FOTOGALERIEVe čtvrtek 3. srpna 2017 v 13:51 hodin vyjeli hasiči z Tachova do obce Horní Dvorce k dopravní nehodě motocyklu a osobního auta.

Motorka byla srážkou odmrštěna na zaparkované OA a přívěsný vozík.

Posádka osobního auta vyvázla bez zranění. Motorkáře i jeho spolujezdkyni hasiči pomohli zdravotníkům ošetřit a při jejich transportu. Řidiče odvezla sanitka, se zraněnou ženou odletěl do nemocnice vrtulník LZS.

.

.

.

.

PODĚKOVÁNÍ MANŽELŮ ŠPEŤKOVÝCH VŠEM ZÁCHRANNÝM SLOŽKÁM ZA POMOC PŘI NEHODĚ VE VELKÝCH DVORCÍCH

Dobrý den,

Foto při odjezdu z Prahynejsem žádný spisovatel, ale událost z minulého týdne mne donutila sednout a napsat tento dopis. S manželkou jsme si před lety vysnili dovolenou na motorce do francouzského Carnacu.

V loňském roce jsme tento motovýlet začali plánovat. Koupili jsme si na cestu pohodlného maxiskůtra (v 57 letech chce člověk už přeci jen trochu pohodlí), posháněli vybavení na takovou cestu a také kamarády – manželský pár, který se na cestu vydá s námi.

3. 8. v 10 hodin naše cesta začala odjezdem z Prahy. Cestu jsme měli rozplánovánu na čtyři dny (cca 400 km denně), potom pár nocí v Carnacu a zase čtyři dny nazpět. Cesta to měla být klidná, kochací, prostě pohoda.

A tak jsme po čtyřech hodinách (cca ve 14 hodin) poklidné jízdy dojeli až do Velkých Dvorců kousek před Přimdou. Tam naše cesta bohužel náhle skončila. Při předjíždění osobního auta nás toto vozidlo, plné místních spoluobčanů, srazilo ze silnice.

Řidičská oprávnění mám již 41 let a nikdy jsem se žádné nehody se zraněním osobně nezúčastnil.

Poslední vzpomínka z jízdy je na bílý bok auta, který se nezadržitelně blížil ke skútru, má snaha vyhnout se mu a zjištění, že už to nejde. Náraz ani pád si nepamatuji, mozek nějak dokáže takové vzpomínky vytěsnit, až to, jak vstávám a zoufale hledám mou paní. Ležela opodál ve svahu a nemohla se pohnout.

Doteď s námi byli andělé.

A teď to, proč vlastně tohle všechno píšu.

Takřka ihned se u nás objevila paní s telefonem u ucha a podle instrukcí zjišťovala stav mé ženy. Několikrát jsem toto dělal při nehodách sám, chtěl jsem i teď pomoci, ale byl jsem jen schopen držet mou paní za ruku.

Během dalších pár minut se začaly dít věci, které jsem ani nestačil vnímat. Příjezd prvního policisty, vzápětí hasičů, záchranka s lékařkou, další policie, snad další hasiči, druhá záchranka, vrtulník a dopravní policie. Možná jsem si někoho dalšího ani nevšiml. Poté odlet mé paní do plzeňské nemocnice a můj odjezd do nemocnice do Stodu. Čas jsem reálně nevnímal, nicméně vím, že vše probíhalo velice rychle, koordinovaně a profesionálně.

Co jsem však vnímal, bylo to, jak nás po celou dobu pozorovaly desítky místních občanů včetně řidiče auta, které nás srazilo, a který se k nám ani jednou nepřiblížil, aby nabídl svou pomoc nebo jen omluvu.

Nehoda pro nás nakonec skončila velmi dobře, já pár pohmožděnin a naražená kostrč, moje paní dopadla o něco hůře – odřeniny, pohmožděniny a oproti strachu z poraněné páteře „jen“ čtyři zlomená žebra. Po pár dnech jsme byli propuštěni do domácího ošetřování.

Chci tedy alespoň touto cestou poděkovat všem lidem, kteří se na naší záchraně podíleli. Prosím předejte tento dopis na místa, kam patří.

JE MOC DOBŘE, ŽE NAŠE ZÁCHRANNÉ SLOŽKY FUNGUJÍ TAK, JAK FUNGUJÍ A ŽE JSOU V NICH TI NEJLEPŠÍ LIDÉ NA SVÝCH MÍSTECH.

Děkujeme všem lidem, kteří v takovýchto situacích nezůstávají neteční, všem policistům, hasičům, záchranářům, lékařům, sestrám i lékařskému personálu. DĚKUJEME VÁM.

V  Praze  9. 8. 2017

                                                                                                                       Mirek a Dana ŠPEŤKOVI