POŽÁRNÍ OCHRANA

Požáry elektrobusů,
s. 4
Konference o požární ochraně. Jaká je její budoucnost?
s. 8
Nominování do Ankety Dobrovolní hasiči roku 2018,
s. 10
Podpora od Lesů České republiky pro jednotky sborů dobrovolných hasičů,
s. 11
Toxicita zplodin hoření při požárech a jejich hašení,
s. 12

INTEGROVANÝ ZÁCHRANNÝ SYSTÉM

Hasičem v CERN. Výhra v loterii?,
s. 17
O bezpečnosti v českých tunelech,
s. 20

OCHRANA OBYVATELSTVA A KRIZOVÉ ŘÍZENÍ

Identifikace a evidence podlimitních zdrojů rizika v Libereckém kraji,
s. 21
Institut ochrany obyvatelstva před CBRN,
s. 22
Mimořádné události v zahraničí,
s. 24

INFORMACE

10. výročí vzniku spolku Veterán Policie České republiky,
s. 25
HZS ČR podpořil zakarpatské kolegy,
s. 26
Čest jeho památce.
s. 26
Nový ředitel Technického ústavu požární ochrany,
s. 27
Hasiči vlastníma očima,
s. 27
Ozdravný pobyt v Kašperských Horách,
s. 28
Léčebně ozdravný pobyt těžce tělesně postižených bývalých policistů a hasičů,
s. 29
Čeští hasiči jsou mistry světa v požárním sportu,
s. 30
World Firefighters Games 2018,
s. 31
Seriál závodů míří do finále,
 

V nedávné době Policie ČR řešila již druhý případ za posledních asi 10 let, kdy došlo v laboratoři při likvidaci dlouhodobě uskladněné chemické látky, konkrétně „Isopropylalkoholu“, k silnému nečekanému výbuchu s následným těžkým (devastačním) zraněním manipulující osoby. V obou případech stojí za výbuchy samovolný vznik vysoce nebezpečné peroxidické sloučeniny triacetontriperoxidu (TATP) v dlouhodobě uskladněném načatém balení isopropylalkoholu v laboratorních podmínkách.

Obr. 1 Místo výbuchu v laboratoři podniku Slévárna ZPS, a.s., dne 21. srpna 2007TATP je výkonnou třaskavinou s vysokou iniciační mohutností i vysokou brizancí na bázi cyklického organického peroxidu, která je velmi citlivá k mechanickým podnětům (tření, náraz apod.) i k vyšší teplotě. Její případné průmyslové využití je z tohoto pohledu velmi nespolehlivé, a tím i značně rizikové, proto se ani průmyslově nevyrábí. Pro svou snadnou přípravu, a tím, že je „neviditelná“ pro detektory určené pro detekci běžných trhavin na bázi nitrosloučenin, je v hledáčku současných teroristů z řad radikálních islamistů, u nichž má přezdívku „Satanova matka“ (Mother of Satan). Tato látka byla využita právě při nedávných teroristických atacích ve Francii (Bataclan) a v Belgii (Zaventem, Maalbeek).

Kromě případů této cílené výroby TATP v souvislosti s nelegální výrobou výbušnin se však může tato látka, popř. i jiné podobné typy citlivých peroxidů, tvořit samovolně jako nežádoucí autooxidační produkt v některých kapalných organických rozpouštědlech. Mezi tyto kapaliny, vedle spíše vzácně se vyskytujícího diisopropyletheru, náleží i mnohem frekventovanější isopropylalkohol. Právě v tomto rozpouštědle se může vytvářet v průběhu doby (léta až desetiletí, nejedná se v žádném případě o krátkodobou záležitost) TATP tehdy, když je balení načaté, větší část obsahu balení spotřebována (a nahrazena tak vzduchem, tedy potřebným zdrojem kyslíku pro jeho autooxidaci) a zbytek dlouhodobě uskladněn a nevyužíván. Na místě přístupném světlu a při zvýšené teplotě se tento proces urychluje. Podstatou vzniku je již v minulosti popsaná oxidace isopropylalkoholu za vzniku acetonu a peroxidu vodíku, (dokonce na to existuje i výrobní postup výroby peroxidu vodíku Obr. 2 Místo výbuchu ve veterinární laboratoři firmy LABVET dne 8. února 2017podle firmy Shell Chemical Co., USA), kde právě následná reakce vznikajícího acetonu s peroxidem vodíku je zdrojem nežádoucí tvorby TATP. Tento proces není v naší zeměpisné šíři příliš v povědomí (oproti např. zámoří), a to ani u odborné veřejnosti, což mimo jiné koresponduje i s tím, že na etiketách balení isopropylalkoholu, na rozdíl např. od nestabilizovaného diethyletheru, chybí uvedení možnosti takového nebezpečí (že „může vytvářet výbušné peroxidy“). Obdobná je i situace v jeho bezpečnostním listu, kde opět není možnost nebezpečí tvorby peroxidů zmíněna, např. v oddílu „zacházení a skladování“ nebo v oddílu „stálost a reaktivita“. Pouze se všude uvádí jeho hořlavost nebo tvorba výbušných par ve směsi se vzduchem, což je pro všechny nižší alkoholy obecně známá a běžná vlastnost. Naopak v zámoří je tato možnost v bezpečnostním listu pro isopropylalkohol zmíněna a zohledněna, např. v oddílu „Special Remarks on Explosion Hazards“, kde je uvedena možnost autooxidace v kontaktu s kyslíkem nebo se vzduchem za tvorby ketonu a peroxidu vodíku vedoucí v důsledku k tvorbě nestabilního nebezpečného peroxidu. Právě z tohoto důvodu je např. v USA isopropylalkohol neboli 2-propanol, zařazený z hlediska možné tvorby peroxidů do patřičné skupiny a skladovaný by měl být v laboratorních podmínkách s vyloučením světla a tepla a ne déle než 12 měsíců po prvním otevření balení. Vůbec nejcharakterističtějším projevem tohoto nežádoucího autooxidačního děje je tvorba pevných produktů TATP v podobě bílých krystalů nebo povlaků. Samotný isopropylalkohol v odpovídající čistotě („čistý“ nebo „p.a.“) je totiž čirá bezbarvá kapalina bez jakýchkoli náznaků zakalení, sedimentů či krystalických struktur. Takový případný nález by měl vždy indikovat co největší obezřetnost s následným vyžádáním přítomnosti pracovníka Pyrotechnické služby Policie ČR.

Tento popsaný skrytý a dlouhodobý děj autooxidace isopropylalkoholu je velmi zákeřný, na druhé straně poměrně vzácný, protože ve valné většině balení se předmětný alkohol spotřebuje dříve, než dojde k vytvoření relevantního množství TATP v průběhu let či desetiletí. Je však zcela evidentní, že nelze riziko zcela pominout a nechat tak vystavit někoho trvalým následkům na zdraví nebo smrti v důsledku výbuchu.

Doporučená opatření:

1. periodické vizuální kontroly načatých balení isopropylalkoholu, ale i dalších rizikových rozpouštědel schopných tvořit nebezpečné peroxidy (vedle zmíněných diisopropyletheru a nestabilizovaného diethyletheru např. i tetrahydrofuran, 1,4-dioxan a cyklohexen) – zvláštní pozornost věnovat zejména „starým zásobám“, kde je balení načaté a většina rozpouštědla spotřebována (více vzduchu než kapaliny);
2. nevystavovat načatá balení rizikových rozpouštědel účinkům zvýšené teploty ani intenzivního světla (uložit „za oknem na sluníčku“ je špatně);
3. v případě nálezu bělavých krystalických struktur či bílých povlaků uvnitř láhve rizikových rozpouštědel vyloučit manipulaci, která se stává extrémně nebezpečnou a přivolat specializovanou složku (Pyrotechnická služba Policie ČR); na druhou stranu u některých dalších (z hlediska možné tvorby nebezpečných produktů nerizikových) kapalných chemikálií může v průběhu doby k tvorbě usazeniny docházet, typickým případem je vodný roztok formaldehydu 35 až 38 %, kde časem dochází vlivem polymeračního děje k tvorbě bílé usazeniny paraformaldehydu, který je však z hlediska možného výbuchu neškodný a pro manipulaci zcela bezpečný.

Vzhledem k frekvenci případů a následkům nebylo cílem článku vyvolat paniku v laboratořích, ale obezřetnost a rozšířit povědomí o možném nebezpečí.


pplk. RNDr. Ivo BEROUN, CSc., Kriminalistický ústav Policie ČR, reprofoto z vyšetřovacích spisů

Při řešení dopravních nehod, případně požárů elektrobusů, je elektrické zařízení pod napětím a úraz elektrickým proudem nelze nikdy stoprocentně vyloučit. Rizika lze však omezit důsledným dodržováním zásad uvedených v metodických listech Bojového řádu jednotek PO a konspektech odborné přípravy. Doporučit lze také spolupráci s dopravci provozujícími elektrobusy v hasebním obvodu stanice a v rámci odborné přípravy seznámit hasiče s konstrukcí jednotlivých typů autobusů a s bezpečnostními postupy.

Konstrukce elektrobusů
Na první pohled se elektrobusy stejně jako elektromobily od běžných vozidel neliší. Při podrobnějším zkoumání ale celkem rychle zjistíme, že jisté rozdíly jsou. Pomiňme jízdní vlastnosti, komfort cestujících a ekonomiku provozu a soustřeďme se zejména na ty vlastnosti elektrobusů, které jsou podstatné z hlediska vedení požárního zásahu.

Elektrobusy různých výrobců mají několik společných prvků. Jediné, co je odlišuje, je jejich konstrukční uspořádání. Mezi základní konstrukční prvky, bez kterých se žádný elektrobus neobejde, patří zejména trakční motor, který zajišťuje přeměnu elektrické energie na kinetickou. K řízení otáček a výkonu trakčního motoru je využíván trakční měnič a v neposlední řadě soubor trakčních baterií. A právě rozmístění těchto základních komponent v podvozku elektrobusu ovlivňuje vedení bezpečného zásahu.

Konstrukční řešení jednotlivých výrobců lze zjednodušeně rozdělit na centralizované (SOR Libchavy EBN 11) a decentralizované (Škoda Transportation Perun). Významným způsobem také bezpečnost zásahu při nehodě, případně požáru, ovlivňuje samotná konstrukce trakčních baterií.

Základní princip elektrobusů
Zdrojem vysokého napětí je trakční baterie, která dodává stejnosměrné napětí o velikosti 600 V DC do trakčního měniče, který následně vytváří potřebná napětí pro další komponenty ve vozidle. Výstupní napětí trakčního měniče se pohybuje v rozsahu 400 V AC pro trakční motor, přes 230 V AC pro kompresor vzduchu, případně vytápění autobusu po 24 V DC pro elektroniku autobusu. Výstupní napětí je samozřejmě na konstrukci jednotlivých výrobců, ale uvedené hodnoty se v základních hodnotách neliší.

Jednotlivá výstupní napětí trakčního měniče jsou v elektrorozvodu autobusu přítomná pouze v případě, že je autobus připraven k jízdě, případně v průběhu jízdy. Jako ochrana cestujících před úrazem elektrickým proudem při poruše izolace vodičů je ve vozidle instalován měřič izolačního stavu, který zajistí okamžité vypnutí trakčního měniče. Je tak zajištěn beznapěťový stav prakticky ve všech elektrorozvodech autobusu. Stejnou funkci má také vytažení klíčku zapalování.

Vytažením klíčku ani aktivací měřiče izolace však nedochází k přerušení přívodu napětí mezi trakčním měničem a trakční baterií. Jmenovité napětí trakční baterie je tak trvale přítomné v některých částech vozidla. Vytváří tak nebezpečí úrazu elektrickým proudem při porušení propojovacích kabelů, rozvodnic a další elektrovýstroje, která zajišťuje propojení trakční baterie a trakčního měniče. Při pohledu na rozmístění jednotlivých komponentů elektrobusu různých výrobců je zřejmé, že některá konstrukční řešení soustřeďují prakticky veškeré komponenty do jednoho prostoru (SOR Libchavy EBN 11), jiní pro umístění využívají různá místa ve vozidle (Škoda Transportation Perun).'

Z uvedeného popisu je zřejmé, že decentralizace jednotlivých komponentů zvyšuje pravděpodobnost výskytu vysokého napětí ve větší části autobusu a komplikuje vedení bezpečného zásahu ve vozidle. U centralizované konstrukce představuje hlavní zdroj nebezpečí pouze jedna část autobusu a tomu je možné také přizpůsobit taktiku zásahu.

Trakční baterie
Až na výjimky jsou pro napájení elektrobusů využívány lithiové baterie (obecný název pro všechny zdroje využívající ve své konstrukci lithium), které jsou podle požadované kapacity a napětí propojeny do celků. Tento typ baterií je využíván zejména s ohledem na počet nabíjecích cyklů a poměru hmotnosti a kapacity akumulátoru. Díky těmto vlastnostem patří lithiové baterie mezi zdroje velmi vhodné pro mobilní aplikace. Elektromobily a elektrobusy využívají ke své činnosti baterie o kapacitě jednotek až stovek kW. Při využívání baterií na bázi lithia se setkáváme s problémem, který u jiných typů baterií nebyl tak významný. Tímto problémem je bezpečnost lithiových baterií. Jednotlivé články jsou tvořeny různými druhy látek, které mají různé vlastnosti z pohledu možného vznícení, případně podpory hoření. Materiál kladné elektrody je tvořen látkami s vysokým podílem vázaného kyslíku a podporují tak hoření. Záporné elektrody jsou tvořeny z hořlavých materiálů a na vzduchu jsou často samozápalné. K tomu je možné přičíst také elektrolyt tvořený roztokem lithné soli v organické kapalině, případně gelu.

Bezpečnost trakčních baterií
Existuje několik způsobů, jak může při provozu lithiových baterií dojít k jejich požáru – nadměrná proudová zatížení, mechanické poškození způsobující vnitřní zkrat a v neposlední řadě přehřátí baterie. K nadměrnému proudovému zatížení baterie může mimo jiné dojít vlivem poškození kabeláže spojující trakční baterii s trakčním měničem, případně mechanickým poškozením konstrukce trakčního měniče při nehodě. Stejně tak může dojít při nehodě autobusu k mechanickému poškození jednoho nebo více článků baterie, a tím k následnému požáru. Tepelné namáhání baterie v případě dopravní nehody bude prakticky vždy způsobeno vlivem požáru. V případě nadměrné zátěže a mechanického poškození dochází k procesům, které mohou zapříčinit vznik požáru, a je nutné tomuto stavu přizpůsobit taktiku zásahu. V případě tepelného namáhání může baterie výrazně zintenzivnit požár a zkomplikovat tak již probíhající požární zásah.

Stejně jako u nebezpečí úrazu elektrickým proudem má zásadní vliv i nebezpečí vznícení trakční baterie autobusu a s tím související umístění baterií.

Příklad konstrukce trakční baterie
Blok trakční baterie elektrobusu SOR EBN je tvořen 180 kusy lithiových akumulátorů o jmenovité kapacitě 300 Ah, sestavených do šesti samostatných bloků vzájemně propojených a umístěných do ocelové skříně. Výstupní napětí trakční baterie je 600 V a celková kapacita je podle výrobce 170 kWh. U tohoto typu elektrobusu je v případě mimořádné události zajištěn poměrně jednoduchý přístup ke spojovacím konektorům jak mezi baterií a trakčním měničem, tak mezi jednotlivými bloky. Jejich odpojením dochází k omezení výskytu vysokého napětí ve zbývajících částech autobusu.

Zásah u požáru elektrobusu v Hranicích na Přerovsku
V neděli 10. června 2018 v 19.16 hodin přijalo krajské operační a informační středisko (KOPIS) Hasičského záchranného sboru Olomouckého kraje (HZS Olk) oznámení o požáru autobusu na jedné z pravidelných linek v Hranicích. Přesto, že první jednotka PO zahájila hasební zásah čtyři minuty po ohlášení, byla výsledná škoda na vozidle vyčíslena na několik miliónů korun.

Časová osa události
Během jízdy na pravidelné lince byl řidič vozidla přibližně v 18.25 hodin upozorněn jedním z cestujících na kouř z ventilátoru umístěného v zadní části autobusu. Na základě upozornění řidič ventilátor vypnul a na další zastávce provedl vizuální kontrolu prostoru s negativním výsledkem. Přibližně v 18.40 hodin autobus dokončil pravidelnou jízdu na konečné zastávce u obchodního centra v Hranicích, kde následovala 45minutová přepravní přestávka, kterou řidič vozidla využil na úklid. Přibližně v 19.00 hodin si řidič vozidla všiml kouře z ventilátoru. Podle informačního panelu na přístrojové desce byl ventilátor v tomto okamžiku odpojen od napájení. Při opětovném návratu do zadní části vozidla již bylo vidět plamenné hoření, které se řidič pokusil uhasit ručníkem. Ve stejnou dobu začali na plamenné hoření na střeše autobusu upozorňovat také cestující stojící na zastávce.

Vzhledem k tomu, že prvotní zásah řidiče nebyl úspěšný, rozhodl se řidič vyrazit směrem k nedaleké stanici HZS Olk. Cestu za hasiči však musel v důsledku zakouření autobusu a rozvoje požáru ukončit přibližně po 500 m na Třídě 1. máje. Teprve v tento okamžik řidič celou událost prostřednictvím městské policie oznámil. Na základě oznámení na KOPIS, že došlo k požáru autobusu na zastávce MHD, která se nachází v blízkosti administrativní budovy, kdy hrozilo rozšíření na blízké objekty, byly na místo události vyslány jednotky 1. stupně požárního poplachového plánu. Jako první se na místo události dostavila jednotka PO ze stanice HZS Olk Hranice vzdálené 350 m. Po příjezdu na místo události se již vozidlo nacházelo ve třetí fázi rozvoje požáru. Podle informací řidiče se v autobusu nenacházeli žádní cestující.

Již při příjezdu k místu události určil velitel zásahu (VZ) jako nejvhodnější použití dvou proudů C s důrazem na dodržování bezpečné vzdálenosti a co možná největší roztříštění proudů. Při stanovení taktiky zásahu vycházel VZ ze skutečnosti, že u elektrobusu hrozí nebezpečí úrazu elektrickým proudem. S ohledem na to, v jaké fázi požáru se vozidlo nacházelo v době příjezdu jednotky PO, bylo nasazení proudů směřováno tak, aby se omezila možnost úrazu elektrickým proudem a šíření požáru do prostoru trakčních baterií, nacházejících se v zadní části autobusu. Na základě znalosti konstrukce elektrobusu jednotka PO odpojila akumulátorové skříně od trakčního měniče (komponenty pro odpojení jsou dostupné v zadní části autobusu), čímž bylo riziko úrazu elektrickým proudem omezeno na minimum a zasahující hasiči se mohli plně soustředit na dokončení hasebních prací.

Vzhledem k tomu, že se místo zásahu nacházelo v poměrně hustě obydlené oblasti a Třída 1. máje je výpadovkou k přivaděči na dálnici D1, neobešel se zásah bez dopravních komplikací a velkého zájmu veřejnosti. Omezení pohybu veřejnosti v blízkosti místa zásahu a řízení dopravy velmi rychle od nahlášení události zvládly hlídky Policie ČR a Městské policie Hranice.

Specifika zásahu
Pozitiva

• znalost konstrukce elektrobusu,
• rychlý zásah první jednotky PO,
• výborná spolupráce s Policií ČR.

Negativa

• pozdní oznámení události,
• rychlý rozvoj požáru způsobený konstrukčními materiály autobusu.
• Zjišťování příčiny vzniku požáru

Prvotní ohledání a vytěžení informací provedl službu konající vyšetřovatel požárů přímo na místě události. Následující den 11. června 2018 proběhla na odstavném parkovišti v ­areálu ČSAD Přerov podrobnější prohlídka za účasti vyšetřovatele územního odboru Přerov, krajského koordinátora zjišťování příčin vzniku požárů HZS Olk, vyšetřovatelů Policie ČR, elektrotechnika Odboru kriminalistické techniky a expertiz Frýdek-Místek a zástupců výrobce autobusu. Jako ohnisko požáru byla určena zadní část autobusu. Ze zkoumaných důkazů a dostupných informací se nepodařilo zcela jednoznačně příčinu vzniku požáru určit. Vzhledem ke specifické konstrukci elektrobusu a zcela odlišným technickým parametrům oproti běžným dopravním prostředkům bylo rozhodnuto o nutnosti přizvání techniků Technického ústavu požární ochrany (TÚPO) v Praze.

Dalším úkonům směřujícím ke zjištění příčiny vzniku požáru bylo torzo elektrobusu podrobeno 20. června 2018 za účasti specialistů TÚPO. Součástí zkoumání byla také podrobná prohlídka funkčního autobusu a nabíjecích stanic, která umožnila vyšetřovatelům seznámit se s konstrukčním řešením elektrobusu a ujasnit si jednotlivé funkční vazby. Prostřednictvím výrobce byla také zajištěna kompletní dokumentace elektroinstalace. Následným zkoumáním torza vyhořelého autobusu byly v ohnisku požáru nalezeny zbytky ventilátoru včetně napájecí kabeláže, na které byly patrné markanty elektrického zkratu. Odebrané vzorky elektroinstalace byly předány k dalšímu zkoumání specialistům TÚPO.

Příčina vzniku požáru
V důsledku zalomení a skřípnutí napájecích vodičů mezi střešním výklopným víkem a konstrukcí elektrobusu došlo k porušení celistvosti izolace přívodního kabelu k ventilátoru. Při porušení izolace vodičů vznikly vodivé cesty umožňující průchod svodového proudu, který měl za následek nárůst teploty v místě porušení izolace až do mezních hodnot okolních hořlavých materiálů v podobě izolace a plastových dílů. K vytvoření elektricky vodivé cesty určitou měrou přispěla i vlhkost v prostoru vedení přívodního kabelu k ventilátoru zapříčiněná pravděpodobně intenzivními dešťovými srážkami, kterým byl autobus vystaven během jízdy těsně před požárem. Do objektivních příčin vzniku požáru lze zahrnout:

• atmosférické jevy v podobě silné bouřky s následným proniknutím vlhkosti do okolí ventilátoru,
• nevhodné konstrukční řešení přívodního kabelu k ventilátoru, který byl volně vedený a na několika místech poklopem přitlačený na hrany konstrukcí,
• způsob jištění ventilátoru jako koncového elektrického zařízení,
• čas zapnutí a vypnutí ventilátoru.

Rozsah následků požáru lze přičíst na vrub také lidskému faktoru při prvotních příznacích vznikajícího požáru.

Jak už to tak v podobných případech bývá, k požáru došlo souhrou několika na sobě nezávislých okolností, které se právě spojily na jednom místě v jeden čas, a zapříčinily tak vznik požáru.

V souvislosti s tímto požárem a následnou medializací se na některých diskuzních fórech prakticky okamžitě objevily otázky nad vhodností použité taktiky zásahu. Jedním z hlavních témat této diskuze bylo použití vodních proudů pro hašení zařízení pod napětím, kterým elektrobus bezesporu je.

Město Hranice jako jedno z prvních měst v České republice zajišťuje od konce roku 2017 provoz městské hromadné dopravy výhradně prostřednictvím elektrobusů. V souvislosti s touto skutečností byla v průběhu ledna 2018 zorganizována ve spolupráci s provozovatelem elektrobusů odborná příprava pro příslušníky stanice Hranice. V průběhu odborné přípravy byli příslušníci seznámeni s hlavními konstrukčními prvky elektrobusů, jejich umístěním ve vozidle a se základními postupy k bezpečné deaktivaci elektrovýstroje autobusu pro případ nehody. Zároveň byly diskutovány základní postupy pro případ řešení mimořádné události. Doporučené postupy vycházejí z metodického listu č. 25 kapitoly P Bojového řádu jednotek PO hašení vodou elektrických zařízení pod napětím do 400 V a některých doporučení uvedených v konspektu odborné přípravy 4-2-05 zásah u vozidel s alternativními pohony. Ani jeden z uvedených dokumentů ovšem zcela jednoznačně nepřináší odpověď na zásadní otázku, jak provést zásah co nejefektivněji. Účelem článku je seznámit čtenáře s možnými riziky a odkázat na zdroje dalších informací souvisejících s touto problematikou.


mjr. Ing. Leoš JANÁČEK, kpt. Ing. Jakub BÁRTL, HZS Olomouckého kraje, foto Hranický deník, firemní dokumentace výrobce, archiv HZS Olomouckého kraje

Ve dnech 4. až 6. září 2018 v ostravské metropoli proběhla mezinárodní konference Požární ochrana 2018. Nejzajímavějšími tématy byly budoucnost požární ochrany v České republice, dopady orkánu Herwart, praktické poznatky ze zásahu při záchraně osob v Thajsku nebo koncepce požární prevence v letech 2018 až 2021.

Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava – univerzita, která už více než 165 let mění současnost a budoucnost technických a ekonomických oborů. Právě tady se odehrál XXVII. ročník mezinárodního sympozia. Hlavními organizátory byly Fakulta bezpečnostního inženýrství Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava a Sdružení požárního bezpečnostního inženýrství, z.s. Záštitu nad konferencí převzali primátor statutárního města Ostravy Ing. Tomáš Macura, MBA, rektor VŠB–TU Ostrava prof. RNDr. Václav Snášel, CSc., generální ředitel HZS ČR genmjr. Ing. Drahoslav Ryba a Český národní výbor CTIF. Konferenci organizátoři rozdělili do pěti odborných sekcí – Požární ochrana, Technologie pro bezpečnost, Věda a výzkum v požární ochraně, Protivýbuchová prevence a Zkušebnictví v požární ochraně.

Dopolední blok přednášek
Po úvodním zahájení konference promluvil o budoucnosti požární ochrany (PO) náměstek generálního ředitele HZS ČR plk. Ing. Daniel Miklós, MPA. Po roce tak u řečnického pultu vystřídal generálního ředitele HZS ČR genmjr. Ing. Drahoslava Rybu, který minulý rok konferenci zahajoval heslem: „Přestaňte nás tolik chválit a začněte nás podporovat!“. V krátkém proslovu náměstek rámcově představil koncepci požární prevence a upozornil na to, že v současnosti v HZS ČR pracuje 600 příslušníků prevence, kteří za jeden rok vydají přibližně 123 000 závazných stanovisek, provedou 13 000 požárních kontrol a zpracují zhruba 8 000 spisů o požárech. Jak vidí budoucnost PO v nejbližších letech? Na co je důležité se zaměřit především? „V tuto chvíli systém PO nejvíce potřebuje stabilizaci. Kapacitní možnosti HZS ČR jsou téměř vyčerpané a prosté navyšování tabulkových míst neřeší celkový trend zvyšování počtu stavebních řízení, a tím pádem také kontrol. Do budoucna je naším cílem zjednodušit systém PO, revidovat objem posuzovaných dokumentací, a tím umožnit našim příslušníkům, aby se bez stresu a tlaku mohli věnovat těm projektům, které představují pro své okolí největší riziko,“ uvedl a dodal, že ačkoli máme stabilní a mnohokrát prověřený systém PO, musíme se stále snažit, aby odpovídal moderním trendům.

Po krátkém proslovu náměstka generálního ředitele HZS ČR vystoupil s přednáškou Orkán Herwart – ­milník pro upgrade operačních středisek? brig. gen. plk. Ing. Vladimír Vlček, Ph.D., z HZS Moravskoslezského kraje. Mimo jiné připomněl, že tento orkán, který postihl Českou republiku a zavinil smrt čtyř osob, byla největší živelní pohroma tohoto druhu za posledních deset let. Jednotky PO řešily 9 925 událostí, což je více než dvojnásobný počet zásahů v prvním dni oproti orkánům Kyrill a Emma, a nasazeno bylo 13 000 hasičů. Po orkánu Herwart hasiči uskutečnili řadu opatření – například opravili a vylepšili aplikace na TCTV 112, provedli zátěžové testy velkého množství příchozích volání, respektive identifikovali nejvážnější možné problémy. Pro jednání vlády České republiky připravilo MV­ generální ředitelství HZS ČR informace o průběhu a některých opatřeních během řešení následků orkánu Herwart. Následně byl HZS ČR uložen úkol zpracovat analýzu v oblastech operačního řízení a příjmu tísňového volání v systému TCTV 112, komunikačních a informačních systémů a ochrany obyvatelstva. Podle zpracované analýzy celkové náklady na realizaci všech opatření do roku 2021 budou stát 622,4 milionu korun.

Kvetoucí zahraniční spolupráce
Na konferenci přijela řada zahraničních hostů. S komparativní analýzou Průzkum požárního zatížení v bytových domech (Fire load survey in residential buildings) vystoupila doktorka Mirjana Laban ze srbské Univerzity Nový Sad. Pro změnu doktor Tomaž Hozjan ze slovinské Univerzity Lublaň se zaměřil na rozdíly v deformacích ocelových rámů při aplikaci různých systémů zvyšujících požární odolnost konstrukce (Differences in steel frame deformations in view of different types of fire protections) nebo vystoupil rakouský odborník Markus Arzt z IBS­ Institut für Brandschutztechnik und Sicherheitsforschung Gesellschaft m.b.H. s odbornou studií Odvětrávání v případě požáru (Ventilation systems in case of fire).

Výbuch hořlavého prachu je jedním z možných rizik vyskytujících se v různých technologiích. To, jak se hořlavý prach zachová při splnění všech předpokladů k výbuchu, závisí také na prostoru, kde se hořlavý prach vyskytuje. Dopolední blok přednášek na parkovišti před aulou VŠB–TU Ostrava uzavřela společnost RSBP, spol. s r.o., názornou ukázkou. Na figuríně pracovně pojmenované Kevin technici demonstrovali destruktivní účinky prachu. Chtěli názorně ukázat, že hořlavý prach, ať už jde o výbuch v uzavřeném prostoru nebo v polootevřeném až otevřeném prostoru, bude vždy představovat problém, se kterým je potřeba se vypořádat. Vždy je nutné určit odpovídající preventivní a technická opatření v návaznosti na specifické podmínky dané technologie, která povedou k eliminaci rizika výbuchu na co nejnižší možnou míru.

Zkušenosti z Thajska
Odpolední blok středečních přednášek zahájil zástupce velitele plk. Ing. David Kareš ze Záchranného útvaru HZS ČR, který se s posluchači podělil o praktické poznatky ze zásahu při záchraně osob v Thajsku. Během necelých dvaceti minut je zasvětil do mediálně známé mimořádné události, o které jsme psali ve 112, 8/2018. Původně mělo spolu s plk. Ing. Davidem Karešem a ppor. Mgr. Petrem Vodičkou z HZS hl. m. Prahy odletět do Thajska české velkokapacitní čerpadlo, aby bylo nápomocné při záchraně chlapců uvězněných v jeskyni Tham Luang, ale z důvodu nevhodného profilu terénu a probíhajícího úspěšného odčerpávání vody nakonec nebylo využito. Co ale přinesla thajská zkušenost HZS ČR? „Ačkoli v našich podmínkách nemůže nastat totožná situace, je v České republice řada stísněných prostor, jako jsou například tunely nebo podzemní řeky a další místa. Po dohodě s MV­-generálním ředitelstvím HZS ČR budeme pracovat na tom, abychom měli ve výbavě prostředky vhodné pro podobné situace – hlavně na přečerpávání vody ve stísněných prostorách,“ uvedl a na závěr dodal, že smeká klobouk před potápěči a lidmi, kterým se podařilo chlapce zachránit. Nebyl to jednoduchý úkol.

Výuka taktického řízení
Po krátké přestávce v hlavní i dvou přilehlých aulách proběhla další série přednášek. Interaktivní výuce taktických postupů HZS ČR v brněnském Školním a výcvikovém zařízení se věnovali vrchní komisaři a lektoři kpt. Ing. Miroslav Antonín a kpt. Mgr. Daniel Barák. V první části příspěvku se zaměřili na odbornou přípravu posluchačů základního kurzu Taktické řízení se zaměřením na modelové situace z oblasti průmyslu a na využití interaktivních prvků výuky. Ve druhé části příspěvku se zabývali především mezinárodním cvičením NATO v rumunském Targu Mures, které proběhlo v roce 2016. Toto cvičení, jehož námětem byl požár vlakové soupravy s hnojivy a následná exploze skladu s chemikáliemi, významně prověřilo použitelnost interaktivních prvků při výcviku, zejména pak program XVR. Ve virtuálním prostředí tohoto programu probíhala taktická část cvičení, které se zúčastnilo 15 mezinárodních týmů rozdílných specializací. Autoři se cvičení aktivně účastnili jako zástupci ČR, a získali tak mnoho poznatků využitelných při interaktivní výuce s programem XVR (112, 11/2016).

Vzdělání pro lepší budoucnost
Vzdělávání dětí zásadně ovlivňuje jejich směřování celý další život. Projekt Hasiči pro školy, což je komplexní výukový materiál pro žáky 6. až 9. tříd základních škol, představili por. Ing. Iva Karafiátová z HZS Ústeckého kraje a por. Ing. Adam Fuksa z HZS Zlínského kraje. Materiál vzniká ve spolupráci HZS Ústeckého a HZS Zlínského kraje za finanční podpory Ústeckého kraje. Od počátku ho autoři vytvářeli v úzké kooperaci s pedagogy z několika škol v Praze, Ústí nad Labem a Zlíně. Je dostupný zdarma pro všechny školy v České republice a pro školní rok 2017/2018 je k dispozici první kompletní ročník. Tento pilotní ročník projektu zaštítilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a můžete ho najít na webových stránkách projektu www.hasiciproskoly.cz. „Připravit budoucí generace na mimořádné události je pro hasiče nejlepší prevence,“ vyjádřil se před konferencí k tomuto projektu generální ředitel HZS ČR genmjr. Ing. Drahoslav Ryba. Hlavní cíle projektu? Eliminace rizikového chování, přivolání pomoci a řešení mimořádné události. Podle dostupných dat může projekt Hasiči pro školy oslovit více než 330 000 dětí.

Následující den ráno v hlavní aule představila koncepci požární prevence v horizontu let 2018 až 2021 ředitelka odboru prevence plk. Ing. Květoslava Skalská z MV­-generálního ředitelství HZS ČR. Tento dokument 27. března 2018 schválil generální ředitel HZS ČR genmjr. Ing. Drahoslav Ryba a naplněním schválených cílů by mělo dojít k zásadním změnám v přístupu k požární prevenci v České republice, zejména v oblasti navrhování požární bezpečnosti staveb. Globální cíl je zefektivnit a zjednodušit požární prevenci a koncepce by měla být podkladem pro novou právní úpravu zákona o PO. K řešení bylo vybráno pět klíčových problémů, které mají řešit strategické cíle. Které to jsou? Změny v navrhování požární bezpečnosti staveb, úpravy statistického sledování událostí, monitoring trendů s negativním vlivem na požární bezpečnost, optimalizace metodického řízení a změny předpisů, které upravují oblast požární prevence. „Zdůrazňuji, že není naším cílem zbořit vše vytvořené a fungující a začít na zelené louce. Tvorba regulací musí vycházet ze společensky uznaného předpokladu – ochrana před negativními účinky požáru je a vždy bude kompromisem mezi společensky akceptovatelnou mírou ochrany, mírou omezení uživatelů předpisů a finanční náročností,“ uvedla a dodala: „Nové předpisy musí být vytvořeny na základě vyhodnocení zkušeností z praxe a možnostmi, které nám dává právní řád České republiky. Musí být navázána úzká spolupráce mezi těmi, kdo jsou předpisy dotčeni, a těmi, kdo předpisy budou tvořit. Společně pak musíme nalézt akceptovatelné řešení.“

Zhodnocení konference
Ve čtvrtek 6. září 2018 ve 12.30 hodin organizátoři sympozium ukončili. „XXVII. ročníku mezinárodní konference Požární ochrana 2018 se zúčastnilo více jak 300 odborníků z oblasti PO, a to jak z řad HZS ČR, tak projektantů, výrobců věcných prostředků PO a požární techniky, odborně způsobilých osob a akademické sféry. V programu zazněla řada zajímavých odborných příspěvků, a to nejen přednášejících z České a Slovenské republiky, ale také z Polska, Německa, Belgie a Slovinska. Mám radost, že konference Požární ochrana významem již přesahuje hranice České republiky a postupně nabývá evropského rozměru. Závěrem lze konstatovat, že organizátoři konference nastoupili na novou cestu k vyššímu zastoupení zahraničních přednášejících, a tím zvyšování kvality konference a získávání zahraničních poznatků,“ zhodnotila XXVII. ročník konference prezidentka Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, z.s., Ing. Lenka Černá.


David HARTMANN, DiS., foto autor

Začalo finále 8. ročníku Ankety Dobrovolní hasiči roku, do kterého postupuje 25 jednotek sborů dobrovolných hasičů obcí a 25 sborů dobrovolných hasičů ze všech krajů České republiky. Finalisty nominovala devítičlenná odborná porota složená ze zástupců profesionálních i dobrovolných hasičů a zástupců partnerů ankety. Letošní ročník je se 170 doručenými přihláškami druhým nejúspěšnějším v osmileté historii ankety. Finalisté jsou oceňováni titulem Dobrovolní hasiči roku 2018 za profesionálně provedené zásahy v případě jednotek sborů dobrovolných hasičů obcí (JSDHO) a v případě sborů dobrovolných hasičů (SDH) za preventivní a výchovné akce. Výsledné pořadí finalistů vzejde z veřejného hlasování, které potrvá až do 25. října. Mezi vítěze bude opět rozděleno 1 750 000 Kč a hasičská technika v hodnotě přes 600 000 Kč.

Finalisty vybírá a nominuje odborná porota
Již v průběhu prázdnin se členové odborné poroty začali podrobně seznamovat s obsahem 101 došlých přihlášek SDH a 69 přihlášek JSDHO a hodnotit uvedené údaje v souladu s nastavenými kritérii. Na svém zasedání pak nominovala 25 jednotek sborů dobrovolných hasičů obcí a 25 sborů dobrovolných hasičů z celé České republiky, kteří postupují do finále. Celkem tak připadá pět jednotek a pět sborů na každou z pěti oblastí, do kterých je Česká republika rovnoměrně rozdělena (sever Moravy, jih Moravy, východ Čech, střed­ sever Čech a jih­ západ Čech).
„Letošní nezvykle suché léto přineslo více zásahů dobrovolných hasičů a tím i vyšší vnímání jejich společenského významu. Už osm let to stejné poskytuje i Anketa Dobrovolní hasiči roku, která pro hasiče nepřináší pouze možnost získání finanční a věcné podpory pro jejich činnost, ale je morálním oceněním jejich práce širokou veřejností. Veřejnost si tak může být jistá, že v případě nouze jsme zde společně s dobrovolnými hasiči připraveni poskytnout jim vždy včas potřebnou pomoc,“ zdůraznil předseda poroty a generální ředitel HZS ČR genmjr. Ing. Drahoslav Ryba.

Osmý ročník ankety je u příležitosti 100. výročí vzniku Československa tematicky rozšířen o zapojení dobrovolných hasičů do projektu Stromy svobody, které byly před 100 lety vysazovány, a právě dobrovolní hasiči byli velmi často u toho. Proto se mohli zapojit do výsadeb nových lip srdčitých a rozšířit tak počty těchto pamětních stromů.

„Vybrat ze všech přihlášených pouze 25 finalistů v každé kategorii je díky vysoké úrovni přihlášených zásahů velmi těžkým úkolem. Někdy rozhodují detaily samotných akcí a diskuze je často skutečně napínavá. Určitě ale můžu prohlásit, že všichni nominovaní si postup do finále skutečně zaslouží,“ popsal pocity Pavel Káčer, člen poroty a jednatel generálního partnera GridServices.

Ocenění partnerů přináší finanční i věcnou podporu
Díky partnerům ankety a jejich dlouhodobé podpoře dobrovolných hasičů obdrží finalisté finanční prostředky v celkové výši 1 750 000 Kč a zá­chra­nářskou techniku v hodnotě 600 000 Kč. Generálním partnerem je GridServices, člen innogy. Hlavními partnery ankety jsou společnosti NET4GAS, Lesy České republiky, Česká pošta, Nadace ČEZ, STIHL, FORD MOTOR a DCom. Partnery jsou ČEPS, Gina Software, E.On, ZPMV, Techsport a Brnocar, Rescop a Teleskopické stožáry. Finanční prostředky jsou účelově vázány na pořízení hasičského vybavení a zařízení spojené s posláním dobrovolných hasičů. Za tento finanční dar si finalisté pořizují například nové požární hadice, proudnice nebo čerpadla pro čerpání zatopených prostor.

„Rostoucí počet přihlášek potvrzuje, že anketa je vhodným nástrojem, jak propagovat činnost dobrovolných hasičů a že naše dlouhodobá podpora ankety má smysl. O to složitější je role poroty při výběru finalistů, jelikož činnost všech dobrovolných hasičů, kteří nezištně pomáhají v rozmanitých oblastech a při různých událostech, leckdy extrémních, si zaslouží náš respekt a ocenění,“ dodal Radek Benčík, člen poroty a jednatel společnosti NET4GAS, která je provozovatelem přepravní soustavy pro zemní plyn.

Hlasování na internetu i formou SMS
Hlasovat lze dvěma způsoby. Buď prostřednictvím hlasovacího formuláře přímo na stránkách ankety www.adhr.cz, anebo zasláním hlasovací SMS. Do hlasování se může zapojit široká veřejnost, nejen hasičská obec. Každý hlasující může hlasovat oběma způsoby a přidělit svůj hlas jedné jednotce i jednomu sboru, a to v každé z pěti soutěžních oblastí. Hlasující může tedy udělit maximálně pět hlasů jednotkám a pět hlasů sborům prostřednictvím hlasovacího formuláře, a jeden hlas jednotce a jeden hlas sboru zasláním SMS. Přesný postup hlasování je popsán na stránkách ankety.

Slavnostní vyhlášení živě na streamu i ze záznamu v České televizi
Výsledky ankety budou slavnostně vyhlášeny v listopadu. Slavnostní vyhlášení budou moci všichni zájemci sledovat živě prostřednictvím on­­ line streamu na internetu nebo v záznamu v České televizi, kde uvedení vyhlášení nejlepších JSDHO a SDH roku 2018 proběhne formou zábavného společenského pořadu.

Ing. Jiří BEZDĚK, Svatý Florián – Dobrovolní hasiči roku, z.s.

Pro zasahující jednotky sborů dobrovolných hasičů je vypsán grant Lesů České republiky, s.p., za zásahy na lesních porostech na území České republiky v období 1. ledna 2017 do 31. prosince 2017. Ocenění v řádu desítek tisíc korun mohou na nové vybavení a techniku získat jednotky, které do 15. října podaly žádost a byly vybrány.

Extrémní počasí letošního roku, v jehož průběhu již od samého počátku zaznamenáváme neobvykle malé množství srážek, způsobilo na celém území České republiky sucha s týdny přetrvávajícím vysokým rizikem vzniku požáru. A bohužel, nezůstalo pouze u těchto rizik.

Extrémní sucho na řadě míst vysušilo koryta řek a nádrží, které v případě požáru slouží jako zásobárny vody pro hašení. Nejen díky zasychajícím lesním porostům si Lesy České republiky, s.p., uvědomují význam odborného a rychlého zásahu, a proto v rámci své společenské odpovědnosti přistupují aktivně také k podpoře dobrovolných hasičů, jejichž přínos pro společnost je velmi široký.

Stejně jako v předchozích letech budou všechny doručené žádosti posuzovány podle předem stanovených kritérií. Na základě těchto kritérií budou vybrány jednotky dobrovolných hasičů k poskytnutí daru do hodnoty poskytnutého grantu 500 tisíc korun. Finanční prostředky jsou poskytovány formou finančního daru a jsou účelově vázány výhradně na pořízení hasičské techniky a hasičského vybavení. Podmínkou pro přijetí žádosti a poskytnutí daru byl souhlas se zpracováním požadovaných údajů a s přijetím finančního daru, vše oprávněnou osobou.

Hlavními kritérii jsou:

• počet zásahů v lese při hašení požáru,
• spolehlivost jednotky (počet poplachů/počet výjezdů),
• splněná odborná způsobilost.

Po ukončení přihlašování proběhne vyhodnocení podle stanovených kritérií a následně budou všichni žadatelé o výsledku grantového řízení informováni. Podrobné informace naleznete na www.sf­ dhr.cz.


Ing. Jiří BEZDĚK, Svatý Florián­ Dobrovolní hasiči roku, z.s., foto archiv JSDH Bavorov a JSDH Stráž pod Ralskem

Podstata práce profesionálních hasičů na celém světě se příliš neliší, ovšem činnost podnikových hasičů může být v kaž­dém podniku jiná. Unikátním příkladem je zaměstnanecký poměr v rámci podnikové jednotky požární ochrany (PO) v mezinárodním vědeckém projektu běžně známým pod akronymem CERN. Jeho oficiální název je Evropská organizace pro jaderný výzkum a považuje se za bezkonkurenčně nejrozsáhlejší výzkumnou laboratoř fyziky na světě.
Tělo urychlovače si lze představit jako obří technologický prstenec o obvodu 27 km umístěný v hloubce mezi 50 a150 m pod zemí
Obrovské středisko leží na francouzsko­ švýcarské hranici západně od švýcarského města Ženevy a doslova se v něm tvoří historie. Právě na úpatí pohoří Jura, kde vědci – díky špičkovým a unikátním technologiím těžko představitelných parametrů a ještě hůře představitelných pořizovacích nákladů – přichází na svět s převratnými objevy, můžeme najít také podnikovou jednotku PO. Místní multikulturní personální politika napříč členskými státy unie je příčinou širokého spektra národností sloužících podnikových hasičů. V CERN potkáte hasiče nejen z Portugalska, Francie, Španělska, Skandinávie, ale také z České republiky. A právě díky aktuální přítomnosti českého zástupce, bývalého příslušníka HZS ČR, se naskytla příležitost seznámit se s životem těchto hasičských „žoldnéřů“, kteří opustili domovinu a vydali se vstříc zahraniční zkušenosti a profesní výzvě v podobě pracovního kontraktu na dobu určitou. Místní hasiči tímto životním rozhodnutím mnoho získali, ovšem také mnoho museli obětovat a jejich další profesní kariéra je, vzhledem k časové omezenosti pracovního kontraktu, ve hvězdách. Pracovní smlouva se v CERN uzavírá na dobu pěti let. V mimořádných případech, pokud zaměstnanec vykazuje kvalitní bezproblémový výkon a je přínosem pro jednotku jako individualita, mu může být kontrakt o několik let prodloužen. Českým zástupcem v CERN v rámci podnikové jednotky je v současné době bývalý příslušník HZS ČR, který si v rámci praxe prošel od pozice řadového hasiče, velitele družstva, zástupce velitele čety, operačního důstojníka až po specialistu integrovaného záchranného systému (IZS) na MV­ generálním ředitelství HZS ČR. V podnikové jednotce CERN působí přes dva roky.

Vlastní areál CERN leží v samotném cípu Švýcarska přímo na hranicích s Francií. Toho lze velmi výhodně využít několika způsoby. Kromě snadného pohybu pracovních sil z francouzského území do CERN a volnočasových aktivit pro zaměstnance CERN na území Francie jsou pro mezinárodní pracovní síly, zejména při krátkodobých kontraktech, až o polovinu nižší náklady na bydlení, pokud si jej hradí na francouzském území, oproti nákladům na území Švýcarska, třebaže rozdíl vzdálenosti je jen několik kilometrů. Například měsíční nájem běžného rodinného domu na francouzské straně tak lze pořídit za 40 000 Kč a na území Švýcarska za dvojnásobek, tj. 80 000 Kč.

Vstup do areálu CERN podléhá přísným bezpečnostním opatřením. Zaměstnancům je po jejich online registraci a lustraci v bezpečnostní databázi umožněno provádět hosty. Po vystavení návštěvního průkazu je možné s doprovodem areál navštívit. Velkou výhodou je, pokud je vaším průvodcem právě podnikový hasič, každý totiž vlastní vstupní čipovou kartu otevírající všechny dveře v areálu, a to z důvodu provádění zásahové a kontrolní činnosti.

Provoz LHC vyžaduje podpůrné technologie (kompresory, ventillace aj.)Technologie – urychlovač částic
Podniková jednotka se musí cvičit a školit k zásahu na velkou škálu technologií s hodnotou v řádech až stovek miliard eur. Komplex areálu je značně rozsáhlý zejména proto, že jeho jednotlivé objekty (takzvané experimenty) přímo či nepřímo souvisí s hlavním technologickým předmětem, tj. urychlovačem částic (LHC), který je v provozu od roku 2008. Konstrukce urychlovače se svým rozsahem i náročnou technologií výstavby dá srovnat snad jen s projekty jako přehrada Tři soutěsky v Číně nebo kalifornský most Golden Gate Bridge, násobeno přidanou hodnotou nejmodernějších technologií vyžadujících navíc tisíce tun vysoce kvalitních materiálů. Tělo urychlovače si lze představit jako obří technologický prstenec o obvodu 27 kilometrů umístěný v hloubce mezi 50 a 150 metry pod zemí. Provoz LHC navíc vyžaduje množství podpůrných technologií, jako jsou kompresory, ventilace, chladicí zařízení aj. LHC však není jen prstenec urychlovače. Jde také o několik technologických prvků umístěných po obvodu LHC, které mají za úkol detekovat srážky určených částic. Tyto technologie nesou obecný název „experimenty“ a jedná se o zařízení umístěná ve stejných hloubkách jako LHC s názvy ATLAS, ALICE, CMS aj. Navíc před vstupem do LHC prochází částice soustavou menších urychlovačů. Celkově CERN zaměstnává téměř 3 000 vědců, techniků a obslužného personálu z celého světa. Na vývoji samotného LHC se podílelo 2 000 vědců z 34 zemí světa. Výstavba budov a technologií však zdaleka není u konce a v rozsáhlém areálu vznikají nová pracoviště a nové experimenty. Kromě vědeckých projektů se v CERN nalézá technologické zázemí také mnoha vysokoškolských týmů se studentskými projekty, které efektivně využívají unikátních možností střediska již v rámci studia. Celá soustava technologií vyžaduje kromě samotného vědeckého bádání také důkladnou řídicí a kontrolní kapacitu. K tomu slouží centrální operační středisko tvořené několika prostorově oddělenými pracovišti nápadně připomínajícími česká krajská operační a informační střediska s přítomností oddělených pracovišť dalších složek IZS. V CERN každé pracoviště plní úkoly ve vztahu k jednotlivým experimentům. Extrémní finanční nároky projektu však zatím velmi štědře financuje společný fond 22 členských států unie a dílčí experimenty některé další nečlenské státy. Zdá se, že CERN není místem, kde by věda měla potíže s nedostatkem zdrojů.

Speciální vstupní místo s detektoryPodniková jednotka PO
Samotná podniková jednotka se skládá z hasičů mnoha národností. Dorozumívacím jazykem je angličtina a francouzština. Znalost obou jazyků na komunikativní úrovni je proto vyžadována i během výběrových řízení. Hasiči slouží ve dvanáctihodinovém režimu, to znamená dvě denní směny, dvě noční směny a čtyři dny volna. Celkové vybavení technikou a věcnými prostředky požární ochrany odpovídá v českých poměrech profesionálních jednotek zhruba stanici typu C1. Vybavení technikou a věcnými prostředky do velké míry odráží situaci v oblasti vědy a výzkumu. Požární technika se pořizuje pravidelně v intervalu několika let, převážně na podvozku Mercedes. Průměrný počet zásahů typu požár či technologická pomoc se pohybuje mezi jedním až dvěma výjezdy za 24 hodin. Zajímavý je přístup k vybavení zásahové techniky věcnými prostředky na různé druhy mimořádných událostí. Jednotka využívá přepravníkový systém v kombinaci s univerzálními nákladními vozidly vybavenými nákladovou rampou. Při ohlášené události tak jednotka může velmi efektivně a pouze lidskou silou naložit přepravník s konkrétním potřebným vybavením. K osobním ochranným prostředkům patří odolná zásahová obuv jednoduché konstrukce, těžký zásahový oděv, zásahová helma Galette a lehká zásahová bunda s vestou. Dále se v rámci jednotky a na každou směnu určují hasiči zdravotníci s předepsaným stupněm odbornosti. Jednotka totiž kromě úkolů PO plní v rámci areálu také úlohu podnikové zdravotní služby první pomoci. Ani o tento typ zásahů není nouze, vzhledem k rozsáhlosti areálu a množství osob, které se v něm pohybují, ať už z pozice zaměstnanců nebo účastníků školních exkurzí. Ani zde technika nezaostává. Z důvodu poskytování zdravotnické pomoci vyjíždí jednotka v průměru jednou za směnu. Běžnou činností směny jsou revize a údržba věcných prostředků, techniky, fyzická příprava, pro kterou stanice disponuje prostornou a dobře vybavenou posilovnou. Nejobtížnější součástí služby je neustálé studium složitých technologií, které se každým dnem rozrůstají a vyvíjejí, a zároveň nutnost zdokonalování se v jazykových dovednostech. Schopnost dokonale porozumět informacím a povelům v rámci zásahu na mimořádnou událost v takovém technologickém celku jako CERN je naprosto klíčová a její selhání může závažným způsobem ohrozit životy zasahujících hasičů i způsobit mnohamiliardové škody na zasažených zařízeních. Kvůli specifickým podmínkám zásahu je třeba také disponovat specifickou technikou a přesně dodržovat předepsané postupy vstupu do objektů a pohybu v nich. Často totiž jde o prostory vystavené (během spuštěné technologie) silné radiaci či extrémně silnému elektromagnetickému poli. Pro vstup do těchto prostor slouží speciální vstupní místa, kde probíhá identifikace vstupujícího i jeho povinného vybavení předepsanými detektory. Pro pohyb ve stísněných prostorech LHC a podobných chodbách, které jsou navíc dlouhé v řádech kilometrů, využívá jednotka k zásahu speciálně vyvinuté vozíky s nízkou průjezdnou výškou. Umožňují dopravu zasahujících hasičů se základním technickým vybavením na dlouhé vzdálenosti v rámci technologických tunelů. Z důvodu nutného pravidelného výcviku a nemožnosti vstupovat do prostoru technologie za běžného provozu je hasičům k dispozici výcvikové zařízení obsahující jak věrnou simulaci zásahu v prostoru urychlovače, tak flashover kontejner pro výcvik v podmínkách vysokých teplot i objekt pro simulaci a nácvik hašení požáru pro civilní zaměstnance, představující žáruvzdornou místnost vybavenou odolnými maketami kancelářského vybavení s plynovými hořáky. Školitelé z řad hasičů mají za úkol seznámit ostatní zaměstnance s efektivními postupy použití zejména přenosných hasicích přístrojů a nacvičení základních postupů chování při požáru. Školení tohoto typu je také běžnou a častou součástí služby. Na dopravní nehody hasiči běžně nezasahují, pokud k nim nedojde přímo v rámci areálu nebo v jeho těsné blízkosti. Své dovednosti si tak udržují pouze při praktickém výcviku na vracích automobilů.

Technika je převážně na podvozku Mercedes	Výcvikové zařízení obsahují věrnou simulaci zásahu

Průběh služby
Denní směna začíná v 07.15 hodin ráno a do 08.00 hodin probíhá takzvané předání směny, které je stejné jako u služby profesionálů v České republice. Po poradě, na které se probírají aktuální problémy a denní zaměstnání, následuje běžná denní rutina na stanici a údržba hasicích přístrojů v rámci celého areálu, jejímž pozitivním důsledkem je také prohlubování a udržování znalosti místopisu a všech vnitřních prostorů Zásahová obuv jednoduché konstrukcedesítek budov. V odpoledních hodinách probíhá společný výcvik a odborná příprava, navazuje pak prostor pro práci na osobních projektech a rozvojových aktivitách. Dvanáctihodinová služba končí společnou fyzickou přípravou. Podobný průběh má také noční směna. Časový úsek od 01.30 do 06.30 hodin představuje takzvanou noční pohotovost na stanici. Celkové složení směny zajišťuje velící důstojník, velitel družstva, spojař, tři hasiči, dva hasiči zdravotníci a jeden hasič určený k přepravě materiálu a vybavení, tzv. FLEXI. Tím je trvale zajištěný výjezd CAS 3+1, ambulance 1+1 a 1+0 FLEXI, vše pod velením sloužícího směnového důstojníka. V rámci jednotky mohou sloužit i ženy, kde v současné době působí dvě. Směna se nejčastěji potýká s velkým množstvím požárních poplachů z tisíců instalovaných čidel, dále jsou to hlášení poklesu hladiny kyslíku, zvýšení radiace, zásahy na zaplavení prostor nebo znečištění odpadních vod. Zejména pro posádky ambulance pak představuje problém velké množství úrazů, od drobných až po závažné. V areálu CERN se kromě rutinních činností totiž nachází i značný počet dílen, kde se vyvíjí velké množství nových a zcela unikátních zařízení a postupů. Jen kmenových zaměstnanců se v areálu denně pohybuje okolo 2 500 a dalších až 2 500 mimořádných návštěvníků. Mezi další typické zásahy patří vyprošťování osob z výtahů, kterých je v areálu skoro 150, čas od času se vyskytnou také události s přítomností nebezpečných látek. K velmi častým zásahům patří čerpání vody. V čele celé podnikové jednotky PO stojí takzvaný Group Leader. Nejde již o hasiče, ale spíše profesionálního manažera. Strava se v CERN zajišťuje pro všechny zaměstnance s francouzskou pověstnou pečlivostí a gastronomickou hrdostí. V centrální jídelně si strávník připadá spíše jako na kulinářském festivalu. Najdeme v ní oddělení pro vegetariány, milovníky steaků, studené francouzské kuchyně, ovoce, zeleniny i dezertů. Shrnuto podtrženo, strava v CERN rozhodně nebude tím, na co by si zaměstnanci mohli stěžovat.

Život v CERN
Zájemce o službu v podnikové jednotce musí projít několika koly výběrového řízení, které se vypisuje zcela nahodile podle aktuální potřeby personálního zajištění. Přihlášených zájemců na jednu vypsanou pozici jsou obvykle stovky z celého světa. Proces zahrnuje zaslání životopisu, motivačního dopisu, absolvování videopohovoru v angličtině a francouzštině, tedy prověření všech žádaných odborných, osobnostních i jazykových kompetencí a dovedností. Podmínkou je většinou také řidičské oprávnění skupiny C a určitý počet odsloužených let v profesionální nebo podnikové jednotce. Konečnou fází výběrového procesu je pozvánka k osobní účasti několika vybraných uchazečů na finálním přezkoušení, během kterého účastníci předvedou nejen své praktické a odborné znalosti a dovednosti, ale také schopnost rozumět a pohotově komunikovat v anglickém a francouzském jazyce. Je to také první a poslední příležitost zapůsobit a dokázat, že uchazeč svým vystupováním, přístupem k práci a charismatem snadno zapadne do stávajícího kolektivu. Na vybraného zájemce však kromě příjemných okolností čeká i mnoho nepříjemností. Mezi ty příjemné stránky patří velmi vstřícný a přátelský přístup personalistů a dalších podpůrných náborových zaměstnanců CERN, kteří jsou k dispozici v celém procesu adaptace nového zaměstnance, včetně podpory při zajištění podnájmu v blízkosti pracoviště. Na vybrané čeká několik měsíců zácviku, velmi motivační platové ohodnocení, které se pohybuje v násobcích české průměrné mzdy a důležitá adaptace v naprosto odlišném pracovním i sociálním prostředí. Protože Švýcarsko patří mezi země s nejvyšší životní úrovní na světě, musí také plat běžných zaměstnanců zajistit důstojnou životní úroveň a komfort, který částečně kompenzuje mnoho negativních elementů během pracovního kontraktu. Proti nadstandardním platovým podmínkám stojí ovšem také extrémně vysoké životní náklady, zejména v případě, že se nový zaměstnanec rozhodne bydlet v místě například se čtyřčlennou rodinou. Dalším intenzivně přítomným negativem je náročné prostředí plné cizinců a odlišných kultur a náboženství od judaismu, křesťanství, buddhismu až po islám. CERN je totiž novodobým Babylonem, kde se setkávají zástupci desítek národností a kultur z celého světa. Tento fakt je zřejmý i v rámci menších uskupení, jako je hasičská stanice, kde se postupně utvářejí skupinky stejných nebo podobných národností shodné kultury, zejména jazyka, víry a tradic. Pro českého občana může být tento multikulturalismus příliš velkým soustem. Podle obdržených informací jsou sociálně­ kulturní střety běžně přítomným jevem. Příkladně český občan zvyklý na specifický druh humoru, českou kuchyni, kvalitní české pivo, krásu českých žen nebo obecný přístup k životu může trpět pocitem vykořeněnosti až odcizení. Celý ženevský region je také díky trvajícímu ekonomicko­ populačnímu růstu zatížen některými typickými negativními externalitami – zejména opožděně reagujícím rozvojem infrastruktury. Práce hasiče v CERN může být tedy velkou výzvou, životní zkušeností a krátkodobou finanční vzpruhou, nicméně uchazeči by měli brát v potaz také velké množství negativních souvislostí jak sociálně­ kulturních, tak kariérních. Služba v CERN je totiž typickou službou v podnikové jednotce, pro kterou je nutné minimálně na pět let opustit řady profesionálního sboru. To nutně doprovází postupná ztráta profesních kompetencí a kariérní proces zrání. Pokud tedy platí, že peníze nejsou vše, v CERN toto rčení platí dvojnásob.


kpt. Ing. et Ing. Jan PECL, MV­-generální ředitelství HZS ČR, foto autor
 

Odborný seminář na téma Požární bezpečnost tunelových staveb se uskutečnil 30. srpna 2018 v budově MV­ generálního ředitelství HZS ČR. Vznik požáru v tunelu může mít vzhledem k charakteru stavby katastrofické následky, a proto se jim z hlediska požární ochrany věnuje zvýšená pozornost. Semináře se zúčastnili zástupci HZS krajů. Hlavním cílem byla výměna zkušeností, seznámení s nejnovějšími informacemi z oblasti požární bezpečnosti tunelů a dále byla identifikována rizika a komplikace při provozování tunelu a při zdolávání mimořádných událostí.

Tunel je dopravní stavba, která vede pod zemí skrz krajinnou vyvýšeninu, říčním tokem nebo městem a měla by přispět ke zvýšení plynulosti dopravy.

V souvislosti s haváriemi mostů, k nimž poslední dobou došlo, se zjišťuje, že také v tunelech mohou být některé komponenty již po skončení výrobcem uvedené životnosti (např. poškozené korozí), tudíž ohrožují bezpečnost těchto staveb. Také se zvýšil počet požárů, u nichž jednotky požární ochrany (PO) zasahovaly v tunelových troubách. Jsou to zásahy většinou komplikované a pro hasiče zvláště život ohrožující.

Plk. Dr. Zdeněk Hanuška z MV­-generálního ředitelství HZS ČR uvedl, že plošným pokrytím je zajištěn včasný dojezd jednotek PO k těmto stavbám. Umístění nově budovaných tunelů je nutné věnovat významnou pozornost zejména pak v projektové fázi, nicméně změny plošného pokrytí (výstavba nových stanic) musí účelně zohledňovat širší urbanistický rozvoj území. Zdůraznil důležitost efektivního odvětrávání tunelových trub, zejména pak v souvislosti s evakuací zasažených osob a při provádění účinného zásahu. Před příjezdem na místo zásahu mají hasiči k dispozici dokumentaci zdolávání požáru, pro potřeby vedení zásahu je nutné udržovat dokumentaci aktualizovanou, včetně názorné grafické přílohy, která napomůže rychlé orientaci a informuje velitele zásahu o nejdůležitějších skutečnostech (umístění nástupních ploch, hydrantů, tunelových propojek aj.). Především však je důležité spojení s pracovníky dohledového systému a komunikace s nimi. Někde bývá nainstalován vyzařovací kabel pro radiové spojení složek integrovaného záchranného systému (IZS) při mimořádné události. Snahou je vypracovat plán zásahu u všech tunelů tak, aby obsluha vybavení tunelu a hasiči používali stejná pojmenování pro všechna zařízení a činnosti.

Mgr. František Rainer z Ředitelství silnic a dálnic ČR (ŘSD ČR) potvrdil, že v tunelech hoří každý rok. Jen ŘSD ČR provozuje v České republice 17 tunelů a přibližně stejně tolik jich je rozestavěných. K vybavení tunelu patří například nouzové zálivy a chodníky, únikové cesty, což jsou tunelové propojky, SOS výklenky, vzduchotechnika, požární vodovod, systém elektrické požární signalizace, kamerový systém včetně videodetekce v uzavřeném televizním okruhu a řídicí systém. Většina zařízení funguje v automatickém režimu, obsluha pouze kontroluje, aby nedocházelo k nestandardním projevům.

Dokumentaci každé tunelové stavby tvoří bezpečnostní část, tunelová kniha (manuál pro ovládání zařízení a koordinační výkresy stavební a technologické části, vedení inženýrských sítí), provozní řád, dopravní řád a havarijní karty, které by měly hasičům poskytnout základní informace potřebné pro zásah. Hasiči by měli mít nacvičené postupy, jak vést zásah v tunelu, proto se uvažuje o výcvikovém středisku s trenažerem.

Ing. Petr Bebčák, PhD.,ze společnosti K.B.K. fire, s.r.o., informoval, že v České republice je v současné době 24 provozovaných tunelů, z toho 14 jich je delších než 500 m, dalších asi 23 se projektuje nebo již staví. Nejdelší silniční tunel je městský tunelový komplex Blanka v Praze s celkovou délkou 5 502 m. Základ pro vybavení zajišťující požární ochranu je obsažen v požárně bezpečnostním řešení stavby (požární úseky, odvětrání, nástupní plochy, zásobování hasební vodou), a to podle intenzity dopravy v dané lokalitě. Nutné jsou pravidelné revize a kontroly provozuschopnosti požárně bezpečnostního zařízení (funkce a návaznost). Tu by měly prokázat koordinační zkoušky. Zmínil také potřebu kvalitního asfaltového povrchu vozovky, který by neměl pod hořícím vozidlem v tunelu měknout (speciální asfaltová směs).

Ing. Martin Trčka, Ph.D.,z VŠB­ TU Ostrava, konstatoval, že stoprocentní bezpečnost zajistit nelze, ale analýza rizik pomůže určit nejzávažnější i akceptovatelná rizika (bezpečnostní, ekonomická, environmentální). Požár, výbuch a únik nebezpečných látek patří k těm nejzávažnějším, proto je nutné některé starší stavby dovybavit tak, aby odpovídaly požadavkům bezpečné dopravy v současné době. Z prostor tunelového tubusu je evakuace zvláště obtížná a lidé jej opouštějí většinou až na poslední chvíli, kdy už je evidentní, že jim jde o život. Z toho vyplývá pro jednotky PO nezbytnost podrobnějších informací o možnostech prevence i strategii zásahu při mimořádné události v tunelech.

Ing. Aleš Lebl z ŘSD ČR referoval, že správce tunelu zodpovídá za prohlídky tunelů, revizi celých tunelových staveb a technologií, včetně pravidelných servisních úkonů, odstranění závad, čištění tunelů nebo kontrolu nastavení kamer. Zdůraznil také povinnost vyměňování částí, u nichž vypršela výrobcem předepsaná lhůta. Některé části konstrukcí jsou navrhovány na 30 let, technologie mají záruku 15 let. Horší rizika však vyplývají z chování uživatelů tunelů. Nejčastěji to je nedodržování povolené rychlosti (detekční systémy naměřily překročenou rychlost 170 až dokonce 230 km v hodině), jízda na červenou, přeprava nadrozměrných nákladů (paprsek před tunelem měří /optická clona/ a upozorní řidiče, že vozidlo je vyšší a mohlo by poškodit zařízení tunelu), nebo nebezpečných nákladů (u nás zatím bez omezení, ale instalují se čtečky označení i z boku vozidla, v současnosti načítá pouze zepředu).

Ppor. Ing. Václav Kratochvíl, Ph.D.,z HZS hl. m. Prahy, se zabýval rozborem zásahů u požárů v tunelu Lochkov. Tento tunel je součástí dálnice D0 Pražského okruhu o celkové délce 1 620 m, navazuje na Radotínský most a překonává výškový rozdíl (35 m) mezi náhorní plošinou a údolím při soutoku Vltavy s Berounkou u Radotína. Má dvě samostatné tunelové trouby a podélné větrání. V lednu 2014 v noci došlo k požáru kamionu s nákladem plastových dílů pro automobily, a to v tunelové troubě směřující od dálnice D1 k dálnici D5. Tahač kamionu shořel, ale řidič stačil vyskočit a náklad díky zásahu hasičů z radotínské stanice poškozen nebyl. Podobný, poněkud intenzivnější požár vznikl v říjnu 2016, opět v noci, kdy v tunelu nebyla v blízkosti další vozidla. Na tísňovou linku byl nahlášen požár kamionu, který vezl náklad plastových provazů a lan. Oheň poškodil palivovou nádrž kamionu a přenesl se i na vytékající naftu. Požár likvidovaly jednotky HZS hl. m. Prahy ze stanic Radotín, Smíchov, Petřiny a Sokolská. Velmi nepříjemný v prostoru tunelu byl pro zasahující zvuk doprovázející prasknutí pneumatiky. Na základě zkušeností získaných u zásahů by bylo vhodné mít k dispozici DZP tunelu v digitalizované podobě v tabletu na výjezdovém vozidle, která bude obsahovat veškeré potřebné informace pro velitele zásahu.

Při požárech v tunelech bývají velké škody na vybavení tunelu (poškození vzduchotechniky tunelu), proto i ze strany správy tunelových staveb roste zájem na spolupráci s hasiči a zkvalitňování výcviku jednotek PO při tomto specifickém a nebezpečném zásahu. Pro efektivní průběh zásahu je mimo jiné potřebné zdokonalit součinnost mezi HZS ČR a dispečinkem tunelu. Určitě by bylo užitečné výcvikové středisko pro tento typ zásahu, o jehož výstavbě jednají zástupci MV-generálního ředitelství HZS ČR a Ředitelství silnic a dálnic ČR.


Mgr. Zuzana CIKHARTOVÁ

Do roku 2017 nebylo vůbec jasné, jak přistupovat k nebezpečným objektům, které nejsou zařazeny do kategorie A ani B podle zákona o prevenci závažných havárií (PZH). Snahou o sjednocení přístupu k evidenci podlimitních zdrojů rizika bylo vydání Pokynu generálního ředitele HZS ČR č. 35/2017 (pokyn). O tom, jak jsme se v Libereckém kraji vypořádali s některými nejasnostmi při jeho praktické aplikaci, už více na následujících řádcích.
Část vzoru havarijní karty
Prvním problémem, který řeší snad všechny HZS krajů, je identifikace podlimitních zdrojů rizika. Provozovatelé nemají ohlašovací povinnost vůči oddělení ochrany obyvatelstva a krizového řízení (OOB a KŘ), ale nabízí se spolupráce s oddělením prevence a také s odborem životního prostředí krajského úřadu, který má v kompetenci problematiku PZH a vůči němuž provozovatelé ohlašovací povinnost mají. I tak je ale velmi obtížné jednotlivé objekty odhalit, a především průběžně monitorovat množství skladovaných nebezpečných chemických látek (NCHL). Legislativní souvislost prevence závažných havárií a požární prevence je poměrné slabá a nelze na ní příliš stavět. V tomto ohledu je jistě co zlepšovat. Jediným zřetelným pojítkem je odkaz na zákon o PZH v § 18 vyhlášky o požární prevenci, díky němuž je jasné, že všechny „nadlimitní objekty“ mají složité podmínky pro zásah, a tudíž by měly mít zpracovanou dokumentaci zdolávání požáru (DZP). Pokyn u „podlimitních objektů“ nově zavádí dokumentaci v podobě havarijní karty (HK), která by měla být jakousi nadstavbou nebo doplňkem DZP s důrazem na oblast ochrany obyvatelstva. Neexistuje ale záruka (v podobě legislativního propojení), že pro každý objekt se zpracovanou HK bude k dispozici i DZP. Přesto jsme očekávali v tomto směru velký průnik.

Vzorová HK, která je přílohou pokynu, je zpracována pro zimní stadion pro únik amoniaku. Některé části HK jsou shodné pro všechny provozovny, které nakládají se stejnou NCHL (nebezpečné vlastnosti látky, výstražné symboly, část činnosti složek IZS). Vzhledem k tomu, že pokynem stanovené NCHL jsou jen čtyři (amoniak, chlor, LPG a CNG), mohla být vzorová karta připravena pro všechny látky. Tím by byla omezena „lidová tvořivost“ jednotlivých HZS krajů.

Grafická část HK, tedy mapa zóny ohrožení objektu a jejího nejbližšího okolí, doznala změn po konzultaci s komisí pro geografické informační systémy (GIS), která sdružuje GIS specialisty krajů a má přehled o symbologii používané v operačním i krizovém řízení v rámci HZS ČR. Nyní je tak připraveno sladění mapových značek předepsaných pokynem pro HK a těch, které se denně používají na operačních střediscích. V květnu tohoto roku už také proběhlo školení příslušníků jednotlivých krajů. Účastníkům byl předán vzorový databázový model včetně souborů s dohodnutou symbologií.

Výběr objektů pro zpracování HK se provedl na základě informací obsažených v databázi rizikových zařízení, na které HZS Libereckého kraje dlouhodobě spolupracuje s Krajským úřadem Libereckého kraje. V této databázi jsou uvedené všechny provozovny, které jsou zařazeny do kategorií A nebo B podle zákona o PZH. Dále i ty, které množstvím skladovaných NCHL překračují 2 % zákonného limitu a zasílají na krajský úřad protokol o nezařazení. Databáze je dostupná online a umožňuje filtraci objektů podle typu a množství NCHL. Po prvotním výběru zájmových objektů (skladujících chlor, amoniak, LPG či CNG) se kontaktovaly zodpovědné osoby a množství skladovaných látek se telefonicky ověřilo. Následovala analýza těchto objektů podle pokynu.

HZS krajů byl poskytnut soubor XLSX umožňující výpočet míry rizika pro jednotlivé objekty. Z hlediska efektivity zpracování většího množství dat je ale mnohem vhodnější vytvořit tabulku, ve které řádky odpovídají vytipovaným objektům a sloupce jejich jednotlivým vlastnostem (proměnným – například typ látky, její množství, typ chlazení). Na základě těchto proměnných je možné vypočítat výsledné riziko. Tuto tabulku jsme si ve spolupráci s HZS Moravskoslezského kraje vytvořili v Libereckém kraji sami a mohli jsme tak hromadně vypočítat úroveň rizika pro všechny objekty a podle různých parametrů pak objekty řadit nebo filtrovat.

Mezi poznámkami k výpočtu úrovně rizika je uvedena i ta, která se týká časového údobí frekvence možného vzniku mimořádné události (MU), kdy se výrazně liší předpokládaná frekvence u objektů v průmyslových areálech a samostatně stojících. Menší dilema nastává u provozoven, které samy o sobě vytváří velký průmyslový areál, jehož součástí nejsou žádné další společnosti. V těchto případech jsme při rozhodování, do jaké kategorie objekt zařadit, přihlédli ke statistice MU v místě. Tento parametr výrazně ovlivňuje výslednou úroveň rizika, a proto je pečlivá analýza nutná.

V první polovině září 2018 jsme v Libereckém kraji byli ve fázi, kdy jsme identifikovali 10 objektů, které vyžadují zpra­cování HK (úroveň rizika větší než 15) a 24 objektů, u kterých budeme nutnost zpracování HK konzultovat s kolegy z oddělení IZS (úroveň rizika 10 až 15). U všech objektů jsme zjišťovali, zda mají zpracovanou DZP a jak aktuální je. Potvrdily se uvedené předpoklady a přibližně dvě třetiny objektů DZP zpracovanou mají. U nich bude HK sloužit jako doplněk operativního plánu a v elektronické podobě se pouze přiloží k již existujícímu záznamu o objektu v softwaru IKIS II. V ostatních případech bude nutné založit záznam nový. Tím nastává drobná kolize v kompetencích, kdy příslušníci oddělení OOB a KŘ dosud do evidence objektů v IKIS II nezasahovali a často neměli ke spuštění příslušného modulu ani oprávnění. Tyto drobné překážky by neměly být problémem při zpracování nového typu dokumentace.

Do budoucna by bylo jistě dobré uvažovat o rozšíření modulu „objekty“ v IKIS II tak, aby bylo možné potřebná data uchovávat v databázi a HK (nebo alespoň její textovou část) generovat přímo z ní. Otázkou zůstává, jak bude nový typ dokumentace přijat v praxi a jak časté využití nalezne.


kpt. Mgr. Jan PETR, HZS Libereckého kraje
 

Ministerstvo vnitra­ generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky, Institut ochrany obyvatelstva se sídlem v Lázních Bohdaneč, vítěz programu EXCELENCE Národní ceny kvality České republiky, je uznávanou institucí v oblasti ochrany před účinky chemických, biologických, radiačních a jaderných (CBRN) látek mezi experty celého světa.

Institut ochrany obyvatelstva (Institut) patří ke špičkovým světovým výukovým organizacím v rámci CBRN výcviku. Mezinárodní spolupráci v této oblasti je možné rozdělit na spolupráci v rámci Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW), spolupráci se Severoatlantickou aliancí (NATO) a bilaterární spolupráci. V rámci CBRN ochrany instruktoři Institutu uspořádali v prvním pololetí roku 2018 dvě velmi důležité akce.

Výcvik v Paraguayi
V březnu 2018 se konal v Asunciónu, hlavním městě Republiky Paraguay, výcvikový kurz s názvem „Pokročilý kurz havarijní připravenosti pro příslušníky záchranných složek Paraguaye“. Výcviková akce byla v Paraguayi druhou v pořadí, základní výcvik tam proběhl již v roce 2016. Díky mimořádnému zájmu o pokračovací praktický výcvik byl na žádost prezidenta paraguayských hasičů generála Rafaela Valdeze Peralty a se svolením MV­ generálního ředitelství HZS ČR uspořádán výcvik pokročilé úrovně, který byl orientován vysoce prakticky. Akce se zúčastnilo 30 záchranářů. Výcvik proběhl pod záštitou mezinárodní organizace pro zákaz chemických zbraní OPCW a byl zaměřen na ochranu před účinky chemických látek, ochranu záchranářů, detekci, vzorkování, dekontaminaci. Během výcviku byly nacvičovány a koordinovány jednotlivé činnosti na základě několika různých scénářů úniku toxické chemické látky. Čeští lektoři přednášeli v angličtině, přednášky byly simultánně tlumočeny do španělštiny. Část přednášek byla také věnována rozvoji CBRN ochrany v Paraguayi, konkrétně vysvětlení funkce integrovaného záchranného systému a nastínění možnosti využití podobného modelu v Paraguayi, či seznámení se s metodikou využití detekčních prostředků, která byla zpracována již v roce 2016 cíleně přímo pro Paraguay. Informace o výcviku se dostaly také do místních médií pod odkazem http://www.ultimaho-ra.com/entrenan-cbvp-materiales-peli-grosos-n1139895.html.

Institut ochrany obyvatelstva pro zahraniční účastníky
Od 16. do 24. května 2018 proběhl v Institutu výcvik v oblasti chemické bezpečnosti pro specialisty - instruktory z celého světa. Akce se konala pod hlavičkou OPCW a byla garantována Státním úřadem pro jadernou bezpečnost a MV­ generálním ředitelstvím HZS ČR. Účastníci, kteří letos absolvovali odborný praktický výcvik, pocházeli z mnoha koutů světa, konkrétně z Bangladéše, Bolívie, Burundi, Itálie, Kamerunu, Keni, Libanonu, Lesotha, Malajsie, Svaté Lucie, Srí Lanky, Turecka a Ugandy. Již třetím rokem zve Institut na akci i zahraniční lektory, kteří školí speciál­ní témata a přispívají k výjimečnosti akce. Letos kromě českých instruktorů školil i hasič z Německa, doktor z Řecka a policista z Lucemburska. Poutavou přednášku měl inspektor z OPCW, který poskytl mimo jiné zajímavé informace o konkrétní práci expertů přímo v oblastech chemických útoků v Sýrii. Výcvik je komplexní výukovou akcí, kde jsou nejprve trénovány jednotlivé činnosti jako použití ochranných prostředků, průzkum kontaminovaného území, detekce neznámé chemické látky, odběr vzorků a dekontaminace. Komplexnost akce spočívá ve sjednocení těchto činností do celku, kdy jsou určeni vedoucí jednotlivých týmů, velitel zásahu a velitel nástupního prostoru, a je zadán scénář „reálné“ události. Letošním námětem finálního cvičení bylo detekovat nebezpečnou látku, která byla nalezena v osobním automobilu a byla pravděpodobnou příčinou úmrtí mladíka nacházejícího se ve vozidle. Cvičení probíhalo celé dopoledne a účastníci při něm museli dokázat, že se na kurzu naučili všechny činnosti, které je potřeba vykonat při zásahu na nebezpečnou chemickou látku.

Všichni účastníci kurzu jsou nyní experty na problematiku zvládání mimořádných událostí s únikem nebezpečné chemické látky a zároveň ve svých zemích mohou školit další odborníky. Z akce byla zpracována zajímavá reportáž, kterou je možné si přečíst na webu ČT24 http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/2488525-pozor­ na­ kazdy­ nadech­ instruktori­ z­ celeho­ sveta­ nacvicovali­ v­ cesku­ jak­ zneskodnit.

Připravované akce
Regionální centrum v Ugandě
Ve druhém pololetí roku 2018 má před sebou tým Institutu velmi důležitý úkol, a to dokončení vzniku „Regionálního centra pro chemickou bezpečnost“, které je budováno v rámci projektu „Posílení reakce na mimořádnou chemickou událost, plánování a řízení události“ pro státy Východoafrického společenství (Burundi, Keňa, Rwanda, Tanzanie a Uganda). Regionální centrum vzniká ve městě Jinja v Ugandě a bude specializováno na výcvik záchranářů v oblasti CBRN a zvláště chemické bezpečnosti. Školení a praktickou výuku v něm budou provádět zkušení instruktoři ze států Východoafrického společenství, kteří jsou na lektorskou činnost školeni již od roku 2016. První pilotní výcvik proběhne v Jinja v říjnu 2018, kdy budou výuku provádět samotní afričtí instruktoři, čeští lektoři budou pouze jejich poradci a hodnotitelé výcviku. Doufejme, že výcvik proběhne ke všeobecné spokojenosti a že si afričtí instruktoři poradí se svojí úlohou, která pro ně nebude jednoduchá. Samostatnost, vedení výcviku, schopnost vést ostatní a přesvědčivě vysvětlovat témata, která mnohdy nejsou jejich vystudovanou oblastí, jsou potenciální nedostatky, se kterými se musí ve výukové činnosti poprat. Projekt je financovaný z fondu České republiky, Spojeného království Velké Británie a Severního Irska a jeho finalizace je nyní ryze v rukou afrických kolegů.

Kurz o CBRN v Německu
Další mezinárodní výuková akce roku 2018 nebude probíhat na jiném kontinentě, ale v sousedním Německu. Od roku 2012 probíhá bilaterální spolupráce mezi německou výukovou akademií AKNZ (Academy for Crisis Management, Emergency Planning and Civil Protection) a Institutem. Odborníci z Institutu školí v AKNZ a naopak. V září 2018 se konal v AKNZ v gesci NATO mezinárodní kurz s názvem „Mezinárodní kurz pro instruktory z oblasti CBRN“, kterého se pracovníci Institutu účastnili jako instruktoři i jako posluchači. Tento výcvik každoročně stvrzuje skvělou kooperaci mezi oběma organizacemi a vzájemné přátelství, které zde již dlouhodobě funguje.

Závěr
Rok 2018 je rokem, kdy se Institut opět velmi aktivně zapojuje do akcí „CBRN ochrany“ v rámci mnoha prestižních institucí. Kurzy pořádané Institutem jsou každoročně pozitivně hodnoceny jak ze strany účastníků, tak zainteresovaných organizací. Doufejme, že se aktivity v této oblasti budou dále rozvíjet a Institut bude i nadále jedním z lídrů v oblasti výuky „CBRN ochrany“ ve světě.


pplk. Ing. Ladislava NAVRÁTILOVÁ, Ph.D., foto archiv Institutu ochrany obyvatelstva

Již několik měsíců se snažíme čtenářům přiblížit mechanismy postupů pro poskytování humanitární pomoci, kterou členské státy poskytují postiženým zemím prostřednictvím Střediska pro koordinaci odezvy na mimořádné události (ERCC). ERCC vzniklé mimořádné události monitoruje a následně, po obdržení žádosti o pomoc od postiženého státu, řeší ve spolupráci s členskými státy. Někdy se ale stává, že po vzniku mimořádné události ERCC monitoruje situaci, komunikuje s členskými státy o možné pomoci a její formě, ale postižený stát o pomoc nepožádá. Jednoduše postižený stát je schopen situaci, která může mít obrovský rozsah a postihnout velké území se ztrátou mnoha životů, zvládnout vlastními silami a prostředky tak, jako tomu bylo v následujících dvou případech.

Pád Morandiho mostu v italském Janově
Dne 14. srpna 2018 před polednem došlo v italském městě Janov k pádu mostu. Jednalo se o dálniční most přes údolí řeky, pod kterým se nacházela nákupní centra, továrny, obytné domy a železniční trať. Most byl hlavní silnicí pro obyvatele, spojující město s nedalekým letištěm a také klíčovou cestou podél Středozemního moře spojující italské pobřeží s francouzskými pobřežními městy směrem na západ. Most měřil 1 102 m, mostovka byla umístěna ve výšce 45 m nad zemí a byl v provozu od roku 1967. Mezi roky 2016 až 2017 prošel částečnou rekonstrukcí. Důvod pádu mostu je přikládán špatnému počasí, kdy mohlo vlivem prudkých dešťů a silné bouře dojít ke zničení již narušeného tažného závěsu mostu.

Na vyhledávání a záchraně osob se podílely stovky záchranářů. Ti pracovali v nebezpečných podmínkách, protože stabilita zbývajících částí mostu byla narušena. Vyhledávací a záchranné práce probíhaly od úterý až do soboty, kdy byla nalezena poslední oběť. Část záchranných prací probíhala také v řece, kam most spadl.

Bezprostředně po pádu mostu v místě zasahovalo více než 200 hasičů a byly také nasazeny potápěčské jednotky, jednotky USAR určené pro vyhledávání a záchranu ze sutin a SAF – speleologické jednotky, které jsou určeny pro vyhledávání v jeskyních. Postupně se počty záchranářů měnily, některé dny v místě zasahovalo i 400 záchranářů, kteří se střídali. Vzhledem k velkým blokům betonu šlo o plošné vyhledávání, kdy se postupovalo tak, aby se prohledala všechna možná a dostupná místa, samozřejmě také těžkou technikou, kdy jeřáby zvedaly masivní desky betonu a zkroucené kusy oceli.

Ačkoli bylo ERCC připraveno kdykoli povolat jednotky USAR a další pomoc z členských států a stále komunikovalo se zástupci národního kontaktního střediska Itálie, italská strana o mezinárodní pomoc prostřednictvím ERCC nepožádala a situaci za použití vlastních sil a prostředků zvládla sama. Co bylo pravou příčinou pádu mostu, ukáže až následné vyšetřování. Pád mostu si v konečném čísle vyžádal 43 lidských životů.

Tropický cyklon Jebi v Japonsku
Dne 27. srpna 2018 se jižně od Japonska v Tichém oceánu začal formovat tropický tajfun Jebi (korejsky vlaštovka). Dne 31. srpna 2018 dosahoval rychlosti větru 278 km/h, což znamená, že dosáhl pátého stupně intenzity, a dále pokračoval na sever k břehům Japonska, kam dorazil dne 4. září 2018 kolem poledne, kdy dosahoval rychlosti větru 167 km/h. Toho dne se jeho střed nacházel mezi japonskými ostrovy Tanegašima a Shikoku – města Aki. Rychlost jeho stálého větru neklesla pod 139 km/h, dosahoval tedy intenzity třetího stupně intenzity a byl doprovázen silným větrem a těžkým deštěm. Tajfun postupně přešel přes střední část Japonska a dále podél jeho západní části na sever, kde v následujících dnech jeho intenzita slábla.

Tajfunem bylo přímo ohroženo 30 milionů obyvatel. Nakonec byla nařízena evakuace více než jednoho milionu osob. V Japonsku není evakuace povinná, takže mnoho lidí zůstalo ve svých domovech i přesto, že byli varováni před vysokými vlnami, sesuvy půdy a povodněmi. Téměř 500 osob bylo zraněno a v současné době se stále rozcházejí zprávy o tom, kolik osob zemřelo, nicméně se toto číslo blíží dvěma desítkám.

Příchod tajfunu doprovázelo mnoho omezení a kolapsů v postižených oblastech. Poničil mnoho domů. Mezinárodní letiště Osaka Kansai zrušilo nejméně 500 letů a v jednom okamžiku na letišti uvízlo asi osm tisíc cestujících a zaměstnanců. V těchto uvedených dnech bylo zrušeno téměř tisíc letů na všech zasažených letištích v oblasti. Tajfun poničil také železnici v Osace, Kjótě a Kobe. Téměř půl milionu osob zůstalo bez elektrického proudu v prefekturách Gifu, Aichi a Mie.

Jednalo se o 21. tajfun v letošní sezoně. V oblasti se tajfuny objevují často, ale většinou se rozpadnou ještě před zasažením pevniny. Tento tajfun je označen jako nejhorší za posledních 25 let.

I v tomto případě byly členské státy prostřednictvím ERCC připraveny vyslat pomoc, nicméně Japonsko žádost o pomoc nezaslalo a se vzniklou situací si dokázalo poradit samo.


kpt. Ing. Irena ŠENKÝŘ JANSOVÁ, MV­-generální ředitelství HZS ČR

Ve středu 12. září 2018 ve 13.00 hodin proběhlo slavnostní shromáždění konané u příležitosti 10. výročí založení spolku Veterán Policie České republiky (VPČR). V areálu Muzea Policie České republiky za přítomnosti premiéra České republiky Ing. Andreje Babiše, prezidenta spolku plk. v.v. JUDr. Jaroslava Zemana a řady dalších účastníků byli oceněni nejen příslušníci Policie České republiky, ale i ti, kteří zásadním způsobem podpořili činnost a fungování spolku zejména v krajích. Mezi vyznamenanými byl také generální ředitel HZS ČR genmjr. Ing. Drahoslav Ryba. Ocenění za něj přebíral náměstek generálního ředitele pro řízení lidských zdrojů plk. doc. JUDr. František Vavera, Ph.D., LL.M.

Slavnostního setkání se zúčastnila celá řada hostů. Vedle premiéra ministr obrany Mgr. Lubomír Metnar, první náměstek ministra vnitra pro řízení sekce vnitřní bezpečnosti a policejního vzdělávání JUDr. Ing. Jiří Nováček, policejní prezident genmjr. Mgr. Bc. Tomáš Tuhý, Ph.D., krajští ředitelé Policie České republiky, zástupci bezpečnostních sborů a smluvních partnerů, hejtmani a celá řada dalších hostů. Každý účastník slavnostního setkání obdržel pamětní odznak vydaný VPČR u příležitosti 10. výroční vzniku a almanach popisující historii a symboliku spolku, prezentaci jeho zakladatelů, jména dosavadních zástupců v orgánech spolku, činnost v krajích prostřednictvím krajských koordinátorů a spolkový život. Oslavy zahájil prezident spolku, který přivítal všechny přítomné a v krátkosti je seznámil s historií spolku. Vzpomněl také na zakladatele a ty, kteří se podíleli na zrodu a činnosti sdružení. Dále připomněl všechny, kteří se těchto oslav nedožili, a zavzpomínal na příslušníky, kteří zemřeli během výkonu služby při ochraně života, zdraví a majetku a kteří se stali neoddělitelnou součástí policejní historie.

Věnce za padlé příslušníky
Premiér v proslovu vyzdvihl nezastupitelnou úlohu spolku při propagaci bezpečnostních sborů a předávání zkušeností a znalostí veřejnosti v rámci prevence kriminality. Ocenil aktivity spolku, jeho spolupráci s bezpečnostními sbory, zejména v současné bezpečnostní situaci. Policejní prezident vyzdvihl dosavadní spolupráci veteránů s jednotlivými útvary Policie České republiky v regionech založenou smlouvou o spolupráci a upozornil na potřebnost legislativního vymezení postavení veteránů bezpečnostních složek, jež iniciovalo Ministerstvo vnitra. Policejní prezident uvedl, že VPČR má plnou podporu Policejního prezidia ČR a zdůraznil, že pomoc VPČR z jeho strany trvá, a doufá, že bude pokračovat i nadále. Ocenil také, že symbolika spolku VPČR navazuje na demokratické tradice bezpečnostních sborů a spolek má zájem rozvíjet činnost bývalých příslušníků bezpečnostních sborů a udržovat s nimi vztahy. Za účasti čestných hostů pak byli na závěr slavnostního shromáždění dekorováni medailemi a vyznamenáními ti, kteří se na činnosti sdružení podíleli a stále podílejí, podporují jeho činnost v regionech, a to včetně některých hejtmanů a krajských ředitelů Policie České republiky. Na závěr slavnosti byly položeny věnce za padlé příslušníky při výkonu služby. Shromáždění ukončila státní hymna a prezident spolku poděkoval všem, kteří se do příprav oslav zapojili, a hostům za účast a projevenou sounáležitost.


JUDr. Miloslav OLIVA, VPČR, David HARTMANN, DiS., foto autor

V rámci dlouholeté spolupráce Kraje Vysočina se Zakarpatskou oblastí Ukrajiny navštívil toto území v červenci i generální ředitel HZS ČR genmjr. Ing. Drahoslav Ryba. S ředitelem HZS Kraje Vysočina plk. Mgr. Jiřím Němcem, DiS., se připojil k delegaci Krajského úřadu Kraje Vysočina a Krajského sdružení hasičů Kraje Vysočina, vedeného starostou Janem Slámečkou.

Generální ředitel HZS ČR byl přivítán v Užhorodu generálem Mykolou Oleksandrovyčem Čečotkinem, ředitelem Státní služby Ukrajiny pro mimořádné situace, s nímž rámcově jednal o zájmu ukrajinské strany na uzavření memoranda o vzájemné spolupráci při řešení mimořádných událostí. Cílem cesty bylo předání věcné pomoci zakarpatským hasičům.

Delegace za doprovodu Romana Hudaka, velitele Státní služby Ukrajiny pro mimořádné situace v Zakarpatské oblasti Ukrajiny (obdoba našeho ředitele HZS kraje), navštívila vybrané stanice. Zástupci Krajského úřadu Kraje Vysočina předali zakarpatským hasičům na stanicích v Seredném, Iršavě a Viškovu plovoucí čerpadla Ph­ Poseidon (k dispozici tak již mají celkem devět těchto čerpadel).

Na stanicích v Tjačivu, Rachivu a Jasinji předal genmjr. Ing. Drahoslav Ryba třicet přileb Gallet F1. Přilby byly pořízeny z finančních prostředků, které za tímto účelem obdrželo MV­ generální ředitelství HZS ČR od Ministerstva vnitra v rámci programu Bezpečnostní rozvojové spolupráce.

Moderní přilby zakarpatské kolegy opravdu zaujaly, a to dokonce natolik, že na stanici v Tjačivu s nimi ihned vyrazili k zásahu, k němuž byli povoláni.

Delegace se seznámila s prací a vybavením na stanici. Rovněž kolegové všem představili činnost a vybavení pracovníků Záchranné horské služby. Následovala prezentace náročného zásahu, který byl realizován v červnu, kdy museli za složitých klimatických podmínek evakuovat dětský tábor. Na hřebenech hor nečekaně napadlo zhruba 10 cm sněhu.

Nelze zastírat, že většina techniky zakarpatských kolegů nesnese srovnání nejen s technikou HZS ČR, ale bohužel ani s našimi sbory dobrovolných hasičů; totéž platí i pro pracovní podmínky na stanicích. To však nic nemění na jejich hrdosti a profesionalitě, s níž práci vykonávají.

Závěrem nezbývá než doufat, že se HZS ČR podaří i v budoucnu najít cestu, jak zakarpatské kolegy podpořit a opět alespoň trochu přispět ke zlepšení jejich vybavení. Ostatně území, v němž konají službu, bylo dvacet let součástí Československa.


plk. Mgr. Martin KUČERA, foto Michal BRANDEJS, MV­-generální ředitelství HZS ČR

Dne 1. září 2018 uvedl generální ředitel HZS ČR genmjr. Ing. Drahoslav Ryba do funkce nového ředitele Technického ústavu požární ochrany (TÚPO) plk. Ing. Ondřeje Suchého, Ph.D.

Narodil se 31. ledna 1980, vystudoval Vysokou školu chemicko­ technologickou v Praze, obor Energetika v chemicko­ technologických procesech.

V oblasti požární ochrany pracuje od roku 2006, kdy nastoupil do TÚPO na oddělení výzkumu a vývoje jako výzkumný a vývojový pracovník. Zabýval se analytickými metodami (infračervenou spektroskopií, Ramanovou spektroskopií, rentgenfluorescenční analýzou atd.), tedy metodami běžně používanými například pro analýzu neznámých vzorků z místa požáru. Později zastával funkci zástupce vedoucího oddělení a od 1. února 2013 se stal vedoucím oddělení výzkumu a vývoje.

Podílel se na řešení řady výzkumných projektů zaměřených na podporu činnosti HZS ČR. K dalšímu posílení spolupráce s HZS ČR došlo během jeho působení také vzhledem k účasti TÚPO na velkorozměrových zkouškách zaměřených na řešení aktuálních problémů hasičů. Za nejvýznamnější lze považovat dlouhodobou spolupráci na velkorozměrových zkouškách zaměřených na chování tlakových lahví v podmínkách požáru.

Plk. Ing. Ondřej Suchý, Ph.D., je také členem evropské normalizační komise CEN/TC 305/WG1, která se zabývá zkušebními metodami na stanovení hořlavosti látek.

Je nositelem služební medaile „Za věrnost III. stupně“.

Ve funkci ředitele TÚPO vystřídal plk. Ing. Zdeňka Ráže, který tuto funkci vykonával od 2. ledna 2012.


REDAKCE, foto Ing. Petr MICHUT, TÚPO

Fotovýstava pořádaná u příležitosti konání Mistrovství ČR profesionálních a dobrovolných hasičů v požárním sportu, které proběhlo ve dnech 24. až 26. srpna 2018 v Liberci.

Tradice hasičských jednotek má v České republice nejsilnější kořeny právě v Libereckém kraji, na jehož území vznikla vůbec první hasičská jednotka v zemích tehdejšího Rakouska­ Uherska.

Na několika dobových a výročních fotografiích z přelomu 19. a 20. století je prostřednictvím skvělé úrovně provedení hasičských uniforem demonstrován vysoký společenský kredit hasičských jednotek. Vysoká prestiž členství v hasičských jednotkách často vedla k zapojení celých rodin do těchto jednotek, a to i v několika pokoleních. Na výroční fotografii hasičské jednotky z Brenné na Českolipsku z roku 1910 lze tuto skutečnost vysledovat prokazatelnou vzájemnou podobností mnoha hasičů.

„Hasičstvo, to je tradice, odvaha, ochota pracovat ve prospěch bližního,“ uvedl při zahájení výstavy plk. Ing. Luděk Prudil, ředitel HZS Libereckého kraje. Autory fotografií zařazených do výstavy jsou převážně příslušníci Hasičského záchranného sboru České republiky a výběr fotografií mapuje širokou škálu náročných činností prováděných při řešení mimořádných událostí. Práce hasičů je fyzicky velmi náročná a hasiči jsou při likvidaci požárů a jiných mimořádných událostí často vystaveni extrémnímu nebezpečí. Cílem fotovýstavy, která probíhala na několika místech Liberce (Home Credit Arena, Krajský úřad Libereckého kraje, Obchodní centrum Forum, Nákupní centrum Géčko), tak bylo přiblížit právě náročnost práce hasičů široké veřejnosti.

V současné době si HZS krajů i jednotlivé další součásti HZS ČR mohou fotografie rezervovat pro uspořádání podobné výstavy. HZS Libereckého kraje je připraven část nebo i celou kolekci fotografií zapůjčit.


REDAKCE, foto archiv redakce
 

Ve dnech 18. až 25. srpna 2018 se uskutečnil 13. nadační tuzemský ozdravný pobyt pozůstalých rodin po policistech a hasičích, kteří zemřeli při výkonu služby. Setkání proběhlo v Zařízení služeb pro Ministerstvo vnitra, hotelu Šumava v Kašperských Horách, přihlásilo se 75 účastníků z 25 rodin.

Jako vždy to byla rozmanitá, ale pospolitá společnost. Za celý týden si všichni užili krásného počasí, výletů, výborné kuchyně a milého, téměř rodinného zázemí.

V neděli přijeli motorkáři klubu Defenders LE MC, z.s., se kterými jsme prožili úžasné dvě hodiny. V podvečer nám byla umožněna prohlídka fary z 19. století na náměstí v Kašperských Horách. Zhlédli jsme skrytou krásu starých časů. K večernímu ohni mezi nás zavítal vedoucí Policie ČR, Obvodního oddělení policie Kašperské Hory. Hovořil o spolupráci oddělení s filmaři, kteří natáčejí pokračování oblíbeného detektivního seriálu Policie Modrava.

Vedení hotelu umožnilo rodinám využít wellness a v Sušici návštěvy aquaparku a venkovního bazénu. Děti mohly využít zahradní bazén, který byl dočasně k dispozici. Nadační výtvarný stůl na kryté terase hotelu byl oblíbeným koutem, kde si mohl každý podle svého zájmu tvořit. Nejatraktivnější byla výmalba papírových masek. Přilehlý prostor hotelu umožňoval dětem prázdninové radovánky. Děti byly stále v pohybu, využívaly tělocvičnu, hernu, dětské hřiště, tenisový kurt, volejbalové hřiště, půjčovnu kol a nafukovací hrad.

V průběhu pobytu jsme podnikli zajímavý pěší výlet do bývalé štoly Kristina, ve které je už bezmála šedesát let umístěna světoznámá seismologická stanice Akademie věd ČR. Autobusový výlet na hradní komplex ze 14. století Velhartice byl překvapivě krásným zážitkem. Cestou zpět jsme byli očekáváni majitelem pohádkového areálu šumavských pohádkových postaviček, skřítků, víl, vodníků, čertů, živých zvířátek a pohádkové zahrady v Mlázovech u Kolince. Jako již tradičně zasedala v objektu správní rada nadace a její členové, spolu se členy dozorčí rady nadace pak s rodinami strávili dlouhé hodiny. Rada sdělila novinky ze zasedání a nadační maminky si rády popovídaly. Celé odpoledne hrálo skvělé trio Hudby Hradní stráže a Policie ČR. Děti si v mezičase mohly vyzkoušet zazpívat s tímto profesionálním tělesem. Nadšení nemělo konce. Slavnostní čas završilo hromadné fotografování.

Ukončení pobytu a rozloučení bylo vřelé, rodiny jsou spolu ve stálém kamarádském kontaktu, mezi sebou se navštěvují, pomáhají si, a tak je celé společenství čím dál tím více až neuvěřitelně semknuté. A to je největší odměna celé nadační péči. Nemohla by být taková, kdyby nebylo policistů, hasičů a pracovníků rezortu, kteří svými pravidelnými i nepravidelnými finančními dary solidárně podporují pozůstalé rodiny (rovnoměrně i těžce tělesně postižené bývalé policisty a hasiče), rezortních i mimorezortních sponzorů a našich přátel.

Za průběh ozdravného pobytu děkujeme Zařízení služeb pro Ministerstvo vnitra, zejména vedení hotelu Šumava a všech tamních zaměstnanců. Dále pak Policejnímu prezidiu ČR, Zdravotní pojišťovně MV ČR, České podnikatelské pojišťovně, České poště, s.p., Nadaci ČEZ, Pražské plynárenské, a.s., EuroOil Čepro, a.s. Poděkování patří zmíněným motorkářům (v červnu věnovali ze své akce nadaci šek), Policii ČR, Obvodnímu oddělení Kašperské Hory, Domus Maria, štole Kristina, Milanu Poláčkovi, majiteli pohádkového areálu. Velká část programu se mohla uskutečnit zdarma díky Oldřichu Petráškovi. Za fotografické služby děkujeme Ing. Jiřímu Plecitému a Jitce Divíškové, její mamince za pomoc při vytváření drobných dárků a Mgr. Lucii Pušové, která byla „motorem“ veselých her pro malé a mladší děti.


Věra FEITHOVÁ, Nadace policistů a hasičů, foto archiv Nadace policistů a hasičů
 

Koncem června 2018 ředitelství Vojenských lázeňských a rekreačních zařízení Volareza umožnilo léčebně ozdravný pobyt těžce tělesně postižených bývalých policistů a hasičů v nadační péči ve vojenském zařízení Hotel Bedřichov, Špindlerův Mlýn. Celkem se zúčastnilo 54 nadačních osob s doprovodem.

Počasí přálo uskutečnění poznávacích výletů a příjemných procházek po okolí, které nadační rodiny plně využily podle svých zdravotních možností.

Začátkem týdne přijeli pozdravit a pohovořit si s těžce tělesně postiženými (TTP) v nadační péči členové správní rady genmjr. Ing. Drahoslav Ryba, generální ředitel Hasičského záchranného sboru České republiky, a policejní prezident genmjr. Mgr. Bc. Tomáš Tuhý, Ph.D. Setkání se zúčastnil také ředitel kanceláře policejního prezidenta plk. Mgr. Miloš Bednařík spolu s ředitelem nadace PhDr. Vladimírem Šuterou, CSc. Společné odpoledne probíhalo v příjemně uvolněné atmosféře. Nadační rodiny a především TTP bývalé policisty a hasiče potěšila přítomnost členů správní rady, jejich pochopení a zájem o policisty a hasiče, kteří obětovali zdraví při pomoci a záchraně spoluobčanů.

Celý týden využívaly rodiny nabízených hotelových služeb wellnessu, vstupu do plaveckého bazénu, whirlpooly, parní sauny, Kneippův chodník. Kdo měl zájem, byla mu v rámci rehabilitace poskytnuta celková masáž. Pobyt TTP zpříjemnil hotelový personál svou trpělivostí a ochotou. Ve chvílích odpočinku posedávaly rodiny na terase a diskutovaly mezi sebou o svých starostech a bolestech. Nezapomněly ani na ty, kterým zdravotní stav nedovolil přijet a všechny se jim se vzpomínkou, tak jako každým rokem, podepsaly na pohlednici z výletu. Od mnohých byla slyšet slova vděčnosti a díků nadaci, nejenom za finanční pomoc, ale především za možnost setkání mezi svými.

Policisté a hasiči zůstávají policisty a hasiči do konce svého života, i když už nejsou ve službě. Zdraví obětovali při záchraně jiného života, a proto si plně zaslouží od nás uznání.

Poděkování patří přátelům nadace, kteří svojí pomocí přispěli k uskutečnění léčebně ozdravného pobytu pro nadační skupinu TTP bývalých policistů a hasičů.

Realizaci projektu podpořila Zdravotní pojišťovna MV ČR, Nadace ČEZ, Česká pošta, s.p., Pražská plynárenská, a.s., ČPP Vienna Insurance Group, ČEPRO, a.s., a především ředitelství Vojenského lázeňského a rekreačního zařízení Volareza.

Zvláštní poděkování patří policistům, hasičům a zaměstnancům rezortu, kteří pravidelně přispívají ze svých platů finanční částkou na konto nadace pro potřeby nadačních rodin. Příspěvky pomáhají nadačním rodinám usnadnit jejich složitý život.


Mgr. Hana PROCHÁZKOVÁ, Nadace policistů a hasičů, foto archiv Nadace policistů a hasičů

Ve dnech 12. až 16. září 2018 se ve slovenském městě Bánská Bystrica konalo XIV. mistrovství světa mužů v požárním sportu a V. mistrovství světa žen v požárním sportu.

První den – výstup do 4. podlaží cvičné věže
Výstup do 4. podlaží cvičné věže se žebříkem o hmotnosti 8,5 kg zvládnou ti nejrychlejší kolem 14 sekund. Z našich reprezentantů si nejlépe vedl Jakub Pěkný z HZS Ústeckého kraje (13,46 s), Ladislav Filip z HZS Středočeského kraje (13,96 s) a Milan Netrval z HZS Plzeňského kraje (13,98 s). V celkovém součtu časů obsadili Češi čtvrté místo.

Druhý den – běh na 100 m s překážkami
V horkém odpoledni na start nastoupilo 114 mužů. Čechům se sice v prvních pokusech úplně nedařilo, ale nakonec všech šest započítávaných časů bylo pod 16 vteřin. Do semifinále se probojovali hned tři čeští závodníci – Pavel Krpec (HZS Moravskoslezského kraje), Lukáš Kroupa (SDH Kvasiny), Daniel Klvaňa (SDH Oznice). Do finále však nepostoupil ani jeden.

Třetí den – štafety s překážkami 4 × 100 m
V této disciplíně první člen překonává překážku, tzv. domeček, druhý bariéru, třetí s hadicemi přebíhá kladinu, napojuje hadice na rozdělovač a proudnici a v pásmu odpojení proudnici zase odpojí, aby ji předal poslednímu členovi, který uhasí hořící směs v nádrži. První čtyřce české reprezentace ve složení Daniel Klvaňa, Milan Netrval, Lukáš Kroupa a Dominik Soukup (SDH Žebnice) se nedařilo a časomíra se zastavila na hodnotě 63,72 s. Celá česká výprava tak vložila naděje do druhé čtveřice, která nastoupila ve složení David Dopirák (HZS Plzeňského kraje), Jakub Pěkný, Martin Lidmila (HZS Karlovarského kraje) a Pavel Krpec a nezklamala. Svůj pokus závodníci zvládli ve skvělém čase 55,75 s a posunuli český tým na druhé místo v této disciplíně.

Čtvrtý den – požární útok
Požární útok je disciplína, kdy sedm soutěžících dokáže v čase kolem 30 vteřin propojit zdroj vody, motorovou stříkačku, hadice, rozdělovač a proudnice a doběhnout ke dvěma terčům do 90 metrů vzdálených a naplnit je proudem vody. Před touto disciplínou byli muži na průběžném prvním místě spolu s Rusy a Bělorusy se stejným součtem bodů za jednotlivé disciplíny. Tým mužů svůj první pokus zvládl v čase 28,83 s a ten druhý za 28,77 s. To stačilo na čtvrté místo v této disciplíně. Naproti tomu Rusům a Bělorusům se vůbec nedařilo. Češi se tak se součtem 11 bodů stali poprvé v historii mistry světa v požárním sportu pro rok 2018 před druhou Ukrajinou a třetím Běloruskem.

Češi tak doplnili řadu mistrovských titulů ve všech ostatních kategoriích – dorostenci (Podolsk 2013, Grodno 2015), dorostenky (Svitavy 2014), ju­nioři (Svitavy 2014) a ženy (Izmir 2017). Není bez zajímavosti, že Martin Lidmila je držitel mistrovského titulu v kategorii dorostu, juniorů i mužů.


Jaroslava ČEČRDLOVÁ, Ph.D.,Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska, foto Pavel NOVÁK, MV­-generální ředitelství HZS ČR

Výběr reprezentace HZS ČR v TFA a náměstek generálního ředitele HZS ČR brig. gen. Mgr. Bc. Slavomír Bell, MSc., se zúčastnili ve dnech 10. až 17. září 2018 13. ročníku Světových hasičských her v Jižní Koreji. A nutno dodat, že se naši reprezentanti v konkurenci 7 000 účastníků z 65 zemí rozhodně neztratili.

Ještě před zahájením disciplín TFA si trenér Miroslav Šín z HZS Moravskoslezského kraje „odskočil“ pro zlatou medaili v silovém trojboji (dřep, bench press, mrtvý tah).

Česká reprezentace se zúčastnila také závodu STAIR RACE – běh do schodů na jeden km s převýšením 300 m, kde získala hned několik medailí podle věkových kategorií: Pavel Kouřík z HZS Plzeňského kraje bronz, Vít Malenovský z HZS Jihomoravského kraje stříbro, David Kubiš z HZS Jihočeského kraje zlato. Martin Plšek stříbro a Michal Přecechtěl stříbro, oba z HZS Olomouckého kraje.

První den soutěže v disciplínách TFA závodili nejmladší soutěžící do 30 let. Ve velké konkurenci získal stříbrnou příčku závodník HZS Zlínského kraje Jan Haderka s výsledným časem 5 min 29 s. Od zlaté medaile domácího korejského závodníka jej dělily pouhé dvě vteřiny. Michal Brousil z HZS Jihočeského kraje obsadil čtvrté místo a Pavel Kouřík páté místo, jejich výkon byl bohužel poznamenán vytrvalým deštěm.

Ve věkové skupině do 35 let startoval Vít Malenovský. Krásný souboj s korejským šampionem přinesl skvělou podívanou a Vítovi bronzovou medaili. Vytrvalý déšť a velké množství vody nasáklé do figuríny a hadic, v takových podmínkách soutěžil Petr Moleš z HZS Jihomoravského kraje, který přesto dokázal závod dokončit a vybojovat šesté místo.

Třetí den soutěže reprezentanti ve věkové skupině do 40 let ukázali, že zkušenosti z velkých závodů se nedají ničím nahradit. Roman Viej z HZS Moravskoslezského kraje startoval ráno, kdy celá trať byla mokrá a klouzala. Roman načerpal poznatky od závodníků z předchozích dní a předvedl naprosto soustředěný výkon. Za toto byl oceněn zlatou medailí pro Českou republiku. Za obdobných podmínek závodili v této kategorii také Martin Plšek z HZS Olomouckého kraje, který získal bronz a David Kubiš z HZS Jihočeského kraje, který byl hned za Martinem Plškem na čtvrtém místě.

V kategorii do 45 let Českou republiku reprezentoval Stanislav Kalvoda z HZS Jihomoravského kraje a Michal Přecechtěl z HZS Olomouckého kraje. Michal měl již téměř oschlou trať a znal časy všech svých konkurentů. Zkušeně si vše pohlídal a zvítězil s náskokem deseti sekund (další zlato pro českou výpravu). Bohužel Stanislava Kalvodu od bronzové medaile dělila jediná sekunda a zbyla na něj jen „bramborová“ medaile.

Poslední den Světových hasičských her se tým české reprezentace (Brousil, Haderka, Kalvoda, Malenovský, Moleš, Plšek, Přecechtěl, Šín, Viej) zúčastnil ještě závodu TUG OF WAR – přetahování lanem a běh na 5 000 m (Kouřík, Kubiš). Naši se přetahování zúčastnili po hlavním závodu v disciplínách TFA. Ve velice přátelské atmosféře hasičů z celého světa si vybojovali zlato. V této disciplíně je naprosto klíčové, aby všichni v týmu pracovali jako jedno tělo. Češi potvrdili skvělého týmového ducha a fakt, že umí táhnout za jedno lano, předvedli i ve skutečnosti. Běh na 5 000 m se neběžel na dráze jako obvykle, ale v okolí stadionu. Pavel Kouřík předvedl skvělý čas 16 min a 44 s a obsadil druhé místo. David Kubiš ve svojí věkové kategorii nenašel přemožitele a dostal zlatou medaili.

Při zakončení her bylo ještě vyhlášeno absolutní pořadí v závodu disciplín TFA bez rozdílu věku. Vít Malenovský obsadil skvělé třetí místo.
Reprezentace TFA HZS ČR byla vyslána za podpory těchto partnerů: Pramacom Prague, s.r.o., TATRA TRUKS, a.s., Zeppelin CZ, s.r.o., SCANIA Czech Republic, s.r.o., KOBIT, s.r.o., RCS Kladno, s.r.o., Dekonta, a.s., THT Polička, s.r.o., VOCHOC TRADE, s.r.o., ve spolupráci s MV­-generálním ředitelstvím HZS ČR a HZS krajů.


kpt. Ing. Lukáš NOVÁK, MV-generální ředitelství HZS ČR, foto autor
 

Krásné slunečné počasí a bohatý program přilákaly v sobotu 8. září 2018 do Expozice požární ochrany ve Zbirohu více než 2 000 návštěvníků, kteří se zúčastnili již osmého ročníku Zbirožského hasičského tatrování.

Celou akci zahájil přivítáním návštěvníků předseda Výboru pro bezpečnost Parlamentu České republiky Radek Koten a předseda Podvýboru pro HZS ČR Ing. Pavel Růžička. Moderátorka a průvodkyně celého dne kpt. Mgr. Nicole Zaoralová všechny přítomné překvapila veršovaným proslovem, který byl zároveň lákadlem k jedné z připravených soutěží, a to o nejvtipnější zbirožský rým. Rovněž byl upoutávkou na odpolední vyhodnocení celoroční soutěže dětských kolektivů i dospělých o nejhezčí hasičskou báseň. Celé letošní tatrování se neslo na vlně veršů a rýmů.

Návštěvníci měli milý úkol – vybrat nejkrásnější vozidlo Tatra v soutěži Miss a co nejvíce povzbuzovat soutěžící posádky na Mistrovství České republiky ve výměně předního kola na Tatře 815. Soutěž o nejkrásnější tatrovku MISS Tatra slavnostně odstartoval náměstek generálního ředitele HZS ČR brig. gen. Ing. František Zadina.

V expozici bylo vystaveno 34 vozů, z nich návštěvníci svými 444 hlasy zvolili v kategorii Miss Sympatie jako tu nejkrásnější Tatru SDH Cheznovice. Odborná porota, která se zaměřila nejen na estetický vzhled, ale také například na to, jak se o Tatru její majitelé starají, korunovala titulem Miss Tatra 2018 krásku SDH Duchcov. První vicemiss se stala svěřenkyně SDH Nový Rychnov a druhou vicemiss se stala Tatra SDH Pacov. Na tatrování a v odborné porotě nemohli chybět zástupci společnosti Tatra Trucks, a.s., Drahomír Lošák, a zástupce společnosti THT, s.r.o., Polička, Jaroslav Lórenc, kteří všem vítězným Tatrám předali krásné ceny.

Napínavou podívanou pro diváky připravily soutěžní posádky Mistrovství České republiky ve výměně předního kola na Tatře 815. Do této náročné soutěže se přihlásilo celkem sedm dvoučlenných posádek. Kolo na této Tatře váží úctyhodných 200 kg, pro srovnání kolo na běžném osobním automobilu váží 30 kg. Nejrychleji to zvládli ostřílení matadoři – vítězové loňského ročníku František Sadílek a Michal Král z HZS Středočeského kraje. Jejich čas byl 4 minuty a 33 sekund, což byl nový rekord soutěže. Druzí skončili s časem 4 minuty a 59 sekund profesionální hasiči z HZS Královéhradeckého kraje, Milan Rotter a Miroslav Reil. Třetí místo patřilo zástupcům z SDH Tuchořice Petru Hrdličkovi a Václavu Pilařovi s časem 5 minut a 24 sekund.

Po celý den byl pro mladší i starší děti připraven bohatý doprovodný program. Malí návštěvníci mohli džberovkami uhasit hořící hrad, zahrát si hasičské kuželky, skládat puzzle, malovat, či zkoušet svou šikovnost u rébusů. Hravou formou si tak zapamatovali například čísla linek tísňového volání. Pro starší děti a jejich doprovod byla připravena rodinná hra Záhada v muzeu. Šifrovačky a správně rozluštěné vědomostní otázky ukryté v různých částech expozice dovedly soutěžící až ke ztracenému exponátu a tím k zasloužené odměně. Na nejlepší a nejrychlejší luštitele pak každou hodinu čekaly další krásné hasičské ceny, včetně tolik oblíbených Hasičských pohádek. Pro nás, kteří jsme soutěž Záhada v muzeu připravovali, byl odměnou velký zájem o luštění záludných otázek z oblasti požární ochrany a ochrany obyvatelstva a také zjištění, že většina návštěvníků odpověděla správně.

Příslušníci Záchranného útvaru HZS ČR společně s kolegy z HZS Plzeňského kraje připravili dvě velmi zajímavé ukázky své práce. Předvedli výcvik hasičů lezců a ukázku jejich práce ve výšce. Zajímavé bylo vyproštění osoby z havarovaného vozidla.

Vyhlášení výsledků soutěže o nejlepší hasičskou báseň projektu „Dávají za nás ruku do ohně“ bylo velmi slavnostní. V kategorii dětí z mateřských škol získala ocenění za nejlepší kolektivní práci dětí do 6 let Mateřská škola Kramolná u Náchoda, konkrétně třída paní učitelky Jiřiny Vojnarové Rezkové. Sbírku hasičských veršů děti doplnily třiceti krásnými obrázky a vytvořily tak originální hasičskou sbírku. Do kategorie žáků 1. stupně základních škol své básničky zaslalo 65 dětí. První místo si odnesl desetiletý Adam Švába z malotřídní základní školy v Rasoškách u Náchoda za své poděkování hasičům. Druhé místo patřilo Kláře Krištoufkové ze základní školy v Pečkách za báseň Superhrdina. Třetí ocenění získal Filip Francisti ze základní školy v Tachově za báseň Když nepřekážíš – pomáháš, kterou by bylo možné použít k výuce motoristů, jak správně tvořit záchrannou uličku na silnicích. V kategorii žáků 2. stupně základních škol zvolila porota jako nejlepší básničku Našim hasičům od Sáry Málkové z Cerekvice nad Bystřicí, která svůj příspěvek končí veršem „ Do ohně ruku za nás dají a nic za to nečekají, proto tyto verše skládám, za vaši práci dík vám vzdávám“. Na druhém místě se umístila Lucie Chvalníková z Příbrami a na třetím Barbora Dušková z Dobříše. Speciální cenu se porota rozhodla udělit ještě Věře Poláškové z Chrastavy za zveršovaný příběh Slon požárníkem.

Od kreativních a tvořivých dospělých do soutěže dorazilo 30 básní. Po těžkém rozhodování a bez přesného určení pořadí byly oceněny tyto básničky: Srdce hasiče od Františka Kováříka, Sto let již pomáháte nám od Evy Krampotové a Hasičská oslavná báseň od Ivety Richterové. Speciální cenu za velmi povedenou báseň Těžká zkouška pro Fanouška si odvezla Jana Hronešová ze Dvora Králové. Svou básničku do soutěže také poslalo 23 profesionálních a dobrovolných hasičů. Ocenění v této kategorii si převzala Radka Poslušná z Dražetic za báseň Sto let a speciální cenu Roman Vondra ze Zruče nad Sázavou.

Bohatý program již tradičně okořenilo vystoupení malých hasičátek - Soptíků z Němčovic. Děti přijely „vlastním hasičským autem“ a předvedly perfektně secvičenou a okomentovanou ukázku přípravy hasičů i vlastního zdolání požáru.

Osmý ročník Zbirožského hasičského tatrování připravilo občanské sdružení Naše hasičská minulost společně s MV­-generálním ředitelstvím HZS ČR, Skladovacím a opravárenským zařízením HZS ČR a Záchranným útvarem HZS ČR.


kpt. Mgr. Martina TALICHOVÁ, foto František ŠPAČEK, MV­-generální ředitelství HZS ČR