POŽÁRNÍ OCHRANA

Požár skladové haly v objektu mrazíren Mochov,
s. 4
Cesta vyšetřovatelů požárů do Spojených států amerických - II.,
s. 7
Kominické řemeslo,
s. 10
Nová pravidla požárního sportu,
s. 15
Den požární bezpečnosti 2018,
s. 12

INTEGROVANÝ ZÁCHRANNÝ SYSTÉM

Rescuedays,
s. 15
Koordinované nasazení vrtulníků při povodních,
s. 16
Česko-německé cvičení u Rozvadova,
s. 19

OCHRANA OBYVATELSTVA A KRIZOVÉ ŘÍZENÍ

Velkokapacitní a velkoobjemové čerpání při plnění úkolů ochrany obyvatelstva,
s. 22
Aktuální mimořádné události řešené na úrovni Evropské unie,
s. 23
Hasiči z chemických laboratoří cvičili u jaderného reaktoru,
s. 24
Multimediální tvorba jako efektní forma prevence a vzdělávání obyvatel,
s. 26

INFORMACE

Hasičská fontána Praha 2018. Světová vodní show rozzářila Vltavu,
s. 28
Nový ředitel Školního a výcvikového zařízení HZS ČR,
s. 30
Vyhlášení soutěže "Hasiči před i za objektivem 2018"
s. 30
Na mistrovstvích Evropy v disciplínách TFA Češi kralovali ve všech kategoriích,
s. 31
Seriál soutěží zná další vítěze?
s. 32

V rámci spolupráce Institutu ochrany obyvatelstva (IOO) s Celní správou České republiky se na podzim loňského roku pořádaly v prostorách IOO v Lázních Bohdaneč čtyři odborné semináře „Nebezpečné látky a nakládání s nimi“. Během nich odborníci z IOO proškolili celkem 69 příslušníků celní správy. Kurzy využili především tzv. vzorkaři z celně technických laboratoří.

Program třídenního semináře byl navržen tak, aby se vybraní zástupci celní správy z celé České republiky seznámili nejen s detekcí, identifikací a průzkumem nebezpečných látek (chemické, radiační a biologické riziko), ale i s úkoly a zkušenostmi z expertíz výjezdové skupiny chemické laboratoře IOO.

V první části zaměřené na chemii byla ukázka přístrojového vybavení výjezdové a stacio­nární laboratoře. Dále pak praktické ukázky vzorkování a vzorkovacích zařízení, při nichž si účastníci semináře mohli sami vybavení vyzkoušet. Zajímavý byl rovněž praktický výcvik detekce a identifikace nebezpečných látek, jehož součástí bylo vyzkoušení přenosných detektorů (Ramanův, infračervený, rentgenfluorescenční), detektoru výbušnin (FIDO X3), které má chemická laboratoř k dispozici. Kolegové z celní správy se také seznámili s databázemi (WISER, ERG, KUNA), které se využívají pro správné vyhodnocení situace s únikem nebezpečných látek.

V rámci části o radiologii seznámili pracovníci radiometrické laboratoře účastníky s pojmem radioaktivita a na několika příkladech ukázali, že radioaktivita je všude kolem nás a ve většině běžných situací není třeba se jí bát. Následně se zaměřili na případy, se kterými se mohou příslušníci celní správy setkat při výkonu služby (přeprava radiofarmak, zboží dvojího užití). Nejpodstatnější část se věnovala radiační ochraně jednotlivce při vzniklé radiační mimořádné události, jako například porušení přepravního obalu radioaktivní zásilky, odhalení nelegálně převáženého jaderného materiálu a podobně. Na závěr radiologické části představili pracovníci IOO vybavení pro radiační průzkum a monitoring, jímž disponují jednotky požární ochrany, a také speciální vybavení, kterým disponují výjezdové skupiny pěti chemických laboratoří HZS ČR (přenosné spektrometry, měřiče kontaminace částicemi a, indikátor neutronů, odběrové soupravy pro odběr vzorků životního prostředí a podobně).

V oblasti protibiologických opatření se účastníci seznámili se základy biologie rizikových agens, platnou legislativou, zdroji agens a toxinů, cestami šíření a možnostmi ochrany. V neposlední řadě se seznámili se situací v oblasti detekce, monitorování a identifikace. Přínosný byl praktický pohled odborníků týkající se schopností a vybavenosti jednotlivých složek integrovaného záchranného systému, zejména pak jednotek požární ochrany a chemických laboratoří HZS ČR. Jakkoli je tato problematika pro celníky spíše okrajová, diskutovalo se o možnosti spolupráce se specialisty z HZS ČR.

Další laboratoří, kterou pracovníci celní správy navštívili, bylo pracoviště „specializované ochrany“. Jde o jednu ze dvou laboratoří, která slouží pro testování a vývoj nových ochranných prostředků.

Pracovníkům celní správy IOO demonstroval řadu přístrojů a zkušebních zařízení používaných pro testování a vývoj ochranných prostředků, zejména speciální zkušební trať pro měření filtrů a testovací komoru určenou pro měření průniku vhodné zkušební látky do ochranných prostředků dýchacích cest (masky, kukly) nebo povrchu těla (vaky, kazajky, ochranné oděvy). Součástí prezentace byla i zkouška testování ochranné masky na průnik v testovací komoře za předepsaných podmínek (kromě nastavení koncentrace zkušební látky). Prezentoval i přístroje, které slouží pro testování ochranných prostředků, a to jak za statických, tak i dynamických podmínek, stacionární a speciální sušicí skříň pro sušení ochranných prostředků.

Odborníci z IOO předvedli kromě přístrojového vybavení původní ochranné prostředky vyvinuté pro civilní ochranu, ale i ty nové - všechny na bázi filtroventilačních jednotek. Jde o prostředky pro ochranu dětí - vak a kazajka, o ochrannou kuklu pro seniory a speciální ochranné sety pro pacienta a doktora (zejména pro případy výskytu vysoce nakažlivých chorob) a o nově vyvíjený ochranný oblek pro zasahující složky IZS. Různé způsoby osobní ochrany, počínaje filtračními polomaskami, čtvrtmaskami, maskami a ochrannými kuklami doplněné informacemi o filtrech a seznámení se způsobem dělení a vlastnostmi ochranných oděvů v Evropě a v Americe.

Na závěr se účastníci seznámili s možností jednoduché improvizované ochrany proti vybraným plynným látkám a s některými možnostmi kolektivní improvizované ochrany.

Úspěšná spolupráce pokračuje i v letošním roce, kdy IOO pořádal kurzy pro příslušníky celní správy z Letiště Václava Havla v Praze, zaměřené na vyhledávání a identifikaci radionuklidů mobilním spektrometrem GR-135.


pplk. Ing. Petra LOČÁRKOVÁ, kpt. Ing. Michal SETNIČKA, Ph.D., pplk. Ing. Vlastimil SÝKORA, CSc., pplk. RNDr. Alan GAVEL, foto pplk. Ing. Petra LOČÁRKOVÁ, kpt. Ing. Michal SETNIČKA, Ph.D., Institut ochrany obyvatelstva
 

V pátek 23. února 2018 v 09.51 hodin přijalo krajské operační a informační středisko (KOPIS) tísňovou zprávu o požáru skladovací haly v objektu bývalých mrazíren v obci Mochov. Podle prvotního oznámení šlo o rychle se rozvíjející požár. Likvidace požáru si nakonec vyžádala nasazení velkého počtu jednotek požární ochrany a celkové škody dosáhly několik desítek milionů korun.

Ráno krátce před desátou hodinou přijal operátor tísňové linky informaci o požáru skladovací haly v areálu mochovských mrazíren v okrese Praha­ východ. Podle oznamovatele se požár rychle šířil. KOPIS HZS Středočeského kraje v 09.53 hodin vyhlásilo poplach jednotkám požární ochrany (jednotky) v I. stupni požárního poplachu a vybraným jednotkám z II. stupně požárního poplachu. Celkem KOPIS v prvopočátku zásahu na místo vyslalo dvě jednotky HZS Středočeského kraje a tři jednotky sboru dobrovolných hasičů (SDH) obcí Brandýs nad Labem, Čelákovice a Lysá nad Labem. Dále na místo vyslalo nejbližšího velitele čety, a to ze stanice Nymburk. Již během cesty k zásahu vyslané jednotky sdělily KOPIS informaci, že je vidět rozsáhlý hustý černý kouř na velkou vzdálenost a že pravděpodobně půjde o požár většího rozsahu. Stejně tak informoval KOPIS velitel čety jedoucí na místo a požádal o vyhlášení II. stupně požárního poplachu. KOPIS na místo události vyslalo řídicího důstojníka územního odboru (ÚO) Mladá Boleslav, velitele čety ze stanice Mladá Boleslav a vyhlásilo jednotkám požární poplach II. stupně. Bezprostředně po dojezdu velitele čety ze stanice Nymburk došlo k vyhlášení III. stupně požárního poplachu. KOPIS informovalo o události ředitele ÚO Mladá Boleslav, který vyjel na místo události. Poté v 10.06 hodin přijela první jednotka ze stanice Český Brod následovaná v 10.07 hodin jednotkou ze stanice Stará Boleslav. V 10.09 hodin na místo dorazila první jednotka SDH obce Lysá nad Labem společně s velitelem čety ze stanice Nymburk. Následně dojely v 10.14 a 10.15 hodin jednotky SDH obce Čelákovice a Brandýs nad Labem.

Popis objektu
Během průzkumu jednotky zjistily, že došlo k požáru skladovací haly, která je částečně zrekonstruována a využívá se k uskladnění brambor a mrkve a zčásti se hala rekonstruuje. Právě v místě, kde probíhaly práce, se požár šířil. Hala tvořila jeden požární úsek o velikosti přibližně 85 × 75 metrů. Ve skladovací hale bylo umístěno velké množství dřevěných beden na zeleninu. Podle pozdějšího sdělení ředitele společnosti až 3 000 kusů a byly v nich uskladněné brambory. Hala byla vnitřně rozdělena jednou dlouhou chodbou přes celou délku a následně na pět segmentů po každé straně. Šlo však pouze o vnitřní členění bez požární odolnosti, které se skládalo ze sendvičových, tepelně­ izolačních panelů. Jednotky zahájily zásah C proudy proti směru šíření požáru. Jeho rozvoj byl však velmi masivní a došlo k hoření izolace sendvičových panelů a velkou intenzitu požáru podporovalo hoření suchých dřevěných skladovacích beden na zeleninu, které byly vyskládány až do výšky šest metrů. V brzké době došlo k přenosu požáru na střechu objektu, kde střešní izolaci, mimo tepelnou izolaci z polystyrénu, tvořila lepenková krytina. Na místo zásahu byl rovněž vyslán velitelský automobil s obsluhou z KOPIS a dále na místo vyjel službu konající krajský řídicí důstojník a náměstek pro integrovaný záchranný systém a operační řízení. Na místo zásahu dojely další povolané jednotky a velitel zásahu (VZ) je nasadil podle aktuální potřeby na místě zásahu. Vznikl problém se zásobováním vodou, kdy hydrantová síť v okolí byla slabá, proto byla zřízena dvě čerpací místa pro požární techniku na potoce Výmola, který protéká obcí.

Ředitel ÚO Mladá Boleslav převzal velení zásahu a vyžádal speciální techniku z HZS podniku Škoda Auto – systém CCS Cobra, OneSeven, velkokapacitní přetlakový ventilátor a hasicí robot. Další velkokapacitní ventilátor byl povolán ze stanice Benešov a systémy CCS Cobra z HZS hl. m. Prahy. VZ rozhodl o vyhlášení zvláštního stupně požárního poplachu a zřídil štáb VZ. Místo zásahu bylo rozděleno na tři úseky, později rozšířeno na celkem čtyři úseky. Během zásahu byly rozvinuty C proudy, využívány přenosné lafetové proudnice, systémy speciálního hašení s pěnou OneSeven a systémy CCS Cobra. Na místě zásahu byly také nasazeny hasicí robot LUF60 a jeden velkokapacitní ventilátor se zkrápěním.

Omezený přístup do budovy
Zásah výrazně ztěžovala omezená možnost přístupu do budovy, a to vzhledem k malému počtu otvorů a jejich uzavření. Hasiči se pokoušeli otvory zvětšit odřezáním a odtažením instalovaných vrat a chladicích jednotek. Současně také odkapávala tavící se lepenka ze střechy, která následně řadě hasičů poškodila ochranné prostředky.

VZ na místo povolal týlový kontejner pro zajištění potřeb štábu VZ. Na místě také pracoval protiplynový kontejner ze stanice Nymburk, který zajišťoval plnění lahví a obměnu dýchacích přístrojů zasahujících hasičů. VZ povolal na místo další protiplynový kontejner ze stanice Kolín a týlový kontejner ze stanice Rakovník. Dále byl na místo zásahu povolán kontejner technický ropný z ÚO Mladá Boleslav, ve kterém jsou uložena dvě čerpadla na vodu o výkonu 2 400 l/min. Čerpadly bylo následně zajištěno plnění cisteren na jednom čerpacím stanovišti. Na druhém stanovišti čerpání zajišťovaly dobrovolné jednotky, a to plovoucími čerpadly a přenosnými stříkačkami (PS12). Na místě zásahu setrvávali téměř od počátku ředitel s majitelem společnosti, kteří s hasiči spolupracovali. Došlo k opakovaným destrukcím objektu, kdy padaly postupně požárem namáhané a poškozené stavební konstrukce. Postup požáru se nasazeným jednotkám nedařilo zastavit a ten se postupně rozšířil na celou plochu skladu. Vzhledem k pádům konstrukcí rozhodl VZ o zákazu vstupu do objektu a zasahovalo se pouze z vnější strany. S ohledem na tuto skutečnost byla zajištěna další výšková technika. Vzhledem k místu události středočeským hasičům významně vypomáhali kolegové HZS hl. m. Prahy.

Štáb VZ musel řešit také problematiku sjízdnosti komunikací, po kterých jednotky dovážely hasební vodu. Do řešení tohoto problému se zapojil i místostarosta obce Mochov Jan Turek, neboť podle sdělení správce komunikace na místo vyšlou sypač se solí až po zaplacení této služby. Naštěstí bylo řešení díky aktivní spolupráci zástupců obce rychlé. Policie České republiky na místě usměrňovala provoz a osadila místní komunikaci dopravními značkami upozorňujícími na nebezpečí.

Pomoc vrtulníku a chemické laboratoře
Na místo přiletěl vrtulník Letecké služby Policie České republiky s bambi vakem. Během letu na místo události byl vrtulník předisponován na jinou naléhavější událost na ÚO Mladá Boleslav, a to na záchranu dítěte propadlého do ledu. Během letu byl však vrtulník odvolán k původní události, protože se hasičům na místě události podařilo dítě pod ledem nalézt. I přes snahu hasičů a zdravotníků však chlapec zemřel. Na místo byl vyslán příslušník zjišťování příčin vzniku požárů (vyšetřovatel), který se vracel od požáru v Mochově, aby poskytl první psychickou pomoc rodině mrtvého chlapce. Vrtulník po příletu do Mochova nejprve s náčelníkem štábu letecky prozkoumal místo události a následně opakovaně shazoval hasební vodu. Na místě se zřídilo plnicí místo bambi vaku a vrtulník vodu nabíral z řeky Labe.

Během zásahu byla na místo povolána chemická laboratoř Kamenice, která změřila škodliviny v ovzduší. Díky dobrým rozptylovým podmínkám ale prakticky nenaměřila výrazněji zvýšené nebezpečné látky v atmosféře. Přesto byly vyrozuměny všechny obce v okolí a ve směru šíření kouře, aby varovaly místní obyvatelstvo a doporučily lidem nevětrat a nezdržovat se venku. Během prací se na místo také dostavila rybářská stráž s informací, že se hasební voda dostává dešťovou kanalizací do potoka a hynou ryby. Na místo byli vyžádáni zástupci odboru životního prostředí a pracovníci Povodí Labe. Probíraly se varianty možného zahrazení, pěnidlo nelze absorbovat, je rozpustné ve vodě, avšak vzhledem k rozsahu události a množství odtékající hasební vody, které nebylo možné jímat nebo zahradit jinak, bylo rozhodnuto, že tento stav je nevyhnutelný. Celkem bylo při požáru spotřebováno 5,5 milionu litrů hasební vody. Vzhledem k nasazení technického prostředku k výrobě těžké pěny OneSeven však bylo použito pouze 300 litrů pěnidla. U zásahu bylo nasazeno celkem 219 kusů techniky.

Klimatické podmínky zásahu
Hasební zásah probíhal za výrazných celodenních mrazů. Tyto velmi nepříjemné klimatické podmínky měly vliv nejen na velmi náročné nasazení hasičů, ale také techniky. Během dne mrazy nepolevovaly a v noci se teploměr na místě zásahu blížil k -20 °C. Na základě požadavku VZ majitel společnosti zajistil pitný režim a stravování, vše opakovaně po celou dobu zásahu podle aktuální potřeby. Po dohodě se službu konajícím krajským řídicím důstojníkem byli proto na místo zásahu vyžádány stany s vytápěním a příslušníci z úseku ochrany obyvatelstva na zajištění týlového zabezpečení. Krajský řídicí důstojník rozhodl o vyrozumění odpovědného pracovníka z ochrany obyvatelstva, který zajišťoval vyslání příslušnic a pracovnic z vybraných územních odborů na místo zásahu. Zároveň byly na místo vyslány další jednotky HZS Středočeského kraje, které dovezly nafukovací stany s vytápěním a zabezpečovaly jejich postavení. Hasiči měli v těchto stanech zázemí, kde se vydávalo pití, strava a kde mohli v teple regenerovat. Klimatické podmínky však neměly negativní vliv jen na hasiče, ale výrazně postihly také techniku. Opakovaně zamrzala voda v armaturách čerpadel, použitých technických prostředcích, zamrzala výšková technika. Mráz také poškodil jednu nádrž cisterny dobrovolné jednotky a poškodil měřidla u jedné CAS 30 profesionální jednotky. Na místě zásahu se opakovaně střídali zasahující hasiči, a to jak průběžným střídáním z nasazených, tak i výměnou jednotek povolaných. Na místě se tak vyměnilo v průběhu zásahu velké množství hasičů i techniky. Nebyl to ale jen mráz, se kterým se hasiči museli vypořádat. Zásah trval nepřetržitě více než 70 hodin a probíhal i během noci. Na místo proto byly povolány osvětlovací balony téměř z celého HZS Středočeského kraje.

Dohašování požáru
Hasební zásah z vnější části objektu zajistil uhašení požáru po obvodu haly. Problém však byl s konstrukcemi, které se během doby zásahu zřítily. Stejně nebezpečné byly i konstrukce, které byly nestabilní a jež zřícením hrozily. VZ po jednání štábu VZ v pozdních odpoledních hodinách rozhodl o vyžádání techniky ze Záchranného útvaru HZS ČR (ZÚ), a to univerzálního dokončovacího stroje (UDS) a pásového rypadla Catterpilar. Bylo domluveno, že vyžádaná technika bude dopravena na místo zásahu 24. února 2018 v dopoledních hodinách. Technika byla vyžádána prostřednictvím operačního a informačního střediska MV­ generálního ředitelství HZS ČR.

Po dohodě VZ a majitele objektu byl na místo události povolán statik. Po prohlídce objektu byl jeho verdikt zcela jasný a očekávaný. Veškeré obvodové konstrukce musí být bezodkladně strženy, neboť hrozí, že spadnou, a ohrozí tak okolí objektu. Toto stržení bylo také nutné, aby se jednotky mohly dostat k ohniskům v objektu. Po dojezdu ZÚ na místo zásahu jej VZ seznámil se situací a s požadovanými činnostmi. VZ pověřil velitele odřadu ZÚ řízením prací speciální techniky ZÚ. Postupně byly technikou UDS povaleny obvodové zdi i konstrukce a následně odstraňovány pásovým rypadlem, které se tak mohlo dostávat dále do objektu a pracovní lžící obnažovat ohniska ukrytá pod zřícenými konstrukcemi. Tímto způsobem se postupně dařilo likvidovat veškerá ohniska požáru.

Moderní technika pro usnadnění řízení zásahu
Pro lepší přehlednost situace na místě zásahu a probíhajících prací vyžádal VZ nasazení dronů hasičů z HZS podniku Škoda Auto Mladá Boleslav. Jeho ředitel na místo zásahu povolal pracovníky specializované firmy, která škodováckým hasičům drony dodávala. Během druhého dne hasebních prací byly nasazeny dva drony, jejichž obraz byl přenášen pro potřeby řízení a dokumentace zásahu. Jeden dron byl osazen kamerou s přenosem standardního obrazu, druhý dron posléze termokamerou. Díky reálnému obrazu měl VZ přehled o nasazení a činnosti po celém obvodu skladovací haly, tedy po celém území hasebních prací. Podle potřeby byl vždy dron přesměrován na detailní pohled probíhajících prací. Za využití dronu s termokamerou byly řízeny proudy z výškové techniky a byly tak účinně směrovány do prostoru s nejvyšší teplotou, tedy do místa probíhajícího hoření. Zásah se tak výrazně zefektivnil. Pro ÚO Mladá Boleslav to byla první významnější zkušenost s nasazením bezpilotních prostředků a všem zúčastněným bylo zřejmé, že se v budoucnosti budou drony stále častěji používat.

Vyšetřování příčin vzniku požáru
Současně s nasazenými hasiči na místě intenzivně pracovali vyšetřovatel z vyšetřovacího obvodu ÚO Praha­ východ Mladá Boleslav a příslušníci Policie České republiky. Na místě vyšetřovatelé spolupracovali s policisty, kteří zahájili prvotní úkony a následně pokračovali ve výslechu osob, které byly v době vzniku požáru na místě. Vyšetřovatelům a kriminalistům se tak velmi brzy podařilo zjistit, že požáru předcházely svařovací práce, které byly součástí rekonstrukce části objektu. Právě tato činnost vedla ke vznícení izolačních materiálů mezi stěnami objektu. Další vyšetřování ukáže, zdali za příčinou vzniku požáru s vyčíslenou škodou 100 milionů korun stála lidská nedbalost nebo zanedbání bezpečnostních předpisů.

Specifika zásahu
Pozitiva

• na místě zásahu se nezranil žádný hasič, bylo evidováno jedno lehké zranění z řad dobrovolných hasičů způsobené při výjezdu jednotky,
• zabránění přenosu požáru na vedlejší budovu včasným nasazením hasebních proudů na obranu okolí v počáteční fázi zásahu,
• výborná spolupráce se zástupci obce Mochov,
• vynikající spolupráce s majitelem a ředitelem společnosti po celou dobu zásahu během všech úkonů,
• výborné zajištění pitného režimu a stravy majitelem společnosti,
• vysoké nasazení všech zasahujících hasičů, včetně příslušnic a pracovnic zajišťujících péči o zasahující hasiče,
• vytvoření a obsluha prostor pro regeneraci hasičů během zásahu za vysokého mrazu,
• brzká přítomnost velicích důstojníků na místě zásahu,
• nasazení velitelského vozidla pro potřeby štábu VZ včetně příslušníků z KOPIS,
• spolupráce s Policií ČR na místě zásahu při organizaci místa, uzavření dálnice, regulaci dopravy a při prvotních úkonech spojených se zahájeným vyšetřováním,
• přítomnost tiskového mluvčího na místě po celou dobu zásahu a poskytování pravidelných informací me­diím,
• nasazení bezpilotních prostředků (dronů),
• spolupráce se ZÚ,
• výborná spolupráce se statikem.

Negativa

• rychlý rozvoj a šíření požáru způsobený hořením izolačních materiálů ve stavební konstrukci,
• destrukce objektu a pády stavebních konstrukcí – vysoké riziko pro zasahující hasiče,
• množství naskladněných dřevěných skladovacích beden na zeleninu, které významně podpořily intenzitu požáru a jeho další přenos,
• celodenní velký mráz, v noci téměř -20 °C,
• nedostatečná vydatnost vodních zdrojů v blízkosti požáru,
• nezbytný rozsah demolice objektu ztěžující ohledání místa požáru vyšetřovateli požárů.

plk. Ing. Jan HADRBOLEC, HZS Středočeského kraje, foto archiv HZS podniku Škoda Auto, nprap. Tomáš BASTL, nprap. Petr SVOBODA, HZS Středočeského kraje

V červnovém čísle časopisu 112 jsme informovali o zahraniční pracovní cestě příslušníků zjišťovaní příčin vzniku požárů (vyšetřovatel požáru) do Spojených států amerických, která se uskutečnila na pozvání asociace NFPA (National Fire Protection Association). Druhý díl se zabývá zkušenostmi získanými během pobytu zaměřeného na praktický výcvik a shrnuje nejdůležitější poznatky a přínosy.

Laboratoře požárního výzkumu ATF
Program pokračoval se stejným průvodcem, a to Chadem D. Campanellem, který nás zavedl do přísně střeženého pracoviště spravovaném federální vládou, nacházející se asi 25 km od centra Washingtonu. Objekty komplexu využívá vládní agentura FBI (Federální úřad pro vyšetřování spadající pod americké ministerstvo spravedlnosti), např. laboratoře genetiky nebo balistiky, ale také agentura ATF (Bureau of Alcohol, Tobacco, Firearms and Explosives, americká federální agentura spadající pod americké ministerstvo spravedlnosti, která se zabývá vybíráním daní a dodržováním zákonů, týkajících se alkoholu, tabáku, střelných zbraní a výbušnin, ale do jejich působnosti spadají také tzv. „federální, závažné“ požáry.) České delegaci byla představena část komplexu, kterou pro své potřeby využívá ATF, a to konkrétně Laboratoře požárního výzkumu (Fire Research Laboratory, FRL). Vyšetřování požárů je jako takové v jurisdikci agentury ATF od roku 1982 a má celostátní (federální) působnost. V rámci jurisdikce v oblasti vyšetřování požárů zřizuje „národní vyšetřovací tým“ (National Response Team), který je schopen výkonu služby na území Spojených států amerických zpravidla do 24 hodin. Tým disponuje celkem 41 vozidly včetně mobilních laboratoří. K jeho aktivaci dochází na základě žádosti federálního, státního nebo lokálního vyšetřovatele. V rámci agentury je také zřízen „mezinárodní vyšetřovací tým“ (International Response Team), který se účastní vyšetřování požárů v zemích mimo USA, a to na základě žádostí místních vlád. Tým se například zúčastnil vyšetřování závažných požárů ve vězení v Hondurasu (usmrceno více než 350 vězňů), exploze munice v Albánii (zabito 26 osob, zraněno přibližně 400 osob), požár v supermarketu v Paraguay (348 usmrcených).

V Laboratořích požárního výzkumu, postavených v roce 2002, bylo od roku 2011 provedeno více než 1500 požárních testů. Laboratoře jsou navrženy tak, aby v nich bylo možné provádět jak menší modelové testy, tak i velké vyšetřovací pokusy. Pro tyto účely jsou rozděleny na tři prostory.

Pyrometric laboratory – laboratoře určené pro provádění testů ve zmenšeném měřítku a testů pro zjišťování PTCH materiálů

Střední laboratoře – vybavené digestořemi a určené pro požární testy o výkonu v rozsahu 25 kW až 4 MW

Velká laboratoř – nabízí přibližně 5000 m2 plochy určené pro testování, a to do výšky maximálně 17 m, je vybavena odsávacím zařízením, navrženým na testovací požáry o nepřetržitém výkonu 14 MW a špičkovém výkonu 40 kW, což odpovídá modelovým požárům vícepodlažních budov (maximálně druhé až třetí nadzemní podlaží)
Velká laboratoř FRL ATF
Součástí komplexu je také laboratoř počítačové simulace požárů. Při její návštěvě a z následné diskuze vyplynulo, že nejčastěji simulaci používají k ověření hypotézy modelování požárů, a to asi v 20 % řešených případů, méně často na základě vyžádání soudu. Pro tyto účely nejčastěji používají program Fire Dynamics Simulator (FDS). Původně veškeré náročné výpočtové operace byly prováděny na vlastním hardware, z důvodu časté poruchovosti a vysoké finanční náročnosti postupně přecházejí na pronájem výpočetního výkonu formou clusteru, kdy tato varianta se jeví efektivnější z hlediska celkových nákladů a nižší je také riziko selhání hardwaru.

Ve velké laboratoři jsme byli seznámeni s parametry laboratoře a jejím odsávacím zařízením, které je díky důmyslné vodní filtraci schopno pojmout zplodiny hoření tak, že do venkovního prostředí z laboratoře neproudí žádné toxické zplodiny. Podle aktuálního projektu byl sledován vliv vlhkosti na vznik elektrické disfunkce v elektrických zásuvkách. Projekt představuje zkušební buňku, ve které bylo na jednom panelu zapojeno a připojeno na elektrické napětí několik stovek zásuvek. Prostor buňky byl monitorován a v pravidelných intervalech (asi dvakrát denně) byla do buňky rozprašována voda, která na těchto zásuvkách ulpívala. Při bližším pohledu byly na kovových částech některých zásuvek zřejmé silné korozivní účinky, protože v době naší návštěvy projekt již probíhal asi dva roky. Výsledky měření jsou předávány výrobcům těchto zásuvek, protože hlavním cílem je snížit počet požárů způsobených vlhkostí v elektrických rozvodech budovy, konkrétně v elektrických zásuvkách.

Příprava a vlastní provedení zkušebního požáru
Pro tyto účely byl připraven objekt – zkušební buňka – trámové konstrukce zevnitř pobitý sádrokartonem. Buňka byla rozdělena na dvě místnosti shodného půdorysu, do buňky bez oken a vnějšího pláště vedly pouze jedny vstupní dveře a v oblasti kolem vstupních dveří byla cementová deska, která měla ochrannou funkci proti šlehajícím plamenům. Z hlediska zaznamenávaných veličin byla buňka pro tyto účely vybavena měřicími prvky. Termočlánky byly zavěšeny na řetězu v každé místnosti s vertikálním měřítkem jedna stopa (asi 30 cm). V každé místnosti se také nacházel snímač tepelného toku (ve výšce asi 1,5 m) a také GoPRO kamera (umístěna vždy na úrovni podlahy). V sádrokartonových stěnách byly průzory z nehořlavého skla umožňující pozorování rozvoje požáru z vnějšího prostoru. Data ze všech snímačů a kamer byla streamována na LCD obrazovky a uspořádána tak, aby bylo možné v průběhu rozvoje a šíření požáru porovnávat podmínky v jednotlivých místnostech buňky. Tento typ testu byl uskutečněn za účelem studie vlivu dynamiky požáru na způsob vytváření ohniskových příznaků a stop šíření požáru. V tomto případě byl požár iniciován v odpadkovém koši vedle pohovky v místnosti bez vstupních dveří a měli jsme proto možnost sledovat rozvoj požáru spojený s nárůstem měřených parametrů (teplota, tepelný tok). Současně se zvyšovaly parametry i ve vedlejší místnosti, avšak s určitým odstupem, a nedosahovaly tak vysokých hodnot jako v místnosti vzniku požáru. Po určité době začal být požár v místnosti vzniku limitován přísunem kyslíku, což bylo doprovázeno intenzivním vývinem zplodin hoření, které se šířily skrze vedlejší místnost vně buňky. V té docházelo k celkovému vzplanutí podpořené dostatečnou ventilací vstupními dveřmi. Dynamika požáru se projevila poklesem parametrů v místnosti vzniku a strmým nárůstem parametrů ve druhé místnosti. Podle získaných informací měl test simulovat požáry, které jsou ve Spojených státech amerických časté, a to požáry v menších kuchyních, které jsou situovány ve středu bytu, tj. jsou bez oken. Vlivem dynamiky požáru není největší termická degradace a další ohniskové příznaky situované v místnosti vzniku, jak by se dalo čekat, ale v přilehlých místnostech, ve kterých je dostatečný přístup vzduchu. Proto vyšetřování těchto typů požárů bývá i pro zkušené vyšetřovatele matoucí a místo vzniku požáru lze bez znalostí dynamiky požáru obtížně lokalizovat.

Zkušební požár
Buňka byla připravena pro účely našeho ohledání. Zaměřili jsme se na posuzování vzniklých ohniskových příznaků a stop šíření požárů, zejména změnu zbarvení (sádrokartonových) stěn a hloubku termické degradace nábytku. Na první pohled bylo zřejmé, že první místnost od vstupních dveří (tedy místnost, kde požár nebyl iniciován) byla zřetelně více zasažená požárem než místnost, ve které byl požár iniciovaný Zkušební buňka v průběhu testovacího požáruvedle pohovky. V prostoru místa vzniku požáru nebyly zřetelné charakteristické ohniskové příznaky – stěny v okolí byly pokryté sazemi bez výrazně ohraničených „čistých ploch“, termická degradace pohovky sice byla větší na straně přilehlé k místu vzniku, ale vzhledem k termické degradaci ostatního nábytku v buňce (zejména ve vedlejší místnosti) nebyla nijak výrazná. Tento fakt byl v souladu se zjištěnými skutečnostmi, které jsme mohli sledovat při vlastním průběhu požáru, v této buňce v podobě měřených veličin. Jak již bylo zmíněno, v průběhu požáru měřené veličiny ukazovaly, že v počáteční fázi požáru největší intenzita požáru byla v místnosti iniciace, po určité době ale začal být požár v tomto prostoru limitován přístupem vzduchu a došlo k jeho rozšíření do vedlejší místnosti, kde intenzita požáru prudce stoupala a zůstala na vysokých hodnotách až do doby uhašení požáru. Z uvedeného pokusu je zřejmé, že při vyšetřování požárů v uzavřeném prostoru, které přechází do plně rozvinuté fáze, popř. v této fázi po určitou dobu zůstávají, nelze uplatňovat „klasický“ přístup při určování místa vzniku požáru, tj. jej situo­vat do místa největší škody, ale je třeba v těchto případech uplatňovat také znalosti požární dynamiky.

Diskuze a výměna zkušeností
V zasedací místnosti jsme společně diskutovali s dalšími agenty z oddělení ATF. Z naší strany byl představen nedávný požár hotelu Eurostar David v Praze, na kterém jsme měli možnost demonstrovat nejen systém vyšetřování v České republice, ale zejména kvalitními fotografiemi a videopodklady k tomuto případu i systém celé naší požární ochrany. Zástupci ATF nás seznámili s kazuistikami případů požárů vozidel s úmrtím, které místní vyšetřovatelé požárů nesprávně určili jako důsledek dopravní nehody. Pro určité nesrovnalosti byly tyto případy převzaty agenturou ATF a na místě bylo provedeno další prošetření. Byla zjištěna fakta a skutečnosti (např. poloha těla, pitevní zpráva, poloha místa původu požáru, anomálie technického stavu vozidla aj.), na základě kterých byly případy přehodnoceny na úmyslné založení požáru za účelem zakrytí vraždy. Prezentace probíhala vždy ve formě diskuze, tj. byla odhalena část případu a vyšetřovatelé ATF se ptali, jak bychom postupovali dále v České republice. Obě strany byly mile překvapeny, že postupy agentů ATF jsou velmi shodné s postupy českých vyšetřovatelů požárů, což můžeme konstatovat i vzhledem k tomu, že jsme od kolegů z ATF dostali „anonymizované odborné vyjádření“ k požáru.

Požární výzkum NIST
Se zástupcem české ambasády Luďkem Moravcem (atašé pro vědu a výzkum) jsme navštívili areál NIST (National Institute of Standards and Technology). Areál vznikl v roce 1901, instituce byla založena za účelem zvýšení konkurenceschopnosti USA, která v té době zaostávala za schopnostmi Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, Německa a jiných. Navštívili jsme oddělení Fire Research Division, kde nám byly představeny hlavní části oddělení, a to čtyři prostory, ve kterých se provádějí požární testy. Nad každým tímto prostorem se nacházela zařízení pro odtah kouře a tepla umožňující bezpečně odtah požárních testů s výkonem 1 MW, 5 MW, 10 MW a 20 MW. První dva prostory svými parametry umožňovaly simulaci drobných požárů, např. vznícení oleje v kuchyni. Třetí prostor umožňoval simulaci požáru menšího objektu. V době prohlídky byla připravena místnost o rozměrech 4 × 5 m pro zkoušku kouřových detektorů v závislosti na umístění a velikosti zdroje požáru. Čtvrtý prostor svými parametry umožnoval test požárů ve vícepodlažních budovách, v té době probíhaly testy ocelových nosníků. Konstrukce prostoru a zejména jeho podzemní části včetně hydraulického zařízení umožňovaly nasimulovat reálné zatížení ocelových nosníků, které byly vystaveny podmínkám požáru. Hlavní výhodou systému byla možnost sledování výstupních parametrů ocelové konstrukce v celém průběhu metalurgických změn, způsobených vlivem tepla, a to až do mezních stavů této ocelové konstrukce.

Z hlediska výzkumu v oblasti požárního vyšetřování se laboratoř také zabývá matematickým modelováním požáru (FDS), při závažných požárech provádí jejich simulaci a zkoumá vliv požáru na konstrukci zasažených budov (např. Station Nightclub Fire Investigation 2003).

Hasiči ve Washingtonu
Ve washingtonské stanici (č. 28 - Connecticut St.) jsme měli možnost v prostorách garáží diskutovat s celou jednotkou čítající 12 hasičů. Přijela za námi také vyšetřovatelka požárů pro město Washington se služebním vozidlem. Dostala se k ní informace o návštěvě českých vyšetřovatelů požárů. Při diskuzi jsme zjistili, že ze stanice se vyjíždí v průměru ke třem požárům denně, z čehož bývají v průměru dva požáry Setkání s představiteli Velvyslanectví České republiky ve Washingtonuvozidel a jeden požár budov. V této stanici se také nacházel výjezdový automobil, který dokáže suplovat práci zdravotnické záchranné služby, u jednotky slouží hasiči s vyšším zdravotnickým vzděláním, tzv. paramedici. Dále jsme se dozvěděli, že se ve Wasingtonu nachází 31 stanic, na nichž jsou 33 engine (požární cisterny) a 16 ladders (žebříky – 105 ft.). Také ve Washingtonu slouží spe­ciální HAZMAT (hazardous material) jednotka, která je součástí bezpečnostní kolony doprovázející přepravu prezidenta Spojených států amerických po Washingtonu. Z hlediska požární vody se hasiči spoléhají zejména na hustou hydrantovou síť v hlavním městě, požární automobily mají nádrže jen na 500 gal. vody (zhruba 1,9 m3).

Washington je svou architekturou odlišný od ostatních amerických velkoměst, protože podle místních předpisů nesmí budovy přesahovat výšku Kapitolu (tj. 88 m). Proto tam nenajdeme charakteristické mrakodrapy, ale výškové budovy dosahující maximálně asi 30 nadzemních podlaží. Oproti tomu ale budovy mají i několik podzemních podlaží využívaných jako technické prostory a garáže. Výškové budovy (jako i ostatní budovy v celých Spojených státech amerických) jsou standardně vybaveny sprinklery napojenými na zásobníky pitné vody, umístěné na střeše. Velmi často jsou výškové budovy vybaveny nezavodněným požárním potrubím (tzv. suchovod), které ústí v dostupném místě na plášti budovy. Je možné jejich prostřednictvím provést rozvod požární vody po budově, případně napojení sprinklerů na externí zdroj vody (hydrantová síť, požární technika).

V průběhu pobytu ve Spojených státech amerických nás také na půdě českého velvyslanectví ve Washingtonu (Embassy of the Czech Republic, 3900 Spring of Freedom St. NW) přijal zástupce českého velvyslance Zdeněk Beránek.

Příručka pro vyšetřování požárů
V rámci pracovní cesty jsme měli možnost velmi podrobně analyzovat systém vyšetřování požárů ve Spojených státech amerických. V první části cesty jsme se seznámili s tvůrci legislativy pro systém vyšetřování ve Spojených státech amerických (NFPA), kteří nám představili jednu s nejrozšířenějších příruček pro vyšetřování používanou nejen ve Spojených státech amerických, ale i dalšími státy po celém světě (NFPA 921). Ve druhé části cesty jsme se setkávali s běžnými uživateli této příručky, tedy vyšetřovateli požárů, a to jak na státní, tak i federální úrovni. Právě toto uspořádání cesty se ukázalo být výhodné, protože jsme měli možnost konfrontace a zpětné vazby na obsah knihy přímo z praxe. Vyšetřovatelé požárů shodně uváděli za největší klady knihy, že ukazuje uceleně nejnovější trendy, výzkum a poznatky z oblasti vyšetřování požárů, což je dáno pravidelnou aktua­lizací knihy technickou komisí. Jako negativum uváděli fakt, že ač je obsah knihy nezávazný, běžnou praxí je, že jeho doslovné dodržování je zkoumáno u každého soudního procesu. Pokud vyšetřovatel opomene některé kroky uvedené v knize, může výsledky jeho šetření soud označit za nevěrohodné.

Nejdůležitější poznatky a přínosy z cesty
V rámci setkání s několika desítkami vyšetřovatelů požárů nás také zaujala důsledná ochrana zdraví. Vyšetřovatelé nejčastěji používají lehkou přilbu, brýle a filtrační polomasku s výměnnými filtry, popř. respirátory, ochranné obleky několikavrstvé – obdobné jako používají zasahující hasiči. Ve vozidlech mají oddělené prostory pro kontaminované obleky, popř. oddělování oděvů řeší plastovými pytli. Hodně vyšetřovatelů ale postupně přechází na jednorázové ochranné obleky (např. Tyvek), kdy toto řešení uvádějí jako nejlepší z hlediska ochrany a nejefektivnější z hlediska jednoduchosti dekontaminace. Vedoucí vyšetřovatelů používají další podpůrné prostředky, které motivují vyšetřovatele nosit stanovené ochranné prostředky, a to např. ve formě tabulek na pracovištích upozorňující na nebezpečí vzniku rakoviny v případě nedůsledného používání ochranných prostředků, či pokut za nedodržení stanovené ochrany.

Představovaný český systém vyšetřování si získal kladné ohlasy, Američany nejvíce zaujala naše možnost postihu fyzických osob za „nedbalost“. Tento nástroj v legislativě Spojených států amerických zcela chybí, kdy podle jejich informací není možné fyzickou osobu trestat tzv. „za blbost“. V praxi to znamená, že ve Spojených státech amerických nelze pokutovat osoby, které iniciují požár nedbalostně, např. nedopalkem cigarety, porušením návodu výrobce nebo pyrotechnikou. Pouze při opakujících se případech může soud nařídit např. ochrannou léčbu. V tomto úhlu pohledu se uvedená forma postihu fyzických osob jeví jako účinný a efektivní nástroj systému požární ochrany.

V rámci pobytu jsme ocenili vysokou úroveň znalostí a zkušeností našich kolegů v oblasti dynamiky požáru v uzavřených prostorech a jejího vlivu na ohniskové příznaky nebo stopy šíření požáru. Ve Spojených státech amerických v této oblasti probíhá dlouholetý výzkum (např. laboratoře ATF, Eastern Kentucky University), který představuje několik stovek zkušebních požárů. Výstupy z těchto výzkumů jsou také součástí příručky pro vyšetřovatele NFPA 921, a to již od roku 1992. Postupně jsou tyto informace v knize aktualizovány, kdy v nejnovější verzi (2017) je např. nově uvedena „Matice určení místa vzniku požáru“, která pomáhá vyšetřovateli při lokalizaci místa vzniku požáru uplatňovat vliv ventilace požáru v závislosti na fázi požáru, ve které byl uhašen. My sami jsme měli možnost účinky dynamiky požáru v uzavřeném prostoru sledovat, a to na několika modelových požárech, a měli jsme možnost je také přímo uplatnit při určování místa vzniku požáru u modelových požárů.

Protože literatura v České republice týkající se vyšetřování požárů tuto problematiku zmiňuje jen velmi okrajově, jsou tyto poznatky velmi cenné a mohly by být v určité míře aplikovány i do našeho systému vyšetřování příčin vzniku požárů. Ocenili jsme také praktické zkušenosti v oblasti vzdělávání, a to zejména informace prezentované během návštěvy výcvikového centra Národní požární akademie v Emmitsburgu, kde jsme měli možnost získat praktické poznatky s přípravou testovacích buněk a dále také cenné zkušenosti s řízením simulovaného požáru, které je možné uplatnit i do našeho systému vzdělávání (například při realizaci kurzu VYP – specializační kurz pro vyšetřovatele požárů v České republice). V neposlední řadě je přínosem i navázání kontaktů s touto akademií (ale samozřejmě i s NFPA) s ohledem na další možnost spolupráce, zejména v oblasti vzdělávání, kdy již některé z těchto kontaktů byly předány našim kolegům z MV­ generálního ředitelství HZS ČR, kteří spolupráci do budoucna budou dále rozvíjet.


kpt. Ing. Stanislav KOPECKÝ, HZS Plzeňského kraje, pplk. Mgr. Jakub ŠKODA, MV-generální ředitelství HZS ČR, plk. Ing. Jiří HOŠEK, HZS hl. m. Prahy, foto autoři

V roce 2009, kdy nebyla jasná právní úprava a nebyla ujednocena praxe pro činnost kominického řemesla, to vypadalo, že kominíci pro futuro nemají dobré vyhlídky. Ale během pár let je situace úplně jiná. V roce 2010 bylo přijato nařízení vlády, které obecně upravilo aplikaci v kominické praxi, a v roce 2015 byla přijata právní úprava na úrovni zákona. Taková je současná situace. Historie kominické praxe je ale dlouhá a v současné době se kominíci dočkali i významného výročí, 150 let výročí založení Jednoty kominíků v Praze.

Historie a vývoj
Patronem kominíků je Svatý Flo­rián (narodil se blízko Vídně a žil v letech 250–304 n. l.). Svatý Florián je patronem i dalších profesí souvisejících s ohněm - hasičů, hutníků, hrnčířů či pekařů. V ikonografii je představován obvykle v oblečení římského důstojníka s nádobou na hašení, případně přímo hasící požár.

První zmínky o kominících v českých zemích se objevují za vlády císaře Rudolfa II. Některá bádání ovšem ukazují, že ve středoevropském prostoru bylo možné kominíky potkat již koncem 14. století. Vývoji technologie staveb odpovídala i práce kominická. Obecně jsou v našich zemích kominíci organizováni již od 17. století n. l. (první kominický cech byl založen v roce 1626 v Třeboni). Postupem času se zásadním posláním kominického cechu stala ochrana lidských sídel před požáry. V roce 1750 přínos kominíků v boji s živlem ocenila i Marie Terezie. Ve svém „Majestátu“ potvrdila artikule cechovního pořádku kominického ve městech pražských a výslovně stanovila, že „pro zásluhy, které si kominictví zjednalo v hašení požárů vydávajíc neohroženě svůj život v pohromu – kterážto neohroženost rovná se udatnosti v poli válečném, zprošťují se příslušníci cechu kominického služby při našem vojsku válečném.“ Císařovna sjednotila požadavky na předcházení požárů a pro jejich hašení vydáním Řádu k hašení ohně pro města zemská, městečka a dědiny Markrabství moravského v roce 1751 a dále vydáním dvou patentů pro Čechy – pro královská města pražská 3. února 1775 a pro venkov 22. září 1755. Další zpřesnění požadavků v předcházení požárů vyplynulo z požárních řádů Josefa II., pro Čechy vydaného 25. července 1785. Tento patent obsahoval již dokonalejší organizační a preventivní opatření, požadavky na obstarávání a péči o tehdy dostupnou hasicí techniku a nářadí, pravidla pro zřizování fondů na podporu těch, kteří byli postiženi požáry, a první pokusy o pojištění staveb proti škodám způsobených požáry.

Kominíci drželi i požární pohotovosti, mimo jiné např. v Národním divadle. I na Pražském hradě působili kominíci po celá staletí, přičemž příslušný kominík zde měl až do roku 1964 služební byt.

Vydáním nového živnostenského řádu byl v Praze v roce 1859 úředně zrušen kominický cech. Kominická živnost přišla o veškerá privilegia a byla prohlášena za koncesi. Zrušeny byly vymetací obvody. Proklamovaným důvodem pro rozpuštění cechu byla představa, že se zvýší konkurence, což prý zajistí lepší kvalitu odvedené práce a k tomu ještě za nižší cenu. Výsledek však byl opačný – počet požárů vzrostl a řemeslo upadlo.

Jako reakce na takový vývoj byla v roce 1868 založena Jednota kominických tovaryšů ku vzájemné podpoře. Cílem bylo navázat na cechovní tradice, kominíkům poskytovat odborné vzdělání, technickou a materiální pomoc. Největší rozkvět kominíci zažívali v době průmyslové revoluce. Komínů bylo v kaž­dém městě mnohokrát víc než kostelních věží. Kominická živnost tehdy patřila k velice privilegovaným. Cechy, jejichž původní podoba už moderním požadavkům nevyhovovala, se začínaly měnit na jiná oborová sdružení té doby. Účelem kominických cechů bylo pochopitelně hájit zájmy kominické živnosti. V důsledku nárůstu komínů i kominíků bylo potřeba stanovit vymetací obvody, aby kominíci ve svých rajónech transparentně odpovídali za požární bezpečnost komínů, kouřovodů a spotřebičů paliv. Kominické spolky se také podílely na propagaci kominické živnosti.

Na rozvoj řemesla měly devastující vliv obě světové války. Navíc po druhé světové válce byl násilně přerušen i spolkový život. Profesní i občanské spolky byly rozpuštěny. V kominické profesi se díky některým obětavým kolegům i v těchto nepříznivých dobách podařilo alespoň vzděláváním a výměnou zkušeností úroveň řemesla udržovat. Ani v tvorbě národních technických norem ty „kominické“ za vyspělými evropskými státy nijak nezaostaly.

Éra socialismu z kominického řemesla učinila klasickou činnost, kterou zaštiťoval (tak jako všechny profese) stát. Byl kladen důraz na ochranu před požáry, kominíci se zejména zaměřovali na čištění a kontrolu komínů pro kotle na pevná paliva (kterých bylo v Československu nejvíce). Kominická praxe byla právně ukotvena obecně zejména v zákoně o požární ochraně a navazující vyhlášce (pragmaticky ukotveno obecnými principy kominické aplikace).

Po politických a společenských změnách v roce 1989 došlo ke vzkříšení spolků. Již v roce 1990 bylo založeno Společenstvo kominíků České republiky a stalo se řádným členem Evropské federace kominických mistrů, národních i evropských komisí pro tvorbu technických norem, aktivním autorizovaným profesním sdružením začleněným v Hospodářské komoře ČR. V roce 1990 byla rovněž obnovena činnost Jednoty kominíků v Praze, jejíž 150. výročí zrodu si v květnu letošního roku kominíci a další osoby připomněli.

Právní úprava formou nařízení vlády č. 91/2010 Sb. (vydaného na základě zmocnění v Ústavě České republiky) přinesla další významný krok v pojetí kominictví a kominíků. Nařízení vlády bylo k 1. lednu 2016 nahrazeno novou zákonnou úpravou, novelou zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění zákona č. 320/2015 Sb., a zejména prováděcí vyhláškou č. 34/2016 Sb., o čištění, kontrole a revizi spalinové cesty. Samotné nařízení vlády znamenalo „průlom“ z hlediska práce kominíků a navazujících profesí (i hasičů, ale např. i servisních techniků plynových spotřebičů a revizních techniků tlakových zařízení). Šlo o moderní právní předpis, který ovšem byl „pouze“ ve formě podzákonného předpisu, prováděcího právního předpisu vlády. V praxi však významně absentovala možnost správně trestního postihu zaměřeného na porušování povinností v souvislosti s problematikou provozu spalinových cest. Dosavadní úprava „obecných sankcí“ při prevenci před požáry nebyla dostačující. Nařízení vlády s ohledem na ústavní pravidlo, že sankce za přestupek může stanovit toliko zákon, nemohlo být nosičem takové úpravy. Tato „mezera“ byla vyplněna již zmíněnou novelizací zákona o požární ochraně.

Současnost
V dnešní době je kominická praxe ukotvena na úrovni zákona o požární ochraně. Obecně jde o čištění, kontrolu a revizi spalinové cesty. Spalinová cesta, tedy dutina určená k odvodu spalin do volného ovzduší, patří mezi funkční díly staveb, jejichž provozem je ohrožena požární bezpečnost a zdraví a životy osob a zvířat, kteří se ve stavbě nacházejí. Na tuto zákonnou úpravu navazuje vyhláška č. 34/2016 Sb. vydaná v průběhu ledna 2016. Ustanovení této vyhlášky vymezují (navazujíce na předchozí právní úpravu, zejména nařízení vlády) způsob čištění a kontroly spalinové cesty. Dále jsou přesně stanoveny lhůty pro čištění a kontrolu spalinové cesty.

Největším spolkovým zástupcem kominíků je Společenstvo kominíků ČR (SKČR), které je pro obor kominictví autorizováno Hospodářskou komorou ČR. SKČR je vydavatelem Pravidel praxe (technická pravidla pro daný obor) a má zastoupení v národních i evropských technických komisích pro tvorbu technických norem. SKČR je již od roku 1991 aktivním členem Evropské federace kominických mistrů. Hlavní náplní činnosti federace byla a stále zůstává práce na technických předpisech a normách, nezanedbatelnou součástí je i úsilí o postupné sjednocování právních předpisů v jednotlivých členských zemích. Každoročně se členové SKČR setkávají na Valné hromadě, což se stalo i tento rok, tentokrát v květnu v kongresovém hotelu Jezerka na Seči. Po dopoledním programu - veřejná a neveřejná (pracovní) část Valné hromady následoval odborný seminář, který je součástí systému Celoživotního vzdělávání členů SKČR. V tomto roce byla Valná hromada pouze jednodenní, protože společenské setkání s účastí zahraničních hostů (kolegů kominíků) se uskutečnilo o 14 dnů později při příležitosti oslav 150. výročí založení Jednoty kominíků v Praze. Oslavy probíhaly v pěti „etapách“. První etapou bylo přijetí delegace českých a zahraničních kominíků u předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Mgr. Radka Vondráčka. Druhou etapou bylo společenské setkání hostů a kominíků v kongresovém sále hotelu Pyramida. Třetí etapa patřila Mši svaté, která se uskutečnila v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze. Mši svatou sloužil arcibiskup pražský kardinál Dominik Duka. Čtvrtou etapou bylo položení věnců a kytic k památníku T. G. Masaryka u příležitosti 100. výročí založení Československé republiky a následný průvod Prahou na Pražskou Kampu. Poslední etapou byl společenský a kulturní program na Kampě.

Kominické řemeslo
Kominíci a jejich kominické řemeslo mají svou dlouholetou tradici. Kominíci dopomáhají k bezpečnosti, což je neodmyslitelný fakt. Díky jejich práci je zajišťována prevence před požáry, ale i provozní bezpečnost spalinových cest. Dlouhodobě dopomáhají ke snížení nebezpečí spojeného s používáním spalinových cest. Plní tedy oprávněný zájem státu o bezpečnost obyvatelstva zejména v oblasti ochrany před požáry a otravou spalinami. Hasiči si, jak uvedl generální ředitel HZS ČR genmjr. Ing. Drahoslav Ryba ve svém projevu na společenském večeru ke 150. výročí cechu kominíků v Praze, spolupráce s kominíky velice váží a považují ji za nepostradatelnou. Ale i přes úspěchy dosažené na úseku kominického řemesla v posledních letech nelze „usnout na vavřínech“. Neustále je potřeba sledovat nové tendence/technické inovace a na tyto adekvátně reagovat. Je neustále nutné se vzdělávat a osobnostně se zdokonalovat, což v kominickém řemeslu platí obzvláště.
Využito z podkladu SKČR a materiálů a pramenů autora.


plk. doc. JUDr. František VAVERA, Ph.D., LL.M., MV­-generální ředitelství HZS ČR, foto Ivo HAVLÍK

Dne 7. dubna 2016 se uskutečnilo jednání komise požárního sportu, na kterém byla dohodnuta potřeba vydání zcela nových „Pravidel požárního sportu“ (pravidla PS), zejména vzhledem k množství vydaných dodatků, nepřehlednosti vzniklé mnohaletými úpravami textu a morální zastaralosti celkového zpracování pravidel PS.

Za účelem zpracování nových pravidel PS byla určena odborná komise MV­-generálního ředitelství HZS ČR.
V rámci jednání komise se velmi osvědčila spolupráce s Centrem pro bezpečný stát, z.s., a to zejména v oblasti zpracování 3D modelů překážek.

Během dvouletého procesu rozboru textu, zapracovávání změnových návrhů a kompletní transformace struktury, se na vzniku nových pravidel PS přímo podílelo osm zástupců HZS krajů a zástupci SH ČMS a nepřímo další desítky odborníků z praxe. Původní text vykazoval značnou nepřehlednost a komplikovanost, zejména kvůli postupným dodatkům a úpravám, které z kmenového textu časem vytvořily náročný předpis, neodpovídající požadavkům na praktickou příručku každodenního použití.

Z uvedených důvodů nově vytvořená pravidla reflektují současné standardy požárního sportu a jsou svým moderním pojetím pozitivní změnou v historii pravidel požárního sportu. Novinkou je zejména rozdělení pravidel na dva související dokumenty. První dokument, Pravidla požárního sportu, se zabývá podstatou pravidel, tj. druhy a prováděním disciplín, složením soutěžního družstva, rozhodčími, časomírou aj. Náročnou kapitolou co do aktualizace a zjednodušení bylo pravidlo „Protesty a odvolání“. Probíhaly zdlouhavé diskuze nad důvodností složitých procedur při podávání protestů a odvolání. Nakonec se dospělo ke všeobecně vítanému kroku, a to nahrazení prvního písemného stupně stupněm ústním. Došlo tak k celkovému urychlení a zjednodušení procesu.

Dalším významným krokem bylo zrušení povinnosti používat při provádění požárního útoku tzv. přetlakový ventil. K tomuto kroku komise přistoupila po diskuzi napříč sborem, na základě prokazatelných nedostatků ve fungování těchto ventilů ve vztahu ke zvyšování bezpečnosti tlakových poměrů ve vedení. Tento věcný prostředek podle poznatků z provedených zkoušek neplnil očekávanou funkci, navíc představoval organizační a finanční komplikaci pro všechny pořadatele soutěží v požárním útoku a jiné majitele přetlakového ventilu.

V oblasti nářadí byl navíc zcela změněn přístup k odpovědnosti za rozměry, funkci a bezpečnost nářadí, a to také díky vytvoření technické přílohy pravidel, na kterou bylo možné odkazovat pro zjednodušení kmenového textu. Nově byla odpovědnost přenesena na toho, kdo dané nářadí na soutěž dodal. V případě motorových stříkaček byl problém používání společné motorové stříkačky vyřešen deklarací práva pořadatele soutěže určit, jaké nářadí bude a nebude sám zajišťovat.

Ke zkvalitnění a zpřehlednění pravidel významně přispělo také vložení výčtu variant neplatnosti pokusu u každé z disciplín. Tím se zamezilo dohadům a nepřehlednosti v původní verzi pravidel, kde neplatnost byla obecně popsána v jednom společném pravidlu bez jasného odkazu na konkrétní disciplínu. Tento krok je přínosem zejména pro práci rozhodčích. Nejenže usnadní práci rozhodčích, ale také přispěje k urychlení průběhu soutěže a odstranění prostoru pro nejasnosti.

Kromě uvedeného došlo také k aktualizaci všech příloh, tj. přihlášky a protokolu o národním rekordu, a zejména vložení zcela nové přílohy, tj. protokolu pro podávání písemného odvolání, který evidentně zásadním způsobem v praktickém užití chyběl.

Nejviditelnější druhou novinkou je však vytvoření zcela nového dokumentu – Technické přílohy pravidel požárního sportu, která si dala za cíl nejen aktualizovat a sjednotit některé číselné údaje, parametry překážek a trati, ale přehledně a laicky přístupným způsobem demonstrovat jednotlivé typy překážek a jejich vizualizaci, ke které mohlo dojít díky současnému vypracování e­ learningové podpory pro studium pravidel v rámci kurzu rozhodčích­ instruktorů požárního sportu. Komisi se tak dostal do ruky velmi atraktivní nástroj hodný 21. století pro zpracování technického dokumentu s vysoce kvalitní vizualizací a možností použití 3D modelů. Každé pravidlo technické přílohy tak představuje ucelený pohled na danou disciplínu z pohledu prostoru a použitého nářadí. Součástí činnosti komise, kromě práce na pravidlech PS, byla také účast na přípravě nového e­ learningového kurzu. Ten zavádí do školení rozhodčích moderní grafické rozhraní, názornou demonstraci problému s hlasovým komentářem a zároveň efektivní zkrácení doby nutné k absolvování kurzu v prezenční formě.

Postupným analyzováním textu se snahou maximálního zjednodušení došla dále komise k závěru, že bude velmi vhodné z textu pravidel PS zcela vyjmout úvodní pasáže, které řeší organizaci soutěží, a to i s odkazem na existující interní předpis HZS ČR. Z tohoto důvodu byly pasáže z pravidel vyjmuty a efektivně vsunuty a aktualizovány v rámci nového interního předpisu k organizaci soutěží v rámci HZS ČR. Vznikl tak předpis s názvem Řád sportovních soutěží tělesné přípravy Hasičského záchranného sboru ČR (Řád), který řeší několik problematik, přes systém soutěží, organizaci, propozice, až po povinnosti velitele soutěže a dalších pracovníků soutěže. Z původních pravidel PS byla také přesunuta problematika dopingu, jelikož se teoreticky jedná o záležitost aplikovatelnou na všechny soutěže ve všech oblastech. Zásadní změnou bylo celkové vypuštění problematiky udělování výkonnostních stužek, které bylo nefunkční, zřídka využívané a administrativně náročné.

Naopak za naprostou novinku se dá považovat článek 25 Řádu, který zavádí tzv. Etický kodex soutěžícího. Ten v 16 bodech shrnuje práva a povinnosti členů soutěžního družstva a v posledním odstavci zavádí možnost vyloučení člena družstva z důvodu závažných pochybení. Etický kodex soutěžícího je tedy nejen formálním vyjádřením zásad, které by měly být součástí běžného slušného chování a profesionálního přístupu příslušníka HZS ČR a sportovce, ale dává vysílající organizaci jasný návod, jaké konkrétní činnosti nelze soutěžícím tolerovat a jak jednoduše postupovat, pokud k prohřešku dojde. Také cesta soutěžního družstva na soutěž, běžně realizovaná jako cesta služební, musí vykazovat známky profesionality a být jasným důkazem toho, že soutěžící chápe svůj status reprezentační i lidsky společenský. Na soutěži totiž nereprezentuje pouze sebe, ale přispívá k utváření názoru společnosti na příslušníky HZS ČR.

Oba předpisy, jak nová pravidla s technickou přílohou, tak nový Řád spolu tedy neoddělitelně souvisí. V případě nového Řádu jde navíc o základní obecný předpis, díky kterému je možné i pro ostatní soutěže vytvořit jednoduchá přehledná pravidla bez výskytu duplicit a velkého množství textu, který se tak stává nepraktickým.

Nová pravidla požárního sportu

• zahrnují veškeré dodatky pravidel PS vydané zvláštními dokumenty,
• sjednocují některá pravidla s platnými mezinárodními pravidly PS,
• respektují požadavky moderního pojetí grafické a slohové úpravy metodického dokumentu, a to s důrazem na zjednodušení textu a znění pravidel k dosažení uživatelského komfortu,
• využívají možností online nástrojů, zejména webových stránek HZS ČR,
• prošla ve dvou kolech připomínkovým řízením v rámci všech součástí HZS ČR i dotčených organizací a spolků mimo HZS ČR,
• navazují na nový předpis k organizaci soutěží v rámci HZS ČR.

Na základě pozitivní odezvy z řad soutěžících i rozhodčích a vzhledem k tomu, že v nové probíhající soutěžní sezoně zatím nedošlo k žádným větším negativním odezvám a problémům, lze konstatovat, že pravidla požárního sportu vydaná v roce 2018, se všemi součástmi a důsledky, představují velký a pozitivní skok jak z pohledu formy, tak z pohledu obsahu tohoto předpisu.


kpt. Ing. et Ing. Jan PECL, MV­-generální ředitelství HZS ČR, zdroj: e­ learning RIPS

MV­-generální ředitelství HZS ČR vyslalo český tým na cvičení ve vyprošťování osob z havarovaných vozidel pod názvem „Rescuedays.pl“ do Skaryszew v Polsku. Cvičení probíhalo ve dnech 25. a 26. května 2018 a jeho cílem byla výměna informací se zahraničními kolegy a instruktory, prohloubení znalostí ve vyprošťování osob a možnost vyzkoušet si nové technické prostředky.

Cvičení se účastnilo celkem 27 hlavních instruktorů HZS krajů ve vyprošťování nebo jejich zástupci z České republiky.

Dopolední blok cvičení byl věnován přednáškám, ve kterých se prezentovaly základní pravidla vyprošťování. Jedním z nedostatků byl problém v jazykové bariéře, jelikož nebyl stanoven jednotný jazyk pro celý průběh cvičení. Přednášky probíhaly v polštině nebo v němčině a následně byly překládány do polštiny. Závěr prezentací patřil stručnému popisu jednotlivých scénářů:

1. zraněná osoba pod návěsem a její vyproštění;
2. nouzová manipulace – otáčení vozidla převráceného na střechu/bok zpět na kola se zraněnou osobou uvnitř;
3. použití lan nebo řetězů k vyproštění/otočení vozidla;
4. náraz vozidla do bariéry – vozidlo se nachází na boku, vyproštění řidiče;
5. boční náraz vozidla do bariéry – vozidlo se nachází na kolech a bariéra je na straně řidiče, vyproštění řidiče;
6. čelní náraz vozidla do bariéry – vozidlo se nachází na střeše a částečně je opřeno o bariéru, vyproštění řidiče;
7. osobní vozidlo zaklíněné pod zádí přívěsu – odtažení palubní desky pomocí řetězů a odstřižení střechy vozidla;
8. vyproštění osoby z pod břemene při použití vzduchových vaků.

Cvičení se účastnilo 20 instruktorů vyprošťování osob z havarovaných vozidel společnosti Weber­ Hydraulik GmbH (Weber) z Polska, Německa, Rakouska, Švýcarska, Slovinska a České republiky. Instruktoři dohlíželi a metodicky vedli účastníky na jednotlivých stanovištích. Pro každý z osmi scénářů byly připraveny tři stanoviště (A, B, C). Bezmála 200 účastníků z Polska a České republiky bylo rozděleno do 24 skupin po osmi lidech. Poznávacím znamením polských hasičů byla barva jejich přileb. Zástupci profesionálních jednotek měli přilby červené, dobrovolní hasiči přilby bílé.

Organizátor rozdělil české účastníky po jednom do 24 skupin a pouze ve třech skupinách byli dva zástupci České republiky. Vzhledem k tomu, že převládala polština po celou dobu cvičení, nebylo jednoduché domluvit se na postupu ve vyprošťování. Z tohoto důvodu mě v první přestávce zajímala zpětná vazba od svých kolegů. Došli jsme k závěru, že bude lepší být ve skupinách minimálně ve dvou, a jak se později ukázalo, byla to správná volba, která neměla vliv na průběh cvičení.

Cvičení „RescueDays.pl“ bylo dobře logisticky zabezpečeno a mělo hladký průběh při střídání na jednotlivých stanovištích. V některých případech nebyly při simulaci dodržovány zásady bezpečnosti práce, např. používání respirátorů, a rovněž instruktoři nekladli dostatečný důraz na bezpečnou manipulaci s vyprošťovacími nástroji vůči vyprošťované osobě. Dále se poukázalo na to, že instruktoři nezastavili vyprošťovací práce při zvolení ne příliš vhodného postupu, na který čeští instruktoři upozorňovali. Avšak cílem tohoto cvičení bylo jít na hranu možností vybavení, které poskytla společnost Weber.

Některé techniky vyprošťování, které se na akci předvedly, účastníci přijali jako vhodnou alternativu k technikám, které se u HZS ČR standardně používají (např. odtahování volantu rozpínákem přes A­ sloupek nebo používání křížových technik roztahování karoserie a následného odstraňování čelního skla přeříznutím vyztužovací fólie). Naopak jiné techniky se vyhodnotily jako naprosto nevhodné (např. skandinávská metoda roztažení vozidla řetězy za přední a zadní nápravu nebo použití přímočaré pily - metoda je rychlá, ale také velmi hlučná, doprovázená četnými otřesy a málo ohleduplná k vyprošťovanému). Rozporuplně byla rovněž vnímaná technika otáčení osobního automobilu převráceného na střechu/bok zpět na kola, se zraněnou osobou uvnitř. K této technice je potřeba velký počet zasahujících hasičů a problém je i se zafixováním zraněné osoby, tak aby při otáčení vozidla nebyla způsobena další zranění. Čeští účastníci si ze cvičení odvážejí rozporuplné pocity, ale obecně kvitovali účast na „Rescuedays.pl“ jako cennou zkušenost.

Poznatky ze cvičení „Rescuedays.pl“ budou dále vyhodnoceny v rámci jednání pracovní skupiny „Vyprošťování“. MV­-generální ředitelství HZS ČR předpokládá, že v roce 2019 se uskuteční instruktážně metodické zaměstnání (IMZ) pro instruktory ve vyprošťování u HZS krajů se zaměřením na organizaci odborné přípravy u jednotek požární ochrany a nové postupy v oblasti vyprošťování. Zkušenosti získané v průběhu cvičení „Rescuedays.pl“ budou v rámci IMZ zohledněny.


kpt. Ing. Radim KŘENEK, kpt. Mgr. Ondřej WERICH, foto kpt. Ing. Radim KŘENEK, MV­-generální ředitelství HZS ČR
 

Ve čtvrtek 3. května 2018 se v Libereckém kraji konalo taktické cvičení složek integrovaného záchranného systému (IZS) zaměřené na koordinaci nasazení letecké techniky při řešení mimořádné události značného rozsahu. Od povodní, které postihly Liberecký kraj v roce 2010, šlo o největší cvičení tohoto typu. V minulosti během náročné a rozsáhlé akce záchranné práce významným způsobem ztěžovaly výpadky ve spojení mezi velením zásahu a leteckými prostředky. Jen díky extrémnímu nasazení záchranářů byly přesto všechny zásahy úspěšné. Logickým opatřením proto bylo připravit a realizovat rozsáhlé taktické cvičení, které simuluje skutečné situace z bleskových povodní.
Zakreslování aktuální situace nasazení pěti vrtulníků
Jedním ze základních cílů bylo procvičit efektivní nasazování vrtulníků ze štábu velitele zásahu (VZ) v závislosti na vyhodnocených prioritách jednotlivých úkolů. Důležité bylo, aby štáb zajistil a udržel kvalitní spojení se všemi stroji, a tím je dokázal efektivně řídit. Takto příslušníci, kteří řídili operaci ze země, dokázali sledovat, kde se vrtulníky v dané chvíli nacházejí, a zajistit, že se k vybrané posádce dostaly informace o naléhavém úkolu včas. Na kvalitním spojení závisí efektivita a rychlost plnění stanovených úkolů a během záchrany lidských životů jde často o vteřiny.

Zasahující složky IZS

Vrtulníky monitorovaly vytyčenou oblast, zásobovaly obce humanitární pomocí, přepravovaly kynology Hasičského záchranného sboru Libereckého kraje (HZS LK) a především zachraňovaly osoby. „Celkem se řešilo 25 cvičebních úkolů. Ty byly stanoveny na základě návrhů leteckých záchranářů tak, aby cvičení kromě takticko­ strategického přínosu bylo i praktickou přípravou na řešení skutečných událostí. Mezi úkoly byla například záchrana rybáře na člunu obklopeného nebezpečnou vodou, záchrana 20 osob ze zaplaveného kempu Ostrov na Malé Skále, záchrana tonoucího z řeky Jizery v podvěsu vrtulníku nebo záchrana osoby ze střechy nebo okna zaplavené budovy,“ uvedl plk. Ing. Luděk Prudil, ředitel HZS LK. Prioritou cvičení nebyla zásahová činnost na zemi. Úlohou pozemních jednotek bylo jen připravit simulaci mimořádných událostí, které na taktické úrovni řešil štáb právě s leteckými záchranáři. Do zajištění 25 modelových situací se zapojilo deset jednotek sboru dobrovolných hasičů obcí, pět stanic HZS LK a tři obvodní oddělení Policie České republiky (PČR).

K řešení připravených úkolů bylo štábu VZ během cvičení k dispozici pět vrtulníků, a to tři stroje Letecké služby PČR, jeden stroj Armády České republiky (AČR) a jeden stroj Letecké záchranné služby z Liberce.

Realizace cvičení
Podle scénáře se zasahující dostali do situace, kdy vlivem nadprůměrných srážek a silného větru došlo k několika sesuvům půdy a lokálním povodním v oblasti toku řeky Jizery. Kvůli poškození mostů a popadaným stromům nemohli hasiči nasadit síly a prostředky po zemi, a proto museli zapojit síly letecké. Zasahující posádky vrtulníků jednotlivé úkoly znaly, ale netušily, v jakém pořadí se budou plnit a kdo úkol dostane. Po přistání vrtulníků na polním letišti u Lomnice nad Popelkou, které bylo určeno jako základna pro soustředění a tankování zasahujících složek IZS, proběhlo vytěžení posádky vrtulníků týkající se taktických a spojových možností strojů a získané informace byly předány na štáb VZ. Informace štábu se zadávaly prostřednictvím rozehrávače podle předem připraveného časového rozvrhu tak, aby byl štáb VZ nucený řešit vzniklé situace jako při reálné mimořádné události. Ten následně určil prioritu a způsob zásahu a který vrtulník bude situaci řešit.

Štáb VZ
V rámci cvičení se prověřily možnosti nové vizuální techniky. K rozhodovací činnosti štábu byl využit interaktivní projektor se schopností Projekce mapového prostředí programu Spojařzakreslení situa­ce u zásahu v reálném čase do promítaného obrazu. VZ tak měl vždy aktuální přehled o současném umístění a předpokládané trase pohybu nasazených vrtulníků k dané události. Dále měl štáb k dispozici projekci s pohybem vrtulníků v mapovém prostředí programu Spojař. Informace o poloze vrtulníků byly do uvedeného systému přenášeny prostřednictvím datových SIM karet v tabletech, které byly na jednotlivé vrtulníky umístěny při jejich příletu na určené místo soustředění. Štáb VZ také zapojil mobilní zařízení pro přenos obrazu z kamery monitorovacího vrtulníku PČR.

Předávání úkolů a komunikace mezi štábem VZ a posádkami vrtulníků
Největší komplikaci pro koordinaci vrtulníků představuje nejednotnost ve vybavení vrtulníků zastoupených složek IZS radiovými stanicemi. Všechny vrtulníky jsou schopné komunikovat radiostanicemi na frekvencích přidělených v rámci leteckého pásma, ale pozemní složky IZS nejsou vybavené radiostanicemi s touto frekvencí. Vrtulníky PČR standardně mohou komunikovat s pozemními jednotkami v analogové rádiové síti HZS ČR na celostátních kmitočtech I, K, N a navíc v rámci digitální rádiové sítě PEGAS s využitím součinnostního komunikačního prostředí TKG 112. Vrtulníky ZZS LK jsou schopné komunikovat s pozemními jednotkami v analogové rádiové síti HZS ČR na celostátních kmitočtech I, K, N. Vrtulníky AČR nejsou standardně vybavené radiostanicemi schopnými komunikovat v analogové nebo digitální rádiové síti HZS ČR. Zúčastněný vrtulník AČR na cvičení byl vybavený pouze radiostanicí schopnou komunikovat jen na letecké frekvenci, což značně komplikovalo jeho nasazení. Úkoly na vrtulník AČR tak byly předávány prostřednictvím řídicího vrtulníku PČR nebo prostřednictvím obsluhy polního letiště, které AČR zapůjčila ruční radiostanici s leteckou frekvencí, jež však měla menší rádiový dosah. PČR pro spojení s leteckými záchranáři použila kanál N a nestandardně kanál Y.

Vyhodnocení
V rámci koordinace nasazení vrtulníků prostřednictvím štábu VZ při mimořádné události velkého rozsahu bylo v čase od 12.00 do 14.17 hodin realizováno 19 záchran jednotlivých osob a jedna hromadná záchrana 20 osob ze zaplaveného kempu. Na daný úkol byly v jeden čas nasazeny všechny vrtulníky z důvodu nácviku řízení letového provozu při koncentraci sil do jednoho omezeného prostoru. Řízením letového provozu byl pověřen monitorovací vrtulník PČR. Vrtulníky byly na záchranu osob nasazeny podle předem zjištěných taktických schopností strojů a posádek. Všechny záchrany osob proběhly na vysoké profesionální úrovni. Cvičení prokázalo, že posádky vrtulníků jsou schopné zachránit osoby ze stromů, střech nebo oken budov, a také osoby plovoucí ve vodním toku nebo plovoucí na člunech. Byla zajištěna dvakrát přeprava lékaře se zdravotní sestrou a sedmkrát přeprava humanitární pomoci. V rámci přemístění vyčleněných sil a prostředků do nepřístupných míst zasažených mimořádnou událostí byli transportování dva kynologové se psy.

Poznatky
Spojení
Je potřeba vždy stanovit prioritní a náhradní způsob spojení mezi zasahujícími vrtulníky a štábem VZ. Pro posádky vrtulníků je velmi náročné současně monitorovat čtyři frekvence – leteckou, analog I, digitální IZS 112 a analog N pro letecké záchranáře. Pro posádku vrtulníku má pKomunikace štábu VZ s vrtulníkyrioritu vždy letecká frekvence a pak frekvence pro spojení se štábem VZ. Při práci v podvěsu posádka vrtulníku na nutnou dobu přeruší spojení se štábem VZ a přepne se na komunikaci s leteckými záchranáři. Proto nemusí být posádka vrtulníku schopna okamžitě odpovědět na navazované spojení ze štábu VZ. Předávání dalších neprioritních informací posádkám vrtulníků je vhodné provádět až po dokončení předchozího úkolu. Je vhodné dodržovat pokud možno co největší rádiový klid a stanovit si jednoduché otevřené volací značky. Z důvodu nezahlcování radiokomunikace a náročnosti pilotáže upřednostňují posádky vrtulníků pro předání informace o možnosti či nemožnosti přistání používání vizuálních návěstí (postavení se osoby na zemi do tvaru písmene Y nebo N). Je vhodné určit jeden z vrtulníků s patřičným vybavením jako vzdušné místo velení tak, aby byl schopen předávat zprávy ze štábu VZ na ostatní vrtulníky i na letecké frekvenci. Vyzkoušela se také možnost náhradního spojení s posádkou vrtulníku prostřednictvím mobilního telefonu. Vzhledem k velké hlučnosti stroje nelze toto spojení využít systémově, ale přesto stále poskytuje další možnost pro nouzové předávání zpráv v určitých situacích a telefonní kontakt by měl být na štáb VZ vždy nahlášen.

Řízení zásahu
Pro řízení zásahu je vhodné posílit standardní složení štábu o další členy, jeden další člen na jeden vrtulník. Důležité je vytěžení taktických a Plnění cvičebních vrtulníkůDotazník určený pro vytěžení spojových možností vrtulníkuspojových možností vrtulníků. Pro účely cvičení byl předem vytvořen přehledný dotazník, kde posádka vrtulníku jen zaškrtla správné varianty, doplnila telefonní číslo a údaje k tankování. Tento dotazník se ukázal jako velice přínosný.

Určení místa zásahu
Souřadnice GPS nelze s jistotou fonicky předat radiostanicí. Při určování místa zásahu místními názvy je pro upřesnění místa zásahu vhodné se zaměřit na výrazné orientační body, dobře viditelné z výšky (řeka, most, rozhledna atd.) a od těchto bodů pak upřesnit další směr pohybu uvedením světové strany, např. dva kilometry severovýchodně. V rámci cvičení se testovala možnost využití stávajících funkcionalit Národního informačního systému integrovaného záchranného systému (NIS IZS) pro sledování a přenos aktuá­lní polohy vrtulníků v reálném čase do prostoru štábu a na krajské operační a informační středisko prostřednictvím tabletů se systémem Gina. Zároveň lze do těchto tabletů jednoduše a efektivně předávat posádce vrtulníku důležité informace o daném úkolu, zejména zobrazení místa události na mapovém podkladu pro snazší lokalizaci mimořádné události.

Umístění letiště a týl
Důležité je zajištění přistávací plochy na strategicky výhodném místě v blízkosti mimořádné události s možností tankování vrtulníku. Ideální je pro tyto účely využít alespoň polní letiště, kde je dostatečný prostor pro soustředění více vrtulníků a kde nejsou výrazné terénní překážky. V našem případě bylo tankování vrtulníků zajištěno prostřednictvím mobilní cisterny PČR. Zúčastněné složky nemají problém si náklady přeúčtovat.

Přenos obrazu z monitorovacího vrtulníku – PČR
Samotný přenos obrazu má celkem velké omezení, co se týče dosahu signálu z vrtulníku. V běžných podmínkách jde o tři kilometry v přímé viditelnosti. Reálně lze tedy přenosné zařízení využít jen při lokálních událostech, kde bude štáb umístěn bezprostředně u události. Další možností je pro přenos obrazu využít systém SOVA, kterým lze obraz přenášet do intranetové sítě PČR.

Závěr
Cvičení zaměstnalo bezmála stovku účastníků a jeho příprava si vyžádala součinnost všech zapojených složek IZS. Realizace potvrdila existující problémy při zabezpečení koordinace nasazených vrtulníků, a to především z důvodů absence dostupnosti jedné společné záchranářské frekvence, kterou by mohli využít všichni zasahující. To je hlavním podnětem k řešení, protože hasiči z Libereckého kraje si již několikrát ověřili, že během záchranných prací leteckými prostředky jde doslova o vteřiny.


mjr. Ing. Pavel VITÁK, por. Bc. Pavlína BÍLKOVÁ, DiS., HZS Libereckého kraje, foto archiv HZS Libereckého kraje

Téměř rok se připravovalo rozsáhlé mezinárodní taktické cvičení, které se uskutečnilo 21. května 2018 na dálniční odpočívce hraničního přechodu Rozvadov - Waidhaus, na území České republiky. Bylo simulováno hromadné neštěstí s postižením dvě stě padesáti osob, a to v rámci projektu příhraniční spolupráce „GÜ­-RD“ (Koncept koordinace a realizace přeshraniční spolupráce zdravotnických záchranných služeb) s finančním příspěvkem Evropské unie.

Cvičení Rozvadov 2018 se zúčastnily české i německé záchranné složky. Mezi české složky integrovaného záchranného systému (IZS) patřily jednotky HZS Plzeňského kraje (ze stanice C3 Košutka), jednotky dobrovolných hasičů SDH obcí Přimda, Rozvadov, Bor, Tachov a Stříbro, výjezdové skupiny zdravotnické záchranné služby (ZZS) Plzeňského kraje, výpomoc ZZS Karlovarského kraje (Mariánské lázně), ZZS Středočeského kraje (Beroun) a ZZS Jihočeského kraje (Blatná), Letecká záchranná služba Armády ČR z Plzně-Líně, příslušníci Policie ČR včetně příslušníků služební kynologie se dvěma psy a hlídka skupiny mobilního dohledu Celní správy ČR. Z Německa přijeli záchranáři ZZS Bavorského červeného kříže (Rettungs­dienst bayerische rotes kreuz), dobrovolní hasiči (Freiwillige­ Feuerwehr) FF Waidhaus, FF Pfrentsch a FF Pleystein a letecká záchranná služba ADAC Luftrettung z Bayeruth.

V Německu byl 21. května státní svátek, kdy do země nesmí vjíždět kamiony. Odstavné plochy dálnice D5 byly proto kamiony zaplněny a pro cvičení byla k dispozici nevyužitá plocha dálniční odpočívky přímo na hranici mezi oběma státy.

Příprava
Od 07.00 hodin odstraňovaly jednotky požární ochrany (PO) za asistence hlídek Policie ČR betonové zátarasy na ploše za odpočívkou v katastrálním území Střeble. Nasimulovaly scénu nehody třech osobních vozidel (vraky) a nákladního automobilu s tahačem.

Na místě události se rozmístili profesionálně namaskovaní figuranti s poučením o svém postižení a projevech symptomů (250 osob, převážně studentů Fakulty zdravotních studií Západočeské univerzity v Plzni), včetně figurantů simulujících postižení psychickým traumatem (80 figurantů), kterým byla po nehodě na místě poskytnuta psychosociální pomoc týmy posttraumatické péče jednotlivých složek IZS (ZZS, HZS ČR a tým krizové intervence Policie ČR). Tři figuranti byli umístěni do nejbližšího lesního porostu pro nácvik dohledání. Zemřelé osoby představovalo 15 figurín.

Podle zavedených a odzkoušených taktických postupů při událostech s hromadným postižením osob byl na místo povolán autobus HZS Plzeňského kraje, který je v těchto případech využíván k transportu lehce zraněných osob do zdravotnických zařízení v doprovodu členů ZZS, popřípadě týmu posttraumatické péče. Cvičení bylo zahájeno krátce po 13.00 hodině.

Námět
Nákladní automobil vjel vysokou rychlostí do blíže nespecifikovaného pokojného shromáždění osob a střetl se se třemi osobními vozidly, plně obsazenými cestujícími. Příčinou nehody byla náhlá zdravotní indispozice řidiče nákladního automobilu, který nezvládl řízení a sjel ze své trasy. Na místě zemřelo 15 lidí, dalších třicet jich bojovalo o život a téměř 135 osob skončilo s těžkým, středně těžkým a lehčím zraněním. Zbývajících 80 utrpělo psychické trauma. Bezpečnost nahlášené akce zajišťovaly hlídky obvodního oddělení Policie ČR, antikonfliktní tým a zdravotnická asis­tence výjezdové skupiny ZZS Plzeňského kraje. Policisté okamžitě uzavřeli místo zásahu a začali s průzkumem situace, aby vyrozuměli a přivolali na pomoc další síly a prostředky. Současně prohledávali prostor, poskytovali první pomoc a přenášeli raněné na vytvořené stanoviště přednemocniční péče (postaven stan na ochranu postižených), kde je předávali k ošetření zdravotníkům.

Cíl cvičení
Cílem bylo procvičit spolupráci složek IZS při mimořádné události s hromadným postižením osob v rámci přeshraniční spolupráce, ověřit Havarijní plán Plzeňského kraje a jeho přílohu Traumatologický plán, také aktivaci Traumatologického plánu ZZS Plzeňského kraje, svolání řídicí skupiny managementu nemocnice, evidenci a příjem raněných, postupy při primárním třídění a sekundárním lékařském třídění osob postižených na zdraví, poskytnutí přednemocniční péče podle pravidel medicíny katastrof a vlastní odsun do určených zdravotnických zařízení. Důležitým úkolem bylo prověřit komunikaci mezi jednotlivými složkami a operačními středisky českých i německých složek (Weiden v SRN), zdravotnickými zařízeními, způsob vyrozumění a předávání informací a také jednání s medii. Metodickým vodítkem byla typová činnost složek IZS při společném zásahu Zásah složek IZS u mimořádné události s velkým počtem zraněných osob (STČ­ 09/IZS) včetně poskytnutí psychosociální pomoci jednotlivými složkami.

Mezi úkoly patřilo i zapojení orgánů kraje, aktivace krizových štábů na českém území a prověření základních postupů a zásad pro společný zásah v rámci přeshraniční spolupráce.

Průběh cvičení
Na seřadišti „u bývalé roty a veterinární správy“ se v poledne shromáždila technika IZS. Po nahlášení mimořádné události na KOPIS HZS Plzeňského kraje byly informace předávány na ostatní složky IZS. Na místě události začali jako první zasahovat policisté, kteří byli na místě neštěstí, protože zajišťovali bezpečnost pořádané akce. Nejprve uzavřeli místo zásahu, poté okamžitě začali vyhledávat postižené na zdraví a oběti, raněné odnášeli zdravotníkům, kteří rovněž byli na místě události jako zdravotní asistence shromáždění a pomáhali zachraňovat lidské životy. Zdokumentovali dopravní nehodu a hlídali, aby nedocházelo k ničení kriminalistických stop. Udržovali pořádek a prováděli opatření v souvislosti s poskytováním informací příbuzným zasažených osob v komunikačním a informačním centru. Postižené evidovali a zajišťovali identifikaci u osob v bezvědomí a zemřelých. Dohlíželi na místo ukládání mrtvých.

Při příjezdu techniky dalších záchranných složek regulovali příslušníci Policie ČR dopravu a organizovali průjezd sanitních vozidel s raněnými do určených zdravotnických zařízení.

Lehce zranění se pohybovali v akutní stresové reakci v ohnisku události, proto bylo nutné, aby co nejdříve zasáhl tým posttraumatické péče a odvedl je ze stresujícího prostředí. Někteří zmatení postižení utíkali z místa neštěstí do lesa. Ztracené osoby dohledávali policejní psovodi se služebními psy. Lehce zraněné, kteří byli v šoku, nebo měli jiné problémy psychického rázu spojené s traumatickým zážitkem, policisté zaevidovali do seznamu zasažených, který byl následně doplněn o seznam ošetřených zdravotníky. U části zasažených, kteří byli v bezvědomí nebo z důvodu zranění nemohli mluvit, zjišťovali příslušníci Policie ČR totožnost.

Velitel jednotky PO HZS Plzeňského kraje převzal velení zásahu, jednotky PO zajišťovaly průzkum a vyproštění zraněných z osobních automobilů, do nichž kamion narazil. Z jednoho z havarovaných vozidel vyprostila osobu jednotka SDH obce Přimda a dalšího raněného cestujícího zachránila jednotka německých hasičů z Pleystein, když druhý automobil rozstříhala hydraulickými nůžkami.

Dále se jednotky PO věnovaly třídění zraněných podle vážnosti jejich poranění metodou START, v součinnosti s pořádkovou jednotkou Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje přenášely zraněné osoby na stanoviště poskytování přednemocniční neodkladné péče a spolupracovaly se ZZS při transportu zraněných do vozidel ZZS a vrtulníků Letecké záchranné služby z Plzně­ Líně a z Německa. Na místo zásahu byl nasazen také evakuační autobus HZS Plzeňského kraje stanice Košutka.

Společný postup při likvidaci zdravotnických následků mimořádné události s hromadným postižením osob si vyžádal vytvoření stanoviště sekundárního třídění postižených osob, přednemocniční neodkladné péče a stanoviště odsunu pacientů do zdravotnických zařízení. Odsun postižených do zdravotnických zařízení v SRN byl realizován prostřednictvím vedoucího zdravotnické složky Bavorského červeného kříže, který komunikoval s operačním střediskem ve Weidenu.

V součinnosti s vedoucími zástupci zasahujících složek byl vytvořen štáb velitele zásahu. Činnosti probíhaly v souladu s typovou činností STČ­ 09/IZS. Spolupráce jednotlivých složek byla v rámci štábu na vysoké úrovni a rozhodčí ji velmi kladně hodnotili. Pro edukační a propagační účely se celý průběh cvičení dokumentoval. Práci složek IZS hodnotili odborníci v rolích pozorovatelů a rozhodčích.

Tiskový mluvčí ZZS Plzeňského kraje Martin Brejcha informoval: „Veškeré dění koordinovalo Zdravotnické operační středisko ZZS Plzeňského kraje, které bylo pro ten den posíleno o čtyři operátory. Abychom procvičili také spolupráci se zdravotnickými zařízeními v Plzeňském kraji, pacienty jsme rozváželi podle priorit a postižení do nemocnic tak, jak by to probíhalo ve skutečnosti.“

Referent vzdělávacího a výcvikového střediska ZZS Plzeňského kraje Ing. Jan Kordík se k hodnocení vyjádřil: „Příjemně mě překvapilo nasazení Policie ČR, s jakou vervou se vrhli do třídění a ošetřování zasažených. Navíc během jejich extrémního vytížení zvládali policisté plnit i požadavky na zajištění místa a regulaci dopravy přijíždějících sanitek. Následná komunikace mezi Policií ČR, hasiči i ZZS byla velice efektivní, a to nejen na místě zásahu, ale zejména ve štábu velitele zásahu. Za komplikaci považuji nekompatibilní české a německé třídicí karty, které do třídění a ošetřování vnášely chaos. V neposlední řadě bych vyzvedl profesionální přístup ZZS Plzeňského kraje, jejíž členové ošetřovali nejen fiktivní zranění, ale zvládli také několik skutečných ošetření.“

Hasiče hodnotil kpt. Mgr. Petr Poncar z HZS Plzeňského kraje: „Výstupem z této části cvičení bylo porovnání taktických postupů českých a německých jednotek PO. Ukázaly se drobné rozdíly v taktice při vyprošťování, nicméně výsledek činnosti byl v obou případech totožný. Na rozdíl od způsobu vyprošťování zavedeného v České republice je způsob vyproštění jednotkami Freiwillige­ Feuerwehr více striktně vymezen jejich pravidly pro vyprošťování. Dalo by se říci, že nedávají prostor pro improvizaci na místě zásahu v závislosti na aktuálních okolnostech.“

Proces komunikace
Komunikace mezi veliteli složek IZS probíhala na kanále DIR TKG 112 prostřednictvím terminálů Matra, mezi vedoucími zdravotnické složky ZZS Plzeňského kraje a Bavorského červeného kříže probíhala ústně v duchu mezinárodní smlouvy o spolupráci zdravotnických záchranných služeb.

V místě zásahu byly mezi jednotkami PO použity analogové zásahové kanály. Komunikace na operační úrovni se uskutečnila prostřednictvím radiového spojení a služebními mobilními telefony.

Psychosociální pomoc
Rozhodčí pro oblast poskytování psychosociální intervenční služby PhDr. Mgr. Dana Rebeka Ralbovská, Ph.D., řekla: „V rámci hodnocení interakce členů IZS s přeživšími oběťmi hromadného postižení osob lze na základě pozorování konstatovat, že jednotliví zasahující postupovali při poskytování první psychické pomoci profesionálně a v souladu s předdefinovanými kroky první psychické pomoci. I přes všechny determinující faktory hromadného postižení osob členové IZS poskytli odbornou pomoc na vysoké profesionální úrovni a případné nedostatky lze využít k následnému procesu zdokonalování jednotlivých postupů.“

Členové antikonfliktního týmu Policie ČR se po roztřídění zraněných metodou START ujali zraněných, kteří byli označeni zelenou barvou - priorita 3 (zranění, jejichž ošetření počká i několik hodin) a adekvátně s dalším postupem tuto skupinu zraněných odsunuli mimo plochy, kde k neštěstí došlo. Zabránili tak další psychické traumatizaci zraněných a rovněž tak eliminovali situace, kdy přeživší oběť vlivem akutní stresové reakce zasahuje do činnosti zachraňujících a ve vyhraněných situacích je i verbálně nebo fyzicky napadá.

Členové týmu posttraumatické péče, psycholog HZS ČR a rovněž i členové týmu poskytující psychosociální intervenční službu u ZZS Plzeňského kraje spolupracovali při saturaci psychických i fyzických potřeb zasažených, umožnili kontakt mezi přeživšími obětmi a rodinnými příslušníky apod. Mezi pozitiva jejich činnosti lze i přes jazykovou bariéru zařadit efektivní uplatňování krizové komunikace.

Po vytvoření místa shromaždiště pro tuto skupinu zraněných probíhalo další vyšetření a dodiagnostikování zraněných ze strany ZZS.

Cvičení bylo výjimečné, a to jak do počtu zraněných, tak i zasahujících. Členové jednotlivých složek IZS měli proto ojedinělou možnost poskytovat odbornou pomoc ve velmi specifických podmínkách, kdy bylo nutné respektovat souhru postupů českých a německých záchranářů. Neopominutelným faktorem, který ovlivňoval psychiku zachraňujících, bylo i profesionálně zvládnuté maskování zraněných a realistické vžití se figurantů do role zraněných. K celkové kulise hromadného neštěstí přispěly i hlasité verbální projevy, demonstrování akutní stresové reakce a atakování zachraňujících.

Závěr
Náměstkyně ředitele pro krizové řízení ZZS Plzeňského kraje MUDr. Jana Vidunová, MBA, akci krátce zhodnotila: „Mezinárodní taktické cvičení v Rozvadově bylo ukázkou maximálního nasazení všech základních složek integrovaného záchranného systému z ČR, ale i zasahujících z Německa. Cvičící měli možnost formou ‚nanečisto‘ zažít zásah nezvyklého rozměru. Předběžné závěry zároveň ukazují na možné problémy při řešení mimořádné události s hromadným postižením osob při spolupráci zasahujících záchranných složek ze dvou nebo i více států. K výčtu možných problémů patří jistě jazyková bariéra, odlišně vypracované postupy pro řešení podobných událostí, nedostatečná znalost zdravotnické dokumentace jiného státu, ale i další aspekty.“


Mgr. Zuzana CIKHARTOVÁ, PhDr. Mgr. Dana Rebeka RALBOVSKÁ, Ph.D., Fakulta biomedicínského inženýrství ČVUT, foto Ing. Ivana BOŠKOVÁ

Ve dnech 17. až 19. dubna 2018 se uskutečnil společný výcvik příslušníků HZS hl. m. Prahy a členů jednotek sborů dobrovolných hasičů (SDH) Prahy předurčených pro činnosti spojené s velkokapacitním a velkoobjemovým čerpáním. Prostor výcviku se nacházel v centru hl. m. Prahy ve vymezeném prostoru Smíchovské náplavky v Praze 5 Smíchov mezi Jiráskovým a Palackého mostem. Společný výcvik byl zaměřen na vyškolení nových obsluh čerpadel, prohloubení stávajících znalostí u již vyškolených obsluh a také seznámení s možnostmi taktického nasazení velkoobjemového a velkokapacitního čerpadla.

Výcvik, stejně tak jako loňský rok, zorganizoval a zajistil odbor ochrany obyvatelstva a krizového řízení HZS hl. m. Prahy ve spolupráci s Městskou policií hl. m. Prahy, Správou služeb hl. m. Prahy a dalšími subjekty. Pro potřeby výcviku byly využity i praktické znalosti s nasazením určené techniky kolegů z HZS Středočeského kraje a HZS Plzeňského kraje.

Během třídenního zaměstnání, které vedli tři lektoři z HZS hl. m. Prahy a dva lektoři z přizvaných HZS krajů, prošlo výcvikem ze všech tří směn celkem 137 příslušníků HZS hl. m. Prahy a následně 43 členů jednotek SDH Prahy předurčených pro plnění úkolů ochrany obyvatelstva v oblasti velkokapacitního a velkoobjemového čerpání. Zúčastnily se jednotky pražských městských částí Běchovice, Březiněves, Kolovraty, Řepy, Suchdol a Zličín. Dobrovolní hasiči jsou především vyškoleni na přípravu čerpacího stanoviště, sestavení sacího a výtlačného vedení hadic a jeho následného balení. Vlastní obsluha čerpadel je pak zajištěna příslušníky HZS hl. m. Prahy.

Po celou dobu společného výcviku byla nasazena technika HZS hl. m. Prahy v podobě požárního kontejnerového nosiče (PKN) z holešovické stanice, kontejneru nouzového přežití a nákladního automobilu. Stěžejní nasazenou technikou pro výcvik byla technika pohotovostních zásob Správy státních hmotných rezerv, kterou má HZS hl. m. Prahy v ochraňování. Kontejner pro dálkovou dopravu vody a čerpání z velkých hloubek (KCEH), obecně známým pod názvem Somati, mobilní čerpací stanice Sigma (MČS 400) s příslušenstvím, dvě motorová kalová čerpadla PH 2400 a požární kontejnerový nosič na podvozku Scania G440.

Tento společný výcvik byl všemi zúčastněnými velmi pozitivně hodnocen, a to jak samotnými účastníky, tak i řadou hostů. Z řad významných hostů se výcviku zúčastnili například zaměstnanci Správy státních hmotných rezerv, kteří se seznámili s možnostmi nasazení speciální techniky, kterou Správa státních hmotných rezerv na základě požadavků nakupuje a předává ji k ochraňování jednotlivým ochraňovatelům, a to nejen z resortu Ministerstva vnitra. HZS hl. m. Prahy si uvědomuje význam techniky pohotovostních zásob a potřeby mít kvalitně proškolenou obsluhu a vycvičené předurčené jednotky pro případné řešení vzniklých událostí. Proto i do budoucna připravuje řadu obdobných společných zaměstnání HZS hl. m. Prahy a jednotek SDH městských částí hl. m. Prahy pro obsluhu nejen pohotovostních zásob, ale i další speciální techniky.


kpt. Mgr. Ing. Lukáš JOB, por. Ing. Jiří MARKUCI, foto prap. Jan KOSTÍK, HZS hl. m. Prahy

Středisko pro koordinaci odezvy na mimořádné události (ERCC) řešilo v posledním měsíci několik případů, kdy byl aktivován mechanismus civilní ochrany Unie (Mechanismus). Nejvážnějšími však zůstávají dva, a to rozsáhlý výskyt viru Ebola v Demokratické republice Kongo a narušení přehrady v Kolumbii s ohrožením velkého počtu osob.
Zdroj: www.mfs.org.
Virus Ebola – Demokratická republika Kongo (DRC)
Dne 3. května 2018 bylo v západní části země v okresu Bikoro nahlášeno 17 úmrtí, kdy byla za příčinu označena virová hemoragická horečka. Pacienti trpěli horečkou, průjmem, bolestmi břicha, bolestí svalů a kloubů a někteří dokonce vykazovali příznaky cévních mozkových příhod. Dne 5. května 2018 bylo z místa hlášeno dalších pět případů nemoci. Na základě laboratorních testů ze dne 7. května 2018 byl u dvou z nich potvrzen virus Ebola (Ebola). Další den Ministerstvo veřejného zdraví DRC zveřejnilo informaci o výskytu Eboly a označilo zóny nákazy na území třech okresů: Bikoro, Mbandaka a Iboko. V Biroko byla Ebola potvrzena u dvou osob a u 32 osob byl vzhledem k inkubační době (2 až 21 dní) projev nákazy očekáván. Další skupinu tvořily osoby, které přišly s nakaženými do kontaktu. Celkem se jednalo o 274 osob. V Mbandaka byly identifikovány dva pravděpodobné případy nákazy a dalších 12 osob, které přišly s nakaženými do kontaktu. V Iboko se jednalo o tři pravděpodobně nakažené, v šesti případech se nákaza očekávala a do kontaktu s nakaženými přišlo celkem 12 osob.

Ministerstvo veřejného zdraví DRC v místě nákazy úzce spolupracovalo se Světovou zdravotnickou organizací (WHO) a dalšími organizacemi působícími v místě. Ministerstvo veřejného zdraví DRC označilo za hlavní prioritu pro účinnou likvidaci Eboly rozvoj kvalifikovaných zdravotnických týmů a jejich efektivní rozmístění v oblasti. Dne 11. května 2018 evropský komisař pro humanitární pomoc a krizové řízení Christos Stylianides, který je také hlavním koordinátorem EU na problematiku Eboly, vyjádřil DRC podporu a nabídl oblasti pomoc.

Dne 18. května 2018 požádalo WHO prostřednictvím ERCC Evropskou komisi (EK) o aktivaci Mechanismu a vyslání Zdravotního týmu pro mimořádné události (EMT). Téhož dne bylo v hlavním městě DRC Kinshase aktivováno šest expertů z Generálního ředitelství EK pro humanitární pomoc a civilní ochranu (DG ECHO), kteří měli na starost management, činnost laboratoří, komunikaci, psychosociální pomoc, logistiku a celkový dohled v místě nákazy. Na výzvu o pomoc ERCC reagovala první Francie, která nabídla tým dvou lékařů a dvou sester, aby v oblasti pomohli s identifikací nakažených. Tým do Kinshasy dorazil 31. května 2018. Další zemí bylo Norsko, jež nabídlo tři transportní a izolační biovaky s doprovodným personálem dvou zdravotníků, kteří zajišťovali školení pro místní zdravotníky a zdravotníky z WHO. Zdravotníci s biovaky byli nasazeni od 4. června 2018.

Do Mbandaky a Bikoro byly vyslány dvě laboratoře WHO se zdravotnickým personálem. Dále do oblasti dorazilo 500 kusů prvků osobní ochrany a 7 500 vakcín proti Ebole, kterými byli občané okamžitě očkováni.

Do 18. května 2018 zemřelo na Ebolu 25 lidí, dalších 17 případů bylo potvrzeno: čtyři v Mbandaka, osm v Bikoro a pět v Iboko. K uvedenému datu bylo identifikováno celkem 649 lidí, kteří přišli s nemocnými do kontaktu.

Vzhledem ke špatnému leteckému spojení mezi jednotlivými městy (jediné komerčně využitelné letiště je v Mbandace) EK poskytla věcnou podporu prostřednictvím letecké služby DG ECHO „ECHO Flight“, která prováděla speciální lety mezi Kinshasou a Mbandakou (délka jednoho letu 1 h 40 min). Do postižené oblasti začala proudit humanitární pomoc od vládních i nevládních mezinárodních organizací. EK poskytla prostřednictvím Mezinárodní federace Červeného kříže (IFRC) humanitární pomoc ve výši 1,63 milionu EUR. WHO poskytla 1,5 milionu EUR a Konžskému červenému kříži 130 tisíc EUR jako podporu na koordinaci, logistiku a reakci v místě nákazy. Záležitost s epidemií Eboly byla podle Mechanismu uznána EK jako „kritická potřeba“, a proto se míra spolufinancování dopravy zvýšila z 55 % na 85 %. ERCC pečlivě monitoruje situaci a spolupracuje v rámci EK se členskými státy a dalšími mezinárodními partnery. Celkové finanční náklady, které WHO vyčíslila na epidemii Eboly, jsou odhadnuty na 58 milionů USD. Zatím bylo vyplaceno přibližně 30 milionů USD.

Dne 15. června 2018 bylo z celkového počtu 66 případů potvrzeno 38 osob nakažených Ebolou. Celkem zemřelo 28 osob. Výskyt epidemie Eboly stále zůstal lokalizován ve třech zónách nákazy. Iboko byl nejvíce postiženou oblastí s 34 případy (24 potvrzených), následně Bikoro s 25 případy (10 potvrzeno) a Mbandaka se 7 případy (4 potvrzeny).

Tato epidemie Eboly je v DRC již devátou. Poprvé se vyskytla v roce 1976, kdy bylo hlášeno 1 056 případů, z toho 756 lidí zemřelo. V současné době žije v DRC 13 milionů obyvatel a také více jak půl milionu uprchlíků.

Protržení hráze – Kolumbie
Přehrada Ituango je skalní přehradou na řece Cauca v Kolumbii. Jde o největší hydroelektrický projekt v Kolumbii s osmi turbínami (až 2 400 megawattů). Stavba přehrady byla zahájena v roce 2011 a má být dokončena v prosinci 2018. Silné deště zvýšily hladinu vody v řece Cauca a v období mezi 28. dubnem až 7. květnem 2018 se zhroutily dva tunely, které odvádějí vodu dál do řeky Cauca. Dne 16. května 2018 byly dokonce zaplaveny strojovny. Problémy se hromadily a na dolním toku řeky Cauca a v jeho okolí bylo preventivně evakuo­váno 120 000 osob. Regionální úřady požádaly prezidenta o vyhlášení krizového stavu v oblasti.

Dne 17. května 2018 požádala ministryně životního prostředí Kolumbie prostřednictvím OSN o mezinárodní pomoc v podobě technických odborníků, kteří by poradili v otázkách stability přehrady a možných environmentálních rizik.

ERCC obdrželo prostřednictvím OSN, Úřadu pro koordinaci humanitárních záležitostí (UN­ OCHA) dne 18. května 2018 žádost o výše uvedenou pomoc. Po aktivaci Mechanismu byli vybráni dva odborníci z Francie se specializací na integritu a stabilitu hrází, kteří se 21. května 2018 připojili k misi OSN. K nim se připojil švýcarský expert na životní prostředí, který byl vyslán OSN. ERCC požádalo o odbornou podporu Společné výzkumné středisko (JRC) EK v italské Ispře, které má program pro výpočty narušení přehrad. JRC zpracovalo tři modely výpočtu možných scénářů, které počítají s dalšími sesuvy půdy na přehradě a v jejím okolí.


kpt. Ing. Irena ŠENKÝŘ JANSOVÁ, MV­-generální ředitelství HZS ČR
 

V prostorách HZS Středočeského kraje, Školicím středisku a chemické laboratoři v Kamenici se v letošním roce konal již čtvrtý ročník spektrometrického semináře, pořádaný Institutem ochrany obyvatelstva. Byl určen pro radiační pracovníky chemických laboratoří HZS ČR. Toto pravidelné setkání slouží především k prohlubování znalostí, dovedností a zkušeností v oblasti měření a následné analýzy energetických spekter záření gama.

Ověřování funkčnosti přístrojů schopných detekovat přítomnost neutronůPrvní den Ing. Pavel Fojtík, vedoucí oddělení vnitřní kontaminace Státního ústavu radiační ochrany, v.v.i., (SÚRO), seznámil s postupy měření radioaktivního jódu (131I) ve štítné žláze. Toto měření se provádí po havárii jaderné elektrárny spojené s únikem radioaktivního jódu do životního prostředí. Pro odhad dávky ve štítné žláze u zasažené populace je nezbytné použít monitorovací systém, který by umožnil proměření velkého počtu osob všech věkových kategorií. Monitorování se neobejde bez spolupráce specializovaných složek radiační ochrany a vybraných složek integrovaného záchranného systému, mezi něž patří i chemické laboratoře HZS ČR (CHL HZS ČR), které disponují odborným personálem a patřičným přístrojovým vybavením. Vedle teoretických informací Ing. Fojtík představil speciálně připravené fantomy (modely krku z plastu obsahující radionuklidy o známé aktivitě pro různé věkové skupiny měřených osob) simulující kontaminaci štítné žlázy, které vyvinuli odborníci ze SÚRO. Fantomy se následně využily pro kalibraci spektrometrů (spektrometr je schopen určit konkrétní typ radionuklidu a stanovit jeho aktivitu) ve vybavení CHL HZS ČR, čímž došlo k rozšíření odborných kapacit pro zvládání případné havarijní situace. Kromě spektrometrů se prováděla i kalibrace radiometrů (radiometrem zjistíme pouze dávkový příkon) DC-3E-98, kterými disponují všechny jednotky HZS krajů a daly by se použít pro rychlý screeaning a předběžné roztřídění velkého počtu zasažených osob.

Následující dva dny byl program kurzu na Katedře jaderných reaktorů, Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské Českého vysokého učení technického v pražské Troji, u školního reaktoru VR-1 „Vrabec“. Jde o lehkovodní jaderný reaktor „nulového“ výkonu (nominální tepelný výkon je přibližně 1 kW). Konstrukce reaktoru odpovídá požadavkům na snadnou dostupnost aktivní zóny s ohledem na výuku studentů a výchovu kvalifikovaných pracovníků pro jadernou energetiku. Bazénové uspořádání reaktoru umožňuje jednoduchý a rychlý přístup k aktivní zóně, snadné zakládání a vyjímání různých experimentálních vzorků a detektorů, jednoduchou a bezpečnou manipulaci s palivovými články.

Lehká voda (přibližně 17 m3), která slouží jako moderátor, reflektor a chladivo, navíc plní funkci biologického stínění, což umožňuje snadný přístup k aktivní zóně reaktoru a jejím součástem. Díky malému výkonu je pro odvod tepla uvolněného při štěpení uranu v aktivní zóně dostatečné přirozené proudění bez nutnosti použití čerpadla, které je však v aktivní zóně instalované a zajišťuje lepší průtok vody mezi trubkami palivových článků. Reaktor je provozován při atmosférickém tlaku a při teplotě přibližně 20 °C (přesná teplota závisí na teplotě okolního prostředí).

Měření fantoni krku dospělého přístrojem DC-3E-98	Fantomy krku dospělého, adolescenta a dítěte

Radiační pracovníci CHL HZS ČR si již tradičně vyzkoušeli, zda jsou jejich vybrané přístroje schopny detekovat přítomnost neutronů. Pro testování se využil Am­ Be zdroj. Během letošního testování se odhalila chybná odezva hned u dvou ze 14 testovaných přístrojů a v současné Vyhledání míst kontaminace v okolí reaktorudobě se pracuje na jejich opravě.

Vzhledem k tomu, že HZS ČR nedisponuje žádným zdrojem neutronového záření, v současné době existuje tato jediná možnost, jak prověřit spolehlivost a funkčnost patřičných přístrojů v souladu s Řádem chemické služby HZS ČR.

Následně se měřilo spektrum třech vzorků uranu, které se lišily stupněm jejich obohacení o štěpný izotop 235U vůči izotopu 238U. Poměr jednotlivých izotopů uranu se z energetických spekter záření gama zjišťoval programem FRAM, který je k dispozici v Institutu ochrany obyvatelstva.

Přednáška o jaderném palivovém cyklu od těžby uranu přes jeho zušlechtění a zavezení do elektrárny až po jeho bezpečné uložení doc. Ing. Sklenky, Ph.D., a jeho kolegy Ing. Starého, byla velice zajímavá.

Odborníci z Katedry jaderných reaktorů nás překvapili a za použití neutronové aktivace připravili aktivní roztok síranu manganatého, který obsahoval izotop manganu (56Mn) s krátkým poločasem přeměny (přibližně 2,6 hodiny). Tímto roztokem kontaminovali několik míst v hale reaktoru. Úkolem pracovníků CHL HZS ČR bylo vyhledat tato kontaminovaná místa a zjistit hodnotu a rozsah kontaminace. Týmy z jednotlivých laboratoří si počínaly dobře a všem se podařilo odhalit tři místa kontaminace radioaktivní látkou.

Na druhém pracovišti, na třech shodně kontaminovaných (kontaminace se provedla opět roztokem síranu manganatého) místech podlahového PVC v hale si reálně vyzkoušeli různé dekontaminační postupy, které vycházejí z Bojového řádu jednotek PO (metodický list č. 9, kapitoly L - Dekontaminace radioaktivních látek) a vnitřních havarijních plánů jednotlivých radiometrických pracovišť CHL HZS ČR. Jako nejúčinnější dekontaminační činidlo se ukázal být vodný roztok Neodekontu, případně saponát s přídavkem kyseliny citronové. Za použití těchto činidel byla účinnost dekontaminace ve všech případech vyšší než 90 %. Nejnižší účinnost naopak vykazoval postup za použití lihu, kde byla účinnost provedené dekontaminace maximálně do 30 %.

Činnosti se skutečnou kontaminací se prováděly v adekvátních osobních ochranných prostředcích (obličejová maska s filtrem, protichemický oDekontaminace podlahového PVCchranný oděv typu 3, nitrilové rukavice a gumové holínky) standardně používaných pracovníky CHL HZS ČR jako ochrana proti vnitřní a povrchové kontaminaci radioaktivními látkami. Před opuštěním kontaminovaných prostor se u všech cvičících provedla kontrola kontaminace, která byla ve všech případech negativní. To svědčí o systematickém a zodpovědném postupu průzkumné a dekontaminační skupiny.

Poslední den se konalo vyhodnocení prováděných činností jednotlivými laboratořemi a seminář s pracovníky Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB). Ředitelka sekce pro radiační ochranu Ing. Karla Petrová seznámila radiační pracovníky CHL HZS ČR s několika ilustrativními případy nálezů opuštěných zdrojů ionizujícího záření, které SÚJB řešil v loňském roce a na jejichž řešení měl podíl rovněž HZS ČR. Následně byly rozebrány prezentované radiační události loňského roku jak z pohledu HZS ČR, tak z pohledu SÚJB, který je hlavním dozorujícím orgánem v této oblasti. Toto setkání mezi pracovníky CHL HZS ČR a inspektory SÚJB se uskutečnilo poprvé a každým rokem se bude opakovat.


kpt. Ing. Michal SETNIČKA, Ph.D., foto autor, Institut ochrany obyvatelstva
 

Vidíme a slyšíme to na každém kroku. Úrazy, požáry, dopravní nehody, vichřice, povodně a další mimořádné události. Rizikové, nebezpečné a mimořádné situace se dnes a denně dějí všude kolem nás. Vnímáme je, dotýkají se nás – někdy méně, někdy více. Občas zasáhnou přímo naše blízké a občas přímo nás. Často začínáme přemýšlet až tehdy, kdy je po události. Hloubáme nad tím, zda jí šlo, či nešlo předejít. A pokud byla nevyhnutelná, jestli jsme ji zvládli nejlépe, jak bylo možné.

Nejvíce si rizika a hrozby uvědomují samotní záchranáři. Každý den jsou svědky tragických situací. A právě oni jsou jedni z mála, kdo se snaží se stále narůstajícími černými statistikami něco udělat. Působí na laickou veřejnost mnoha způsoby – účastní se besed, seminářů, publikují osvětové články, vydávají nejrůznější příručky, metodiky či jednoduché letáčky se základními radami a návody, jak se chovat v rizikových situacích. Stále hledají nové formy, jak co nejvíce zapůsobit a oslovit širokou veřejnost. Jeden ze systémů vzdělávání, prevence a přípravy obyvatel realizují záchranářské subjekty sdružené pod Asociací Záchranný kruh. Lidé z této asociace si již před třinácti lety řekli, že pokud chtějí účinně zacílit na populaci, musí být osvětové a výukové materiály nejen jednoduché a co nejvíce atraktivní, ale zároveň vypovídající a musí mít nadčasový charakter. Jednou z forem, která velmi dobře působí na laickou veřejnost, je multimediální tvorba. Vytváření TV spotů, multimédií a dalších materiálů, které provedením snadno osloví téměř kohokoli. Zaujalo vás to? Pojďte se podívat pod pokličku multimediální tvorby záchranářů. Celý systém multimediálního vzdělávání je postavený na několika pomyslných základních kamenech. Každý z těchto kamenů má význam, úlohu, cílovou skupinu i možnosti využití v praxi. Je to jakási skládačka, puzzle složené z několika dílků, které pospolu dávají smysl a ucelený ráz. Výsledkem by se mohl stát jakýsi národní archiv mate­riálů, se kterými je možné operativně pracovat a využívat ke vnějšímu vzdělávání jak široké veřejnosti, tak i k vnitřnímu vzdělávání v rámci složek integrovaného záchranného systému (IZS). Asociace se v audiovizuální tvorbě neomezuje jen na jeden žánr, ale vytváří dramaturgickou skladbu pořadů a materiálů tak, aby zasáhla široké spektrum populace. Základní žánry se rozdělují na dokumentární pořady, zpravodajství, analytické pořady, bezpečnostní kampaně, „mini­ pořady“, multimediální interaktivní učebnice a další.

Zpravodajství
Zaměřuje se na sdělování momentální nebo uplynulé události, a to formou krátkého sestřihu. Hlavním tématem je činnost HZS ČR a dalších složek IZS tak, aby veřejnost i media získaly základní přehled o události. Jde o formát do dvou minut a slouží také k podpoře vztahu jednotlivých složek IZS s veřejností. Řídí se vnitřním etickým kodexem, a to v nejvyšší míře. Jde o poměrně často vysílaný formát i proto, že je veřejností poměrně sledovaný, atraktivní a udržuje sledovanost činnosti nejen HZS ČR. Slouží k neustálé propagaci činnosti složek IZS.

Dokumentární pořady
Díky vznikajícímu rozsáhlému zpravodajskému archivu je možné tvořit jednotlivé dokumentární pořady, které se opírají o konkrétní případy či skupiny případů. V kombinaci s odborným komentářem a účastí jednotlivých odborníků z různých oblastí činnosti složek IZS získáváme naučně populární televizní formát. Ten obsahuje nejen ukázky z reál­ných událostí, ale také 3D grafiku, která slouží jako všeobecný schematizující prvek k získání jasného přehledu o dané problematice. Práce s grafickými prvky v dokumentech je podstatnou součástí celého výsledného díla. Dává totiž informační podstatu a je v ní zakomponována celá analytická část postupu zásahů, jejich pozitiva i negativa. Divák tak má naprostý přehled o celkové události, jejím řešení, příčinách a důsledcích a hlavně konečném výsledku.

Bezpečnostní kampaně
Pod tímto žánrem si můžeme představit například úspěšnou sérii spotů pod názvem „Ty to zvládneš“. Kampaň, pokud je kvalitně vytvořená a realizovaná, je veřejností vnímána velmi pozitivně. A to se v tomto případě podařilo. V roce 2016 a 2017 postihla více jak pět a půl milionu obyvatel. Kampaň má většinou podobu krátkých spotů, které vždy upozorňují na určité riziko, s nímž se může člověk v denním životě setkat. Tedy krátkou a kvalitní obrazovou formou poutáme diváka a upozorňujeme ho na to, s jakými rizikovými situacemi se může setkat a jak se má či nemá v takových momentech chovat. K tvorbě těchto formátů je vždy třeba plného filmového nasazení ve spolupráci se všemi složkami, které se na natáčení podílejí, a s kvalitním produkčním a post­produkčním zázemím. Bezpečnostní kampaň je výslovně filmový narativní formát, tak jak ho známe z kina či televizní obrazovky.

Mini­ pořady
Kromě krátkých emotivních spotů vznikly a stále vznikají rovněž delší instruktážní videa, případně tzv. „mini­ pořady“, které většinou z krátkých spotů ukazují správné řešení situací. Zejména tento žánr se pak uplatňuje při použití v systému vzdělávání žáků a dospělé populace. Důraz se klade na jasnou, stručnou a zároveň velmi vypovídající formu s optimálním časovým rozsahem 90 až 240 sekund.

Analytické pořady
Analytické pořady v pojetí Asociace Záchranný kruh jsou nedílnou součástí a produktem dokumentární činnosti nejen pro HZS Karlovarského kraje. V tomto formátu je obrazový i časový prostor veškerých zdokumentovaných zásahů důkladně rozebrán ze všech potenciálních úhlů pohledu. V analytických pořadech se zásadním způsobem využívá 3D grafického znázornění dané problematiky a ve spojení s dokumentárními záběry a zvukovým záznamem poskytujeme divákovi ucelený přehled o události v místě, čase i ději. Na základě dobře zpracované analytiky je možné vyvodit nejrůznější závěry pro hodnocení zásahů a přenést je do výkonné formy.

Multimediální interaktivní učebnice
Dnes už snad každá škola má k dispozici projektor, interaktivní tabuli nebo jiné „chytré“ zařízení pro zobrazování obsahu. Ale právě chybějící kvalitní obsah v minulosti způsoboval, že se v oblastech rizik na školách nevzdělávalo. A proto již před deseti lety zahájila Asociace Záchranný kruh vývoj a výrobu také v oblasti kvalitního a především dostupného vzdělávacího obsahu. V našem pojetí tedy multimediálních interaktivních učebnic. Dnes existuje již ucelená řada celkem patnácti titulů, které obsahem pokrývají veškeré problematiky spojené s běžnými riziky i mimořádnými událostmi. Tituly jsou také členěné podle věkových kategorií dětí, pro které jsou určené. Na své si přijdou nejen žáci základních a středních škol, ale i děti v mateřských školách. Dostupné jsou všechny zcela zdarma na webovém portálu www.zachrannykruh.cz. Kompatibilita je zajištěna pro všechny typy dostupných interaktivních zařízení. Poutavá grafika, animace a psané slovo jsou doplněné profesionálním dabingem. Přítomnost ovládacích prvků a vzdělávacích her zajišťuje potřebnou interaktivitu mezi programem a uživatelem. Svěží a líbivá animace napomáhá daleko snazšímu pochopení dané problematiky. Kontrolní otázky, testy a úkoly zajišťují okamžité prověření získaných znalostí. Velké množství pracovních listů, které je možné vytisknout, pak nabízí další formu vzdělávání a práci s dětmi. Podle našich statistik využívají tyto učebnice desetitisíce uživatelů měsíčně, a to nejen v ČR, ale i v zahraničí. Některé z učebnic se dočkaly i verze pro tablety a některé byly také přeloženy do polštiny nebo angličtiny.

Závěrečné zhodnocení
Jsme stále na začátku. Časy se mění, nároky rostou, technika se vyvíjí a rizika i události mají svůj vývoj. A na to je potřeba pružně reagovat. Neustále vyvíjet a realizovat nové vzdělávací pomůcky a formáty, které osloví současnou generaci. A to s sebou nese bohužel také řadu nároků. Uvedená tvorba je velmi časově a personálně náročná – potřebujete opravdu velký tým nadšených a zapálených odborníků z mnoha oblastí, a to nejen záchranářských, pedagogických, ale i kreativních profesí. Uvedená tvorba a realizace kampaní je v neposlední řadě finančně náročná. Kvalitní preventivní a vzdělávací činnost se opravdu bez peněz dělat nedá. Šetření v oblasti prevence a přípravy obyvatel ale není na místě. Vždyť bezpečí a ochrana zdraví a životů obyvatel je hlavní funkcí vyspělého státu. Pěvně věříme, že jednou dojde k všestrannému pochopení toho, že záchranáři byli, jsou a budou jedni z nejdůležitějších článků v oblasti výchovy a vzdělávání obyvatel.
Převážnou část multimediální tvorby najdete na www.tytozvladnes.cz a www.zachrannykruh.cz.


kpt. Ing. Veronika KRAJSOVÁ, BcA. Jiří STUDNIČKA, HZS Karlovarského kraje, Asociace Záchranný kruh, Lukáš HUTTA, Asociace Záchranný kruh, foto archiv Asociace Záchranný kruh

V sobotu 2. června 2018 ve 22.00 hodin na řece Vltavě v srdci Prahy vytryskla největší hasičská vodní fontána na světě. Do unikátního projektu se zapojilo přes tisíc českých profesionálních i dobrovolných hasičů. Cílem akce byla nejen oslava české státnosti, ale také originální představení práce hasičů České republiky.

Není žádným tajemstvím, že 28. října 2018 uplyne 100 let od vzniku samostatného československého státu. Čeští hasiči s předstihem oslavili toto výročí po svém. V jeden moment pod jejich kontrolou začalo chrlit vodu 240 proudnic – 141 jich bylo na smíchovské a novoměstské náplavce, 35 na Palackého mostě a 50 na Jiráskově mostě. Pro změnu z pontonů ve středu Vltavy se najednou vzneslo do vzduchu 14 vodních proudů. Vodní proudy na Palackého mostě měly symbolizovat pramenící Vltavu a voda, jež se valila z Jiráskova mostu, pak demonstrovala mohutnost a divokost nejdelší české řeky. Není totiž náhodou, že její název je odvozen od germánského „Wilt­ ahwa“, což znamená divoká voda. Představte si, že během dvaceti minut hasiči z Vltavy odčerpali a zase do ní vrátili tři miliony litrů vody. Tolik vody je například v největším českém aquaparku v Čestlicích. Kdo však přišel s nápadem oslavit výročí republiky hasičskou fontánou přímo v hlavním městě? „Uspořádat hasičskou fontánu v Praze napadlo již před třemi lety dobrovolného hasiče Jiřího Havnera ze Skalice u České Lípy. V roce 2015 se snažil se mnou a senátorem Jiřím Voseckým najít a oslovit ke spolupráci partnery v hlavním městě. Mnozí ho varovali před možnými úskalími, problémy a povinnostmi spojenými s organizací takového projektu v Praze. Myšlenka dále zrála a přišla ke slovu opět v roce 2017, kdy se ale věcně rozhodlo, že takto obrovský projekt vyžaduje delší čas a prostor pro celou řadu jednání, získání povolení a dalších nezbytných organizačních procedur. Tehdy se rozhodlo, že nejvhodnější příležitostí pro realizaci významného počinu bude bezpochyby výročí 100 let československé státnosti a s ním spojený rok 2018,“ uvedl ředitel územního odboru Litoměřice HZS Ústeckého kraje plk. Ing. Boleslav Lang, který je zároveň spoluzakladatelem spolku Hasičské fontány. „Nezbývalo než stanovit konkrétní termín akce, kterým se stal 2. červen, a založit s dalším kolegou Davidem Sobotkou spolek Hasičské fontány, který se stal organizátorem akce. Ten by ale bez významné a zásadní podpory MV­ generálního ředitelství HZS ČR nemohl tak rozsáhlou a organizačně náročnou akci uskutečnit, za což patří velký dík generálnímu řediteli HZS ČR genmjr. Ing. Drahoslavu Rybovi a jeho týmu, který spolek Hasičské fontány podpořil ve všech směrech,“ dodal.

Od překážek ke hvězdám
Největší vodní světelná show, jakou kdy Praha zažila, se aktivně zúčastnilo 1 055 hasičů z 207 hasičských družstev z celé České republiky. Ti natáhli celkem 455 hadic o celkové délce 6 950 metrů a vodní show rozzářilo 102 světel v národních barvách, tedy bílé, červené a modré. Představte si, že voda stříkala až do výše 80 metrů a choreografii řídilo 7 dirigentů na vyvýšených plošinách. Přípravy na tuto akci zaměstnávaly desítky lidí nejen z HZS ČR. Především bylo potřeba technicky zvládnout zvukové a světelné zajištění akce v rozlehlém prostoru mezi Jiráskovým a Palackého mostem. Choreografii fontány si vzal na starost režisér České televize Stanislav Vaněk a Česká televize byla i hlavním mediálním partnerem. Její programátoři vytvořili speciální aplikaci určenou pro tablety s jednoduchou navigací pro dirigenty, kterou ještě před Vánoci dodali sborům dobrovolných hasičů. Další okruh, který se musel vyřešit, byli samotní hasiči. Muselo se zajistit jejich ubytování, stravování a doprava po Praze. Tuto činnost HZS ČR zná ze situací, kdy je potřeba nouzově ubytovat a stravovat lidi, kteří byli evakuováni z domovů například z důvodu povodní. Mnoho dalších činností ale bylo pro hasiče zcela nových. Především rozmístění vysokotlakých proudů vody na náplavkách, synchronizace začátku fontány, viditelnost na dirigenty a podobně. Mnohá řešení byla bolestivá a provázela je řada nezdarů. Například týden před konáním fontány se během většího nácviku v rámci Sloupských hasičských slavností zjistilo, že už při zapnutí tabletů se většina z nich rozchází o čtyřicet taktů. Nakonec Česká televize dodala deset tabletů, do kterých se podařilo nainstalovat software tak, aby se opravdu spustil v jeden okamžik. „Ještě ve čtvrtek večer, kdy celý organizační tým běhal po náplavkách a snažil se zjistit, odkud a jak bude na dirigenty vidět, nebylo jasné, jestli bude možné celou fontánu oddirigovat. Že se to podařilo vyřešit již v pátek při generálce a potom úspěšně realizovat během slavnostního večera v sobotu, považuji za malý zázrak,“ popsala dramatickou situaci tisková mluvčí MV­-generálního ředitelství HZS ČR kpt. Mgr. Nicole Zaoralová.

Počátky hasičských fontán
Když se na konci 80. let minulého století zrodila idea na pořádání hasičských fontán, málokdo mohl tušit, že o třicet let později v takovém rozsahu propukne vizuální show také v Praze. „Myšlenka na pořádání hasičských, ručně ovládaných fontán zazněla zcela poprvé v severočeské obci Nový Oldřichov již před více než třiceti lety a tam se také úplně poprvé uskutečnila. Místní dobrovolní hasiči vždy patřili k velmi aktivním, o čemž svědčí také hasičské muzeum, jehož sbírka prezentuje unikátní hasičské stříkačky a zařízení z daleké i nedávné historie. Hasiči z Nového Oldřichova unikátním nápadem inspirovali mnoho kolegů hasičů, a tak se fenomén fontán rozvíjel dále a s každou novou fontánou, zorganizovanou ať již na malém obecním rybníčku, koupališti nebo na velké vodní ploše nabíral na originalitě provedení a výsledném efektu. Potomci otců fontány z Nového Oldřichova ji dále přivádí k technické dokonalosti a obohacují ji o nové prvky, zejména v rámci světelného podkreslení, a tím inspirují další následovníky,“ popsal úplné počátky hasičských fontán plk. Ing. Boleslav Lang.

Přípravy vrcholí
Ve středu 30. května 2018 začala celá akce záborem a oplocením části smíchovské i novoměstské náplavky, označením pozic světel a proudnic a očíslováním pozic pro hasiče. Organizátoři akce rozmísťovali kabely potřebné k ozvučení a osvětlení. Instalovaly se elektrocentrály a režijní kontejner. Na tyto činnosti o den později navázala další instalace veškerého zařízení a konaly se přípravy na zkoušky světel a zvuku. Ve čtvrtek 31. května proběhl zátěžový test a v pátek 1. června 2018 pak všechna hasičská družstva začala najíždět na náplavky, aby vyložila techniku potřebnou k realizaci fontány – čerpadla, hadice i proudnice. Během dne postupně odplouvaly lodě, které kotvily v těchto místech, zároveň z Vltavy zmizely i přístavní můstky. Později večer došlo také k uzavření přístupových schodišť na náplavku na Rašínově nábřeží pro veřejnost a uzavření plavby lodí mezi Palackého a Jiráskovým mostem. Velkolepá show mohla propuknout.

Tři, dva, jedna – startujeme
„Hasičská fontána bude vytvořena vším, co hasiči v práci běžně používají – čerpadly, hadicemi a proudnicemi. Oslavte i vy spolu s nimi a dalšími přáteli významné výročí české státnosti. Prožijte slavnostní večer plný akce a odneste si zprávu o tom, že Česká republika je díky hasičům v nejlepších rukou,“ zahájil akci moderátor Miroslav Vaňura, který pravidelně vystupuje na hasičských akcích. Vodní produkci otevřela melodie české národní hymny skladatele Františka Škroupa. Poté následovala část symfonické básně Vltava z cyklu Má vlast skladatele Bedřicha Smetany, která vygradovala ohňostrojem. Závěr pak patřil Slovanskému tanci č. 15 českého velikána Antonína Dvořáka. Tisíce Pražanů i turistů sledovalo celou akci z mostů a obou vltavských nábřeží a nakonec dlouhým potleskem ocenilo velkolepé přestavení. Jak hodnotí celou akci s odstupem času tisková mluvčí kpt. Mgr. Nicole Zaoralová? „Byla to logisticky velmi náročná a stresující akce, ale všechny problémy, které vznikly, se nakonec podařilo vyřešit. Lidé měli z unikátního představení velmi dobrý zážitek,“ konstatuje a zároveň dodává: „S ohledem na řadu úskalí během organizace do budoucna nepočítáme, že by se hasičské fontány konaly každý rok. Pokud však bude z řad dobrovolných hasičů zájem, v pozdějších letech takovou akci podpoříme.“ A jak vidí budoucnost hasičských fontán ředitel územního odboru Litoměřice? „Jestli se budou konat další hasičské fontány v takovém rozsahu, plně závisí na tom, zda budou mít dobrovolní hasiči nadále čas věnovat se vedle hasičské práce a poslání chránit lidské životy a majetek také těmto, řekněme, kulturním a společenským akcím. Hasičská fontána je ale tak hezkým a pozoruhodným dílem, že by měla mít nadále místo nejen v hasičské historii, ale zejména v hasičské budoucnosti.“


David HARTMANN, DiS.,kpt. Mgr. Nicole ZAORALOVÁ, MV-generální ředitelství HZS ČR, foto autor a prap. Leoš KUČERA, HZS hl. m. Prahy
 

Od 1. června 2018 byl do funkce ředitele Školního a výcvikového zařízení HZS ČR ustanoven plk. Mgr. Martin Oujezský. Do této funkce byl vybrán na základě výběrového řízení. Prošel řadou funkcí u HZS ČR, od technika specialisty, instruktora, strojníka až po ředitele odboru IZS na krajském ředitelství HZS Jihomoravského kraje a ředitele územního odboru Blansko. Vystudoval Masarykovu univerzitu v Brně, bakalářský studijní program na Právnické fakultě a následně získal magisterský titul na Fakultě sociálních studií. Plk. Mgr. Martin Oujezský byl ustanoven do funkce ředitele v době, kdy se na základě koncepce vzdělávání HZS ČR delimituje středisko Školního a výcvikového zařízení ve Frýdku­ Místku na Střední odbornou školu požární ochrany a Vyšší odbornou školu požární ochrany v rámci HZS ČR a též před modernizací všech středisek Školního a výcvikového zařízení. Školní a výcvikové zařízení HZS ČR je jediné výcvikové zařízení HZS ČR, které bude mít dislokovány dva areály, v Brně a Zbirohu, a předpokládá se vyšší procento vzdělávání nových příslušníků i zaměstnanců HZS podniku, ale i vyšší míra specializace některých kurzů. V tomto ohledu čeká na nového ředitele mnoho zásadní práce, k čemuž mu přejeme mnoho sil.


REDAKCE, foto archiv redakce
 

Fotografický klub HAFOK a Česká asociace hasičských důstojníků vyhlašují čtrnáctý ročník soutěže „Hasiči před i za objektivem“.
Partnery soutěže jsou preventivně výchovný portál Hasík CZ a portál Požáry.cz, ohnisko žhavých zpráv.

Soutěže se mohou zúčastnit nejen fotografové z řad profesionálních a dobrovolných hasičů, ale také všichni ostatní. 

Soutěž se vyhlašuje v následujících kategoriích:
Kategorie A • požáry – vše kolem požárů
Kategorie B • ostatní zásahy – vše mimo požáry (dopravní nehody, technické pomoci atd.) 
Kategorie C • výcvik – výcviky, cvičení a hasičský sport všeho druhu
Kategorie D • život na stanici – vše mimo zásah, tj. technika, hasičské plesy a svatby, portréty, zátiší atd.

Jsou přijímány černobílé nebo barevné fotografie v papírové formě ve formátu 21 x 29,7 cm (formát A4). Fotografie budou hodnoceny prof. Mgr. Jindřichem Štreitem, dr.h.c., který je uznávaným českým dokumentárním fotografem. 

Možnost zasílání fotografií bude ukončena 31. srpna 2018 (uzávěrka soutěže).

Fotografie zasílejte na adresu Hasičský záchranný sbor Moravskoslezského kraje, ÚO Bruntál, Ladislav Šesták, Zeyerova 15, 792 01 Bruntál. Fotografie v elektronické podobě zasílejte na e-mail: fotosoutez.hasici@seznam.cz.

Forma přihlášení fotografií, jejich označení a souhlas se zveřejněním podléhají pravidlům soutěže. Výherci v jednotlivých kategoriích budou finančně odměněni. Další podrobnosti o fotografické soutěži a oceněné fotografie z předchozích ročníků jsou uvedeny na portálech www.hasik.cz nebo www.cahd.cz.


doc. Ing. Jiří POKORNÝ, Ph.D., MPA, Česká asociace hasičských důstojníků, z.s., foto Martin PETR