POŽÁRNÍ OCHRANA

Sesuv svahu si vyžádal dvě oběti,
s. 6
Zařízení pro trvalé snížení obsahu kyslíku,
s. 8
Trénink vyšetřovstelů požáru USA,
s. 12
Analýza osob usmrcených v přímé souvislosti s požárem,
s. 16
Trenčínem opět rozezněly hasičské sirény,
s. 17
Nové zkušební postupy,
s. 20
 

INTEGROVANÝ ZÁCHRANNÝ SYSTÉM

Ultra-stopová detekce výbušnin,
s. 23
25 let integrovaného zachranního systému,
s. 24
20. ročník konference Internet ve státní správě a samosprávě,
s. 25
 

OCHRANA OBYVATELSTVA A KRIZOVÉ ŘÍZENÍ

Analýza zdravotních rizik pro území hl. m. Prahy,
s. 28

INFORMACE

Prezudent republiky jmenoval dva nové hasičské generály,
s. 4
Generální ředitel HZS ČR navštívil HZS Zlínský kraj,
s. 5
Maruška je motorem rodiny,
s. 30
Akademické mistrovství České republiky v požárním sportu 2017,
s. 31
Bronzová medaile ve volejbalu,
s. 31
Zlato za záchranu života,
s. 32
 

Dne 3. května 2017 proběhlo na stanici v Liberci slavnostní předvedení kontejneru nouzového přežití (dále jen „KNP“), který Hasičský záchranný sbor Libereckého kraje převzal od Správy státních hmotných rezerv jako jeden z 15 KNP dislokovaných u jednotlivých HZS krajů.

Tyto KNP slouží ke krátkodobému rychlému poskytnutí účinné a neodkladné pomoci obyvatelstvu postiženému mimořádnou událostí. Stejně tak mohou být využity jako zázemí pro zasahující složky integrovaného záchranného systému.

Slavnostní události předvedení KNP se zúčastnili zástupci MV­ generálního ředitelství HZS ČR, Správy státních hmotných rezerv, HZS Libereckého kraje, Krajského úřadu Libereckého kraje, složek IZS, dodavatelské firmy a starostové obcí s rozšířenou působností Libereckého kraje.

Po úvodních slovech ředitele HZS Libereckého kraje plk. Ing. Luďka Prudila, který všechny u příležitosti předvedení KNP přivítal a poděkoval zejména za spolupráci těm, kteří se na celém projektu získání a uvedení KNP do provozu podíleli. Uvedl: „Kontejner nouzového přežití je jedním z prostředků, který pomůže občanům Libereckého kraje při velkých katastrofách, jako jsou například povodně nebo jiné mimořádné události. Je zejména určen pro nouzové přežití obyvatel. Samozřejmě si nikdo takovéto události nepřejeme, ale připraveni na ně být musíme.“
Dále se ujal slova Ing. Miroslav Novák, ředitel odboru příprav pro krizové stavy ze Správy státních hmotných rezerv, který sdělil: „Jsem velice rád, že se mohu této slavnostní akce zúčastnit a vnímám ji jako další krok k prohloubení naší spolupráce s Hasičským záchranným sborem České republiky. Pevně věřím, že kontejner bude sloužit jak ke spokojenosti uživatelů HZS Libereckého kraje, tak ve prospěch osob, kterým je prioritně určen.“

Přání, aby Liberecký kraj nepostihla žádná katastrofa a kontejner nouzového přežití tak nemusel být využit při ostrém nasazení, vyslovil také hejtman Libereckého kraje Martin Půta.

Své sdělení pronesl i generální ředitel dodavatelské firmy Ing. Pavel Ziecina, který řekl: „Pro společnost KARBOX, s.r.o., byla dodávka KNP pro HZS ČR dalším rozšířením portfolia výrobního programu. Vzhledem k široké škále technických požadavků a rozmanitosti požadované výbavy byl konstrukční vývoj tohoto produktu složitý. Naši společnost v rámci projektu těšila profesionální spolupráce s jednotlivými zástupci HZS krajů, kam byla technika dodávána. Přejeme, ať KNP slouží svému účelu a pomáhá obyvatelstvu České republiky při mimořádných událostech.“

V průběhu tohoto významného dne samotný KNP podrobně představil a s podmínkami nouzového přežití v rámci Libereckého kraje seznámil plk. Mgr. Michal Dvořák, vedoucí oddělení ochrany obyvatelstva a krizového řízení HZS Libereckého kraje.
Podrobný popis, účel využití a technické údaje o KNP najdete v časopisu 112 č. 2/2017.


plk. Mgr. Libuše CHVOJKOVÁ, foto kpt. Ing. Jana LEITGEBOVÁ, HZS Libereckého kraje
 

Dne 30. března 2017 bylo na krajské operační a informační středisko (KOPIS) HZS Středočeského kraje nahlášeno zavalení dvou osob při provádění stavebních prací na statku v obci Přestavlky u Čerčan v okrese Benešov. Poplach první jednotce požární ochrany (PO) byl vyhlášen v 09.49 hodin, na místo události vzdálené deset kilometrů jednotka PO přijela v 09.59 hodin. Vzhledem k typu události KOPIS aktivovalo operační a informační středisko MV­ generálního ředitelství HZS ČR a následně i KOPIS HZS hl. m. Prahy. Koordinovaným postupem těchto středisek byly postupně aktivovány a povolány na místo zásahu síly a prostředky předpokládané pro tento typ události.

Povolané síly a prostředky
Povolané síly a prostředky podle l. stupně poplachového plánu - jednotka stanice Benešov, jednotka SDH Přestavlky u Čerčan, jednotka SDH Čerčany. Vzhledem k charakteru události byly na místo události povolány další síly a prostředky, včetně týmu USAR Praha, Hlavní báňské záchranné stanice Praha a Záchranného útvaru HZS ČR – Záchranná rota Zbiroh (sací bagr). Na místo události byly také povolány jednotky PO ze vzdálenějších míst HZS Středočeského kraje a HZS hl. m. Prahy, vybavené speciální technikou pro vyprošťování osob ze závalů (stanice Kladno, stanice Slaný, stanice 7 Praha­ Strašnice, stanice 5 Praha­ Smíchov, stanice 1 Praha).
Územní řídící důstojník (ŘD) byl blíže vyrozuměn o události z KOPIS v 09.52 hodin a v 10.02 hodin po dohodě s krajským ŘD vyslán na místo mimořádné události, kam přijel v 10.27 hodin; velitel zásahu (VZ) ho seznámil s podmínkami a průběhem zásahu. Poté bylo rozděleno velení na místě zásahu na úsek vlastního vyprošťování (velitel USAR), VZ zůstal a ŘD zajišťoval týlové zabezpečení, koordinaci složek IZS, činnost posttraumatické péče a tiskového mluvčího.
Na místo události se dále dostavil velící důstojník HZS hl. m. Prahy, operační výjezd MV-generálního ředitelství HZS ČR a tiskový mluvčí HZS Středočeského kraje.

Místo zásahu
V průběhu jízdy k zásahu probíhala komunikace mezi KOPIS, VZ a povolanými jednotkami PO, místo zásahu bylo jednotkám PO upřesněno i pod místním názvem, jako statek Záhořany. VZ byl průběžně informován o výjezdu jednotek PO i povolávání speciální techniky.
Statek Záhořany je momentálně využíván k chovu a ustájení koní. Vnitřní i venkovní prostory jsou určené k jízdě a výcviku koní. Areál je rozlehlý a čítá několik budov, z nichž jsou některé v rekonstrukci nebo ve výstavbě. Místo zásahu bylo u zadní strany stáje, za kterou byl přibližně čtyři metry vysoký, částečně zpevněný svah a nad ním je nová hala jízdárny.
První jednotka PO přijela na místo události za devět minut od vyhlášení poplachu, na odbočce ke statku čekala spojka s informací o místě závalu. Průzkumem bylo zjištěno, že se utrhl a sesunul částečně podkopaný svah, vysoký přibližně čtyři metry, mezi dvěma budovami. Místo bylo nestabilní, nebylo tudíž možné vyloučit další sesuv. Součástí sesuvu byl i betonový základ a tři řady svahových betonových tvarovek. Betonovým základem, tvarovkami a hmotou zeminy byli ke stěně spodní budovy přimáčknuti dva dělníci, kteří v době sesuvu na místě lepili izolaci. Mezi betonový základ a stěnu se spolupracovníkům zavalených podařilo vložit z každé strany jeden trám, což ale nebylo dostatečné. Oba zavalení byli částečně vidět, na první pohled však bylo zřejmé, že zranění jsou natolik devastující, že vylučují přežití zavalených.
Po příjezdu zdravotnické záchranné služby (ZZS) a lékaře ZZS byl zával zkontrolován a lékař vzhledem k povaze zranění potvrdil exitus obou zavalených. VZ podal hlášení o situaci na KOPIS Kladno, odvolal jednotku Hlavní báňské záchranné stanice Praha a sací bagr Záchranného útvaru HZS ČR a AJ 30 (jeřáb) ze stanice Benešov. Upřesnil si s KOPIS, které jednotky PO a s jakou technikou vyjely k zásahu a rozhodl se ostatní jednotky PO nechat dojet na místo události. Požádal Policii ČR o uzavření místa zásahu, aby se v něm nemohly pohybovat nepovolané osoby a byl dostatek místa pro zasahující jednotky PO a techniku. Dále rozhodl, že vyprošťovací práce budou zahájeny až po konzultaci s velitelem USAR týmu a technikem kriminální služby Policie ČR, který bude potřebovat čas na zadokumentování situace v místě zásahu před zahájením vyprošťovacích prací.
V 10.20 hodin byl uskutečněn konferenční hovor mezi krajským ŘD, VZ a operačním důstojníkem, kde je VZ seznámil se situací na místě zásahu a s dalším plánovaným postupem.
Ten byl stanoven takto: po zadokumentování stavu, před začátkem vyprošťovacích prací jednotky PO zabezpečí svah proti dalšímu sesuvu, včetně zapažení. Po zajištění bezpečnosti zasahujících bude rozbourán betonový základ a budou vyproštěny zavalené osoby, úkony budou prováděny s ohledem na bezpečnost a potřeby Policie ČR.

Průběh zásahu
Po příjezdu USAR týmu provedl VZ společně s velitelem USAR týmu detailní průzkum místa zásahu, zhodnotili situaci a probrali možnosti, jak zásah provést, a prostřednictvím KOPIS zjistili množství a druh materiálu potřebného k zapažení, který mají ve výbavě jednotky PO vyslané k zásahu. Oba velitelé se dohodli, že řízení vyprošťovacích prací vzhledem k vybavení a zkušenostem převezme velitel USAR týmu a současný VZ mu bude dělat potřebný servis. Dále bylo rozhodnuto o tom, že média nebudou vpuštěna na místo zásahu a informace budou předávány výhradně prostřednictvím tiskových mluvčí.
Po soustředění jednotek PO byla technika ustavena do prostorů vhodných pro zásah a byl stanoven postup pro provádění vyprošťovacích prací. Na místě se nacházel majitelem povolaný zemní stroj se zadním podkopem z nedaleké farmy, který se velitel USAR týmu rozhodl použít pro odbagrování části svahu a zlepšení přístupu k zavaleným.
Vyprošťovací práce byly zahájeny v 11.30 hodin. Po zadokumentování situace Policií ČR byla zadním podkopem stroje pro zemní práce odtěžena část svahu a částečně vyplněn výkop na rohu spodní budovy. Po vyčištění přístupu se bagristovi podařilo odstranit i část prefabrikovaných betonových svahových tvárnic, čímž zasahujícím velmi ulehčil další postup. Tvárnice v bezprostřední blízkosti zavalených pak byly po zapažení odstraněny ručně.
Zapažení provedli příslušníci USAR týmu pomocí pažících desek a rozpěrných tyčí. Zajištění svahu proti dalšímu sesuvu a tím i bezpečnosti příslušníků provádějících vyprošťování bylo zahájeno rozbitím betonového základu pomocí elektrických kladiv. Vzhledem k tvrdosti betonu byly tyto práce zdlouhavé a namáhavé. Velitel USAR týmu nechal tyto práce provádět své příslušníky, později, kdy už bylo jasné, že nebezpečí dalšího závalu je eliminováno, i příslušníky dalších jednotek PO, včetně dobrovolných.
První osoba vyproštěna v 17.42 hodin, druhá v 18.14 hodin.
Dále byla vypuštěna zavalená propanbutanová lahev a ponechána na místě. Bylo odstraněno pažení, místo ohraničeno páskou a zakázán vstup. Majitelce VZ nařídil kontrolu statikem, který rozhodne o dalším postupu sanace svahu a postupu stavebních prací. Statik a vyšetřovatel také posoudí příčinu sesuvu.
V 19.00 hodin bylo místo události předáno a jednotky PO se postupně začaly vracet na základny.

Specifika zásahu
na místě události pracoval po dobu zásahu člen týmu posttraumatické péče a ŘD na místo povolal i psycholožku HZS Středočeského kraje. Psycholog Policie ČR jel oznámit skutečnost pozůstalým, a ti byli v jeho péči,
přesto, že u místa zásahu společně zasahovaly jednotky PO se speciální technikou ze vzdálených míst, spolupráce i jejich nasazení bylo na vysoké úrovni,
vzhledem k předpokládané délce zásahu byla zajištěna strava v rámci Územního odboru Benešov a následně díky spolupráci starosty obce. Týlový kontejner nebyl povolán, protože majitelka objektu dala k dispozici společenskou místnost i personál, který pomáhal s občerstvením zasahujícím,
Policie ČR po celou dobu zásahu zajišťovala uzavření místa události zejména pro tisk a televizi. Přes dohodu tiskových mluvčí s médii byly pokusy o natáčení ze vzdáleného místa, ale tomu bylo zabráněno. Dále styk s médii zajišťovali pouze tiskoví mluvčí Policie ČR a HZS Středočeského kraje,největším negativem, které ovlivnilo délku a náročnost zásahu, byla část betonového tarasu v závalu, který se musel postupně rozbíjet elektrickými kladivy. Mohl zde pracovat pouze jeden zasahující hasič a jeden, který ho jistil,kladně je třeba hodnotit účast USAR týmu, který je velmi dobře vybaven a vycvičen na takovéto události, vzhledem k tomu, že se jednalo o vyproštění těl dělníků (nikoli záchranu zraněných), bylo možné důkladně odtěžit zeminu narušeného svahu v prostoru zásahu a svah tak připravit pro následné zajištění proti dalšímu sesuvu. Vzhledem k tomu, že se na sesutém svahu nad místem vyproštění těl dělníků nacházela další stavba, nebylo možné odtěžit svah zcela, nebo dostatečně daleko od těl zasypaných dělníků, tak aby nebylo nutné svah následně zajistit pažením. Po zajištění svahu deskami a rozpěrnými tyčemi byl zajištěn i betonový základ svahu proti dalšímu posunu směrem ke zdi domu trámy a klíny. Pak již následovalo vyproštění těl obětí.
V případě, že by šlo o záchranu zraněných, zásah by zcela jistě byl velmi rizikový vzhledem k tomu, že by bylo třeba co nejrychleji zajistit bezpečný přístup pro ZZS z důvodu nutnosti poskytování neodkladné péče a následně zajistit co nejrychlejší vyproštění postižených. Nebylo by pravděpodobně možné provést tak důkladné odtěžení svahu. Jednak z časových důvodů a za druhé z důvodu rizika utržení svahu v průběhu odtěžování a pádu dalšího materiálu na postižené. Výsledkem by bylo vyšší riziko pro zasahující, náročnější práce při zajištění svahu a menší prostor pro záchranné a vyprošťovací práce.


nprap. Marek HANUŠ, HZS hl. m. Prahy, ppor. Martin KUČERA a npor. Ing. Zdeněk SVOBODA, HZS Středočeského kraje, foto nprap. Marek HANUŠ, HZS hl. m. Prahy

Ve dnech 13. až 17. března 2017 se ve městě Richmond, stát Kentucky, uskutečnil trénink vyšetřovatelů požárů pořádaný National Association of Fire Investigators (NAFI).

Co je NAFI
NAFI je neziskovou organizaci založenou v roce 1961 vyšetřovateli požárů ze Spojených států amerických, jejímž hlavním zaměřením je vzdělávání vyšetřovatelů požárů a současně je jedním z partnerů NFPA, kde se podílí zejména na inovaci NFPA 921 [1]. Členy této organizace jsou hasiči ze 42 zemí světa, jejichž pracovní zaměření spočívá ve zjišťování příčin vzniku požárů. Tato asociace spolu s další organizací International Association of Arson Investigator (IAAI) jsou majoritní poskytovatelé licence potřebné pro výkon povolání soukromého vyšetřovatele požárů ve Spojených státech amerických.
Zmiňovaného tréninku se zúčastnili vyšetřovatel požárů Ministerstva vnitra­ generálního ředitelství HZS ČR pplk. Mgr. Jakub Škoda a dva vyšetřovatelé požárů z HZS Plzeňského kraje kpt. Ing. Jaroslav Řepík a kpt. Ing. Stanislav Kopecký. Uvedený kurz absolvovali za účelem prohloubení teoretických a praktických zkušeností a získání poznatků, které bude možné implementovat do náplně kurzů HZS ČR.

Systém vyšetřování
Služební cesta začala dne 11. března 2017, kdy jsme po 19 hodinách cesty dorazili do cíle. Následující den v Richmondu navštívili požární stanici č. 1 umístěnou v historickém jádru tohoto města, které bylo založeno roku 1798. Velitel stanice nás provedl jejím zázemím, ukázal nám požární techniku a seznámil nás s hasebním obvodem této požární stanice. Dále nám objasnil poplachový plán města Richmond, jehož území zabezpečují čtyři stanice. Velkou výhodou bylo, že ve směně sloužil hasič­ instruktor Byron Coffman, který zároveň pracuje jako „státní“ vyšetřovatel požárů. Byron Coffman ukázal, jakým způsobem evidují požáry v hasičské databázi. Předvedl své základní vybavení určené pro vyšetřování požárů, seznámil nás s příručkou Arson Investigative Guide vydanou The Bureau of Alcohol, Tobacco, Firearms and Explosives (ATF – Úřad pro alkohol, tabák, zbraně a výbušniny) a dále se diskutovalo nad základními postupy a systémem vyšetřování požárů ve Spojených státech amerických. Tento systém však nelze jednoduše popsat, protože je rozdílný jak u jednotlivých územích federálních států, tak i u nižších územních celků. Základním znakem je, že u rozsáhlejších anebo vážnějších událostí, či událostí přesahujících hranice jednoho státu, provádí vyšetřování zmiňovaná vládní agentura ATF, která má více než 4500 zaměstnanců po celém území Spojených států amerických. Ta pro výcvik svých vyšetřovatelů používá vlastní výcviková centra a má také vlastní certifikované laboratoře pro forenzní disciplíny. Vyšetřování požárů se jednak provádí po linii soukromých vyšetřovatelů (ti jsou zaměstnáni či najímáni jednotlivými pojišťovnami) a jednak po linii státních vyšetřovatelů. U druhých jmenovaných je rozsah dané pravomoci a působnosti vždy závislý na daném území. Obecně lze paušalizovat, že méně závažné požáry vyšetřují vyšetřovatelé, kteří současně pracují jako „zásahoví“ hasiči (viz např. zmiňovaný Byron Coffman). Při vážnějších požárech je také přítomen tzv. fire marshal, kterého lze velmi zjednodušeně označit jako vyšetřovatele pracujícího na plný úvazek, ale s některými policejními pravomocemi (viz poslední část článku – diskuze s chief fire mashalem Robertem G. Byrnesem, New York).

Rozdělení do skupin
Samotný tréninkový kurz začal prvním výcvikovým dnem 13. března 2017 a konal se v nových prostorách požární laboratoře (Fire Protection and Laboratory) na Eastern Kentucky University (EKU). Tato univerzita je jednou ze čtyř univerzit na území Spojených států amerických, které umožňují studovat požární a bezpečnostní obory (mj. Fire, Arson and Explosion Investigation program – studijní program zaměřený na vyšetřování požárů). Na trénink bylo zaregistrováno přes 150 účastníků, zejména státní a soukromí vyšetřovatelé požárů, Fire Marshaly (státní požární inspektoři), policejní vyšetřovatele, bezpečnostní inženýry a studenty vysoké školy. Po úvodním přivítání účastníků byl trénink zahájen plenárním zasedáním, kde docent Greg Gorgett z EKU a Wayne Chapdelaine z NAFI představili vědecké metody využívané v oboru vyšetřování požárů, které jsou závazným standardem pro vyšetřovatele požárů ve Spojených státech amerických. Vysvětlili proces při určení ohniska požáru podle publikace NFPA 921, který je založen na analýze svědeckých informací, analýze ohniskových příznaků a vzorů (působení tepla a plamenů, umístění ventilačních otvorů, rozmístění hořlavých látek), analýze působení elektrických zkratů, včetně zapojení elektrických přístrojů (tzv. Arc Mapping, viz dále) a aplikaci základů požární dynamiky.
Po úvodní přednášce následovalo rozdělení účastníků do šesti skupin. Každá skupina obsahovala 25 osob. Tyto skupiny se střídaly na jednotlivých technických (odborných) pracovištích. Pracovišť bylo celkem šest a každá skupina v jednom dni navštívila vždy dvě pracoviště. Celý kurz tak sice probíhal v přátelské, ale současně i soutěživé atmosféře.
Na místě čeští vyšetřovatelé byli zařazeni do šesté skupiny, kde společně mj. s Michaelem Wixtedem (spoluautorem řady publikací NFPA zaměřených na problematiku požární ochrany), který je původem z Irska, vytvořili „evropský vyšetřovací mini tým“. Naše skupina odstartovala dopolední činnost na pracovišti č. 1. Zaměstnání v této skupině vedl Wayne Chapdelaine z NAFI, který posluchače v teoretické části nejdříve seznámil s požární dynamikou. Na tu navazovala již praktická ukázka požární dynamiky při simulovaném požáru v předem připraveném objektu, jenž byl modelován jako dětský pokoj. Místo zásahu bylo situováno do lodního kontejneru, jehož stěny a strop byly obloženy sádrokartonovou konstrukcí. Z jedné strany byl kontejner otevřený, aby mohl být požár dobře sledovatelný z pozorovacího stanoviště. Vnitřní prostor byl vybaven kobercem, patrovou postelí, čalouněným křeslem, psacím stolem a židlí. Při ukázce se měřila teplota uvnitř kontejneru pomocí termočlánků napojených do mobilního vyhodnocovacího centra EKU. Požár byl také monitorován termokamerou. Během ukázky byla v pravidelných intervalech účastníkům kurzu hlášena teplota požáru. Ihned po uhašení požáru byl na LCD monitorech vyhodnocovacího centra zveřejněn graf průběhu teploty v závislosti na čase a Wayne Chapdelaine provedl zhodnocení jednotlivých parametrů požáru.
Dále se skupina přesunula na pracoviště č. 2., kde instruktor Douglas Byers z EKU posluchačům objasnil systém zaznamenávání šíření požárů vektorovým schématem. Na pracovišti bylo rozmístěno několik zmenšených modelů domů, které prošly požárem. Modely ze sádrokartonových desek byly o rozměrech asi 48 (d) x 26 (š) x 23 (v) cm. Každý model měl jiný počet požárně otevřených ploch a různé vnitřní dělení a vybavení. Při praktickém výcviku účastníci kurzu postupně obcházeli jednotlivé modely a u každého zaznamenávali zjištěné vektory – tedy směry šíření požáru, které se zakreslovaly do půdorysu jednotlivých modelů a u každého vektoru se dále uvedly tyto tři údaje: směr (určený světovými stranami např. východ­ západ), pozorované příznaky (např. hloubka zuhelnatění, kalcinace) a také analýza jednotlivých vektorů (tj. čím byl vektor způsoben - např. ventilace, množství paliva v místě působení, místo vzniku požáru). Tato metoda slouží jako nástroj k zaznamenání jednotlivých pozorovaných skutečností a faktů, které vedou k určení daného místa vzniku požáru.

Arc Mapping

Schéma - použití metody Arc Mapping v půdprysu bytu
Druhý výcvikový den začal úvodní teoretickou přednáškou na téma „Arc Mapping“, která byla společná pro všechny skupiny. Arc Mapping je metodou pro systematické vyhodnocování elektrického obvodu jako nástroj pomáhající při lokalizaci kriminalistického ohniska požáru.
Základem této metody je fakt, že při působení tepla na elektrické vedení pod napětím, které je běžně přítomné v bytových či nebytových prostorech (elektroinstalační kabely, přívodní nebo prodlužovací vedení ke spotřebičům) vznikají na vodičích charakteristické změny v důsledku působení zkratového spojení (silné lokální poškození, kuličkové nátavy aj.). Na vznikající zkrat pak reaguje příslušný jisticí prvek daného obvodu (jistič, pojistka). Prováděná měření [2] pak ukázala, že v některých případech (např. splétaná přívodní šňůra má malý průměr a vybavovací hodnota jističe je vyšší) dochází ke zkratovým projevům na několika místech v jednom obvodu. Nemusí tedy nutně po vzniku prvního zkratového spojení ihned dojít k vybavení jisticího prvku. Podle této metody se nejprve vyhodnotí dostupná fakta zjištěná na místě požáru a z další dokumentace. Zaznamená se zejména poloha a počet samostatně jištěných obvodů, charakteristika jisticích prvků a jejich poloha po požáru (vybaveno/nevybaveno), případný manuální zásah hasičů či dalších osob, lokace míst, kde na vodičích došlo k působení zkratového jevu.
Hlavní myšlenkou této metody je, že vznikající požár působí na elektrické vedení, které je pod napětím, a tím dojde ke vzniku zkratových projevů. Protože následně dojde k vybavení jisticího prvku (ve většině případů), další část obvodu zůstává bez napětí a zkratová spojení nemohou vznikat. Pak tedy v místě, kde požár působil v jeho počáteční fázi (tedy ohnisko požáru), bude četnost zkratových projevů na vedení nejhustší. Pokud takto zjištěná zkratová spojení zakreslíme například do náčrtu půdorysu místnosti nebo bytu, můžeme takto lokalizovat místo s nejhustším výskytem zkratových projevů na vedení (viz schema). Toto zjištění následně může pomoci lokalizovat kriminalistické ohnisko.
Uvedená metoda slouží pouze jako pomocný nástroj k určení kriminalistického ohniska. Nelze ji použít samostatně a je třeba ji vždy doplnit dalšími „konvenčními“ metodami jako například intenzita hloubky zuhelnatění, ohniskové příznaky, svědecké výpovědi apod. Metoda neslouží k určení příčiny vzniku požáru. Místa vodičů se zkratovými projevy metoda používá pouze k lokalizaci místa kriminalistického ohniska a neřeší jejich původ. Musíme také brát v potaz odlišnost rozvodné soustavy ve Spojených státech amerických (viz dále). Pro praktické použití této metody v České republice by bylo vhodné provést další praktické zkoušky v našich podmínkách.
Po společné přednášce se účastníci přesunuli na pracoviště č. 3 vedené Corey Hanksem (EKU). Šlo o elektrické laboratoře a v úvodní části byli účastníci seznámeni se základními principy elektrotechniky (Ohmův zákon, elektrostatické pole, elektromagnetismus) a s projevy elektrické dysfunkce (zkrat, přechodový odpor, svodový proud), které byly předvedeny také v praktických ukázkách. Svým obsahem byla úvodní část velmi podobná přednášce „Elektroinstalace na místě zásahu“ vytvořené Technickým ústavem požární ochrany (TÚPO) pro české vyšetřovatele požárů. Následně byly účastníkům sděleny základní informace o rozvodné soustavě ve Spojených státech amerických. Ta je ve srovnání s rozvodnou soustavou v České republice velmi rozdílná. Základní domovní rozvod je tvořen malým transformátorem přeměňujícím střídavý proud o vysokém napětí na střídavý proud o nízkém napětí (v České republice je to řešeno jedním transformátorem pro celé obce či městské čtvrti). Od něj následuje tzv. dvoufázový rozvod (2x 120 V/60 Hz). Pokud jde o třífázový rozvod, hlavní rozdíl je v tom, že je vždy zapojen do trojúhelníku a nula je vyvedena z odbočky na jednom vinutí. Toto zapojení pak poskytuje dokonce tři hodnoty napětí (2x 120 V pro běžné spotřebiče, 3x 240 V pro třífázové spotřebiče, a výstup 208 V proti zemi).
Následující pracoviště č. 4 vedl docent Greg Gorbett (NAFI). V prostorách univerzitních laboratoří byli posluchači seznámeni se základy požární chemie a dynamiky požárů. Náplní tohoto studijního bloku pak bylo například stanovení teplot vzplanutí u kapalin (otevřený vs. uzavřený kelímek), meze výbušnosti, relativní hustota plynů, plamen a jeho charakteristika (difúzní vs. kinetický, svítivý vs. nesvítivý), faktory ovlivňující teplotu a tvar plamene, princip hoření tuhých látek (tepelná degradace, pyrolýza). Vše vysvětlované bylo vždy doplněno praktickou ukázkou.

Kalcinace
Třetí výcvikový den začal opět společnou přednáškou na téma „Novinky v NFPA 921“. Prezentaci přednesl náš irský kolega z „evropského vyšetřovacího mini teamu“ Michael Wixted. Jak již bylo řečeno, publikace NFPA 921 obsahuje vědecké metody a postupy, které tvoří standard pro vyšetřovatele nejen ve Spojených státech amerických (například v Nizozemí se tato publikace pro potřeby vyšetřování požárů běžně využívá). Používání této publikace není sice závazné, ale v případě soudních sporů může být porotou a soudcem zvažováno, zda vyšetřovatel podle tohoto standardu postupoval. V případě, že ano, bere se závěr vyšetřovatele jako spolehlivější a jeho svědectví jako věrohodnější. Publikace NPFA 921 je také pravidelně aktualizována (každé tři roky) a v rámci zmiňované přednášky byly představeny zásadní změny provedené v novém vydání (2017). Mezi hlavní změny patří například nové poznatky při dokumentaci požáru používající techniky 3D fotografie a skenování. Také byly zmíněny nové poznatky v oblasti vlivu požární ventilace na způsob určení místa vzniku požáru (analogie k našemu kriminalistickému ohnisku). Právě v této oblasti ve Spojených státech amerických probíhá již dlouholetý výzkum. Ve zbylém čase pak byly představeny standardy znalostí a dovedností vyšetřovatelů požáru, které jsou obsaženy v publikaci NFPA 1033 [3].
Následující pracoviště č. 5 bylo zaměřeno na měření hloubky kalcinace sádrokartonových desek a dokumentace požářiště. Lektorování se ujali Tomy Sign (NAFI) a Stephanie Rainey (NAFI). První uvedená část pro české vyšetřovatele představovala novinku. Od ostatních kolegů ze skupiny se dozvěděli, že používání sádrokartonových desek v nejrůznější podobě je ve Spojených státech amerických velmi rozšířené. Podle odhadu amerických vyšetřovatelů téměř 90 % objektů sloužících pro bydlení a ubytování (rodinné domy, hotely, bytové domy) má tvořené jednotlivé místnosti sádrokartonovými deskami – nejinak tomu bylo např. i v hotelu, kde jsme byli ubytováni. Základem této metody je fakt, že pokud je sádrokartonová deska vystavena tepelnému toku vznikajícímu při požáru, dochází v místě působení k chemickým změnám. Tyto změny představují ztrátu pevnosti (měknutí) daných míst a jsou úměrné délce působení tepelného toku. Princip této metody je pak postupné měření vybraných ploch (většinou jednotlivých stěn místnosti) kalcinometrem v předem definované mřížce. Získaná data se pak vhodnou metodou zobrazí a získáme diagram hloubky kalcinace. Velmi efektivní pro tyto účely se jeví použití funkce podmíněného formátování, či grafů v programu MS Excel. Pomocí diagramu kalcinace pak získáváme přesný přehled o délce působení tepelného toku v jednotlivých místech vybraných ploch a jeho vyhodnocení pak pomáhá k určení kriminalistického ohniska. Do určité míry je metoda podobná našemu měření hloubky zuhelnatění u dřevěných konstrukcí; je také třeba dodat, že ji lze použít pouze v místnostech tvořených sádrokartonovými deskami. Závěrem této části pak měli účastníci možnost se seznámit s praktickým provedením této metody na připravených sádrokartonových stěnách. V druhé části zaměstnání se účastníci přesunuli do venkovních prostor, kde pro ně byla připravena čtyři modelová místa požáru. Každé bylo tvořeno samostatnou buňkou o rozměrech 4,0 m (d) x 3,0 m (š) x 2.5 m (v) z trapézového plechu s pultovou střechou. Interiér byl vždy tvořen sádrokartony, za kterými byl instalován elektrický rozvod (2–3 okruhy), který končil v pojistkové skříni vně objektu. V každé z buněk se nacházelo připravené místo pořáru. Postupně byly ohledávány všechny připravené prostory. Ohledání bylo zaměřeno zejména na určení místa vzniku požáru (nikoliv na zjištění příčiny požáru) pomocí vektorového schematu, které si účastníci již osvojili při zmíněném ohledání modelů na pracovišti č. 2, a také jejich činnost byla soustředěna na správné provedení fotodokumentace. Při této příležitosti byla prakticky představena možnost použití tabletu s vhodným softwarem, které jsou podle našeho názoru, zejména pro záznam směru šíření, velmi užitečnou pomůckou.
Odpolední program pak tvořilo pracoviště č. 6, které vedl William Hicks (EKU). V rámci tohoto pracoviště se posluchači postupně seznámili s požárně bezpečnostními zařízeními používanými ve Spojených státech amerických. Byl jim představen základní princip a způsob použití nadzemních hydrantů, požárních čidel, hlásičů požárů, ústředen EPS, hasicích přístrojů či vnitřních požárních vodovodů. Protože v porovnání s Českou republikou je ve Spojených státech amerických mnohem rozšířenější použití stabilního hasicího zařízení (SHZ), a to zejména v objektech sloužících k bydlení a ubytování, byla většina času věnována právě tomuto systému. Postupně byli také seznámeni s jednotlivými částmi SHZ. Na závěr byla provedena praktická ukázka funkčnosti SHZ v laboratoři. Nasimulovaným požárem pomocí hořáku bylo provedeno otevření sprinklerové hlavice, přes kterou začala proudit rozptýlená voda do pomyslného ohniska požáru. Bylo také zmíněno, že přítomnost SHZ v objektech je důležitý fakt, který významně ovlivňuje intenzitu šíření požáru a tento fakt je třeba brát v potaz při vyšetřování požárů.

Praktický výcvik
Poslední výcvikový den začal bez úvodní přednášky a byl věnovaný pouze praktickému výcviku. Program se odehrával ve výcvikovém areálu nedaleko univerzity. V tomto areálu bylo umístěno osm buněk stejné konstrukce, které byly zmíněny u pracoviště č. 5 a z jedné rozsáhlejší budovy tvořené betonovými bloky simulujícími průmyslovou stavbu. V každé z osmi buněk pak bylo připraveno místo požáru. Účastnici kurzu postupně obcházeli jednotlivé buňky, zjišťovali místo vzniku požáru a příčinu vzniku požáru. Lektoři, kteří byli přítomni u každé z buněk, plnili svojí danou roli (například majitel, uživatel, policista aj.) a odpovídali na dotazy, které jim účastníci pokládali za účelem zjištění příčiny vzniku požáru. Vlastní styl provedení výcviku byl velmi podobný specializačním kurzům VYP – vyšetřování požárů prováděných v České republice. V úvodu lektoři seznámili posluchače s nejčastěji používanými ochrannými prostředky pro vyšetřovatele požárů. Ve Spojených státech amerických jsou pro ohledání místa požáru velmi často používané lehké přilby doplněné pracovními brýlemi a respirátorem. V rámci programu jsme si vyzkoušeli způsob použití prosévačky popela, pomocí které rozdělovali zuhelnatělý materiál z jednotlivých sektorů místa požáru. V horní části roštu prosévačky jsme následně hledali věcné stopy související se vznikem požáru. Následně byly provedeny praktické ukázky simulující elektrické poruchy jako příčiny vzniku požáru (např. vznícení rychlovarné konvice vyřazením tepelných ochran) a způsob použití psa pro účely vyhledání potenciálních míst s akcelerantem hoření.

Zkoušky
Na závěr nás čekalo ověření znalostí písemným testem, který byl složen z 25 otázek z jednotlivých kapitol publikace NFPA 921 a po jeho úspěšném složení (tj. 75 % správných odpovědí) účastník získal certifikát „Vyšetřovatel požárů a výbuchů“ (CFEI). Další část programu byla věnována výuce pro zkušené vyšetřovatele, kteří projevili zájem se stát v tomto oboru lektory. Tato část byla opět zakončena zkouškou a úspěšný účastník získal certifikát „Instruktor požárního vyšetřování“ (CFII). Oba kurzy ukončil slavnostní slib tzv. Code of Ethics. Pro úplnost informací je potřeba dodat, že zjišťování příčin vzniku požáru vozidel je ve Spojených státech amerických řešeno samostatným kurzem, kde účastník po úspěšném složení zkoušky získá certifikaci „Vyšetřovatel požárů vozidel“ (CVFI).

Návštěva FDNY
Po ukončení kurzu jsme se letecky přesunuli do New Yorku, kde se uskutečnilo předem dohodnuté setkání se zástupcem FDNY (Fire Department City of New York). Přijetí proběhlo na ředitelství hasičů pro stát New York umístěném v městské části New York­ Brooklyn. Při příchodu k budově ředitelství jsme byli překvapeni vysokou úrovní zabezpečení. Celá ulice vedoucí k této budově byla zajištěna policejním stanovištěm a bez povolení do ní nebyl umožněn vstup. Taktéž v lobby budovy proběhla další důkladná kontrola našich průkazů totožnosti, zavazadel, oficiálního pozvání a v neposlední řadě ve všech vládních budovách nezbytný skener sítnice oka. Z dalších informací vyplynulo, že úroveň zabezpečení vládních budov byla v souvislosti s událostmi z 11. září 2001 (koordinované útoky na Spojené státy americké) velmi zpřísněna. Po absolvování všech bezpečnostních kontrol jsme byli přijati tzv. „hlavním státním vyšetřovatelem požárů“ (chief fire marshal) pro stát New York Robertem G. Byrnesem, který nás seznámil se systémem vyšetřování pro stát New York, a následně proběhla diskuze, ve které měly obě strany možnost porovnat výhody a nevýhody systému vyšetřování v ČR a systému vyšetřování ve státě New York. Systém v tomto státě je v porovnání s naším specifičtější zejména v kriminalistické práci místních vyšetřovatelů/marshalů. Tito marshalové (mj. vždy vybaveni střelnou zbraní) provádí i dlouhodobé sledování podezřelých subjektů, jejich zatýkání a přesun do vazby a samozřejmé obhajování svých důkazů před porotou u soudu. Dále jsme byli seznámeni se statistickými přehledy, organizační strukturou, využíváním ochranných pomůcek, možností nahlížet do všech typů registrů ve Spojených státech amerických (nejen státních, ale např. i soukromých mj. využívaných pojišťovnami apod.) a systémem preventivně­ výchovné činnosti, který je směřován zejména na mladistvé žháře a majitele nemovitostí, které jsou „kulturním dědictvím“. V odpolední části jsme byli obecně seznámeni s krizovým operačním střediskem, které bylo vybudováno za více než 16 milionů dolarů v reakci na útoky z 11. září 2001 a dále také s operačními středisky hasičů, policie a záchranné služby pro městskou část Brooklyn a Staten Island.

Přínosy
Díky absolvování této služební cesty bylo zjištěno, že v porovnání se Spojenými státy americkými je český systém zjišťování příčin vzniku požárů nastaven na velmi vysoké úrovni. Získali jsme několik nových zkušeností a poznali metody, o kterých se domníváme, že je lze v budoucnu aplikovat do českého systému (např. vliv ventilace na vyšetřování požárů, měření hloubky kalcinace, prostory a zařízení používané pro výcvik vyšetřovatelů, použití tabletu pro zakreslování směru šíření požárů, úprava osnov specializačního kurzu VYP). Jejich samostatnému a podrobnějšímu popisu se budeme věnovat v samostatných článcích a přednáškách. V rámci této cesty jsme získali cenné kontakty využitelné pro další spolupráci se zahraničím na úseku zjišťování příčin vzniku požáru.

[1] NFPA 921, Guide for fire and explosion investigations, 2017
[2] ARC MAPPING: A CRITICAL REVIEW, Vytenis Babrauskas, Fire Science and Technology Inc., San Diego, CA. Dept. of Mechanical and Aerospace Engineering, University of California San Diego, La Jolla, CA
[3] NFPA 1033, Standard for Professional Qualifications for Fire Investigator, 2017.


pplk. Mgr. Jakub ŠKODA,  MV­ generální ředitelství HZS ČR,  kpt. Ing. Jaroslav ŘEPÍK, kpt. Ing. Stanislav KOPECKÝ, HZS Plzeňského kraje, foto autoři

Analýza osob usmrcených v přímé souvislosti s požárem reflektuje potřebu maximální výtěžnosti zaznamenávaných dat, v tomto případě dat z odborných vyjádření zpracovaných vyšetřovateli požárů. Pro analýzu dodali podklady vyšetřovatelé požáru ze všech HZS krajů České republiky. Tato data poskytují informace, se kterými lze posléze dále pracovat a vyvozovat potřebné závěry a tendence.

Statistická analýza, která se týká výhradně osob usmrcených v přímé souvislosti s požárem v roce 2016, byla provedena z důvodu vytěžení relevantních informací o usmrcených osobách. Získané informace a poznatky mohou být uplatnitelné zejména pro efektivní zaměření preventivně výchovné činnosti. Výsledky analýzy navíc otevírají pohled na souvislosti, které předurčují určité skupiny osob k rizikovému chování.

Získaná data se týkají sociálního postavení, věku, státní příslušnosti, příčiny úmrtí usmrcených osob a typů stavebních objektů, ve kterých požáry vznikly. Analýze bylo podrobeno celkem 80 případů usmrcení osob v přímé souvislosti s požárem, z čehož 55 osob bylo mužského pohlaví a 25 osob ženského pohlaví. Zajímavou informací je, že 38 osob spadalo do důchodového věku (věk 65 a výše) a průměrné stáří zVyznačení ohniskového kužele na místě požáru s usmrcenou osobou celého zkoumaného počtu je 61 let.

Důležitým poznatkem je, že v minimálně deseti případech byla u usmrcených osob sledována tendence k hromadění odpadního materiálu přímo v obytných prostorech. Tento jev působí nejen jako obtěžující faktor pro okolní obyvatele, ale očividně hraje významnou roli i při zvyšování rizik požáru. Obytné prostory zaskládané odpadním materiálem nejrůznějšího typu budou vykazovat mnohem horší parametry a průběh případného požáru v důsledku přítomnosti velkého množství hořlavých hmot. Toto vede ke zhoršení situace pro provedení efektivního hasebního zásahu a zvyšuje rizika pro sousedící obyvatele, ale i zasahující hasiče. Poznatky z dlouhodobého sledování tohoto jevu mohou být využity například k návrhu a zapracování legislativních změn, umožňujících učinit potřebné kroky k odstranění či zmírnění tohoto problému. V současné době jsou tito obyvatelé téměř nepostihnutelní.

Je nutné podotknout, že výsledky analýzy postihují pouze období za rok 2016, což není dostačující zkoumaný vzorek pro vyvození zásadních závěrů. Relevantnější data budou získána až po analýze dat v rozmezí několika let.

Reprezentativní výsledky analýzy jsou uvedeny v grafech.


kpt. Ing. Filip NOS, MV­-generální ředitelství HZS ČR

Oddělení výzkumu a vývoje Technického ústavu požární ochrany (TÚPO), v rámci řešení svých výzkumných projektů, zavedlo v minulých letech nové zkušební postupy potřebné mimo jiné i k posuzování a certifikaci výrobků využívaných v rámci Hasičského záchranného sboru ČR (HZS ČR). Významnou skupinou výrobků podléhajících povinnému posouzení, na které se TÚPO při řešení výzkumného projektu s názvem „Výzkum efektivnosti vybraných hasiv“ zaměřil, jsou pěnidla.

Obr. 1a Schéma PN 300 12 cm	Obr. 1b Schéma MZF 300 12 cm

Obr. 2a Kroužek 300 20 cmPěnidla jsou kapalné povrchově aktivní látky, jejichž smíšením s vodou se připraví pěnotvorný roztok. Přimíšením určitého množství vzduchu do pěnotvorného roztoku při hašení požáru vzniká lehká, střední nebo těžká hasební pěna. Pěna jako hasicí prostředek se uplatňuje především v boji proti požárům třídy B, čili při hoření hořlavých kapalin. Uhlovodíky nerozpustné ve vodě (benzín, mazací oleje, topné oleje, mazut, nafta) mají nižší hustotu než voda, a proto budou plavat na jejím povrchu. Za této situace není voda účinným hasicím prostředkem. Hořlavé kapaliny ve vodě rozpustné (alkoholy a jiné kapaliny - tzv. polární rozpouštědla) rozkládající obyčejné pěny, vytvářejí při hašení ještě další problémy. Pro tyto případy byla zavedena speciální pěnidla, která alkoholu a podobným látkám odolávají. Dále se pěny používají pro zabezpečení výrobních provozů, skladů i přepravních zařízení v petrochemickém průmyslu, což ovšem vyžaduje odpovídající předpisy. Pěny jsou také nezbytnou hasicí látkou v různých odvětvích chemického průmyslu, letecké a silniční přepravě a při hašení lesních ploch.

Pěnidla a prostředky pro tvorbu hasicích pěn mají dnes běžně ve výbavě všechny jednotky HZS ČR. A proto je nesmírně důležité, aby hasiči měli potřebné znalosti o vlastnostech a užití hasicích pěn a byli schopni je efektivně a bezpečně využít.

Česká technická norma ČSN EN 1568 části 1-4 určuje požadavky na chemické a fyzikální vlastnosti a na minimální hasicí schopnost lehkých, středních i těžkých pěn vhodných k aplikaci na povrch kapalin nemísitelných i mísitelných s vodou. Obecným cílem technických požadavků, vzhledem ke všem používaným hasicím látkám, je záruka minimálního hasicího efektu ve vztahu k definovaným druhům požárů, a to v průběhu předvídané doby jejich použití. Normativní požadavky na pěnidla se proto týkají nejenom vybraných fyzikálně­ chemických parametrů pěnidla, ale také vlastností pěn vytvořených z jeho vodného roztoku. Patří sem především hasicí účinnost ve vztahu k požárům hořlavých kapalin.
Obr. 2b Čištění kroužku 200 20 cm
Mezi sledované vlastnosti pěnidel podle požadavků ČSN EN 1568 patří:

• hustota [kg/m3]
• hodnota pH
• součinitel kinematické viskozity [mm2/s]
• obsah sedimentu [obj. %]
• součinitel vlivu koroze [g/m3/den]
• teplota tuhnutí [°C].

K důležitým parametrům vodných roztoků pěnidel tzv. pěnotvorných roztoků (PR) z pohledu použití v požární ochraně patří:

• povrchové napětí vodného roztoku pěnidla v pracovní koncentraci [mN/m]
• součinitel rozprostření [mN/m]
• číslo napěnění pro pracovní vodný roztok pěnidla
• stanovení času rozpadu pěny
• stanovení zkušební hasicí schopnosti
• odolnost vůči tvrdé vodě a mořské vodě (v případě potřeby).

Všechny druhy pěny určené k výše uvedeným zkouškám je třeba vytvořit standardní proudnicí popsanou v technické normě a při odpovídajícím průtoku pěny pro daný typ pěnidla.

Obr. 3 Tenziometr 300 15 cmVýznam stanovení povrchového napětí a koeficientu rozprostření
Z výše uvedených parametrů je zejména povrchové napětí pěnotvorných roztoků pěnidel důležitou charakteristikou pro jeho možnosti použití. Jeho hodnota a hlavně pak hodnota vypočteného součinitele rozprostření nám dává informaci, zda je pěnidlo vhodné k hašení hořících organických kapalin tzv. filmotvorné. Aby mohl být pěnotvorný roztok použitelný pro hašení hořlavých kapalin nemísitelných s vodou, musí být u něj ověřena schopnost vytvořit na povrchu hašené kapaliny celistvý vodní film. Podmínkou vytvoření „vodního filmu“ je odpovídající stav mezifázového a povrchového napětí. Teoreticky vyjádřeno, musí být rozdíl povrchových napětí hořlavé kapaliny a roztoku pěnidla větší než mezifázové napětí mezi těmito kapalinami.

kde:
palivo = povrchové napětí paliva (palivem při zkouškách podle ČSN EN 1568 je cyklohexan)
roztok = povrchové napětí roztoku pěnidla
palivo­ roztok = mezifázové napětí na hranici paliva a roztoku pěnidla.

Tyto veličiny se mění zároveň s teplotou. V závislosti na druhu hořlavé kapaliny a použitého pěnidla se nemusí „vodní film“ vytvořit na hořlavých kapalinách zahřátých na vysokou teplotu. Může být rovněž narušen plameny a silným větrem.

Popis zkoušky stanovení povrchového napětí
Povrchové napětí je v literatuře definováno jako nerovnoměrné silové působení částic na povrchu kapalin, tj. na rozhraní mezi kapalinou a vzduchem. Mezifázové napětí je definováno jako napětí na rozhraní mezi dvěma nemísitelnými kapalinami. Obě veličiny se vyjadřují v jednotkách mN/m.
Stanovení povrchového a mezifázového napětí vychází obecně z evropské technické normy ISO 304. Povrchové napětí se stanoví jako minimální síla potřebná k odtržení zkušebního tělíska (kroužku nebo destičky) od hladiny roztoku. Měření se provádí speciálním siloměrem – tenziometrem (viz obr. 3) při teplotě 20 °C a výsledky jsou uváděny v jednotkách mN/m.
Měřená kapalina se nalije do krystalizační misky o průměru 80 mm a umístí se na stolek tenziometru pod odtrhovací tělísko. Odtrhovacím tělískem používaným ve Zkušební laboratoři TÚPO je platinový kroužek standardních rozměrů.
Zkouška pokračuje zanořením kroužku minimálně 3 mm pod hladinu kapaliny.
Po vytárování siloměru tenziometru se šroubem ručního posuvu stolku pohybuje stolkem směrem dolů a tím se pomalu a plynule vytahuje kroužek až do odtrhnutí od hladiny měřené kapaliny. Na displeji přístroje se přitom kontinuálně zaznamenává aktuální a maximální měřená hodnota síly.

Popis zkoušky stanovení mezifázového napětí
Na roztok pěnidla, do kterého je vtlačeno zkušební tělísko, se nalije opatrně vrstva cyklohexanu. Nesmí dojít ke kontaktu mezi prstencem a cyklohexanem. Po ustálení šesti minut se změří napětí mezi vrstvami (schéma viz obr. 1b) stejným postupem jako při stanovení povrchového napětí.
Přitom je důležité dodržení čistoty odtrhovacího tělesa. Aby nebyly výsledky ovlivněny nečistotami z předcházejících měření, je před každým stanovením platinový kroužek očištěn v rozpouštědlech různé polarity a nakonec vyžíháním plynovým hořákem (viz obr. 2b).

Popis výpočtu součinitele rozprostření
Součinitel rozprostření (S) je číselná hodnota, která uvádí schopnost jedné kapaliny samovolně se rozprostřít na povrchu jiné kapaliny.

Součinitel rozprostření mezi pěnotvorným roztokem a cyklohexanem se vypočítá podle rovnice:

S = Tc - Ts - Ti
kde:
S = součinitel rozprostření v mN/m
Tc = povrchové napětí cyklohexanu stanovené v jednotkách mN/m
Ts = povrchové napětí pěnotvorného roztoku v mN/m
Ti = napětí mezi vrstvami pěnotvorného roztoku a cyklohexanu v mN/m.

U filmotvorných roztoků pěnidel je zaveden normativní požadavek stanovení součinitele rozprostření. Pokud je dodavatelem pěnidlo deklarováno jako „filmotvorné“, musí podle ČSN EN 1568 vykazovat pozitivní součinitel rozprostření na cyklohexanu.

Vyjádření a interpretace výsledků
Výsledky stanovení povrchového a mezifázového napětí jsou vyjádřené v jednotkách mN/m s odhadem rozšířené nejistoty stanovení (U) odpovídající intervalu spolehlivosti 95 % (zhruba 0,2–0,5 mN/m). Výsledkem součinitele rozprostření (S) je bezrozměrná hodnota.

Experimentální část
1. Srovnávací experimenty prováděné s běžnými prostředky na mytí nádobí
Obecně platí, že s koncentrací detergentu významně klesá povrchové napětí roztoku. Z obr. 4 je vidět, že už při koncentraci detergentu 0,5 % a více se již povrchové napětí téměř nemění. Z této závislosti vyplývá, že koncentrace pracovních pěnotvorných roztoků hasicích pěn, ředěných na 1 až 6 % pěnidla, jsou dostatečné.

Obr. 4 Závislost PN na koncentraci2. Přehled výsledků stanovení tenziometrických charakteristik prováděných za podmínek ČSN EN 1568
Metody stanovení povrchového napětí () a součinitele rozprostření (S) byly ověřovány na souboru vybraných pěnidel a jejich pěnotvorných roztoků různých koncentrací. V tab. 1 je uveden přehled naměřených hodnot.

3. Ověření vlastností pěnidel v reálných podmínkách, čili závislost výsledků povrchového napětí a S na stupni tepelné degradace pěnidla
Důležitým hlediskem spojeným s užitím pěnidel je možnost zhoršení jejich užitkových vlastností v průběhu jejich skladování. Obecně je v normách uveden zjednodušený nebo zkrácený cyklus některých zkoušek, které se provádí za účelem průběžné kontroly kvality dlouhodobě skladovaných pěnidel. Protože ale ČSN norma nepředepisuje stanovení povrchového napětí a S s ohledem na stárnutí pěnidla, rozhodli jsme se tyto hodnoty na vybraných vzorcích experimentálně ověřit.

Zrychlené stárnutí pěnidel
Koncentráty pěnidel byly před přípravou pěnotvorných roztoků podrobeny zrychlenému stárnutí při vyšší teplotě. K těmto zkouškám byly připraveny dvě řady degradovaných koncentrátů ve dvou různých stupních stárnutí. Řada A představuje pěnidla po sedmidenní teplotní degradaci při 60 °C (odpovídá normativnímu způsobu vysokoteplotní kondicionace pěnidla stanovené před provedením některých zkoušek podle ČSN EN 1568). Řada B byla pěnidla degradovaná celkem 14 dní, z toho jeden týden při 60 °C a jeden týden při zvýšené teplotě 80 °C.

4. Ověření vlastností pěnidel v reálných podmínkách, čili závislost výsledků tenziometrických stanovení na zkušební teplotě
Důležité výsledky poskytuje i srovnávací stanovení povrchového napětí a S za různých teplot. Uvědomíme­ li si skutečnost, že reálné teploty při použití pěnidel v průběhu hašení jsou značně vyšší než normou předepsaná zkušební teplota 20 °C, pak bude jistě zajímavé zjistit, jak zvýšená zkušební teplota může ovlivnit výsledky stanovení, a tudíž i reálné filmotvorné vlastnosti vyrobené pěny. Proto byl zkoumán vliv zkušební teploty na výsledky tenziometrických stanovení v rozmezí teplot 20 až 35 °C. Pro temperaci pěnotvorných roztoků a cyklohexanu na vyšší teploty byla použita horkovzdušná sušárna s teplotní regulací.

5. Ověření závislosti výsledků tenziometrických stanovení na iontové síle vody použité k naředění pěnotvorného roztoku
V evropské legislativě se připravují změny ve způsobu přípravy pěnotvorných roztoků pro zkoušky pěnidel. Z nich lze očekávat, že i u nás by PR pro zkoušky pěnidel neměly být nadále připravovány z destilované vody jako doposud, ale z roztoků solí simulujících buď pitnou, případně mořskou vodu. Proto jsme v rámci testování tenziometrických metod provedli i řadu porovnávacích měření s pěnotvorným roztokem pěnidla STAMEX AFFF F-15 (3 %) vyrobených z vody s různou koncentrací solí. Výsledky zkoušek uvedené v tab. 4 napovídají, jakým způsobem bude koncentrace solí ve vodě, použité k přípravě pěnotvorného roztoku, ovlivňovat hodnoty jeho povrchového napětí a koeficientu rozprostření.

Závěr
Metody k hodnocení povrchového napětí a součinitele rozprostření pěnotvorných roztoků připravené v rámci řešení výzkumného projektu OVV TÚPO jsou zařazeny mezi akreditované zkušební postupy Zkušební laboratoře TÚPO pro účely kontroly kvality a certifikace nových pěnidel zaváděných do používání v jednotkách HZS ČR. V experimentální části byla prezentována závislost výsledků stanovení na stupni tepelné degradace pěnidla, na zkušební teplotě a na koncentraci solí ve vodě použité k přípravě pěnotvorného roztoku. Z výsledků porovnávacích zkoušek vyplývá, že všechny zkoumané vlivy na přípravu pěnotvorného roztoku a podmínky při provádění zkoušek jsou zanedbatelné.

Tab. 1 Souhrnná tabulka výsledků naměřených na vybraných pěnidlech

Tab. 2 Závislost naměřených hodnot na stupni degradace pěnidla

Tab. 3 Závislost naměřených hodnot na zkušební teplotě

Tab. 4 Závislost naměřených hodnot iontové síli použité ředicí vody

Ing. Milan RŮŽIČKA, kpt. Ing. Romana FRIEDRICHOVÁ, Ph.D., Technický ústav požární ochrany

Během pár vteřin dokáží identifikovat nejen výbušninu, ale i osoby, které s ní přišly do kontaktu, a místa, kde byla uložena. Nové detektory schopné zachytit ultra­ stopová množství výbušnin zařazuje do své výbavy Institut ochrany obyvatelstva a některé další specializované složky integrovaného záchranného systému (IZS). Tato technologie otevírá nové možnosti v boji s terorismem a umožňuje efektivnější ochranu obyvatelstva a složek zasahujících u mimořádných událostí.

Nárůst hrozby terorismu je realitou současného geopolitického vývoje v rámci evropského regionu. Na internetu lze nalézt návody na přípravu explozivních materiálů ze snadno dostupných surovin. Takové výbušniny jsou jen obtížně odhalitelné, ale mají zásadní ničivý potenciál. Nástražná výbušná zařízení (NVS) jsou proto spolu s využitím ručních palných zbraní na špičce žebříčku nejvyužívanějších prostředků terorismu.

Složky IZS jsou si vědomy této hrozby, a proto byla v rámci katalogu typových činností IZS vypracována typová činnost STČ 03/IZS „Hrozba použití NVS nebo nález NVS, podezřelého předmětu, munice, výbušnin a výbušných předmětů“. Tento dokument popisuje řetězec činností spolupracujících složek v případě nálezu, nebo podezření z nálezu explozivního materiálu.

Hlavním smyslem zavádění ultra­ stopových detektorů výbušnin je rychlá identifikace takových hrozeb. Specializované složky mohou rychle a nedestruktivně potvrdit podezření nálezu výbušniny, a to bez nutnosti manipulace s podezřelým předmětem. Stejně tak může ale detektor sloužit i k namátkové identifikaci hrozby tam, kde nepanuje podezření a mohla by být skrytá výbušnina přehlédnuta.

Ultra­ stopová citlivost přístroje umožňuje odhalení tzv. sekundární kontaminace; tedy odhalení nejen samotného explozivního materiálu, ale i povrchu, který s výbušninou přišel do styku. Přístroj tak může zjistit přítomnost výbušniny v zavazadle pouhým stěrem jeho povrchu, bez nutnosti zavazadlo otevírat a riskovat tak spuštění exploze. Rovněž může detektor identifikovat stopy výbušniny na rukou osoby, která s výbušninou v minulých hodinách manipulovala anebo ji má stále u sebe a snaží se ji skrýt. To může mít obrovský potenciál při odhalování příprav teroristického útoku, nebo při ochraně kritické infrastruktury a osob.

Systém detekce pracuje na principu zhášení a excitace fluorescenčního záření při kontaktu molekul výbušniny s receptorem chemického senzoru. Receptory jsou umístěny v polymerním řetězci a aktivace jediného receptoru dokáže aktivovat celý řetězec. Tímto technologickým řešením je dosaženo dosud nevídané citlivosti přístroje. Konkrétně se jedná o přístroje typové řady Fido X2 a Fido X3 od společnosti FLIR.

Nejlepším prostředkem pro odhalování skrytých výbušnin jsou speciálně cvičení psi. Jejich univerzálnost, citlivost a adaptabilita jsou nepřekonatelné a přístroje ultra­ stopové detekce nemají v blízké budoucnosti potenciál je nahradit. Při správném přístupu se však mohou tyto dvě metody vzájemně doplňovat a v omezené míře i zastupovat.

Základní omezení využití psů pramení z jejich biologické podstaty. Jedná se o živé tvory, a proto je téměř nemožné plně obsáhnout a popsat faktory ovlivňující jejich výkonnost. Mohou být rozptýleni takřka libovolnou biologickou potřebou, hlasitým zvukem, ostrým světlem či nepřirozeným pachem. Psi dokáží udržet pozornost jen omezeně dlouhou dobu, podléhají únavě a mohou se začít nudit. Mohou zapomínat a fyzické nepohodlí drasticky snižuje jejich efektivitu. Vzhledem k jejich úzké vazbě na psovoda mohou být silně ovlivněni jeho náladami a očekáváním. V neposlední řadě je třeba si uvědomit, že jsou to oddaná zvířata, která nadšeně pomáhají svým psovodům, ale neuvědomují si rizika spojená s vyhledáváním explozivních materiálů.

Efektivita přístroje je však zcela závislá na správné a systematické práci operátora. Je proto nutné, aby s přístroji pracoval vyškolený a zkušený personál, který dokáže plně využít potenciál přístroje k záchytu ultra­ stopových množství výbušnin.

Stejně jako jakákoliv jiná metoda detekce výbušnin i tato technologie podléhá falešným signálům. Přístroj může určit neškodnou látku jako výbušninu, ale také může neodhalit tu skutečnou. Potýkáme se tak s možností nepříjemného falešného poplachu, ale i fatálními následky v případě, kdy selžeme v odhalení nebezpečné výbušniny. Přestože se zdá, že tato technologie falešným signálům podléhá jen velmi málo (méně než jiné metody detekce výbušnin), je nezbytné brát tuto možnost v potaz a nespoléhat se při zásazích výhradně na informace z detektorů. Podrobný výzkum v tomto směru právě probíhá.

Nevýhodou nově zaváděných systémů ultra­ stopové detekce je poměrně vysoká pořizovací cena. Přes nesporné výhody tedy není reálné, že by se detektory v blízké době staly běžným vybavením jednotek požární ochrany. Detektory jsou ale snadno přepravitelné a mohou být v rámci hodin k dispozici kdekoli po republice. Přístroj tak představuje významný posun v efektivitě ochrany obyvatel před hrozbou terorismu a kriminální činnosti spojené s použitím výbušnin.


kpt. Ing. Karel MUSIL, Institut ochrany obyvatelstva, foto autor
 

„Spolupráce IZS při mimořádných událostech a katastrofách – cvičení versus realita“ zněl název mezinárodního kongresu, který se uskutečnil 1. března 2017 v kongresových prostorách hotelu Myslivna v Brně. Akci uspořádalo Koordinační středisko medicíny katastrof při Fakultní nemocnici Brno. Odborným garantem bylo MV­ generální ředitelství HZS ČR.

Hlavními tématy jednání kongresu byly mimořádné události a katastrofy, psychologické dopady a humanitární pomoc. Ústředním motivem byla cvičení IZS, jak velký je jejich přínos, zda může simulace nahradit opravdové pacienty a jestli je zapotřebí zapojovat do cvičení všechny záchranné složky. Své příspěvky prezentovali lékaři, záchranáři, hasiči a krizoví manažéři.

Vzdělávání a výcvik
První blok přednášek zahájil plk. Dr. Ing. Zdeněk Hanuška z MV­ generálního ředitelství HZS ČR, který připomenul pětadvacetiletý rozvoj integrovaného záchranného systému, dnes čítajícího 357 složek. Spolupráce složek a správních úřadů vyžaduje koordinaci po stránce taktické, operační i strategické, která se daří kromě jiného také prostřednictvím celého souboru typové činnosti (15 STČ) složek IZS při společném zásahu a pravidelně pořádaných taktických a prověřovacích cvičení. Cvičit by se mělo v terénu i ve štábu (například svolávání členů krizového štábu). U každého cvičení je důležitá příprava, která by neměla trvat příliš dlouho, aby plynule cvičili stále stejní lidé. Velmi užitečné je vyhodnotit celý proces. Jak dobrá byla příprava, jestli cvičení splnilo původní záměr, jakých chyb by se měli účastníci při skutečném zásahu vyvarovat a co je nutné ještě zdokonalovat.

Prof. Leoš Navrátil z Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT konstatoval, že je nezbytné seznamovat studenty s pojmy z oboru ochrany obyvatelstva, jako například co jsou látky CBRN nebo co tvoří integrovaný záchranný systém. Vzhledem k přibývajícím současným hrozbám teroristických útoků a sociálních konfliktů, a také z důvodu změny klimatu stále roste význam urgentní medicíny a medicíny katastrof. Bude proto nutné zavést na lékařských a zdravotnických fakultách předmět urgentní medicína a medicína katastrof a také organizovat praktické seznamování mediků s činností zdravotnické záchranné služby. Také veřejnost by měla být lépe informována o reálné pracovní náplni zdravotnických záchranářů a lékařů.

Spolupráce složek
Mgr. Karel Koubaze ZZS Královéhradeckého kraje referoval o spolupráci složek IZS při zásazích v obtížně dostupném terénu, například při lavinových nehodách, o využívání speciálních leteckých činností tam, kde není možné s vrtulníkem přistát, jako je záchrana pacienta v podvěsu a slaňování záchranářů z výšky nebo nad volnou hloubkou. Letecká záchranná služba Královéhradeckého kraje v takových případech nejčastěji spolupracuje s Horskou službou ČR, oblast Krkonoše a oblast Orlické hory a při úrazech turistů a horolezců také se Skalní záchrannou službou Českého červeného kříže.

Ing. Radim Pavlica z Horské služby ČR, oblast Beskydy, hovořil o nasazení záchranářů horské služby při lavinovém neštěstí, pádu letadla (pád letadla v Jizerských horách a pád větroně v Krkonoších), dopravní nehodě na horské cestě, požáru horské chaty nebo poruše lanovky a o spolupráci s leteckou záchrannou službou v těchto případech. Při společných zásazích musejí být obě složky sehrané, stále doplňují vybavení a zdokonalují práci s lanem a karabinami, secvičují záchranu v podvěsu, komunikaci s pilotem, slaňování (i přes hranu), používání palubního jeřábu, přistání a práce v šikmém terénu, v hustém porostu i za nepříznivého počasí (mlha, inverze, nárazový vítr). Od 1. ledna 2017 došlo ke změně provozovatele letecké záchranné služby, kterým se stala v Moravskoslezském kraji rakouská firma Helikopter Air Transport, G.m.b.H. (HAT).

O spolupráci složek IZS při záchraně osob ze zřícených objektů hovořil Ing. Oldřich Klégr z HZS hl. m. Prahy. Příčinami zhroucení konstrukce objektu bývají povodně, sesuvy půdy nebo zemětřesení, ale také poruchy technologií, neodborně postavená budova, dopravní nehody, důlní činnost atd. Vyprošťování zavalených osob probíhá převážně v prostoru, který hasiči vytýčí a označí jako nebezpečnou zónu. Kromě hasičů jsou k zásahu povoláni kynologové se služebními psy, policisté odkloní dopravu a nevpustí nepovolané osoby, správce vodovodní sítě zajistí, aby zavalené osoby neutonuly, plynárenská společnost odpojí přívod plynu, statik posoudí zbytky konstrukce a monitoruje jejich stabilitu, stavební společnost je případně zpevní, státní správa poskytne lidem bez přístřeší náhradní ubytování. Zdravotničtí záchranáři přebírají od hasičů raněné na dohodnuté místo pro shromaždiště. Veškerou činnost koordinuje štáb velitele zásahu zřízený v blízkosti místa zásahu, který je v kontaktu s operačními středisky jednotlivých složek a také rozhoduje o informacích sdělovaných mediím.

S informačním systémem MicroRescue, který nese krycí název Hromada, seznámil plk. Ing. Oldřich Volf, Ph.D., z HZS Karlovarského kraje. Systém používají Karlovarští v Informačním centru IZS pro řešení mimořádných událostí s hromadným postižením osob. Jsou do něho zaregistrováni účastníci události tak, aby o nich byly k dispozici informace pro Policii ČR, zdravotníky a další záchranné složky, ale také pro příbuzné, kteří hledají své rodinné příslušníky v nemocnicích a evakuačních centrech. Aplikace nabízí možnost zaznamenat, kam byla každá z osob převezena. U osob v bezvědomí jsou zadávány identifikační znaky (popis, tetování). Informace o zdravotním stavu osob se po telefonu nesdělují. Zprávu o úmrtí oznamuje příslušník Policie ČR.

Nehoda autobusu s cizími státními příslušníky
Řešení nehody autobusu s francouzskými studenty katolického gymnázia, k níž došlo u Rokycan na dálnici D5 v Plzeňském kraji v roce 2013, zaujalo již některé předchozí odborné konference. Mjr. Ing. Jan Hora z HZS Plzeňského kraje se zaměřil na vyprošťování osob z autobusu a jeho zajištění proti požáru, na pomoc zdravotníkům při třídění raněných (40 raněných, z toho čtyři těžce, jedna mrtvá studentka), jejich přenášení do sanitních vozidel a vrtulníků, evidenci všech cestujících, kdy ztotožnění raněných bylo komplikované. Nezraněné studenty odvezli do evakuačního střediska, zajišťovali tlumočení, zavazadla a osobní věci, které posbírali v autobusu a kolem místa nehody, zaevidovali a uložili v zařízení Policie ČR. Posttraumatickou intervenční péči a psychosociální pomoc zajišťovaly v nemocnicích i v evakuačním centru Policie ČR, Český červený kříž a Diecézní charita. Francouzská ambasáda informovala rodiče studentů a strážníci městské policie v Plzni obdrželi základní údaje o umístění studentů, aby informovali příbuzné po příjezdu do města. Na vodním toku Klabavka, kam unikly provozní náplně z havarovaného autobusu, instalovali hasiči norné stěny a sorpční hady.

Psychosociální podpora
Mgr. Iveta Nováková Knižková ze ZZS Královéhradeckého kraje popsala cvičení Amok Fortuna Aréna 2016, při němž byl simulován útok aktivního střelce na hokejovém zápase. Asi 900 diváků prchalo ze stadionu. Ranění (figuranti) potřebovali informace a vysvětlení toho, co se děje, co je s příbuznými a přáteli, a potom teprve zajištění fyzických potřeb a zdravotní péči. Podpora se dostává i nezraněným, svědkům a rodinným příslušníkům. I figuranti, kteří věděli, že jde o pouhé cvičení, byli vděční za psychickou pomoc (držení za ruku, vědomí, že jsou v bezpečí). Po skončení zásahu se uskutečnil debriefing záchranářů.


Mgr. Zuzana CIKHARTOVÁ, foto autorka

Na základě kontroly provedené Ministerstvem zdravotnictví České republiky (MZ) u Odboru správních činností ve zdravotnictví a sociální péči Magistrátu hl. m. Prahy (SCZ MHMP) byl ministerstvem vznesen požadavek na zpracování analýzy zdravotních rizik pro území hl. m. Prahy. Vlastní analýza byla tvořena v souladu se zadáním MZ, tj. předpokládaly se vždy nejhorší možné následky jednotlivé mimořádné události. Metodika s konkrétním zadáním a parametry včetně doporučených výpočtových vzorců však nebyla k dispozici, proto se SCZ MHMP obrátil na Hasičský záchranný sbor hl. m. Prahy (HZS hl. m. Prahy), který obdobný, nikoli však stejný, proces průběžně realizuje v podobě analýzy ohrožení pro území hlavního města.

Pracovní skupina
Jelikož složitost daného tématu vyžadovala komplexní řešení, byla po vzájemné shodě tehdejším primátorem hl. m. Prahy ustavena pracovní skupina zahrnující zástupce SZC MHMP, HZS hl. m. Prahy, Zdravotnické záchranné služby hl. m. Prahy (ZZS hl. m. Prahy) a Ústřední vojenské nemocnice – Vojenské fakultní nemocnice Praha (ÚVN). Při prvním setkání pracovní skupiny proběhla diskuze ohledně celkového pojetí analýzy zdravotních rizik tak, aby byl výsledný dokument včetně vlastních výstupů pokud možno faktický, smysluplný a zohledňoval i další související faktory (reálné zkušenosti HZS hl. m. Prahy, síly a prostředky ZZS hl. m. Prahy, kapacity určených poskytovatelů zdravotních služeb atd.), a to za dodržení výchozích kritérií stanovených MZ.

Primární cíle analýzy
Pracovní skupina si vytýčila následující cíle své činnosti:

• stanovit expertní odhad počtu usmrcených nebo zraněných v důsledku mimořádné události nebo krizové situace za využití výpočtového modelu;
• vytvořit přehledný systém vybraných poskytovatelů zdravotních služeb s ohledem na jejich lůžkové kapacity, specializaci a specifika při vzniku mimořádné události nebo krizové situace, a také s přihlédnutím na vygenerovaná zdravotní rizika;
• zmapovat chybějící lůžkové kapacity podle typu události.

Zpracování předmětné analýzy bylo rozděleno do dvou fází. Při tvorbě analýzy a zjištění jejích výstupů bylo pracovní skupinou navrženo zabývat se výhledově ještě dalšími dvěma fázemi.

Fáze první: Identifikace hrozeb a stanovení počtu zasažených osob
V první etapě analýzy byla vytipována skupina hrozeb, které mají potenciál způsobit mimořádnou událost velkého rozsahu se závažnými dopady na životy a zdraví obyvatelstva. Jako podklad posloužila analýza ohrožení využitá při zpracování Krizového plánu hl. m. Prahy a Havarijního plánu hl. m. Prahy, která byla dále rozpracována s důrazem na požadovaný účel. Takto byl vytvořen rejstřík 35 hrozeb. Specifickým typem závažné mimořádné události byl únik nebezpečné chemické látky ze stacionárního zdroje. V tomto případě jsou scénáře pro jednotlivé objekty natolik odlišné, že musely být rozpracovány individuálně a rejstřík tak rozšířily o dalších 34 položek na celkových 69 hrozeb.

Zatímco stanovení zájmové skupiny hrozeb byl pro zúčastněné relativně známý proces, stanovení jejich zdravotních následků vyžadovalo podstatně více invence. Prvním krokem bylo zjištění předpokládaného počtu osob zasažených konkrétním typem mimořádné události z rejstříku. Tato hodnota vycházela z plošného rozsahu události, který stanovila pracovní skupina na základě podkladů ze skutečných událostí v České republice i v zahraničí a pro úniky nebezpečných chemických látek si vypomáhala běžně využívanými modelovacími nástroji. Druhou vstupní hodnotou byla hustota zalidnění s ohledem na místní podmínky, zejména na přítomnost objektů s vysokou koncentrací osob. Z takto stanoveného počtu potenciálně zasažených osob bylo dále nutné stanovit rozsah poškození jejich zdraví. Zde byla zvolena dvojí kategorizace, a to podle závažnosti poškození zdraví na oběti na životech, těžká zranění, střední zranění, lehká zranění a osoby bez následků. Druhá, výrazně širší, škála stanovovala druh poškození zdraví, tedy například mechanická poškození, popáleniny, intoxikace apod. Počet potenciálně zasažených osob rozřazených do jednotlivých kategorií byl stanovován klíčem voleným podle statistických údajů, pokud byly k dispozici, případně expertním odhadem, pokud k dispozici nebyly. Zde se uplatnily zejména zkušenosti zástupců ZZS hl. m. Prahy a ÚVN, získané při nejrůznějších typech řešených mimořádných událostí.

Fáze druhá: Zmapování lůžkové kapacity vybraných poskytovatelů zdravotních služeb a její začlenění do výpočtového modelu → mapování chybějící lůžkové kapacity
Dalším nezbytným krokem bylo srovnání získaných dat s reálnou kapacitou příjmu takto zasažených osob v poměrně krátkém čase. K tomu účelu bylo osloveno dvanáct poskytovatelů akutní lůžkové péče a jeden poskytovatel následné lůžkové péče, zařazených v Krizovém plánu hl. m. Prahy, s požadavkem na identifikaci reálně uvolnitelné lůžkové kapacity při hromadném neštěstí a průchodnost urgentního příjmu a ambulancí za 24 hodin. Zdravotnická zařízení zároveň rozlišovala pacienty na dětské a dospělé a podle své specializace. Tyto informace byly využitelné zejména pro ZZS hl. m. Prahy (např. možnost ošetření popálenin, traumata dlouhých kostí apod.).

Závěrem
V návaznosti na uvedené a na základě získaných dat vytvořily pracovnice SCZ MHMP souhrnné přehledy se zaměřením na lůžkovou kapacitu a typ poranění, které je daný poskytovatel zdravotních služeb schopen léčit. V přehledech územních rizik s kvalifikovaným odhadem zasažených osob (zpracováno HZS hl. m. Prahy) pak byly údaje ohledně lůžkové kapacity a celkové „průchodnosti“ ošetřených v intervalu 24 hodin sloučeny, kdy výsledným rozdílem těchto hodnot byl dán kladný/záporný orientační údaj dostatečné/chybějící lůžkové kapacity na území hl. m. Prahy. Výstup obsahuje i celkový přehled uvolnitelné lůžkové kapacity v závislosti na typu poškození zdraví.

Zpracovaná analýza poukázala na relativně dostatečnou kapacitu zdravotnických zařízení pro většinu identifikovaných hrozeb, za což Praha vděčí nadstandardnímu pokrytí svého území sítí zdravotnických zařízení, ovšem pouze pro dospělé pacienty. Očekávanou výjimku, kde kapacity již nestačí, tvoří zejména hrozby nejzávažnějšího charakteru, u nichž však existuje nízká pravděpodobnost vzniku, jako jsou zvláštní povodně, teroristický útok za použití CBRN látek, nebo rozsáhlá epidemie vysoce nakažlivé choroby. Specifickým případem byla některá úzce specializovaná pracoviště s nedostatečnou kapacitou, kterou nelze, ať již z personálních nebo technických důvodů, navýšit bez vynaložení značných finančních nákladů. Možné uvolnění finančních prostředků k posílení takových pracovišť je předmětem probíhající diskuze.

Fáze třetí a čtvrtá
V současné době se pracovní skupina zaměřuje na realizaci fáze tři a výhledově fáze čtyři. Fází tři se rozumí navázání spolupráce s dotčenými subjekty v rámci Středočeského kraje v oblasti havarijního plánování (aktualizace Traumatologického plánu hl. m. Prahy). V případě, že by byla obdobná analýza zpracována i ve Středočeském kraji, byla by v případě aktivace traumatologického plánu reálnější spolupráce mezi hl. m. Prahou a Středočeským krajem při řešení mimořádných událostí.

Závěrečnou fází by v ideálním případě byla implementace analýzy v podmínkách ostatních krajů pro komplexní systém zmapování zdravotních rizik na území České republiky, která se ovšem neobejde bez spolupráce s příslušnými ministerstvy (MZ a Ministerstvo vnitra). Fáze tři a čtyři jsou prozatím pouze výhledové a zajisté budou podmíněny rozsáhlou diskuzí mezi všemi zúčastněnými subjekty.

mjr. Mgr. Michal FRIEDRICH, kpt. Mgr. Barbora PÁLKOVÁ, HZS hl. m. Prahy, Bc. Jana BŽOŇKOVÁ, Magistrát hl. m. Prahy

Databáze nebezpečných látek pro mobilní zařízení (dále jen „databáze“) je aplikace pro mobilní telefony a tablety s operačním systémem Android (verze 4.0 nebo vyšší). Databáze je provozována v neomezené multilicenci pro Hasičský záchranný sbor ČR (HZS ČR) a je určena zejména pro mobilní zařízení velitelů a techniků chemické služby v operačním řízení na místě mimořádné události.

Obr. 1	Obr. 2	Obr. 3

Vlastníkem databáze je akciová společnost OKsystem, a.s., která podle smlouvy databázi do konce roku 2020 spravuje a čtvrtletně aktualizuje v souladu s měnící se legislativou a požadavky HZS ČR. Obsah databáze je kompletně v českém jazyce. Po stažení databáze z internetu (formát APK), instalaci a její aktualizaci jsou veškeré funkce databáze dostupné offline.

Databáze obsahuje údaje o klasifikaci a vlastnostech více než 9 500 nebezpečných látek. Hlavní zdroje pro výběr látek v databázi zahrnují následující předpisy (v platném znění):
a) ADR – Evropská dohoda o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí,
b) RID – Řád pro mezinárodní železniční přepravu nebezpečných věcí,
c) nařízení (ES) č. 1272/2008, o klasifikaci, označování a balení látek a směsí.

Databáze disponuje prediktivním vyhledáváním s logickým tříděním hledaných výrazů (obr. 1). Databáze umožňuje vyhledávání látek podle systematických, semisystematických, triviálních a komerčních názvů v českém, anglickém a německém jazyce. Kromě názvů lze látky vyhledávat pomocí registračního čísla CAS, čísla ES, čísla UN, indexového čísla, sumárního nebo funkčního vzorce.

Po kliknutí na hledaný výraz se zobrazí veškeré informace o dané látce. Informace jsou tříděny ve 12 záložkách – Identifikace, CLP, Přeprava, Vlastnosti, TRINS, ERG, ERIC, Hašení, První pomoc, Toxicita, Ekotoxicita a Legislativa. V pravém horním rohu je možné vložit k nebezpečné látce osobní poznámku, která je viditelná pouze na konkrétním zařízení (obr. 2).

V pravém dolním rohu je u záložek s větším informačním obsahem zobrazen červený symbol (obr. 2). Po kliknutí na symbol je pro rychlejší orientaci rozbalen obsah záložky, který odkazuje na jednotlivé oddíly záložky (obr. 3).

V záložce Identifikace jsou uvedeny identifikátory látky – registrační číslo CAS, číslo ES, číslo UN, indexové číslo, Hazchem kód, Kemlerův kód, funkční a sumární vzorec.

Záložka CLP obsahuje výstražné symboly CLP, signální slova, kódy tříd a kategorie nebezpečnosti, věty o nebezpečnosti (H­ věty), pokyny pro bezpečné zacházení (P­ věty). V záložce Přeprava jsou zobrazeny bezpečnostní značky podle ADR a RID, identifikační tabulka s Kemlerovým kódem a UN číslem. Záložka disponuje dalšími informacemi pro silniční, železniční, leteckou nebo námořní přepravu.

Záložka Vlastnosti poskytuje základní fyzikálně­ chemický popis látky – slovní hodnocení vzhledu látky, bod tání, bod varu, hustotu, molární hmotnost, dolní a horní mez výbušnosti, relativní hustotu par, tenze par, teplotu vznícení, teplotu vzplanutí, kritickou teplotu a rozpustnost. V případě, že látka nevykazuje danou fyzikálně­ chemickou vlastnost, je zde místo parametru uveden důvod jeho absence, např. pro inertní plyny nelze uvést dolní a horní mez výbušnosti.

V záložce TRINS jsou odkazy na společnosti, které jsou schopny poskytnout v případě mimořádné události s výskytem nebezpečné látky odbornou radu i praktickou pomoc. Společnosti jsou tříděny podle stupně pomoci 1, 2 nebo 3 (1 – telefonická porada, 2 – porada na místě, 3 – praktická pomoc). U společností je uvedena adresa, telefon, fax a dosažitelnost.

Záložka ERG obsahuje informace o požárním a zdravotním nebezpečí, bezpečnostní opatření a opatření při úniku, doporučené osobní ochranné prostředky, informace pro evakuaci a hašení, např. pokyny pro manipulaci a chlazení tlakových lahví. Záložka ERIC obsahuje některé informace uvedené v záložkách ERG, Hašení a První pomoc. Záložka je navíc doplněna o další informace, např. opatření při překládání látky z havarovaného do náhradního zařízení či opatření po zásahu před opuštěním zóny ohrožení.

V záložce Hašení jsou slovně uvedeny a hodnoceny důležité vlastnosti látky, např. hořlavost, reaktivita, chemické reakce, tenze par, hustota par vůči vzduchu a jejich mísitelnost a výbušnost se vzduchem. Dále jsou v záložce uvedeny pokyny pro hašení s doporučenými hasebními prostředky, opatření v místě havárie a postupy při likvidaci. Na konci záložky je uveden a vysvětlen Hazchem kód. V případě hořlavých kapalin je uvedena třída hořlaviny podle ČSN 65 0201.

Záložka První pomoc popisuje zdravotní ohrožení při kontaktu s látkou a příznaky intoxikace, postupy pomoci při popálení, inhalaci, zasažení kůže, očí a otravě zažívacího traktu. Rovněž obsahuje obecná pravidla a postupy první pomoci, např. při ukládání do stabilizované polohy či postup při ztrátě vědomí.

V záložce Toxicita je uveden faktor přepočtu koncentrace látky ve vzduchu pro převod z mg/m3 na ppm při teplotě 25 °C a tlaku 100 kPa. Záložka obsahuje hodnoty havarijních přípustných koncentrací (HPK-10 a HPK-60) a havarijních akčních úrovní (HAU-20 a HAU-120). V návaznosti na nejednotnost v pojetí expozičních limitů jsou v záložce také uvedeny limity ERPG 1, 2, 3 (Emergency Response Planning Guidelines) AEGL 1, 2, 3 (Acute Exposure Guideline Levels) a IDLH (Immediately Dangerous to Life or Health). Záložka Ekotoxicita poskytuje výsledky testů LC50 a LD50. V záložce Legislativa je uveden přípustný expoziční limit (PEL) a nejvyšší přípustná koncentrace (NPK­ P). Záložka obsahuje rovněž právní předpisy, ve kterých je daná látka zmíněna.

Hlavní přednosti databáze spočívají v jednoduchém intuitivním ovládání s přehledným uživatelským rozhraním, které umožňuje snadnou orientaci v textu a okamžitý přístup k informacím. Databáze tak může pomoci k rychlému rozhodování na místě mimořádné události při výskytu nestandardní nebezpečné látky.


kpt. Ing. Jiří MATĚJKA, MV­-generální ředitelství HZS ČR