POŽÁRNÍ OCHRANA

Požár skladu dřevní hmoty v Nové Cerekvi,
s. 4
Příčina vzniku požáru vozidla Policie ČR v Makedonii,
s. 8
Cesta vyšetřovatelů požáru do Spojených státu amerických - I.,
s. 10
Nový generál u HZS ČR,
s. 15
Den požární bezpečnosti 2018,
s. 16
Nakládání s osobními údaji z pohledu Hasičského záchranného sboru ČR,
s. 17

INTEGROVANÝ ZÁCHRANNÝ SYSTÉM

Hasiči-lezci v Jížních Čechách nejen zachraňují, ale i soutěží,
s. 18
Vodní zachranná služba ČČK. S námi se ve vodě cítíte bezpečněji již 50 let,
s. 20
Jak zvládat mimořádné události s velkým počtem zraněných,
s. 22

OCHRANA OBYVATELSTVA A KRIZOVÉ ŘÍZENÍ

O systému varování před nebezpečím v České republice,
s. 24
Ochranná kukla pro seniory,
s. 26
Učitele v Plzni školí složky IZS,
s. 28
Interaktivní vzdělávací centrum,
s 29
Aktuální mimořádné události řešené na úrovni Evropské unie,
s. 30

INFORMACE

Další ročník seriálu soutěží opět začal,
s. 31
Pomáháme popáleným.
s. 32

Je 7. ledna 2018 16.07 hodin. Operátoři krajského operačního a informačního střediska (KOPIS) HZS Kraje Vysočina právě přijali zprávu o požáru skladu dřevní hmoty. V této chvíli ještě nikdo netuší, že půjde o nejdelší požár v historii HZS Kraje Vysočina a hasební zásah se protáhne na dlouhých 11 dní a zároveň si vyžádá nasazení jak velkého počtu hasičů, tak prostředků. Vynaložené náklady na jeho likvidaci jsou mnohonásobně vyšší než celková škoda způsobená požárem.

Popis objektu
Sklad dřevní hmoty se nacházel na ploše bývalého manipulačního skladu dřevní kulatiny na severním okraji městyse Nová Cerekev v blízkosti železniční zastávky Českých drah. Dřevní hmotu tvořil separát složený ze stavebního dřeva, nábytku a deskových materiálů vykoupených jako odpad ze sběrných dvorů a skládek pouze v rámci České republiky a který byl rozdrcen na frakci 1, což jsou až desítky centimetrů velké kusy. Celý sklad byl ohraničen dřevěnou kulatinou o délce dvou metrů do výšky až šest metrů, za kterou byla naskladněna dřevní hmota do výšky 12 až 15 metrů. V nejvyšším místě haldy dosahovala dřevní hmota do výšky až 19 metrů. Dřevní hmota byla při jeho naskladňování hutněna po vrstvách přibližně jeden a půl až dva metry. Rozměry plochy, na které se skladoval materiál, jsou 200 × 70 metrů s tím, že sklad byl zaplněn přibližně ze 70 % plochy. Areál skladu byl zčásti oplocen, zčásti jeho hranici tvořila jednopruhová objízdná komunikace a dále areál tvořily doplňkové stavby – dílny, sklady a provozní dvoupatrová budova. Sklad dřevní hmoty sloužil jako zásoba materiálu pro firmu Kronospan CR, spol. s r.o., která vyrábí deskové materiály. Majitelem dřevní hmoty byla firma Silva CZ, s.r.o., jež pro Kronospan CR, spol. s r.o., zajišťuje nákup dřevní hmoty.

První den hasebního zásahu
Průběh hasebního zásahu a nasazení jednotek požární ochrany (PO) se odvíjel podle vývoje události a jejího rozsahu. Prvotní zásah jednotek PO podle I. poplachového stupně odpovídal situaci na základě průzkumu na místě incidentu. Plamenné hoření bylo zpozorováno v části Vytvoření proluky ve skládceskladu, kde byla odebírána dřevní hmota pro potřebu výroby. Místo bylo široké asi 21 metrů a výška skladu okolo 12 metrů. Velitel zásahu (VZ) rozhodl použít útočné proudy na ochranu proti rozšíření požáru po povrchu hromady a další proud na hašení v místě, kde se požár objevil. Od samého začátku byla nasazena požární plošina AP 27 T 815, ze které bylo monitorováno místo zásahu a skrápěn povrch hromady v okolí hoření. U rybníka v centru městyse, ve vzdálenosti jednoho kilometru, bylo zřízeno čerpací stanoviště pro kyvadlovou dopravu hasební vody. Zároveň byl na místě požáru nasazen kolový nakladač pro vyskladňování materiálu tak, aby se postupovalo směrem k ohnisku požáru. Materiál byl vyvážen na volnou plochu, kde se dohašoval. Vzhledem k množství uskladněného materiálu, struktuře, způsobu naskladnění a rychlosti postupu vyskladňování byla povolána záloha na stanice a byl stanoven způsob střídání hasičů včetně dobrovolných. Bylo zřejmé, že se zásah časově prodlouží do druhého dne. Tuto jistotu měl VZ již ve večerních hodinách, kdy došlo k poruše nakladače, který byl nahrazen výkonově menším strojem.

Celá hromada materiálu vypadala jako dřevěný „kamenolom“. Materiál byl při naskladnění po vrstvách hutněn a jeho odvoz probíhal způsobem, že bagr materiál narušil a takto uvolněný ho bylo možné teprve naložit kolovým nakladačem a dále transportovat. Z důvodu stísněných prostorových podmínek se rozebírala hromada materiálu uvedeným způsobem velmi pomalu. Vhodnou techniku se podařilo zajistit až v průběhu druhého dne. V tento den byl v dopoledních hodinách ustanoven štáb VZ složený ze zástupců HZS Kraje Vysočina, řídicího důstojníka územního odboru Pelhřimov, náměstka ředitele HZS kraje pro integrovaný záchranný systém, pronajímatele a nájemce (vlastníka materiálu) plochy skladu. V tomto složení štáb jednal každý den minimálně jednou. VZ vyhlásil II. stupeň požárního poplachu především proto, aby zajistil dostatečné množství hasební vody na místě zásahu.

Počasí komplikuje situaci
8. ledna 2018 se pokračovalo v rozebírání hromady a nákladní automobily odvážely požárem ohrožený materiál dřevní hmoty. VZ informoval starostu Nové Cerekve o situaci a podle možností se střídali hasiči jednotek sboru dobrovolných hasičů (SDH) obcí – předpoklad zajištění střídání minimálně 24 hodin. Jednatel majitele skladu řešil požadavek na odvoz materiálu jak zasaženého požárem, tak z nezasažené části skladu. Důsledkem byla nutnost zvýšení počtu techniky na vyskladňování a odvoz dřevního separátu kamiony do skladu firmy Kronospan CR, spol. s r.o., v Jihlavě. Ve večerních hodinách se jednotky PO prokopaly do dvou třetin výšky hromady, kde narazily na větší ohniska, která se podařilo uhasit. V průběhu noci a rána došlo k výrazné změně klimatických podmínek.

9. ledna 2018 začal foukat silný vítr, jenž měl zásadní vliv na rozšíření požáru ve směru větru, při kterém se otočil směr kouře proti zasahujícím jednotkám PO. Lednové teploty byly netradičně nad nulou, vázl odvoz materiálu. Vázla dodávka vody, protože byly velká „úmrtnost“ přenosných požárních stříkaček (PPS 12) na čerpacím stanovišti. Do vody bylo přidáno pěnidlo z CAS jako smáčedlo. Nasazeno bylo vozidlo pro doplňování techniky pohonnými hmotami (PHM). Část techniky byla nasazena na druhou návětrnou stranu a pokračovalo se v tvorbě proluky. Síly se soustředily na obranu nezasažené části skladu, kde se nacházelo 75 % materiálu. VZ, řídicí důstojník a zástupce majitele skladu pro operativní řešení aktuálních problémů a požadavků trvale setrvávali na místě události.

Odvoz materiálu
10. ledna 2018 se změnil způsob dopravy vody na místo zásahu. Bylo nasazeno čerpadlo HFS Somati HZS Jihočeského kraje, čímž byl i zredukován počet jednotek PO u vodního zdroje. Bylo položeno dopravní vedení o délce 960 metrů. Aby nedošlo k omezení přístupu obyvatel do rodinných domů, byly vyrobeny provizorní přejezdové můstky. Z důvodu nedisciplinovanosti řidičů při přejíždění hadicového vedení „A“ hasiči museli ve spolupráci s Policií ČR uzavřít jednu komunikaci. Na místě zásahu nasadili cisternovou automobilovou stříkačku (CAS) jednotky SDH podniku Kronospan CR, spol. s r.o. VZ požadoval výkonný bagr na rozebírání hromady. Ve večerních hodinách se do práce zapojil bagr Záchranného útvaru HZS ČR. VZ požádal majitele skladu, aby zajistil těžkou techniku pro odvoz materiálu z místa vytváření proluky. Z důvodu váznoucí dopravy bylo rozhodnuto vyvážet uhašený zasažený materiál na pole bezprostředně sousedící s areálem. Tato skutečnost byla projednána s Výrobně obchodním družstvem Nová Cerekev. Obsluha techniky vyvážející materiál byla upozorněna na přítomnost vedení vysokého napětí (VN) a velmi vysokého napětí (VVN). Objevily se všemi směry vyhořelé tunely směřující do vnitřku hromady materiálu. VZ rozhodl o vytvoření nové proluky směrem k požáru nezasažené části skladu přibližně o 25 metrů dále od místa průběhu prací na rozebírání materiálu.

Dokončení proluky11. ledna 2018 se nedařilo izolovat všechna ložiska. VZ zvýšil počet techniky na převoz veškerého materiálu. Kamiony odvážely nezasaženou dřevní hmotu téměř nepřetržitě 24 hodin a zasaženou hasiči prolévali vodou a vyváželi na přilehlé pole. Byla odstraněna nezasažená ohraničení hromady – kulatiny tvořící obvod skladu. V části místa požáru byla nulová viditelnost, pohyb techniky a osob probíhal se zvýšenou opatrností. Pracovalo se na vytvoření druhé proluky, byly nasazeny monitory na obranu nezasažené části skladu. Laboratoř HZS Jihomoravského kraje (JmK) Tišnov monitorovala kvalitu ovzduší, v bezprostřední blízkosti místa požáru bylo naměřeno 60 ppm CO2. Ostatní měření v širokém okolí bez naměření zvýšených hodnot. Informace o měření hasiči předávali přes KOPIS na příslušná místa – obce, media, orgány obce s rozšířenou působností (ORP) a Českou inspekci životního prostředí (ČIŽP). České dráhy snížily rychlost projíždějících vlaků na jednotlivých kolejích. Toto omezení trvalo až do konce likvidace události, na které dohlížel po celou dobu traťmistr pro daný úsek tratě. Při odkrytí dalších ohnisek se vlivem pokračujícího silného větru nedařilo zabránit rozšíření požáru na zbylou část skladu ve směru větru. Došlo k přeskupení techniky a zvýšila se spotřeba vody. Docházelo k výpadkům v dodávce hasební vody, hašení probíhalo po celém obvodu zasažené části skladu. Nutně se musel vyřešit odtok hasební vody z místa události, neboť zaplavovala jednu z kolejí sousedního nádraží. Problematické bylo použití pěnidel z nádrží CAS vzhledem ke III. ochrannému pásmu vodárenské nádrže Švihov (velký a významný zdroj pitné vody).

12. ledna 2018 v časných ranních hodinách byly povolány pro zabezpečení dodávky vody další jednotky SDH obcí ze III. stupně požárního poplachu. Po ranní poradě štábu VZ došlo k přehodnocení sil a prostředků (SaP), rozhodlo se, že jednotky SDH obcí budou staženy. Objevily se poruchy techniky, vázlo střídání sil, došlo k výpadkům dodávky vody. Štáb rozhodl o nasazení velkoobjemových CAS a povolal celkem 14 velkoobjemových CAS. Hasiči posílili dopravu vody na místo zásahu o další HFS Somati HZS JmK, tím vyřešili nedostatek vody pro hašení. Pro rozebírání materiálu byl z Vrbětic ZÚ HZS ČR dopraven odolný buldozer. Hasiči se začali střídat po osmi až 12 hodinách, na místo přijel řídicí důstojník MV­ generálního ředitelství HZS ČR. Laboratoř HZS JmK Tišnov monitorovala ovzduší a odebrala vzorky odtékající hasební vody. Na základě požadavků orgánů Povodí Vltavy se hasiči snažili zachytit veškerou odtékající hasební vodu vytvořením místa pro její jímání. Využita byla přívěsná cisterna o objemu 18 m3 a voda odvezena k likvidaci. V odpoledních hodinách hasiči nasadili veškerou techniku pro hašení a dodávku vody. SaP jednotek SDH obcí VZ stáhl a odeslal na základny. Jejich činnost byla do té doby hodnocena na vysoké úrovni. Dokončena byla proluka mezi zasaženou a nezasaženou částí hromady o šířce přibližně tři metry. V nočních hodinách se pokračovalo v rozšiřování proluky buldozerem ZÚ HZS ČR a byl navýšen počet kolových nakladačů pro odvoz materiálu.

13. ledna 2018 byla rozšířena proluka mezi zasaženou a nezasaženou částí skladu a odvodněn kolejový svršek vyhloubením odvodňovací rýhy podél kolejiště speciální drezínou Českých drah, vyhloubena jímka pro zachycování odtékající vody. Nedařilo se zachycovat veškerou odtékající vodu, část vody odtékala polní stokou. Došlo ke změně počasí, celkově se ochladilo, předpověď hlásila déšť, sněžení a teploty pod nulou. Nákladní vozidla usilovně vyvážela zasaženou část dřevní hmoty na sousední pole a rozšiřovala se proluka mezi nezasaženým a hořícím materiálem. Nutná však byla stálá obrana, proto se nepřetržitě používaly monitory. Pouze profesionálním jednotkám PO s velkoobjemovými CAS se dařilo udržet nezasaženou část skladu. Práce na proluce byly intenzivnější a bylo zřejmé, že zásah skončí, až veškerý materiál řidiči odvezou na vedlejší pole. Činnost jednotek PO dostávala monotónní řád. Nadále probíhal intenzivní odvoz nezasaženého materiálu, znovu byly nasazeny nakladače a technika na odvoz. VZ vznesl požadavek na zakoupení ekologicky lépe odbouratelného pěnidla FIRE ADE 2000.

14. ledna 2018 se zhoršily klimatické podmínky. Ranní i noční teploty byly pod nulou, došlo k částečnému zamrzání věcných prostředků požární ochrany. Jako smáčedlo s velmi dobrým hasebním a ochlazovacím účinkem bylo nasazeno speciální hasivo FIRE ADE 2000. Přimísení 0,25 % s takto nízkým poměrem velmi dobře umožňují nové CAS 30 s elektronickými přiměšovači. Komunikace, po které byla organizována doprava vody CAS do jednoho požárního úseku, byla namrzlá, a proto byly povolány orgány Krajské správy a údržby silnic (KSÚS), jež technikou zajistily ošetření posypem solí. Dešťové a sněhové přeháňky měly pozitivní vliv na průběh zásahu.

Lokalizace požáru
15. ledna 2018 pokračovaly usilovné práce. Další buldozer se zapojil do rozhrnování materiálu. Došlo k zamrzání jedné CAS, která byla odeslána k rozmrazení na stanici v Pelhřimově. Traťový mistr Českých drah opět zkontroloval železniční svršek. Na místo zásahu přijel zástupce Povodí Vltavy a požadoval intenzivnější záchyt a odvoz odtékající vody. S velmi dobrým postupem prací na odvozu zasažené části skladu a vzhledem k nízkým teplotám, při kterých zamrzala voda, se podařilo množství odtékající vody postupně snižovat. V důsledku povětrnostní situace se zhoršila logistika odvozu materiálu z nezasažené části hromady. Objevily se další poruchy a výpadky CAS. Vozidla byla dobíjena, nutné byly odstávky pro kontrolu a doplnění olejů. KSÚS opětovně ošetřila komunikace.

16. ledna 2018 byl požár lokalizován. Nastal velký progres v pracích při rozebírání a hašení skladu. Silné sněžení a vítr, studený kouř nízko nad zemí stěžoval i nadále pohyb osob a techniky v prostorách celého skladu. Ke konci dne byl VZ schopen stanovit termín ukončení lik­vidačních prací do 48 hodin. Do jejich průběhu zasáhla souběžná mimořádná událost, hromadná nehoda na D1, kde se srazilo na stém kilometru směr Praha celkem 59 aut – 31 nákladních automobilů, tři autobusy, deset dodávek a patnáct osobních automobilů. Dálnice byla uzavřena do 12.00 hodin 17. ledna 2018 a komunikace byla zablokována v Kraji Vysočina, což vyvolalo kolony až do 18. ledna 2018. Dopravní nehody a špatná sjízdnost komunikací měly také vliv na výpadek v odvozu nezasaženého materiálu ze skládky, včasné střídání zasahujících hasičů a dodávky PHM.

Během 17. až 18. ledna 2018 práce probíhaly bez větších problémů. Jejich intenzita byla celých 24 hodin stejná. Poruchy techniky se opakovaly, a proto byla odstavena již bez náhrady. Buldozer měl defekt na pístnici, jedna CAS 30 zamrzla, roztrhla se výtlačná armatura a další CAS 32 měla dvě závady, takže byla také nefunkční. Zásah se blížil ke konci. Odvoz hasební vody pokračoval i následující den po ukončení zásahu. V 16.30 hodin hasiči předali místo události majiteli skladu dřevní hmoty a se stanovenými opatřeními seznámili také majitele skladovacího areálu. V následujících dnech se odvážel materiál z nezasažené části skladu.

Hlavní údaje události
Nasazení jednotek PO

• 16× jednotek SDH obcí (7× JPO III – CAS, 9× JPO V – PPS 12),
• 1× SDH podniku Kronospan CR, spol. s r.o. (CAS 32),
• 17× HZS ČR (4× ÚO Pelhřimov – CAS, PP 27, PHM; ÚO Kraje Vysočina – 8× CAS, TK; 3× ZÚ HZS ČR – 2x CAS, bagr a buldozer, HZS JmK – HFS Somati + TK + laboratoř Tišnov, HZS JčK – HFS Somati),
• počet zasahujících hasičů po dobu zásahu asi 450,
• dodávka vody na místo zásahu až 5 000 l/min.

Nasazení ostatní techniky

• 5× čelní nakladače (lžíce 6 m3),
• 3× pásové bagry, 1× buldozer,
• 2× kontejnerový NA,
• 1× přívěsná cisterna na odvoz hasební vody 18 m3,
• 2× cisterny na odvoz hasební vody k odborné likvidaci.

Spolupracující státní orgány

• hejtman Kraje Vysočina,
• starosta Nové Cerekve, Čížkova,
• ORP Pelhřimov, Pacov
• odbor ŽP ORP Pelhřimov,
• povodí Vltavy – III. ochranné pásmo povodí Želivky (vlastní rozbor vody),
• ČIŽP Havlíčkův Brod,
• SŽDC – úsekový traťmistr.

Specifika zásahu
Okolnosti ovlivňující průběh zásahu

• dlouhá doba zásahu – 11 dní (zásadní problém udržení akceschopnosti jednotek SDH obcí na místě události),
• klimatické podmínky – teploty v rozsahu -5 až +10 °C,
• změny směru větru (kouř výrazně znesnadňoval orientaci na místě požáru, pohyb techniky i aplikaci hasebních látek, nutnost používání dýchacích přístrojů, masek s filtry a respirátorů),
• silný vítr (výrazné rozhoření požáru a jeho šíření, obrana nezasažené a oddělené části skladu),
• déšť, sněžení (příznivý vliv na hašení požáru, zvýšené nároky na zasahující hasiče i obsluhu ostatní techniky),
• mrazivá noční i ranní doba (zamrzání techniky a prostředků),
• opakované požadavky na KSÚS na ošetření komunikací v obci (vytvoření náledí v okolí plnících stanovišť a příjezdových cest),
• velikost skladu, potřeba těžké speciální techniky pro rozebírání a odvoz materiálu,
• nutnost vytvoření zázemí pro hasiče a obsluhu ostatní techniky – po celou dobu výborná spolupráce s majiteli skladu, 24 hodin teplé nápoje i strava přímo v areálu,
• pořízení speciálního hasiva s ohledem na III. ochranné pásmo povodí a odtok hasební vody,
• nutnost doplňování PHM přímo v místě zásahu,
• preventivní měření kvality ovzduší a odtékající hasební vody – informování starostů obcí a jejich prostřednictvím i obyvatel Nové Cerekve – obce z rozšířenou působností, media byla přítomna téměř po celou dobu události a využívala drony.

Pozitiva

• zaznamenán pouze jeden úraz během zásahu (poranění prstu ruky příslušníka HZS JčK),
• vydatný zdroj požární vody přímo v obci (nedošlo k poklesu hladiny – silný přítok),
• nepřetržitý odvoz nezasaženého materiálu recyklátu a kulatin z uchráněné části skladu (složitost dopravní situace v místě události),
• nepřetržitý odvoz materiálu zasaženého požárem na sousední pole (jednání se zemědělským obchodním družstvem, stížnost vlastníků pozemků, bezprostřední blízkost vedení VN a VVN, odvoz hasební vody, nutná sanace po odvezení materiálu),
• na základě požadavku zástupců povodí Vltavy odtok a odvoz hasební vody a její likvidace, vybagrování odvodního koryta a vytvoření jímky pro čerpání hasební vody blízko místa požáru, pro jímání využity čtyři betonové jímky celkem o obsahu 40 m3 v areálu skladu),
• systém postupného převzetí události ze strany HZS Kraje Vysočina (ve spolupráci se ZÚ HZS ČR, HZS JmK, HZS JčK a jednotkou SDH podniku Kronospan CR, spol. s r.o) a nahrazení jednotek SDH obcí,
• systém střídání zasahujících hasičů (velitel zásahu, řídicí důstojník pro zajištění kontinuity informací a kontaktů),
• monitoring ovzduší a vody podle aktuální situace,
• nepřetržitá přítomnost zástupců firmy na místě události (koordinace odvozu, nakládky, opravy techniky, zázemí hasičů),
• přístup firmy Silva CZ, s.r.o., k řešení události – eliminace nákladů na zásah (dobrá komunikace, řešení požadavků hasičů – proplacení respirátorů a olejů, PHM, smáčedla, stravy, zajištění techniky),
• přístup starosty obce včetně okolních obcí,
• pravidelné tiskové zprávy, rozbory vody, ovzduší na ORP, na obce v pětikilometrovém pásmu,
• ochota a přístup všech zúčastněných jednotek PO.

Negativa

• klimatické podmínky, viditelnost (kouř, denní doba), intenzivní zápach,
• délka zásahu mající zásadní vliv na SaP,
• především u jednotek SDH obcí – životnost techniky s ohledem na stáří, zajištění obsluhy techniky,
• opravy techniky, nákladovost,
• výměny hadic, zamrzání armatur a hadic,
• poškození hadice HFS Somati projíždějícím osobním vozidlem (uzavření komunikace),
• nepřetržitý vysoký provoz těžké techniky v obci a jeho okolí (odvoz materiálu, doprava vody),
• k některým domům kvůli dálkové dopravě vody HFS Somati byl zamezen přístup – operativně řešeno výrobou přejezdových můstků,
• omezené podmínky pro odvoz materiálu a kulatiny směrem od vlakového nádraží,
• bezprostřední blízkost vlakového nádraží (snížení rychlosti projíždějících vlaků na regionální trati, odvod hasební vody zaplavující koleje, stížnosti strojvedoucích na pohyb osob v kolejišti – přihlížející osoby, zasahující hasiči, odstavené prázdné vagony).

Bilance

• příčina požáru stanovena jako samovznícení materiálu,
• škoda na uskladněném materiálu – 500 000 Kč,
• cena hasiva FireAde 2000 Climate control – 290 000 Kč (1 100 litrů, spotřeba přibližně 700 litrů), 1,5 m3 Sthamex,
• PHM – motorová nafta 1 125 000 Kč (37 m3), 720 litrů benzínu převážně pro provoz elektrocentrál, motorový olej 200 litrů,
• 200 kusů respirátorů,
• uvedení plochy do původního stavu 250 000 Kč (odhadovaná výše nákladů),
• uchráněné hodnoty přibližně 75 % skladovaného množství – 34 000 000 Kč (zhruba 40 000 tun – 2 000 kamionů), zasažený materiál však bude přetříděn a dále zpracován,
• odhadované denní náklady celkem 600 000 Kč až 1 000 000 Kč (nasazení techniky, odvoz materiálu, strava a pitný režim – 24 h/den, PHM),
• pojištění – Vienna Insurance Group,

počty hasičů:

• HZS ČR – asi 300,
• ostatní jednotky PO – asi 150,

škody vyčíslené jednotkami PO:

• HZS Kraje Vysočina – 669 000 Kč,
• ZÚ HZS ČR – 58 000 Kč,
• jednotka SDH podniku Krono­span CR spol. s r.o. – celková opra­va CAS,
• jednotky SDH obcí – 387 000 Kč.

Veškerý naskladněný materiál, který nezasáhl požár, řidiči odvezli do jednoho měsíce po ukončení zásahu. Firma tak splnila jednu ze zásadních podmínek stanovených při předání místa zásahu, aby se vyloučil vznik případných dalších ohnisek. Poděkování patří všem zúčastněným hasičům za jejich příkladnou činnost, strojníkům těžké techniky nejen z řad hasičů, ale i personálu majitele skladovacího místa, který se zcela příkladně staral o zázemí všech zasahujících. V neposlední řadě děkujeme také za trpělivost a pochopení obyvatel přilehlých obcí. Ti se každý den mohli přesvědčovat o tom, že hasiči jsou na jejich straně.
 

plk. Ing. Jiří HÖRNER, foto autor, por. Ing. Kamil BAREŠ, HZS Kraje Vysočina

V srpnu minulého roku byl Technický ústav požární ochrany (TÚPO) požádán o spolupráci ve věci zjištění příčiny vzniku požáru vozidla Policie ČR, u kterého došlo k požáru v době, kdy bylo používáno při plnění úkolů v rámci zahraniční mise v Makedonii, kde čeští policisté vypomáhají střežit hranici Makedonie z důvodu přílivu uprchlíků.

Šlo o vozidlo Hyundai ix35, pohon 4x4, motor benzinový o obsahu válců 2 l. První informace mluvila o tom, že vozidlo začalo hořet při průjezdu těžkým terénem prvotně v motorovém prostoru. Totožné vozidlo jsem si tedy před odjezdem prohlédl a zdokumentoval v Zařízení služeb pro Ministerstvo vnitra (obr. 1). Zdokumentoval jsem především trasy palivového vedení a hlavní rozvody elektroinstalace.

Obr. 1 Pohled do motorového prostoru Hyundai ix35 s detailním pohledem na vysoklotlaké palivové čerpadlo vozidla

Celá akce byla velmi rychlá, jen tři dny. V den, kdy jsem si vyzvedl pas, jsem zabalil nejnutnější vybavení (nářadí, rukavice, fotoaparát…) a odjel do Makedonie se dvěma policisty (pplk. Mgr. Tomáš Tesárek a kpt. Mgr. Josef Albrecht, oba z odboru mezinárodní policejní spolupráce) civilním policejním vozem Škoda Octavia. Po dvaceti hodinách jízdy jsme v pozdních večerních hodinách dorazili do jižní části Makedonie k hotelu, kde byla ubytována většina příslušníků mise společně s velením. Po ubytování jsme společně s velitelem českého kontingentu v Makedonii dohodli další postup na následující den.

Druhý den ráno jsem vytěžil policisty, kteří předmětné vozidlo v době vzniku požáru používali. Z výpovědi bylo zřejmé, že k požáru došlo v době, kdy vozidlo vyjíždělo do extrémního kopce, přičemž teplota se pohybovala přes 30 °C. Podle svědeckých výpovědí došlo k prvotnímu Obr. 2 Pohled na požárem zasažené vozidlo v době jeho ohledání

Po více jak dvouhodinové cestě terénními vozy do hor, kudy státní hranice vede, jsme společně s místními policisty dorazili na místo požáru. K požáru došlo v tak nepřístupném terénu, že místní jednotka hasičů neměla šanci se dostat na místo, a tak došlo ke kontrolovanému vyhoření. Přes první noc navíc místní dokázali vrak vozidla převrátit na jeho pravý bok a odcizit ocelové součástky, které pro ně měly cenu. Šlo o hřídel náhonu zadní nápravy, výfuk a víko zavazadlového prostoru (obr. 2).

Dále budu uvádět holá fakta, která mají souvislost s určením oblasti kriminalistického ohniska vzniku požáru. Vrak vozidla byl totálně destruován požárem, proto prvním vodítkem bylo zmapovat stopy postupné tepelné degradace karoserie, které jsou zachovány i po působení plně rozvinutého požáru. V době požáru foukal slabý vítr ve směru z údolí. Levá strana vozidla byla tedy vůči větru na návětrné straně. Při pohledu na levou stranu vozidla (obr. 3) jsou vidět ohraničené oblasti způsobené různou rychlostí nárůstu teploty daného povrchu karoserie. Jde o tzv. stopy postupné tepelné degradace, které jednoznačně vypovídají o tepelném působení ze strany motorového prostoru. Charakter stop také ukazuje, že tepelné působení, které způsobilo degradaci povrchu karoserie, se nešířilo z podvozkové části, ale opravdu z přední části vozidla. Vznícení suché trávy od horkého povrchu výfukového systému bylo možné vyloučit.

Detailním ohledáním přední kapoty bylo zjištěno, že iniciační zdroj tepelného působení se nacházel ve střední části kapoty a tím i v motorovém prostoru (obr. 4). Ohraničené oblasti přímo navazují na hranu kapoty, která byla přilehlá k čelnímu sklu vozidla. Tento jev lze připsat plastovému žlabu okapu pod čelním sklem, který velmi rychle odhořel, a tak nevytvořila jeho konstrukce uzavřené oblasti, ale oblasti končí na hraně kapoty.

Obr. 3 Pohled na levou stranu vozidla s vyznačením stop postupné tepelné degradace karoserie. Šipky ukazují směr tepelného působení	Obr. 4 Pohled na stopy tepelné degradace karoserie. Šipky ukazují směr tepelného působení a nárůst plochy tepelné degradace karoserie

Při pohledu na detailní fotografii střední části přední kapoty je vidět charakter stop, který má velmi ostré ohraničení a povrch je v určitých částech naprosto čistý (povrch kovu bez organických, či anorganických pozůstatků), (obr. 5). Tento povrch je charakteristický pro velmi rychlý nárůst teploty, a tím i velmi rychlý proces tepelné degradace kovového povrchu.

Podle dosavadních zjištění bylo zřejmé, že požár se intenzivně šířil ze střední části motorového prostoru. Při srovnání umístění nalezených stop na přední kapotě s umístěním jednotlivých dílů v motorovém prostoru (obr. 1) bylo zřejmé, že umístění vysokotlakého palivového čerpadla v motorovém prostoru přesně odpovídá umístění oblastí prvotní tepelné degradace. Další šetření bylo zaměřeno na dokumentaci stupně tepelné degradace motoru a jeho komponentů.

Obr. 5 Detailní pohled na oblast prvotní tepelně degradované plochy	Obr. 6 Pohled na motor z jeho zadní části	Obr. 7 Pohled na motor z jeho přední části
Obr. 8 Pohled na částečně obnažený spojkový kotouč	Obr. 9 Pohled na způsob tepelné degradace části motoru, kde na levé straně motoru bylo umístěno vysokotlaké palivové čerpadlo	Obr. 10 Pohled na vysokotlaké čerpadlo s části vysokotlekého palivového vedení (vzorek č. 1)
Obr. 11 pohled na ohraničené stopy vysokého stupně tepelné degradace znatelné na těle vysokotlakého čerpadla

Při pohledu na obr. 6 a 7 je zřejmé, že motor je silně tepelně destruován z jeho levé strany (při pohledu ve směru jízdy). V této části se nachází spojka převodovky (obr. 8), která byla po prohlídce jako iniciátor požáru vyloučena. V případě přehřáté spojky v důsledku přetížení při vyjíždění kopce by podle zkušeností a výrobce došlo k roztržení spojkového kotouče. To v našem případě nenastalo.

Vysoký stupeň tepelné degradace levé části motoru lze tedy spojit s únikem paliva z natlakované nízkotlaké části. Palivové vedení vedlo k vysokotlakému čerpadlu právě v těsné blízkosti levé části pohonné jednotky. Vznik požáru na levé straně motoru dokazuje i nerovnoměrná tepelná degradace bloku motoru v blízkosti připojení výfukového systému (obr. 9).

Nízkotlaká část palivového vedení je realizována flexibilní gumovou hadicí, takže v našem případě nebylo co hledat, ale bylo třeba najít vysokotlaké palivové čerpadlo. Čerpadlo bylo nalezeno v trávě vedle vozidla, kam ho s největší pravděpodobností odhodili hledači kovů, kteří se na vozidle podepsali. Čerpadlo bylo odebráno pro bližší zkoumání jako vzorek č. 1 (obr. 10).

Zkoumáním byly nalezeny stopy lokálního tepelného namáhání znatelné na kovovém těle čerpadla. Stopy byly nalezeny v okolí místa připojení nízkotlaké části vedení paliva (obr. 11), a tím byla potvrzena verze vzniku požáru mající souvislost s únikem paliva z nízkotlaké části.
Po předání znaleckého posudku se závěry šetření jsem byl pozván k jeho obhajobě na oddělení inspekce Policie ČR, kde jsem závěry šetření obhájil a navrhl opatření, která by v podobném případě pomohla posádce účinněji požár likvidovat.

Závěrem je možné konstatovat, že příčinu vzniku požáru lze spojit s používáním vozidla v extrémních podmínkách, a to jak v terénu, tak i teplotních podmínkách.


kpt. Ing. Ondřej SANŽA ŠAFRÁNEK, TÚPO, foto autor

V březnu letošního roku se uskutečnila zahraniční pracovní cesta příslušníků zjišťování příčin vzniku požárů (vyšetřovatel požáru) do Spojených států amerických, která částečně navazovala na loňskou zahraniční cestu (112, č. 6/2017). Na pozvání asociace NFPA (National Fire Protection Association), která je vydavatelem nejrozšířenější příručky pro vyšetřování požárů ve Spojených státech amerických (NFPA 921), cestovali naši vyšetřovatelé požárů, aby využili nové poznatky v České republice. Druhá část zahraniční cesty obsahovala praktický výcvik organizovaný na státních požárních akademiích nebo v dalších laboratořích zaměřených zejména na způsob uplatnění znalostí dynamiky požáru při vyšetřování jeho vzniku.

Oproti zmiňované první cestě, kdy jsme měli možnost setkávat se a sdílet zkušenosti s vyšetřovateli zejména ze soukromého sektoru, během letošní cesty jsme se účastnili výcviku zejména se státními a federálními agenty/vyšetřovateli.

Národní asociace požární ochrany
První den jsme se přesunuli do Quincy nedaleko Bostonu ve státě Massachusetts, kde sídlí ústředí NFPA a kde jsme si prohlédli budovu ústředí, včetně vědecké knihovny, která slouží pro potřeby NFPA, v případě vyhledávání informací týkajících se požární ochrany nejen v USA, ale i ze světa. Dále v tento den probíhalo v budově jednání o novelizaci NFPA k problematice aktivního střelce.

Vedení asociace NFPA s českými vyštřovateli požárůNa začátku oficiálního jednání nám bylo oficiálně představeno užší vedení NFPA, v jehož čele stojí Jim Pauley (President and CEO – Chief Executive Officer NFPA), Donald P. Bliss (Vice President for Field Operations NFPA), Christian Dubay (Vice President, Chief Engineer NFPA) a Olga C. Caledonia (Executice Director for Global Operations, International Development NFPA), po kterém se představili čeští zástupci. Jim Pauley ve svém vystoupení popsal NFPA jako organizaci založenou již v roce 1896 s cílem eliminace zranění, úrazů, úmrtí a předcházení škodám na majetku, jenž má v současné chvíli více než 300 zaměstnanců, 60 000 členů, 9 000 pomáhajících dobrovolníků a více než 200 druhů vydaných technických standardů (které jsou pravidelně aktualizovány). NFPA má i detašované pracoviště mimo území USA, ve Spojených arabských emirátech, Kanadě, Mexiku, Francii nebo Číně.

Zmínil nezbytnost mezinárodní spolupráce v oblasti požární ochrany pro udržení nastavených nejvyšších standardů a předávání vědeckých poznatků.

Guy R. Colonna (Information and Knowledge Resource Division NFPA) seznámil s NFPA ECO System (tvorba nového systému sběru dat – New National Fire Data System, sběr dat v USA, relevantní vyhodnocení těchto dat a následné optimální nastavení systému). V diskuzi se řešila například problematika nastavení optimálních únikových východů a potřeba pravidelné aktualizace norem, standardů. Guy R. Colonna Setkání s vyštřovateli požárů města Bostonsdělil, že informace získané v rámci kontrolní činnosti se snaží i aplikovat do stavebních norem a že jejich hlavním cílem je zejména vzájemné provázání jednotlivých kodexů „norem“. U standardů týkajících se problematiky stavební prevence zaujala „jednoduchost“ možnosti aplikace nových norem i do stávajících objektů (u vybraných skupin, např. noční kluby, lze zatížit povinností aplikace sprinklerového zařízení apod., i když při výstavbě klubu tato povinnost ještě nikde v právním předpisu zakotvena nebyla).

Zástupci českého systému zjišťování příčin vzniku požárů přednesli prezentaci na téma zjišťování příčiny vzniku požáru Hotelu Eurostar David, která kromě informací ohledně postupu vyšetřovatelů požárů na místě požáru (se zaměřením na nalezení kriminalistického ohniska, tj. místa vzniku a dále také na důvody rychlého rozšíření požáru do ostatních částí budovy) obsahovala i část zaměřenou na následnou kontrolní činnost, video leteckých záběrů pořízené termokamerou z vrtulníku Policie ČR, video vyšetřovacího pokusu a mnoho snímků pořízených oddělením fotodokumentace HZS hl. m. Prahy. Zahraniční kolegy zaujala vysoká úroveň nastavení našeho systému vyšetřování požárů, ale také vysoká úroveň dokumentace místa požáru pořízená příslušníky HZS hl. m. Prahy, tj. od příjezdu prvních jednotek PO na místo zásahu, hasební práce, přes průběh vyšetřování požáru až po vyšetřovací pokus, které jsou z jejich pohledu na špičkové úrovni.

Michael T. Wixted (Fire Investigation Specialist NFPA) a Robert Duval (Director for Regional Fire Investigation NFPA) informovali o systému vyšetřování požárů v USA a jeho propojení na řadu publikací NFPA 921 (Guide for Fire and Explosion Investigations) a NFPA 1033 (Standard for Professional Qualifications for Fire Investigator). Publikace NFPA 1033 je závazná a obsahuje kvalifikační předpoklady pro výkon povolání Arc Mapping trenažérvyšetřovatele požárů v soukromém i veřejném sektoru. Publikace NFPA 921, prvně vydaná v roce 1992, tvoří pak ucelenou a komisí pravidelně (každé tři roky) aktualizovanou příručku pro vyšetřovatele požárů, jež obsahuje nejnovější vědecké poznatky. Je vytvářena v souladu s požadavky uvedenými v publikaci NFPA 1033 a ačkoli je nezávazná, je v současné době běžnou praxí, že závěry vyšetřovatele, který nerespektuje její obsah, mohou být před soudem znevěrohodněny. V USA existují i další využívané příručky, nevydávané v publikační řadě NFPA, pro vyšetřování (např. „Kirk’s Fire Investigation“), jak již ale bylo uvedeno, NFPA 921 se v poslední době stala jakýmsi „standardem“ a jde o nejrozšířenější publikaci používanou jak v soukromém, tak i veřejném sektoru, a to jednak pro výcvik vyšetřovatelů a jednak pro jejich vlastní výkon povolání.

Robert Sullivan (Community Risk Reduction NFPA) hovořil o možnostech snížení rizik ve společnosti (Community Risk Reduction) používaných ve Spojených státech amerických, kdy se využívaly tzv. „mapy rizik“, na kterých jsou sledovány mj. všechny zásahy hasičů, policie a záchranné služby a následně se analyzuje „problémové“ místo na základě počtu událostí a je mu přidána „rizikovost“, kterou se následně určitými opatřeními snaží pro společnost minimalizovat. Při aplikaci tohoto systému se mj. sleduje demografický profil obyvatelstva (věk, pohlaví, stupeň vzdělání, socio­ ekonomický stupeň a další) a geografický profil (vodní toky, dálnice, železnice, mosty apod.). Všechny Ohledání připraveného místa požáru českými vyšetřovatelityto údaje jsou ve Spojených státech amerických veřejné a kdykoli přístupné i pro širokou veřejnost s odůvodněním, že jde o „globální bezpečnost společnosti“. Příkladem využití „mapy rizik“ může být např. zpozorování zvýšeného počtu dopravních nehod automobilů s chodci, přepadení či úrazů na sněhu, kdy řešením může být tvorba nového přechodu pro chodce, zvýšení počtu hlídek policie, či zajištění úklidové služby na odvoz sněhu.

O nástrojích pro analýzu rizika (Risk Assesment Tools) přednesl informaci Joseph Gochal (Research and Data Analytics NFPA). Prezentace byla zaměřena na program zvaný Vyhodnocovací a porovnávací nástroj/pomůcka (Evaluation and Comparison Tool) připravovaný NFPA, jenž si klade za cíl po zadání vstupních údajů (např. výška podlaží, počet únikových východů, využití požárně bezpečnostních zařízení a mnoha dalších faktorů) vyhodnotit „nebezpečnost objektu“ a následně mu přiřadit určité číslo rizika (na škále rizikovosti), podle kterého by si státní správa mohla např. tipovat objekty ke kontrole, pojišťovna byla schopna nastavit efektivní výši pojistného nebo má sloužit jako návod pro majitele domů pro zvýšení bezpečnosti vlastněného objektu.

Poslední prezentace seznámila posluchače s tématy nouzových situací, například v případě útoku aktivního střelce (ve Spojených státech amerických došlo mezi roky 2000–2013 k zabití 486 osob, 557 zraněným a v letech 2014–2015 již k 92 zabitým a 139 zraněným osobám), kontaminací na místě požáru, kdy nám byla představena metodika vydaná v únoru 2018 z důvodu pozorování zvýšeného výskytu rakoviny u hasičů ze studie IARC (International Agency for Research on Cancer) v porovnání s běžným obyvatelstvem, která probíhala ve třech odlišných větších městech Spojených států amerických po dobu 50 let. Tato metodika si klade za cíl omezit možnost vzniku rakoviny či dalších onemocnění u osob, které se vyskytují na místě požáru (opatření jsou např. vždy minimálně dva zásahové obleky na hasiče/vyšetřovatele, užití převlečníků, striktní dodržování špinavé a čisté šatny - nejen na stanici, ale i uvnitř vozidla). Dále jsme byli seznámeni s možností využití UAS (Unmanned Aerial Vehicle, bezpilotní létající prostředky) a dronů jakožto možných nástrojů pro plánování teroristických útoků a v neposlední řadě také s problematikou nebezpečnosti „nově vznikajících“ míst využívaných jako „záložna“ energie na bateriích (nemožnost rychlého odpojení zdroje apod.).

Diskuze probíhala například nad problematikou zpoplatnění kolaudačního rozhodnutí, kdy však vzhledem k odlišnosti a různorodosti Spojených států amerických nelze jednoznačně určit přesnou finanční částku (většinou je to však v % částky za stavbu). Dále se diskutovalo o „členění“ objektů do různých kategorií (rodinné domy, ostatní), potřebě vyjádření hasičů ke kolaudovaným objektům, bezpečnosti hotelových zařízení (např. velké řetězce musí provádět pravidelné výcviky/školení zaměstnanců nejen z oblasti požární ochrany), nad stanovením obsahu „odborného vyjádření“ vyšetřovatele požárů, vybavením vyšetřovatele požárů, výcviku a vzděláváním vyšetřovatelů požárů, měření hloubky kalcinace, zvolení a vedení výslechových metod, využití modelování požárů pro potřeby zjišťování příčin vzniku požárů a dále také univerzitami, které se zabývají problematikou požární ochrany (University of Maryland, Eastern Kentucky University, Worcester Polytechnic Institute, Oklahoma State University School of Fire Protection and Safety). Zbytek diskuze se vedl o stanovení doby vzniku požárů (tzv. timeline, timeframe) nejen podle svědeckých výpovědí a také nad novými poznatky z oblasti vlivu dynamiky požáru ve vztahu ke zjišťování příčin vzniku požárů.

Vyšetřovatelé požárů v Bostonu
S Robertem Duvallem jsme nejprve navštívili ředitelství hasičů v Bostonu (Boston Fire Headquarter, Massachusetts Ave), kde jsou mimo jiné dislokováni vyšetřovatelé požárů pro město Boston. Měli jsme možnost komunikovat s vyšetřovateli ve službě, kteří nám osvětlili systém zjišťování příčin vzniku požárů v tomto městě. Pro oblast města Boston je předurčeno 20 vyšetřovatelů požáru, kdy ve službě jsou vždy minimálně čtyři vyšetřovatelé požárů a psovod se psem vycvičeným na vyhledávání akcelerantů hoření. Tyto psy v Bostonu používají od roku 1992. Výcvik a použití psů spadá do kompetence hasičů, pes prochází každodenním výcvikem – pro tyto účely mají k dispozici vzorky asi 25 látek, se kterými se pes může při práci setkat. Pes, kterého nám předvedli, byl labrador, čtyři roky starý, hasiči jej cvičí od čtyřech měsíců věku. Psi, kteří slouží pro tyto účely, mohou být maximálně 10 let staří, následně jsou „propuštěni do civilu“ a zbytek svého života stráví u psovoda, se kterým celý život sloužili (ten na něj dostává po zbytek jeho života příspěvek od státu na zdravotní péči a krmivo). Na základě informací od vyšetřovatelů požárů je přítomnost akcelerantu ve vzorku odebraného z místa označeného psem potvrzena laboratoří v drtivé většině případů, a pokud se u odebraného vzorku akcelerant neprokáže, tak je to prý většinou chyba špatného nastavení citlivosti laboratorních nástrojů. S uvedeným psem nám byla předvedena názorná ukázka na několika rozmístěných vzorcích v prostorech stanice. Vzorky byly jednak na konstrukcích vozidel, ale také osobách. Pes postupně označil (sednutím a pokynutím čenichem k danému místu) všechna předem připravená místa, včetně osoby, která měla akcelerant na botě.

V prostorech garáží jsme si také prohlédli „vyšetřovací automobily“. Vyšetřovatelé požárů mají k dispozici dva typy automobilů, jeden standardně označený červenou barvou se znaky sboru, reflexními prvky a majáky na střeše vozidla, druhé vozidlo je používáno pro sledování a zajištění žhářů, proto není nijak označeno, výstražné zařízení je skryto uvnitř automobilu.

Z hlediska ochrany zdraví tato vozidla obsahují hermeticky oddělené prostory pro kontaminované oděvy a další prostory hermeticky oddělené pro nádoby využívané na sběr vzorků (plechovky s víčkem). Standardním postupem je, že vyšetřovatel požárů ochranné oděvy používané na místě požáru zabalí do ochranného boxu a uloží do určeného prostoru ve vozidle, do kabiny řidiče se tedy kontaminace nedostane. Nejčastější odpovědí týkající se otázky na dekontaminaci vyšetřovatele bylo vždy Safety First (zdraví na prvním místě). Pracoviště vyšetřovatelů požárů také obsahovala informační sdělení, která upozorňovala vyšetřovatele na povinnost vždy vyčistit vozidlo před předáním služby. Také toto opatření obsahovalo zmínku, že dodržování hygienických pravidel je nutné z důvodu prevence rakoviny.

Největší rozdíl mezi českým systémem a systémem v Bostonu je v rozsahu kompetencí vyšetřovatelů požárů, kdy ve Spojených státech amerických je vyšetřovatel vyzbrojen pistolí, provádí úkony od příjezdu na místo požáru (zjištění ohniska a příčiny vzniku požáru apod.), ale i navazující úkony trestního charakteru (zjištění a nalezení pachatele, zajištění, výslech, zatčení a příprava podkladů pro státního zástupce). V navštívené stanici jsme měli možnost vidět místnost, kde se výslechy provádí, při výslechu musí být přítomni vždy dva vyšetřovatelé, před zahájením výslechu musí být vyslýchaný seznámen se svými právy. Také nám byla předvedena ukázka operativně pátrací činnosti vyšetřovatelů požárů při hledání žháře, který zapálil restaurační zařízení (žhář byl v době trvání naší zahraniční cesty stále na svobodě). Součástí komplexu ředitelství byla také opravárenská dílna pro požární techniku Bostonu, kde byli zaměstnáni bývalí hasiči.

Na základě získaných informací vyšetřovatelé vyjíždějí k požárům, u kterých jsou nasazeny více než tři kusy techniky, kde došlo k úmrtí, zranění (např. události, kde došlo k popálení plochy těla větší než pět procent těla) nebo je podezření na úmyslné zapálení. Celkem je na území města Boston ročně vyšetřováno asi 365 závažných požárů, mezi nejčastější příčiny požárů patří nedbalost při používání vařiče, kouření a závady na elektroinstalaci.

V rámci programu jsme navštívili nejstarší bostonskou stanici (Boston Fire Department Engine 21, Columbia Rd., Dorchester) postavenou ve španělském stylu v roce 1892, která měla jedno výjezdové vozidlo. Z hlediska počtu výjezdů však tato stanice byla druhou nejvytíženější v Bostonu. Ve stanici se stále nacházejí (v původní podobě) prostory, které sloužily k ustájení koní používaných pro tažení hasičských stříkaček.

Prohlédli jsme si také nejmodernější bostonskou stanici nacházející se přímo v centru města (Boston Fire Department Engine 10 Tower 3 Rescue 1 Division 1 - Purchase St.). Stanice obsahovala tři typy výjezdů (rescue, engine, ladder) včetně vybavení pro činnosti podobné našemu USAR teamu. Vybavení těchto výjezdových vozidel je srovnatelné s vybavením užívaným HZS ČR, přesto lze poukázat na několik věcí, které u nás nejsou standardní, a to například několik typů plynových řezacích souprav (včetně jedné přenosné) používané vzhledem k charakteru výškových budov v Bostonu.

Požární akademie v Massachusetts
Národní požární akademie pro stát Massachusetts (Massachusetts Firefighting Academy) slouží jako výcvikové středisko, kde jsou zdarma cvičeni hasiči státu Massachusetts. Absolvování tohoto kurzu, který trvá 10 týdnů, je však založeno na dobrovolnosti vysílajícího distriktu celkem 351 pro stát Massachusetts), který může hasiče školit. Byla nám předvedena ukázka hašení požáru v uzavřených prostorech, kdy je pro tyto účely areál vybaven dvěma trenažéry.

Prvním trenažérem byla železobetonová stavba o čtyřech nadzemních podlažích (NP), která se využívá pro nácvik taktiky hašení v reálných podmínkách požáru. Jako palivo se pro tyto účely používalo dřevo. Druhý trenažér s pěti NP slouží pro nácvik pohybu a chování nejen hasiče v zakouřeném prostoru. Pro tyto účely se používá vyvíječ kouře a trenažér současně umožňuje nácvik záchrany osob z výšky. Vně areálu jsme se také zastavili u památníku, který byl věnován služebním psům jako upomínka na to, že tato zvířata obětují svůj život ve prospěch celé společnosti. V garážích nám byla předvedena uzpůsobená požární technika pro výcvik kadetů (např. upravená ovládací část čerpadla cisterny).

V zasedací místnosti, která byla reálnou kopií americké soudní síně, jsme se setkali s představiteli massachusettské státní policie - oddělení požárů a výbuchů. Setkání vedl ředitel sekce Paul Zipper. Tito vyšetřovatelé se zabývají požáry, které splňují jednu z podmínek, a to podezření na trestný čin (žhářství), úmrtí osoby v důsledku požáru, popř. na vyžádání first respondera - v podobě vyšetřovatele požáru z lokální stanice. Byly nám sděleny také základní údaje o státu Massachusetts, který je rozdělen na 351 distriktů, v tomto oddělení s územní působností státu Massachusetts je celkem 19 vyšetřovatelů závažných požárů. Na území státu Massachusetts je ročně více než 23 000 požárů, z toho 800 požárů bylo tímto oddělením šetřeno. Z tohoto počtu připadlo 150 případů na žhářství. Průměrně 50 procent žhářství je provedeno nezletilými. Následně nám bylo představeno několik případových studií požárů, kterými se tito vyšetřovatelé v roce 2017 zabývali. Diskuze se zabývala motivy žhářů ve Spojených státech amerických a v České republice. Mezi nejčastější motivace žhářů ve Spojených státech amerických patří „nuda“ mladistvých, šikana nebo získání lepší pozice v gangu, ale důvodem mohou být i patologické sklony. Dalším tématem diskuze bylo zajištění vzdělávání nových vyšetřovatelů požárů na území státu Massachusetts. Vedoucí oddělení Paul Zipper prosazuje, aby požární vyšetřovatelé absolvovali základy policejních kurzů a opačně. Tak budou mít reálnou představu o práci svých kolegů. Zajímavá diskuze proběhla nad použitím příručky pro vyšetřovatele NFPA 921, kdy byla vyšetřovateli z praxe kvitována její vědecká část, ale byly zmiňovány negativní zkušenosti s jejím zneužitím, k napadání závěrů vyšetřovatelů právníky protistran například opomenutím některých kroků v procesu vyšetřování požáru, kdy i opomenutí jednoho „někdy méně důležitého kroku“ vede u soudu k „zániku“ celého případu. Další téma diskuze bylo zaměřeno na využití psů pro účely vyšetřování, byl nám představen služební pes, který byl pro tyto účely vycvičen v organizaci ATF (Bureau of Alcohol, Tobacco, Firearms and Explosives, americká federální agentura spadající pod americké Ministerstvo spravedlnosti, která se zabývá vybíráním daní a dodržováním zákonů, týkajících se alkoholu, tabáku, střelných zbraní a výbušnin, ale do jejich působnosti spadají také tzv. „federální, závažné“ požáry – např. přesah do více států, žhář se „stěhuje“ napříč státy, požáry ohrožující bezpečnost Spojených států amerických apod.) a následně předán tomuto oddělení. Úspěšnost psa je podle psovoda 95 procent.

V komplexu se také organizuje kurz pro vyšetřovatele požárů, který se skládá ze tří částí, z nichž každá trvá týden. V první části vyšetřovatel požárů získá teoretické poznatky a znalosti obsažené v příručce pro vyšetřovatele NFPA 921, je také seznámen s místní příručkou pro vyšetřovatele státu Massachusetts (Fire Investigation Guideline Massachusetts State Fire Marshal) a s kapesní příručkou pro odběr vzorků (A Pocket Guide to Accelerant Evidence Collection). Druhá část je zaměřena na praktické dovednosti, kdy vyšetřovatel provede ohledání předem připravených míst požáru (jenž jsou součástí výcvikového areálu). V poslední části kurzu je pro vyšetřovatele připraven reálný soudní proces. Vyšetřovatel pak musí v rámci procesu obhájit závěry svého vyšetřování před skutečným soudcem a porotou.

Nejvýraznějším zjištěním byl fakt, že v USA nelze fyzické osoby postihovat za způsobení požáru nedbalostí. V tomto ohledu se náš systém, který umožňuje postih fyzické osoby za nedbalostní požáry, ukázal jako efektivní nástroj (v rámci „preventivní výchovy občanů“), který podle našeho názoru, ale i podle názoru amerických kolegů pomáhá snižovat počty požárů. Naši kolegové se prý o zavedení něčeho podobného (sankce za nedbalost) pokoušeli a pokoušejí, při svém snažení však naráží na úzus, že v Americe „nesmí být hloupost trestána“.

Pro vyšetřování používají moderní technologie jako drony, helikoptéry a sferony. Dále využívají vlastní databázi žhářů, která obsahuje detailní informace o propuštěných odsouzených osobách. V databázi je přibližně 850 lidí a je srovnatelná s databází obsahující informaci např. o pedofilních delikventech. Dalším nástrojem k dopadení žháře je možnost vypisování zajímavých finančních odměn na jejich dopadení ze stran pojišťoven, které si takto hájí finanční zájmy.

Na závěr nám byl představen komplex budov, které využívají jako tréninkové centrum pro vyšetřovatele. V ně­ko­lika jednopodlažních budovách charakteristické konstrukce pro tuto oblast (dřevěná trámová konstrukce pobitá obložením, vnitřní stěny sádrokartonové) připravují simulovaná místa požáru, objekty jsou mimo standardního rozvodu elektřiny vybavené také rozvody stabilního hasicího zařízení.

Výcvikový areál Národní požární aklademie v EmmitsburguNárodní požární akademie
v Emmitsburgu
Přesun z Bostonu ve státu Massachusetts do města Emmitsburg ve státu Maryland vzdáleného asi 800 km trval celý den. V Národní požární akademii (NFA) v Emmitsburgu jsme se setkali s naším průvodcem agentem ATF Chadem D. Campanellem. Akademie sestává z rozsáhlého kampusu v jižní části města a nachází se v komplexu staveb bývalého kláštera založeného v roce 1880. Z důvodu velkého množství úmrtí hasičů i civilistů při požárech (např. v roce 1971 zemřelo 250 hasičů a 12 000 civilistů) federální vláda v roce 1974 vytvořila tuto akademii s hlavním cílem získávání dat, veřejného vzdělávání, výzkumu a výcviku za účelem snížení počtu úmrtí při požárech a zvýšení bezpečnosti obyvatel po celých Spojených státech amerických. Lze říci, že akademie splnila svůj účel, protože v posledních letech dochází k úmrtí při požárech asi 100 hasičů a 3 000 civilistů za rok.

V současné době akademie pracuje na zvýšení schopnosti hasičských a záchranných služeb a dalších profesionálů z celých Spojených států amerických. Ve školicím středisku jsou pro státy USA (cílové zaměstnance na úseku požární ochrany) organizována bezplatná školení a studijní programy. Pro vyšetřovatele požárů pak akademie organizuje základní čtrnáctidenní výcvikové kurzy (teorie, praxe), dále pak specializační kurzy např. forenzní vědy, dynamika požáru, vedení výslechů, kurzy elektrotechniky. Nejen v oblasti vyšetřování pak akademie úzce spolupracuje s vládní agenturou ATF, kdy jednotliví agenti ATF se účastní přímo praktického výcviku na této akademii. Akademie také organizuje kurzy v zahraničí, je schopná provést realizaci výcviku pro vyšetřovatele tzv. „na klíč“, kdy pro tyto účely dodají jak lektory, tak i materiál a zařízení pro praktický výcvik. Této možnosti podle získaných informací využívá kaž­doročně např. Thajsko. Námi oslovení lektoři i vedoucí akademie pak uvítali diskuzi nad další možnou budoucí spoluprací, např. v podobě možnosti zapojení amerického lektora/lektorů v rámci českého specializačního kurzu VYP v České republice nebo případné účasti českých vyšetřovatelů v jejich výcvikovém kurzu určeném pro agenty ATF.

Našimi průvodci akademií byli agent ATF Chad D. Campanell a lektor akademie/garant výcviku pro vyšetřování požárů Lester Rich. Výcvikový areál tvořilo několik buněk využívaných pro vytvoření simulovaných míst požáru. Hlavní myšlenkou areálu je, aby vyšetřovatelé získali poznatky o vlivu dynamiky požáru na vytváření stop šíření požáru v souvislosti s určováním místa vzniku požáru. Na úvod nám bylo představeno modelové místo požáru, na němž bylo možné vliv dynamiky požáru, zejména vlivu ventilace (112 č. 11/2017) jasně a názorně pozorovat. Sestávalo ze dvou identických buněk (stejné rozměry a vybavení). U první buňky chyběla čelní stěna. Požár v obou buňkách byl iniciován ve stejném místě a byl uhašen za stejnou dobu. U buňky bez čelní stěny pak ohniskové příznaky odpovídaly požáru, který nebyl limitován ventilací, tj. např. v oblasti místa vzniku požáru byla hloubka termické degradace materiálu nejvyšší a na stěně v jeho okolí byl viditelný ohniskový příznak (čistá plocha). U druhé buňky pak vytváření ohniskových příznaků bylo znatelně ovlivněno ventilací, tj. nejsilnější termická degradace či charakteristické „čisté plochy“ na stěnách nebyly pozorovatelné nejvíce v oblasti místa vzniku požáru, ale v oblasti tzv. ventilační cesty (Flow Path). Přímým porovnáním vytvořených ohniskových příznaků a stop šíření požáru si pak pozorovatel mohl velmi názorně udělat jasný přehled o vlivu ventilace na jejich způsob vytváření.

V další části areálu se nacházelo několik samotných buněk používaných k simulaci požáru o půdorysu 3 × 2,5 m a výšce 2,5 m, s pultovou střechou, dřevěné trámové konstrukce, vnitřní stěny ze sádrokartonu, vnější z cementových desek. V každé buňce byl proveden standardní (americký) rozvod elektřiny, vně buňky se nacházel hlavní jistič a podružné jističe. Buňky byly vybaveny zařízením, podlaha vždy kryta kobercem, na stěnách sádrokarton. V naší přítomnosti bylo pět vybavených buněk postupně iniciováno a my jsme měli možnost sledovat přípravu před iniciací požáru (rozdělení úkolů pracovní skupiny), vlastní rozvoj požáru a hašení. Celý rozvoj požáru pak byl zaznamenáván GoPro kamerou, která byla umístěna ve „speciálně upraveném“ plechovém boxu, jehož přední stěna byla kryta žáruvzdorným sklem. Box byl připevněn na lano a v průběhu rozvoje požáru byl postupně vytahován vstupními dveřmi vně buňky. Dozvěděli jsme se také, že doba trvání rozvoje požáru v jednotlivých buňkách závisí na úrovni zkušeností vyšetřovatelů požárů, pro které je připravována, tj. pro zkušenější je místnost uhašena později než pro začínající vyšetřovatele požárů. Pro tyto účely se pak pracovně stanoví okamžik celkového vzplanutí místnosti (tj. Flashover), který představuje okamžik vzplanutí koberce u vstupních dveří. Od tohoto okamžiku se pak počítá čas, kdy dojde k hašení (asi 1 minuta pro začátečníky, 2 až 4 minuty či více pro zkušené). Naše skupina měla možnost vyzkoušet ohledání připravené buňky (u jejíhož zapálení jsme nebyli přítomni), kdy v rámci ohledání místnosti bylo zjištěno, že její iniciace požáru byla provedena v centrální části místnosti, další „výslech“ osob (svědků, hasičů, sousedů apod.) nás přivedl k příčině, kterou bylo ponechání zapnuté horkovzdušné pistole v blízkosti hořlavého materiálu podnapilou osobou. Při následné diskuzi o dalším postupu v tomto případě pak byla zmíněna možnost způsobu vyřešení tohoto přestupku v České republice zákonnými nástroji, což i zde naši kolegové ocenili jako účinný systémový prvek v požární ochraně, protože ve Spojených státech amerických neexistuje legislativa umožňující postihování osob nedbalostně způsobující požár (vyjma národních parků, kdy nedbalostní požáry může postihovat jeho správce, nebo další sankcí může být pachatel postihnut pouze v rámci občanskoprávního sporu, např. pokud požár poškodil jeho souseda).

V rámci tohoto komplexu jsme také měli možnost provést ohledání menšího domu (bungalovu), který sestával ze tří místností (vstupní chodba, obývací místnost, sociální zázemí). Dům byl stejné konstrukce jako zkušební buňky a podle stavu konstrukcí (částečně destruované stěny, značně poškozené vybavení v celém půdorysu objektu) bylo na první pohled zřejmé, že v objektu byl po delší dobu plně rozvinutý požár. Dům pak byl určen pro nácvik ohledání a určení kriminalistického ohniska u objektů v oblastech, kde plošné pokrytí nebo jiné okolnosti neumožňuje jednotkám rychlý a účinný zásah (např. předměstí velkých měst typické pro nízkopříjmové sociální skupiny), kdy dochází k delší době lokalizace a následné likvidaci požáru a vzhledem k vysoké destrukci konstrukcí i vybavení je pak místo požáru zcela nepřehledné. Lektoři pak na objektu demonstrují, jakým způsobem znalosti požární dynamiky mohou pomoci ve velmi obtížných případech. Při praktickém ohledání objektu jsme zjistili, že je potřeba na základě informací o jednotlivých otvorech (dveře, okna) zmapovat možnou ventilační cestu v daném půdorysu a cíleně vyhledávat případné ohniskové příznaky, které se nacházejí mimo ni. Jejich poloha mimo ventilační cestu nám dává informaci, že musely být vytvořeny v počáteční fázi požáru, a tudíž jsou relevantní při určení polohy místa vzniku požáru.

Trenažér pro výcvik metody Arc Mapping (112, č. 6/2017) je stěna tvořená trámy, zadní strana krytá sádrokartonovými deskami. V celé ploše stěny jsou vodorovně vedeny jednotlivé elektrické okruhy tak, aby se svislými trámy tvořily určitou matici. V určitém místě spodní části stěny byl pak iniciován požár, který svými účinky vytvořil na sádrokartonové stěně ohniskový kužel. V oblasti působení požáru pak také došlo k termické degradaci izolace instalovaných kabelů, na jejichž vodičích bylo možné pozorovat zkratové projevy. Úkolem posluchačů bylo tyto zkratové projevy správně identifikovat, označit a na základě jejich polohy lokalizovat místo vzniku požáru.

Památník padlých hasičů
Na závěr jsme navštívili Památník padlých hasičů (Fallen Firefighters Memorial), pozoruhodný kamenný monument, kolem kterého jsou rozmístěny měděné desky soustředěné do kruhového tvaru. Na každé desce je letopočet a jména hasičů, kteří v daném roce zemřeli při výkonu služby na území Spojených států amerických. Takto tam byli zaznamenáni všichni hasiči, kteří zemřeli při výkonu služby od roku 1981. Instalace každé desky doprovází oficiální ceremoniál doprovázený také zvoněním na zvon při vstupu do památníku. V blízkosti se nachází Památník 11. září 2001, který je věnován všem padlým hasičům, kteří zahynuli v souvislosti s událostmi 11. září 2001 v New Yorku. Památník je vlastně zhmotněním slavné fotografie Firefighters Raising Flag pořízené Thomasem E. Franklinem po útoku na Světové obchodní centrum, který zobrazuje tři hasiče vztyčující americkou vlajku na troskách v oblasti Ground Zero bývalého Světového obchodního centra. Impozantnosti památníku dodávají jeho rozměry, kdy postavy hasičů jsou trojnásobkem reálné velikosti a jeho maximální výška je asi 40 m.


kpt. Ing. Stanislav KOPECKÝ, HZS Plzeňského kraje, pplk. Mgr. Jakub ŠKODA, MV­-generální ředitelství HZS ČR, plk. Ing. Jiří HOŠEK, HZS hl. m. Prahy, foto archiv autorů
 

Prezident republiky Miloš Zeman jmenoval 8. května 2018 u příležitosti státního svátku Dne osvobození od fašismu do generálské hodnosti ředitele HZS Pardubického kraje plk. Ing. Miroslava Kvasničku.

Ing. Miroslav Kvasnička se narodil v roce 1953. Po absolvování Střední průmyslové školy strojní v Chrudimi a studií na ČVUT v Praze pracoval 12 let jako výzkumný pracovník.

Ke Sboru požární ochrany, předchůdci HZS ČR, nastoupil 1. srpna 1991, kde slouží nepřetržitě již 27 let. Ing. Miroslav Kvasnička začínal jako programátor analytik spojové a informační služby Správy a útvaru Sboru požární ochrany okresu Pardubice. V roce 1993 se stal náčelníkem Správy a útvaru Sboru požární ochrany okresu Pardubice a v roce 1995 ředitelem Hasičského záchranného sboru okresu Pardubice. V roce 2001 byl jmenován ředitelem HZS Pardubického kraje, kterým je dodnes.

Ing. Miroslav Kvasnička patří mezi nejzkušenější krajské ředitele HZS ČR, má technický způsob myšlení, vynikající organizační i řídicí schopnosti. Navíc si kolem sebe dokázal vybudovat tým velmi schopných spolupracovníků, se kterými společně pracuje ve prospěch HZS Pardubického kraje. Uložené úkoly plní s maximálním pracovním nasazením. Pracovní výsledky odpovídají poctivému a svědomitému přístupu k práci. HZS Pardubického kraje pod vedením Ing. Miroslava Kvasničky dosahuje velmi dobrých výsledků, což se projevuje při zvládání mimořádných událostí, které dříve bývaly v Pardubickém kraji častěji než ve srovnatelných krajích.

Ing. Miroslav Kvasnička je ženatý, má dvě děti a k jeho koníčkům patří sport.


kpt. Mgr. Nicole ZAORALOVÁ, MV­-generální ředitelství HZS ČR

Pátek 13. se všeobecně považuje za nešťastný den. Hasiči z celé České republiky se proto různými preventivními akcemi snaží tuto pověru vyvrátit. Česká asociace hasičských důstojníků ve spolupráci s hasičskými záchrannými sbory krajů již tradičně vyhlašuje tyto dny jako Dny požární bezpečnosti. V letošním roce jsou v kalendáři pátky třináctého dva. Na které datum Den požární bezpečnosti připadl tentokrát? Na 13. dubna 2018.

Hlavním tématem Dne požární bezpečnosti pro letošní rok organizátoři zvolili Vzděláváním k bezpečnosti. Osvěta je jedním z hlavních úkolů HZS ČR. Jeho příslušníci se nevěnují jen dětem, ale pozornost zaměřují na všechny generace obyvatel České republiky, učitele nebo občany se specifickými potřebami. Cílem celé akce je zejména informovat veřejnost o práci hasičů, podtržení významu jejich činnosti formou propagace a předávání informací využitelných během předcházení požárům a jiným mimořádným událostem. Dále chtěli hasiči poukázat na to, že občan, který ví, jak se má chovat v případě vzniku požáru nebo jiné mimořádné události, může výraznou měrou přispět k záchraně života, zdraví nebo snížení materiálních škod.

Program pro děti, dospělé i seniory
K akci se různou formou připojili profesionální hasiči téměř ze všech krajů naší republiky i někteří dobrovolní hasiči například z obce Benešov nad Černou v Jihočeském kraji, Hrabyně v Moravskoslezském kraji nebo Tuklaty ve Středočeském kraji. Většina stanic profesionálních hasičů otevřela brány pro širokou veřejnost. I přes nepříznivé počasí v některých částech republiky přišly tisíce návštěvníků z řad školáků i veřejnosti, aby si prohlédly požární techniku a ukázky činnosti hasičů. Pro děti organizátoři připravili stánky s preventivními informacemi v oblasti požární ochrany a ochrany obyvatelstva. Největší zájem a nadšení projevovaly děti během prohlídky požární techniky, při absolvování různých soutěží s hasičskou tématikou nebo při zkoušení dětského TFA (Toughest Firefighter Alive – Nejtvrdší hasič přežije). Na některých stanicích hasiči četli nejmenším dětem hasičské pohádky. Naopak pro nejstarší generaci na řadě míst proběhly přednášky na téma vznik požáru, správné chování při mimořádných událostech nebo se senioři dozvěděli informace o detektorech požáru a jejich použití.

V Ústeckém, Zlínském a Jihomoravském kraji hasiči představili nový vzdělávací projekt Hasiči pro školy. Projekt zacílili na žáky základních škol a jejich učitele. Prostřednictvím interaktivních prezentací doplněných videoukázkami, fotografiemi a úkoly zábavnou formou přibližují problematiku ochrany člověka, jeho života, zdraví a majetku. V Brně se hasiči zapojili také do festivalu Open House Brno 2018, kdy umožnili omezenému počtu přihlášených návštěvníků ve čtyřech organizovaných skupinách prohlídku stanice v ulici Lidická. Účastníci akce si mohli prohlédnout, jak to u hasičů funguje. Seznámili se s historií profesionálních hasičů v Brně a také s historií stanice. Poté následovalo stručné seznámení s organizací výjezdů hasičů a požární technikou. V závěru prohlídky měli návštěvníci možnost nahlédnout do zázemí hasičů. Na vlastní oči tak mohli vidět místa, kde se hasiči nejen stravují a odpočívají, ale navštívili i jejich tělocvičnu a posilovnu. Pověstnou třešinkou na dortu byla možnost rozhlédnout se ze střechy stanice po okolí a brněnském městském parku Lužánky. V Moravskoslezském kraji měli návštěvníci v rámci Dne požární bezpečnosti vstup zdarma do Hasičského muzea města Ostravy, čehož využila přibližně stovka příchozích. Pro změnu v opavském charitativním stacionáři Mraveneček zorganizovali taktické cvičení zaměřené na požár šatny s vyhledáváním a evakuací tělesně postižených osob. V Pardubickém kraji připravili hasiči pro širokou veřejnost celodenní akci v Atriu Palác Pardubice. Zaměřili se zejména na témata, jak se zachovat při požáru vozidla, jak předejít požáru v domácnosti nebo co udělat během dopravní nehody. K vidění byl i speciální automobil určený pro vyšetřovatele příčin vzniku požárů. Velkým lákadlem byly i doprovodné instruktážní filmy s hasičskou tématikou. Téměř ve všech krajích hasiči opět vyjeli s rozměrnou technikou do ulic a ověřovali jejich průjezdnost. Cílem bylo upozornit řidiče zaparkovaných vozidel na nemožnost průjezdu požárních automobilů a v případě požáru neefektivní provedení zásahu. Ve Středočeském kraji měli dokonce hasiči na autech heslo: Parkujte ohleduplně! Když jde o život, tak přeparkovat nestihnete!

Zájem veřejnosti o práci hasičů
Do organizace těchto různorodých akcí se zapojilo mnoho profesionálních i dobrovolných hasičů a navštívilo je více jak 30 000 dětí i dospělých včetně hendikepovaných spoluobčanů. Pozitivní odezva účastníků potvrdila, že jsou pro ně podobné akce zajímavé a že se o činnost hasičů i ostatních složek integrovaného záchranného systému zajímají. Pátek 13. možná odradil pověrčivé od návštěvy stanic, ale ti, co se odradit nenechali, získali nové poznatky o různorodé práci hasičů, jejich výstroji a vybavení. Příští Den požární bezpečnosti se bude konat v září roku 2019.


Ing. Jaroslav ČERNÝ, Česká asociace hasičských důstojníků, foto archiv HZS Pardubického kraje a SDH Benešov nad Černou

Hasičský záchranný sbor České republiky (HZS ČR) reaguje na nová opatření v souvislosti s GDPR (General Data Protection Regulation), která vstoupila v účinnost 25. května 2018.

Již před vstupem do Evropské unie byla Česká republika nucena přehodnotit ochranu osobních údajů, tedy systém nakládání s těmito údaji, kdy byl přijat zákon o ochraně osobních údajů (zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů). Další velká změna, zejména aplikační, souvisí s nakládáním s osobními údaji v rámci informačních systémů - zahájení fungování systému základních registrů. V této souvislosti i HZS ČR musel na tento novodobý stav reagovat. Nejprve to bylo novelou krizového zákona (zákon č. 240/2000 Sb.) v roce 2010, stanovující oprávnění vstupu do základních registrů. Následně zákonem o HZS ČR (zákon č. 320/2015 Sb.), kdy část právní normy obsahuje úpravu o nakládání s informacemi a osobními údaji. Tato část právní úpravy byla přijata v návaznosti na výjimku danou HZS ČR (zejména z důvodu bezpečnosti) v zákoně o ochraně osobních údajů.

A dnes stojíme před další velkou změnou, kdy i HZS ČR musí přijmout příslušná opatření. Jde o GDPR, nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016, tedy o nové obecné nařízení o ochraně osobních údajů, jehož účinnost nastala již 25. května 2018. K revizi právního rámce ochrany osobních údajů se přikročilo zejména z toho důvodu, že současný právní rámec již přestal odpovídat současnému stavu (zpracování osobních údajů je nyní komplexnější než před několika desítkami let) a zejména díky moderním výpočetním technologiím je užívání osobních údajů mnohem častější. Cílem obecného nařízení je sjednocení a přizpůsobení právního rámce ochrany osobních údajů v rámci států EU. Obecně lze shrnout, že nová právní úprava nepřináší žádnou revoluci, ale kontinuálně navazuje na dřívější právní úpravu (národní a i evropskou).

V českém právním prostředí tak obecné nařízení mimo jiné zahrne svým obsahem právní úpravu zákona o ochraně osobních údajů a bude přijat nový zákon (v současné době v legislativním procesu na úrovni Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR) o zpracování osobních údajů. Hlavním cílem předloženého návrhu zákona a novelizace právních předpisů (tzv. doprovodný zákon) je provést implementaci sekundárního předpisu Evropské unie (směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 ze dne 27. dubna 2016) a adaptaci na obecné nařízení. Logicky se chce zajistit soulad vnitrostátní právní úpravy s těmito předpisy a tím splnit povinnost, která plyne České republice z členství v EU.
Nařízení GDPR dává subjektům údajů (občanům) do rukou nová práva, která se razantně neodlišují od ochrany osobních údajů známé dodnes. I když k řadě změn novou právní úpravou dochází. Kromě toho, že budou muset být subjekty údajů o svých právech důkladně informovány, budou moci také využít nová práva, která dosud neměly, např. právo vznést námitku proti zpracování osobních údajů či právo na přenositelnost osobních údajů.

Dalším důležitým krokem v souladu s GDPR je jmenování tzv. pověřence pro ochranu osobních údajů neboli DPO (Data Protection Officer). Každý pověřenec (např. i v soukromém sektoru) by měl sloužit jako pomocník a konzultant v problematice osobních dat. Po účinnosti nové právní úpravy, tedy i obecného nařízení, bude potřeba reagovat na nové instituty, dodržovat povinnosti a zachovávat práva, a to jak ve státním či soukromém sektoru, územní samosprávě či běžném životě osob. Jde například o:

• vytvoření přesného a podrobného popisu nakládání s osobními údaji a jejich ochranu,
• vedení záznamů o činnostech zpracování,
• ohlašování případů porušení zabezpečení osobních údajů pro ochranu osobních údajů,
• přesné skutkové podstaty a celkem vysoké sankce za porušení povinnosti při nakládání s osobními údaji.

Za HZS ČR byl ustanoven jeden pověřenec pro ochranu osobních údajů, dále pak styčné osoby z HZS krajů, Záchranného útvaru HZS ČR, Střední odborné školy požární ochrany a Vyšší odborné školy požární ochrany a vzdělávacích, technických a jiných účelových zařízení MV-generálního ředitelství HZS ČR. Na základě zaslaných podkladů ze všech součástí HZS ČR byl proveden soupis všech možností nakládání s osobními údaji v rámci HZS ČR, z čehož vyšlo pět základních „kategorií“ nakládání s osobními údaji v rámci HZS ČR:

1. Nakládání s osobními údaji na základě právního předpisu. Zejména jde o nakládání s osobními údaji podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů nebo zákoníku práce (např. služebně­ právní evidence příslušníků).
2. Nakládání s osobními údaji na základě vlastní činnosti HZS ČR (pomocné evidence aj.). HZS ČR bude muset dodržet obecné povinnosti při ochraně osobních údajů a jejich nakládání.
3. Výjimky stanovené zákonem o zpracování osobních údajů (jak je uvedeno v návrhu zákona, půjde o výjimky nezbytné pro zásahovou činnost HZS ČR).
4. Nakládání s osobními údaji na základě nastavení systému od jiných subjektů (např. využívání systému spisové služby nebo elektronického personálního a ekonomického systému). HZS ČR je pouze uživatelem tohoto systému.
5. Další jakékoli nakládání s osobními údaji (určitá zbytková činnost, která nesouvisí s uvedenými kategoriemi).

MV­-generální ředitelství HZS ČR s blížící se účinností nařízení pořádalo dvě školení, řadu jednání a konzultací, nastavilo i interní předpisy a metodiky na novou právní úpravu. Obecné nařízení zavádí celou řadu „nových“ pravidel, kterými se každý musí řídit a každý správce i zpracovatel osobních údajů bude muset prokazatelně doložit nakládání s osobními údaji (po celou dobu zpracování). Není nutné si nalhávat, že tím nedojde k navýšení administrativní zátěže; ano dojde, a to i u HZS ČR. Obecné nařízení a příslušná právní úprava ovšem přinesou i rovnocennou vymahatelnost práva v celé EU, stejné sankce a také mnohem těsnější spolupráci dozorových orgánů. Z pohledu zásahové činnosti to pro HZS ČR nebude žádné novum, hasiči budou v rámci zásahové činnosti nadále nakládat s osobními údaji (např. v rámci tísňových volání, ale i přímo v rámci zpráv o zásahu). Spíše bude nutné se připravit na přísnější administrativní úroveň a přísnější pravidla v rámci „běžného“ stavu nakládání s osobními údaji.


pplk. Mgr. Tereza VESELÁ, MBA, MV­-generální ředitelství HZS ČR

Profesionální hasiči se od začátku svého působení ve sboru připravují na to, aby zvládli jakoukoli situaci. Proto každý příslušník HZS ČR prochází základním výcvikem, na který navazují další školení a výcviky. Jedním z takovýchto specializovaných školení je výcvik ve výšce a nad volnou hloubkou. Zásahy ve výšce a nad volnou hloubkou vyžadují speciální vyškolení a znalost speciálních technik hasičů. Řeč je o specializované skupině hasičů­ lezců.

Lezec, instruktor, hlavní instruktor – kdo je kdo?
Lezecké skupiny byly u tehdejších krajských útvarů ustaveny v 90. letech minulého století. Od této doby jsou na každé sloužící směně vyškolení hasiči­ lezci, každý HZS kraje má své lezce­ instruktory a svého hlavního instruktora. Je však nutné zároveň doplnit, že základní znalost lezecké techniky, sebejištění a sebezáchrany patří k dovednostem každého hasiče. Hasiči­ lezci jsou speciální skupinou každého HZS kraje, která má znalosti a dovednosti v lezení mnohem hlouběji procvičeny.

Hasič­ lezec je hasič, který kromě základního hasičského výcviku je dále speciálně vyškolen na práci ve výšce a nad volnou hloubkou a je začleněn do lezecké skupiny nebo lezeckého družstva. Na největší stanici HZS Jihočeského kraje v Českých Budějovicích je na každou ze tří směn plánované šestičlenné lezecké družstvo. Na ostatních stanicích v „okresních“ městech je na každé směně tříčlenná lezecká skupina. Celkový počet lezců se u HZS Jihočeského kraje pohybuje okolo 70.

Každý z hasičů­ lezců ovládá techniky lezení na přírodních útvarech, jako jsou skály či jeskyně, a samozřejmě i na stavbách typu komínů, jeřábů nebo stožárů. Umí zasahovat ve skalnatých průrvách nebo studních. Každý z nich zná pravidla lezení prvolezce, a to ve výšce i nad volnou hloubkou, není pro ně problém výstup po laně, slanění, přestup z lana na lano. Práce lezců je extrémně nebezpečná, proto všichni dokonale znají jištění a sebejištění, zvládají záchranu a sebezáchranu po pádu do lana, poskytnou první pomoc. Hasiči­ lezci však často neprovádí pouze a samostatně lezení. Pro hasiče­ lezce je podmínkou umět skloubit lezení s „hasičinou“. To znamená, že musí zvládnout práci na laně zároveň s použitím detekční techniky, ochranných prostředků proti nebezpečným látkám, popř. s potápěčskou výstrojí apod.

Lezec­ instruktor je hasič­ lezec, který kromě výcviku pro hasiče­ lezce absolvoval další speciální školení a výcvik. Kromě toho, že skvěle ovládá vše, co zvládají hasiči­ lezci, se podílí na přípravě a realizaci školení a výcviků. On je ten, na kom leží pravidelná odborná příprava, kdo hasiče­ lezce připravuje na situace, se kterými se mohou v praxi setkat. Hasič­ lezec se může stát lezcem­ instruktorem nejdříve po dvou letech praxe v lezecké skupině.

Hlavní instruktor je, zjednodušeně řečeno, ten nejlepší lezec­ instruktor HZS kraje. Má nejvyšší kvalifikační stupeň pro práci ve výšce a nad volnou hloubkou. Má stejné kurzy, školení a výcvik jako lezci­ instruktoři, ale k jeho jmenování jsou dále nezbytně nutné dlouhodobé, bohaté a hluboké znalosti a zkušenosti z lezení v podmínkách požární ochrany. Hlavním instruktorem se může stát ten, kdo je na pozici lezce­ instruktora minimálně pět let. Mezi povinnosti hlavního instruktora patří například celková koordinace lezeckých družstev a skupin v rámci kraje a jejich odborné přípravy, plánuje a organizuje součinnostní cvičení s ostatními složkami integrovaného záchranného systému v kraji, spolupracuje s dalšími krajskými sbory v oblasti práce ve výšce a nad volnou hloubkou.

Jak se stát hasičem­ lezcem?
Hasič, který chce být členem lezecké skupiny, musí absolvovat základní odbornou přípravu se specializací pro práce ve výšce a nad volnou hloubkou. Důkladný a náročný výcvik budoucího lezce vede buď hasič­ instruktor, nebo hlavní instruktor kraje. Složení závěrečných zkoušek před komisí následuje po 80 hodinovém kurzu zaměřeném jak na teorii, tak praktickou činnost.

Další, tzv. pravidelná, odborná příprava hasičů­ lezců pokračuje každoročním absolvováním 114 hodin lezecké přípravy pro členy lezeckých družstev a 104 hodin pro členy lezeckých skupin. Přípravu v rámci HZS krajů připravují pro lezce opět hasiči­ instruktoři. Že příprava není procházka růžovým sadem, dokazují výcviky, které instruktoři plánují i za ztížených podmínek – v dešti, za silné námrazy, v noci, v dýchacích přístrojích, v zakouřeném prostředí apod.

A jak se školí a připravují lezci­ instruktoři? Ti musí projít speciálním kurzem, a to, jak už bylo řečeno, nejdříve po dvou letech lezecké praxe. Ve výjimečných případech, kdy adepti na instruktora jsou již zároveň například členy Horské služby ČR, Báňské záchranné služby nebo České speleologické společnosti – Speleologické záchranné služby, není nutné dvouletou lhůtu dodržet. Základní odborná příprava pro lezce­ instruktory se obsahově příliš neliší od základní odborné přípravy hasičů­ lezců, je však navíc doplněna o školení zaměřené na pedagogickou činnost. Svoji kvalifikaci obnovují v rámci pravidelné odborné přípravy, a to dvakrát za pět let s tím, že příprava je rozšířena ještě o výcvik záchranných prací zaměřených na konkrétní lokalitu.

Kde se lezení procvičuje?
Lezci­ instruktoři vybírají pro výcvik jihočeských hasičů­ lezců různé stavební objekty, lyžařská střediska, jeskyně nebo jiný přírodní terén, který se co nejvíce přibližuje k reálnému zásahu. V rámci kraje pak hasiči minimálně dvakrát absolvují součinnostní cvičení i s ostatními lezeckými skupinami, kde si vzájemně předávají poznatky. Zajímavá jsou pro lezce­ instruktory společná cvičení se členy horské služby, kteří mohou hasičům předat celou řadu specifických zkušeností. Takové cvičení proběhlo například na skalním masívu v Choustníku, v Modrém dole u Tábora a na velmi náročné cvičné Via ferratě D/E (Železná stěna) u Bechyně. Písečtí hasiči­ lezci např. absolvovali neméně přínosný výcvik u chaty Výrovka v Krkonoších, kde v horském zasněženém prostředí předvedli ukázku lavinové záchrany. Dále se připravují společná cvičení se Speleologickou službou ČR v Chýnovské jeskyni, v jediném jeskyním útvaru v jižních Čechách, kde je nácvik společné práce se speleology velmi specifický.

Seznam lezeckých stěn umístěných na stanicích HZS krajů a výběr HZS krajů, které pravidelně pořádají soutěže v lezení

Nedílnou součástí pro výcvik těchto hasičů­ lezců jsou v dnešní době venkovní i vnitřní lezecké stěny na některých stanicích HZS ČR. Toto vybavení stanic není povinné podle zákonných předpisů v ČR, ale určitě zvyšuje možnosti výcviku a podmínek této specifické skupiny hasičů­ lezců. Lezecké stěny umožňují lezcům pravidelný nácvik, a to i za nepříznivého počasí. Pro přehled uvádíme tabulku vybraných stanic HZS ČR, které umožňují nácvik na těchto lezeckých stěnách.

Nová lezecká stěna na stanici Tábor byla postavena ve stávající tělocvičně v roce 2015 z darů obcí okresu Tábor v hodnotě 459 638 Kč. Je určena nejen ke sportovnímu lezení v civilním sektoru, ale i tzv. technickému lezení, což znamená, že je více přizpůsobena činnosti hasičů. Hasiči­ lezci nejsou sportovní lezci, ale lezci záchranáři, u kterých rozhoduje nejenom rychlost, ale také bezpečnost a pomoc druhému. Technická lezecká stěna umožňuje nácvik záchrany směrem dolů, záchranu osob ve stísněných podmínkách (např. podzemních kolektorech, jeskyních útvarech), je na ní umístěna pracovní plošina ve výšce pět metrů umožňující nácvik sebezáchrany všech hasičů a simuluje i stožár elektrického vedení.

Soutěže v lezení
Vzhledem k tomu, že je nutné, aby tuto specifickou činnost lezci pravidelně nacvičovali a vzájemně si předávali zkušenosti, byla v roce 2001 uspořádána v Jihočeském kraji první krajská soutěž ve sportovním lezení. Od tohoto roku jsou krajské soutěže pořádány kaž­doročně. Prvních 16. ročníků proběhlo na stanici v Jindřichově Hradci, kde je zřízena lezecká stěna ve věži určené především k sušení hadic. Věž je pro pořádání soutěží omezena prostorem a zároveň počasím. Vzhledem k tomu, že byla nově vybudována lezecká stěna na stanici v Táboře, byla na ni soutěž přesunuta. Poskytuje větší možnosti a lepší zázemí pro účastníky. Soutěž má velký ohlas u všech hasičů- lezců, kteří se do Tábora rádi vracejí ke vzájemnému zápolení.

Pravidla soutěže jsou velmi podobná pravidlům ve sportovním lezení v civilním sektoru. Celá soutěž je organizována v šesti až sedmi kolech (lezeckých cestách), u kterých se postupně zvyšuje obtížnost. V případě, že více závodníků dosáhne shodného výsledku, rozhodne o pořadí čas.

Soutěže se zúčastní za každý územní odbor HZS Jihočeského kraje jedno až dvě soutěžní družstva v počtu třech závodníků. Poslední soutěže v tomto roce se zúčastnilo celkem devět soutěžních družstev a celkem 27 příslušníků. Výsledky jsou vyhodnocovány jednak v pořadí družstev a dále v pořadí jednotlivců. Věkové kategorie nejsou stanoveny.

Soutěž dlouhodobě ovládá nprap. Radek Kümmel, který je zařazen jako lezec­ instruktor na územním odboru v Táboře. Z celkových 18 ročníků se mu podařilo vyhrát tuto soutěž celkem 14krát a v ostatních ročnících se vždy umístil také na stupni vítězů. Z hlediska těchto soutěží je u HZS Jihočeského kraje fenoménem.

Mistrovství České republiky ve sportovním lezení jsou pořádána v Královéhradeckém kraji, který má pro lezení jedny z nejlepších podmínek v rámci HZS ČR. Ve Velkém Poříčí se nachází školicí a výcvikové středisko, které zároveň slouží pro organizaci pravidelné odborné přípravy lezců­ instruktorů z celé ČR.

Spolupráce s leteckými záchranáři
Tato specifická činnost má v rámci HZS ČR bezpochyby velkou budoucnost. V rámci IZS jsou nejdéle připravováni pro takto již zmiňované specifické činnosti příslušníci HZS ČR, což dokazuje v některých krajích i rozšiřující se spolupráce o činnosti v tzv. leteckém záchranářství s ostatními složkami IZS. Letecké záchranářství znamená činnost hasičů­ lezců při záchraně osob vrtulníky provozovanými Policií ČR, nebo Armádou ČR. Pro tuto činnost je v ČR předurčenost 162 leteckých záchranářů. Již v pěti krajích tato spolupráce funguje dlouhodobě a i v jižních Čechách se v letošním roce pro letecké záchranářství z řad lezeckých družstev a skupin začínáme připravovat společně s Armádou ČR. Doufejme, že po roční přípravě budeme tuto službu poskytovat plnohodnotně jako v jiných krajích a dokážeme v případě potřeby poskytnout co nejlepší profesionální pomoc srovnatelnou s jinými kraji v ČR a i v rámci celé EU. Pro zatraktivnění této činnosti je určitě pro nás v Jižních Čechách důležité i pořádání soutěží ve sportovním lezení, jelikož v soutěži nejenom porovnáme výkonnosti jednotlivců v lezení, ale také si vyměníme důležité zkušenosti, prohloubíme profesionalitu a celkově se zdokonalíme.


plk. Ing. Petr HOJSÁK, por. Ing. Vendula MATĚJŮ, foto nprap. Mgr. Martin PETRÁK, HZS Jihočeského kraje

Vodní záchranná služba Českého červeného kříže (VZS) spatřila světlo světa v roce 1968 a v letošním roce slaví 50 let od svého vzniku. Jde o největší a nejstarší celostátní organizaci, která se věnuje vodnímu záchranářství a v této oblasti také vzdělávání a výcviku, záchranářskému sportu a dalším aktivitám spojeným s vodním prostředím. V současné době působí v deseti krajích České republiky a je součástí integrovaného záchranného systému.

Utonutí je po dopravních nehodách v České republice druhá nejčastější příčina náhlé smrti. Které jsou jeho nejčastější důvody? „Je jich celá řada. Ať už je to alkohol, přecenění vlastních sil, nebezpečné skoky do neznámé vody, náhlé zdravotní problémy, plavební nehody a podobně. Uvítali jsme zpomalení lodního provozu na Vodní nádrži Slapy. Koncentrace lidí a plavidel na této vodní ploše je velmi vysoká a riziko střetu roste zejména o víkendech. Lidé si stále nezvykli, že plavat přes přehradu je zakázané, ale protože to dělali třicet let, tak zvyky měnit nehodlají. Myslím, že uvedené opatření je pro všechny zúčastněné na vodě jedině prospěšné. Kdo chce, má možnost si zajezdit na mnohem větším Orlíku nebo na místech k tomu vyhrazených,“ upozorňuje prezident VZS Mgr. David Smejkal.

Práce záchranářů na velkých vodních plochách je zcela nezastupitelná a nenahraditelná. Přestože vodní záchranáři jsou profesionálové, dodnes veškerou práci dělají zejména ve svém volném čase. VZS je jedničkou v oblasti záchrany ve vodním prostředí. Zřizují, především v letních měsících, na vybraných vodních plochách stanice první pomoci, na nichž zpravidla fungují 24 hodin denně. Provoz těchto stanic je dotován MV­ generálním ředitelstvím HZS ČR. Jakožto ostatní složka integrovaného záchranného systému je pak běžně povolána k prvotním zásahům na vodních plochách nebo jejich blízkosti. VZS působí zejména v lokalitách, které jsou bez rychlého nasazení motorového plavidla obtížně dostupné. Zcela zásadní je i velmi dobrá znalost zajišťovaných vodních ploch, břehů a okolí, což je pro rychlý zásah a záchranu života ve většině případů naprosto klíčové. Rychlá odezva, například na výzvu tonutí nebo stavu bezprostředně po tonutí, zásadně zvyšuje šanci na přežití. VZS poskytuje čluny i jako dopravní prostředek posádkám ZZS do obtížně dostupných míst a pro následný rychlý transport pacienta k sanitnímu vozidlu nebo vrtulníku Letecké záchranné služby.

VZS jako součást IZS
Na základě dohody o plánované pomoci na vyžádání uzavřené s MV­ generálním ředitelstvím HZS ČR je VZS ostatní složkou IZS a je také zapsána v Ústředním poplachovém plánu České republiky. Již od katastrofálních povodní v roce 1997 služba prokázala akceschopnost v nejnáročnějších podmínkách. Má specialisty na zásahy na volné a tekoucí vodě. Ti se nasazují v náročných podmínkách, kde díky výcviku a vybavení jsou schopni zajistit bezpečnou evakuaci nebo záchranu lidí a majetku. VZS a její záchranné týmy se od roku 1997 účastnily všech povodní, ať už velkého nebo lokálního významu. Záchranáři se nasazují nejen při povodních nebo záplavách, ale také v případě pátracích akcí na vodě nebo v blízkosti vodních ploch a toků i při vyhledávání utonulých. „V roce 2017 jsme krátce po sobě zasahovali u tonutí dětí na Slapech a Orlíku. Na Slapech se pětiletého chlapce podařilo dohledat sonarem, vytáhnout z vody a začít resuscitovat, ale bohužel neúspěšně. Na Orlíku jsme neměli ani to štěstí šestiletou holčičku najít a na řadu museli přijít policejní potápěči. Ačkoli to byly odlišné události, v obou případech zemřeli ti nejmenší. Plyne z toho ponaučení, že není možné nechat děti bez dozoru u vody nebo s nevhodnými sebezáchrannými pomůckami, jako je třeba nafukovací kruh. Také je nutné hlídat děti na hausbótu, motorovém plavidle nebo plachetnici a musí mít na sobě záchrannou vestu. Pokud dítě spadne, nemusí se již vynořit a obě přehrady jsou velmi hluboké,“ sdělil prezident VZS.

Před čím prezident VZS varuje především? „Apeluji na to, aby rodiče u neplavců striktně nepoužívali jako pomůcku záchranný kruh. Neplavec z něj lehko vyklouzne a kruh mu ihned odpluje a nedokáže se ho již zachytit. Při našich preventivních jízdách na přehradách se snažíme upozornit především rodiny na plavidlech, že sice plují pomalu, ale dítě na střeše hausbótu bez vesty je něco mimořádně nebezpečného. Jezdíme dělat prevenci na tábory a upozorňujeme na rizika vody a úrazů. Nechceme v lidech vyvolat pocit, že je voda nepřítel, jen chceme, aby si uvědomili, co a kde hrozí. Letní sezona se blíží a my se na ni intenzivně připravujeme. Jsou ale věci, které neovlivníme, které jsou v rukách dospělých, rodičů. Máme jedno trefné pravidlo: Čím více dospělých hlídá dítě, tím méně ho hlídají. Jinak řečeno, pokud není jasně určena jedna osoba, každý si myslí, že dítě hlídá ten druhý,“ podotýká Mgr. Smejkal. Záchranáři se rovněž nasazují při likvidačních pracích a záchraně majetku.

Komplexní vzdělávací řád záchranářů
International Life Saving Federation (ILS) je celosvětová asociace vodní záchrany, VZS je jejím členem a zastupuje tak Českou republiku na mezinárodní úrovni. Je také kolektivním členem Českého červeného kříže (ČČK) a dodržuje jeho zásady a poslání. Má čtyři hlavní pilíře činnosti: Zaprvé zachraňuje a poskytuje neodkladnou první pomoc na otevřených vodních plochách a v jejich blízkosti včetně technické pomoci a záchrany. Zadruhé je ostatní složkou integrovaného záchranného systému. Zatřetí organizuje sportovní a volnočasové aktivity pro mládež i dospělé. Začtvrté poskytuje komplexní vzdělávací řád záchranářů a školí jak juniory, tak specialisty na specifické typy vodního prostředí a lektory/instruktory nejen pro složky IZS. Podle výroční zprávy VZS se v roce 2017 zaregistrovalo 1 512 členů v 36 pobočných spolcích a členové VZS zasahovali celkem 620krát, z toho 17 lidí bylo v akutním ohrožení života a tři osoby záchranáři resuscitovali.
Jako jediní v České republice mohou záchranáři těžit z členství v ILS. „Jde o největší a nejstarší asociaci vodní záchrany na světě. ILS je rozdělena na federace pro Evropu, Ameriku, Asii – Pacifik a Afriku. Dále se dělí na čtyři komise: Prevence tonutí, Záchranu, Záchranářský sport a Obchodní aktivity. Díky ILS máme přístup k nejnovějším trendům v těchto oblastech, můžeme se účastnit kongresů nebo regionálních konferencí a soutěžit v záchranném sportu na světové úrovni,“ doplňuje prezident VZS Mgr. David Smejkal.

Sport pro mládež i dospělé
Každý rok se čeští juniorští i seniorští reprezentanti účastní mistrovství Evropy a mistrovství světa ve vodním záchranném sportu (Lifesaving). VZS má systém postupových soutěží, kde se všichni závodníci nominují do reprezentace podle výsledků. Pobočné spolky připravují sportovce během pravidelných tréninků a pořádají jednotlivé závody, přičemž vyvrcholením soutěžní sezony je Mistrovství republiky dětí a mládeže v disciplínách ILS a také Mistrovství republiky v plážových disciplínách. Podle výsledků v těchto nominačních závodech se pak vyberou reprezentanti na mistrovství Evropy a mistrovství světa.

V loňském roce se ve dnech 3. až 10. září v belgických městech Bruggy a Ostende konalo mistrovství Evropy, jehož se zúčastnilo celkem 19 evropských států s více než 350 závodníky. Česká reprezentace si z mistrovství odvezla dvě bronzové, dvě stříbrné a jednu zlatou medaili. Pobočné spolky také pořádají závody pro seniorskou členskou základnu. Nejpopulárnější je Blanenská 250 nebo Tvrdošíjní v Jablonci na Nisou. Členové prověří zdatnost také během mistrovství republiky na volné vodě.

Další činnost vodních záchranářů
Záchranáři mají vzdělávací program, který připravuje členy již od šesti let na působení ve VZS. Ta spolupracuje při výcviku příslušníků a zaměstnanců základních i ostatních složek IZS, kde školí v oblasti ovládání motorových plavidel, hladinové služby, divoké vody a zásahu během povodní a specializované záchrany na ledě. VZS je pro oblast preventivní a záchranné činnosti autorizovanou osobou a zároveň má akreditované kurzy Plavčík, Mistr plavčík a Záchranář na volné vodě. Tyto kvalifikace se včlenily do systému Národní soustavy kvalifikací (NSK) formou autorizovaných zkoušek v souladu s Národní soustavou povolání (NSP). Doplňují se i certifikované kurzy v dalších systémech nebo ve spolupráci jako například Záchranářské minimum, Záchrana na zamrzlé vodní hladině a podobně. Účastníci kurzů se současně připravují na činnosti v rámci zásahové činnosti v IZS při řešení mimořádných událostí. Úzká spolupráce se složkami IZS v oblasti vzdělávání a výcviku je jednou z priorit, na které se klade velký důraz. VZS je také Pověřenou osobou k ověřování praktických dovedností při vedení malého plavidla v kategoriích M a S, které vydává Státní plavební správa.


David HARTMANN, DiS., foto archiv VZS Stanice první pomoci VZS
 

Zdravotnická záchranná služba Libereckého kraje, p.o., Krajská nemocnice Liberec, a.s., a Společnost krizové připravenosti zdravotnictví ČLS JEP, z.s., uspořádaly ve dnech 26. a 27. března 2018 ve Sloupu v Čechách XVIII. ročník odborné konference krizové připravenosti Dny IZS s podtitulem Zdravotnictví a krizové situace. Akci zaštítil radní pro zdravotnictví Krajského úřadu Libereckého kraje MUDr. Přemysl Sobotka.

Program konference byl rozdělen do dvou tematických bloků, z nichž první nazvali organizátoři „do neštěstí rovnýma nohama“ a zaměřili se na možnosti zapojení ostatních složek IZS a spolupráce, rychlejší a efektivnější transport do zdravotnických zařízení, nebo na evakuaci nemocnice, případně pouze některých oddělení v objektu nemocnice a vyřazení urgentního příjmu z provozu. Druhý blok „bez spojení není velení“ obsahoval příspěvky o komunikaci a sdílení informací, o provozu operačního střediska, řešení situace při výpadku elektrického proudu, technickém zabezpečení pracoviště krizové připravenosti a kybernetické bezpečnosti.

Spolupráce s ostatními složkami IZS
Mgr. Václav Bittner z Horské služby ČR, oblasti Jizerské hory, představil aplikaci Horská služba do mobilu, která pracuje s lokalizací na základě GPS a je propojená s aplikací Záchranka. V oblasti Jizerských hor slouží 16 členů horské služby a o víkendech pomáhají také dobrovolníci. Horský záchranář musí být fyzicky zdatný a důležité je, aby znal velmi dobře terén i s místními specifiky. Členové jsou vybaveni mnoha podpůrnými prostředky, jako například čtyřkolkami a skútry, ale především by se neobešli bez cvičených záchranářských psů. Při pátrání po ztracených osobách si terén rozdělili čtvercovou sítí, v níž operátor vidí na displeji pohyb hledajících, včetně psů, kteří mají GPS v obojku. Pes, který propátrává systematicky jednotlivé čtverce, nahradí až 20 lidí v rojnici, ale také se brzy unaví a je nutné ho vystřídat. Psovod navádí psa podle mapy a je v kontaktu s koordinátorem (operátorem) pátrací akce. Téměř nenahraditelný je pes cvičený pro pátrání v lavinách.

Za Český červený kříž vystoupila Kateřina Havlová z oblastního spolku Jablonec nad Nisou, aby seznámila s pestrou činností organizace. Jejich heslo zní „pomáhat je normální“, proto členové spolku různých profesí poskytují lidem, kteří přijdou o přístřeší při povodních nebo požáru, psychickou útěchu, právní radu, pomoc při úklidu, zabezpečí přikrývky, vodu, stravu i dočasné ubytování a co je právě potřeba. Pro děti pořádají kroužky mladých zdravotníků, kurzy, soutěže a příměstské nebo pobytové tábory. Starají se o seniory, oceňují bezpříspěvkové dárce krve, pořádají veřejné sbírky apod. Sami se stále vzdělávají, procvičují poskytování první pomoci a plní úkoly, které vyplývají z dohod o plánované pomoci na vyžádání se složkami IZS (podle § 21 odst. 1 zákona č. 239/2000 Sb.).

Organizace péče o velký počet postižených
Ing. Jakub Vachek ze Zdravotnické záchranné služby (ZZS) Středočeského kraje sdělil, že přibývá neštěstí s velkým počtem raněných, proto je nutné, aby posádky byly připraveny, co nejlépe takový zásah zvládnout. Náročné je zejména jeho organizační řešení, k němuž je speciálně vyškolen inspektor provozu, který při mimořádné události s hromadným postižením zdraví přebírá velení. Nejprve však má odpovědnost za správný průběh zásahu ta posádka, která přijede na místo události jako první. Především zjistí počty raněných a přibližně jejich závažnost a okamžitě tyto informace hlásí operačnímu středisku, které zajistí odeslání dalších posádek ZZS a aktivaci potřebných složek IZS. Všichni se učí, kam umístit stanoviště pro postižené, jak je třídit, jak poskytovat zdravotní péči i v nestandardních podmínkách, a také, že pokud zdravotník není vybaven adekvátními osobními ochrannými prostředky, nevstupuje do prostředí, kde hrozí bezprostřední nebezpečí a vyčká pokynů velícího hasiče.

Ing. Miloslav Beneš z Fakultní nemocnice Plzeň potvrdil, že cvičení a neustálé opakování činností (nemělo by se měnit, aby to cvičící nepletlo) je velmi důležité, stejně jako pečlivá dokumentace, která může ušetřit zdravotníkům, hasičům i policistům mnohé obtíže, jaké řešili například v Plzni po nehodě autobusu s francouzskými studenty. Tehdy došlo k chaotickému přemisťování cestujících cizinců i jejich věcí, dohadům s pojišťovnou, rodiči studentů a dalšími institucemi. Jako důkaz procesu péče o pacienta může posloužit také třídicí karta, kterou je nutné vyplnit čitelně s největší odpovědností. Ke zmatkům také dochází, když lidé telefonují do nemocnice a hledají své příbuzné. Po telefonu se nesmí sdělovat informace o zdravotním stavu pacienta, ale kvůli identifikaci hospitalizovaných, kteří jsou v bezvědomí, je dobré získat od příbuzných informace o tom, jak hledaný vypadá, zvláštní znaky (tetování, jizvy po operacích) apod.

Zkušenosti ze zdravotnického operačního střediska
MUDr. Eva Tauchmanová ze ZZS Libereckého kraje se zabývala nepřesnostmi při hlášení mimořádných událostí operačnímu středisku, které způsobují zbytečné problémy a mohly by být příčinou úmrtí raněného, k němuž se sanitní vozidlo nedostalo včas. Když je například náledí, přijímají operátoři několik hlášení týkajících se té samé události. Avšak pozor, nemusí dojít k pouze jedné nehodě v téže ulici, proto je nutné pozorně vyslechnout volající, vyptat se na místo, kde a jaká vozidla havarovala. Tak došlo k omylu v posledním zimním období, kdy se v Liberci tísňová volání, aniž by to operátoři věděli, týkala šesti vozidel s deseti zraněnými, a to poměrně blízko od sebe. Nemocnice pak měla nečekaně velký příjem pacientů. Příště bude proto lépe situaci nadhodnotit než podcenit a ohrozit tak rychlost možné pomoci zraněným.

Bc. Ondřej Šedivka, DiS., ze ZZS hl. m. Prahy se vrátil k nejtragičtějším událostem, k nimž v poslední době v Praze došlo. O havárii linkového autobusu u Horoměřic informovala na tísňovou linku zraněná a vyděšená žena, které nebylo dobře rozumět, kde se nachází. Telefonátů bylo několik, některá hlášení přijali také na operačním středisku ZZS Středočeského kraje, protože nehoda se stala téměř na hranici obou krajů. Až volání z aplikace Záchranka pomohlo událost přesně lokalizovat, kam poté přijížděla vozidla různých zdravotnických subjektů (ZZS obou krajů, Meditrans, Pragomedika). Letecké záchranné službě počasí startovat nedovolilo. Tři osoby zemřely. Pro celkem 48 zraněných byl aktivován traumaplán. Nejvíce postižených přijala Fakultní nemocnice v Motole. Velmi nepřehlednou situaci způsobili lidé, kteří vystoupili z dalšího autobusu a zamíchali se mezi raněné a vystresované cestující z havarovaného autobusu.

Z hořícího pražského hotelu Euro­stars David v Náplavní ulici se podařilo evakuovat 34 osob do nejbližších restaurací. Čtyři lidé zranění podlehli. Hasiči vynášeli zasažené v dýchacích přístrojích silně zakouřenými prostory. V ulici u místa zásahu překážela parkující vozidla přístupu požárním automobilům i sanitním vozidlům a znemožňovala rychlý odsun raněných do zdravotnických zařízení blízké Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. O občerstvení pro zasahující i některé postižené se postarali členové oblastního spolku Českého červeného kříže.

Petr Matějíčka, DiS., ze ZZS Libereckého kraje upozornil na nutnost zálohování ve všech důležitých věcech, které jsou potřeba v nemocnici, v operačním středisku i v sanitním vozidle. Může se stát, že dojde k výpadku elektrického proudu, což bude mít za následek i výpadek dodávky vody, spojení, dopravního systému (výtahy), funkce přístrojů závislých na elektřině apod. Ne všude jsou záložní zdroje energie, proto je nezbytné počítat s improvizací. Pokud se operační středisko ocitne bez proudu nebo bude z jiných důvodů nepoužitelné, mají v Liberci připravený mobilní dispečink v podobě batohů s notebooky, mapovými podklady, tlačítkovými telefony, nabíječkami a dalším užitečným vybavením. Výpadek se však může týkat také personálu. Když všichni ve středisku snědli zkažené jídlo a měli vážné gastrointestinální potíže, musela se za ně rychle hledat náhrada.

Ing. Ladislav Sornas z Fakultní nemocnice Motol se zaměřil na technické zázemí zdravotnických služeb, které představuje komplexní servis pro lékaře i pacienty. Jeho kvalita závisí na odolnosti celého systému zabezpečujícího provoz zdravotnického zařízení. Nejen výpadek elektrického proudu, ale pouze porucha jednoho ze zařízení může ovlivnit chod dalších a rychlost řešení takové krizové situace může mít nesmírný význam i pro životy pacientů. V nemocnici se neobejdou bez energie, ale také bez vody, fungovat musí čistička infekční vody a odpadové hospodářství, vzduchotechnika, speciální filtry na operačních sálech, kompresorová stanice atd., a to v běžném provozu i v případě mimořádné události.


Mgr. Zuzana CIKHARTOVÁ, foto autorka
 

V rámci cyklu seminářů Prevence katastrof - ochrana obyvatel a životního prostředí uspořádaly Český národní výbor pro omezování následků katastrof a Český spolek pro péči o životní prostředí 12. dubna 2018 v zasedací síni radnice Prahy 9 odborný seminář na téma Šíření varování před katastrofami - jsme dobře připraveni? Záštitu nad akcí, která seznámila se současným stavem systému varování v České republice a aktuálními změnami v nastavení operačních systémů pro distribuci výstrah v rámci složek IZS, převzal generální ředitel HZS ČR genmjr. Ing. Drahoslav Ryba.

Snížení dopadů mimořádných událostí je závislé na včasném varování a rychlém šíření přesných a srozumitelných informací. Informační a komunikační systémy jsou však závislé na elektrické energii a často málo odolné vůči přetížení, a proto je nutné volit kombinace různých druhů varování (akustické, verbální, obrazové). Pro zvýšení připravenosti a odolnosti je velmi důležité také vzdělávání široké veřejnosti, aby si lidé uvědomovali rizika, uměli používat dostupné komunikační prostředky a přijaté informace správně chápali.

Ing. Ivan Obrusník, DrSc., z Českého národního výboru pro omezování následků katastrof se věnoval procesu šíření varovných informací - předpovědí a výstrah v systému IZS od Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) k HZS ČR až k obcím a jednotlivým občanům. Varovné informace jsou šířeny různými komunikačními prostředky počínaje sirénami, elektronickými prostředky včetně mobilních telefonů (SMS zprávy) a speciálních webových stránek, sdělovacími prostředky, zejména rozhlasem a televizí a v neposlední řadě i prostřednictvím sociálních sítí, případně lokálních varovných systémů. Cílem je, aby se varování dostalo spolehlivě ke konečným uživatelům, a to co nejrychleji. Při výpadku elektrického proudu jsou užitečná analogová zařízení, tlampače nebo historicky osvědčený posel na koni (na motocyklu), povodňová hlídka. Aby nedocházelo k panice, má být v každém státě zdrojem varovných informací pouze jediná hydrometeorologická služba (Single Voice Principle).

Předpovědi a výstrahy hydrometeorologů
RNDr. František Šopko z ČHMÚ Praha seznámil s novinkami ve výstražném systému, novým formátem výstrah a protokolem CAP (Common Alerting Protokol).

Systém integrované výstražné služby funguje od roku 2000 a byl již částečně inovován, například harmonizován s Meteoalarmem (systém informující o extrémních projevech počasí očekávaných v rámci Evropy), jsou v něm začleněny informace o povodňových jevech a také o množství škodlivin v ovzduší (Smogový varovný a regulační systém), který vyhlašuje smogovou situaci pro konkrétní území.

Přechod na nový systém vydávání výstrah proběhne v období květen až červen 2018. Hlavní součástí bude i zavedení protokolu CAP (popis jevu a doporučení preventivních opatření pro konkrétní lokalitu, např. obec s rozšířenou působností nebo výrobní areál) a nové textové výstražné informace určené především pro média. Dokončuje se také mobilní aplikace pro výstrahy (Android, IOS). Základní informace o změnách je dostupná na portálu ČHMÚ http://portal.chmi.cz/files/portal/docs/meteo/om/vystrahy/doc/CAP.html.

Varování a informování obyvatel
Plk. Ing. Roman Bílý z MV­-gene­rál­ní­ho ředitelství HZS ČR představil jednotný systém varování a informování obyvatel, systém krizového řízení a jeho distribuci výstrah. Připomněl, že předmětem dohody o spolupráci MV­-generálního ředitelství HZS ČR s Ministerstvem životního prostředí­ ČHMÚ je předávání a přijímání výstrah a informačních zpráv, informací o výskytu extrémních jevů vydaných ČHMÚ a vzájemná spolupráce při řešení mimořádných událostí a krizových situací. Operační a informační střediska HZS ČR po verifikaci šíří zprávy složkám IZS a správním úřadům do jednotlivých krajů, ORP a obcí (kterých se výstraha týká). Zaznamenává se přesně, kdo a kdy zprávu odeslal i přijal. HZS ČR zároveň disponuje právem vstoupit do sdělovacích prostředků a informovat obyvatelstvo jejich prostřednictvím. Dále informoval, že po přetížení tísňových linek při hlášení událostí způsobených orkánem Herwart byla navýšena jejich kapacita na šest tisíc volání o pomoc.

Projevy počasí v oblasti srážek v České republice
Mgr. Zdeněk Hošek z Ministerstva zemědělství se zabýval problematikou vody a sucha a odkázal na vodohospodářský informační portál, jehož úkolem není varovat, ale zpřístupňuje státem garantované vodohospodářské informace široké veřejnosti, a to uceleně bez ohledu na rezortní příslušnost garanta. Zajišťuje tak podporu řadě vodohospodářských činností. Zobrazuje stavy a průtoky, hladiny a jakost vody v nádržích, vydatnost srážek, ale také monitoruje stav sucha a jeho dopady. Sucho je nedostatek vody v atmosféře, půdě a rostlinách. Podle projevů sucha lze rozeznávat sucho klimatické, půdní a hydrologické a podle dopadů pak sucho zemědělské nebo socioekonomické. V České republice bývá příčinou sucha srážkový deficit v určitém časovém intervalu a na určitém místě. Doprovázeno je nadnormálními teplotami vzduchu, nižší relativní vlhkostí vzduchu, zmenšenou oblačností a větším počtem hodin slunečního svitu.

Mgr. Ing. Jana Tejkalová z Ministerstva životního prostředí vysvětlila, že Povodňový plán České republiky zahrnuje povodňové plány krajů, na nichž se podílejí povodňové komise krajů pod dohledem Ústřední povodňové komise, která činnosti koordinuje. Povodňový plán, souhrn organizačních a technických opatření k odvrácení nebo zmírnění škod při povodni, byl zpracován v digitální formě a lze z něj poskytovat informační výpisy. Obsahuje například hlásné a srážkoměrné profily, místa omezující odtokové poměry, ohrožené a ohrožující objekty, dopravní omezení a objízdné trasy, místa s častými ledovými obtížemi, místa se vznikem bleskových povodní, ale také protipovodňová opatření. Na povodňových mapách jsou vyznačena stanovená záplavová území (administrativně určená území, která mohou být při výskytu přirozené povodně zaplavena vodou). Letos byla dokončena Metodika pro přípravu Plánů pro zvládání sucha a nedostatku vody a Typový plán pro řešení krizové situace „Dlouhodobé sucho“.

V Troji dočasně přívoz
Mgr. Daniel Barták z Magistrátu hl. m. Prahy referoval o zřícení lávky v Praze­ Troji v prosinci 2017. Při této události byly zraněny čtyři osoby, z toho jedna těžce. Zásahu se účastnily složky IZS (potápěči, vrtulník s termovizí, Letecká služba Policie ČR, psovodi se psy vycvičenými na sutinové vyhledávání, statik). Při pátrání nebyl nikdo další nalezen. U lávky je sice nainstalována kamera městského systému, ale je v otočném provedení a v momentě pádu lávky byla nasměrována jinam, proto nijak nepřispěla k objasnění počtu osob, které se na místě v kritické době nacházely.

Lávka přes řeku Vltavu spojující Troju s Císařským ostrovem byla konstruována jako dlouhodobý prozatímní most na 50 let, a to z předpjatého betonu se soustavou 156 ocelových lan, na níž byly zavěšeny železobetonové díly (délka lávky 256 metrů, šířka 3,8 m). Autorem mostní konstrukce je prof. Ing. Jiří Stráský, DSc. Lávka sloužila pro chodce a cyklisty od července 1984.

V současné době magistrát řeší za zborcenou lávku náhradu. Od května by měl být zahájen provoz velkokapacitního přívozu pro přibližně 100 osob a s horním limitem průtoku 240 m3/s.

RNDr. Taťána Míková, meteoroložka České televize, prezentovala krátkými videosekvencemi, jak osobně informovala televizní diváky o intenzivních srážkách před ničivými povodněmi. Přiznala, že ani její zkušenější kolegové se tehdy dosud nesetkali s tak vysokými úhrny srážek, proto nevěřili, co bylo naměřeno. Středoevropský regionální model Aladin do roku 1997 nikdy nepredikoval víc než 100 mm srážek za den pro několik po sobě jdoucích dní. Předpověď byla všeobecně podceněna. Následky byly tragické. Zahynulo 49 lidí, zcela zničeno bylo 2 151 domů, neobyvatelných jich zůstalo 5 652, také bylo strženo 26 mostů a vznikly další nedozírné škody. „Proto v srpnu 2000 již nikdo nepochyboval o principu předběžné opatrnosti a veřejnoprávní Česká televize poprvé v historii změnila program v důsledku živelní katastrofy. Pět dní informovala 24 hodin denně o povodních v zemi,“ řekla televizní „rosnička“ a dodala, že výstraha je velmi citlivá záležitost, protože pokud se nic nestane, lidé příští varování před katastrofou nebudou brát vážně.


Mgr. Zuzana CIKHARTOVÁ, foto autorka

V rámci projektu bezpečnostního výzkumu „Výzkumná podpora HZS ČR a dalších složek IZS ČR“, který se řešil v Institutu ochrany obyvatelstva v Lázních Bohdaneč (IOO) v letech 2010 až 2015, byla zkonstruována ochranná kukla pro seniory OK – 2015. Výzkumný tým tvořili pracovníci IOO a firmy Clean – air Jablonec nad Nisou, kteří postavili a odzkoušeli funkční vzorek ochranné kukly.

Ochranná kukla Senior OK - 2015

Cílem řešení jednoho z dílčích úkolů projektu bylo zkonstruovat funkční vzorek ochranného prostředku pro osoby starší 65 let, který by nahradil stávající ochranné masky (OM) a byl pro tuto skupinu obyvatelstva přijatelnějším ochranným prostředkem dýchacích cest nežli OM. Následně jsou popsány vlastní konstrukce ochranné kukly, dosažené základní technické parametry jejího funkčního vzorku a výsledky testování na základní funkční parametr každého prostředku individuální ochrany (PIO), tj. průniku (těsnosti).

Ochranná kukla Senior OK – 2015 (Clean AIR Senior) chrání před účinky chemických látek, bojových otravných látek, radioaktivním prachem a bakteriologických (biologických) prostředků (BBP). Ochrana uživatele je založena na principu filtrace filtroventilační jednotkou (FVJ), která nasává z vnějšího prostředí přes filtr kontaminovaný vzduch a vhání jej do ochranné kukly. Čistý vzduch vytváří v kukle mírný přetlak, který zabraňuje vniknutí kontaminovaného vzduchu z vnějšího prostředí do vnitřního prostoru kukly. Rychlá výměna vzduchu uvnitř ochranné kukly zabraňuje jednak zvyšování koncentrace oxidu uhličitého CO₂ a též zvyšování vlhkosti a teploty vydechovaným vzduchem uvnitř kukly. Filtrace vzduchu FVJ tak přináší uživateli kromě vlastní ochrany i určitý komfort a zároveň díky vyššímu přívodu vzduchu vede i ke snižování případné únavy způsobené zatížením při použití standardních ochranných prostředků např. masky s filtrem.

Celý systém se skládá z ochranné kukly Senior CA, FVJ Senior Unit, dvou kusů filtrů s připojovacím závitem RD 40 x 1/7, spojovací vrapované hadice a opasku. Vlastní kukla je zhotovena z materiálu Tychem – F, který se vyznačuje nízkou hmotností, antistatickou úpravou a vysokou odolností vůči chemickým látkám včetně bojových otravných látek. Zorník kukly je z propylenu, nafukovací manžeta z polyvinylchloridu a polyuretanu.

FVJ byla zkonstruována ve dvou variantách, ve zjednodušené variantě (Emergency) bez displeje a řídicí elektroniky s dodávkou energie z primárních baterií. Tato alternativa poskytuje možnost redukce pořizovacích nákladů a výrazně zvyšuje dobu skladovatelnosti na 10 až 15 let. To umožňuje použitý druh napájecí baterie, kde je stejně jako u DV–2010 a DK–2010 FVJ osazena lithiovou baterií vyznačující se dlouhou dobou skladovatelnosti při minimálním poklesu kapacity – za 10 let o 10 %. Druhý typ FVJ je osazen dobíjecí akumulátorovou baterií, displejem graficky signalizujícím stav nabití baterie, zanesení částicové vložky ochranného filtru, množství dodávaného vzduchu od 140 do 235 l.min-¹.

Technické parametry kukly

• těsnost prostředku < 0,05 % (měřeno fluoridem sírovým SF₆)
• koncentrace CO2 < 1 obj. %
• RDY > 1 h
• hmotnost 240 g
• rozměry (d x š x v) 570 x 340 x 210 mm.

FVJ varianta AKUTechnické parametry FVJ (varianta akumulátorové baterie - AKU)

• rozměry (š x v x h) 165 x 150 x 110 mm
• hmotnost jednotka 540 g, baterie 300 g
• průtok ABEK2P R SL max. 140 l.min^-1, P R SL max. 235 l.min^-1
• účinnost filtru proti částicím < 99,99 %
• typ akumulátoru Li­ ION 14,4 V / 2,6 Ah
• hlučnost max. 62 dB
• doba chodu min. 7 h
• indikace alarmu optický – blikání LED diody, akustický – pískání bzučáku, vibrační – vibrace
• typy alarmu  indikace zanesení částicové vložky filtru
• indikace slabé baterie signál je spuštěn přibližně 15 min před ukončením chodu

FVJ varianta EmergencyTechnické parametry FVJ (varianta lithiové baterie - Emergency)

• rozměry (š x v x h) 165 x 150 x 110 mm
• hmotnost jednotka 540 g, baterie 300 g
• průtok ABEK2P R SL max. 140 l.min^-1, P R SL max. 140 l.min^-1
• účinnost filtru proti částicím  < 99,99 %
• primární články typ 123 A, zapojení 3S2P
• hlučnost max. 62 dB
• doba chodu min. 5 h

Měření průniku SF₆ do ochranné kukly Senior bylo provedeno v laboratořích IOO ve zkušební komoře KOMPIO. Je to speciální zařízení, ve kterém lze provádět ověřování základního parametru každého PIO, tj. jeho průniku (těsnosti) podle ČSN EN 12 941, ČSN EN 12 942, ČSN EN 136 atd. Jako zkušební látka se v souladu se jmenovanými ČSN EN používá fluorid sírový – SF₆. Současně s průnikem je také možné měřit vymývání oxidu uhličitého (CO₂) z dýchací zóny testovaného ochranného prostředku. Testování finální verze kukly Senior bylo provedeno na dvou zkušebních osobách ve dvou režimech ventilace, průtoku vzduchu 120 a 160 l.min^-1. Výsledky testování jsou uvedeny v tabulce.

Výsledky měření průniku SF₆ a vymývání CO₂

Podle ČSN EN 12941 „Ochranné prostředky dýchacích orgánů – filtrační prostředky s pomocnou ventilací připojené ke kukle – Požadavky, zkoušení a značení“ je pro průnik TH3 povolena hodnota 0,2 %. Z tabulky je zřejmé, že tuto hodnotu splnila testovaná kukla při všech předepsaných činnostech. Ve většině případů splňovala i požadavek na průnik podle ČSN EN 136 „Ochranné prostředky dýchacích orgánů – obličejové masky – Požadavky, zkoušení a značení“, kde je povolena hranice 0,05 %. Rovněž množství oxidu uhličitého nepřekročilo ani v jednom případě povolenou hranici 1 % obj.

Lze tedy uvést, že ochranná kukla Senior by v případě společenské poptávky jistě zkvalitnila stávající stav zabezpečení obyvatelstva. Zejména v případě seniorů umístěných v sociálních a zdravotnických zařízeních, kteří velmi často mívají problémy s dýcháním, by jejich případná ochrana dýchacích cest kvalitativně vzrostla.


Ing. Čestmír HYLÁK, pplk. Ing. Dagmar URBANOVÁ, foto Ing. Čestmír HYLÁK, Institut ochrany obyvatelstva

HZS ČR se v oblasti preventivně výchovné činnosti významně zaměřuje na školská zařízení. Vzdělávání žáků a pedagogických pracovníků patří několik let mezi prioritní úkoly v přípravě obyvatelstva na běžná rizika a mimořádné události. Spolupráce HZS ČR se školami je na velice dobré úrovni a nabídka činností je rozmanitá.

S novým projektem zaměřeným na vzdělávání pedagogů základních škol přišli zástupci města Plzně. HZS Plzeň­ského kraje byl na jaře roku 2017 osloven odborem školství a odborem bezpečnosti a prevence kriminality Magistrátu města Plzně s žádostí o spolupráci při plošném proškolení pedagogů plzeňských základních škol.

S žádostí o spolupráci byly osloveny i další složky integrovaného záchranného systému. Všem byla představena vize dvouletého programu pro vzdělávání pedagogů s názvem „Mimořádné a krizové situace a jejich praktické zvládání“. Projekt vznikl s ohledem na složitou mezinárodní bezpečnostní situaci a je zaměřen na komplexní řešení problematiky bezpečnosti ve školách.

Každá z oslovených složek, HZS Plzeň­ského kraje, Policie ČR i Zdravotnická záchranná služba Plzeňského kraje, se v šedesátiminutovém bloku zaměřuje na znalosti týkající se ochrany zdraví a života žáků základních škol v případě mimořádných událostí a krizových situací. V zadání se klade důraz především na praktický nácvik modelových situací.

První školení tohoto projektu bylo realizováno v přípravném týdnu v srpnu 2017 na 21. základní škole v Plzni a zúčastnilo se ho více než šest desítek pedagogů a zaměstnanců školy. Zástupci podílejících se složek IZS se s organizátorem domluvili, že školení se zrealizuje na školách postupně, vždy jednou za měsíc, a v průběhu dvou let jím projdou pedagogové a zaměstnanci všech 26 základních škol v Plzni.

Lektoři HZS Plzeňského kraje svůj hodinový blok rozdělují do tří částí. V první třetině se zaměřují na problematiku vzniku požáru v budově školy a následnou evakuaci žáků, či na situaci, kdy zůstanou děti s pedagogem ve třídě uvězněni požárem. Tuto situaci hasiči nasimulují výrobníkem mlhy za dveřmi učebny a ponechají praktické řešení vzniklé situace na rozhodnutí pedagogů. Podle dosavadních „šokujících“ zkušeností se 90 % pedagogů vrhá do kouře a opouští školu podle naučeného postupu cvičné evakuace. Následně lektor situaci vyhodnotí a pedagogům předá zpětnou vazbu a návod na správný postup chování při požáru. Následuje společná diskuze nad tématy, jako jsou elektronické třídní knihy, nácvik požárního poplachu během vyučování či během přestávky, který je organizačně mnohem náročnější.

Druhá část hasičského bloku je zaměřena na chování žáků školy při zaznění varovného signálu sirény „Všeobecná výstraha“. Někteří učitelé úplně poprvé zaslechnou varovný tón sirény. Diskutuje se nad správnými postupy v různých situacích (při vyučování, na výletě ve městě apod.).

Třetí a závěrečná část hasičského bloku se realizuje ve venkovních prostorách škol. Pedagogové i nepedagogičtí pracovníci si mohou prakticky pod dozorem hasičů vyzkoušet hašení přenosnými hasicími přístroji. Většina zúčastněných do této doby neměla možnost hasicí přístroj použít. V praktické ukázce představujeme použití hasicího přístroje práškového a CO2. Náplně do přenosných hasicích přístrojů finančně zabezpečil Magistrát města Plzně.

Nejen vzdělávací blok, který zajišťují hasiči, ale celý projekt je řediteli škol i samotnými pedagogy velice kladně hodnocen především pro zvolenou praktickou formu seminářů.


kpt. Mgr. Lenka BASÁKOVÁ, HZS Plzeňského kraje, foto autorka
 

HZS Středočeského kraje, stanice Kolín, otevřel na podzim loňského roku Interaktivní vzdělávací centrum. Hasiči získali část finančních prostředků z grantového programu „TPCA pro Kolínsko 2016 – Pro bezpečné a zdravé Kolínsko“.

Interaktivní vzdělávací centrum vybudovali v bývalých prostorách sektorového operačního střediska. Skládá se ze dvou učeben, z nichž jedna je určena pro větší děti a dospělé a druhá pro děti z mateřských škol a žáky prvního stupně základních škol. Součástí komplexu je zázemí pro lektory a pedagogy a také nezbytné sociální zařízení.

Finančně se na výstavbě centra podílel HZS Středočeského kraje částkou 800 000 korun, získaný grant od TPCA činil 700 000 korun a Krajský úřad Středočeského kraje přispěl částkou necelých 180 000 korun.

V nově vybudovaných prostorách hasiči s využitím moderních technologií a interaktivních pomůcek ve speciálně zaměřených ukázkových hodinách předávají teoretické znalosti, které vedou k prohloubení a zkvalitnění vědomostí o požární ochraně, ochraně obyvatelstva a krizovém řízení. Vzdělávací centrum slouží nejen pro děti z mateřských, základních a středních škol, ale i pro jejich pedagogy, členy sborů dobrovolných hasičů nebo širokou veřejnost v rámci preventivně výchovných akcí.

Interaktivní vzdělávací centrum slouží též pro odbornou přípravu jednotek požární ochrany, nebo další školení dospělých i seniorů, které jsou organizovány HZS Středočeského kraje či jinými organizacemi, se kterými spolupracujeme.

Využití IVC v období 1. ledna až 31. března 2018

Centrum lze také využít při řešení krizových situacích jako prostor pro krizový štáb nebo pro pracovní skupiny krizového štábu. Prostory jsme například využili při svolání operačních skupin, když se přes Českou republiku přehnal orkán Herwart.

O preventivně výchovnou činnost v našem centru je veliký zájem a má velmi kladnou odezvu. Svědčí o tom návštěvnost za první tři měsíce provozu.


kpt. Mgr. Renata KRUTSKÁ, foto nprap. Petr SVOBODA, HZS Středočeského kraje

Středisko pro koordinaci odezvy na mimořádné události (ERCC) umožňuje spolupráci států zúčastněných na mechanismu civilní ochrany Unie (Mechanismus) a efektivní koordinaci a reakci na katastrofy uvnitř i mimo Evropskou unii. V uplynulých týdnech poskytování pomoci experty zavedlo až na exotické území rovníkové Ameriky. Ať hovoříme o divoké Kolumbii či o prosluněné Havaji, obě země se vyznačují jak přírodními krásami, tak dlouholetými tradicemi, které lákají turisty z celého světa. Ovšem výskyt závažných mimořádných událostí na takto specifickém území může mít nedozírné následky vyžadující pomoc záchranných týmů ze zahraničí.
Zdroj: USGS
Únik ropy v Kolumbii
Dne 2. března 2018 došlo v Kolumbii, nedaleko města Barrancabermeja na území provincie Santander, k narušení ropného vrtu Lizama, jenž patří největší kolumbijské ropné rafinerii Ecopetrol. Ta se nachází v ekosystému řeky Sogamoso ústící do řeky Magdalena, která je největším zdrojem pitné vody v Kolumbii a byla v důsledku úniku ropy zamořena v délce několika desítek kilometrů. Kontaminovány byly také vodní toky La Lizama a Ca~no La Muerte. Ropa navíc unikala více než tři týdny a teprve po 22 dnech místní orgány zasáhly a únik zastavily. Ochránci přírody považují tuto událost za nejzávažnější ekologickou katastrofu, která Kolumbii postihla během posledních deseti let. Společnost Ecopetrol uvedla, že uniklo nejméně 550 barelů ropy, což se v přepočtu rovná více než 87 450 litrů. Rafinerie i místní orgány se snažily vybudovat přehrady a zabránit šíření ropy, nicméně silné deště hráze poničily a znečištěná řeka se šířila dál. Kvůli kontaminaci se ocitlo 2 000 lidí bez zdroje pitné vody, 70 rodin bylo hospitalizováno z důvodu bolesti hlavy, otravy či nevolnosti způsobené škodlivými výpary. Místní farmáři přemístili přibližně 16 000 zvířat z okolí kontaminovaných vodních toků, více než 6 000 jich bylo nasyceno olejem a znečišťujícími látkami. Zemřelo nejméně 2 500 živočichů, z nichž bylo nejvíce ryb a také hadů, ještěrů, ptáků nebo dobytka. Obyvatelstvu se tedy velice zúžily nejen zdroje vody, ale i potravy. Dne 3. dubna 2018 požádalo Ministerstvo životního prostředí a udržitelného rozvoje Kolumbie vedoucí orgán OSN pro ochranu životního prostředí (OSN – životní prostředí) o asistenci v podobě vyslání mise pro technickou podporu. OSN následně 9. dubna 2018 požádalo prostřednictvím ERCC o aktivaci Mechanismu a o vyslání dvou expertů na ochranu životního prostředí pro oblast úniků ropy. Na základě této žádosti byli do Kolumbie na období 12. až 26. dubna 2018 vysláni experti ze Španělska a Francie. Jejich hlavním posláním bylo:

• rychlé posouzení dopadů na životní prostředí způsobených ropnou skvrnou;
• poskytnutí technických doporučení pro vypracování plánů odezvy, vyčištění, sanace a obnovy území;
• navržení pokynů pro plán ekologické a sociální obnovy;
• tvorba připomínek k revizi národního pohotovostního plánu;
• doporučení k posílení místních kapacit a zkvalitnění právního rámce pro tuto oblast.

Po dokončení hodnocení poskytli odborníci rozsáhlý přehled dostupných kapacit místních orgánů a předložili nejen uvedená doporučení, ale také návrhy pro zkvalitnění budoucí odezvy na možné mimořádné události podobného charakteru.

Podle vyslaných expertů mohou být škody na životním prostředí obnoveny pravděpodobně během jednoho roku, ovšem pouze pod podmínkou nepřetržitého monitorování, které by včas odhalilo vznik případné mimořádné události. Mimo environmentální posouzení, jakožto první krok pro obnovu území, je také doporučeno zlepšení společenských vztahů a komunikace mezi místními úřady a rafinerií Ecopetrol.
Zdroj: IRIN
Zemětřesení na Havaji
Dne 3. května 2018 došlo na území největšího z havajských ostrovů Havaji, přezdívaného také „Velký Ostrov“, k erupci vulkánu Kilauea. Tím na­rostl výskyt životu nebezpečného oxidu siřičitého v ovzduší a došlo k uvolnění velkého množství lávy, která narušila 27 budov a několik silnic. Den poté následovalo zemětřesení o velikosti 6,9 stupňů Richterovy škály a hloubce epicentra pět kilometrů, které bylo podle americké vědeckovýzkumné agentury USGS nejsilnějším na Velkém Ostrově od roku 1975. Zemětřesení zasáhlo bezmála 77 000 lidí, více než 1 700 obyvatel žijících v oblasti do 40 km od kráteru bylo evakuováno a 7 000 zůstalo více než týden bez dodávek elektřiny. Guvernér na Havaji vyhlásil havarijní stav a aktivoval havajskou národní gardu pro pomoc s evakuací a bezpečností. Situaci neustále monitorují jak místní úřady, tak agentura USGS a středisko ERCC, jelikož vulkán Kilauea je stále aktivní a další erupce by pravděpodobně způsobila výrazné zhoršení již tak kritické situace.


kpt. Mgr. Šárka MINTUCHOVÁ, MV­-generální ředitelství HZS ČR

Obecně prospěšná společnost, která pomáhá již více než čtyři roky popáleným lidem a jejich blízkým, aby se vyrovnali s úrazem a co nejdříve se vrátili k běžnému životu. Věnuje se i prevenci a šíření osvěty o popáleninovém úrazu. V dubnu letošního roku na Pražském hradě z rukou prezidenta republiky tato společnost převzala Zlatý záchranářský kříž za činnost v roce 2017.

Popálky, o.p.s., (Popálky) vznikly v roce 2013 transformací a profesionalizací dobrovolnického Sdružení na pomoc popáleným dětem, které mělo za sebou již dvacet let působení. Ředitelkou je Jana Lacinová. Jako třináctiletá utrpěla těžký úraz, na většině těla ji spálil elektrický proud od železniční troleje. Dál se její život ubíral jiným směrem než většině jejích kamarádů. Snad právě proto, co všechno jí osud postavil do cesty a s čím vším se musela vyrovnat, může své zkušenosti, rady i pocity předat klientům a být jim v mnoha situacích nápomocná. Je rodačka ze Žďáru nad Sázavou, kde zároveň funguje i administrativní základna organizace. Poradenské centrum mají v Brně, kde úzce spolupracují s Klinikou popálenin a rekonstrukční chirurgie Fakultní nemocnice Brno­ Bohunice. Jejich hlavním posláním je pomoct pacientům po propuštění z nemocnice do běžného života. Aby klienti věděli, kam se mohou obrátit a že na to nejsou sami.

Dobrý tým je základ
Přímou pomoc pacientům poskytuje Jana Lacinová společně s Klárou Mayerovou. Byly spolu již u zrodu Popálek. Klára Mayerová je maminkou popálené dcery. Výhodou je, že s rodiči může sdílet pocity, které prožívají. Společně během roku stihly devadesát hodin konzultací a přes dvě stě hodin pomoci přímo v nemocnici.

Dalším stěžejním členem týmu je „ajťák“ Zdeněk Štursa. V Popálkách je od začátku. Jsou pro něj srdeční záležitostí. Má k tomu i osobní motivaci. Ve třech letech spadl do kotle s vroucí zabijačkovou polévkou a měl popáleniny na devadesáti procentech těla. Zapojuje se také jako lektor. S Janou Lacinovou se znají již od roku 1994, kdy vzniklo Sdružení na pomoc popáleným dětem, byl jeho aktivním členem.

Koncem loňského roku do týmu přibyla Jana Tlustá. Osobní zkušenost naštěstí nemá. Věnuje se hlavně preventivním programům, tiskovým zprávám, komunikaci s veřejností a všeobecné administrativě.

Z řad pacientů roste také početná skupina dobrovolníků, kteří pomáhají při organizaci různých akcí pro širokou veřejnost.

Dlouhodobě Popálky spolupracují se sbory dobrovolných hasičů po celé České republice. Po dvou letech došlo k uzavření Dohody o partnerství se Sdružením hasičů Čech, Moravy a Slezska.

Co nabízí?
Primárně následnou péči. S některými pacienty jsou v kontaktu již při hospitalizaci. Jiní je sami osloví až po propuštění do domácího ošetřování. Informují je o možnostech dalšího léčení. Pro popálené děti, mladistvé i dospělé a jejich rodinné příslušníky pořádají pobyty a tábory.

Klienti nejvíce bojují s rehabilitační fází. Rodiče popálených dětí musejí přijmout to, že svému dítěti ubližují, aby mu pomohli co nejvíc. Například promašťovat kůži, cvičit s nimi, což je hrozně bolestivé, když se protahují jizvy třeba v místech kloubů. Děti se vztekají, nechtějí, rodiče to musí překonat, protože jedině tak jim pomohou. A popálený si musí uvědomit, že když nebude cvičit, jizvy se mu zkrátí. Jizva totiž zraje dva roky, a když to pacient zanedbá, bude mít trvalé následky nejen kosmetické, ale i funkční po zbytek života.

Poslední dobou je velkou součástí činnosti Popálek prevence.

Dobrodružství s kamarády
V případě Jany Lacinové šlo o dětskou nerozvážnost. Při čekání na vlak s partou kamarádů v Sázavě u Žďáru chtěli vyzkoušet dobrodružné okamžiky. Rozhodli se prolézt přes staré šrotoviště vyřazených vagónů. Ve vagónech byly vytrhané sedačky, všude rozbité střepy. Procházeli jeden vůz po druhém, až došli k nákladnímu vagónu, na který vedl žebřík. Janu v tu chvíli napadlo, že to přece nebude obcházet. Ani se nedostala nahoru, poslední, co si pamatuje, je pohled na střechu vagónu. V tu chvíli se odehrálo něco, co lze jen těžko popsat. Mrholilo, přesah výboje od troleje byl velký a zasáhl ji. V tu dobu stála asi metr a půl od vagónu.

Další vzpomínky jsou už z jednotky intenzivní péče z nemocnice v Brně. Tělo měla popálené ze šedesáti procent. Tři měsíce se nemohla ani posadit. Musela se znovu učit chodit, jelikož všechno svalstvo ochablo. Vše ještě zkomplikovala zlomenina krčku, kterou si přivodila při pádu z vagónu. Velkou bolest zažila při rozhýbávání kyčle, šest fyzioterapeutek na ní leželo, aby ji udržely, tak velká bolest to byla. Po operaci kyčle přišla částečná úleva. Často se vracela do nemocnice, například kvůli odstranění šroubů z nohy nebo rekonstrukčním operacím s jizvami. Jen s popáleninami by byla dříve doma, ale kvůli úrazu nohy se návrat prodlužoval. Dosud ji to omezuje, nemůže sportovat. V nemocnici strávila celkem rok a půl i s rehabilitacemi. Cítila především sociální izolovanost, úplně vypadla z kolektivu, kamarádské vazby byly zpřetrhané. Stalo se to na konci sedmé třídy a osmou do školy skoro nechodila. To ji velice zasáhlo. I nyní, když jede vlakem přes Sázavu, si na to pokaždé vzpomene…

O svém úrazu nikdy neměla problém mluvit. Říká ale, že aby mohla pomáhat, musela si projít sebezkušenostním výcvikem.

Chuť riskovat i neopatrnost jsou příčinou
Její případ lze zařadit mezi takzvané „vagónáře“. I přes všechny tragické případy a nejrůznější varování stále trvá. Předloni byl enormní nárůst těchto případů. Nedaří se je vymýtit. V letech 2010 až 2015 šlo o jeden až dva případy ročně, v roce 2016 jich bylo osm pouze v Jihomoravském kraji. Několik dalších bylo v ostatních částech republiky. Jsou to takové vlny, najednou případů přibude, dostane se to do medií, pak to zase ustane. A časem se znovu objeví. Několik takových popálených byli parkouristé (předvádějí triky, při nichž tuhne krev v žilách). Někdy si na vagónech fotili selfie.

Přibývá popálení v souvislosti s užíváním otevřeného ohně v domácnosti, například interiérová krbová kamna, kotle či otevřené krby. Vznikají úrazy v souvislosti se vznícením oblečení, popálení batolat. Stále platí, že ve statistikách příčin popálení je vroucí voda, u dětí je to 60 až 70 procent všech případů. Popálky nezapomínají ani na seniory, mateřská centra a podobně. Organizace se v oblasti prevence zaměřuje i tímto směrem. Snaží se šířit osvětu, prezentují preventivní programy od mateřských po střední školy. Janě Lacinové ihned po úrazu pomohli kamarádi a výpravčí. Z toho je vidět, že i malí mohou pomoci. Často jí ve školách děti pokládají otázky spojené s běžným životem, například zda má manžela, děti, jestli chodí do bazénu. Toto je právě pro popálené někdy těžké zvládnout. Někteří ani nenavštěvují veřejná koupaliště z důvodu pohledů okolních lidí na zjizvení těla. S tím se musí vyrovnávat dnes a denně na ulici nebo v městské dopravě. Sama měla to štěstí, že má takovou povahu, jakou má, a zvládla to.

Financování
Popálky své aktivity financují z různých grantů, darů z řad široké veřejnosti i soukromých firem a z prodeje sbírkového předmětu – náplastí na popáleniny.

Poptávka stále převyšuje to, co jsou schopné zrealizovat a finančně pokrýt. Nejvíce prostředků potřebují na následnou péči pro popálené pacienty (osobní, internetové, telefonické individuální poradenství, odborné konzultace, pobyt a tábory pro popálené děti atd.).

Případné příspěvky na jejich činnost lze posílat na číslo účtu: 2300543356/2010.
Více informací o organizaci: https://www.facebook.com/popalky.

Příběh paní Miluše
Na konci října roku 2015 se obrátil život naruby rodině Zuzany Hegerové. Drážní byt, ve kterém žila její matka Miluše Šenková, zachvátil požár. Tuto nešťastnou událost oznámili telefonem Zuzaně Hegerové policisté. V bytě došlo k požáru po výbuchu propanbutanové lahve. Vzápětí se dozvěděla, že v době výbuchu byla v bytě jak její matka, tak i nejmladší dcera. Obě utrpěly velmi vážné popáleniny.

Malá Sofie se po fyzické stránce zotavovala až nečekaně rychle. Šrámy na duši však byly hodně hluboko. Z hořícího bytu ji pomohla babička, která ji chránila vlastním tělem a sama málem uhořela. Dlouhé týdny nebylo jisté, zda boj o život v nemocnici vůbec vyhraje. Nakonec vše s úspěchem zvládla. Tato zpráva byla tím nejkrásnějším dárkem, který Zuzana mohla dostat krátce před Štědrým dnem.

Tím však rodině starosti neskončily. Policie označila za jednoznačného viníka její matku. Rodina se tedy musela připravit na zaplacení škody. Ta se vyšplhala na částku 400 000 korun, přičemž necelých 300 000 korun požadovaly České dráhy (ČD), jimž vyhořelý byt patřil. Žádost o odpuštění dluhu byla komplikovaná, nejdříve se snažila dcera Miluše Šenkové sama vše vyřídit, ale neměla šanci. Vše se táhlo přes rok.

Před časem se do věci vložila právě organizace Popálky, která se snaží v těchto případech lidem pomoci. Po týdnu přišla odpověď, že se ČD pokusí případ projednat. Podařilo se tak přispět k tomu, že nakonec Miluši Šenkové odpustily dluh ve výši 260 000 korun. Kromě ČD odpustila rodině dluh také Všeobecná zdravotní pojišťovna, která původně požadovala úhradu nákladů, spojených s léčením malé Sofie. Miluše Šenková se z těžkých popálenin nakonec dostala, a nyní žije s dcerou Zuzanou Hegerovou a její rodinou v malém bytě v Nížkově na Vysočině.

Zasloužilé ocenění
Právě pro svou významnou pomoc obětem popáleninových úrazů byly Popálky nominovány na cenu Zlatý záchranářský kříž. Tu si koncem dubna převzaly na Pražském hradě od prezidenta republiky. Je to pro všechny, kteří v organizaci pracují, zpětná vazba, že si jejich práce někdo všímá a že má smysl. Chápou to jako ocenění za jejich činnost. Nominaci muselo podpořit několik nezávislých subjektů, které s nimi spolupracují, proto je nejvíce těší číst si pochvalná slova právě od nich.


Ing. Ivana BOŠKOVÁ, foto archiv společnosti Popálky

Národní technické muzeum v Praze poskytlo hasičům prostory k prezentaci unikátní učební pomůcky. Jednalo se o osobní automobil, který si hasiči z HZS Moravskoslezského kraje, z Integrovaného výjezdového centra v Nošovicích, speciálně upravili pro nácvik vyprošťovacích manévrů při dopravních nehodách.

Hasiči na automobilu obnažili nejen části karoserie, ale i vnitřní vybavení, čímž názorně ukázali například pasivně bezpečnostní prvky vozidla. Touto úpravou významně přispěli k nácviku a výuce při vyprošťovacích manévrech během zásahu jak profesionálních hasičů, tak hasičů jednotek sborů dobrovolných hasičů obcí.

Na automobilu byla odkryta zejména místa, která jsou kritická při zásahu, aby bylo zřejmé, kde se dají snáze přestřihnout hydraulickými nůžkami a které jim naopak odolají. Na ukázkovém vozidle byly prvky odlišeny barevně (červená barva označuje nejtužší část, žlutá méně odolnou, zelená podpůrnou). Lze tedy poznamenat, že nejvhodnější stříhání a řezání je ve žlutě vyznačených místech. Vnitřní prostor vozidla rovněž hasiči Moravskoslezského kraje částečně demontovali, tím poukázali, kde jsou například umístěny patrony, které plní airbagy, baterie a napínače bezpečnostních pásů.

Takto upravený automobil umožňuje zasahujícím hasičům lepší orientaci ve vozidle a napomáhá eliminovat následky dopravních nehod, a to nejen pro vyprošťované osoby, ale také pro samotné hasiče. Kupříkladu vědět, kde jsou umístěny tlakové láhve k plnění airbagů a pyrotechnika, je pro ně velmi cennou informací, protože předejdou vlastnímu zranění. To samé platí o umístění baterií, kdy včasné odpojení může zabránit zhoršení situace.

Hasiči HZS Moravskoslezského kraje předvedli poprvé toto vozidlo při dubnové soutěži v Přerově na regionálním kole soutěže ve vyprošťování zraněných osob z havarovaných vozidel.

V pořadí již druhé vozidlo získal HZS Moravskoslezského kraje od společnosti Hyundai Motor Manufacturing Czech. Nejedná se však o první spolupráci mezi nošovickou automobilkou a hasiči. V minulosti společnost Hyundai spolupracovala při organizaci s HZS ČR hned u několika akcí. K tréninku byli navíc přizváni i kolegové z jiných zemí. Jak a kde správně rozstřihnout karoserii havarovaného vozidla se v Nošovicích naučili postupně hasičské záchranné sbory ze Slovinska, Turecka i Černé Hory. Ze spolupráce s mezinárodním výrobcem automobilů čerpají zkušenosti také žákovská družstva dobrovolných hasičů, pro které se letos již počtvrté uskutečnila soutěž o pohár Hyundai. Mladí záchranáři se podívají do prostor areálu Integrovaného výjezdového centra, seznámí se s nejmodernější požární technikou a především se procvičí v zásahu požární džberovou stříkačkou nebo si zasoutěží v požárním útoku.

Ředitel územního odboru Frýdek­ Místek plk. Ing. Vojtěch Nezval, který celou akci zaštítil, uvedl, že jsou připraveni tuto výukovou pomůcku prezentovat nejen na základě předem domluvených akcí v rámci HZS ČR, ale i jednotkám sborů dobrovolných hasičů obcí předurčených pro vyprošťování zraněných osob z havarovaných vozidel. Aktuálně se připravuje nové, v pořadí již třetí vozidlo, které bude upraveno podobným způsobem.


Lenka NOVÁKOVÁ, foto autorka