Před 165 lety, 23. března 1853, byl v Praze založen první profesionální sbor na území České republiky
V Praze 23. března roku 1853 sbor obecních starších rozhodl o zřízení sboru pro čištění ulic a požární ochranu. Základem budoucího hasičstva se stali tzv. městští počišťovači.
Základem budoucího hasičstva se stali tzv. městští počišťovači. V roce 1840 bylo u počišťovačské skupiny dvanáct řadových členů a jeden vedoucí. Nalezená zpráva hodnotí situaci před vznikem hasičského sboru v Praze od roku 1839 až po založení hasičstva v roce 1853.
Ve zprávě se porovnávají například náklady spojené se založením hasičské jednotky v roce 1853 s náklady na předchozí činnost počišťovačů. Obsahuje také první nástin práv a povinností hasičů, včetně předpokládaného stavu.
K výročí pražských hasičů byla zprovozněna speciální webová stránka 165.hasicipraha.cz
Z textu je možné vyčíst, že tato zpráva z 23. března 1853 se stala základem pro vydání vyhlášky, kterou pražská obec zřídila sbor městských čistitelů ulic a hasičů ohně, přičemž tento sbor se stal základem dnešního Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy.
V Praze se začal rychle rozrůstat průmysl, a tak není divu, že sílily hlasy požadující zřízení placeného hasičského sboru. V březnu 1853 magistrát rozhodl, že bere do vlastní režie úklid ulic, pro začátek na Malé Straně – v srpnu 1853 pak přijal 30 metařů, jejichž představeným byl jmenován městský dozorce Alois Pasta.
Osm lidí měl vycvičit k obsluze stříkačky, ostatní jako pomocníky při hašení. A první hasičský sbor z povolání v Praze byl na světě.
Velitel Pasta byl následně vyslán na zkušenou do Berlína. Do města, které bylo ve vývoji hasičstva zcela srovnatelné s Prahou. Berlín byl v té době pouze hlavním městem rozvíjejícího se Pruska, profesionální sbor zde byl založen roku 1851.
Velitel Scabell byl schopným organizátorem a Alois Pasta se od něho měl co naučit. Bylo vidět, že své velitelování v Praze bral zodpovědně, ale od počátku měl velké potíže se svými nadřízenými. Navíc brzy rozpoznal, že třicítka lidí je pro město málo a osm k obsluze stříkačky ještě méně.
Všemožně se snažil o zdokonalení výcviku a výstroje; je autorem jednoho z nejstarších hasičských spisů Über Schadenfeuer und Feuerlöschen (O škodlivých požárech a jejich hašení).
Jak dokládají historické dokumenty, sbor se od počátku své působnosti při zdolávání ohňů osvědčil, ale konflikty s magistrátem vyústily až k odchodu velitele Pasty z funkce.
To bylo v době, kdy hasiči, lišící se od metařů červenou páskou na rameni, sídlili v malostranském obecním dvoře v Letenské ulici, kde měli pro sebe vyhrazeno několik místností.
V listopadu 1853 se velení ujal praktikant hospodářského úřadu magistrátu Václav Soukup. Kromě jiných novinek zavedl titul hasební mistr.
Radní v té době přemýšleli, jak zvýšit počet hasičů bez velkých finančních nákladů. Řešení se našlo – zrušily se záložní požární stráže a uvolnění muži mohli posílit řady sboru.
Naráz vyvstal nový problém: kam umístit 68 příslušníků sboru. Místo se našlo ve staroměstském obecním dvoře. A protože v původní stanici zůstalo ně kolik hasičů, vznikla tak ústřední a pobočná stanice.
V té době měl sbor 6 vrchních hasičů, 24 obsluhovatelů stříkaček a 38 hasičů. Protože i nadále platila povinnost zametat ulice, dozor nad metaři vykonávali vrchní hasiči.
Při vzniku požáru měl každý metař za povinnost se dostavit na místo neštěstí. Dále se musel zúčastňovat výcviku a jeden ze dvou volných dnů v týdnu obětovat držení hasičské stráže.
O dnešním vybavení hasičů se těm začínajícím nemohlo však ani zdát. Strojní, chemická a technická služba je v současnosti na vysoké úrovni, přesto na hasičských vozech zůstávají i lopaty a košťata (ženijní nářadí). Nejčetnější zásahy jsou zásahy technické, pomoc u dopravních nehod a ochrana životního prostředí.