, krajská a tzv. z úrovně dalších provozovatelů), datové a rádiové sítě a koncové prvky varování a informování (rotační a elektronické sirény a místní informační systémy, tj. obecní rozhlasy připojené do JSVI).

2. Proč je nutné provádět akustickou zkoušku systému JSVI? Obtěžuje mě ten hluk.

Akustická zkouška funkčnosti tohoto systému slouží k ověření provozuschopnosti varování a informování. Naším cílem je provozovat spolehlivý a vždy funkční systém, který v případě hrozby nebo již vzniklé mimořádné události, spolehlivě zabezpečí velice rychlé varování ohroženého obyvatelstva v daném území. Provozuschopnost tohoto systému je nutné pravidelně prověřovat.

Akustická zkouška sirén se provádí zpravidla každou první středu v měsíci ve 12 hodin a probíhá na celém území ČR. Sirény se rozezní zkušebním nepřerušovaným tónem po dobu 140 sekund, u elektronických sirén jsou obyvatelé vyrozuměni také hlasovou zprávou.

Ukázka modulace nepřerušovaného tónu signálu „zkouška sirén“.

Máte-li jakékoliv připomínky k plošnému ozvučení nebo ke srozumitelnosti mluvené informace, obraťte se prosím, na Váš obecní úřad nebo Hasičský záchranný sbor příslušného kraje.

3. Kolik máme varovných signálů v České republice?

V České republice slouží jediný varovný signál „všeobecná výstraha“.

Tento signál je vyhlašován kolísavým tónem sirény po dobu 140 sekund a může zaznít třikrát po sobě v cca tříminutových intervalech. Bezodkladně po tomto signálu zazní u sirén, které jsou vybaveny modulem pro vysílání hlasu, mluvená tísňová informace. V té se obyvatelé dozvědí nejdůležitější údaje o bezprostředním nebezpečí vzniku nebo již nastalé mimořádné události a o opatřeních k jejich ochraně. Obyvatelé také mohou být informováni sdělovacími prostředky (rozhlasem, televizí, místním rozhlasem, regionální televizí apod.), vozidly složek integrovaného záchranného systému nebo jiným způsobem o tom, co se stalo a jak se mají správně zachovat.

Ukázka modulace kolísavého tónu signálu „všeobecná výstraha“.

4. Jak bych se měl zachovat po zaznění signálu „všeobecná výstraha“?

Jakmile zazní varovný signál „všeobecná výstraha“, je nutné okamžitě reagovat! 

V České republice jsou nejčastějšími příčinami vyhlášení „všeobecné výstrahy“ povodně a havárie s únikem nebezpečné látky. Slyšíme-li tedy signál „všeobecná výstraha“ bez dalších rozšiřujících informací o tom, jaké konkrétní nebezpečí Vám hrozí, musíte přemýšlet nad možnou příčinou sami. Pakliže víte, že není období, kdy dlouhodobě prší nebo právě nejsou přívalové deště, usuzujte vždy na havárii s únikem nebezpečné látky.

K ochraně Vašeho života a zdraví je nutné bez váhání:  

• ukrýt se v jakékoli vhodné blízké zděné budově (škola, úřad, obchod, bytový dům apod.), která má uzavíratelné prostory (i při jízdě autem zastavit a vyhledat vhodný úkryt)
• dát přednost místnostem ve vyšších patrech, ve středu budovy bez oken nebo na odvrácené straně od místa úniku
• vyhnout se sklepním prostorám, většina nebezpečných látek jsou těžší než vzduch a místo pod úrovní terénu by bylo životu nebezpečné
• v cizím prostředí se nebát požádat kohokoli o pomoc a vpuštění do budovy a naopak – poskytnout vlastní úkryt všem, kteří jej potřebují
• nachází-li se Vaše dítě právě ve škole, nesnažit se ho dostat domů – o žáky je ve škole postaráno, nikam nesmí neodcházet a jsou pod dozorem učitelů, dokud nebezpečí nepomine
• v místnosti okamžitě zavřít okna a dveře, podle možností je i utěsnit a snížit tak pravděpodobnost zamoření místnosti
• vypnout klimatizaci či ventilaci, je-li v místnosti
• zapnout rozhlas a televizi - informace o tom, co se stalo a co dělat dále budou vysílat v mimořádných zpravodajstvích hromadných informačních prostředků (Český rozhlas, Česká televize, případně regionální vysílání). V případě výpadku elektrického proudu použít radiopřijímač na baterie. Dále Vám mohou být informace sdělovány obecním rozhlasem, mobilními radiovozy nebo verbální informací z elektronických sirén.
• dbát pokynů záchranných složek, pomoc na linkách tísňového volání vyžadovat pouze v nejnutnějších případech je-li ohrožen život nebo zdraví! 
• v případě bezprostřední hrozby povodně se do budovy neukrývat! Rychle se přesunout na vhodné vyvýšené místo. Volné prostranství využít také při rozsáhlém např. lesním požáru či sesuvu půdy.

5. A mohou sirény vydávat ještě i jiný signál?

Třetím signálem, nikoliv však varovným, který sirény mohou vysílat je signál „Požární poplach“. Ten dosud slouží v některých částech ČR ke svolání jednotek požární ochrany. Tento signál je vyhlašován přerušovaným tónem sirény po dobu 60 sekund.

Ukázka modulace signálu „Požární poplach“.

6. Kolik se v České republice nachází celkem sirén?

V současné době se ve vlastnictví Hasičského záchranného sboru ČR nachází téměř 8 800 sirén (z nichž většinu je možné dálkově ovládat), které pokrývají 85 % obydleného území ČR svým signálem. Dalších cca 3 000 sirén je v majetku jiných vlastníků.

7. Kdo a jak mě bude varovat v případě nebezpečí, když jsem neslyšící?

Za varování obyvatelstva při mimořádné události je odpovědný starosta obce. V případě, že nevíte, jakým způsobem je zajištěno varování neslyšících, informujte se na příslušném obecním či městském úřadu.

Prostředky individuální ochrany a improvizovaná ochrana

1. Co jsou prostředky individuální ochrany (ochranné prostředky)? V jakých situacích je použiji?

Prostředky individuální ochrany (ochranné prostředky) mají omezit v nejvyšší možné míře působení radioaktivních a otravných látek i bakteriologických prostředků  a průmyslových škodlivin na nejdůležitější části lidského organismu, především na dýchací cesty a obličej. Patří mezi ně především ochranné masky a filtry, případně prostředky improvizované ochrany. Prostředky individuální ochrany si občané mohou nakoupit sami, jsou dostupné ve specializovaných prodejnách, jejichž seznamy jsou uveřejněny na webových stránkách hasičských záchranných sborů krajů pod záložkou „Ochrana obyvatelstva“.

2. Jaký je rozdíl mezi prostředky individuální a improvizované ochrany?

V případě vyhlášení krizového stavu - stav ohrožení státu nebo válečný stav - se pro vybrané kategorie osob provede výdej prostředků individuální ochrany. Jedná se o dětské ochranné vaky (pro děti do 1,5 roku), dětské ochranné kazajky (pro děti od 1,5 roku do 6 let), dětské ochranné masky (pro děti od 1,5 roku do 18 let) a ochranné masky (pro dospělé osoby umístěné ve zdravotnických a sociálních zařízeních a doprovod výše uvedených osob) s ochranným filtrem, které mají zabezpečit ochranu kůže, očí a dýchacích cest.

Prostředky improvizované ochrany jsou běžně dostupné oděvní součásti a věci z domácnosti, které osobám pomohou ochránit si oči, dýchací cesty a celý povrch těla před účinky uniklých nebezpečných látek do ovzduší (např. chlór, čpavek) při havárii nebo dopravní nehodě. Jsou určeny pro ochranu osob v mírové době.

Ochrana hlavy: čepice, šátky a šály, přes které je vhodné přetáhnout kapuci (případně nasadit ochranné přilby např. motocyklové, lyžařské, které chrání hlavu i před padajícími předměty).

Ochrana obličeje a očí: zvláštní pozornost je nutné věnovat ochraně úst a nosu, které jsou vstupní branou dýchacích cest. Nejvhodnější způsob je překrýt ústa a nos složeným kusem flanelové látky či froté ručníkem, mírně navlhčeným ve vodě a upevněným šátkem či šálou. K improvizované ochraně očí jsou nejvhodnější brýle uzavřeného typu - potápěčské, plavecké, lyžařské, motocyklové (u některých je nutné přelepit větrací průduchy lepicí páskou).

Ochrana trupu: dlouhé zimní kabáty, bundy, kalhoty, kombinézy, sportovní soupravy apod.   Každý druh oděvu poskytuje určitou míru ochrany, přičemž větší počet vrstev ji zvyšuje. Použité ochranné oděvy je nutné dostatečně utěsnit u krku, rukávů a nohavic. U krku lze k utěsnění použít šálu nebo šátek, který se omotá přes zvednutý límec. Bundu je nutné utěsnit v pase, nejlépe pomocí opasku. Netěsné zapínání a různé nežádoucí trhliny v oděvu je nutné přelepit lepicí páskou. Ke všem ochranným oděvům je vhodné použít pláštěnku nebo plášť do deště. V případě, že pláštěnka není k dispozici, lze ji nahradit přikrývkou, dekou či plachtou přehozenou přes hlavu.

Ochrana rukou a nohou: pryžové nebo kožené rukavice, rukávy je třeba utěsnit, případné nechráněné místo mezi rukavicí a rukávem ovinout šálou, šátkem, igelitem apod. Nejsou-li k dispozici žádné rukavice, ovinout ruce látkou, šátkem apod., aby byly alespoň krátkodobě chráněny a nepřišly do přímého styku se škodlivými látkami. Pro ochranu nohou jsou nejvhodnější pryžové a kožené holínky, kozačky, kožené vysoké boty. Opět dbát, aby mezi nohavicí a botou nezůstalo nechráněné místo. Nohavici přesahující přes botu u dolního okraje převázat provázkem.

Úkryty

1. Existují v dnešní době ještě úkryty, kde je najdu a kdo je spravuje?

Ano, stálé a improvizované úkryty stále existují, ale nejsou určeny pro využití/ukrývání obyvatelstva v době míru. Lze je najít na rozličných místech. Jedná se o bytové domy, budovy občanské vybavenosti, úřední budovy, skladovací prostory, garáže, tunely, metro a podobně. Tyto stavby by se k ochraně obyvatelstva po jejich zpohotovení využily při vyhlášení stavu ohrožení státu, nebo válečného stavu a sloužily by k ukrytí obyvatelstva před účinky zbraní hromadného ničení. Správu daného úkrytu má na starosti vždy vlastník této nemovitosti. Zásady pro údržbu úkrytů jsou uvedeny v ČSN 739050. HZS ČR vede pouze evidenci stálých úkrytů.

2. Do kterých úkrytů se mohu v případě potřeby uschovat a pro jaké nebezpečí se používají?

Ukrytí obyvatelstva se zajišťuje ve stálých a improvizovaných úkrytech. Stálé úkryty slouží k ochraně obyvatelstva proti účinkům zbraní hromadného ničení v případě stavu ohrožení státu a válečného stavu a tvoří je trvalé ochranné prostory v podzemní části staveb nebo stavby samostatně stojící.

Improvizované úkryty jsou podzemní nebo i nadzemní prostory ve stavbách určených k ukrytí obyvatelstva. Jde o předem vybrané optimálně vyhovující prostory ve vhodných částech bytů, obytných domů, provozních a výrobních objektů, které budou upravovány při vyhlášení krizových stavů. Poskytovali by ochranu proti účinkům světelného a tepelného záření, radioaktivnímu zamoření, pronikavé radiaci a částečně proti tlakovým účinkům zbraní hromadného ničení v případě nouzového stavu nebo stavu ohrožení státu a v době válečného stavu v místech, kde nelze k ochraně obyvatelstva využít stálých úkrytů. 

K ukrytí obyvatelstva při mimořádných událostech s rizikem kontaminace nebezpečnými látkami (havárie s únikem nebezpečné látky) se využívají přirozené ochranné vlastnosti budov. Jedná se zpravidla o místnosti a prostory na odvrácené straně zdroje nebezpečí, utěsněné proti pronikání těchto látek a nad úrovní terénu, neboť řada nebezpečných látek je těžší než vzduch a šíří se při zemi.

3. Kde se dozvím více informací o organizaci ukrytí obyvatelstva v naší obci?

O organizaci ukrytí obyvatelstva získáte potřebné informace na městském (obecním) úřadě, který zajišťuje, kromě dalšího, ukrytí osob před hrozícím nebezpečím.

Evakuace

1. Co je evakuace, kdy se vyhlašuje?

Evakuace je jedním ze základních prostředků ochrany obyvatelstva. Je souhrnem opatření zabezpečujícím přemístění osob, zvířat, předmětů kulturní hodnoty, technického zařízení, případně strojů a materiálů k zachování nutné výroby a nebezpečných látek z míst ohrožených mimořádnou událostí do míst, která zajišťují pro evakuované obyvatelstvo náhradní ubytování a stravování, pro zvířata ustájení a pro věci uskladnění.

Evakuace se vztahuje na všechny osoby v místech ohrožených mimořádnou událostí s výjimkou osob, které se budou podílet na záchranných pracích, na řízení evakuace nebo budou vykonávat jinou neodkladnou činnost.

Evakuace se vyhlašuje v předstihu při nebezpečí vzniku nebo při již nastalé živelní pohromě (povodeň, zemětřesení, sesuv půdy …), při průmyslové či jiné havárii (radiační, chemické …).

2. Musím uposlechnout výzvu k nařízené evakuaci? Hrozí mi nějaký postih za neuposlechnutí?

Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů v ustanovení § 25 odst. 2 písm. a) stanoví, že fyzická osoba je povinna strpět omezení vyplývající z opatření stanovených při mimořádné události a omezení nařízená velitelem zásahu při provádění záchranných a likvidačních prací. Odmítnout plnění těchto povinností může fyzická osoba pouze v případě, pokud by tím ohrozila život nebo zdraví vlastní nebo jiných osob anebo pokud jí v tom brání důležité okolnosti, které by zjevně způsobily závažnější následek než ohrožení, kterému se má předcházet (§ 25 odst. 3). Za nesplnění uvedené povinnosti může orgán, který porušení povinnosti zjistil, uložit v souladu s ustanovením § 28 odst. 1 písm. a) fyzické osobě pokutu do výše 20 000 Kč.

V případě, že osoba evakuaci odmítne, zjišťuje se její totožnost a následně zahajuje správní řízení o spáchání přestupku.

Z výše uvedeného je patrné, že výzvu k provedení nařízené evakuace jsem povinen uposlechnout. Provedením evakuace můžu zachránit to nejcennější, co mám - život svůj a životy svých blízkých.

3. Co vše musím udělat při evakuaci před odchodem z bytu?

Existuje několik základních činností, které se doporučuje provést při evakuaci před a po odchodu z bytu:

• uhasit veškerý otevřený oheň (svíčky, topidla, karma …)
• elektrické spotřebiče mimo lednice a mrazáku vytáhnout ze zásuvek
• uzavřít hlavní přívod vody a plynu
• řádně uzavřít okna a dveře
• ujistit se, zda i sousedé vědí, že se mají evakuovat  
• dětem vložit do kapsy oděvu kartičku se jménem a adresou, kontaktem na Vás, případně s dalšími důležitými údaji
• sbalit si evakuační zavazadlo
• zvířata, která přežijí delší dobu, zásobit krmivem a vodou a ponechat doma
• zamknout byt (dům), na dveře umístit vývěsku - kdo, kdy a kam se evakuoval a případně, kde jsou umístěna hospodářská zvířata
• dostavit se dle pokynu záchranných složek nebo orgánů pro řízení evakuace na určené místo (shromaždiště, evakuační středisko)
• při rozhodnutí evakuovat se samostatně (např. vlastním vozem na chatu, chalupu či k příbuzným apod.), při příjezdu do místa přechodného pobytu se přihlásit na místním obecním úřadu
• při samostatné evakuaci dodržovat vytyčené evakuační trasy dle pokynů Policie ČR, případně obecní (městské) policie.

  Pobyt v příjmovém místě je zajištěn společným nouzovým ubytováním, stravováním a ostatní potřebnou zdravotnickou a humanitární pomocí.

  4. Jaký má být obsah evakuačního zavazadla, co všechno si mám vzít s sebou?

  Evakuační zavazadlo by nemělo být příliš těžké (doporučená váha je pro dospělého 25 kg a pro děti 10kg) a označeno Vaším jménem a adresou.

  Poslouží tak např. batoh, cestovní taška nebo kufr. Mělo by zejména obsahovat:

• základní trvanlivé potraviny nejlépe v konzervách, dobře zabalený chléb, suchý salám, tvrdé sýry, další trvanlivé potraviny (např. čokoláda, sušenky), které je možné konzumovat bez další úpravy, a hlavně pitnou vodu na 1 – 3 dny (ne ve skle)
• předměty denní potřeby, jídelní misku a příbor, otvírač konzerv, kapesní nůž
• osobní doklady, peníze, pojistné smlouvy a cennosti
• přenosné rádio s rezervními bateriemi
• toaletní a hygienické potřeby
• pravidelně užívané léky a zdravotnické pomůcky
• svítilnu a náhradní baterie
• mobilní telefon s nabíječkou a kontakty
• náhradní oblečení, obuv, pláštěnku
• spací pytel nebo přikrývku
• něco pro zábavu - kniha, hračky pro děti, hry, psací potřeby, zápalky, šití a další drobnosti.

Na níže uvedeném odkazu je umístěno krátké instruktážní video s návodem, jak sbalit evakuační zavazadlo (http://www.hzscr.cz/clanek/hzs-olomouckeho-kraje-menu-ochrana-obyvatelstva-evakuace-evakuace.aspx?q=Y2hudW09Mg%3d%3d).

5. Kdo se postará o moje obydlí, když budu evakuován?

Během Vaší nepřítomnosti ochrání váš majetek Policie ČR a příslušníci Armády ČR. Nepovolaným osobám je pobyt v evakuovaném prostoru zakázán. Rabování je trestný čin.

6. Kdo se postará o hospodářská zvířata po dobu evakuace?

Máte-li doma hospodářská zvířata, zanechte je v přístřešcích a stájích a připravte jim dostatečnou zásobu krmiva a vody minimálně na 3 dny. V průběhu Vašeho pobytu mimo bydliště Vám bude umožněno v omezené míře domov navštívit a doplnit zvířatům krmení. To však platí pouze v případě, pokud to bezpečnostní situace dovolí.

7. Musím dát o sobě někomu vědět, pokud se evakuuji z ohrožené oblasti po vlastní ose?

Ano, dveře domu (bytu) označte vývěskou s informacemi kdo, kdy a kam se evakuoval, případně i kontakt na Vás. V případě evakuace vlastním vozidlem s vlastním ubytováním dodržujte vytyčené evakuační trasy dle pokynů Policie ČR, případně obecní (městské) policie. Při příjezdu do místa přechodného pobytu se přihlaste na místním obecním úřadu obce.

8. Kde získám informace o evakuovaných – kam byli např. příbuzní evakuováni?

Potřebné informace Vám poskytne starosta obce nebo orgány řídící evakuaci.  Podstatné informace jsou vyvěšovány na úřední desku obce. V případě nařízení povinnosti hlášení přechodného pobytu osob Vám informace k ubytování evakuovaných poskytne obecní úřad obce s rozšířenou působností, nebo hasičský záchranný sbor kraje.

Nouzové přežití

1. Jak je o evakuované osoby dále postaráno?

Na evakuaci obyvatelstva z postiženého území navazují opatření nouzového přežití. Nouzové přežití je soubor činností a postupů věcně příslušných orgánů, dalších zainteresovaných subjektů a samotných občanů prováděných s cílem minimalizovat negativní dopady mimořádné události na zdraví a životy postiženého obyvatelstva. Zahrnují nouzové ubytování, nouzové zásobování základními potravinami a pitnou vodou, nouzové dodávky energií, nouzové základní služby obyvatelstvu a organizování humanitární pomoci.

2. Jsem diabetik a stravuji se dietně. Bude pro mě zabezpečena adekvátní strava?

Nouzové stravování předpokládá určitou redukci množství a složení stravy, pitné vody i výběru jídel, ale příprava dietní stravy by měla být zabezpečena.

3. Kde budu při evakuaci ubytován?

Nouzové ubytování bude přednostně poskytováno v budovách a zařízeních, které jsou v majetku obcí, měst a krajů (školy, tělocvičny, ubytovny atd.), kde je možné též připravovat nebo upravovat stravu a zabezpečit její vydávání ve stálých jídelnách. Tato zařízení musí být vybavena dostatečnou kapacitou sociálních zařízení. Mimo již jmenovaných zařízení je možné k nouzovému ubytování využít i soukromých zařízení (ubytovny, hotely, kempy apod.). Hasičské záchranné sbory krajů zpracovávají seznamy objektů vhodných ke zřízení místa nouzového ubytování. Seznam je součástí plánu nouzového přežití obyvatelstva.

4. Zapomenu-li si nějakou důležitou věc při evakuaci doma nebo nebudu-li ji mít aktuálně k dispozici, mohu ji nějak získat?

Zabezpečení nouzových základních služeb pro evakuované obyvatelstvo je plánováno zejména v ošacení, hygienických potřebách, lécích, veterinárním ošetření, praní a čištění prádla. Významnou oblastí základních služeb obyvatelstvu je nepřetržité zajištění poskytování potřebných sociálních služeb (osobní asistence, pečovatelská služba, sociálně-zdravotnické služby apod.).

5. Co si mohu představit pod pojmem humanitární pomoc?

Humanitární pomoc je souhrn opatření v materiální, duchovní, zdravotní, sociální a právní oblasti, které poskytují jednotlivci, skupiny, spolky, státní i nestátní organizace ve prospěch obyvatelstva postiženého následky mimořádné události nebo krizového stavu. Cílem těchto opatření je zlepšení životních podmínek obyvatelstva. Humanitární pomoc lze poskytovat ve formě materiální, finanční, poradenské, psychosociální a duchovní.

6. Měl bych zájem zapojit se jako dobrovolník do řešení následků nějaké mimořádné události, co mám pro to udělat?

Zapojení dobrovolníků do řešení následků mimořádné události nebo krizového stavu je upraveno zákonem č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů. Za dobrovolnickou službu lze mimo jiné považovat činnost, při níž poskytuje dobrovolník pomoc při přírodních, ekologických nebo humanitárních katastrofách. Do výčtu činností patří i pomoc seniorům a osobám sociálně slabým, pomoc při péči o děti, mládež a rodiny v jejich volném čase apod.

Dobrovolnickou činnost zajišťují organizace, které působí na území celé republiky jako např. ADRA, Diakonie Českobratrské církve evangelické, Charita, Český Červený kříž nebo Člověk v tísni. Tyto organizace zpravidla zajišťují také zázemí pro dobrovolníky, jejich pojištění nebo vybavení pracovními prostředky. Často se zapojují také menší organizace s místní působností. Úkolem těchto organizací je zejména koordinovat dobrovolníky tak, aby jejich pomoc byla co nejlépe využita ve všech zasažených oblastech. Pro snadnější koordinaci zřizují své registrační linky, e-maily a webové stránky, aby mohli zájem o dobrovolnickou činnost co nejlépe využít.

Dobrovolníkem, jde-li o výkon dobrovolnické služby na území ČR, může být osoba starší 15 let. Dobrovolník vykonává službu na základě smlouvy uzavřené s vysílající organizací.    

Výuka problematiky ochrany člověka za běžných rizik a mimořádných událostí

1. Na školách byla zrušena branná výchova, existuje nějaká náhrada?

Ano, existuje, je jí výuka Ochrany člověka za běžných rizik a mimořádných událostí (OČMU). Od zavedení nových kurikulárních dokumentů v roce 2004 se problematika OČMU stala nedílnou součástí vzdělávání od mateřských až po střední školy. V roce 2013 v rámci revize Rámcových vzdělávacích programů pro základní vzdělávání navíc došlo k větší specifikaci a rozšíření této problematiky. Vzhledem k tomu, že jsou jednotlivá témata OČMU rozložena do několika vzdělávacích oblastí, může být koncepční příprava výuky pro učitele náročnější. HZS ČR jako garant této problematiky si situaci velice dobře uvědomuje a v maximální možné míře podporuje výuku OČMU na všech stupních našeho školského vzdělávacího systému.

Cílem HZS ČR v této oblasti je společně s pedagogy připravit novou generaci obyvatelstva, která by si již od nejútlejšího věku dokázala co možná nejlépe poradit v nejrůznějších rizikových situacích. Ochránit sám sebe a své blízké před těmito riziky by měla být základní lidská kompetence. Stejně jako se učíme číst, psát a počítat, musíme se naučit, jak dnes ochránit sami sebe a své blízké před hrozícím nebezpečím. Navzdory všem zažitým omylům je třeba si uvědomit, že lidé mají svou bezpečnost ve vlastních rukou. Pokud vědí, jak se správně zachovat, tak významně sníží riziko hrozícího nebo již vzniklého ohrožení.

Výuka je směrována do oblastí, které se od bývalé branné výchovy odlišují především plánováním pro mírové využití. Žáci se učí, jak eliminovat rizikové chování a zároveň, jak se zachovat v případě vzniku ohrožení či mimořádné události, což obsahují (za gesci HZS ČR) základy požární ochrany, ochrany obyvatelstva a osobního bezpečí.

2. Chodí hasiči za dětmi do škol?

Ano, HZS ČR se podílí i na přímé podpoře výuky problematiky Ochrany člověka za běžných rizik a mimořádných událostí na základních a středních školách.

Snahou HZS ČR je učitelům a jejich prostřednictvím žákům a studentům podávat srozumitelnou formou ty nejdůležitější a mnohdy život zachraňující informace o jejich bezpečnosti a sebeochraně. Ať vlastními silami nebo ve spolupráci s dalšími subjekty se tvorbou učebnic, příruček, interaktivních programů, nabídkou besed a exkurzí HZS ČR snaží podpořit edukaci žáků v dané oblasti. Zde jsou uvedeny naše stěžejní aktivity:

a) tvorba učebnic, příruček a materiálů pro výuku v tištěné i elektronické podobě

Podrobné informace týkající se podpory výuky OČMU lze nalézt na webových stránkách http://www.hzscr.cz/clanek/pro-ucitele.aspx nebo na webových stránkách jednotlivých HZS krajů v sekci Ochrana obyvatelstva. Jsou zde umístěny volně ke stažení různé podklady, pomůcky a učebnice, informace o projektech podporujících tuto výuku a mnoho dalšího.

b) dlouhodobé výukové programy

Hasiči pro školy (http://www.hasiciproskoly.cz/). Tento projekt nabízí výukový materiál pro 2. stupeň ZŠ a odpovídající ročníky víceletých gymnázií v OČMU. Materiál je realizován v rozsahu 20 výukových hodin pro čtyři ročníky. Jedná se o interaktivní prezentace doplněné o videa, fotografie a grafiku, pracovní listy pro žáky a metodickou příručku pro učitele. Všechny vytvořené podklady jsou umístěné na webové stránce zdarma ke stažení.

Hasík CZ (http://www.hasik.cz/). Tento výukový program, který je akreditovaný Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, spočívá v předávání informací dětem základních a středních škol formou besed v problematice OČMU. Tyto informace předává dvojice vyškolených instruktorů z řad příslušníků HZS ČR či dobrovolných hasičů. Besedy probíhají ve druhém a šestém ročníku ZŠ a ve druhém ročníku SŠ. Žáci a studenti si tak hravou formou ověří informace, které získali při vyučování.

Vaše cesty k bezpečíaneb chytré blondýnky radí (http://www.firebrno.cz/vase-cesty-k-bezpeci). Na webových stránkách tohoto projekturadí příslušnice HZS Jihomoravského kraje, Krajského ředitelství Policie Jihomoravského kraje a pracovnice Diecézní charity Brno, jak správně postupovat při běžných druzích ohrožení, včetně ohrožení osobní bezpečnosti či majetku. Projekt je vhodný zejména pro střední školy.

Asociace Záchranný kruh (www.zachrannykruh.cz). Internetový bezpečnostní portál Záchranný kruh je ucelený zdroj rad, informací a vzdělávacích materiálů, na jehož tvorbě se podílí všechny záchranné složky a další organizace. Přístup ke všem materiálům na webových stránkách je zdarma, stačí pouze jednoduchá registrace. Portál je rozdělen do několika sekcí dle cílových skupin - obsahuje sekci pro veřejnost, pro školy, pro města a obce a pro záchranáře. Sekce pro školy pak obsahuje interaktivní multimediální učebnice, pracovní listy, databázi obrázků, výuková videa či testovací systém, vše může usnadnit pedagogům jejich práci při přípravě na vyučování. Registraci zde má již více než 3000 škol z celé ČR.

Svět záchranářů Karlovy Vary (http://www.svetzachranaru.cz). V tomto malém městečku se lze naučit, jak se správně zachovat při nehodách, požáru a jiných mimořádných událostech, jak si přivolat pomoc a podobně. Areál tvoří několik specifických budov včetně improvizované nemocnice, policejní služebny nebo hasičské stanice, které jsou vybaveny odpovídající technikou pro věrnou simulaci rizik. Součástí areálu je také moderní dopravní hřiště s železničním přejezdem a další venkovní lokality. Školám tento areál nabízí jedinečné zážitkové vzdělávací programy zdarma. Na webových stránkách jsou jednotlivé programy popsány krátkou anotací včetně doporučené věkové kategorie, pro kterou jsou vhodné.

c) portál www.ocmu.cz

Cílem tohoto portálu je poskytnout na jednom místě všechny dostupné materiály a pomůcky pro učitele mateřských, základních a středních škol k začlenění problematiky OČMU do výuky. Portál vznikl ve spolupráci HZS ČR a nestátní neziskové organizace Centrum pro bezpečný stát.

d) pomoc s přípravou praktických cvičení nebo projektových dní ve škole

Ve spolupráci s odborníky z jednotlivých HZS krajů je možné zorganizovat praktická cvičení nebo projektové dny přímo ve škole, na školním hřišti a podobně.

e) besedy pro žáky, studenty i samotné pedagogické pracovníky včetně studentů pedagogických fakult

Tyto přednášky či besedy pořádají profesionální hasiči. Nejedná se o náhradu výkladu učitele, ale jejich smyslem je obohatit či zpestřit výuku, zaujmout posluchače informacemi z praxe, zážitky či problémy samotných hasičů, které zažívají při výkonu svého povolání a samozřejmě také informacemi k sebeochraně.

f) exkurze školních kolektivů na stanicích hasičských záchranných sborů krajů

Tato aktivita je u žáků a studentů velmi oblíbena. V průběhu exkurze procházejí v doprovodu profesionálních hasičů jednotlivé části hasičské stanice od hasičské techniky až po zázemí, seznámí se s hasičskou výstrojí a výzbrojí, s prací hasiče a dozví se důležité informace o požární prevenci a ochraně obyvatelstva.

g) pohybově-vědomostní soutěže

Jednotlivé HZS krajů pořádají každoročně různé typy soutěží, zejména vědomostní, pohybově-vědomostní, výtvarné či literární. Konkrétní informace o nich jsou zveřejňovány na webových stránkách jednotlivých HZS krajů. Na níže uvedených odkazech je možné si pro ilustraci prohlédnout některé z dlouhodobě pořádaných soutěží.

Povodně

1. Jaké mám povinnosti, jakožto vlastník nemovitosti, nacházející se v záplavovém území?

Vlastníci pozemků a staveb, které se nacházejí v záplavovém území, mají za povinnost odstraňovat předměty a zařízení, které mohou způsobit zhoršení odtoku nebo ucpání koryta toku, dále zajišťují pracovní síly a věcné prostředky k zabezpečení svých předmětů a zařízení během povodně. Mají za povinnost se také podílet na povodňové hlásné službě a v případě potřeby zpracovávají povodňové plány. Pro bližší informace se obraťte na příslušný vodoprávní úřad.

2. Kde se dozvím, zdali můj dům nestojí v záplavovém území?

Zda nestojí Váš dům v záplavovém území, zjistíte z platného územního plánu na stavebním odboru nebo na odboru životního prostředí místně příslušného obecního úřadu. Podrobnosti lze získat na webových stránkách www.dppcr.cz .

3. Čemu vlastně říkáme povodeň?

Povodní rozumíme přechodné výrazné zvýšení hladiny vodních toků (řek, potoků) nebo povrchových vod (rybníků či jezer), při kterém dochází k zaplavení okolního území a voda může způsobit škody. Je to také stav, kdy voda může způsobit škody tím, že z určitého území nemůže dočasně přirozeným způsobem odtékat nebo její odtok je nedostatečný, případně dochází k zaplavení území při soustředěném odtoku srážkových vod.

Podle příčin vzniku dělíme povodeň na:

• přirozenou – způsobenou přírodními vlivy jako je krátkodobý prudký a vydatný déšť, dlouhotrvající déšť, rychlé tání sněhu, ledové bariéry na vodních tocích apod.
• zvláštní – způsobenou umělými vlivy jako jsou havárie na vodních dílech, narušení či protržení hráze, porucha na výpustním zařízení apod.

4. Jaké známe stupně povodňové aktivity a k čemu jsou dobré?

Nastane-li nebezpečí povodně, zahajují se předem připravená opatření dle povodňových plánů. Povodňové orgány řídí, koordinují a kontrolují prováděnou činnost, organizují záchranné akce, zajišťují ochranu osob a majetku. Rozsah těchto činností se řídí nebezpečím nebo vývojem povodňové situace. Ta se vyjadřuje stupněm povodňové aktivity, a to jak na vodních tocích, tak na vodních dílech.

Rozlišujeme tři stupně povodňové aktivity:

1. SPA – stav bdělosti - nastává při zvýšení hladiny vodních toků, na vodních dílech při dosažení mezních hodnot sledovaných jevů. Hlásná a hlídková služba zahajuje svoji činnost. Situaci je třeba věnovat zvýšenou pozornost, sledovat předpověď počasí a její vývoj.

2. SPA – stav pohotovosti - voda se dostává mimo své koryto, překračuje hraniční hodnoty výšky hladiny a průtoku vody. Aktivují se povodňové orgány a další účastníci ochrany před povodněmi, uvádějí se do pohotovosti prostředky na zabezpečovací práce, provádí se opatření ke zmírnění průběhu povodně podle povodňového plánu.

3. SPA – stav ohrožení - vyhlašuje ho příslušný povodňový orgán při nebezpečí vzniku škod většího rozsahu, při bezprostředním nebezpečí ohrožení životů, zdraví a majetku v zaplaveném území. V této chvíli se provádějí zabezpečovací a podle potřeby záchranné práce nebo evakuace.

První stupeň nastává při dosažení limitních průtoků vody a výšky hladiny toku. Druhý a třetí stupeň vyhlašují povodňové orgány. Každý z těchto stupňů udává míru povodňového nebezpečí.

5. Mohu být nějak dopředu na povodeň připraven?

Dlouhodobá příprava – před stavbou nového domu je vhodné zjistit, zda se bude nacházet v záplavové oblasti. U stávajícího domu je možné provést protipovodňové úpravy a pojistit si majetek.

6. Co mám dělat při jednotlivých stupních povodňové aktivity?

Při prvním stupni povodňové aktivity (stav bdělosti) se voda v toku ještě nerozlévá do okolí (mimo drobné nerovnosti terénu), nejsou ohroženy životy ani majetek.  Je třeba dbát zvýšené pozornosti a sledovat aktuální vývoj a hromadné sdělovací prostředky.

Při druhém stupni povodňové aktivity (stav pohotovosti) se voda z koryta vylévá do okolního terénu (nepůsobí výraznější škody, jsou zatopena pole, louky, polní komunikace, sklepy). Je třeba zahájit vlastní činnost k ochraně životů, zdraví, a majetku (např. zásobovat se potravinami a pitnou vodou alespoň na 2-3 dny, překontrolovat stav uzávěrů vody, elektřiny a plynu), preventivně se informovat na obecním úřadě o případné evakuaci.

Při třetím stupni povodňové aktivity (stav ohrožení) jsou zaplaveny komunikace a objekty v okolí vodního toku. Hladina vody může působit destruktivně. Je třeba připravit všem členům domácnosti evakuační zavazadlo, připravit vozidlo k evakuaci nebo ho včas odvézt na bezpečné místo, přemístit cenné věci, potraviny a nebezpečné látky do vyšších pater, připravit vyvedení hospodářských zvířat, domácí mazlíčky zásobit vodou a potravou, uklidit nebo řádně zajistit odplavitelný materiál v okolí budovy (např. dřevo, zahradní nábytek, volně ležící předměty). Doporučujeme mít k dispozici připravené pytle s pískem na utěsnění nízko položených dveří a oken. Při zaplavování domu odpojit přívod elektrického proudu, uzavřít hlavní přívod plynu a vody. Uhasit otevřený oheň v topidlech, sledovat zprávy sdělovacích prostředků, dodržovat zásady evakuace. Při nedostatku času se okamžitě přesunout na vyvýšené bezpečné místo.

Po povodni

1. Na koho se mám obrátit po povodni s likvidací následků a vysoušením domu?

Po povodni si nechte zkontrolovat u odborných firem stav obydlí (statiku, rozvody energií, rozvody vody, studny, kanalizaci). Pořiďte si fotodokumentaci, kontaktujte Vaši pojišťovnu a ohlaste pojistnou událost. Postupujte podle pokynů hygienika při likvidaci potravin zasažených kontaminovanou vodou, polních plodin, a při odstraňování uhynulých zvířat. Informujte se o místech výdeje humanitární pomoci a využijte nabídky pomoci od obecního či městského úřadu a nestátních neziskových organizací. V případě potřeby s vysoušením domu se informujte na obecním nebo městském úřadu o možnosti zapůjčení vysoušečů.

2. Jak mám po povodni postupovat, když jsem měl zatopený dům?

• nechat si odborně zkontrolovat stav obydlí (statiku, rozvody energií, stav kanalizace a rozvodů vody)
• pokud neklesne hladina spodní vody nečerpat vodu ze sklepů domů (změnou poměru tlaků, by mohlo dojít ke zborcení zdí)
• zlikvidovat potraviny a polní plodiny, které byly zasaženy vodou, zlikvidovat uhynulé domácí zvířectvo
• nahlásit hygienikovi výskyt uhynulých cizích domácích a divokých zvířat
• informovat se o možnostech humanitární pomoci (finanční pomoc, potraviny, oblečení, hygienické potřeby, úklidové prostředky, ochranné pomůcky, nářadí apod.)
• informovat se o možnostech dobrovolnické služby
• zabezpečit vyčištění studny, nepít vodu z místních zdrojů, pokud hygienik vodu jako pitnou neschválí
• ohlásit případnou pojistnou událost pojišťovně, vyhotovit soupis škod, vyfotografovat je a zdokumentovat 
• pokud je to možné, aktivně se zapojit při likvidaci následků povodní, informovat se u pracovníků obecního úřadu, jednat s rozvahou, pomáhat sousedům, starým a nemocným lidem
• dodržovat pokyny územně příslušných správních úřadů, dbát dodržování hygienických zásad při pracích na území zasaženém povodní, nechat si řádně ošetřit každé otevřené zranění.

3. Když mi hasiči budou čerpat vodu ze sklepa, budu za to platit?

V případě, že zatopení sklepa bude zapříčiněno vlivem mimořádné události (povodeň, přívalový déšť apod.), jedná se o bezprostřední ohrožení života, zdraví nebo majetku a zásah jednotek požární ochrany je bezplatný.

4. Jak mám postupovat v případě, když se mi povodněmi znečistí studna?

Při obnově studní a zdrojů pitné vody se řiďte pokyny odborníků a zabezpečte:

• vyčištění studny a odčerpání znečistěné vody
• chemické ošetření vody ve studni
• laboratorní prověření kvality vody
• povolení od hygienika o používání obnoveného zdroje pitné vody.

  Očista a dezinfekce studně se provádí za přítomnosti nejméně 3 osob pro případ poskytnutí první pomoci osobě, která sestupuje do studny.

  Bližší informace Vám poskytne příslušná hygienická stanice.

  Havárie s únikem nebezpečné látky

  1. Co všechno jsou vlastně nebezpečné látky?

  Za nebezpečnou látku se považuje každá látka, která má jednu nebo více nebezpečných vlastností. Dělí se na chemické látky, biologické látky a zdroje ionizujícího záření.

  Nebezpečné chemické látky nebo směsi jsou zejména průmyslové škodliviny, které mohou být vstupní surovinou, meziproduktem, vedlejším produktem konečným výrobkem nebo zbytkem anebo vznikají při havárii při nežádoucí reakci látky s jinou látkou (např. při požáru, reakcí s vodou apod.). Jsou rozděleny do skupin nebezpečnosti na: výbušné, oxidující, extrémně hořlavé, vysoce hořlavé, hořlavé, vysoce toxické, toxické, zdraví škodlivé, žíravé, dráždivé, senzibilizující, karcinogenní, mutagenní, toxické pro reprodukci a nebezpečné pro životní prostředí.

  Zdroje ionizujícího záření jsou látky, přístroje či zařízení (například rentgeny, urychlovače částic, jaderné reaktory) schopné vysílat ionizující záření nebo uvolňovat radioaktivní látky. Ionizující záření je souhrnné označení pro záření, jehož energie je tak vysoká, že je schopna vyrážet elektrony z atomového obalu a tím látku ionizovat. Ionizující záření se dále dělí na záření rentgenové, alfa - α, beta – β, gama – γ a neutronové záření.

  Biologické látkou jsou jakékoliv látky obsahující biologické agens nebo toxin. Biologická agens jsou mikroorganismy i jejich klidová stádia (spory), včetně geneticky modifikovaných organizmů, buněčných kultur a endoparazit, patogenních i nepatogenních. Toxiny jsou jedovaté látky produkované živými buňkami nebo organismy. Biologické látky jsou také označovány jako látky infekční, tj. látky, o kterých je známo, nebo lze důvodně předpokládat, že obsahují původce nemoci, mikroorganismy a jiné činitele způsobující onemocnění u lidí nebo zvířat.     

  2. Je nějak řešena bezpečnost při přepravě nebezpečných látek po silnici a železnici?

  Přeprava nebezpečných látek je ošetřena mezinárodními dohodami ADR (Evropská dohoda o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí), která ukládá podmínky přepravy nebezpečného nákladu na silnicích a RID (Řád pro mezinárodní železniční přepravu nebezpečných věcí), který ukládá podmínky přepravy nebezpečných věcí po železnici. Mezinárodní předpisy upravují přepravu nebezpečných věcí i v dalších dopravních oborech – námořní doprava, říční doprava a letecká doprava.

  Dopravní prostředek přepravující nebezpečnou látku musí být označen na přední a zadní straně zřetelně viditelnou oranžovou výstražnou tabulkou a v předepsaných případech také bezpečnostní značkou/značkami.

  Výstražná tabulka slouží k získání informací o převážené nebezpečné látce. V její horní polovině je dvou až třímístné identifikační číslo nebezpečí (tzv. Kemlerův kód, který uvádí nejdůležitější nebezpečné vlastnosti dané látky, např. žíravost, jedovatost, výbušnost, hořlavost, radioaktivitu), v dolní polovině je identifikační číslo látky (tzv. UN číslo, označuje, o jakou konkrétní látku se jedná). Pro záchranáře zasahující např. u dopravní nehody takovéhoto vozidla, je velmi důležité co nejdříve vědět, o jakou chemickou látku se jedná. Lépe pak dovedou ochránit sebe, zdraví či životy ostatních účastníků nehody i životní prostředí.

  Vzor bezpečnostní tabulky

V silniční přepravě jsou údaje o charakteru nebezpečného nákladu uvedeny v nákladním listu a písemných pokynech pro případ nehody. V rámci železniční dopravy je základním dokumentem rovněž nákladní list, který je k dispozici u vlakvedoucího.

3. Jak se mám správně zachovat, stanu-li se svědkem dopravní nehody spojené s únikem nebezpečné látky?

• zachovejte klid a chladnou hlavu
• nikdy se nepřibližujte k místu havárie
• jste-li v pojízdném vozidle, nikdy se nesnažte místo havárie objet
• zaparkujte v dostatečné vzdálenosti od nehody
• ihned volejte na linku tísňového volání 112 nebo 150 a bude-li to možné, operátorovi také nahlaste čísla z výstražné tabulky a popište bezpečnostní značky na havarované cisterně  
• v bezprostřední blízkosti havárie s únikem nebezpečné látky na otevřeném prostranství (na ulici/silnici z havarované železniční nebo automobilové cisterny), si ihned chraňte dýchací cesty (nos a ústa jakoukoliv textilií), okamžitě místo opusťte a vyhledejte nejbližší vhodnou budovu
• k ukrytí v budově zvolte vyšší patra (většina chemických látek jsou těžší než vzduch a drží se při zemi) a místnosti na odvrácené straně od místa havárie, zavřete okna, vypněte klimatizaci
• držte se rad záchranářů.

4. Jak se mám správně zachovat, když dojde k havárii v blízké továrně spojené s únikem nebezpečné látky?

K ochraně Vašeho života a zdraví je nutné bez váhání: 

• ukrýt se v jakékoli vhodné blízké zděné budově (škola, úřad, obchod, bytový dům apod.), která má uzavíratelné prostory (i při jízdě autem zastavit a vyhledat vhodný úkryt)
• dát přednost místnostem ve vyšších patrech, ve středu budovy bez oken nebo na odvrácené straně od místa úniku
• vyhnout se sklepním prostorám, většina nebezpečných látek jsou těžší než vzduch a místo pod úrovní terénu by bylo životu nebezpečné
• v cizím prostředí se nebát požádat kohokoli o pomoc a vpuštění do budovy a naopak – poskytnout vlastní úkryt všem, kteří jej potřebují
• nachází-li se Vaše dítě právě ve škole, nesnažit se ho dostat domů – o žáky je ve škole postaráno, nikam nesmí neodcházet a jsou pod dozorem učitelů, dokud nebezpečí nepomine
• v místnosti okamžitě zavřít okna a dveře, podle možností je i utěsnit a snížit tak pravděpodobnost zamoření místnosti
• vypnout klimatizaci či ventilaci, je-li v místnosti
• zapnout rozhlas a televizi - informace o tom, co se stalo a co dělat dále budou vysílat v mimořádných zpravodajstvích hromadných informačních prostředků (Český rozhlas, Česká televize, případně regionální vysílání). V případě výpadku elektrického proudu použít radiopřijímač na baterie. Dále Vám mohou být informace sdělovány obecním rozhlasem, mobilními radiovozy nebo verbální informací z elektronických sirén.
• dbát pokynů záchranných složek, pomoc na linkách tísňového volání vyžadovat pouze v nejnutnějších případech je-li ohrožen život nebo zdraví! 

5. Bude-li vyhlášena po havárii spojené s únikem nebezpečné látky evakuace, jak se mám ochránit než opustím domov?

V této situaci je třeba použít prostředky improvizované ochrany. Jsou to běžně dostupné oděvní součásti a věci z domácnosti, které osobám pomohou ochránit si oči, dýchací cesty a celý povrch těla před účinky uniklých nebezpečných látek do ovzduší (např. chlór, čpavek) při havárii nebo dopravní nehodě. Jsou určeny pro ochranu osob v mírové době.

Ochrana hlavy: čepice, šátky a šály, přes které je vhodné přetáhnout kapuci (případně nasadit ochranné přilby např. motocyklové, lyžařské, které chrání hlavu i před padajícími předměty).

Ochrana obličeje a očí: zvláštní pozornost je nutné věnovat ochraně úst a nosu, které jsou vstupní branou dýchacích cest. Nejvhodnější způsob je překrýt ústa a nos složeným kusem flanelové látky či froté ručníkem, mírně navlhčeným ve vodě a upevněným šátkem či šálou. K improvizované ochraně očí jsou nejvhodnější brýle uzavřeného typu - potápěčské, plavecké, lyžařské, motocyklové (u některých je nutné přelepit větrací průduchy lepicí páskou).

Ochrana trupu: dlouhé zimní kabáty, bundy, kalhoty, kombinézy, sportovní soupravy apod.   Každý druh oděvu poskytuje určitou míru ochrany, přičemž větší počet vrstev ji zvyšuje. Použité ochranné oděvy je nutné dostatečně utěsnit u krku, rukávů a nohavic. U krku lze k utěsnění použít šálu nebo šátek, který se omotá přes zvednutý límec. Bundu je nutné utěsnit v pase, nejlépe pomocí opasku. Netěsné zapínání a různé nežádoucí trhliny v oděvu je nutné přelepit lepicí páskou. Ke všem ochranným oděvům je vhodné použít pláštěnku nebo plášť do deště. V případě, že pláštěnka není k dispozici, lze ji nahradit přikrývkou, dekou či plachtou přehozenou přes hlavu.

Ochrana rukou a nohou: pryžové nebo kožené rukavice, rukávy je třeba utěsnit, případné nechráněné místo mezi rukavicí a rukávem ovinout šálou, šátkem, igelitem apod. Nejsou-li k dispozici žádné rukavice, ovinout ruce látkou, šátkem apod., aby byly alespoň krátkodobě chráněny a nepřišly do přímého styku se škodlivými látkami. Pro ochranu nohou jsou nejvhodnější pryžové a kožené holínky, kozačky, kožené vysoké boty. Opět dbát, aby mezi nohavicí a botou nezůstalo nechráněné místo. Nohavici přesahující přes botu u dolního okraje převázat provázkem.

1. Jaký hasicí přístroj si mám pořídit domů a jaká je jeho cena?
Nejuniverzálnějším hasicím přístrojem vhodným do domácnosti je práškový hasicí přístroj, který lze použít i na elektrická zařízení pod napětím. Co se týče velikosti hasicího přístroje, nezáleží ani tak na hmotnosti hasicího přístroje, ale na jeho hasicí schopnosti, která je uvedena na typovém štítku hasicího přístroje. Pro použití v domácnostech je požadována hasicí schopnost přístroje nejméně 34A. Číslo znamená teoretickou (normovou) hodnotu velikosti požáru, kterou jsme schopni hasicím přístrojem uhasit. Pokud je hasicí přístroj určen pro hašení v garážích je minimální požadovaná hasicí schopnost 183B. Práškové hasicí přístroje mají většinou kombinovanou hasicí schopnost např. 34A, 183B, C (udává se bez čísla) a jsou tedy vhodné pro použití v domácnosti i garáži.
Na typovém štítku hasicího přístroje je mimo jiné dále uveden návod k použití, třída požáru, pokyny k provádění pravidelných kontrol a rozmezí provozních teplot. Třída požáru nám uvádí, na který typ požáru je hasicí přístroj určen, kdy písmeno A značí – požáry pevných látek, B – požáry kapalin, C – požáry plynů, D - požáry alkalických kovů, F - požáry rostlinných nebo živočišných olejů a tuků.
Cena hasicího přístroje s hasicí schopností 34A se pohybuje ve výši cca 900 Kč.

2. Jaký hasicí přístroj si mám pořídit do auta a kam ho umístit?
Hasicí přístroj pro použití v osobním vozidle musí být skladný a lehce ovladatelný, ale zároveň musí být schopen uhasit počínající požár. Nejvhodnějším typem hasicího přístroje pro tyto účely je práškový hasicí přístroj s alespoň 2 kg hasební látky.
Z důvodu rychlé reakce je nutné hasicí přístroj umístit na dobře dostupném místě pro řidiče, zároveň však nesmí překážet v řízení vozidla. Vhodné místo je např. pod sedadlem spolujezdce, kde musí být pevně uchycen, aby nedošlo v případě dopravní nehody k jeho nechtěnému pohybu a ohrožení cestujících ve vozidle.
Vhodnou volbou je pořídit si kromě hasicího přístroje rovněž hasicí sprej. Výhodou je, že je skladnější, ovšem jeho účinnost je mnohem menší. Přesto pro uhašení počínajícího požáru postačí. Je nutné dát si pozor na to, že hasicí sprej není mrazuvzdorný, proto si pozorně přečtěte před jeho instalací návod na použití a rozmezí provozních teplot.

3. Kde si můžu pořídit hasicí přístroj?
Kontakty na výrobce a prodejce přenosných hasicích přístrojů je možné snadno najít na internetu. Tam získáte i představu o jejich ceně a hasicích schopnostech. Vlastní nákup hasicího přístroje doporučujeme provést u specializovaného prodejce. 

4. Musím si nechat hasicí přístroj kontrolovat, příp. kdo provádí kontroly, opravy a plnění hasicích přístrojů, jak často?
Kontrola hasicích přístrojů se provádí dle předpisů o požární ochraně nejméně jednou za rok. Výrobce však může v dokumentaci (návodu) k hasicímu přístroji roční lhůtu zkrátit, ale nikdy ne prodloužit.  Kontrolu je dle předpisů o požární ochraně nutno provést rovněž po každém použití hasicího přístroje. O termínu provedení poslední kontroly a termínu kontroly příští informuje kontrolní štítek na hasicím přístroji, který mimo jiné obsahuje i údaje o osobě, která kontrolu provedla.
Předpisy o požární ochraně stanoví rovněž lhůty pro provádění tzv. periodické zkoušky hasicího přístroje. Četnost této zkoušky je závislá na druhu hasební látky. Periodická zkouška pro vodní a pěnové hasicí přístroje se provádí jednou za 3 roky, pro ostatní hasicí přístroje jedno za 5 let.
Kontroly, opravy a plnění hasicích přístrojů mohou provádět jen osoby s odbornou kvalifikací, které vlastní doklad opravňující je k uvedeným činnostem.

5. Prodají mi hasicí přístroj i hasiči?
Hasičský záchranný sbor České republiky neprodává přenosné hasicí přístroje.

6. Provádí hasiči kontroly hasicího přístroje?
Hasičský záchranný sbor České republiky neprovádí kontroly provozuschopnosti, periodické zkoušky ani jinou údržbu hasicích přístrojů. Při výkonu státního požárního dozoru je hasičský záchranný sbor oprávněn provádět požární kontroly, v rámci kterých mimo jiné kontroluje, zda jsou prováděny u hasicích přístrojů pravidelně kontroly nebo zda počet, druh a umístění hasicích předpisů odpovídá předpisům na úseku požární ochrany. 

7. Je vybavení bytu hasicím přístrojem povinné?
Z předpisů o požární ochraně nevyplývá povinnost instalovat hasicí přístroje přímo v bytech. Předpisy o požární ochraně upravují povinnost instalovat hasicí přístroje pouze ve společných prostorách bytových domů. Oproti tomu předpisy o požární ochraně stanovují povinnost vybavit rodinné domy hasicími přístroji. Konkrétně vyhláška č. 23/2008 Sb., o technickým podmínkách požární ochrany staveb, ve znění vyhlášky č. 268/2011 Sb., stanoví povinnost instalovat ve všech rodinných domech povolených a schválených po 1.7.2008 povinně alespoň jeden přenosný hasicí přístroj s minimální hasicí schopností 34 A. Číslo znamená teoretickou (normovou) hodnotu velikosti požáru, kterou jsme schopni hasicím přístrojem uhasit. Písmeno značí třídu požáru, kdy písmeno A značí – požáry pevných látek, B – požáry kapalin, C – požáry plynů, D - požáry alkalických kovů, F - požáry rostlinných nebo živočišných olejů a tuků. Práškové hasicí přístroje mají povětšinou kombinovanou hasicí schopnost např. 34A, 183B, C (udává se bez čísla), které jsou zejména doporučeny, pokud je hasicí přístroj určen i pro hašení v garážích.
U rodinných domů povolených a schválených před 1.7.2008 není instalace přenosných hasicích přístrojů předpisy o požární ochraně upravena. Povinnost vybavení objektu hasicím přístrojem, může být ale stanovena ve schválené projektové dokumentaci, např. požárně bezpečnostním řešení.
Hasičský záchranný sbor doporučuje vybavit hasicími přístroji i bytové prostory, pro které není žádnými právními předpisy ani projektovou dokumentací tato povinnost stanovena.

8. Chodí hasiči ještě na kontroly soukromých objektů, jak to bývalo dříve?
Pokud máte na mysli rodinné domy nebo byty, pak příslušníci Hasičského záchranného sboru České republiky neprovádějí a ze zákona ani nemohou provádět požární kontroly v domácnostech fyzických osob. V soukromých provozovnách, kde provozují různé činnosti právnické a podnikající fyzické osoby, se kontroly provádí.

9. Je povinné mít doma nainstalovaný požární hlásič?
Povinnost instalovat v domácnostech fyzických osob hlásič požáru upravuje vyhláška č. 23/2008 Sb., o technickým podmínkách požární ochrany staveb, ve znění vyhlášky č. 268/2011 Sb. Dle zmiňované vyhlášky platí povinnost instalovat hlásiče požáru ve všech rodinných domech a bytech v bytových domech povolených a schválených po 1.7.2008. Konkrétní minimální počet instalovaných hlásičů požáru a jejich umístění stanoví citovaná vyhláška. Hasičský záchranný sbor České republiky doporučuje instalovat hlásič požáru i ve stavbách povolených a schválených před 1.7.2008. Lepší, když Vás budí hlásič, než hasič!

10. Musí se hlásič nechat kontrolovat tak jako hasicí přístroj?
Hlásič požáru je požárně bezpečnostním zařízením a u těch stanovují předpisy o požární ochraně provádění pravidelných kontrol provozuschopnosti ve lhůtě minimálně 1x za rok, pokud výrobce ve vlastní dokumentaci např. návodu k použití, nestanoví lhůtu kratší. Kontrolu provozuschopnosti běžného hlásiče požáru zvládne dle pokynů v návodu výrobce sám uživatel. Kontrola provozuschopnosti většinou spočívá v prostém stisku zkušebního tlačítka, které aktivuje alarm.

11. Kam požární hlásič v domě nebo bytě umístit?
Vždy záleží na typu hlásiče požáru. Pokyny pro jeho umístění by měly být stanoveny v návodu výrobce. Běžný hlásič požáru je nejvhodnější umístit doprostřed hlídané místnosti pod strop (teplý kouř stoupá vzhůru). Vyhláška č. 23/2008 Sb., o technickým podmínkách požární ochrany staveb, ve znění vyhlášky č. 268/2011 Sb., upravuje, ve kterých místech minimálně musí být hlásiče požáru umístěny. 
Optimálním řešením je vybavit hlásičem každou obytnou místnost včetně centrální části domácnosti (např. chodbu). Dále pak tam, kde lze předpokládat vzhledem k přítomnosti hořlavých látek možnost vzniku požáru (např. garáž, dílna). 

12. Bude hlásič reagovat i na kouř z cigaret?
Certifikované a běžně používané hlásiče nereagují na cigaretový kouř, mohou však reagovat na zplodiny připálených jídel při vaření (především levnější přístroje).

13. Jak poznám, že má hlásič vybitou baterii?
Běžný hlásič požáru v případě vybité baterie sám upozorní uživatele akustickým signálem (popř. blikající kontrolkou), že baterii je třeba vyměnit. Životnost baterie ovlivňuje typ hlásiče požáru a množství funkcí, kterými hlásič požáru disponuje. Obvykle je nutné baterii měnit jednou za rok. 

14. Předá požární hlásič signál hasičům nebo jim musím zavolat sám?
Zařízení, která se běžně používají v domácnostech, nejsou obvykle přímo napojené na hasiče. Jedná se o zařízení, která po detekci kouře svým silným akustickým signálem upozorní obyvatele domu na případné nebezpečí. Při vzniku požáru je tedy nutné zavolat na tísňovou linku 150 nebo 112. Volejte i v případě, kdy se Vám podaří požár uhasit (povinnost ze zákona). Někteří výrobci nabízí možnost drátového i bezdrátového propojení jednotlivých hlásičů s tím, že v případě výstražné reakce jednoho hlásiče, jsou zapnuty i hlásiče ostatní (např. čidlo reagující na kouř v garáži spustí hlásič u vás v ložnici). Nejnákladnější variantou (pravidelný měsíční poplatek 5000 Kč dle kraje), kterou využívají především veřejné instituce a komerční objekty je zřízení tzv. elektrické požární signalizace (EPS), kdy v případě spuštění hlásiče dojde prostřednictvím zařízení dálkového přenosu signálů k automatickému předání informace Hasičskému záchrannému sboru, který následně na místo vyšle jednotku požární ochrany.

15. Kolik požární hlásič stojí a kde se dá pořídit?
Nákup hlásiče doporučujeme realizovat u specializovaného prodejce, dobrým zdrojem informací o prodejcích je např. internet. Cena hlásičů začíná  na částce 200 Kč, čím kvalitnější zařízení, tím je přirozeně vyšší i cena. Doporučujeme nákup kvalitních hlásičů požáru, u kterých je větší pravděpodobnost, že nebude docházet k tzv. planým poplachům.  Výrobek dle normy ČSN EN 14 604 nebo hlásič požáru podle české technické normy ČSN EN 54 „Elektrická požární signalizace“ Nákup výše zmíněných výrobků doporučujeme u specializovaných prodejců.

16. Kde najdu vhodného kominíka?
Seznam kominíků a seznam revizních techniků bývá často k dispozici na místně příslušném obecním úřadě. Dále jejich seznam můžete nalézt ve Zlatých stránkách nebo na internetu, např. na webových stránkách Společenstva kominíků ČR na adrese www.skcr.cz
Doporučujeme využívat služeb kominíků, kteří jsou registrovanými členy Společenstva kominíků ČR (členové jsou vybaveni průkazy, ve kterých kromě jména, adresy a fotografie je uvedeno, zda majitel průkazu je revizním technikem). Takto se vyvarujete situaci, kdy kontrolu provede falešný (nekvalifikovaný) kominík a kontrola by byla v takovém případě neplatná.
O provedených pracích (kontrola, čištění, revize) je vám kominík povinen vystavit doklad např. zprávu o provedení kontroly/čištění/revizi. Tato zpráva musí obsahovat náležitosti stanovené v NV č. 91/2010 Sb., o podmínkách požární bezpečnosti při provozu komínů, kouřovodů a spotřebičů paliv.  

17. Co mám udělat, když měním typ topidla (většinou z tuhých paliv na plyn apod.)?
V případě, že uvažujete o změně druhu paliva připojeného spotřebiče paliv, popř. o výměně nebo nové instalaci spotřebiče paliv (topidlo), je nutné provést revizi spalinové cesty. Revizi spalinové cesty provádí odborně způsobilá osoba, která je držitelem živnostenského oprávnění v oboru kominictví, a která je zároveň revizním technikem komínů, specialistou bezpečnosti práce – revizním technikem komínových systémů nebo revizním technikem spalinových cest.
Revizi spalinových cest je dále nutné provést vždy:
- před uvedením spalinové cesty do provozu nebo každé stavební úpravě komína,
- po komínovém požáru
- při vzniku trhlin ve spalinové cestě, jakož i při vzniku podezření na výskyt trhlin ve spalinové cestě

18. Jak často se musím doma čistit komín?
Lhůty čištění závisí na výkonu připojeného spotřebiče (do 50 kW a nad 50 kW), druhu paliva (pevné, kapalné a plynné), a zda se jedná o celoroční nebo sezónní provoz (provoz po dobu nepřesahující v součtu max. 6 měsíců).  Lhůty kontrol a čištění spalinové cesty a spotřebičů paliv udává tabulka v Příloze 1 nařízení vlády č. 91/2010 Sb., o podmínkách požární bezpečnosti při provozu komínů a kouřovodů. Pro názornost uvádíme nejčastější případ z praxe: Komín, do kterého je napojen kotel na pevná paliva s výkonem do 50 kW a celoročním provozem, se musí podrobit čištění spalinové cesty nejméně třikrát do roka, kontrole spalinové cesty jedenkrát do roka a vyčištění samotného topidla musí být provedeno nejméně dvakrát za rok (vyčištění topidla na pevná paliva může provést i sám majitel svépomocí dle návodu výrobce).

19. Kvůli čemu nejčastěji hoří v domácnostech?
Ze statistik jasně vyplývá, že nejčastější příčinou požárů v domácnostech je lidská nedbalost (např. nedbalost při vaření, kouření, nesprávná obsluha topidla, nevhodné palivo, zanedbání čištění komínu, používání otevřeného ohně, zanedbání bezpečnostních předpisů apod.).
Další nejčastější příčinou vzniku požáru jsou tzv. technické závady (nesprávná instalace,, nesprávná údržba, vada materiálu, opotřebení), dále pak úmyslná zapálení, závady komínů a topidel (např. nevhodná konstrukce komínu, jiskry z komína, spáry v komíně, technická závada topidla, nesprávná instalace topidla, špatný stav kouřovodu).

20. Co mám dělat, když už u mne doma hoří?
V případě vzniku požáru ve vašem bytě se snažte řídit následujícími zásadami:
- snažte se zachovat klid a rozvahu,
- jde li o požár v jeho zárodku, snažte se jej uhasit – použijte hasicí přístroj nebo hasicí sprej, mokrý hadr, deku apod.,
- v případě zjištění požáru nebo hustého dýmu na chodbě domu varujte ostatní nájemníky voláním „hoří“ a okamžitě volejte hasiče na linku 150 nebo 112,
- při pohybu v zakouřeném prostoru se pohybujte při zemi (ve dřepu, po kolenou), kouř se zpočátku drží u stropu, snažte si zakrýt dýchací cesty kapesníkem, ručníkem, tričkem apod., pokud je to možné, látku navlhčete,
- před vstupem do jiné místnosti vždy zkontrolujte, jestli nejsou dveře horké, pokud ano, do místnosti nevstupujte,
- zbytečně neriskujte průchod silně zakouřenými místnostmi – hrozí nejen ztráta orientace, ale i vědomí,
- pokud nemůžete opustit byt – silné zakouření chodby, horké dveře, snažte se utěsnit dveře do bytu proti průniku kouře např. ručníky, či kusy oblečení namočenými ve vodě,
- z okna nebo balkonu na sebe upozorněte voláním o pomoc popřípadě vyvěšením prostěradla, ručníku apod., event. tlučte do topení nebo zdi, pokud to bude možné, tak v této místnosti setrvejte,
- v případě, že na vás hoří oděv a nemáte v dosahu vodu, zastavte se, lehněte si, kutálejte se, tím zamezíte přístupu kyslíku, rukama si chraňte obličej, k uhašení lze použít také deku nebo jinou vhodnou textilii,
- při požáru vašeho bytu se snažte byt opustit, v případě, že k úniku využijete domovní chodbu, zavřete za sebou dveře, aby nedošlo k zakouření chodby a možnému ohrožení ostatních nájemníků,
- k opuštění domu nikdy nepoužívejte výtah (nejedná li se o výtah evakuační),
- v případě, že ucítíte plyn, nerozsvěcujte (nerozsvěcovat nikdy),
- pokud to lze, před odchodem z hořícího bytu vypněte přívod el. energie a plynu,
- nikdy se do požárem ohroženého bytu nevracejte (vlivem rozšiřujícího se požáru hrozí ztráta orientace, nadýchání zplodinami, porušení konstrukce stavby),
- dbejte pokynů hasičů,
- formou hry naučte své děti i sebe, co nejkratší cestou opustit byt (nejlépe poslepu).

21. Zachrání mě hasiči, když bydlím v 10. patře paneláku? Jak to udělají?
Nemusíte mít obavy, příslušníci hasičských jednotek jsou školeni na zásahy ve výškových budovách a k tomuto účelu jsou vybaveni potřebnou technikou (např. automobilovými žebříky, či automobilové plošiny), popř. příslušníci lezeckých družstev mohou spolupracovat s leteckou záchrannou službou, či leteckou službou Policie ČR. Nicméně evakuace obyvatel takovéhoto domu bude probíhat v prvé řadě prostřednictvím únikových cest a evakuačních výtahů, které jsou navrhovány, aby umožnily bezpečnou evakuaci všech obyvatel domu. Z tohoto důvodu je důležité, aby únikové cesty nebyly zastavěny např. botníky, skříněmi apod., a byly tak volně průchodné včetně únikových dveří, které musí v případě požáru umožňovat snadný a rychlý průchod.
V případě, že nebude možná evakuace obyvatel po únikové cestě např. z důvodu silného zakouření,  budou obyvatelé domu evakuováni z venku budovy za pomocí výškové techniky. Aby bylo možné takovou záchranu osob provést, je nutné výškovou techniku vhodně ustavit. Bezpečnému ustavení často brání nevhodně zaparkované automobily v okolí budov např. v zákazech zastavení a stání, na požárních plochách. Pro svou bezpečnost parkujte vozidla výhradně na místech k tomu určeným!

22. Jak mám postupovat, když jsou v našem domě některými nájemníky zastavěny únikové cesty?
Nejprve se pokuste situaci řešit s tím, kdo nastalou situaci způsobil. Vysvětlete dané osobě nebezpečí, která z této situace vyplývají. V případě, že toto jednání nepovede k odstranění překážek, obraťte se na vedení bytového družstva nebo společenství vlastníků, které má právo vyzvat původce vzniklé situace k nápravě stavu. V případě, že ani tento krok nepomůže, obraťte se na místně příslušný stavební úřad nebo hasičský záchranný sbor kraje.

23. Jak je to se sklepními prostory, platí nějaké omezení i na ně?
Sklepní prostory je možné využívat jen k účelu vymezenému zejména v kolaudačním rozhodnutí, v oznámení o užívání stavby nebo v kolaudačním souhlasu dle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Jakákoliv změna v užívání je podmíněna souhlasem nebo povolením stavebního úřadu.
Ve sklepních prostorech bytových domů nelze ukládat hořlavé kapaliny s výjimkou hořlavých kapalin potřebných k vytápění těchto objektů v maximálním množství 40 litrů pro jeden tepelný spotřebič a to v nerozbitných přenosných obalech. Dále je zakázáno umisťovat provozní a zásobní nádoby (tlakové lahve) s plyny na místa, kde mohou představovat bezpečnostní rizika - jako jsou právě např. sklepy, byty, suterénní prostory (vyjma nádob pro stabilní hasicí zařízení).
Ve sklepních prostorech bytového domu lze umístit motocykly s obsahem válců do 50 cm3, pakliže tyto prostory tvoří samostatný požární úsek

24. Jak vyřešit, aby byly vchodové dveře bytového domu v souladu s požadavky požární ochrany a zároveň nebyly trvale otevřeny?
V současnosti již lze díky různým technickým řešením tyto dvě funkce dveří vhodným způsobem skloubit. Kromě poměrně finančně náročného automatického odblokování dveří pomocí samočinných systémů jako je např. elektrická požární signalizace, jsou již na trhu speciální zámky, které lze i po jejich uzamčení na klíč, otevřít ze strany úniku pouhým zmáčknutím kliky. Tím dojde přímo k odemčení zámku, zatímco ze strany vstupu do objektu je k  překonání zámku stále potřeba použít klíč. Tyto zámky zajišťují daleko větší míru bezpečnosti oproti běžně používaným obyčejným zámkům s koulí z jedné strany a klikou ze strany úniku, které lze za použití speciální „planžety“ poměrně jednoduše překonat.

25. Je nějaká možnost domluvit kontrolu bytového domu hasiči?
Na hasičský záchranný sbor je možno se obrátit i s dotazem nebo s žádostí o konzultaci. V případě, že hasičský záchranný sbor již provede požární kontrolu, je povinen z ní sepsat protokol, který následně projedná s provozovatelem činnosti, v našem případě se zástupci bytového družstva, sdružení majitelů bytů, společenství vlastníků bytových jednotek. Závěry protokolu jsou pro provozovatele činnosti závazné a zjištěné nedostatky je povinen odstranit. Pokud budou nedostatky závažné, pak může hasičský záchranný sbor uložit provozovateli činnosti pokutu. 
Pokud zjistíte v bytovém domě porušení předpisů o požární ochraně, pokuste se nejdříve situaci řešit přímo s konkrétním viníkem závadného stavu popř. v rámci bytového družstva, sdružení majitelů bytů, společenství vlastníků bytových jednotek apod.  V případě, že nedojde k nápravě a vy jste přesvědčeni, že v bytovém domě dochází k porušení předpisů o požární ochraně, máte právo na tuto skutečnost upozornit formou podnětu hasičský záchranný sbor. Ten je povinen prošetřit skutečnosti uvedené ve vašem podnětu.

26. Kam mám nahlásit, když např. v obchodním domě zjistím, že jsou zastavěny únikové východy apod.?
Pokud jste přesvědčeni, že kdekoli dochází k porušování předpisů o požární ochraně, pokuste se nejdříve situaci řešit přímo s provozovatelem dané činnosti. V případě, že nedojde k nápravě, máte právo na tuto skutečnost upozornit formou podnětu hasičský záchranný sbor. Ten je povinen prošetřit skutečnosti uvedené ve vašem podnětu.

27. Jak mám předejít požáru vozidla při dopravní nehodě?
Jste-li účastníkem dopravní nehody, nejprve zastavte vozidlo a zajistěte jej proti dalšímu pohybu (zatažením ruční brzdy), následně vypněte motor. Pokud to bude možné, tak odpojte automobilové akumulátorové baterie u všech poškozených vozidel. Doporučujeme si dovybavit svůj osobní automobil přenosným hasicím přístrojem (popř. hasicím sprejem), který je schopen uhasit počínající požár.  

28. Co mám dělat, když už auto hoří?
Pokud automobil začal hořet (doutnat),  tak ihned opusťte vozidlo, následně volejte na linku 150 nebo 112, poté se pokuste požár uhasit (hasicím přístrojem nebo hasicím sprejem). Při hašení nezvedejte kapotu vozidla, pouze ji otevřete na omezovač, což vám umožní hašení a současně zabrání přístupu vzduchu k ohni. V případě, že ve vozidle převážíte zásobu pohonných hmot nebo jiných hořlavých látek, pokuste se je přemístit do bezpečné vzdálenosti od poškozených vozidel.
 
29. Jak zajistit označení vozidla při dopravní nehodě?
Obecně platí, čím více bude dopravní nehoda označená tím lépe. Nejprve zapněte výstražná světla (pokud to stav vašeho automobilu umožní). Dříve než vystoupíte z automobilu, tak si oblékněte reflexní vestu a následně místo nehody označte výstražným trojúhelníkem, který umístěte min. 50 m před nehodou, v případě nehody na dálnici, či rychlostní silnici min. 100 m před nehodou. Výstražný trojúhelník umístěte při okraji vozovky tak, aby byl pro ostatní řidiče včas a zřetelně viditelný. Lze využít i dalších účastníků, popř. svědků nehody (za předpokladu, že budou oblečeni reflexními vestami), kteří mohou v případě nutnosti tuto nehodu signalizovat.

30. Kde je nejbližší požární stanice?
Nejbližší požární stanici profesionálních hasičů HZS si můžete vyhledat na internetových stránkách jednotlivých krajů (například ZDE), kde jsou následně jednotlivé požární stanice řazeny podle územních odborů.

Základní a ostatní složky

1. Co znamená zkratka IZS?

Integrovaný záchranný systém (IZS) je dle zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, efektivní systém  vazeb, pravidel  spolupráce a koordinace záchranných a bezpečnostních složek, orgánů státní správy a samosprávy, fyzických a právnických osob při společném provádění záchranných a likvidačních prací a přípravě na mimořádné události.

Vznikl jako potřeba každodenní spolupráce hasičů, zdravotních záchranářů, policie a dalších složek při řešení mimořádných událostí (požárů, havárií, dopravních nehod, atd.). V případě řešení mimořádných události většího rozsahu je zapotřebí, aby záchranné složky mezi sebou spolupracovaly a také aby mohly využívat další subjekty (např. havarijní a pohotovostní služby, armádu ČR) schopné poskytnout pomoc v rozmezí vlastních sil a odborností pro dosažení rychlé a účinné záchrany nebo likvidace dané mimořádné události.

Spolupráce uvedených složek na místě zásahu v nějaké formě existovala vždy. Avšak odlišná pracovní náplň i pravomoci jednotlivých složek zakládají nutnost určité koordinace postupů. IZS se aktivuje jak při přípravě na mimořádné události, tak při potřebě provádět záchranné a likvidační práce dvěma anebo více složkami IZS. Nemá žádnou právní subjektivitu ani statutární orgány na žádné úrovni. Není institucí, úřadem, sborem, sdružením. Nemá žádné budovy, razítka, rozpočty apod.

2. Kdo všechno IZS tvoří?

IZS je rozdělen do dvou kategorií, na složky základní a ostatní. Jeho hlavním koordinátorem a páteří je Hasičský záchranný sbor ČR.

Základní složky IZS tvoří: 

• Hasičský záchranný sbor České republiky
• Jednotky požární ochrany zařazené do plošného pokrytí kraje jednotkami požární ochrany (jednotky sboru dobrovolných hasičů)
• poskytovatelé zdravotnické záchranné služby
• Policie České republiky.

  Tyto základní složky jsou schopny rychle a nepřetržitě zasahovat, mají celoplošnou působnost na území České republiky a obsluhují telefonní linky tísňového volání pro příjem ohlášení vzniku mimořádné události.

  Ostatní složky IZS tvoří:

• vyčleněné síly a prostředky ozbrojených sil (Armáda České republiky)
• ostatní ozbrojené bezpečnostní sbory (např. Městská policie)
• ostatní záchranné sbory (např. Báňská záchranná služba)
• orgány ochrany veřejného zdraví (např. hygienická stanice)
• havarijní, pohotovostní, odborné a jiné služby (např. komunální služby, plynaři, elektrikáři)
• zařízení civilní ochrany bez právní subjektivity
• neziskové organizace a sdružení občanů, která lze využít k záchranným
  pracím (např. Vodní záchranná služba, Horská služba, Speleologická záchranná služba, Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska, Český červený kříž, Svaz záchranných brigád kynologů).

Ostatní složky IZS poskytují pomoc při záchranných a likvidačních pracích na základě předem uzavřené dohody, jde o tzv. plánovanou pomoc na vyžádání.

Linky tísňového volání

1. Jaké linky tísňového volání v ČR máme?

Tísňovým voláním se rozumí volba čísel pro záchranu života, zdraví, majetku nebo životního prostředí. K těmto číslům je garantován bezplatný a nepřetržitý přístup, bez použití mincí či karet.

V České republice jsou pro tísňová volání vyhrazena tato telefonní čísla:

• 150 Hasičský záchranný sbor ČR
• 155 Zdravotnická záchranná služba
• 158 Policie ČR
• 156 Obecní (městská) policie
• 112 Jednotné evropské číslo tísňového volání

  Přístup k těmto telefonním číslům je tedy zcela bezplatný z pevných telefonních linek, mobilních telefonů i z veřejných telefonních automatů.

2. Kdy a proč bylo zavedeno Jednotné evropské číslo tísňového volání 112?

V roce 1991 Rada Evropských společenství vydala rozhodnutí č. 91/396/EEC ze dne 29. července 1991 o zavedení Jednotného evropského čísla tísňového volání. Stalo se tak především z důvodu usnadnění komunikace s tísňovými službami v rámci Evropské unie, protože došlo k výraznému nárůstu soukromých i služebních cest v rámci Evropy. Každý stát používá svá vlastní tísňová čísla, která cizinec mnohdy nezná a při zavolání má většinou jazykové problémy. Na uvedeném čísle musí být zabezpečeno, že zpráva o mimořádné události bude přijata a bude zabezpečena příslušná reakce. Způsob zabezpečení a odbavení má být upraven tak, aby nejlépe odpovídal národní organizaci nouzových systémů.

Povinnost zavést Jednotné evropské číslo tísňového volání byla uložena všem členským státům s tím, že do konce roku 1996 musí být ve všech státech plně funkční. Pro přístup k tomuto tísňovému volání bylo stanoveno telefonní číslo 112.

V souvislosti se snahou České republiky zapojit se do evropského integračního procesu byly také v ČR zahájeny kroky k zavedení Jednotného evropského čísla tísňového volání jako jedné z podmínek členství v Evropské unii. Na základě rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu proto bylo uvolněno telefonní číslo 112, na kterém byla do roku 1998 provozována služba informace o přesném čase.

Realizace zavedení Jednotného evropského čísla tísňového volání 112 v České republice proběhla na základě usnesení vlády č. 391/2000 ze dne 19. dubna 2000, ve znění usnesení vlády č. 350/2002 ze dne 3. dubna 2002. Vybudováno bylo 14 telefonních center tísňového volání, jejichž testovací provoz byl ukončen v červnu 2004.

3. Mohu se dovolat na tísňovou linku 112 i v případě, že nemám signál svého operátora, nemám kredit nebo v mobilním telefonu nemám vloženou SIM kartu?

Na linku 112 se na jako jedinou tísňovou linku lze dovolat i bez SIM karty, bez kreditu a pokud je na místě signál alespoň jednoho mobilního operátora.

4. Jak správně volat na tísňovou linku, co mám do telefonu říkat?

• zachovat klid, najít si bezpečné místo k volání (u dopravní nehody mimo vozovku, při požáru dál od ohně apod.) a vyčkat na přihlášení operátora
• stručně informovat o tom CO se stalo (co je ohroženo nebo zasaženo, jaký je počet postižených/zraněných osob - tato informace je nutná k posouzení, jakou pomoc vyslat), KDE se událost stala (např. adresa, číslo silnice, kilometr, směr jízdy, popřípadě bližší určení ve volném terénu - tato informace je nutná ke snadnému a rychlému nalezení místa události), sdělit KDO volá (své jméno a číslo telefonu, ze kterého volám)
• věcně odpovídat na doplňující otázky operátora
• vždy vyčkat na ukončení telefonátu operátorem, nezavěšovat jako první
• postupovat podle pokynů a rad operátora
• ponechat si telefonní linku volnou pro další komunikaci s operátorem (zjištění dalších informací nebo poskytnutí dalších rad)
• pokud se situace na místě změní (zhorší nebo zlepší), zavolat znovu na tísňovou linku a podat o aktuální situaci zprávu.

5. Jak mám správně popsat místo, kde se mimořádná událost stala, když jsem v pro mě neznámém prostředí?

Na tuto otázku Vám pomůže najít odpověď publikace „Víš odkud voláš o pomoc na tísňovou linku 112?“. Je to příručka pro správné určení mimořádné události, návod jak konkretizovat místo v obci, na silnici, železnici či v přírodě ve volném terénu nebo na vodních tocích. Naleznete ji na odkaze  http://www.hzscr.cz/clanek/prirucky-letaky-a-materialy.aspx.

6. Jak se mám zachovat, když si nejsem zcela jistý, zda je situace natolik vážná, aby byl nutný zásah záchranářů? Nechci dostat pokutu za zneužití tísňové linky.

Linky tísňového volání jsou zřízeny výlučně pro přijetí informace o hrozbě nebo již vzniklé mimořádné události. Nebude-li si svědek nebo přímý účastník této události jistý, zda je situace již natolik závažná, aby bylo třeba povolat záchranáře, není v žádném případě chybou na tísňové linky zavolat a poradit se s operátory. Toto volání se za zneužití tísňové linky nepovažuje a není jinak sankcionováno.

Za zneužití tísňové linky, neboli za tzv. zlomyslné volání je považováno volání za jiným účelem, než je stanoveno, například pro zábavu. Zlomyslné volání je přestupkem, který může být potrestán pokutou až do výše 200 000 Kč, v extrémních případech může být takové jednání klasifikováno jako trestný čin poškození o ohrožení prospěšného zařízení. 

Průjezd vozidel s právem přednostní jízdy

1. Jaká vozidla mají v ČR právo přednostní jízdy?

Vozidla s právem přednostní jízdy jsou v ČR vybavena schváleným typem výstražného zařízení modré nebo modročervené barvy („majáku“) se zvukovou signalizací.

Právo využít přednostní jízdy mají:

• Policie ČR a vojenská policie,
• obecní, městská policie,
• profesionální a dobrovolní hasiči,
• zdravotnická záchranná služba a dopravní zdravotnické služby,
• vězeňská služba,
• celní správa,
• dále např. dopravní dispečink (výjimka za zákona).

Řidiči těchto vozidel smějí používat výstražné světelné a zvukové znamení pouze v případech, kdy je to nezbytně nutné z hlediska času (záchrana lidských životů, zdraví, majetku, životního prostředí apod.). Bezdůvodné použití majáku v provozu je zakázáno. Rovněž je zakázáno nainstalovat maják na jiná vozidla nebo napodobovat vzhled vozidel policie, hasičů nebo záchranné služby.

V některých případech řidiči vozidel s právem přednostní jízdy nepoužívají světelné a zvukové znamení současně. Jde zejména o případy, kdy vzhledem k provozu nebo noční době není nutné mít trvale zapnuté zvukové znamení – tzv. sirénu.

Ve všech případech však řidiči vozidel jedoucích „pod majákem“ musí dbát potřebné opatrnosti, aby neohrozili další účastníky silničního provozu.

V jiných zemích mohou být pravidla pro přednostní jízdu odlišná, stejně jako označení takových vozidel, vždy se před jízdou do zahraničí seznamte s předpisy dané země.

2. Jak mám správně na silnici uhnout vozidlům s právem přednostní jízdy?

Od 1. října 2018 vstoupila v platnost novela zákona o pozemních komunikacích, která mimo jiné upravila pravidla pro průjezd vozidel s právem přednostní jízdy. Zákon řidičům jasně stanovuje povinnost, jak se při tvorbě kolony a při zastavení v koloně chovat. Jestliže se jako řidič ocitnete v koloně, již při dojíždění do této kolony máte za povinnost vytvářet pruh široký minimálně 3 metry a to následovně:

• na silnici o dvou jízdních pruzích vytvoří vozidla mezi sebou jeden průjezdný jízdní pruh

• na silnici o třech a více jízdních pruzích vytvoří vozidla mezi sebou průjezdný jízdní pruh tak, že vozidla jedoucí vlevo se řadí co nejblíže k levé krajnici a vozidla v pravých a ve středním pruhu musí zajet co nejblíže k pravému okraji vozovky. Řidiči jedoucí v krajních jízdních pruzích mohou při vytváření průjezdného jízdního pruhu vjet na krajnici nebo na střední dělící pás

• řidičům ostatních vozidel je vjezd do pruhu pro průjezd vozidel s právem přednostní jízdy a jízda v tomto pruhu zakázána, kromě vozidel vlastníka pozemní komunikace a vozidel technické pomoci.

V případě, že ve své blízkosti uvidíte blikající majáky nebo uslyšíte sirénu záchranářů, buďte maximálně opatrní a ohleduplní k projíždějícím vozidlům s právem přednostní jízdy. Především se vůči těmto vozidlům chovejte čitelně. Včas signalizujte, že přibrzďujete nebo uhýbáte z cesty. V žádném případě před takovým vozidlem nebrzděte a nezastavujte! Zásahová vozidla se obvykle pohybují vysokou rychlostí, často to jsou vozidla velmi těžká. Náhlé zastavení na místě pro ně není možné. Vždy se snažte co nejdříve opustit koridor průjezdu vozidla i za cenu pokračování v jízdě vpřed po nezbytně nutnou dobu. Počítejte také s reakcemi ostatních řidičů - někteří mohou při zaslechnutí sirény začít zmatkovat. Zvláště ve městě nebo v husté zástavbě nemusí řidiči ihned rozpoznat, ze kterého směru vozidlo záchranářů přijíždí. Ztlumte proto rádio, stáhněte okénka a zjistěte, odkud výstražný signál přichází. Jedině tak budete moci adekvátně reagovat.

Pokud je to z hlediska provozu a typu komunikace možné, zastavte své vozidlo na krajnici tak, aby záchranáři měli dostatek místa k projetí. I když ještě nevidíte, o jakou složku se jedná, počítejte při zastavování vždy s tím, aby mohlo bezpečně projet i velké hasičské auto. Myslete také na to, že vozidel s majáky může jet i několik za sebou, proto se vždy po průjezdu záchranářů důkladně rozhlédněte, než znovu vjedeme do provozu.

3. Co když chodcům na přechodu pro chodce svítí na semaforu zelená, kdo má přednost?

Také chodci nesmí omezit projíždějící vozidla záchranářů, a to ani na přechodu pro chodce, pokud jim na semaforu svítí zelená!

Pamatujte, i Vy se můžete dostat do situace, kdy budete potřebovat pomoc. Buďte proto ohleduplní a snažte se výše uvedené zásady dodržovat.

1. Co je krizové řízení?

Krizovým řízením se dle zákona o krizovém řízení č. 240/2000 Sb., rozumí souhrn řídících činností orgánů krizového řízení zaměřených na analýzu a vyhodnocení bezpečnostních rizik a plánování, organizování, realizaci a kontrolu činností prováděných v souvislosti s:

• přípravou na krizové situace a jejich řešením, nebo
• ochranou kritické infrastruktury.

2. Co je krizový plán?

Krizový plán je základním plánovacím dokumentem obsahujícím souhrn krizových opatření a postupů k řešení krizových situací. Jeho účelem je vytvořit podmínky pro zajištění připravenosti na krizové situace a jejich řešení pro orgány krizového řízení a další dotčené subjekty. Krizový plán zpracovávají ministerstva a jiné ústřední správní úřady, Česká národní banka, kraje, obce s rozšířenou působností a další, jimž to ukládá krizový zákon (např. Bezpečnostní informační služba, Kancelář Poslanecké sněmovny atd.)

3. Jaký je rozdíl mezi mimořádnou událostí a krizovou situací?

Mimořádná událost – je definována v zákoně o integrovaném záchranném systému jako škodlivé působení sil a jevů vyvolaných činností člověka, přírodními vlivy, a také havárie, které ohrožují život, zdraví, majetek nebo životní prostředí a vyžadují provedení záchranných a likvidačních prací.

Krizová situace – je mimořádnou událostí podle zákona o integrovaném záchranném systému, narušení kritické infrastruktury nebo jiné nebezpeční, při nichž je vyhlášen stav nebezpečí, nouzový stav nebo stav ohrožení státu.

Rozdíl:

• mimořádnou událost jsou složky integrovaného záchranného systému a další zodpovědné složky a organizace schopny řešit s použitím běžných postupů

• řešení krizové situace vyžaduje vyhlášení některého z krizových stavů a následně i výrazný zásah do práv a svobod dotčených obyvatel (např. §6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů nařídit evakuaci osob z vymezeného území, nařídit zákaz vstupu a pohybu osob, nařídit povinné hlášení přechodné změny pobytu osob).

Např.: Povodně 2013,2007 - nouzový stav; Povodně 2010,2009 - stav nebezpečí; Orkán Kyrill 2007 - nouzový stav

4. Co je to krizový stav, kolik jich v ČR máme a kdo je vyhlašuje?

Krizové stavy jsou stav nebezpečí, nouzový stav nebo stav ohrožení státu. Vedle těchto „nevojenských“ krizových stavů existuje také válečný stav.

• stav nebezpečí vyhlašuje hejtman kraje, jsou-li ohroženy životy, zdraví, majetek, životní prostředí a není-li toto ohrožení možno odvrátit běžnou činností správních úřadů, orgánů krajů a obcí, složek integrovaného záchranného systému, nebo subjektů kritické infrastruktury. Stav nebezpečí může hejtman vyhlásit pro území kraje nebo jeho část na dobu maximálně 30 dnů. Tuto dobu může hejtman prodloužit jen se souhlasem vlády (zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů)
• nouzový stav vyhlašuje vláda, není-li možné účelně odvrátit vzniklé ohrožení v rámci stavu nebezpečí. Vyhlašuje jej pro určité území na dobu maximálně 30 dnů. Tato doba se může prodloužit jen po předchozím souhlasu Poslanecké sněmovny. Je-li nebezpečí z prodlení, může vyhlásit nouzový stav předseda vlády. Jeho rozhodnutí vláda do 24 hodin od vyhlášení schválí nebo zruší (ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky)
• stav ohrožení státu vyhlašuje Parlament na návrh vlády, je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost nebo územní celistvost státu nebo jeho demokratické základy (ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky)

• válečný stav se vyhlašuje pouze v případě napadení nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení (zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, zákon č. 222/1999 Sb., o zajištění obrany České republiky).

5. Jaký je rozdíl mezi krizovým stavem a krizovou situací?

Krizová situace je mimořádná událost podle zákona o integrovaném záchranném systému, narušení kritické infrastruktury nebo jiné nebezpečí, při nichž je vyhlášen stav nebezpečí, nouzový stav nebo stav ohrožení státu.

Typy krizových situací lze rozdělit dle příčiny vzniku a to na krizové situace zaviněné člověkem (antropogenní) nebo krizové situace způsobené přírodními vlivy (naturogenní). Dělení odpovídá dělení v Analýze hrozeb pro ČR z roku 2015, která identifikuje taková nebezpečí, pro které lze předpokládat vyhlášení krizového stavu.

Antropogenní krizové situace se dělí, dle původce, do tří kategorií:

1. Technogenní – způsobené provozními haváriemi nebo haváriemi spojenými s infrastrukturou – například úniky chemických či radioaktivních látek nebo závažné havárie v dopravě. Spadá sem ale také zvláštní povodeň – tedy povodeň způsobená poruchou či havárií vodního díla.
2. Sociogenní – způsobené děním ve společnosti – například zhroucení sociálního systému či narušení zákonnosti velkého rozsahu (včetně terorismu)
3. Ekonomické – mající hospodářský charakter – například narušení finančního a devizového hospodářství státu velkého rozsahu

   Naturogenní krizové situace se dělí, dle původce, taktéž do tří kategorií:

1. Biotické – způsobené živou přírodou – hromadné nákazy lidí, zvířat či rostlin.
2. Abiotické – způsobené neživou přírodou – například povodně, zemětřesení nebo atmosférické výboje.
3. Kosmické – například pád kosmických těles, meteorické deště apod.

Krizovými stavy jsou: stav nebezpečí, nouzový stav, stav ohrožení státu a válečný stav.

Stav nebezpečí vyhlašuje hejtman kraje. Vymezení stavu nebezpečí a dále pravidla pro rozhodnutí o stavu nebezpečí, jeho zveřejnění, trvání a zrušení včetně kompetencí vlády upravuje § 3 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů. Stav nebezpečí se jako bezodkladné opatření může vyhlásit pro území kraje nebo jeho část, jsou-li v případě živelní pohromy, ekologické nebo průmyslové havárie, nehody nebo jiného nebezpečí ohroženy životy, zdraví, majetek a životní prostředí, pokud nedosahuje intenzita ohrožení značného rozsahu, a není možné odvrátit ohrožení běžnou činností správních úřadů a složek integrovaného záchranného systému.

Nouzový stav a stav ohrožení státu se vyhlašují pro omezené nebo celé území státu. Podmínky a kompetence parlamentu a vlády pro jejich vyhlášení, vymezení trvání nebo zrušení upravuje Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

Válečný stav určuje a jeho vyhlašování upravuje čl. 43 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky.

6. Jak se dozvím, že byl vyhlášen stav nebezpečí?

Rozhodnutí o stavu nebezpečí se vyhlašuje ve Věstníku právních předpisů kraje. Rozhodnutí se zveřejňuje na úřední desce krajského úřadu a na úředních deskách obecních úřadů na území, pro které je stav nebezpečí vyhlášen. Krajský úřad zveřejní rozhodnutí též dalšími způsoby v místě obvyklými, zejména prostřednictvím hromadných informačních prostředků (televize, rádio, sociální sítě, internet) a místního rozhlasu.

7. Jaké mám jako občan povinnosti po vyhlášení krizového stavu?

Fyzická osoba je v době krizového stavu povinna zejm. strpět omezení vyplývající z krizových opatření, vykonávat uloženou pracovní povinnost nebo pracovní výpomoc, nebo poskytnout požadované věcné prostředky. Za nouzového stavu nebo za stavu ohrožení státu lze za určitých podmínek omezit právo nedotknutelnosti osoby a nedotknutelnosti obydlí, vlastnické a užívací právo právnických a fyzických osob k majetku, svobodu pohybu a pobytu, právo pokojně se shromažďovat, právo provozovat podnikatelskou činnost a právo na stávku.

Za stavu nebezpečí je hejtman oprávněn nařídit např. evakuaci obyvatelstva, zákaz vstupu a pohybu osob, pracovní povinnost, stavební práce a terénní úpravy, přednostní zásobování dětských, zdravotnických a sociálních zařízení, ozbrojených sil, bezpečnostních sborů nebo složek integrovaného záchranného systému a hlášení přechodné změny pobytu osob.

Za nouzového stavu je vláda oprávněna dále nařídit např.: přijmutí opatření k ochraně státních hranic, nařídit nasazení vojáků v činné službě a jednotek PO.

8. Jsem podnikatel a byl jsem osloven, že plním úkoly z krizového plánu kraje. Co to pro mě znamená a jaké mám povinnosti?

Jste povinen zpracovat plán krizové připravenosti, ve kterém bude upravena příprava vaší firmy k řešení úkolů stanovených v krizovém plánu kraje a popsán způsob zajištění vlastního fungování firmy při konkrétní krizové situaci. Obsah plánu krizové připravenosti stanovuje metodika ministerstva vnitra MV-140690-1/PO-PKR-2011.

9. Bydlím na malé obci. Musíme mít krizový štáb obce?

Starosta obce za účelem přípravy na krizové situace a jejich řešení může zřídit krizový štáb obce jako svůj pracovní orgán. Ale není to povinností, to znamená, že zřídit krizový štáb nemusí.

10. Kdo nahradí starostu obce, když nebude v době vyhlášení krizového stavu přítomen v obci?

Za krizového stavu nelze starostu nahradit ani místostarostou v povinnostech dané zákonem o krizovém řízení. Osoba, která starostu nahrazuje, musí mít zmocnění od hejtmana.

O této skutečnosti hejtman neprodleně informuje obec a ministra vnitra, který může rozhodnutí hejtmana zrušit.

Kde získám informace o charakteru možného ohrožení, o připravených záchranných a likvidačních pracích a ochraně obyvatelstva při vzniku mimořádné události?

Požadované informace získáte na místně příslušném obecním úřadu.

Informování zaměstnanců o charakteru možného ohrožení, připravovaných opatřeních a způsobu jejich provedení v místě dislokace jejich pracoviště zabezpečuje zaměstnavatel.

Jaký je rozdíl mezi ochranou obyvatelstva a civilní ochranou či civilní obranou?

Ochrana obyvatelstva je širší pojem, který zahrnuje opatření ochrany obyvatelstva plánovaná pro jakoukoliv událost (od mimořádné události až po válečný stav). Pojem civilní ochrana omezuje plánovaná opatření pro mimořádné události a krizové stavy „nevojenského charakteru“. Civilní ochranou tedy rozumíme opatření plánovaná až po stav ohrožení státu, poté nastupuje již civilní obrana.

Mohu odmítnout pomoc záchranným složkám?

Podle zákona může fyzická osoba odmítnout pomoc, pokud by tím ohrozila život nebo zdraví vlastní nebo jiných osob, ale také v případě, že jí v tom brání důležité okolnosti, které by zjevně způsobily závažnější následek než ohrožení, kterému se má předcházet.

Od osobní pomoci jsou dle zákona osvobozeny osoby do 18 let a od 62 let a osoby zdravotně nezpůsobilé k výkonu požadovaných činností a osoby invalidní, poslanci a senátoři Parlamentu ČR a členové vlády, dále také osoby, které by se tím vystavily vážnému ohrožení sebe nebo osoby blízké.

Je ovšem možné, aby osoby osvobozené od osobní pomoci poskytly pomoc dobrovolnou.

Co je zóna havarijního plánování?

Zónou havarijního plánování se rozumí území v okolí objektu nebo zařízení (v němž je nakládáno s větším množstvím nebezpečných chemických látek a dále území v okolí jaderných elektráren) kde se uplatňují požadavky havarijního plánování formou vnějšího havarijního plánu. Zvýšená pozornost je věnována ochraně obyvatelstva. Zónu havarijního plánování v případě objektů a zařízení nakládajících s nebezpečnou látkou stanovuje krajský úřad, v případě jaderných elektráren je to Státní úřad pro jadernou bezpečnost.

Od provozovatele jaderné elektrárny jsem obdržel jodové tablety. Mám si je vzít ihned po zaznění varovného tónu?

Tzv. „jodová profylaxe“ (podání tablet jódu) se týká pouze obyvatel v zóně havarijního plánování jaderných elektráren. Ti jsou informováni o charakteru možného ohrožení, postupu v případě vzniku mimořádné události a také o správném využití tablet, které mají k dispozici. Po zaznění varovného signálu, doplněného o verbální informaci radiační havárie, doporučujeme se včas ukrýt a sledovat Český rozhlas Českou televizi a místní sdělovací prostředky, kde budou občané informováni o dalším postupu včetně užití jodových tablet.

Co když nepůjde několik dní elektřina? Jak to bude s pitnou vodou, teplem, pohonnými hmotami?

Závislost současné společnosti na elektřině je velká. Masivní dlouhodobý výpadek by způsobil řadu problémů. Od těch relativně menších (nefunkční semafory, osvětlení), po větší, jako jsou nefunkční elektronické zámky budov, až po ty opravdu velké, kdy už by mohly být ohroženy životy občanů. Mnoho lidí by mohlo zůstat uvězněno například ve výtazích, či v dopravních prostředcích. Telekomunikace by měly několik hodin fungovat ze záložních zdrojů a nouzovými zdroji jsou vybaveny také složky integrovaného záchranného systému, takže ani jejich činnost by neměla být ohrožena. Začátek dlouhodobého výpadku by tedy měl být zvládnutelný.

V řádech hodin by bylo možno očekávat problémy s osvětlením, domácnosti by pocítily výpadky dodávek tepla, případně pitné vody, zejména ve výše položených oblastech. Musely by být přistaveny cisterny jako náhradní zdroj pitné vody. Stejný problém by pocítily obchody. Problémem by byly bezhotovostní platby a nemožnost výběru hotovosti v bankomatech. Přepážky v bankách by byly přeplněné. Všichni by museli řešit rychle se kazící potraviny. Síť služeb by také čelila problémům. Funkční by byly pouze ty, kde lze přejít zcela na manuální ovládání.

Výpadek v řádu dnů by byl nepochybně krizovou záležitostí, netekla by voda, nebylo by možno nakoupit, je třeba očekávat rozsáhlé škody ve všech oblastech. V zimním období by docházelo k poškození rozvodů nízkými teplotami. Poněkud lepší situaci lze očekávat na venkově, kde lze u části budov očekávat určitou nezávislost.

Výpadek týdenní lze pak zejména v městských aglomeracích považovat za katastrofu.

Bude-li však každý občan na tuto velmi krajní a málo pravděpodobnou situaci připraven, bude její zvládnutí podstatně snazší. Je správné mít doma připraven náhradní zdroj světla, pitnou vodu a potraviny pro tento případ.

Kdo mi zajistí náhradní ubytování, ošacení, stravování, finanční výpomoc v případě zničení mého domu (bytu) požárem nebo povodní a na jak dlouho?

V případě nařízené evakuace, která je dlouhodobá (více než několik hodin - např. z důvodu povodní), je pro evakuované osoby zajištěno nouzové ubytování (viz kapitola evakuace a nouzové přežití). Toto nouzové ubytování zajišťují orgány příjmové obce. Stejně je řešeno i nouzové stravování. Připomínáme, že v doporučeních, co má obsahovat evakuační zavazadlo, je uvedena strava i nápoje pro první období. Nelze tedy očekávat výdej stravy ihned po ubytování.

V případě, že to bude nutné - např. z důvodu povětrnostní situace nebo z důvodu nemožnosti si zabalit evakuační zavazadlo Vám bude poskytnuto i nutné oblečení.

V případě mimořádných událostí či krizových situací většího rozsahu je možné, že po vybudování materiální základny humanitární pomoci jednotkami Hasičského záchranného sboru ČR bude nouzové ubytování, nouzové stravování i nejnutnější oblečení zabezpečeno péčí této základny.

Obecně lze říci, že nouzové ubytování a stravování je poskytováno na nejnutnější dobu. Tedy pouze do té doby, než je nalezena jiná možnost.

Prostory nouzového ubytování budou navštěvovány zdravotníky, duchovními atd., mimo jiné i sociálními pracovníky, kteří by s Vámi řešili i otázku např. předčasných výplat důchodů, popř. půjček v tísni.

Zdroje:

KOLEKTIV AUTORŮ: Skripta –Ochrana obyvatelstva a krizové řízení. Praha: MV-GŘ HZS ČR, 2015. ISBN 978-80-86466-62-0.