CHARAKTERISTIKA A POUŽITÍ

Radiometr je elektronický přístroj přenosného provedení, sestávající ze sondy a samotného přístroje. Je určen k měření dávkového příkonu gama záření, zjišťování beta záření, k měření plošné aktivity povrchu kontaminovaného radioaktivními látkami a k měření měrné aktivity tekutých a sypkých materiálů, kontaminovaných radioaktivními látkami.

TAKTICKO-TECHNICKÁ DATA

Hmotnost přístroje (bez akumulátorů)    0,47 kg
Hmotnost sondy                                      0,89 kg
Rozměry (dך×v)                                   40×76×42 mm
Rozsah měření:
– gama záření                                        od 0 μGy/h do 10 mGy/h
– plošná aktivita                                      od 0 Bq/cm2  do 30 000 Bq/cm2
Napájení
monočlánek                                             1,5 V
Délka kabelu                                            3,6 m
Obsluha                                                   1 osoba

Tímto přístrojem lze provádět mimo jiné radiační průzkum, vyhledávat zdroje ionizujícího záření, provádět kontrolu kontaminace a vytyčovat zóny.

je určen ke zjišťování otravných látek typu sarin, soman, yperit, fosgen, difosgen, kyanovodík, kyanhalogenidy a látky - V ve vzduchu, na terénu, technice, výstroji a na živých organismech. V rámci CO se jím vybavují jednotky všeobecného průzkumu i jednotky speciálního průzkumu a dozimetrické kontroly.

PCHR—54 se skládá z kovové skříňky, v níž je uložena průkazníková pumpička, zásobníky s průkazníkovými trubičkami i protidýmový nástavec, protidýmové filtry, ochranné kloboučky, dvě vzorkovnice, vytyčovací žlutá páska, lopatka na odběr vzorků a nosný popruh.  Součástí je i kapesní svítilna, která se doplňuje péčí uživatele.

U průkazníků jsou dále tiskopisy na záznam odběru vzorků a hlášení které se doplňují cestou územních štábů CO  podle potřeby za branné pohotovostí státu.

Použití PCHR-54

Pro zjišťování přítomnosti otravných látek slouží průkazníková pumpička, prostřednictvím které se nasává zamořený vzduch nebo páry otravné látky odpařované z povrchu nebo vzorku materiáIu. Průkazníkové trubičky jsou specifické pro jednotlivé skupiny otravných látek a vkládají se do kolektoru pumpičky. Kolektor umožňuje nasazení jedné až pěti trubiček. Při zjišťování OL v zadýmovaných prostorech se přes průkazníkové trubičky nasazuje protidýmový nástavec s protidýmovým filtrem. Tento protidýmový nástavec spolu s ochranným kloboučkem se používají také při stanovování zamoření vzorků terénu    nebo jiných materiálů. Vzorek se vloží do ochranného kloboučku, překryje protidýmovým filtrem a nástavec se nasadí na pumpičku. Nasáváním vzduchu a par trubičkou přes vzorek dochází k vypařování adsorbované otravné látky. U vzorků vody se OL stanoví obdobně a to tak, že se do kontrolované vody namočí zmačkaný protidýmový filtr a ten se vloží do kloboučku v nástavci.

Vzorkovnice slouží k uchování odebraných vzorků. Vzorky se odebírají lopatkou dlouhou 10 cm, takže je možné pomocí ní na terénu vyznačit plochu 10x10 cm. Vytyčovací páska slouží k vyznačení malých úseků terénu a používá se zpravidla na vyznačení rozlohy místa, ze kterého byl odebrán vzorek.  

jsou určeny ke zjišťování druhu otravné látky ve vzduchu nebo par otravné látky odpařuj {cích se ze zamořených vzorků. Pro určení organofosfátů je průkazníková trubička označena na horním konci červeným proužkem a tečkou, pro yperit označena žlutým proužkem a pro určení kyanovodíku, chlorkyanu, fosgenu a difosgenu třemi zelenými proužky.

Průkazníkové trubičky jsou oboustranně -zatavené skleněné trubičky, obsahující indikační náplň (některé také ampulky s činidly) Trubičky jsou vloženy po 10 kusech do papírového zásobníku označeného obdobně barevnými proužky jako trubičky.

Na zásobníku trubiček se žlutým proužkem a trubiček se třemi zelenými proužky je nalepen barevný srovnávací etalon pro orientační stanovení koncentrace otravné látky.

Technická data:

• hmotnost zásobníku s trubičkami          40g
• rozměry zásobníku s trubičkami           125x70x6 mm
• celková délka průkazníkové trubičky    102 mm
• průměr průkazníkové_ trubičky (asi)     5,5 mm

Použití průkazníkových trubiček

Trubičky se na obou koncích otevřou pomocí ořezávače upevněného na spodním konci průkazníkové trubičky PCHR 54 (nebo otevírače průkazníkových trubiček u CHP 71). U trubiček obsahujících ampulky s činidly se ampulky probodnou pomocí trnů průkazníkové trubičky nebo odlamovače (před nasáváním nebo po nasávání, podle druhu trubičky) činidlo se setřepe do indikační náplně. U průkazníkové trubičky s červeným proužkem a tečkou se používají dvě otevřené trubičky. Přes jednu se nasává kontrolovaný vzduch a druhá zůstává jako srovnávací. U jednotlivých typů průkazníkových trubiček se postupuje podle návodů uvedených v záznamníku průkazníku.

Foto

je určena pro operativní zjišťování dávek ionizujícího záření, které obdržely jednotlivé osoby nebo skupiny osob v oblasti spadových stop (radioaktivní zamoření). Jednotlivé dozimetry soupravy jsou konstruovány jako samoodečítací a umožňují proto rychlou operativní kontrolu.

Souprava se skládá z pouzdra obsahujícího nabíječ dozimetrů PAN (zabudovaný pouzdru) a 5 tužkových samoodečítacích operativních dozimetrů T-50, se kterými je možno zjišťovat ozáření do hodnoty 50 R. Pouzdro soupravy má ve spodní části zdrojovou komoru pro vložení dvou tužkových monočlánků velikosti R—6, uzavřenou nasunovacím víčkem. Jednotlivé dozimetry T-50 se zasunují do přihrádek horní části pouzdra, uzavřeného rovněž nasunovacím víčkem. Dozimetry T-50 jsou tužkového tvaru, jsou opatřeny („klipsem“) pérovou příchytkou a pří průhledu umožňují vyhodnocení polohy pohyblivého vlákna oproti pevné stupnicí. Spodní část těchto dozimetrů je chráněna šroubovacím víčkem vyrobeným z průhledného plastiku. Pouzdro zabudovaného nabíječe PAN je uzavřeno nasunovatelným plastikovým víčkem. Nabíječ je ovládán pomocí páčky umístěné na boku pouzdra. Na zadní části -pouzdra je natištěn návod k obsluze soupravy, na přední straně označení soupravy a tabulka k evidování výdeje jednotlivých dozimetrů. Celé Pouzdro je vloženo do brašny vyrobené z koženky nebo barexu. Pro přepravu se používá polystyrénový přepravní obal přelepený na obvodu textilní páskou.

Technická data:

Příprava soupravy k použití

Pouzdro soupravy vyjmeme z koženkové brašny, sejmeme spodní víčko a vložíme 2 tužkové monočlánky, souhlasně s označením na zdrojové komoře. Spodní víčko uzavřeme. Sejmeme uzavírací víčko pouzdra nabíječe, vyjímáme postupně jednotlivé dozimetry T-50 a po odšroubování jejich víčka je nabijeme. Postup nabíjení je uveden na zadní straně pouzdra. Po nabití dozimetru zkontrolujeme průhledem proti světlu, zda vlákno je nastaveno na nulové hodnotě stupnice. Je-li nastavení provedeno dobře, našroubujeme plastikový uzávěr a dozimetr je připraven k použití. Není-li nastavení správné, tak nabití zopakujeme. Dozimetry nabíjíme a vyhodnocujeme každých 24 hodin. V průběhu činnosti může pracovník jemuž byl dozimetr přidělen, operativně kontrolovat stupeň ozáření odečtem hodnoty ozáření podle polohy vlákna vzhledem ke stupnici. Při této kontrole není zapotřebí odšroubovávat krycí víčko dozimetru.

Tyto prostředky jsou předurčeny k operativnímu zjišťovánídávek ionizujícího záření. Osobní dozimetry ze souprav těchto prostředků mohou používat jednotlivci, nebo lze na základě vyhodnocení jednoho dozimetru posuzovat stav ozáření skupiny osob pracujících za stejných podmínek. Jejich výhodou je rychlé, tj. operativní vyhodnocení, které možno provádět i v průběhu činnosti.

Ošetřování uložených prostředků osobní operativní dozimetrie se provádí v termínech určených předpisem CO-21-1, příloha 6, tímto způsobem:

• zkontroluje se úplnost soupravy,
• očistí se kontakty zdrojové komory,
• vloží se zdroj a jednotlivé dozimetry se nabijí a uloží zpět do pouzdra soupravy
• po 24 hodinách se zkontroluje nabití jednotlivých dozimetrů a vyřadí (označí) dozimetry, u kterých samovolný spád je větší než dva dílky stupnice,
• souprava a její jednotlivé části se očistí od případných nečistot pomocí tampónů navlhčených vodným saponátovým roztokem a osuší,
• vyjmou se zdroje a souprava se uloží,
• k čištění nesmí být použit benzín, petrolej, trichloretylén a obdobná organická rozpouštědla.

Při zamoření soupravy se provádí částečná speciální očista takto:

• dezinfekce se provádí otřením povrchu suchými tampóny, a následným otřením tampóny namočenými ve vodném saponátovém roztoku. Při kontaminaci soupravy roztoky radioaktivních látek se očista provádí otíráním tampóny namočenými v roztoku ACE (složení: citran dvojamonný 10 g/l+komplexon III. 0,4 g/l+monofenylthiomočovina 4,5 g/l+voda) nebo v roztoku citrox „(složení: kyselina šťavelová 25 g/l+citran dvojamonný 50 g/l+krystalický dusičnan železitý 2 g/l+ dietylthomočovina 1 g/1+voda) . Dezaktivace se provádí tak dlouho, pokud stupeň kontaminace nepoklesne pod stanovenou normu,
• odměřování a dezinfekce se provádějí pomocí tampónů namočených ve 2% roztoku chlornanu vápenatého, s následným otřením tampóny navlhčenými vodným saponátovým roztokem a nakonec suchými.

Opravy poškozených prostředků provádějí výhradně opravny CO. Uživatel v rámci běžné údržby může pouze očistit kontakty zdrojové komory.

Foto

Prostředky systémového radiačního průzkumu CO („Hlásiče radiace“) jsou předurčeny ke zjišťování a automatické signalizaci hodnot ozařovací rychlosti (úrovně radiace).

Jsou stacionárního typu a vybavují se jimi zejména velitelská stanoviště územních štábů CO, štábů služeb CO, důležité objekty národního hospodářství a střediskové obce.

Síť těchto prostředků je základním prvkem jednotného systému radiačního a chemického průzkumu a laboratorní kontroly CO.

Hlásiče radiace, vzhledem ke svému vybavení signalizačním zařízením, jsou základním prvkem umožňujícím nepřetržitě sledovat vývoj radiační situace v místě jejich dislokace. Získané údaje, signalizované nastavené hodnoty i hodnoty odečtené obsluhou z měřiče soupravy, jsou podkladem jak pro vyhlašování signálu „Radiační poplach” a řízení činnosti v zamořeném prostoru v místě dislokace hlásiče, tak i pro vyhodnocení radiační situace na teritoriu. Je proto důležité řádné vyškolení předurčených obsluh hlásiče radiace a zpracování systému předávání získaných údajů. V obcích se hlásiče radiace rozmísťují tak, aby informace z nich získané sloužily štábům CO v okruhu asi 5 km.

Ošetřování přidělených hlásičů radiace se provádí v termínech určených předpisem CO-21-1, příloha 6 (uvedených také v záznamníku soupravy), podle tam uvedeného postupu.

Při zamoření některých částí soupravy se provádí částečná speciální očista způsobem uvedeným v čl. 83.

Odbornou kontrolu; cejchování a opravy provádějí výhradně opravny CO.

Na celém teritoriu ČSSR byla zřízena síť automatických hlásičů radiace která byla vybavena přístroji HR 120 a později byla nahrazena novými hlásiči radiace řady DC - 4 A, C a D ( digitální ). tyto přístroje měly až 4 sondy které se mohly umístit až 500 m od přístroje a buď byla zapojena 1 sonda a nebo přes přepínač sond byly postupně v časovém sledu přepínány všechny. Na přístroji se dala nastavit hodnota radiace a při jejím dosažení přístroj akusticky hlásil úroveň radiace. Do doby než jej obsluha přepla. Tato síť byla stále v pohotovostním režimu signalizace do okruhu 30 km od jaderných zařízení ( Jaselské Bohunice, Dukovany ) Pravidelně byla spouštěna na příkaz ŠTOK – CO (štábu okresu CO).

Hlásič radiace HR-120

je určen zejména pro střediskové obce a menší objekty národního hospodářství. Signalizuje akusticky a opticky nastavenou hodnotu ozařovací rychlosti.

Základním dílem je návěštní skříň umožňující přepnutí na dílčí měřící rozsahy (1. rozsah: O až R/ h ; 2. rozsah: O až 12 R/h; 3. rozsah: O až 120 R/h) , na níž je ručkové měřidlo, ovládací prvky, blikač optické signalizace a propojovací kontakty.

Dále k soupravě přísluší sonda propojitelná pětižilovým kabelem typu LVSU, o délce do 100 m, s návěštní skříní, desetičlánkový 12 V akumulátor s alkalickými články NKN-45, propojený s návěštní skříní kabelem typu HLS. Celá souprava je mimo akumulátor umístěna pro přepravu v transportní skříni.

Sonda hlásiče obsahuje kontrolní radioaktivní zářič a nesmí být proto z bezpečnostních důvodů otevírána.

Použití hlásiče radiace HR-120

Montáž hlásiče radiace provádějí opravny CO nebo určené organizace socialistického sektoru přímo na určeném stanovišti. V návěštní skříni je zabudováno napájecí zařízení pro dobíjení akumulátoru ze sítě 220/120 V/50 Hz a signalizační zvonek. Akumulátor musí být udržován neustále v nabitém stavu.

Při zpohotovení hlásiče radiace se nastavuje nejprve první měřicí rozsah a náčelníkem CO určená hodnota návěští (zpravidla 0,5 R/h). Měřicí rozsah se přepíná podle potřeby v závislosti na vzestupu zjišťovaných hodnot a v souladu s tím se nastavují potřebné hodnoty návěštění .

Obsluha hlásiče radiace a vyhodnocování zjištěných hodnot se Uskutečňují podle návodu v provozní knize přístroje.

Jsou předurčeny pro zabezpečení systémového radiačního průzkumu velitelských stanovišť CO, důležitých objektů národního hospodářství a velkých střediskových obcí a jsou až na malé konstrukční rozdíly shodné. Postupně nahrazují typ HR-120. Signalizují opticky i akusticky nastavenou hodnotu ozařovací rychlosti.

Základním dílem je měřič četnosti umožňující u typu DC-4A-71 přepnutí na 3 dílčí rozsahy ( 1. rozsah:  0 až 2 R/ h; 2. rozsah: 0 až 20 R/h; 3. rozsah: 0 až 200 R/ h) , se signalizací nastavitelnou v 11 stupních v každém -rozsahu. U typu DC-4C-71 při rozsahu 0 až 200 R/h je automatické přepínání podrozsahu v závislosti na nastavené hodnotě signalizace nastavitelné na 10 hodnot (0,2-0,5-1-2-5-1030-50-100 a 200 R/h). Na čelním panelu měřiče četnosti jsou umístěny ovládací prvky, kontrolka síťového napětí a ručkové měřidlo (u typu DC-4A-71 má lineární stupnici, u typu DC-AC-71 logaritmickou). K měřiči četnosti je možno v základní sestavě připojit jednu sondu a signalizační akustický doplněk. Pro některé objekty CO se používá rozšířená sestava hlásiče radiace typu DC-4, ve které jsou zapojeny čtyři sondy pomocí přepínače sond spojeného s měřičem četnosti. Přepínač umožňuje trvalé zapnutí jedné zvolené sondy nebo postupné automatické zapínání všech připojených sond. Na čelním panelu přepínače sond jsou ovládací prvky a okénko světelného displeje, na němž se rozsvěcuje číslo zapnuté sondy, číslo zamořené sondy a při automatickém chodu nápis „automatický chod”. Sondy typu DC-4A-71 se propojují s měřičem četnosti nebo přepínačem sond pomocí kabelu typu SYY 5 x 0,75 (nebo SYY 5 x 1,5) o délce nejvýše 400 m.

Technická data:

Sonda DC-4A-71:
hmotnost                              1,5 kg
rozměry                                průměr 80 x 350 mm
měřič četnosti                      DC-4A-71 a DC-4C-71
hmotnost                              7,5 kg
rozměry                               185 x 330 x 271

Přepínač sond DC-4A-71:
hmotnost                              8 kg
rozměry                               185 x 330 x 271 mm

Signalizační doplněk DC-4A-71:
hmotnost                              0,35 kg
rozměry                               170 x 90 x 65 mm

Napájení soupravy :            síťové 220 V/50 Hz,
                                            stejnoměrné 10,5 až- 13,5 V,
                                            se samočinným zapnutím při výpadku síťového napětí                                                       

Rozsah pracovních teplot:        -30ºC  až  +50ºC

Rozsah nepracovních teplot:    -40ºC až + 60ºC

Max. relativní vlhkost vzduchu:   85% trvale, 95% krátkodobě při nejvyšší teplotě 40ºC

Použití hlásiče radiace DC-4A-71 a DC-4C-71

Montáž hlásiče radiace provádějí opravny CO nebo určené organizace socialistického sektoru přímo na určeném místě. Zřizovatel (štáb CO, objekt, národní výbor, organizace) zabezpečuje přípravu instalace elektrického kabelového rozvodu. K hlásiči je možno připojit stejnosměrný akumulátor příslušného napětí a kapacity jako záložní, pro případ výpadku proudu ze sítě.

Při zpohotovení hlásiče radiace se nastavuje požadovaná hodnota signalizace (typ DC-4A-71 se nastavuje také na příslušný rozsah). zpravidla nejprve 0,5 R/h, Dále se přepínají signalizované hodnoty v závislosti na vývinu radiační situace a operační potřebě. Po dosažení nastavené hodnoty je tato skutečnost signalízována přerušovaným osvětlováním okénka měřidla červeným světlem a  akusticky .
Obsluha hlásiče radiace a vyhodnocování zajištěných hodnot se uskutečňují podle návodu v provozní knize přístroje.

je předurčena pro zabezpečení zvláštních staveb územních štábů CO a stálých nemocnic předurčených k plnění úkolů CO za branné pohotovosti státu.

Základním dílem je číslicový měřič četnosti DC-4D-82/M se zabudovaným přepínačem měřicích sond. K měřiči četnosti se mohou připojit dvě vysokointenzitní sondy DC-4D-82/V, dvě nízkointenzitní sondy DC-4D-82/N s optickým signalizačním doplňkem DC-4D-82/S a akustický signalizační doplněk DC-4A-71.

Pro vysokointenzitní sondy je měřicí rozsah přístroje od 0 do 999,9 R/h, se signalizací nastavitelnou v 11 stupních (0,2 - 0,5 - 1 - 2 - 5 – 10 - 30 - 50 - 100 - 200 a 500 R /h). Pro nízkointenzitní sondy je měřicí rozsah od 0 do 999,9 mR/h, pevně nastaveno u signalizace na 50 mR/h. Ke každé nížkointenzitní sondě přísluší optický signalizační doplněk, který při správné funkci sondy signalizuje trvalým bílým světlem a při dostoupení nebo překročení hodnoty 50 mR/h signalizuje nebezpečí střídavým rozsvěcováním červeného a bílého světla. Přepínač sond zabudovaný v měřiči četnosti přepíná automaticky v nastaveném časovém intervalu měřené sondy. Na displeji měřiče četností je dostoupení ozařovací rychlosti na nastavenou signalizovanou hodnotu signalizováno blikajícím červeným bodem u čísla dané sondy.

Technická data:

Sonda DC-4D-82/V, DC-4D-82/N:
- hmotnost     1,4 kg
- rozměry       ø 80 x 270 mm

Měřič četnosti DC-4D-82/M:
-hmotnost        9 kg
-rozměry        220 x 325 x 271 mm

Optický signalizační doplněk DC-4D-82/S:
- rozměry       150 x 70 x 50 mm

Rozsah pracovních teplot: -30 ºC až + 50 ºC

Rozsah nepracovních teplot: -40 ºC až + 60 ºC

Max. relativní vlhkost vzduchu: 85%

Použití hlásiče radiace DC-4D-82

Hlásič radiace se používá podle pokynů uvedených v provozní knize s ohledem na speciální předurčení.

Základní zásady pro používání hlásičů radiace

Hlásiče radiace smí obsluhovat, ošetřovat a udržovat jen předurčená  a k tomu vyškolená obsluha a to pouze v rozsahu uvedeném v provozní knize. Zvláště pak nesmí obsluha otevírat sondy hlásiče radiace, neboť u všech typů obsahují kontrolní radioaktivní zářič nebo jeho etalon!

Při zpohotovování hlásiče radiace postupuje určená obsluha podle pokynů uvedených v provozní knize hlásiče. Zjištěné pozitivní hodnoty ozařovací rychlosti hlásí nadřízenému stanovenou formou.

Pro Částečnou speciální očistu využívají jednotky nevojenské části CO jednak rozstřikovač vojenského typu a hlavně pak různé typy postřikovačů civilního charakteru (zahradnické , malířské postřikovače apod.) .

Ošetřování postřikovačů Se provádí v termínech určených předpisem CO-21-1 příloha 6 a podle pokynů výrobce přiložených ke každému prostředku.

Částečná  speciální očista při zamoření těchto prostředků se provádí způsoby uvedenými v čl. 83.

Běžnou údržbu provádí uživatel, opravy a kontroly funkce výhradně opravny CO nebo servisní opravny příslušného výrobce.

Je určen k provádění speciální očisty vozidel, materiálu a zamořených prostředků protichemické ochrany povrchu těla za jejich nasazeni.

Rozstřikovač je tlaková nádoba, do níž je vzduch potřebný k vytvoření provozního přetlaku vháněn ruční pumpičkou. Pro kontrolu vytvořeného přetlaku se rozstřikovač vybaven nanometrem. Jeho součástí je dále hadice se spouštěcím ventilem a proudnicovým nástavcem. Rozstřikovač je vložen do dřevěného truhlíku spolu s nálevkou opatřenou Sítem, montážním klíčem a sadou náhradních těsnění. Je uzpůsoben k nošení na zádech.

Použití R-36/55

Rozstřikovač vyjmeme z truhlíku, zkontrolujeme dotažení spojů hadice a tělesa rozstřikovače; pomocí nálevky opatřené sítem naplníme tlakovou nádobu ze 3/4 příslušným dezaktivačním nebo odmořovacim roztokem, nalévací hrdlo uzavřeme a pumpičkou vytvoříme přetlak 0,3 MPa až 0,8 MPa. PO stisknutí spouštěcího ventilu vytéká roztok do. proudnicového nástavce a jeho tryskou je rostřikován ve formě mlhy. Návod k použití roztřikovače je v záznamníku soupravy.

Předpis CO-51-14  v hlavě 17 zahrnuje pouze nejdůležitější druhy ostatního chemického materiálů materiálu nutného pro vybavení jednotek CO. Mimo materiály uvedené v této pomůcce využívají jednotky CO i další prostředky z národního hospodářství, lišící se v jednotlivostech, ale umožňující plnění úkolů CO. Tyto materiály se zde neuvádějí.

Použití soupravy MET-CHEM

Je určena pro Vybavení jednotek radiačního a chemického průzkumu a vybraných zařízeni speciální očisty k zjišťování přízemní meteorologické situace. Součástí soupravy je větrná směrovka, anometr, kompas,stopky, aneroid, dva teploměry a šestidílná skládací tyč s nástavcem na upevnění směrovky nebo anometru. Jednotlivé díly soupravy jsou uloženy v dřevěném truhlíku. Souprava se používá podle návodu uvedeného v záznamníku soupravy.

Prostředky pro vytyčování zamořených prostorů

nejsou dodávány centrálně , jejich zhotovení si zajišťují jednotlivé štáby CO nevojenské části ze svých prostředků. Je přitom zapotřebí pouze dodržet základní rozměry a způsob barevnost znače ní.

Jako vytyčovací prostředky mohou být použity vytyčovací praporky , tabule, papírové znaky nebo improvizované prostředky.

Vytyčovací praporky se zhotovují z pevné tkaniny žluté barvy, mají našitu kapsu na vkládání vložek (s upřesněním druhu zamoření a doby jeho zjištění) a jsou opatřeny trvanlivým černým nápisem „ZAMOŘENO". Zhotovují se o rozměru 350x350 mm, s kapsou asi 80x80 mm a upevňují se na žerď uzpůsobenou k zabodnutí do terénu. Žerď je opatřena nášlapnou patkou a vyrábí se z pevného, snadno odmoŕitelného materiálu (nejlépe z kovu) .

Vytyčovací tabule se zhotovují z pevného, snadno odmoŕitelného materiálu. Na lícové straně jsou žluté, s černým nápisem „ZAMOŘENO” a namísto kapsy pro vkládání vložek jsou na nich dva bílé trojúhelníky (postavené na Špičku) , do kterých se vpisují voskovými tužkami upřesňuj údaje. Místo bílých trojúhelníků mohou být také opatřeny úchytkami, do kterých se vkládají bílé trojúhelníkově vložky s upřesňuj údaji. povrch tabulí musí být takový, aby na něj bylo možno voskovou tužkou dobře psát a aby zápis ve vnějších povětrnostních podmínkách byl trvanlivý , ale smytelný. Zadní strana tabulí má být bílá. Tabule se upevňují na žerď obdobně jako u praporků. Rozměr tabulí je 350x350 mm.

Vytyčovací znaky se zhotovují z papíru, zpravidla tiskem a jsou rozměrově i vzhledově shodné s vytyčovacími tabulemi.

Jako improvizované prostředky pro vytyčování zamořených prostorů se používají místně dostupné materiály (např. pásky nebo stuhy žluté barvy, které se doplňují polyetylénovým sáčkem, do něhož se vkládá lístek  upřesněnými údaji) , popřípadě vytyčení provádí nápisem žlutou křídou (jen na takových místech , kde by nebyl nápis smyt vlivem povětrnostních podmínek) improvizované vytyčovací prostředky se používají jen v nouzových případech, ne jako základní:

Technická data: vytyčovací praporky tabule, znaky: 

• rozměry           350 x 350 mm
• délka žerdě      1300 mm

Použití vytyčovacích prostředků

Vytyčovací prostředky se používají k vyznačení okrajů zamořených prostorů a hranic o určené intenzitě zamoření uvnitř těchto prostorů. Na vložky nebo určená místa vytyčovacích pro— středků (bílé trojúhelníky) se doplňují údaje o zamoření takto:

Na vložky praporců nebo improvizovaných vytyčovacích prostředků;

při radioaktivním zamoření např.:
       RL 0 5 - 12.15 – 8.6.
       kde značí: RL            radioaktivní zamoření
                 0 5            hodnotu ozařovací rychlosti (úrovně     
                                radiace) v R/h
                12.15           dobu zjištění hodnoty ozařovací
                                rychlosti 
    — při zamoření otravnými např.:
      OL - Y - 12.30 - 8.6.
      kde značí: OL    zamoření otravnou látkou
                  Y    vyznačení druhu zjištěné OL, zde např. yperit
                12.30  dobu zjištění zamoření OL
                 8.6   datum zjištění zamoření OL

K vyznačení druhu OL se používají tyto zkratky:
Y    yperit
SA   OL nervově paralytické
BZ   OL psychoaktivní
D    OL dusivé
CS   OL dráždivé
N    OL neznámé (nebo při podezření na zanoření OL, nebylo-li   zjištěno o jaký druh OL jde)

Na bílé trojúhelníky (nebo trojúhelníkové vložky) vytyčovacích tabulí nebo znaků:
— pří radioaktivním zamoření se do levého trojúhelníku
  vypisuje např. RL/5,
      kde značí: RL v čitateli zlomku      radioaktivní zamoření
            5 ve jmenovateli    hodnotu ozařovací rychlosti
                               v R/h
 pravého trojúhelníku např  ^12.45_8.6
kde značí: 12.45 v čitateli  dobu zjištění hodnoty ozařovací
            zlomku           rychlosti
8.6. ve jmenovateli datum zjištění hodnoty ozařovací rychlosti
— při zamoření otravnými látkami do levého trojúhelníku např. OL/Y


      kde značí; OL v čitateli zlomku     zamoření otravnou látkou
      Y ve jmenovateli    vyznačení druhu zjištěné OL, zde   
                          např. yperit


— do pravého trojúhelníku např. : ^12.50_8.6
kde značí: 12.50 v čitateli dobu ujištění zamoření OL zlomku
8.6. ve jmenovateli datum zjištění zamoření OL
Pro vyznačení druhu zjištěné OL se používají stejné zkratky jako u vytyčovacích praporků.
 Tabulka pro vytyčení místa odběru vzorku
slouží k vyznačení místa, z něhož byl vzorek terénu pro laboratorní kontrolu odebrán. Podle vytyčení je možno pro určení postupu samoodmoření provádět odběr vzorku až následně.
Místa, z nichž byl vzorek určený ke stanovení stupně zamoření otravnou látkou odebrán se zpravidla vytyčují.
Používá se vytyčovací tabulka žluté barvy o rozměru 350x300 mm, na přední straně opatřená černým nápisem "MÍSTO ODBĚRU VZORKU” a bílým obdélníkem, do kterého se vpisují doplňující údaje voskovou tužkou. Tabulky sou dodávány centrálně, jejich zhotovení zajišťují jednotlivé Štáby CO nevojenské části ze svých prostředků. Tabulky se zhotovují z pevného, snadno odmoŕitelného materiálu a upevňují na žerď opatřenou nášlapnou patkou .
Technická data:

Použití tabulek pro vytyčení místa odběru vzorků
Tabulka se zabodává do místa, ve kterém byl odebrán vzorek pro laboratorní kontrolu, Do bílého obdélníku tabulky se voskovou tužkou doplní např : OL - 14.20 8.6. - MSAZ 016,

Následný vzorek se odebírá ze stejného místa jako předchozí (v okruhu do 0,5 m od tabulky) .
 

Osobní zdravotnické prostředky, mezi něž počítáme ”Osobní zdravotnický balíček” (OZB) a „Zdravotnický prostředek jednotlivce” (ZPJ) , obsahují základní materiál potřebný pro částečnou speciální očistu pří zamoření nekrytých částí těla, k přípravě nezávadné pitné vody při jejím biologickém zamoření a k provedení nejnutnější první pomoci a svépomoci o Umožňují provést první nezbytná opatření.

Ošetřování uložených osobních zdravotnických prostředků se provádí v termínech určených předpisem CO-21--1 příloha 6 tímto způsobem:

• zkontroluje se správnost uložení prostředků (podle označení, červenou tečkou na obalu nahoru),
• provede se vzhledová kontrola prostředků a ty, u kterých je podle vnějších příznaků zřejmé, že došlo k rozlití roztoků, otevřeme a prohlídneme zvlášť,
• namátkově se zkontroluje neporušenost obsahu dalších prostředků, nevykazujících známky poškození,
• poškozené prostředky se vyřadí a ostatní se uloží zpět do skladu.

Při zamoření povrchu osobních zdravotnických prostředků se odstraní a zničí jejich krycí papírový obal a prostředky se bez otevření očistí tampóny namočenými ve vodě se saponátem (dezaktivace) nebo v příslušném odmořovacim roztoku (odmořováni a dezinfekce). Úplná speciální očista osobních zdravotnických prostředků se neprovádí.

Osobní zdravotnický balíček je určen k částečné speciální očistě při zasažení  nekrytých částí těla otravnými látkami, radioaktivním prachem nebo BBP.

Dále umožňuje přípravu bakteriologicky nezávadné vody a provedení nejnutnější první pomoci nebo svépomoci. Je určen pro zabezpečení obyvatelstva všech skupin.

Obsah OZB je uložen v dvoudílné krabičce z bílého plastiku, přes kterou je přetažen papírový ochranný obal. Uzavřený plastikový obal OZB je po obvodě přelepen leukoplastem. OZB obsahuje malou ampulí č. 1 (červenou) , velkou ampuli č. 2 (žlutou) , lahvičku č.3 s uzávěrem (bílou) papírový sáček s odmořovadlem, mýdélko, tubu s tabletami pantocidu, obvazový balíček a kovové trny k otevření ampulí. Do obalu je vlepen návod k použití.

Technická data:

• hmotnost     293 g
• rozměry      135 x 100 x 60 mm

Příprava OZB k použití

Přidělený OZB umístíme vždy tak, aby byl rychle dostupný. Pří jeho použití postupujeme podle vlepeného návodu.

OZB umožňuje především odmoření menších ploch nekrytých částí těla zasažených kapalnými otravnými látkami, ošetření očí a  citlivých sliznic po jejich zasažení kapalnými OL nebo jejich parami a dezinfekci nekrytých částí těla při zasažení BBP. Tablety pantocidu umožňují  přípravu dezinfekčního roztoku a přípravu bakteriologicky nezávadné pitné vody. K přípravě nezávadné vody je nelze použít, je-li voda zamořena radioaktivními nebo otravnými látkami.

Zdravotnický prostředek jednotlivce (ZPJ) je inovovaný OZB. Obsahuje:

• desprach, tj. prostředek pro odmořováni menších ploch,
• dikacit, tj. prostředek nahrazující pantocid a užívaný pro stejné účely stejným způsobem,
• dezinfekční mýdlo,
• lahvičku vody k výplachu očí a citlivých sliznic,
• kapesní obvaz
• gázové přířezy,
• návod k použití.

Obrázky

Umožňuje měření hodnot ozařovací rychlosti v R/h a zjišťování stupně kontaminace povrchů a materiálů v mR/h.  Je předurčen zejména pro vybavení jednotek speciálního radiačního a chemického průzkumu a dozimetrické kontroly CO.

Přístroj je obdobou DC-3A-72, od kterého se liší hlavně tím, že má pomocí konektoru ke skříňce přístroje připojenu nízkointenzitní sondu (pro mR/h) s jednometrovým kabelem. Dále má tento přístroj tlačítka pro rozsahy R/h a mR/h aretovatelná pro otočení o 900 v sepnuté poloze. Na koženém pouzdru je umístěn kontrolní zářič pro rozsah v mR/h zakrytý odnímatelným víčkem, na straně je vyznačena jeho hodnota. Do pouzdra je vložen svazek polyetylénových sáčků uživaných jako ochrana sondy před kontaminací v průběhu měření. Oba měřicí rozsahy jsou stejné jako DC-3A-72.

Technická data:

• hmotnost soupravy                          0,5 kg
• rozměry soupravy                           140 x 76 x 42 mm
• rozměry sondy                                 průměr 29 x 133 mm
• napájení                                           monočlánkem 1,5 V, velikosti R-6

Použití DC-3B-72

Činnost při dozimetrické kontrole je obdobná jako při použití DC-3A-72 jen s tím rozdílem, že používáme připojenou nízkointenzitní sondu a můžeme aretovat sepnutou polohu tlačítkem mR/h. Na sondu navlečeme polystylénový návlek chránící ji před kontaminací a pohybujeme jí postupně nad kontaminovaným povrchem ve vzdálenosti asi 10 cm. Další postup je stejný jako DC-3A-72.

Ochranná maska (hovorově plynová maska) slouží k ochraně obličeje, očí a dýchacích cest nositele před toxickými látkami ve vzduchu. Ty mohou být ve skupenství pevném (prachové částice  typické pro radioaktivní látky, různé dýmy nebo viry a bakterie), kapalném (aerosoly - mohou obsahovat radioaktivní látky, rozpuštěné chemické škodliviny či bakterie a viry), nebo plynném (radioaktivní plyny a toxické plynné látky).

Funkční princip ochranné masky
Na rozdíl od jiných zařízení sloužících k dýchání v zamořených prostorech, ochranná maska nevyžaduje, aby její nositel měl s sebou zásobu vzduchu nebo kyslíku, který se odebírá ze vzduchu. Při jeho vdechování je ale třeba zajistit, aby se případné toxické látky ve vzduchu přítomné, nedostaly k nositeli masky. Principem fungování ochranné masky je tyto toxické látky ze vzduchu odstranit tím, že se zachytí v jejím filtru, nebo se chemicky rozloží na látky neškodné.

Základní části ochranné masky

Lícnice
Lícnice je obvykle vyrobena z pogumované textilie, u vojenských masek ze speciální chemicky odolné gumy (brombutylkaučuku). Její funkcí je chránit obličej nositele před stykem s nebezpečnými látkami ze zamořeného vzduchu. Zároveň jsou v ní upevněny průzory (průhledné skleněné nebo plastové otvory sloužící k pozorování okolí), u vojenských masek obvykle tvrzené a eventuálně zdvojené pro zajištění vyšší ochrany proti proražení (např. kamínkem). Dále je v lícnici umístěn vdechovací a vydechovací ventil a filtr nebo propojka s filtrem ve formě v rapové hadice.
Vdechovací ventil slouží k zamezení přístupu vlhkého, uživatelem masky vydechnutého vzduchu do tělesa filtru, protože zamořením aktivního uhlí by se snížila jeho účinnost a prodyšnost. Postupně by došlo k jeho neprůchodnosti a tím ke znemožnění používání masky do výměny filtru za nový.

Výdechový jednocestný ventil slouží pro odvod vydechnutého vzduchu mimo lícnici masky. Zároveň musí splňovat vysoké nároky proti podsávání při nádechu, kdy jím nesmí do lícnice pronikat zamořený vzduch. Obvykle je tvořen dvěma i více pružnými gumovými membránami.
Ačkoliv životnost lícnice masky je při správném skladování i několik desítek let, gumové membrány ve ventilech mají životnost maximálně několik let (zpravidla pět), poté je nutná jejich výměna. Ochranné masky nakupované tzv. z druhé ruky např. v army shopech, mají obvykle tyto membránové ventily již za dobou své životnosti a je třeba je vyměnit v případě, že uživatel plánuje masku používat. Princip činnosti vdechovacího a výdechového ventilu je na přiloženém obrázku.

Úchytný systém
Je připevněn k lícnici a slouží k pevnému uchycení masky k obličeji. Zpravidla se skládá z týlního štítku - opěrky na týlu hlavy a pružných tkalounů, které štítek spojují s lícnicí a umožňují pevné dotažení masky na obličej pro zabránění podsávání zamořeného vzduchu mezi tváří a lícnicí. Některé typy ochranných masek kryjí celou hlavu díky pružné lícnici ve tvaru kukly, pokrývající po nasazení celý povrch hlavy. Tyto masky již obvykle speciální upínací systém nemají, protože sama pružná lícnice masku drží dostatečně pevně na hlavě a efektivně zabraňuje podsávání.

Ochranný filtr
Obvykle obsahuje protidýmovou vložku a náplň z aktivního uhlí, popřípadě dalších chemikálií, podle zaměření na určitý druh škodliviny u filtrů průmyslových. Protidýmová vložka, která zachycuje větší pevné částice (prach) a kapičky aerosolů, je umístěna před vložkou z aktivního uhlí. Jejím účelem je zabránit rychlému zanesení jemných pórů aktivního uhlí prachem nebo kapalinou, což by zvýšilo sílu potřebnou pro dýchání, které by posléze znemožnilo. Samotné aktivní uhlí tyto částice nezachycuje dostatečně efektivně.

Velikost částic aktivního uhlí ve filtrech se pohybuje v rozmezí jednoho milimetru u velkých kolektivních filtrů až po 40 až 100 µm u filtrů lícnicových. Čím menší jsou částice aktivního uhlí, tím má filtr větší sorpční kapacitu na stejný objem sorbentu.

Princip činnosti dýchacího ventilu ochranné masky

Princip funkce a ochranné vlastnosti filtru
Filtry pro ochranné masky jsou konstruovány z několika hledisek, především podle své sorpční kapacity, účelu a univerzálnosti použití. Vojenské ochranné filtry mají poměrně velkou sorpční kapacitu a spektrum zachytávaných látek cílené pro vojenské otravné látky, ale pro průmyslové škodliviny je jejich účinnost menší. Civilní průmyslové ochranné filtry jsou obvykle specializovány na konkrétní škodlivou látku, kterou vážou s vysokou účinností i po dlouhou dobu, ostatní škodliviny vážou slabě nebo vůbec. Běžné ochranné filtry jsou konstruovány pro použití v prostředí obsahujícím 1 až 2 % objemová (10 000 až 20 000 ppm) škodliviny. Vyšší koncentrace škodliviny prorazí malý filtr velmi rychle a proto je jeho použití nevhodné. Jediný spolehlivý prostředek pak představují izolační dýchací přístroje s vlastní zásobou vzduchu, nezávislé na okolní atmosféře.

Pro používání ochranných masek také platí dosažení minimálního množství kyslíku ve vzduchu 17 %  obj. Při poklesu množství kyslíku pod tuto hranici (normální hodnota je 20,9 %) by došlo k udušení nositele masky z nedostatku kyslíku, přestože filtr by byl nefunkční. S tím je třeba počítat v případě, že v lokalitě (zvlášť nebezpečné jsou uzavřené prostory) došlo k hoření nebo výronu velkého množství plynů těžších než vzduch.

Filtrace je v principu metoda oddělování nerozpustných tuhých látek, kapalin a plynů od jiných pevných látek na základě rozdílné velikosti částic frakcí, nebo aktivním rozpouštěním dané frakce ve filtru oproti nosnému médiu, které vázáno není. Existují dva základní způsoby zachycení nebo zneškodnění toxických látek pomocí filtru, filtrace a reakce:

Filtrace
Využívá se pro fyzikální, chemické nebo fyzikálně-chemické navázání škodliviny na substrát filtru bez změny její molekuly.

Absorpce
Toxické látky se ukládají uvnitř struktury absorpčního média / rozpouští se v něm.

• Suspenze (pevná frakce v kapalině) se přelívá přes filtr (filtrační papír, v nejjednodušším případě i síto), přičemž tekutina (filtrát) proteče a pevná frakce s velikostí částice >= pórům ve filtru zůstane zachycena na filtru nebo ve struktuře filtru. Na bázi filtrace pracuje protidýmová vložka ochranných filtrů, obvykle tvořena speciálním filtračním papírem, nebo automobilový vzduchový filtr.
• Probublávání směsi vzduchu a amoniaku přes akvárium s vodou. Plynný amoniak se na rozdíl od vzduchu velmi dobře rozpouští ve vodě a dokud nebude v akváriu relativně silný vodný roztok amoniaku a další rozpouštění již za dané teploty nebude možné, dá se toto akvárium považovat za jakýsi selektivní filtr pro vzduch do něj vstupující. Čistě kapalinové filtry se v ochranných maskách nepoužívají.

Adsorpce
Toxické látky se ukládají na povrchu adsorpčního média - typické pro aktivní uhlí a látky s velkým měrným povrchem obecně, např. anorganické zeolity.

• V tomto případě nedochází ke změně molekuly škodliviny, škodlivina je pouze zachycena na povrchu substrátu. Struktura aktivního uhlí se podobá jakési nanohoubě se spoustou výdutí, výklenků a nerovností. Do těchto nerovností se zachycují molekuly škodlivin a jsou zde fyzikálně vázány. V případě zahřátí aktivního uhlí na cca 100 °C lze filtr tzv. regenerovat - dojde k opětovnému uvolnění zachycených molekul škodliviny a filtr je po ochlazení opět připraven zachycovat další škodliviny. Regenerace ale nenavrací 100 % předchozí kapacity, dochází k postupnému poklesu sorpční kapacity s každým dalším regeneračním cyklem. Regenerace se nepoužívá pro filtry ochranných masek, ale např. v úpravnách vody, kde jsou umístěny velké pohlcovače pachů (i desítky m3 aktivního uhlí) z upravované pitné vody a v jiných provozech, kde se pracuje s velmi velkým množstvím aktivního uhlí, které je relativně drahé.

Reakce
Toxické látky reagují s materiálem filtru a vznikají jiné, neškodné nebo méně toxické produkty reakce, nositeli masky neškodné nebo filtrem již zachytitelné. Většina ochranných masek první generace, použitých v první světové válce, fungovala na tomto principu.

• Molekuly škodliviny vstupují do filtru, kde je umístěn její reaktant. Jde o přímo reagující látku se škodlivinou, tj. při použití filtru se spotřebovává pro reakci a při jejím vyčerpání filtr ztrácí ochranné schopnosti. Jednoduchým příkladem je roztok hydroxidu sodného nanesený na gázu, přes který prochází vzduch obsahující chlór. Ten se ve vodě rozpouští na kyselinu chlorovodíkovou - HCl a reaguje s přítomným hydroxidem neutralizací na NaCl a H2O. Dokud bude v roztoku zbývat dostatečné množství hydroxidu, bude v tomto jednoduchém filtru chlór zachycován a neprojde na druhou stranu. Analogicky funguje roztok kyseliny (např. ocet, kyselina citronová) na gáze jako ochrana proti zásaditým plynům (amoniak).
• Druhou možností je použití katalyzátoru rozpadu dané molekuly, kdy filtr pracuje po velmi dlouhou dobu, jelikož se katalyzátor při reakci nespotřebovává. Příkladem takového typu filtru je automobilový katalyzátor. Katalyticky se v hopkalitovém filtru upravuje např. silně jedovatý oxid uhelnatý (CO) na neškodný oxid uhličitý (CO2).

Výpočet filtrační účinnosti filtru
Filtrační schopnost (účinnost) je daná číslem beta, kdy poměr beta je definovaný vztahem: βx = Nu/Nd, kde:

• x specifikuje rozměr částice, od něhož se odvozují počty částic uvedených ve vztahu.
• Nu - počet částic větších než je rozměr x na vstupu do filtru v jednotce objemu filtrovaného média.
• Nd - počet částic větších než je rozměr x na výstupu z filtru v jednotce objemu filtrovaného média.

Když filtrační vložka deklaruje zachycení pro částice s rozměry x=25 μm a β25=200, znamená to, že pokud na vstupu filtru je 10 000 částic v jednotce objemu, na výstupu z filtru (ve filtrátu) může být až 50 částic větších než 25 μm v dané jednotce objemu filtrované kapaliny

Účinnost filtrace E je potom daná vztahem:

E = ( 1 − 1 β ) .100 = ( 1 − 1 200 ) .100 = 99.55 % {\displaystyle E=(1-{\frac {1}{\beta }}).100=(1-{\frac {1}{200}}).100=99.55\%}
V tomto případě (metoda poměru beta) se neudává, jaké jsou největší filtrem proniknu-vší částice. Při absolutní zachytávací schopnosti se udává i to, jaká největší částice může proniknout do filtrátu.
Dynamická sorpční kapacita a rezistenční doba filtru
Všechny filtry mají tzv. dynamickou sorpční kapacitu a rezistenční dobu.

• Dynamická sorpční kapacita určuje, kolik gramů dané škodliviny je filtr schopen zachytit či zneškodnit, než se jeho pohlcovací kapacita vyčerpá a dojde k tzv. proražení škodliviny přes filtr (to znamená zasažení osoby nosící masku danou škodlivinou a ztrátu ochranných vlastností masky až do výměny filtru za nový). Zde je třeba konstatovat, že zaplňování sorbentu ve filtru neprobíhá plynule, ale vzduch (a s ním i škodliviny) je strháván cestou nejmenšího odporu. Tak může dojít k situaci, kdy škodlivina filtr rychle prorazí bodově přes relativně malou objemovou část filtru, zatímco většina sorbentu je stále škodlivinou nezaplněna. Proto je třeba pro reálné nasazení brát s rezervou výrobci filtrů stanovené sorpční kapacity filtru, získané v optimálních laboratorních podmínkách, které v reálu obvykle nenastanou a kapacita filtrů je menší.
• Rezistenční doba je doba v minutách, po kterou je filtr schopen zachycovat škodlivinu při její známé koncentraci ve vzduchu, známé dynamické sorpční kapacitě filtru a známým objemem vzduchu procházejícím filtrem. Obecně platí, že vysoká koncentrace škodliviny ve vzduchu nebo velký průtok vzduchu filtrem zkracují dobu, po kterou je filtr schopný chránit svého nositele.

Typy ochranných filtrů

Ochranné filtry se dělí do několika kategorií podle své velikosti a tvaru, koncentrace a typu zachycovaných škodlivin a účinnosti jejich zachycování.

Rozdělení filtrů ochranných masek podle tvaru

• Lícnicové (jsou uvnitř ochranné masky)
  
  Filtr LF - Lícnicový Filtr, váha cca 250 g, tvar trojúhelník. Od tohoto provedení se obecně ustupuje z důvodu špatné až nemožné vyměnitelnosti filtru v zamořeném prostředí (dojde k zamoření obličeje nositele masky, protože ji pro výměnu filtrů musí zcela sejmout).
   

  Průřez filtrem MOS k ochranné masce. Skládá se z plastového obalu, víčka s těsněním, filtračního papíru, absorpčního materiálu. (Sorbent je vyjmut.)

• Krabicové (jsou připevněny k ochranné masce zvenčí)
  
  Filtr MOF - Malý ochranný filtr, váha cca 250 - 500 g, připevněn přímo k lícnici masky, tvar válcový, použitelnost do 0,5 % objemového (5000 ppm) škodliviny v atmosféře. V současnosti nejvíce používaný typ. Umožňuje snadnou a rychlou výměnu bez ohrožení nositele masky jejím sejmutím.
  
  Filtr VOF - Velký ochranný filtr, váha 1kg i více, připevněn pomocí vrapové hadice, filtr umístěn v brašně, tvar kvádr, má lepší ochranné vlastnosti i kapacitu než MOF, použitelnost do 2 % objemových (20 000 ppm) škodliviny v atmosféře. Umožňuje snadnou a rychlou výměnu bez ohrožení nositele masky jejím sejmutím.

Rozdělení průmyslových filtrů podle velikosti náplně
Podle velikosti náplně (a tím i míry ochrany uživatele) se průmyslové filtry dělí do tří tříd účinnosti:

• malé - třída 1 (do vnější koncentrace škodliviny 0,1 obj. %; 1000 ppm)
• střední - třída 2 (do vnější koncentrace škodliviny 0,5 obj. %; 5000 ppm)
• velké - třída 3 (do vnější koncentrace škodliviny 1,0 obj. %; 10 000 ppm)

Barevné a písmenné označení průmyslových filtrů podle spektra zachycovaných škodlivých látek

Pro rychlé určení typu a vlastností průmyslových filtrů uživatelem byla zavedena norma, založená na barevnýh pruzích, vyznačených po obvodu filtru a písmenech s doplňujícím číslem třídy účinnosti filtru. Barevný pruh určuje kategorii látek, pro které je filtr určen, písmeno upřesňuje jaké látky z dané kategorie filtr zachycuje nejlépe a číslo určuje třídu účinnosti.

Pozor!
Běžné ochranné filtry na bázi aktivního uhlí proti silně jedovatému oxidu uhelnatému vůbec nechrání! Při vstupu do atmosféry zamořené CO je nutné mít masku vybavenou hopkalitovým katalytickým filtrem, který CO katalyticky mění na neškodný CO2 nebo raději izolační dýchací přístroj, který je spolehlivější díky plnému oddělení uživatele od okolní atmosféry.

je určen pro registraci dávek ionizujícího záření do hodnoty 800 R. Vyhodnocovací zařízení VDK—70 umožňuje vyhodnotit údaje dozimetrů

DK—70 ve třech rozsazích:

1. rozsah - od 1 R do 25 R;
2. rozsah – od 20 R do 250 R;
3. rozsah - od 200 R do 2000 R.

Funkční částí dozimetru DK—70 je mono-krystal chloridu sodného reagující na ionizující záření. Monokrystal je uzavřen v pouzdru z plastu.

Vyhodnocovací zařízení VDK—70 obsahuje měřicí přístroj, 2 kontrolní dozimetry, kabel pro připojení do sítě 220 V/50 Hz, kabel na připojení k elektrické síti motorového vozidla (12 nebo 24 V) a příslušenství. Měřicí přístroj vyhodnocuje dozimetry DK-70 na principu impulsního měření foto-vodivosti mono-krystalů.

Volba měřicího rozsahu je automatická v závislosti na stupni ozáření vyhodnocovaného dozimetru. Vyhodnocovaná hodnota se odečítá na ručkovém měřidle v R.

Technická data :

Dozimetr DK—70:

• pouzdro s dozimetrem průměr 32 mm, výška 13 mm, hmotnost 13 g,

Vyhodnocovací zařízení VDK—70:

• hmotnost soupravy 13 kg
• rozměry skříňky soupravy 380 x 256 x 250
• hmotnost měřicího přístroje 7,5 kg

Použití dozimetrů DK—70 je stejné jako u DK—62. Vyhodnocování dozimetrů DK—70 pomocí VDK—70 se provádí podle návodu uloženého u soupravy .

Zásady použití prostředků diagnostické dozimetrie

Diagnostické dozimetry přidělují jednotlivcům komise IPCHO při výdeji ochranných masek. Vyhodnocení jednotlivých dozimetrů provádějí jednotky CO na určených zdravotnických etapách nebo v objektech národního hospodářství.
 

Diagnostický dozimetr VDK-70

Autor: Jaroslav Veselý, Ing. Pavel Musil – Foto: Milan Vávrů

Od 50. let do přelomu století byly otázky varování a vyrozumívání obyvatelstva zcela v kompetenci Civilní obrany Československa. V roce 1995 dochází k principiální změně v tomto opatření ochrany obyvatelstva a to opouštěním přenosu aktivačního povelu po pevných (metalických) vedeních přechodem na bezdrátový systém užívaný dodnes. Současně také nastává postupná výměna do té doby jediných rotačních sirén sirénami elektronickými a starosty obcí velmi žádaných Místních informačních systémů (MIS). Aktivovat sirény mají právo (i povinnost) starostové obcí resp. primátoři měst. Pomyslné tlačítko nemusí zmáčknout osobně, ale mohou tím někoho konkrétně pověřit. V případě nebezpečí z prodlení toto právo přechází na příslušný hasičský záchranný sbor kraje (HZS). Popisovaný systém měl schopnost aktivovat také pagery určené pro vyrozumívání. S nástupem mobilních telefonů s vyššími užitnými vlastnostmi jsou pagery využívány sporadicky. Od r. 2001 do současnosti má systém varování a vyrozumění obyvatelstva podle zákona č. 239/2000 Sb., o Integrovaném záchranném systému ve své gesci Generální ředitelství hasičského záchranného sboru České republiky (GŘ HZS ČR).

Když jsme na stránkách časopisu Plastic Planet publikovali v letech 2013 (čísla 3-6), 2014 (čísla 1-5) články o civilní obraně a ochraně na území ČSR v seriálu „Civilisté a válka“ a následně v letech 2015 (čísla 1-6) a 2016 (číslo 1) články na téma „Novodobá civilní ochrana a její transformace na ochranu obyvatelstva“, netušili jsme, jakou odezvu zanechají u čtenářů. Tímto příspěvkem doplňujeme uvedenou tématiku o důležitou součást ochrany obyvatelstva, o opatření, která mají v různých historických obdobích různé názvy, ale vždy se jedná o zabezpečení varování a vyrozumění obyvatelstva před možným nebezpečím.

Ochrana životů, zdraví a majetkových hodnot je spolu se zajištěním svrchovanosti, územní celistvosti a ochranou demokratických základů České republiky základní povinností a funkcí státu. Zahrnuje soubor činností a postupů včetně příslušných orgánů a dalších zainteresovaných orgánů, organizací složek a obyvatelstva, prováděných s cílem minimalizace negativních dopadů možných událostí a krizových situací na zdraví a životy lidí a jejich životní podmínky. Ochrana obyvatelstva je definována zákonem č. 239/2000 Sb., o Integrovaném záchranném systému jako „Plnění úkolů civilní ochrany, zejména varování a vyrozumění, evakuace, ukrytí a nouzové přežitíobyvatelstva a další opatření k zabezpečení ochrany jeho života, zdraví a majetku“.

Varování a vyrozumění obyvatelstva je komplexní souhrn organizačních technických a provozních opatření, kterými se zabezpečuje včasné a spolehlivé:

• varování obyvatelstva před hrozící nebo vzniklé mimořádné události,

• vyrozumění orgánů státní správy, hospodářských a jiných subjektů o vzniku mimořádné situace,

• svolání osob určených k zajištění ochrany obyvatelstva,

• informování obyvatelstva o vzniklé situaci a způsobech ochrany.

Pronikavý zvuk varovné sirény znamená vždy nějaké nebezpečí. Může se jednat například o povodeň, rozsáhlý požár, havárii s únikem nebezpečné látky či radiační ohrožení. V případě hrozby či vzniku podobné mimořádné události je důležité, aby ohrožení lidé byli varováni. Včasné a správné varování obyvatelstva zajišťuje v České republice síť poplachových sirén (elektronické, rotační) a místní rozhlasy, které jsou dálkově ovládány z tzv. vyrozumívacích center, tj. převážně z operačních středisek hasičských záchranných sborů (HZS) krajů.  Systémy elektronických sirén jsou zcela nezávislé na stavu veřejných telekomunikačních či jiných sítí. Díky této skutečnosti mohou složky Integrovaného záchranného systému varovat či informovat obyvatelstvo i v situacích, kdy mobilní sítě jsou přetížené nebo nedostupné, dodávky elektrické energie odpojeny a internet nefunguje. Každou první středu měsíce je prováděna zkouška všech sirén z HZS krajů nebo GŘ HZS ČR a dvakrát ročně je také spouštěna zkouška všech sirén z GŘ HZS ČR.

Obr. 1 technická obsluha el. sirény

Obr. 2 zařízení el. sirény

Na území České republiky se pro varování obyvatelstva před hrozícími nebo nastalými mimořádnými událostmi používá od listopadu roku 2001 pouze jediný varovný signál „všeobecná výstraha“. Tento signál je vyhlašován kolísavým tónem sirény po dobu 140 sekund (2 minuty 20 sekund) a může zaznít až 3x za sebou v cca tříminutových intervalech.

Schéma 1: všeobecná výstraha

Pravidelná zkouška sirén, správně má být “provozuschopnosti jednotného systému varování a vyrozumění”(JSVV) je dálkově spouštěna z operačních a informačních středisek hasičských záchranných sborů krajů. Technická způsobilost systému začala být prověřována každou první středu v měsíci od roku 2001 ve 12:00 hodin. V tuto dobu slýcháme tzv. „zkušební tón“ signálu, který provází pravidelnou akustickou zkoušku sirén. Nepřerušovaný tón sirény trvá 140 vteřin.

Schéma 2: zkušební tón

V Olomouckém kraji se provádí například test provozuschopnosti přibližně o deset minut později, protože v 12.00 hodin je jediný čas za den, kdy se dá do pohybu orloj na radnici města Olomouce na Horním náměstí. Můžeme se setkat i se sirénami, které se mohou rozezvučet z pietních důvodů (místní uctění památky při rozloučení s hasičem nebo záchranářem, který zahynul ve službě) nebo také o úctu projevenou celostátně.

Elektronické sirény, rotační sirény a místní rozhlasy – koncové prvky

V současné době dochází k velkému nárůstu MIS. Jedná se o obecní rozhlas s vlastnostmi elektronické sirény. Oproti elektronické siréně (ES) je vyšší užitná hodnota v možnosti dlouhodobějšího a kvalitnějšího hlasového vstupu online. ES je spojena s jednou soustavou výkonných reproduktorů, MIS předává varovný signál a verbální vstupy do desítek reproduktorů malého výkonu rozmístěných v obci. Aby nedocházelo k nejasnostem při aktivaci takzvaných koncových prvků jednotného systému vyrozumění a varování obyvatelstva (KPV) přistoupilo se v roce 2009 k jeho zásadním změnám. Každý koncový prvek systému (sirény, místní rozhlasy) musí za 3 roky projít technickou revizí. Koncové prvky, konkrétně elektronické sirény a MIS začaly obyvatelstvo upozorňovat na právě provedenou zkoušku sirén slovním prohlášením: „zkouška sirén, zkouška sirén, zkouška sirén, právě proběhla zkouška sirén, zkouška sirén“. Do pamětí moderních elektronických sirén tzv. „mluvících“ a MIS je postupně nahrávána verbální informace o chystané zkoušce sirén. Tato je odvysílána vždy 10 až 20 minut před samotnou zkouškou a to česky a podle lokality také anglicky, německy nebo rusky.

Obr. 3 elektronická siréna s reproduktory (horny)

Obr. 4 elektronická siréna

Obr. 5 rotační siréna

Obr. 6 rotační siréna

Obr. 7 přijímač pro rotační sirénu

Varovný signál byl postupně doplněn o hlasovou informaci, která upřesňuje charakter ohrožení (nebezpečí zátopové vlny, chemická havárie, radiační havárie) a vyzývá ke sledování relací Českého rozhlasu a České televize. V  paměti sirény je také uloženo několik slovních informací místního charakteru. Elektronické sirény také mají zálohovaný zdroj napájení v případě výpadku elektrického proudu a musí být provozuschopné po dobu 72 hodin. To se uplatnilo naposledy při orkánu Kiril v roce 2007, kdy Jednotný systém varování a vyrozumění jako jediný fungoval bez přerušení. V případě potřeby je možné sirénu přepnout na vysílání přednastavené rozhlasové stanice, nebo může starosta obce prostřednictvím sirény mikrofonem informovat občany přímo vlastním hlasem.

Obr. 8 místní informační systém – řídící část

Obr. 9 mobilní siréna

Legislativa upravující JSVV je dána zákonem č. 239/2000 Sb., prováděcí vyhláškou č. 380/2002 Sb., Ministerstva vnitra ze dne 9. srpna 2002 k přípravě a provádění úkolů ochrany obyvatelstva. Na tyto dokumenty navazují „Požadavky na koncové prvky napojované na jednotný systém vyrozumění a varování“. Před zavedením nového KPV jsou tyto požadavky podrobeny důkladnému schvalovacímu procesu.

Schéma 3: požární poplach

Systém JSVV se využívá také ke svolávání jednotek požární ochrany. Jedná se o signál, který není ani varovný ani zkušební. Nazývá se „požární poplach“ a je vyhlašován rotační sirénou přerušovaným signálem (25 sekund trvalý tón, 10 sekund přerušení, 25 sekund trvalý tón) po dobu jedné minuty anebo v případě elektronické sirény a MIS napodobením tónu trubky „HÓ-ŘÍ, HÓ-ŘÍ“ také po dobu jedné minuty.

Při bojovém použití prostředku IPCHO cest dýchacích je nutno počítat, že v nich chráněné osoby musí setrvat bez přerušení i více hodin. Teoreticky možná doba nepřerušeného použití prostředků IPCHO cest dýchacích je podle jednotlivých typů, stáří chráněné osoby a stupně nácviku a přivykání 6-12 hodin.

Po této době je nutná přestávka k pití, jídlu, odpočinku, ošetření dětí apod.

V praxi se počítá s následujícími časovými limity jednorázového použití:

1.  Prostředky IPCHO pro nejmenší děti ve stáří do 12-16 měsíců, to je DV-52 a DV-62 jsou bez přestávky
   snesitelné asi…………………………………...6 hodin
2. Dětský ochranný vak DV-65 s difúzním filtrem je snesitelný max. Asi ……………..8 hodin
3. Dětské ochranné masky DM-1 pro děti ve stáří od 18 měsíců do 7-10 let a DK-52 i DK-62 jsou po nácviku
   snesitelné asi…………………..6 hodin
4. Ochranné masky CM-3, DM-1 pro mládež asi od 10 let výše a pro dospělé obyvatelstvo jsou podle stupně
   nácviku snesitelné asi……………...6-10 hodin
5. Ochranné masky všech typů, používané dobře vycvičeným dospělým obyvatelstvem…………..8-12 hodin

U dětí do 7-10 let ovlivní dlouhodobou snesitelnost prostředků IPCHO vedle soustavného přivykání hlavně hlad a žízeň, nebo nekázeň ve větších dětských kolektivech. Menší děti je třeba při používání prostředků IPCHO vhodně zaměstnat, rozptylovat a hlídat tak, aby se podvědomě nesnažily tyto prostředky strhávat. U dětí asi do 6 let je třeba ochranné masky po nasazení do ochranné polohy zajišťovat zavázáním dělenou závěsnou tkanici.

Uvedené časy nepřerušeného použítí prostředků IPCHO cest dýchacích postačí k tomu, aby chráněná osoba bez nebezpečí přežila maximální zamoření ovzduší, nebo aby byla odsunuta ze zamořeného prostředí do úkrytů, či do neohrožených prostorů.

Čerpáno s předpisu ŠCOS-Chem-2-9 z roku 1965

Světový rozvoj moderní chemie, biologie a fyziky atomového jádra přinesl lidstvu hlavně po II. Světové válce vedle objevů a vynálezů všeobecně prospěšných obrovskou sílu lidského myšlení i mohutný rozvoj prostředků válečného ničení souborně nazývaných „Zbraně hromadného ničení“ - ZHN. Jiný komplexní název, který se pro tyto zbraně vžil hlavně v kapitalistických státech, jsou zbraně „ABC“, tj. atomové, biologické a chemické.

Nelze skrývati, že se ZHN vyznačují nebývale mohutnými plošnými ničivými účinky na živou silu napadené strany a pokud jde o atomové a termonukleární zbraně i obrovskými účinky na materiálními statky.

Jak je všeobecně známo, lze dělit ničivé účinky ZHN podle doby jejich působení na okamžité, mezi něž počítáme účinky tlakové vlny, tepelného a radioaktivního záření při výbuchu atomových a termonukleárních zbraní na účinky dlouhodobé, trvající hodiny i dny. Dlouhodobé ničivé účinky se projevují převážně vysoce toxickým zamořením ovzduší i terénu látkami otravnými, biologickými zbraněmi a konečně i radioaktivními zplodinami po výbuchu jaderných zbraní.

Proti okamžitým účinkům ZHN se lze chránit jedině vhodným ukrytím, proti dlouhodobým účinkům ZHN je třeba chrániti především dýchací orgány člověka a proti parám LO působících na pokožku, je třeba chránit i nekrytý povrch těla.

Ochrana dýchacích cest člověka je nutná proti látkám otravným ve formě plynů, par, a toxických aerosolů (to je pevných nebo kapalných toxických látek, jemně až ultra-jemně rozptýlených ve vzduchu – jedovaté dýmy, mlhy apod.), dále proti biologickým aerosolům patogenních bakterií, vírů a toxinů a konečně proti radioaktivním areosolům ve formě radioaktivního spadu ve stopě po jaderném výbuchu.

V menší míře je nutno počítat i s rozprašováním pevných nebo kapalných RA – látek.

V řadě předpisů a směrnicích jsou popisovány ochranné prostředky čs. obyvatelstva, určené pro individuální ochranu cest dýchacích a povrchu těla, stručné vysvětlení jejich funkce, volba a výběr nejvhodnějších typů a optimálních velikostí a návod pro jejích používání, údržbu a skladování.

Čerpáno s předpisu SCOS-Chem-2-9 z roku 1965