POŽÁRNÍ OCHRANA
Fotovoltaické systémy při požáru z pohledu jednotek požární ochrany
s 4
Požár výrobní haly s fotovoltaickými panely na střeše
s 6
Požár zemědělského objektu
s 9
Mezinárodní konference Požární ochrana 2020
s 12
Jak lépe zdolat lesní požáry?
s 14

INTEGROVANÝ ZÁCHRANNÝ SYSTÉM
Tísňové linky přijímají volání ze systému eCall už tři roky
s 16
Hasiči odstřelili balvan v Josefově údolí
s 18

OCHRANA OBYVATELSTVA A KRIZOVÉ ŘÍZENÍ
Mobilní elektrocentrály mohou nahradit dodávky elektřiny v případě katastrofy
s 19
Cvičení mobilních skupin radiační monitorovací sítě
s 20
Tísňové informování obyvatelstva v České republice
s 22
Experimentální zkoušky koncových prvků jednotného systému vyrování a vyrozumění
s 26
Mimořádné události řešené na úrovni EU
s 29

INFORMACE
Hasí celá rodina
s 30
Anotace vysokoškolských prací
s 32
 

Problematika fotovoltaických systémů (FV systém) provází hasiče velmi intenzivně již několik let, a to v důsledku značného technologického rozvoje v této oblasti s následným rapidním nárůstem počtu montáží. Na místě zásahu se hasiči setkávají se širokou škálou technických pojetí těchto instalací – od rozsáhlých FV elektráren zbudovaných jako investiční záměr přes lokální ostrovní samozásobitelské systémy až po „skromnější“ instalace na střechách výrobních budov nebo rodinných domů. Bez ohledu na druh instalace je třeba definovat specifická rizika vzniku závady takovýchto systémů, speciálně v podmínkách následného požáru a vytvořit pro jejich zvládání odpovídající postupy a doporučení.

K tomuto účelu byly v roce 2017 vydány v rámci aktualizace Bojového řádu jednotek požární ochrany (BŘ) metodické listy P 47 Požáry střešních konstrukcí s FV systémem, P 48 Požáry FV elektráren a P 49 Požáry střešních konstrukcí s trubicovým FV systémem, které se problematikou přímo zabývají. Dále je možné z pohledu zásahové praxe zmínit související témata zpracovaná v rámci metodických listů BŘ N 14 Nebezpečí úrazu elektrickým proudem a P 25 Hašení vodou elektrických zařízení a vedení pod napětím do 400 V. Z důvodu časté instalace FV systémů na střešních konstrukcích bychom také neměli zapomenout na metodický list BŘ P 15 Požáry střešních konstrukcí a další nebezpečí, např. nebezpečí pádu nebo zřícení konstrukcí. Všechny uvedené oblasti specifických rizik neodmyslitelně provázejí hasiče zasahující u požárů FV systému ve vzájemné vazbě.

Uvedené metodické listy BŘ upravují jak charakteristiku zásahu s přítomností FV systému, tak úkoly zasahujících jednotek požární ochrany (PO), a dále doporučují vhodné postupy činností, které by s ohledem na danou situaci měly zajistit úspěšné provedení hasebního zásahu, případně záchrany osob, zvířat či majetku, ale také bezpečnost zasahujících hasičů. Ukazatelem úspěšného zásahu by ovšem měla být také jeho efektivita ve smyslu adekvátního množství nasazených sil a prostředků, včetně použitých hasiv, tj. celkových nákladů zásahu. Nelehkým úkolem velitele zásahu je také mimo jiné určení vhodné taktiky zásahu tak, aby škody způsobené zásahem jednotek PO jako následek nutných opatření a činností byly co nejmenší a následná obnova provozu zařízení technicky i ekonomicky přijatelná, tedy postupovat v rámci zásad kultury hašení, např. upřednostnit hasiva s minimálním dopadem na přítomnou FV technologii, provádět odpojování jednotlivých úseků systému v místech a způsoby k tomu předurčenými, postup jednotek PO konzultovat se správcem/majitelem technologie apod.

Základní rizika a orientace na místě
Obvyklé schéma provedení FV systémů (viz obrázky) představuje pomyslný odrazový můstek pro zvolenou taktiku zasahujících jednotek PO. Základním principem FV elektrárny je produkce elektrické energie ze sluneční energie využitím vlastností polovodičových článků. Tyto představují v rozsáhlých soustavách solární panely, obvykle v kovovém rámu překryté sklem, případně jde o zvláštní trubicovou technologii (viz list BŘ P 49). Jednotlivé panely jsou následně propojeny soustavou kabelových rozvodů a přes další prvky systému, především měniče napětí resp. trafostanice proudí generovaná elektrická energie buď do přenosové soustavy, nebo napájí spotřebiče v místě instalace. Samotný solární panel, generující obvykle elektrické napětí mezi 20 a 40 V, by nepředstavoval pro hasiče vážnější problém, pokud by ovšem tyto panely nebyly zapojovány v rozsáhlých sériích desítek, stovek i tisíců kusů po sekcích, čímž dochází ke generování celkového kumulovaného napětí, a to zejména v místě vedení sběrných kabelů vedoucích obvykle od soustavy panelů do tzv. měniče napětí, tedy zařízení měnícího původní stejnosměrný proud na proud střídavý. Pokud je účelem soustavy napájet veřejnou rozvodnou síť, pak je jako další prvek systému umístěna trafostanice.

Z uvedeného vyplývá, že hlavním problémem při likvidaci požáru s přítomností FV systému je pro zasahující hasiče ohrožení elektrickým proudem, zejména proto, že místem vzniku požáru je velmi často právě poškozená kabelová instalace, případně závada na měniči napětí či požár trafostanice. Protože z technického pohledu není možné zajistit stoprocentní přerušení fungování FV panelu ve smyslu generování elektrického proudu/napětí, vyžaduje zásah značnou orientaci v uspořádání a propojení jednotlivých prvků FV systému a hledání nejrychlejší a účinné cesty, jak požárem zasažené prvky odpojit od zbytku systému, a minimalizovat tak riziko ohrožení všech přítomných zasahujících osob. Zejména je vhodné provádět odpojení jednotlivých částí tlačítky instalovanými speciálně k tomuto účelu, případně vyhledat místa, kde je rozpojení vodičů vhodné a možné, tedy převážně mezi jednotlivými sekcemi panelů, anebo v úseku panel – měnič, pokud to konstrukční řešení umožňuje. Vždy je ale vhodné konzultovat takový postup s provozovatelem FV systému resp. kvalifikovanou osobou.

Zásahová specifika instalací na budovách
FV systémy umístěné na volné ploše, jako jsou FV elektrárny, nepředstavují ale pro zasahující hasiče, i přes specifické podmínky pro šíření požáru např. suchou vegetací, tak složitý zásah.

Systémy instalované na střechách menších či rozsáhlejších objektů, kde se k rizikům spojeným s přítomností vysokého napětí přidávají ještě další specifická rizika spojená s hašením budov, střech, pohybem ve výškách, umístěním rozvodů elektrické energie ve vnitřních prostorách budov s následným rozšířením požáru do dalších částí budov apod., jsou složitější. Klasickou charakteristikou takových případů je možná přítomnost napětí/proudu v konstrukci střechy, šíření požáru po konstrukci střechy nebo v jejích dutinách, s ohrožením dalších částí FV systému nebo s ohrožením zasahujících hasičů požárem destabilizovaných padajících částí střechy a konstrukce FV systému. Proto musí zasahující jednotky PO respektovat jisté zásady pro činnost na místě zásahu a kromě akutního odpojení „živých“ částí FV systému (např. od vnější elektrické sítě nebo jednotlivých úseků) provádět také hasební zásah směřující k uchránění dosud nezasažených konstrukcí a objektů přilehlých budov. K tomu je nutné využívat vhodná, zejména nevodivá hasiva, např. CO2 nebo hasicí prášek, anebo postupovat s ohledem na zásady hašení vodou elektrických zařízení a vedení pod napětím do 400 V. Z pohledu ochrany zasahujících hasičů je vhodné při hašení požárů střešních konstrukcí s FV systémy využívat výškovou techniku nebo provádět hašení z místa mimo zasaženou střechu, současně pak provádět ochlazování střešní konstrukce k zamezení jejího zborcení, dbát zvýšené opatrnosti při pohybu v zasaženém prostoru a vyhnout se dotyku jakýchkoli vodivých konstrukcí, stejně jako minimalizovat počet bezprostředně na místě zasahujících hasičů.

I přes dodržení všech uvedených zásad může ovšem dojít k situaci, že z jakýchkoli důvodů není možné bezpečné provedení zásahu (např. nemožnost odpojení FV systému pod napětím s extrémně vysokou hodnotou) a značné riziko bezprostředního ohrožení životů zasahujících hasičů dává veliteli zásahu možnost rozhodnout, zda využije své právo na nezbytnou dobu zásah přerušit, a to ve smyslu § 14 odst. 2 vyhlášky č. 247/2001 Sb., o organizaci a činnosti jednotek požární ochrany.

FV systémy ovšem nejsou jedinou technologickou výzvou této doby. V důsledku celosvětového trendu odklonu od tradičních zdrojů energie, jakými jsou nerostná bohatství jako ropa, zemní plyn nebo uhlí, přichází na scénu stále více dosud relativně neprozkoumaných problémů spojených s alternativními zdroji energie, mezi které patří právě energie solární, či větrná, případně velmi aktuální problematika elektromobility, a bude nutné, aby i jednotky PO vyvíjely odpovídající taktické postupy a technické vybavení, které bude vždy zárukou bezpečného a včasného provedení zásahu k naplnění jejich základního zákonného poslání.


kpt. Ing. et Ing. Jan PECL, MV­-generální ředitelství HZS ČR, foto archiv MV­-generálního ředitelství HZS ČR, ppor. Luboš KLOBÁSA, HZS Středočeského kraje

Dne 30. června 2020 ve 14.10 hodin byla přijata tísňová zpráva o požáru místnosti s měniči pro solární elektrárnu v Kostelci nad Labem, v objektu společnosti Čemus­ CZ, spol. s r.o. Podle prvotního oznámení byly slyšet výbuchy a byl viděn hustý dým. Likvidace požáru si vyžádala vyhlášení II. stupně požárního poplachu a celkové škody jsou v desítkách milionů korun.

Operátor tísňové linky přijal ve 14.10 hodin informaci o požáru výrobní haly v areálu společnosti Čemus­ CZ, spol. s r.o. Oznamovatel sdělil, že hoří místnost s měniči pro solární elektrárnu. Plameny neviděl, ale z místnosti šel hustý dým a byly slyšet výbuchy. Operační a informační středisko HZS Středočeského kraje (KOPIS HZS SČK) vyhlásilo poplach jednotkám požární ochrany (jednotky PO) v I. stupni požárního poplachu (celkem dvě jednotky HZS SČK, dvě jednotky SDH obce kategorie III/2). Dále vyslalo na místo události nejbližšího velitele čety – ze stanice Mělník a následně jednotku HZS podniku Spolana, s.r.o., Neratovice z důvodu vlastnictví speciální techniky (kombinovaného hasicího automobilu).

Popis objektu
Společnost Čemus­ CZ byla založena v roce 1990. Je zaměřena na výrobu nábytku pro lékárny a zdravotnická zařízení. Jde o jednopodlažní objekt o rozměrech půdorysu 50 × 30 m zděné konstrukce s trámovou střechou sedlového tvaru vystavěný v roce 1997. Obvodové a vnitřní vertikální dělicí konstrukce jsou zděné, strop objektu je kazetový. Střecha je vazníkové dřevěné konstrukce, na které jsou jako střešní krytina použity pálené tašky. K objektu je v jižní straně přistavěna jednopodlažní železobetonová hala expediční rampy a v západní části jednopodlažní zděná hala manipulace a skladování.

Vlastní hala je rozdělena na dva požární úseky požárně dělicí stěnou vystavěnou přibližně ve středové části haly. Vnitřní prostor je dispozičně rozdělen na jednotlivé výrobní, skladovací, manipulační a administrativní prostory. Objekt je využíván jako výrobna nábytku, čemuž odpovídá i vnitřní vybavení haly.

Před devíti lety byly na střechy jednotlivých hal a na konstrukci propojovací části s rodinným domem instalovány panely fotovoltaické elektrárny (FVE), od kterých byla elektrická vedení svedena do společné sběrnice a následně ke střídačům instalovaným v samostatné místnosti mezi objektem výrobny a expediční rampou.

Průběh zásahu
Na místo zásahu přijela první jednotka SDH obce Kostelec nad Labem ve 14.19 hodin a provedla prvotní průzkum v dýchacích přístrojích. Ručními hasicími přístroji (dva RHP práškové a dva RHP CO2) se snažila zamezit dalšímu šíření požáru. Průzkumem byl zjištěn požár kompletní technologie FVE. Nacházelo se zde 15 měničů napětí a kompletní sběrnice vodičů od fotovoltaických panelů. Podle upřesnění majitele šlo o FVE o výkonu 350 kW (2 200 panelů). Ve 14.22 hodin přijela na místo jednotka ze stanice Neratovice a ve 14.26 hodin velitel čety ze stanice Mělník, který si zásah převzal. Ve 14.27 hodin se dostavila jednotka HZS podniku Spolana Neratovice s kombinovaným hasicím automobilem (KHA) a na rozkaz velitele zásahu (VZ) ihned provedla natažení práškového proudu k hašení požáru v technologické místnosti. V této době bylo již odpojeno elektrické vedení z veřejné sítě. Odpojení solárních panelů bohužel nebylo možné a měniče stále zůstávaly pod napětím. Zásah do místa technologie byl po celou dobu veden jen práškem z KHA. Na uhašení střídačů a sběrnice se použilo přibližně 1 000 kg prášku. Na místo zásahu byl také vyslán protiplynový automobil (PPLA) ze stanice Mělník.

V průběhu zásahu došlo ke zranění člena jednotky SDH obce Kostelec nad Labem, ke kterému byla na místo zásahu povolána zdravotnická záchranná služba. Ta jej ošetřila a převezla do Nemocnice Na Bulovce v Praze.

Požár se následně přenesl do stavebně neodděleného meziprostoru střešní konstrukce. Vlivem tohoto rozšíření došlo k poškození pevnosti asi u 20 fotovoltaických panelů. Do uvedeného prostoru byla nasazena výšková technika a prováděna požární obrana okolí. Levá strana objektu byla uhašena útočným vodním proudem typu C.

VZ vyhlásil II. stupeň požárního poplachu. Na místo události byla povolána další technika. Šlo o druhé vozidlo KHA z HZS podniku Spolana Neratovice, kombinovaný hasicí kontejner ze stanice Mladá Boleslav a další výškovou techniku pro případnou potřebu zásahu z pravé strany objektu. Kombinovaný hasicí kontejner byl zvolen především pro možnost utvoření proudu CO2 do vzdálenosti až 100 m.

Dalším průzkumem termokamerou byl zjištěn rozšiřující se požár v mezistropí nad výrobním prostorem truhlárny. VZ rozhodl o nasazení jednoho C proudu na střechu k ochlazování střešní konstrukce. V prostoru mezistropí šlo o požár nosných vazníků plechové střechy. Následně byly použity hasicí hřeby, které byly proraženy přes plechovou krytinu do meziprostoru. Z důvodu vytvoření přístupu do mezistropí byl vytvořen první odvětrávací otvor s využitím rozbrušovací a motorové pily. Nebylo možné utvořit druhý otvor z důvodu umístění fotovoltaických panelů, proto byla jedna poslední řada panelů odmontována a překlopena na stávající panely. Byl utvořen další odvětrávací otvor. Na vazníky byla umístěna podlážka a pomocí opasků a lan bylo provedeno slanění zasahujících hasičů do půdního prostoru a zásah veden vodními proudy.

Vzhledem k vysoké okolní teplotě bylo nezbytné častější střídání zasahujících skupin hasičů, kteří prováděli zásah na střeše objektu.
V 17.04 hodin informoval VZ, že se podařilo dostat do meziprostoru, požár se dále nešíří a dohašuje se izolace, části nosníků a latě. Podařilo se lokalizovat požár, následně byly redukovány jednotky PO a v 18.03 hodin byl požární poplach snížen na I. stupeň.

Na místo byl rovněž povolán dopravní automobil s průmyslovým vysavačem a elektrocentrálou ze stanice Mladá Boleslav s ohledem na maximální snížení následných škod na odsátí hasební vody, která zůstala stát v prostoru truhlárny.

VZ byla nařízena dohlídka na místě požáru, kterou do rána zajišťovala místní jednotka SDH obce Kostelec nad Labem.
Druhý den 1. července 2020 v 08.00 hodin ráno došlo ke kontrole objektu a velitel čety ze stanice Mělník protokolárně předal místo zásahu majiteli objektu.

Během požáru se na místě zásahu vystřídalo celkem 14 jednotek (šest jednotek PO HZS SČK, jedna jednotka HZS podniku, sedm jednotek SDH obcí), celkem se na likvidaci požáru použilo 22 ks mobilní techniky a zúčastnilo se 51 zasahujících hasičů.

Specifika zásahu
Pozitiva

• ze strany KOPIS HZS SČK došlo k rychlému vyhodnocení situace a povolání speciální techniky z HZS podniku Spolana Neratovice,
• výborná spolupráce s majitelem objektu – zajištění pitného režimu, částečné vypnutí elektrické energie,
• vysoké nasazení zasahujících hasičů v průběhu celého zásahu,
• velká koncentrace jednotek PO se speciální technikou (KHA) na území územního odboru,
• rozdělení výrobních objektů do požárních úseků.

Negativa

• rychlý rozvoj a šíření požáru ve střešní konstrukci,
• nepříznivé klimatické podmínky – okolní teplota se blížila 30 °C,
• přítomnost drahých výrobních strojů ve výrobní hale,
• zranění člena zasahující jednotky vyžadující si dlouhodobou pracovní neschopnost (zraněný člen jednotky SDH je současně příslušníkem HZS SČK),
• nemožnost kompletního vypnutí elektrického proudu v objektu,
• přítomnost složité technologie – 15 měničů napětí v technologii, 2 200 solárních panelů na střešní konstrukci o celkovém výkonu 350 kW,
• problematické rozebírání střešní konstrukce z důvodu umístění FVE,
• technologie FVE nebyla stavebně uspořádána jako samostatný požární úsek.

Zjišťování příčin vzniku požáru
Jako příčina vzniku požáru byla vyšetřovatelem požárů stanovena verze vzniku elektrického oblouku v centrální sběrnici v místnosti sběrnice a střídačů s následným rozšířením po izolacích elektrických vedení na střešní konstrukci části objektu. Vlastní proces vzniku elektrického oblouku je předmětem dalšího vyšetřování ve spolupráci s odbornou firmou.


npor. Ing. Patrik LEGER, ppor. Luboš KLOBÁSA, foto ppor. Luboš KLOBÁSA, HZS Středočeského kraje

Druhý stupeň požárního poplachu a postupné nasazení deseti jednotek požární ochrany (PO) si vyžádal noční požár zemědělského objektu v obci Rusín na Bruntálsku. Na operační a informační středisko hasičů byl požár s již viditelnými vysokými plameny ohlášen 27. června 2020 dvě minuty před čtvrtou hodinou ranní.

Popis objektu
Požárem zasaženým objektem byla zemědělská budova na ploše přibližně 60 × 30 m v obci Rusín části Hrozová lokalita Osoblažského výběžku. Šlo o objekt haly, který je členěn na dvě části tvořící jeden požární úsek. Větší část objektu byla využívána k uskladnění zemědělské techniky (kombajn, traktory, nakladač a další), pohonných hmot (PHM), pneumatik a jako dílna. Ve zbývající části se nacházela technologie pro sušení pícnin a jejich uskladnění, kotelna včetně uskladněného paliva (uhlí, dřevo). Na části střechy bylo umístěno 56 fotovoltaických panelů (FV panelů) ve třech řadách. Dvě horní řady měly 19 panelů, spodní řada 18 panelů.

Hala byla tvořena převážně ocelovou konstrukcí s opláštěním z vlnitého plechu, část obvodových stěn byla zděná. Střešní konstrukce ocelová s plechovou střešní krytinou, krytina pod FV panely byla v provedení eternit. Objekt měl jednoduché dispoziční řešení, byl připojen na sítě technického vybavení – elektřinu. Kolem objektu vede obslužná komunikace. Prostor na obou stranách této komunikace byl využíván k uložení zemědělských strojů, rovněž zde byly zásobníky na zemědělské plodiny. Zasažený objekt se nacházel v okrajové části obce ve vzdálenosti přibližně 60 m od obytných domů. Příjezd byl možný z hlavní cesty po zpevněné komunikaci délky 200 m.

Průběh zásahu
Požár zemědělského objektu byl ohlášen v sobotu 27. června 2020 v 03.58 hodin na linku tísňového volání hasičů operačního a informačního střediska HZS Moravskoslezského kraje (KOPIS HZS MSK). Na místo události byly v první fázi vyslány jednotky PO v I. stupni požárního poplachového plánu kraje. První jednotka SDH Slezské Rudoltice (CAS 25) dorazila k hlášenému požáru v čase 04.09 hodin. Postupně se na místo události dostavily jednotky ze stanice Krnov (CAS 20), SDH Město Albrechtice (CAS 30) a SDH Osoblaha (CAS 32) zařazené v I. stupni požárního poplachového plánu. Prvotním průzkumem bylo jednotkou PO zjištěno, že se celý objekt nachází ve III. fázi rozvoje požáru. Poměrná část ocelové střešní konstrukce byla vlivem požáru zřícená do vnitřní části objektu. Velitel dobrovolné jednotky ihned po průzkumu informoval KOPIS HZS MSK o rozsahu požáru a žádal o další síly a prostředky. Na základě předaných informací byl vyhlášen II. stupeň požárního poplachu. Zasahující hasiči dobrovolné jednotky odpojili objekt od přívodu elektrické energie a zahájili hasební práce pomocí dvou proudů C. Průzkumem objektu hasiči zjistili, že na části střechy jsou umístěny FV panely.

Po příjezdu jednotky ze stanice Krnov si její velitel převzal velení zásahu. Po vyhodnocení situace na místě samém nařídil vypnutí jističů u měniče FV systému a určil bezpečné ustavení požární techniky. Vzhledem k rozsahu požáru a riziku úrazu elektrickým proudem dále rozhodl o nehašení části střechy s FV panely. Byla vyčleněna jednotka, která měla za úkol hlídat vyhořívání panelů a hasit střešní krytinu, která působením požáru praskala a odlétávala. Vytěžením majitelů objektu bylo zjištěno, že se vyjma FV systému v objektu nachází svařovací souprava na CO2, acetylenová souprava a desetikilová PB lahev. Místo požáru bylo rozděleno na dva bojové úseky. Dvě jednotky PO zajišťovaly hašení ze severní strany objektu a další dvě hasily objekt na jižní straně. Celkem bylo nasazeno šest vodních proudů a jeden proud s těžkou pěnou určený na hašení zemědělské mobilní techniky a uskladněných PHM, pneumatik a sypkých materiálů. Všechny práce probíhaly v izolačních dýchacích přístrojích.

Hasiči ve spolupráci s majitelem objektu společnými silami přesunuli zaparkované zemědělské stroje, které se nacházely ve venkovním prostoru v přímém dosahu požáru, čímž tuto techniku uchránili. Pro možné zřícení žárem oslabených nosných konstrukcí probíhaly hasební práce pouze z vnějšku budovy. Hasičům se podařilo vizuálně lokalizovat tlakové nádoby s nebezpečnými plyny a chladit je z dálky kompaktními proudy. Teplota těchto nádob byla kontrolována termokamerou. Po lokalizaci a částečném uhašení požáru byly tlakové nádoby vyneseny a umístěny do samonosných nádrží s vodou. V průběhu požáru také docházelo k výbuchům pneumatik u zemědělských strojů, které byly doprovázeny silnými akustickými projevy.

Hasební zásah významně komplikoval nedostatek vody. V obci a v jejím blízkém okolí není situován zdroj požární vody. Nejbližším zdrojem požární vody byla požární nádrž ve Slezských Rudolticích vzdálená asi 4 km od místa zásahu. Proto velitel zásahu (VZ) rozhodl o kyvadlové dopravě vody z obce Slezské Rudoltice do obce Rusín části Hrozová. Čerpací stanoviště obsluhovaly jednotky SDH Slezské Rudoltice a Liptáň s pomocí dvou PS 12 (přenosná motorová stříkačka). Z důvodu úzké příjezdové cesty vedoucí k zasaženému objektu, na které nebyl prostor pro otáčení požárních vozidel, byla vytvořena dálková doprava vody pomocí dvou hadic B, a to od hlavní komunikace procházející částí Hrozová k cisternám rozmístěným u objektu. Pro hasební práce byly vyčleněny čtyři CAS, které byly rozmístěny u místa požáru, z nichž jedna byla napojena na vedení dálkové dopravy vody a vodu dále rozdělovala dalším. Zvýšená potřeba požární vody byla zapříčiněna plochou hašení a nutností ochlazovat tlakové nádoby s nebezpečnými plyny. Celkem bylo k hasebním pracím použito 128 400 l vody.

V čase 05.38 hodin byla VZ oznámena lokalizace požáru a byla provedena redukce počtu jednotek PO na místě zásahu a probíhalo jejich střídání. V průběhu dne hasiči dohašovali ohniska požáru. Z důvodu rozebírání zřícených konstrukcí povolal VZ výškovou techniku ze stanice Krnov a jednotky SDH Města Albrechtic. Následující den se na místo zásahu dostavili vyšetřovatelé požárů HZS MSK, výjezdová skupina MV- generálního ředitelství HZS ČR a Policie ČR, kteří zahájili ohledání místa požáru. Na jejich pokyn bylo prováděno řízené vyklízení vyhořelého materiálu. VZ oznámil na KOPIS HZS MSK likvidaci požáru a místo zásahu bylo předáno majiteli objektu.

Událost negativně zapůsobila na majitele objektu, který se zjevně pod vlivem akutní stresové reakce opakovaně pokoušel dostat během hasebních prací do hořícího objektu. Byl z místa zásahu vykázán a odveden příslušníky Policie ČR, byla mu poskytnuta první psychická pomoc členem týmu posttraumatické péče z řad hasičů. Pomoc spočívala v dialogu s postiženým, během kterého dotyčný upustil od úmyslu vniknout do objektu a narušovat tak zásah jednotek PO.

Příčina vzniku požáru a následky požáru
Materiální škody na objektu a technice byly vyčísleny předběžně na 24,6 mi­lionů Kč. Jednotky PO zásahem uchránily hodnoty v minimální výši 2 mi­liony Kč. V den požáru i v následujících dnech probíhaly další úkony nezbytné ke zjištění bližších okolností a mechanismu vzniku požáru. Na požářišti byly v době ohledání zajištěny celkem dvě stopy, které jsou v současné době podrobeny dalšímu zkoumání. Příčina vzniku tohoto požáru je momentálně v šetření, stanovené pracovní verze příčiny vzniku požáru jsou prověřovány ve spolupráci s MV-­ generálním ředitelstvím HZS ČR, Technickým ústavem požární ochrany a Policií ČR.

Specifika požáru

• velký rozsah požáru,
• více specifických rizik na jednom místě (tlakové láhve, FV panely, PHM, sypké zemědělské materiály, dopravní prostředky, technologie pro zpracování pícnin),
• velká intenzita dodávky hasební látky,
• požár s účastí deseti jednotek PO.

Pozitiva

• vysoké nasazení a disciplinovanost zasahujících jednotek PO a složek IZS,
• vybavenost jednotek SDH moderní technikou a její kompatibilita s prostředky HZS MSK,
• efektivní organizace velení u místa zásahu,
• místní znalost jednotek SDH,
• samostatně stojící zemědělský objekt v dostatečné vzdálenosti od okolních budov,
• podání prvotních informací od majitelů objektu,
• rychlé nalezení tlakových nádob s nebezpečnými plyny,
• spolupráce při ohledání místa požáru s MV­-generálním ředitelstvím HZS ČR, Technickým ústavem požární ochrany a Policií ČR,
• zásah proveden bez zranění.

Negativa

• umístění objektu v příhraniční části s velkými dojezdovými vzdálenostmi,
• fyzicky náročný zásah,
• přítomnost tlakových nádob s nebezpečnými plyny,
• obec, včetně její části, bez výskytu vodního zdroje v blízkém okolí,
• hořlavé kapaliny mající vliv na šíření a rychlost požáru,
• dlouhá doba zpozorování – objekt nebyl vybaven zařízením pro požární signalizaci.

Závěr
U požáru zasahovalo celkem deset jednotek PO a jedna hlídka Policie ČR. Pět jednotek PO se přímo podílelo na hasebních pracích a zbylé zajišťovaly dálkovou dopravu vody. Objekt se nacházel v příhraniční části Osoblažského výběžku s velkými dojezdovými vzdálenostmi a bez zdroje požární vody v blízkém okolí. Hasičům se povedlo uchránit pouze část zemědělské techniky zaparkované kolem objektu. Většina cenné techniky byla uložena v objektu a zničena požárem. Při zásahu bylo nutné zohlednit více specifických rizik a činnost jednotek PO rizikům přizpůsobit. Požár se podařilo dostat pod kontrolu přibližně za jednu hodinu od příjezdu prvních jednotek PO. Další dvě hodiny trvalo vyhořívání FV panelů. Dohašování a rozebírání konstrukcí prováděla nová směna jednotky HZS MSK ze stanice Krnov během následujícího dne až do večerních hodin.


plk. Ing. Jiří PATROVSKÝ, mjr. Ing. Antonín UŠELA, nprap. Ing. Jaromír TULIS, HZS Moravskoslezského kraje, foto archiv HZS Moravskoslezského kraje

Ve dnech 2. a 3. září 2020 se v moravskoslezské metropoli Ostrava uskutečnil 29. ročník mezinárodní konference Požární ochrana 2020. Záštitu nad ním převzali primátor Ostravy Ing. Tomáš Macura, MBA, rektor Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava (VŠB – TUO) prof. RNDr. Václav Snášel, CSc., generální ředitel Hasičského záchranného sboru České republiky (HZS ČR) ­genpor. Ing. Drahoslav Ryba a Český národní výbor CTIF.

Ve středu 2. září 2020 po úvodních slovech čestných hostů doc. Ing. Viléma Adamce, Ph.D., primátora Ostravy Ing. Tomáše Macury, MBA, rektora VŠB – TUO prof. RNDr. Václava Snášela, CSc., děkana Fakulty bezpečnostního inženýrství VŠB – TUO doc. Ing. Jiřího Pokorného, Ph.D., MPA, ředitelky odboru prevence MV­-generálního ředitelství HZS ČR plk. Ing. Květoslavy Skalské, ředitele HZS Moravskoslezského kraje a prezidenta České asociace hasičských důstojníků brig. gen. Ing. Vladimíra Vlčka, Ph.D., MBA, a prezidentky Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, z.s., Ing. Lenky Černé zahájil dopolední blok přednášek prezentací „Hasičský záchranný sbor ČR a klimatické změny“ ředitel odboru IZS a výkonu služby plk. Dr. Ing. Zdeněk Hanuška z MV-generálního ředitelství HZS ČR. Připomněl, že změna klimatu zásadně ovlivňuje nejen životní prostředí, ale i všechny hospodářské sektory, a tím i kvalitu života celé společnosti. Dále v krátkosti účastníky konference seznámil se základním úkolem HZS ČR, a tím je adaptace na mimořádné události, které se změnou klimatu souvisejí. HZS ČR nemůže ovlivnit změnu klimatu, ale může ovlivnit dopad mimořádných událostí vzniklých působením klimatických jevů (např. sucha, mrazu a námraz, silného větru, povodní) svými kompetencemi v oblasti ochrany obyvatelstva (varování, evakuace, ukrytí, nouzové přežití) nebo hašením požárů a záchrannými pracemi. Na závěr ředitel Hanuška promluvil o strategii vlády na změnu klimatu, Adaptační strategii ČR 2021+ a úkoly z něj vyplývající pro HZS ČR. Současně uvedl realizované nákupy techniky pro činnost HZS ČR z programů Evropské unie, jako byl Integrovaný operační program a Integrovaný regionální operační program 2014+. V závěru přednášky se věnoval problematice lesních požárů a s tím spojených úkolů pro HZS ČR.

Po řediteli Hanuškovi vystoupil brig. gen. Ing. Vladimír Vlček, Ph.D., MBA, s prezentací „Zkušenosti HZS MSK s pandemií covid-19“, kterou připravil spolu s plk. Ing. Kateřinou Blažkovou, Ph.D. V průběhu přednášky mimo jiné představil úkoly uvnitř organizace HZS MSK, mezi které patřilo zajištění osobních ochranných pracovních prostředků, výroba dezinfekce, omezení některých agend v období nouzového stavu i po něm, dezinfekce objektů nebo opatření k zachování akceschopnosti. Následně se věnoval úkolům zaměřeným na území MSK, ke kterým příslušelo budování odběrových míst, zátarasy na hraničních přechodech, distribuční sklad osobních ochranných prostředků, dezinfekce objektů, repatriace občanů nebo činnost stálé pracovní skupiny krizového štábu MSK.

Odpoledne ve znamení prevence
Ve středečním odpoledním bloku přednášek na náměstkyni pro řízení sekce výstavby a veřejného investování Ing. Marcelu Pavlovou z Ministerstva pro místní rozvoj, která se zaměřila na prezentaci nového stavebního zákona přednáškou „Změna zákona o požární ochraně – možný dopad na výkon státního požárního dozoru“ v oblastech požární ochrany (PO), navázali vedoucí oddělení stavebně technické prevence plk. Ing. Michal Valouch a vedoucí oddělení zjišťování příčin vzniku požárů plk. Mgr. Radek Kislinger z MV-generálního ředitelství HZS ČR.

Společným jmenovatelem budoucí právní úpravy na úseku PO pro výkon státního požárního dozoru bude kategorizace staveb z hlediska požární bezpečnosti. Tato kategorizace se opírá o klíčové parametry, ke kterým patří charakter využití stavby z hlediska podmínek evakuace, charakter rizika z hlediska nebezpečných látek a parametry stavby. Z hlediska evakuace je v rámci tohoto systému zcela klíčové, zda jsou v objektu prostory určené pro spánek osob, zda jde o osoby znalé objektu či je vždy nutná asistence v případě evakuace osob z objektu. Kategorizace staveb bude také rozhodovat o tom, které stavby budou podléhat výkonu státního dozoru, a to jak na úseku stavební prevence, tak na úseku kontrolní činnosti. Přímou vazbu bude mít kategorizace i na úsek zjišťování příčin vzniku požárů. Podle sledovaných parametrů a stanovených kritérií vznikne nový systém třídění požárů, hloubka zkoumání jednotlivých požárů objektů tak může být v budoucnu různá.

Jako klíčové oblasti nové právní úpravy na úseku PO byly prezentovány požadavky na odbornost a kompetence projektantů a odborně způsobilých osob na úseku PO včetně zvyšování odborné úrovně příslušníků na úseku stavební prevence, změna tvorby a postavení norem požární bezpečnosti staveb, komplexní úprava oblasti požárně bezpečnostních zařízení. V oblasti plnění povinností na úseku PO bude v rámci nového přístupu novinkou rozlišování hmoty (objekt) a člověka (činnost).

„Obecně lze připravovanou právní úpravu na úseku PO shrnout požadavkem na převzetí osobní zodpovědnosti každého jednotlivce a ustoupení od ochrany soukromého majetku třetích osob, kde se očekává silnější pozice pojišťoven,“ uvedl plukovník Valouch. Pro změnu plukovník Kislinger se v druhé části přednášky věnoval oblasti zjišťování příčin vzniku požárů a vyzdvihl čtyři základní Z – zvědavost, závažnost, zjištění kořenové příčiny vzniku požárů a zpětnou vazbu. Ukázal také tři grafy znázorňující počet požárů, počet usmrcených osob požáry nebo vývoj počtu závažných požárů v České republice. Těch v roce 2016 bylo 35 a o dva roky později 33, což jsou podle Kislingera v rámci České republiky statisticky velmi příznivá čísla. Na závěr referátu (v návaznosti na nedávný požár panelového domu v Bohumíně, který si vyžádal 11 mrtvých a stal se tak nejtragičtějším požárem v historii samostatné České republiky) také zařadil video, které mělo demonstrovat, jakou škodu v uzavřeném prostoru způsobí „pouhých“ pět hořících litrů benzínu, jenž se postupně vylévá z kanystru.

Druhý den konference
Není bez zajímavosti, že Česká republika je sedmým největším vývozcem zábavní pyrotechniky na světě a je na prvním místě v Evropě v nelegálním prodeji ohňostrojů. Je překvapující, že je zde nejvíce firem, jež na svých e­ shopech volně nabízejí ohňostroje kategorie F4, což je nejvyšší možné nebezpečí. Ve čtvrtek 3. září v 8.30 hodin odstartoval sérii přednášek kpt. Ing. Martin Podjukl z oddělení prevence MV­- generálního ředitelství HZS ČR prezentací „Reálné nebezpečí prskavek jako vánoční dekorace“, na níž spolupracoval s pplk. Ing. Miroslavou Nejtkovou z Institutu ochrany obyvatelstva MV-generálního ředitelství HZS ČR. Co z ní vyplývá? Prskavky mají omezenou iniciační schopnost, požáry iniciované prskavkami se prokazují zejména na základě výpovědi svědků a po vyloučení všech ostatních pravděpodobnějších zdrojů iniciace (např. otevřený plamen, zkrat), ale zejména požáry vánočních stromků iniciované prskavkami předpokládají, že dojde k déletrvajícímu bezprostřednímu kontaktu prskavky a vánoční ozdoby z hořlavého materiálu. Iniciace vánočního stromku a případných ozdob jiskrami prskavky je totiž velmi nepravděpodobná. Výjimku tvoří snadno hořlavé přírodní materiály, jako jsou například slaměné ozdoby. Z uvedeného vyplývá i logický závěr, že čím bohatěji je stromek zdoben hořlavými ozdobami, tím spíše může vzplanout. Iniciace vánočního stromku prskavkou proto předpokládá naprosto hrubé porušení elementárních bezpečnostních zásad. Prskavky jsou však velmi častým zdrojem popálení, jak dokazují zahraniční studie. HZS ČR totiž osoby popálené výhradně prskavkou neeviduje. I když se prskavky statisticky právě v minulém roce podílely téměř v polovině případů na přímých škodách způsobených pyrotechnikou, přesto mezi nebezpečné výrobky nepatří.

Zhodnocení sympozia
Ve čtvrtek 3. září 2020 ve 12.00 hodin skončil další ročník mezinárodní konference Požární ochrana 2020. Během něj zaznělo 46 přednášek a zúčastnilo se ho 230 účastníků, což je přibližně o jednu třetinu méně než v předcházejících letech. Nicméně vzhledem ke složitosti situace projevili organizátoři s účastí i průběhem konference spokojenost. Odborné sekce byly čtyři – Požární ochrana, Věda a výzkum v požární ochraně, Zkušebnictví v požární ochraně a Workshop – Hodnocení nebezpečnosti nanočástic na pracovištích. Jak sympozium hodnotí prezidentka Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, z.s., Ing. Lenka Černá? „Letošní 29. ročník konference Požární ochrana se konal v jiné atmosféře než předchozí ročníky. Nicméně přes všechny problémy, se kterými jsme se jako organizátoři museli potýkat, se konference podařila a byla úspěšná jak po stránce odborné, tak po stránce společenské, což je nedílná součást podobných setkání. Poprvé v historii jsme přenášeli formou videokonference vystoupení zahraničních přednášejících. Myslíme si, že je to cesta i pro následující ročníky. Již dnes začínáme připravovat jubilejní 30. ročník, na který bych chtěla pozvat všechny čtenáře časopisu 112. Zároveň bych chtěla touto cestou také poděkovat všem přednášejícím i ostatním účastníkům konference a všem kolegům ze Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, z.s., a Fakulty bezpečnostního inženýrství, kteří se konference zúčastnili a podíleli se na její organizaci. I jejich zásluhou se mohl letošní ročník konference uskutečnit.“


David HARTMANN, DiS., foto autor
 

Hasiči z devíti českých a polských jednotek požární ochrany (PO) se zúčastnili v sobotu 22. srpna 2020 taktického cvičení „Likvidace lesního požáru v česko­ polském pohraničí“.

Hraniční lesy v katastru obce Olešnice v Orlických horách a gminy Lewin Klodzki byly dějištěm společného taktického cvičení českých a polských jednotek PO, které zde prověřovaly možnosti spolupráce při likvidaci požáru lesa. „Cvičení se uskutečnilo v návaznosti na Záchranný plán poskytování přeshraniční pomoci prostřednictvím jednotek PO Dolnoslezského vojvodství a Královéhradeckého kraje (KHK). Záchranný plán jsme s polskými zástupci hasičů podepsali v loňském roce a obsahuje přesný postup vyžádání konkrétních jednotek PO při mimořádné události, která si vyžaduje přes­hraniční spolupráci,“ řekl ředitel HZS KHK brig. gen. Ing. František Mencl.

Společné zásahy jednotek PO na konkrétním území západní a z části střední části Orlických hor nejsou nic ojedinělého, díky rozvíjejícím se ostatním projektům přeshraniční spolupráce se naopak intenzita společných zásahů neustále zvyšuje. Na vymezeném území již dochází ke koordinovaným společným zásahům hasičů z České republiky a Polska. Výstupy z těchto zásahů napovídají, že je třeba dále pracovat zejména na vzájemném osobním poznání a nutnosti dopracování systému navádění českých hasičů na polském území. Současně s tím je problém rozdílné taktiky u jednotlivých typů zásahů a implementace nejnovějších poznatků do praxe.

V rámci aktivity byl vymezen hlavní cíl, a to přiblížit a maximálně sjednotit činnosti a postupy při hašení rozsáhlých požárů lesů, které je v mnoha případech nutné například kombinovat, či přecházet z požárního útoku do požární obrany. Díky cvičení byly prověřeny různé taktické postupy s použitím prostředků ke snížení povrchového napětí vody, nasazení programu „D“, nasazení zádových hasicích vaků a sjednocení pracovních návyků při účasti jednotek PO z obou stran státní hranice. Do cvičení byly rovněž zapojeny nové prostředky, které byly v průběhu uplynulých měsíců na české straně hranice zakoupeny z prostředků programu IROP, mimo jiné to jsou samonosné velkokapacitní nádrže na 25 000 litrů vody.

„Cvičení bylo realizováno prakticky, systémem stejného výcviku vždy každé individuální jednotky PO. Příslušníci HZS KHK byli v tomto případě odborní garanti pro každou jednotku PO, se kterou procvičovali konkrétní taktický prvek. K cestě na místo události byl využit navigační systém HZS KHK Team­ x, který je u vybraných jednotek PO rozšířen o mapové podklady pro území Polské republiky,“ upřesnil za organizátora velitel stanice Dobruška npor. Vít Klouček. Do cvičení byly zapojeny jednotky PO HZS KHK – stanice Dobruška, JSDH Olešnice v Orlických horách, JSDH Deštné v Orlických horách, JSDH Nový Hrádek, JSDH Rokytnice v Orlických horách, JSDH Orlické Záhoří, OSP Lewin Klodzki, OSP Kudowa – Czerma a OSP Duszniki Zdroj.

Většina z těchto jednotek PO absolvovala společný zásah u lesního požáru v dubnu loňského roku v katastru Olešnice v Orlických horách, kdy došlo k zahoření mladého lesního porostu na ploše asi 70 × 350 m. Vzhledem k zasažené ploše byla cestou operačního střediska vyžádána právě také pomoc polských jednotek PO a byl vyhlášen II. stupeň požárního poplachu. Hořelo v těžko přístupném lesním terénu, kam museli hasiči vodu dovážet. Z toho důvodu byla zřízena čerpací stanoviště a kyvadlová doprava vody. Naštěstí se podařilo po několika hodinách šíření požáru zabránit. Ohniska se ovšem dostala až do kořenového systému, proto bylo nutné důkladné dohašení požářiště.

Jednotky PO si tentokrát cvičně prošly celkem osm praktických stanovišť, která nabídla praktické ukázky běžných způsobů hašení či kombinace s různými typy speciálních hasiv, které výrazným způsobem při těchto zásazích zlepšují hasební vlastnosti vody. Předvedeno a procvičeno bylo nasazení technických prostředků, které s využitím hasiv souvisí. Konkrétně byly simulovány zásahy pomocí proudnice Triger, zásah proudem C s tuhým smáčedlem i zásah proudem C s pěnidlem v koncentraci smáčedla. Dále měli hasiči možnost vyzkoušet nasazení nově se rozvíjejícího systému „D“, který do praxe zavádí hadice o průměru 25 mm a s tím spojené technické prostředky. Jejich použití výrazným způsobem snižuje fyzickou zátěž hasičů a při požárech lesů se v mnoha případech ukazují jako velice přínosný pomocník. Další etapou bylo využití zádových hasebních vaků, které se využívají při dohašování skrytých ohnisek či při hašení ve velice nedostupných místech. Výcvik s vaky probíhal s vodou i ve spojení s využitím speciálních hasiv. Jednotky PO si dále simulovaly na jednom ze stanovišť použití samonosné nádrže na 25 000 litrů vody.

Významnou součástí cvičení bylo představení navigačního prostředí a signalizace k dodávkám vody. Čeští hasiči mají ve svých vozidlech navigační tablety s aplikací, která umožňuje mimo vlastního navedení k místu události i vzájemnou viditelnost s ostatními vozidly a operačním střediskem, stejně tak slouží jako další komunikační kanál při operačním řízení. V rámci projektu byl pro zúčastněné české jednotky PO zakoupen software a mapový podklad, který umožní využití tohoto velice přínosného systému i na polské straně státní hranice, což nebylo do této chvíle umožněno.

Cvičení se uskutečnilo jako součást mikroprojektu „Zasahujeme společně“, který je spolufinancován z prostředků EFRR prostřednictvím Euroregionu Glacensis. Projekt si klade za cíl zajistit během přípravy řešení mimořádných událostí na obou stranách státní hranice vzájemné hlubší poznání a faktickou spolupráci konkrétních jednotek PO, jejich členů a příslušníků. Projekt sledoval dvě hlavní aktivity – společné setkání hasičských sborů z české a polské strany státní hranice a rozsáhlé společné koordinační cvičení jednotek PO.


por. Mgr. Martina GÖTZOVÁ, HZS Královéhradeckého kraje, foto archiv HZS Královéhradeckého kraje

Letos na podzim slaví systém eCall – celoevropský systém automatického tísňového volání z vozidla – tři roky od zahájení provozu. Tento elektronický bezpečnostní systém byl vyvinut za účelem zrychlení a zpřesnění identifikace volajícího při závažných dopravních nehodách.

Povinnost zavést ­interoperabilní služby eCall v celé EU do 30. září 2017 ukládá všem členským státům EU rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 585/2014/EU ze dne 15. května 2014. Česká republika je považována za průkopníka této technologie. Od 30. září 2017 dovedou všechna operační a informační střediska HZS ČR přijímat volání z eCall.

Každý rok se v Evropě stane více než 1,7 milionu dopravních nehod, které vyžadují lékařskou pomoc, a mnoho dalších nehod, které vyžadují jiné druhy pomoci. Po nehodě mohou být lidé ve vozidle v šoku, neznají svou přesnou polohu, nejsou schopni ji sdělit nebo nemohou použít mobilní telefon. Ve všech těchto případech může systém eCall pomoci a významně zkrátit čas reakce tísňových služeb, a tím zachránit životy nebo snížit závažnost zranění. Kdyby všechna vozidla v EU byla vybavena systémem eCall, smrtelné nehody na silnicích by mohly být sníženy až o 10 %, což by znamenalo záchranu asi 2 500 životů ročně.

Jak systém eCall funguje?
V případě dopravní nehody zahájí palubní zařízení eCall ve vozidle tísňové volání, prostřednictvím kterého dojde ke spojení s telefonním centrem tísňového volání 112 (TCTV 112).

Právě jednotné evropské číslo tísňového volání 112 je stejně, jako ve všech státech Evropské unie, zdarma dostupné i v České republice a umožňuje zavolat pomoc zdravotnické záchranné služby, policie či hasičů s určením polohy volajícího pomocí jediného volání.

Spojení mezi vozidlem vybaveným eCall systémem a TCTV 112 se uskutečňuje buď automaticky po aktivaci senzorů ve vozidle, nebo manuálně po stisku nouzového tlačítka ve vozidle. Manuální aktivace je určena také pro případy, kdy vozidlo vybavené palubní jednotkou dojede k místu havárie jiných vozidel nebo se posádka vozu ocitne v jiném ohrožení.

Palubní zařízení systému eCall naváže s tísňovou linkou datové a hlasové spojení. Při zahájení spojení se do technologie TCTV 112 přenáší tzv. minimální soubor dat. Ten obsahuje informace o nehodě, včetně času, přesné polohy, směru jízdy vozidla, identifikace typu vozidla, počtu zapnutých pásů a stavu systému eCall (údaj o tom, zda bylo volání spuštěno manuálně nebo automaticky). Pro co nejpřesnější lokalizaci polohy by měl tento systém v budoucnu využívat novou generaci celosvětových systémů družicové navigace, zejména evropský systém Galileo. Hlasové spojení následně umožňuje cestujícím ve vozidle komunikovat s operátorem tísňové linky 112.

Operátorovi se při volání prostřednictvím systému eCall zobrazí místo nehody na mapě a na obrazovce se vizualizují data zaslaná palubní jednotkou. Podle vytěžených informací vyšle operátor pomoc potřebných složek integrovaného záchranného systému. Díky automatické aktivaci systému a minimálnímu souboru dat je možné pomoc poskytnout i tehdy, když nikomu z posádky zdravotní stav nedovolí komunikovat s operátorem nebo je v zemi cizincem a nezná dostatečně jazyk.

Kromě zajištění vyslání pomoci na místo nehody předává TCTV 112 informaci o nehodě také do jednotného systému dopravních informací Národního dopravního informačního centra v Ostravě, které je použije pro texty na informačních tabulích pro řidiče, pro dopravní zpravodajství, aktuální dopravní situaci na internetu, osobní navigační systémy apod. Pro získání technických údajů o vozidle jsou TCTV 112 propojena s registrem vozidel a evropským informačním systémem EUCARIS.

Která vozidla si dovedou pomoc zavolat sama?
Systémem eCall musí být povinně vybavena všechna nově homologovaná vozidla, nikoli všechna nově vyrobená. Vozy, které byly homologovány před tímto datem, ho mít nemusí. Přesto ho už řada z nich má.

Ještě dříve, než vešlo v platnost rozhodnutí Evropského parlamentu, začali výrobci automobilů vybavovat svá vozidla podobným systémem, který nepřepojoval volání přímo na TCTV 112, ale na servisní středisko služby, jež následně v případě potřeby kontaktuje záchranné složky. Vozy homologované podle nových předpisů už spojují řidiče přímo s linkou 112.

Využití systému eCall v praxi
Na jeden z typických případů ukazuje tisková mluvčí MV­-generálního ředitelství HZS ČR pplk. Mgr. Nicole Studená: „Vozidlo sjelo z komunikace a spadlo na cestu, která v místě nehody podchází pod komunikací. Zraněný řidič nebyl schopen najít zapadlý telefon a sám si přivolat pomoc. Navíc šlo o cizince, pro kterého by bylo těžké popsat, kde se přesně nachází, a nehoda se stala v noci. Díky eCall znal operátor, který volání přijal, okamžitě polohu havarovaného vozu a bez prodlení vyrážela na místo také Policie ČR a zdravotnická záchranná služba. Hasiči na místě provedli protipožární opatření a likvidaci úniku provozních kapalin. Zraněný řidič byl předán zdravotnické záchranné službě.“

„Naši operátoři přistupují k eCall trochu jinak než k běžným tísňovým voláním. Pokud přijmeme hovor a na druhém konci se nikdo neozývá, při běžném volání jde s největší pravděpodobností buď o omyl, nebo zneužití tísňového čísla. V případě eCall to je naopak většinou ten nejzávažnější případ, kdy členové posádky vozidla nejsou schopni hlasové komunikace,“ doplňuje plk. Ing. Jan Urbánek, vedoucí pracoviště podpory operačního řízení MV­-generálního ředitelství HZS ČR.

Podle statistik MV­-generálního ředitelství HZS ČR počet výjezdů k nehodám ohlášeným systémem eCall neustále přibývá a s postupnou modernizací vozového parku se dá očekávat jejich další nárůst.


Karel ŠVÉDA, pplk. Mgr. Nicole STUDENÁ, MV­-generální ředitelství HZS ČR, foto archiv HZS Plzeňského kraje, archiv MV­-generálního ředitelství HZS ČR
 

V sobotu 1. srpna 2020 byla operačním a informačním střediskem Hasičského záchranného sboru Jihomoravského kraje (KOPIS HZS JmK) vyslána jednotka požární ochrany (PO) ze stanice Blansko spolu s jednotkou sboru dobrovolných hasičů obce Habrůvka do lokality Josefovské údolí mezi jeskyně Býčí skála a Kostelík, katastr obce Habrůvka v okrese Blansko.

Pracovníci státní ochrany přírody spolu se členy České speleologické společnosti těsně pod turistickou stezkou, která spojuje uvedené jeskyně, objevili uvolněný vápencový blok o hmotnosti přibližně 10 t ve svahu o sklonu asi 45°. Pokud by kámen spadl, byla by ohrožena pozemní komunikace mezi obcí Křtiny a odbočkou na obec Olomučany. Jako první dorazila v 10.57 hodin na místo jednotka HZS JmK. Velitel zásahu nechal vyznačit ohrožený prostor a informoval KOPIS HZS JmK o nutnosti uzavření silnice. V 11.48 hodin se na místo události dostavil územní řídící důstojník a převzal řízení zásahu. V součinnosti s Policií České republiky byl úplně uzavřen dotčený úsek pozemní komunikace. Následně na žádost velitele zásahu povolalo KOPIS HZS JmK na místo geologa, jenž potvrdil, že jde o nebezpečný stav, který je třeba bezodkladně vyřešit. Zástupce vlastníka pozemku, kterým je Školní lesní podnik Křtiny, konstatoval, že jejich organizace nedisponuje prostředky, jimiž by situaci dokázala efektivně vyřešit. Velitel zásahu proto požádal KOPIS HZS JmK o vyrozumění vedoucího trhacích prací HZS ČR (VTP). Ten vyjel na místo události s vozidlem TA L 2 IVECO DAILY 4 x 4. Tam se dostavil v 15.07 hodin a po průzkumu se s velitelem zásahu dohodl na provedení zásahu výbušninami. VTP telefonicky kontaktoval další dostupné příslušníky jednotky opěrného bodu Morava pro provádění trhacích prací dislokované na stanici Hodonín, kteří rovněž vyjeli na místo zásahu. Do jejich příjezdu VTP ve spolupráci se členy jednotky sboru dobrovolných hasičů obce Habrůvka zajistil blok proti sesutí upínacím popruhem. Po provizorním zajištění a vystrojení pracoviště započal VTP s přípravou vývrtů. Po příjezdu na místo události se k přípravě odstřelu připojili střelmistři z Územního odboru Hodonín.

Po stanovení technologického postupu bylo s použitím jednolanové techniky zhotoveno celkem 17 vývrtů o průměru 28 mm a hloubce 600 mm, rozteče mezi vývrty činily 250–300 mm. V nich byl posléze rozmístěn celkem 1 kg trhaviny SEMTEX 1 A. Každá dílčí nálož byla adjustována elektrickou rozbuškou DeM–S. Nálože byly v součinnosti s místní skupinou České speleologické společnosti utěsněny jílovou ucpávkou připravenou na místě. Po sériovém zapojení roznětné sítě byly poučeny a rozmístěny hlídky tvořené hasiči a příslušníky Speciální pořádkové jednotky Brno Policie České republiky, uzavřen bezpečnostní okruh, připojeno přívodní vedení na roznětnou síť a v 19.28 hodin ze stanoviště v nedaleké jeskyni Kostelík proveden odpal. Po uplynutí čekací doby zkontroloval střelmistr v doprovodu velitele zásahu místo odstřelu. Blok byl rozdělen na fragmenty o maximální zrnitosti 300 mm, které se volně sesunuly zalesněným svahem, aniž způsobily jakoukoli škodu. Následovalo dočištění místa od drobných úlomků a konstatování, že odstřel proběhl úspěšně. Ihned poté byl střelmistrem dán signál k otevření bezpečnostního okruhu, pracoviště předáno veliteli zásahu a těsně před dvacátou hodinou byl provoz na pozemní komunikaci obnoven.


nprap. Milan ŇOREK, HZS Jihomoravského kraje, foto archiv HZS Jihomoravského kraje

Ačkoli je energetická síť v České republice v dobrém stavu, musíme být připraveni i na krizové scénáře. Základní služby a instituce musí zůstat v chodu i v případě, že dojde k nějaké mimořádné události. Správa státních hmotných rezerv pro tyto případy disponuje kontejnerovými záložními zdroji.

Výpadky proudu během živelních katastrof a dalších nenadálých událostí mohou nahradit mobilní elektrocentrály. Správě státních hmotných rezerv je dodala divize Energetické systémy společnosti Zeppelin CZ. Elektrocentrály jsou navrženy tak, aby se daly snadno a rychle převézt na místo potřeby. Nenahradí sice dodávku energie do celého města, ale vystačí pro napájení samostatných objektů nebo skupin objektů, jako jsou například nemocnice.

„Správa státních hmotných rezerv se významnou měrou podílí na zajištění věcných zdrojů potřebných pro řešení krizových situací. Prostředky pro zabezpečení náhradních zdrojů energie mezi důležité věcné zdroje rozhodně patří. Proto jsou na základě požadavků ústředních správních úřadů spolehlivé záložní zdroje součástí našich pohotovostních zásob,“ říká Mgr. Vít Kunický ze Správy státních hmotných rezerv.

Obnova dodávek elektrické energie za krizového stavu je v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu a nasazením náhradních zdrojů elektrické energie při provádění záchranných a likvidačních prací jsou pověřeny i HZS krajů a Záchranný útvar HZS ČR, které mají elektrocentrály v pohotovostních zásobách od Správy státních hmotných rezerv v tzv. „ochraňování“. Příslušníci HZS ČR proto byli na začátku září proškoleni s jejich obsluhou v areálu společnosti Zeppelin CZ v Modleticích. Právě zde se dalo věrně nasimulovat zatížení připomínající reálné podmínky. Školení se zúčastnilo sedmdesát členů Záchranného útvaru HZS ČR a HZS Královéhradeckého, Plzeňského, Zlínského a Ústeckého kraje.

„Tyto prostředky umožňují pružně reagovat na situaci, kdy dojde k výpadkům elektrické energie a bude třeba zajistit zejména akceschopnost HZS krajů i dalších složek integrovaného záchranného systému, popřípadě činnost orgánů státní správy nebo subjektů kritické infrastruktury. Dále je lze využít při zajišťování nouzového přežití obyvatelstva a na podporu akcí souvisejících s možným rozhodnutím vlády o poskytnutí zahraniční pomoci vládám jiných zemí postižených mimořádnou událostí. Díky důkladnému proškolení se naučíme, jak správně a efektivně se záložními zdroji pracovat. V krizových situacích tak můžeme zasáhnout rychle a účinně,“ řekl pplk. Ing. Jiří Rosenkranz z MV-generálního ředitelství HZS ČR. Vzhledem k okolnostem akce probíhala za přísných hygienických opatření.

Mobilní záložní zdroj je umístěn v technologickém kontejneru, který lze přepravovat na běžném kontejnerovém nosiči, případně i letecky. Nakládka a vykládka z podvalníku je zajištěna pomocí jednoramenného podélně uloženého háku. Díky kotevním bodům v rozích konstrukce lze s kontejnerem manipulovat i za pomoci jeřábu. Pro svou univerzálnost se může dopravovat také námořní, vlakovou a leteckou dopravou, například do nepřístupných míst pomocí vrtulníku. Uvnitř pracuje dieselagregát s motorem Cat C9, který dává výkon 200 kW.

„Kontejnerové energetické centrum (KEC) je schopné napájet objekt s různými typy napájecích sítí. Jeho použitelnost je vysoce variabilní. Může pracovat v ostrovním režimu nebo paralelně s jiným dieselagregátem nebo distribuční sítí bez potřeby vybavení synchronizačním systémem mimo vlastní KEC. Tento systém umožňuje dělení výkonů mezi KEC a jinými zdroji napájení,“ vyzdvihuje výhody Ing. Dalibor Zamykal ze společnosti Zeppelin CZ.

Další vylepšení vychází ze specifických požadavků HZS ČR. Hasiči na základě svých zkušeností navrhli dovybavení KEC dvanáctivoltovým elektrickým čerpadlem na pohonné hmoty, ruční svítilnou Survivor ATEX s nabíječkou, lékárničkou, sadou zámečnického nářadí, chrániči sluchu a elektrikářskou sadou. Kontejnerové provedení a speciální uložení příslušenství dovoluje hasičům provozovat zařízení v širokém spektru podmínek, jako je teplotní rozpětí od minus 25 °C až do plus 40 °C, v nadmořské výšce do 2 500 metrů nebo v relativní vlhkosti do 90 procent.

„Kontejnerové energetické centrum je skutečně univerzální zařízení. Dokáže se připojit prakticky na libovolnou rozvodnu, popřípadě na jiné k tomu určené přípojné místo a dodávat tak energii tam, kde je to potřeba. Výhodou těchto kontejnerů je jejich výbava. Všechno potřebné si vezeme s sebou, vše má v kontejneru své místo. To je pro nás skutečně klíčové, protože v případě krizové situace se na postiženém místě nemůžeme spoléhat vůbec na nic. A i díky těmto zálohám každý takový zásah lépe zvládneme,“ dodává pplk. Ing. Jiří Rosenkranz.


Karel ŠVÉDA, foto Adam MARŠÁL
 

Před více než rokem se příslušníci radiologické laboratoře Institutu ochrany obyvatelstva zúčastnili mezinárodního cvičení (International In­ situ Gamma Spectrometry Intercomparison Exercise „Straz 2019“) mobilních skupin zaměřené na monitorování radiační situace.

Ve dnech 17. až 20. června 2019 se ve Stráži pod Ralskem uskutečnilo mezinárodní cvičení (International In­ situ Gamma Spectrometry Intercomparison Exercise „Straz 2019“) mobilních skupin zaměřené na monitorování radiač­ní situace, které pořádal Státní ústav ra­diač­ní ochrany (SÚRO). Všech pět chemických laboratoří HZS ČR je součástí radiační monitorovací sítě, kterou zřizuje Státní úřad pro jadernou bezpečnost. Výjezdové skupiny chemických laboratoří plní funkci mobilních skupin, které provádějí monitorování dávek, dávkových příkonů a aktivity radionuklidů v terénu a odběry vzorků složek životního prostředí. Letošního cvičení, které bylo zaměřeno především na in­ situ gama spektrometrii (určení aktivity jednotlivých radionuklidů přímo v terénu), se zúčastnili odborníci z radiologické laboratoře Institutu ochrany obyvatelstva (IOO). Za Českou republiku se cvičení dále zúčastnili zástupci Armády ČR z 31. brigády radiační, chemické a biologické ochrany, SÚRO a pracovníci laboratoří radiační kontroly okolí elektrárny Dukovany a Temelín. Ze zahraničí se cvičení zúčastnili zástupci Bundesamt für Strahlenschutz, Federal Office for Radiation Protection, Německo; Deutscher Wetterdienst, Offenbach, Německo; Nuclear Engineering Seibersdorf GmbH, Rakousko a odborníci z Institutu „Jožef Stefan“ ze Slovinska.

Úkolem všech osmi týmů bylo během dvou měřicích dní provést předepsaná měření a podrobně zmonitorovat tři místa, jež byla nějakým způsobem ovlivněna těžbou uranu. Dodnes lze v okolí Stráže pod Ralskem najít místa touto těžbou dotčená, kde je vyšší obsah radionuklidů uranové řady v důsledku těžby a zpracování uranové rudy.

Prvním měřicím stanovištěm byla těžko přístupná a vysokou travou zarostlá údolní niva řeky Ploučnice. Nejprve bylo nutné na místo transportovat všechny měřicí přístroje, trojnožky, počítač a elektrocentrálu. Poté jsme provedli pěší detailní monitorování dávkového příkonu záření gama v sedimentech okolo řeky Ploučnice, jehož výsledkem byla mapa dávkových příkonů daného území. Vedle toho se na pěti vybraných místech provádělo detailní in­ situ gama spektrometrické stanovení aktivity přírodních radionuklidů (­thoriová rozpadová řada, uranová rozpadová řada, draslík 40 K) a cesia (137Cs). Při tomto typu měření se gama spektrometr umístí na trojnožku 1 metr nad zem a provádí se měření dávkového příkonu gama za účelem získání energetického spektra. Z polohy jednotlivých čar/píků ve spektru jsme schopni určit, o jaký radionuklid jde, a z plochy pod píkem jsme schopni odhadnout aktivitu (jak hodně daný radionuklid přispívá k celkovému dávkovému příkonu.

Odkaliště závodu Diamo, s.p.Druhým měřicím místem bylo bývalé odkaliště závodu DIAMO, s.p., které ještě jako jedno z mála neprošlo finální rekultivací, a proto bylo možné naměřit celkem vysoké dávkové příkony, které v 1 m nad zemí dosahovaly hodnot okolo 8 µGy/h (běžné pozadí v ČR je přibližně 50× nižší). I zde jsme nejprve mapovali dávkový příkon a posléze provedli několik detailních spektrometrických měření za účelem určení jednotlivých radionuklidů.

Posledním měřicím místem v terénu byl starý produktovod (železná roura o průměru asi 50 cm), kterým se dopravovala uranová ruda rozpuštěná v kyselině sírové. Zde bylo úkolem ve vybraném úseku zmapovat dávkové příkony na trubce ve dvou metrech od osy trubky a zároveň ve třech bodech provést spektrometrická in­ situ měření.

Čtvrtým měřicím stanovištěm byla kalibrační základna DIAMO, s.p., ve Stráži pod Ralskem. Kalibrační základna slouží ke kalibraci přenosných, automobilových, leteckých a karotážních gama spektrometrů používaných při geologickém mapování, průzkumu uranových ložisek a sledování životního prostředí. Kalibrační základna je vybavena cylindrickými betonovými standardy PK, PU, PTh o průměru 1,9 m a výšce 0,62 m obohacenými jednotlivě přírodními radionuklidy K, U, Th a nulovým standardem P0 pro určení pozadí. Více informací o tomto unikátním zařízení lze nalézt na http://www.gammastandard.com/.

Na závěr druhého měřicího dne se všechny týmy spolu s organizátory sešly na vrcholu Ještědu, kde je čekala společná večeře a hlavně zde všichni měli příležitost navázat neformální vztahy mezi odborníky z různých organizací, které jsou předpokladem další plodné spolupráce.
Vlastním měřením však práce nekončila a po návratu do laboratoře bylo nutné všechna naměřená data detailně analyzovat a stanovit jednotlivé parametry požadované organizátorem cvičení. Úkolem všech týmů bylo vytvořit mapky dávkových příkonů všech měřených oblastí a detailně analyzovat spektra za účelem stanovení aktivit vybraných radionuklidů, včetně podílu jednotlivých radionuklidů na dávkovém příkonu záření gama měřeného metr nad povrchem. Některé analýzy a výpočty pro nás byly rutinní záležitostí, při jiných úkolech jsme museli zapátrat v literatuře a naučit se něco nového.

Následně byla kompletně vyhodnocená data předána organizátorům ze SÚRO, kteří provedli finální vyhodnocení a statistické porovnání výsledků jednotlivých mobilních skupin z České republiky, Německa, Rakouska a Slovinska.

Počátkem letošního roku jsme obdrželi dokument s podrobným vyhodnocením celého cvičení, kde jsme zjistili, jak si stojíme v porovnání s ostatními mobilními skupinami z České republiky a z Evropy. Výsledky jasně ukázaly, že všechny zúčastněné mobilní skupiny jsou na vysoké odborné úrovni. Přestože používají rozdílné přístrojové vybavení a někdy i částečně odlišné metodické postupy, všechny výsledky byly velmi podobné (valná většina výsledků jednotlivých měření ležela v intervalu dvou směrodatných odchylek od průměru všech hodnot) a v celém souboru se našlo jen několik málo odlehlých hodnot.

Díky cvičení pracovníci radiologické laboratoře IOO získali nejen nové kontakty, ale zároveň si prohloubili znalosti z oblasti gama spektrometrie a následného zpracování naměřených dat. Tyto nové poznatky budou formou specializačních kurzů předány i pracovníkům ostatních chemických laboratoří HZS ČR, čímž budeme opět lépe připraveni na plnění úkolů, které jsou na chemické laboratoře HZS ČR v této oblasti kladeny.


kpt. Ing. Michal SETNIČKA, Ph.D., Institut ochrany obyvatelstva, foto autor

Ačkoli v době, kdy na jaře roku 2020 vznikal tento článek, bylo již značnou dobu těžiště komunikace orgánů veřejné správy s občany položeno na řízení a řešení protipandemických opatření a související problematiku, neměli bychom zapomínat, že „klasické“ hrozby pro životy, zdraví a majetek obyvatelstva i pro další hodnoty „nejsou v karanténě“ a kdykoli se mohou projevit. Cílem článku je seznámit čtenáře s pojmem „tísňové informování obyvatelstva“ jako jedním z důležitých opatření ochrany obyvatelstva v České republice a nedílnou součástí všech komunikačních toků od orgánů veřejné správy k obyvatelstvu ohroženému následky možných mimořádných událostí.

Vzhledem k rozsahu a komplexnosti problematiky tísňového informování obyvatelstva nelze v rozsahu časopiseckého článku podrobněji reflektovat a probrat všechny jeho aspekty. Proto je pozornost v článku zaměřena především na technickou oblast realizace procesu tísňového informování obyvatelstva a specifické podmínky jednotného systému varování a vyrozumění (JSVV). Vzhledem k především informativnímu a popularizačnímu charakteru článku mohou být některé části textu poněkud zjednodušeny, není to však na úkor jejich správnosti.

1 Tísňová informace, tísňové informování obyvatelstva
Pojem „tísňová informace“ vyplývá z vyhlášky Ministerstva vnitra č. 380/2002 Sb., § 10 [1]. Právní předpis k poskytování tísňových informací stanoví: (1) Tísňovou informací se obyvatelstvu sdělují údaje o bezprostředním nebezpečí vzniku nebo již nastalé mimořádné události (MU) a údaje o opatřeních k ochraně obyvatelstva. (2) K poskytování tísňové informace se využívá koncových prvků varování, které jsou vybaveny modulem pro vysílání hlasové informace, a všech hromadných informačních prostředků. (3) Tísňová informace je předávaná bezodkladně po vyhlášení varovného signálu.

Varovný signál, uvedený ve vyhlášce, je základní a hlavní formou varovné informace poskytovanou JSVV a jeho koncovými prvky varování. Z uvedeného vyplývá, že pojmy „tísňová informace“ a „tísňové informování obyvatelstva“ jsou vždy spojeny s varováním obyvatelstva varovným signálem, tedy s varováním obyvatelstva v podmínkách JSVV. Proces tísňového informování obyvatelstva však může být a v praxi i bude rea­lizován nejen v podmínkách JSVV, ale i mimo něj.

Schéma toku varovných a tísňových informací a možností jejich předávání v JSVV jednotlivými kategoriemi koncových prvků varování i mimo JSVV

Tísňové informace jsou poskytovány a obyvatelstvu předávány procesem tísňového informování obyvatelstva. V současnosti není jedna celostátně platná a závazná definice tohoto pojmu. Proto je možné pojem účelově definovat, přičemž lze vyjít z různých náhledů a definice je možné zpracovat s různou šířkou pojetí. Zřejmě v nejužším pojetí by bylo možné pojem definovat jako „proces poskytnutí a předání tísňové informace“. V širším pojetí pojmu se ujala a v širokém spektru odborné veřejnosti je užívána definice ve stylu: Tísňové informování obyvatelstva je komplexní souhrn organizačních, technických a provozních opatření, jejichž cílem je včasné poskytnutí a předání tísňové informace o bezprostředním nebezpečí vzniku nebo již nastalé MU a údaje o opatřeních k ochraně obyvatelstva.

Při srovnání uvedené definice tísňového informování obyvatelstva s obdobně koncipovanou definicí varování obyvatelstva vyplyne, že oba procesy jsou založeny na předání informací (varovné informace, tísňové informace), které mají společnou podstatu, a proto i těsnou vzájemnou vazbu. Z toho důvodu se v praxi vžil pojem „varování a tísňové informování obyvatelstva“. Tento souhrnný pojem dobře vystihuje nejen společnou podstatu obou kategorií informací, ale reflektuje i jejich praktickou vazbu a pořadí jejich předávání. Na varování a tísňové informování obyvatelstva navazuje komunikace orgánů veřejné správy s ohroženým obyvatelstvem při řízení realizace ochranných opatření, a to až do odstranění následků MU a navození normálního stavu.

Tísňové informace mohou být poskytovány v různých formách a tísňové informování obyvatelstva může být realizováno širokou škálou prostředků, zařízení, systémů a způsobů.

V zásadě mohou být tísňové informace ve formě audiální (přijímané sluchem), formě vizuální (přijímané zrakem) a formách kombinovaných. Audiální forma tísňových informací bude nejčastěji založená na živém nebo předem nahraném mluveném slovu (verbální forma tísňových informací). Audiální forma je formou dominantní nejen při tísňovém informování obyvatelstva rea­lizovaném v podmínkách JSVV, ale i mimo něj. Toto specifické postavení je možné zdůvodnit řadou argumentů. Vizuální forma tísňových informací může vycházet z různě zpracovaných textů, piktogramů apod. Vizuální forma se s úspěchem může uplatnit zejména v případech, kdy by i pro otologicky „normální“ obyvatelstvo byla kvalita recepce audiální formy tísňové informace výrazně snížena, či dokonce znemožněna, například z důvodu značného hluku prostředí. V některých případech mohou být uvedené základní formy rozšířeny a doplněny formami dalšími. Jako příklad je možné uvést formu taktilní (přijímanou hmatem). Taktilní forma se může výhodně uplatnit například při návěštění předávaných tísňových informací zpracovaných jako SMS textové zprávy osobám se sluchovým postižením.

Na tísňové informování obyvatelstva je možné klást celou řadu požadavků, které by pro funkčnost a účinnost celého procesu měly být splněny. Mezi nejdůležitějšími požadavky budou optimální včasnost poskytnutí tísňové informace v případě hrozící nebo již vzniklé MU, rychlost a spolehlivost předání tísňové informace co největšímu počtu ohrožených obyvatel (resp. obyvatelstva v ohrožených lokalitách), věcná správnost, autorita a obsahová srozumitelnost tísňové informace. Pokud bude podrobněji reagováno na požadavek rychlosti a spolehlivosti předání tísňové informace, potom právě již vzpomenutá šíře využitelných prostředků, zařízení, systémů a způsobů a pluralita jejich využití v kontextu s charakterem konkrétní MU a řešením komunikačních toků během ní k naplnění tohoto požadavku významně přispívá. Další požadavky budou vyplývat z konkrétně využité formy tísňové informace. U audiální formy to bude především požadavek akustické srozumitelnosti tísňové informace.

2 Tísňové informování obyvatelstva v podmínkách JSVV
Elektronické koncové prvky varování JSVV, elektronické sirény a místní informační systémy zařazené do JSVV jsou v současné době považovány za základní a hlavní prostředek předávání tísňových informací obyvatelstvu. V dubnu 2020 bylo v provozu více než 1 760 elektronických sirén a více než 2 160 místních informačních systémů. Pro úplnost počtů dodejme, že ve stejné době bylo v provozu něco přes 4 600 dálkově ovládaných elektromechanických rotačních sirén, tyto se však samozřejmě na tísňovém informování nikterak nepodílejí.

Elektronické koncové prvky varování JSVV, které stojí na počátku procesu tísňového informování obyvatelstva, mohou předání tísňových informací rea­lizovat několika dále popsanými způsoby.

2.1 Verbální informace
V prvé řadě – ve smyslu časovém i z hlediska praktického významu – jsou reprodukovány tzv. verbální informace. Standardní verbální informace: Všeobecná výstraha, Nebezpečí zátopové vlny, Chemická havárie a Radiační havárie jsou reprodukovány bezprostředně po konci reprodukce varovného signálu, tím naplňují požadavek vyhlášky i požadavky další, zároveň prakticky otevírají celou informační a komunikační kampaň směrem k ohroženému obyvatelstvu. Obsah znění verbálních informací se skládá z části deskriptivní a části performativní. Deskriptivní část popisující charakter hrozby je obsažena dvakrát. To výrazně zvyšuje pravděpodobnost, že informace bude přijata a i z jejího fragmentu mohou příjemci včas zahájit realizaci kvalifikovaných ochranných opatření.

Od roku 2008 může být v elektronických koncových prvcích varování uloženo až pět verbálních informací zpracovaných podle požadavků HZS krajů; tyto mohou mít podle svého obsahu – znění rovněž charakter tísňových informací. Pro doplnění budiž ještě dodáno, že v elektronických koncových prvcích varování je uložena i verbální informace Konec poplachu sloužící pro odvolání ohrožení obyvatelstva.

Obsah verbálních informací ukládaných do paměti elektronických koncových prvků varování je standardizován dokumentem „Technické požadavky na koncové prvky varování připojované do jednotného systému varování a vyrozumění“ v aktuálním znění [2]. Nahrávky verbálních informací jsou variantně zpracovány v ženském a mužském hlasu. O používání příslušné varianty na území kraje rozhodují HZS krajů.
Varovný signál lze spolu s následující verbální informací odpovídající charakteru MU aktivovat dálkově ze zadávacích terminálů JSVV umístěných na operačních a informačních střediscích organizací se vstupem do JSVV, místně­ ovládacími prvky umístěnými na vlastním elektronickém koncovém prvku varování, případně dalšími technickými způsoby. Dálkové ovládání umožňuje velice rychlou aktivaci varování a tísňového informování v ohrožených lokalitách, bez ohledu na jejich velikost. Místní ovládání je typické zejména pro místní informační systémy využívané jako městské/obecní/objektové rozhlasy a je plně v kompetencích jejich provozovatelů – uživatelů.

2.2 Hlášení mikrofonem a mobilním telefonem
Dalším technicky možným a provozně významným způsobem poskytování – předávání tísňových informací je přímé hlášení prostřednictvím mikrofonu. Tento způsob je typický hlavně pro místní informační systémy. Technická řešení přímého mikrofonního hlášení umožňují provozovatelům – uživatelům místních informačních systémů poměrně komfortní, kvalitní a spolehlivou práci, koncová místa ozvučení místních informačních systémů principiálně zajišťují kvalitní akustické pokrytí zabezpečovaných lokalit, a tudíž srozumitelnost hlášení. Hlavním přínosem přímých mikrofonních hlášení je možnost poskytovat obyvatelstvu tísňové informace časově a obsahově přesně na míru MU. Kombinací principu uložených verbálních informací a přímého mikrofonního hlášení je schopnost místních informačních systémů ukládat mikrofonem zpracované informace do audio souborů uložených v jejich paměti. Takto připravená hlášení je podle potřeby možné aktivovat v režimu místního ovládání.

V současnosti prakticky všechny typy místních informačních systémů zavedených v JSVV disponují GSM technologiemi umožňujícími přímé hovorové vstupy z mobilních telefonů oprávněných osob. To umožnuje zejména orgánům měst/obcí okamžité informační vstupy do zařízení a včasné poskytování a rychlé předávání tísňových informací. Nedílnou součástí GSM technologie je zabezpečení místního informačního systému před vstupy nepovolaných osob.

U elektronických sirén implementaci GSM technologie zatím nabízí jenom jeden výrobce. Proto je možné problematiku hovorových prostupů z mobilních telefonů považovat za prakticky okrajovou záležitost.

2.3 Retranslace rozhlasového vysílání
Prakticky nevyužívaným způsobem je zabezpečení předávání – retranslace vybraných tísňových informací aktuálně šířených rozhlasovým vysíláním elektronickými koncovými prvky varování obyvatelstvu, které z nějakých důvodů nemá možnost sledovat toto rozhlasové vysílání přímo z rozhlasových přijímačů.

Standardní součástí elektronických koncových prvků varování zaváděných do JSVV od roku 2008 je modul rozhlasového přijímače naladěného na kmitočet rozhlasové stanice, se kterou je v dané lokalitě dohovor o provádění tísňového informování obyvatelstva. Ke sjednání dohovorů lze v současné době využít několika platných právních předpisů. Aktivace a deaktivace rozhlasových modulů elektronických koncových prvků varování by zřejmě byla realizována především dálkově ze zadávacích terminálů JSVV, i když je ji možné provádět i místní obsluhou. Vzhledem k relativní provozní složitosti popisovaného způsobu šíření tísňových informací je vhodné s rozhlasovým studiem probrat metodické provozní postupy součinnosti s obsluhou zadávacích terminálů JSVV. Při výcviku obsluh zadávacích terminálů JSVV je potřebné věnovat této modelové úloze potřebnou pozornost (pozn.: výcvik a další obdobné aktivity je povoleno provádět výhradně na trenažérových zadávacích terminálech).

Hlášení z rozhlasového studia lze popsat dvěma principiálně možnými řešeními. První řešení spočívá v přímém hlasatelském vstupu z rozhlasového studia, zpravidla s využitím předem připravených a studiu předaných materiálů, podle situace aktualizovaných před hlášením. Druhým řešením může být telefonní hovorový prostup z místa, ze kterého jsou poskytovány tísňové informace, zprostředkovaný technologií rozhlasového studia a šířený jako rozhlasové vysílání.

2.4 Vizuální informační panely
Mezi lety 2008 až 2014 několik společností experimentovalo se zařízeními, pro která se vžil pojem „vizuální informační panely“ nebo také „informační panely“. V principu jde o zařízení, která standardní varovné a tísňové informace JSVV převádí do vizuální formy, nejčastěji do podoby textu, někdy doplněného piktogramy. Text informace je zobrazován na jedno i víceřádkových LED displejích různých rozměrů. V pokročilejších řešeních by bylo možné (alespoň hypoteticky) využívat i velké displeje v prostorách dopravních systémů atd. Smyslem využívání textu namísto zvuku byla eliminace možných ztrát audiální informace v místech se značnou hlukovou expozicí či místech neumožňujících kvalitní akustické pokrytí, dále byly zohledněny názory na možnosti předávání varovných a tísňových informací sluchově postiženým osobám.

Z hlediska konstrukčního pojetí a řešení lze vizuální informační panely rozdělit na zařízení integrovaná do místních informačních systémů a zařízení samostatná. Integrované vizuální informační panely využívají část funkcionalit místních informačních systémů a slouží k předávání vizuálních informací více méně synchronně s koncovými místy ozvučení místních informačních systémů. V této konstrukční verzi byly přednostně zamýšleny pro umístění v interiérech úřadů a dalších veřejných budovách. V tomto pojetí se dostaly i do praxe, byť ve velmi malém počtu instalací. Samostatné vizuální informační panely byly koncipovány jako samostatné koncové prvky JSVV. Byť jejich prototypy splňovaly technické požadavky dané standardy JSVV, do praxe se nikdy nedostaly.

U všech řešení vizuálních informačních panelů je nutné kromě splnění technických požadavků velice důsledně dbát na vhodný převod informací z JSVV na text, a to i v kontextu s umístěním vizuál­ního informačního panelu. Při nevhodném řešení převodu by totiž nejenže nebyl naplněn ochranný účel informace, ale například v objektu by mohlo dojít k panice či jiným nežádoucím jevům.

3 Některé způsoby tísňového informování obyvatelstva mimo JSVV
Jak již bylo uvedeno, tísňové informování obyvatelstva je primárně spojeno s varováním obyvatelstva varovným signálem z koncových prvků varování JSVV a bude koncovými prvky varování i realizováno. Avšak vedle nich může být a též zpravidla bude realizováno i širokou škálou prostředků, zařízení, systémů a způsobů. O některých z nich je referováno v tomto článku v konkrétních souvislostech s probíranou tématikou (rozhlasové vysílání, osobní vyhlášení).

Z prostředků a zařízení umožňujících předávání tísňových informací obyvatelstvu v ohrožených lokalitách budou v dalším textu článku rozebrány místní informační systémy nezařazené do JSVV, mobilní technologie a internetové technologie.

I místní informační systémy, které nesplňují technické požadavky pro připojení do JSVV, se mohou zapojovat do tísňového informování obyvatelstva a vzhledem k jejich počtu mohou pokrýt velikou část populace na území České republiky. Jako městské/obecní/objektové rozhlasy budou provozovány zejména v režimu přímého hlášení prostřednictvím mikrofonu.

„Klasikou“ využití mobilních technologií pro tísňové informování obyvatelstva je rozesílání SMS textových zpráv. Systémy pro rozesílání SMS textových zpráv mohou pracovat ve dvou základních principech. Princip první, v České republice využívaný celou řadou měst a obcí, je založen na databázích telefonních čísel příjemců zpráv s tísňovými informacemi. Byť je toto řešení relativně jednodušší než řešení podle principu druhého, a tudíž poměrně jednoduše dostupné i pro malé provozovatele, jeho jistým úskalím je správa databází čísel. Pokud přihlášení příjemci neaktualizují svá telefonní čísla při jejich změnách či se neodhlásí při přestěhování apod., může se stát, že v databázi bude až 50 % nefunkčních čísel (praktický poznatek z několika měst). Druhý základní princip využívá faktu, že systémy mobilních operátorů znají telefonní čísla přístrojů v okruhu signálového pokrytí jednotlivými buňkami základnových stanic. Bylo­ li by potřeba, informace by byly šířeny na všechny telefony v buňkách na ohroženém území. Toto řešení vyžaduje úzkou vazbu s mobilními operátory a jejich technologiemi. Tuto část lze doplnit informací, že stále významnější roli v tísňovém informování obyvatelstva budou s postupem času hrát specializované aplikace pro mobilní zařízení.

Internet je bezesporu informačním fenoménem dneška (a o to více budoucnosti) a v současnosti by bylo zřejmě obtížné najít oblast, která není prostředím internetu a jeho technologiemi poznamenána a ovlivněna. Pro tísňové informování obyvatelstva, a to nejen mladé generace, jak se někdy uvádí, je možné využívat sociálních sítí a v řadě míst České republiky se již tak činí. Sice starší, avšak stále ještě zajímavou, je technologie RSS (Really ­Simple ­Syndication) informačních kanálů. RSS informační kanály umožňují svým provozovatelům ukládat informace jimi zpracované, v tomto případě informace tísňové, na servery a příjemci se k informacím dostávají prostřednictvím programů ve svých počítačích nebo mobilních zařízeních, tzv. RSS čteček. Na pracovišti varování obyvatelstva Institutu ochrany obyvatelstva (IOO) byl navržen, vyvinut a úspěšně otestován editor tísňových informací pro RSS informační kanály s názvem ETIRSS. Editor, určený především pro využívání obcemi, pracuje s předdefinovanými texty tísňových informací zpracovaných v rozsahu v místě analyzovaných hrozeb a tyto texty před odesláním do internetu umožňuje editačně upravit podle aktuální situace. Současně s testováním editoru a serverové technologie byly získány i dílčí zkušenosti s některými typy RSS čteček, byť to nebylo součástí projektu. Po vyhodnocení projektu bylo konstatováno, že technologie RSS informačních kanálů může při používání obcemi plnit úlohu jednoho z alternativních systémů tísňového informování obyvatelstva, byť je podmíněna, zejména na straně příjemců, s některými konkrétními požadavky při instalaci a provozu RSS čteček. Programová aplikace ETIRSS ve formě funkčního modelu v současnosti slouží zejména jako praktická prezentace možností využití RSS informačních kanálů pro šíření tísňových informací a vizualizační a funkcionální podklad pro vývoj aplikací RSS editorů a RSS čteček určených pro využívání v obcích, případně i v dalších organizacích a institucích veřejné správy.

4 Tísňové informování osob se sluchovým postižením
Čas od času bývají v souvislosti s varováním a tísňovým informováním obyvatelstva v podmínkách JSVV (ale i mimo něj) diskutovány možnosti předávání varovných a tísňových informací osobám se sluchovým postižením. K tomu lze uvést, byť snad poněkud nadneseně, že kolik je sluchově postižených osob, tolik je typů a stupňů sluchových postižení. Proto není možné podat jednoduché a univerzálně fungující odpovědi. Platné právní předpisy a normy definují sluchové postižení z hlediska zdravotních a sociálních důsledků pro postižené osoby. Čistě medicínský náhled je dán hodnocením ztráty sluchu a dělením na dvě základní skupiny: nedoslýchavé osoby (se stupněm slabé, střední a těžké sluchové ztráty) a neslyšící osoby. Sociální vymezení, v současnosti svým významem převažující, posuzuje vliv postižení na praktický život postižené osoby. Rozdělení osob na nedoslýchavé a neslyšící reflektuje zejména schopnost/neschopnost postižených osob po přijetí různých opatření (zejména používání technických kompenzačních prostředků) přijímat audiální informace v té míře, že jsou schopny/neschopny komunikovat mluvenou řečí. Při sociálním hodnocení stupně postižení hrají velkou roli i individuální faktory psychické, sociální a další, přičemž hodnocení založené na sebehodnocení postižené osoby i posudků z jejího okolí je vždy subjektivní. Účelem této pasáže je i na úrovni nejzákladnějšího a relativně laického pohledu na problematiku navést na myšlenku, že se v kategorii sluchově postižených osob nalézá široká škála rozdílných stupňů postižení, různých úrovní jeho technické kompenzace a různých stupňů jeho medicínské eliminace i negativních dopadů v praktickém životě.

4.1 Vybrané možnosti tísňového informování v podmínkách JSVV
Jako autorský příspěvek k vymezení pojmu „sluchově postižená osoba“ (sluchově postižené osoby) ve vztahu k varování a tísňovému informování v podmínkách JSVV byla na pracovišti varování obyvatelstva IOO zpracována účelová definice: Za sluchově postižené osoby je považována ta část obyvatelstva, která vinou svého zdravotního postižení není schopna v konkrétní akusticky pokryté lokalitě přijímat audiální informace z JSVV na takové úrovni, aby je mohla využívat pro ochranu zdraví, života a majetku, ačkoli je to pro ostatní obyvatelstvo nacházející se v dané lokalitě běžně možné. Definice postihuje nejen medicínský a sociální aspekt sluchového postižení, ale váže ho ke konkrétní lokalitě a konkrétnímu stavu jejího akustického pokrytí z JSVV, a to v relaci s většinovým „zdravým“ obyvatelstvem a běžnými příjmovými podmínkami. Aplikace definice do teorie a praxe JSVV by měla umožnit cílené a účelné směrování opatření prováděných v JSVV ve prospěch sluchově postižených osob. Zároveň by však měla eliminovat výpadky příjmu informací vlivem krátkodobých a mimořádných okolností: atypického hluku, extrémních meteorologických podmínek apod.

Místní informační systémy ­mají poměrně dobrý principiální potenciál pro zkvalitňování podmínek příjmu tísňových informací osobami se sluchovým postižením, přitom je možné jít nejméně dvěma směry. V prvním jde o zkvalitňování akustického pokrytí zabezpečovaných lokalit optimalizací umístění koncových míst ozvučení a optimalizace hlasitosti jejich reprodukce ve vztahu k v místě typickému hluku prostředí, charakteru zástavby, překážek apod. Dále je potřebné používat akusticky kvalitní a obsahově a hlasatelsky správné nahrávky verbálních informací a předem nahraných hlášení. Při přímých hlášeních je potřebné dodržovat doporučené hlasatelské zásady. V místech, kde není technicky možné či ekonomické namontovat větší počet standardních koncových míst ozvučení, je možné zvážit nasazení venkovních přijímačů – bezdrátových hlásičů vyššího výkonu, nebo integraci místního informačního systému s elektronickými sirénami. Principiálně výhodné akustické vlastnosti místních informačních systémů mohou být při vhodném návrhu ozvučení, kvalitní montáži i při správném provozu ještě posíleny, čímž se může zlepšit kvalita reprodukce nejen pro osoby s lehčími formami sluchového postižení a s kompenzačními pomůckami, ale i pro sluchově „zdravou“ populaci.

Druhým směrem je vybavování míst, kde osoby se sluchovým postižením žijí nebo kde se často zdržují, interními přijímači místního informačního systému. Tyto přijímače, často zvané bytové či domácí, umožňují dosažení kvalitního poslechu bez negativních vlivů zevního prostředí. Většina výrobců místních informačních systému vyrábí a nabízí domovní – bytové přijímače v různých technických úrovních, od přijímačů relativně jednoduchých, pro přímý poslech a napájení výhradně z elektrorozvodné sítě, až po přijímače se záznamníkem a zálohovaným napájením. Výstupy z domovních – bytových přijímačů je principiálně možné upravit a provozovat s kompenzačními pomůckami: vibračními indikátory reprodukce, zesilovači hlasitosti reprodukce atd. V informačních zdrojích se uvádí, že mnoho osob se sluchovým postižením má lepší slyšení na nižších kmitočtech akustického signálu, slyšení na vyšších kmitočtech bývá omezené, ne­ li nemožné. Příkladem tohoto jevu je presbyakuze. Ztráta slyšení vyšších kmitočtů má zásadně negativní vliv na srozumitelnost mluveného slova. V takových případech je možné zvážit vývoj domovních – bytových přijímačů se zesilovači s tónovou korekcí k výraznějšímu zesílení vyšších kmitočtů. Správnému příjmu informace může napomáhat i funkce pro záznam a opakovanou reprodukci informace.

O vizuálních informačních panelech, které díky vizualizaci informací odstraňují problémy příjmu standardních, tedy akustických, informací JSVV osobami se sluchovým postižením, bylo již referováno v bodu 2.4 tohoto článku.

4. 2 Osobní předání tísňových informací s využitím QR kódu
V celé možné škále způsobů tísňového informování osob se sluchovým postižením mimo JSVV patří osobní předání tísňových informací k základním způsobům. Někdy může být v kontextu s charakterem MU a jí vyvolanou situací způsobem jediným možným a efektivním. I tento zdánlivě netechnický způsob je možné díky využití současných běžně využívaných zařízení zefektivnit a zkvalitnit ku prospěchu příjemců informací. Příkladem toho může být využívání QR kódu. Na pracovišti varování obyvatelstva IOO byly ověřovány možnosti využitelnosti QR kódu pro tísňové informování obyvatelstva obecně a zejména pro tísňové informování vybraných specifických cílových skupin tísňového informování, jakými jsou kromě jiných i osoby se sluchovým postižením. Možnost využívání QR kódu je opřena zejména o jednoduchost převodu tísňových informací v textové formě do formátu QR kódu, snadné přijetí QR kódu do mobilních zařízení informovaných osob a jeho významně úspěšný převod zpět do textu tzv. čtečkami QR kódu, možnost další práce s textem v mobilním zařízení atd.

Jako praktický nosič QR kódu byly navrženy a na úrovni experimentálního prototypu zpracovány komunikační karty. Komunikační karty slouží ve třech informačních úrovních. Základní informace o situaci a ochranných opatřeních jsou předtištěny ve formě krátkých a stručných textů (zpravidla v délce jedné věty). Informační nadstavbou nad tištěnými texty jsou natištěné QR kódy s URL adresou a s doplňkovým instrukčním a návěstním textem a QR kódy s úplným informačním textem. Třetí komunikační úrovní by měl být (mohl být) psaný text přinášející aktuální informace, které nelze předem konkrétně připravit, například časy apod. a/nebo reagující na aktuálně vzniklou specifickou situaci u příjemce informací, jeho dotazy atd.

Závěr
Varování a tísňové informování obyvatelstva mají zásadní místo v rámci komplexu opatření ochrany obyvatelstva. Zahajují celý proces komunikace orgánů veřejné správy s obyvatelstvem v ohrožení při řízení realizace ochranných opatření, a tak již v počátku MU umožňují minimalizovat jejich negativní dopady na životy, zdraví a majetek obyvatelstva a další hodnoty.

Problematika tísňového informování obyvatelstva je v teoretických základech i v praktické aplikaci široká a rozhodně i zajímavá. Na pracovišti varování obyvatelstva IOO je tísňovému informování obyvatelstva dlouhodobě věnována pozornost v rámci celého spektra odborných a vzdělávacích aktivit. Z výstupů publikační činnosti mohou zájemci o problematiku tísňového informování obyvatelstva nalézt některé další informace a názory v článcích publikovaných v časopisu The Science for Population Protection. Konkrétně jde o číslo/ročník: 1/2016 (Základy tísňového informování obyvatelstva), 2/2016 (Editor tísňových informací pro RSS kanály), 1/2017 (Vybrané možnosti varování a tísňového informování sluchově postižených osob), 1/2018 (Ověřování QR kódu a komunikační karty). Archiv článků je dostupný na http://www.population­ protection.eu/archiv.php. Další poznatky a informace je možné získat v rámci vzdělávacích akcí pořádaných na pracovišti i při individuálních konzultačních aktivitách.

V samém závěru článku je vhodné poznamenat, že sebelépe organizačně, technicky a provozně připravené a v případech nutnosti provedené varování a tísňové informování obyvatelstva zčásti či zcela ztrácí na účinnosti, pokud na varovné a tísňové informace nebude ohrožené obyvatelstvo včas a kvalifikovaně reagovat a nebude schopné zahájit a správně realizovat potřebná ochranná opatření.

Literatura
[1] Česká republika. Vyhláška Ministerstva vnitra č. 380/2002 Sb., k přípravě a provádění úkolů ochrany obyvatelstva. In: Sbírka zákonů České republiky. 2002, částka 133.
[2] Česká republika. 15. Pokyn generálního ředitele Hasičského záchranného sboru České republiky ze dne 15. 4. 2008 k realizaci technických požadavků na koncové prvky varování připojované do jednotného systému varování a vyrozumění (čj.: MV-24666-1/PO-2008 ze dne 15. dubna 2008). In: Sbírka interních aktů řízení generálního ředitele Hasičského záchranného sboru České republiky. Praha: MV­-GŘ HZS ČR, 2008, ročník 2008, částka 24.
Změna č. 1 „Technických požadavků na koncové prvky varování připojované do jednotného systému varování a vyrozumění“ (čj.: MV-15523-1/PO-2009 ze dne 20. března 2009). In: Sbírka interních aktů řízení generálního ředitele Hasičského záchranného sboru České republiky. Praha: MV­-GŘ HZS ČR, 2009, ročník 2009, částka 13.


Ing. Tomáš ŠIMEK, Institut ochrany obyvatelstva

Včasné, rychlé a spolehlivé varování obyvatelstva je základním opatřením k zajištění jeho ochrany. K naplnění tohoto úkolu se provozuje jednotný systém varování a vyrozumění (JSVV), který ve smyslu zákona č. 239/2000 Sb. zajišťuje a provozuje Ministerstvo vnitra a jehož úkoly plní MV­-generální ředitelství HZS ČR [1].
 

Měření akustického tlaku v horizontální rovině EKPV Nero 600	Měření nezávislosti na napájení z elektrorozvodné sítě EKPV ELRAD

Na varování a tísňové informování obyvatelstva se klade celá řada požadavků. Jde zejména o:

• včasnost vydání varovných a tísňových informací,
• rychlost šíření varovných a tísňových informací co největšímu počtu obyvatel v ohrožených lokalitách,
• spolehlivost, která je determinována zejména vlastnostmi a parametry technologií a zařízení, které se k daným účelům používají,
• věcnou a obsahovou správnost varovných a tísňových informací a
• srozumitelnost, která spočívá jednak v obsahové ­srozumitelnosti varovných a tísňových informací a dále v senzorické srozumitelnosti založené na akustických a vizuálních (případně dalších senzorických) vlastnostech informací.

Náročným požadavkům na včasnost, srozumitelnost a spolehlivost varování a tísňového informování obyvatelstva i při nově analyzovaných hrozbách musí odpovídat i kvalita koncových prvků JSVV.

Koncové prvky varování
Koncové prvky varování JSVV jsou prostředky, kterými se realizuje varování a informování obyvatelstva. Díky akustickým vlastnostem jsou schopné varovat ohrožené obyvatelstvo na poměrně velkém území a díky trvalé pohotovosti jsou rychle k dispozici. Bez ohledu na denní dobu jsou schopné upoutat pozornost obyvatel na ohroženém území.

Používají se následující kategorie koncových prvků varování:

• elektromechanické rotační sirény (RS),
• elektronické sirény (ES) a
• místní informační systémy s vlastnostmi elektronických sirén (MIS).

ES a MIS se často uvádí pod společným názvem „Elektronické koncové prvky varování“ (EKPV).
EKPV jsou vybaveny záložními zdroji elektrické energie, proto mohou dočasně pracovat nezávisle na elektrorozvodné síti a jsou schopné doplnit varovný signál tísňovými informacemi, což umožňuje zahájení komunikace orgánů krizového řízení s obyvatelstvem v ohrožení při řízení ochranných opatření.

Do JSVV je možné připojovat pouze takové koncové prvky, které splňují technické požadavky stanovené MV­-generálním ­ředitelstvím HZS ČR [2].

Splnění těchto požadavků se ověřuje experimentálními zkouškami, které provádí Institut ochrany obyvatelstva (IOO) – účelové zařízení MV-­ generálního ředitelství HZS ČR pro vědeckovýzkumnou, vzdělávací, výcvikovou a informační činnost ve věcech ochrany obyvatelstva.

Experimentální zkoušky EKPV
První část experimentálních zkoušek se provádí v laboratořích IOO a je zaměřena na kontrolu těchto hlavních požadavků [2]:

(1) Zařízení musí splňovat ustanovení technických norem platných v době posuzování v plném rozsahu. To prokáže výrobce (dodavatel) zařízení prostřednictvím prohlášení o shodě, v němž uvede všechny technické normy, které zařízení splňuje včetně certifikátů autorizovaných organizací a další dokumentace. Veškeré dokumenty předloží před začátkem posuzování. Dodavatel zařízení na vyžádání předloží MV­ generálnímu ředitelství HZS ČR technické normy týkající se posuzovaného zařízení.

(2) Doporučuje se zařízení vybavit různými vysílacími anténami pro optimalizaci vyzářeného výkonu v prostoru laboratoře. Výrobce zařízení zodpovídá za to, že další vysílací signály (např. z diagnostiky bezdrátových hlásičů) budou v souladu s normativy Českého telekomunikačního úřadu a nezpůsobí rušení jiných rádio­vých provozů v okruhu dosahu.

Ve fyzikální laboratoři IOO se provádějí a kontrolují tato měření:

(1) Testování funkcionalit a ovládání prostřednictvím JSVV
a) průchod příkazu pro aktivaci varovných signálů a jejich průběh,
b) průchod příkazu pro aktivaci verbálních informací,
c) průchod příkazu pro aktivaci VKV/FM rozhlasu,
d) průchod příkazu a činnost na příkaz STOP, RESET a TEST,
e) blokování vícenásobného příjmu signálu,
f) záznamy přijímače o přijatých příkazech v nepomíjivé paměti,
g) přerušení místně odbavené činnosti příkazem JSVV.

(2) Místní ovládání z panelu zařízení
a) možnost odbavení standardních varovných signálů.

(3) Autonomní ovládání z GSM
a) možnost odbavení standardních varovných signálů.

4) Testování dálkové diagnostiky a sledování provozního stavu EKPV prostřednictvím monitorovacího sys­té­mu koncových prvků
a) přijetí příkazu ke kontrole stavu EKPV a reakce na něj,
b) automatické hlášení změny provozního stavu EKPV.

Druhá část experimentálních zkoušek se provádí na pracovišti Mimoň. V odloučeném pracovišti v katastrálním území Boreček jsou prováděna následující měření:
(1) Zkouška nezávislosti na napájení z elektrorozvodné sítě
Významnou předností EKPV je i jejich nezávislost na elektrorozvodné síti. KPV musí být provozuschopné i v případě přerušení dodávky elektrické energie z elektrorozvodné sítě. Požaduje se zajištění provozuschopnosti koncového prvku minimálně po dobu 72 hodin. Za tuto dobu musí být EKPV schopen vyslat 4 varovné signály po 140 sekundách za 24 hodin a zároveň vyslat 10 verbálních informací po 20 sekundách za 24 hodin nebo celkem 200 sekund verbálních informací definovaných uživatelem či jedné tísňové informace v trvání 5 minut [2]. Po každé relaci se měří napětí na záložním zdroji EKPV. Toto napětí nesmí po 72 hodinách a po odbavení všech předepsaných relací klesnout pod jeho hraniční hodnotu.

(2) Měření základních akustických parametrů
a) měření akustického tlaku v horizontální rovině,
b) měření stability hladiny akustického tlaku.

(3) Posouzení srozumitelnosti verbálních informací
Srozumitelnost verbálních informací zjišťuje určený okruh posluchačů. Jsou použity nahrávky pro slovní srozumitelnost verbálních informací i větnou srozumitelnost krizových hlášení jak v mužské, tak ženské hlasové va­riantě. Je­ li výsledek experimentálních zkoušek kladný, MV-­ generální ředitelství HZS ČR vydá doklad o povolení připojení předmětného zařízení do JSVV.

Shrnutí
Včasné a správné předání varovných a tísňových informací chrání životy, zdraví a majetek občanů a další významné hodnoty. Proto je velmi důležité, aby ­EKPV zařazované do JSVV vykazovaly vysokou spolehlivost a provozuschopnost.

Každý rok provedou pracovníci IOO v laboratořích IOO a na pracovišti Mimoň přibližně 10 experimentálních zkoušek KPV. Aktuální seznam ­EKPV schválených k připojení do JSVV je k dispozici na internetové stránce www.hzscr.cz v sekci Ochrana obyvatelstva/Varování/Technické požadavky na koncové prvky varování připojované do JSVV/Koncové prvky schválené k připojení do JSVV.

Informační zdroje
[1] Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
[2] Technické požadavky na koncové prvky varování připojované do jednotného systému varování a vyrozumění (čj. MV-24666-01/PO-2008) ve znění změny č. 1 (čj. MV-15523-01/PO-2009), Sbírka interních aktů řízení generálního ředitele HZS ČR, čá. 24/2008. Pokyn generálního ředitele k realizaci technických požadavků na koncové prvky varování připojované do jednotného systému varování a vyrozumění. Sbírka interních aktů řízení generálního ředitele HZS ČR, čá. 13/2019: Část II. Oznámení náměstka generálního ředitele HZS ČR pro IZS a operační řízení.


kpt. Bc. Miloš MRÁZEK, Institut ochrany obyvatelstva, foto archiv Institutu ochrany obyvatelstva

Středisko pro koordinaci odezvy na mimořádné události (ERCC) se v období letních měsíců zabývalo zejména žádostmi zasažených států o zdravotní pomoc v souvislosti s covidem-19, organizací pomoci do výbuchem postiženého libanonského Bejrútu (112/9), ztroskotáním tankeru u ostrova Mauricius, kde došlo k úniku ropy, monitorováním lesních požárů na území EU a v neposlední řadě také poskytováním humanitární pomoci na řecký ostrov Lesbos, kde došlo k požáru uprchlického tábora Moria. Posledním třem událostem je věnován tento článek.
Havárie tankeru u pobřeží Mauricia - plovoucí zábrany (zdroj: Reuters)
Mauricijská republika (Mauricius) – únik ropy
Dne 14. července 2020 vyplul japonský tanker Wakashio, plovoucí pod panamskou vlajkou, ze Singapuru do brazilského Tubaraa. O několik dní později 25. července 2020 ztroskotal na korálových útesech u jihovýchodního pobřeží ostrova Mauricius. Tanker přepravoval 3 984 t topného oleje a 207 t nafty. V důsledku ztroskotání se v lodi udělala trhlina. Následně byla z tankeru evakuována dvacetičlenná posádka. Přes velmi nepříznivé počasí se podařilo z tankeru přečerpat zhruba 500 t ropných produktů, nicméně do Indického oceánu uniklo 1 000 t a vytvořila se ropná skvrna.

Dne 6. srpna 2020 poslal Mauricius prostřednictvím delegace EU na ERCC žádost o pomoc a následně byl aktivován Mechanismus civilní ochrany Unie (Mechanismus). Dne 7. srpna 2020 vyhlásil Mauricius stav ekologické nouze. Mauricijské ministerstvo životního prostředí informovalo o nutných opatřeních obyvatele ostrova a zejména provozovatele lodí a rybáře. V rámci bezpečnostních opatření byly také vytipovány přírodní oblasti – zátoky, které by ropná skvrna mohla nenávratně zničit, a před těmito zátokami byly rozmístěny plovoucí zábrany. Mauricijský premiér informoval, že země nedisponuje prostředky pro vyproštění uvázlého tankeru a požádal o pomoc Francii, které patří sousední ostrov Reunion. Francie vyslala na základě této žádosti k tankeru armádní plavidlo a vojenské letadlo.

Dne 15. srpna 2020 se tanker rozlomil na dva kusy. Zadní část tankeru zůstala na místě ztroskotání, zatímco přední část s nádržemi se dne 28. srpna 2020 celá potopila do hloubky 3 180 m. Dne 27. srpna 2020 zaslala mauricijská delegace na ERCC aktualizovanou žádost o pomoc odborníků, kteří se zabývají znečištěním moří. Pomoc nabídly Německo, Španělsko, Itálie, Nizozemsko a Norsko. Mauricius však následně informoval, že pomoc již není potřeba, protože tou dobou již v místě působilo několik specialistů, včetně hlavního týmu z Rozvojového programu OSN (UNDP), který byl právě na plavidle francouzského námořnictva. Týmy pracovaly na čištění a obnově ekosystému. Součástí týmu UNDP bylo také šest odborníků z Japonska. Následně vyslala také Indie do oblasti technické vybavení a tým specialistů, aby pomohli místním orgánům vypořádat se s ekologickou katastrofou. Dekontaminace plavidla stále probíhá pod dohledem soukromé společnosti, která je řízena francouzskou společností LE FLOCH. Na základě žádosti Komise pro Indický oceán (COI) prováděla Evropská agentura pro bezpečnost moří (EMSA) do 31. srpna 2020 satelitní snímkování ropné skvrny. Vzhledem k tomu, že šlo o nehodu na moři, není tato událost vedena ve Společném komunikačním a informačním systému pro mimořádné události EK „CECIS“, ale ve Společném komunikačním a informačním systému pro mimořádné události EK, který je zaměřen na znečištění moří: „CECIS Marine Pollution“.

Sezona lesních požárů 2020
Na základě několikaletého monitoringu lesních požárů se ­ERCC v letošním roce zaměřilo zejména na Řecko, Španělsko, Francii, Chorvatsko, Itálii, Kypr, Portugalsko a Švédsko, které byly v minulých letech lesními požáry zasaženy nejvíce. Prostřednictvím pravidelných bulletinů informovalo členské státy Mechanismu o rozsahu lesních požárů nejen na území zmíněných států.

Za sledované období byl celkový počet a celková rozloha požárů, které postihly vybrané státy následující: Řecko 7 512 požárů/643 ha, Španělsko 2 885 požárů/15 541 ha, Francie 730 požárů/3 260 ha, Chorvatsko 2 795 požárů/32 911 ha, Itálie 1 090 požárů/ha neuvedeny, Kypr 28 požárů/199 ha, Portugalsko 2 143 požárů/3 936 ha, Švédsko 3 779 požárů/ha neuvedeny.

Vzhledem k velmi vysokému nebezpečí lesních požárů udržuje většina uvedených zemí v letním období nejvyšší možnou úroveň připravenosti všech vzdušných prostředků určených pro jejich hašení s prioritou hašení na vlastním území. V rámci rescEU a Evropského dobrovolného souboru kapacit bylo podle národních denních zpráv k dispozici pro mezinárodní nasazení jedenáct hasičských letadel ze Španělska, Francie, Chorvatska, Itálie, Švédska, Kypru (šest Canadairů, jeden Dash, dva Air Tractory, dvě letadla Fire Boss) a šest vrtulníků ze Švédska. Francie také nově zaregistrovala do Evropského dobrovolného souboru kapacit modul dvou Canadairů.

Vzhledem k letošním celkem příznivým klimatickým podmínkám v období lesních požárů žádný stát nežádal o pomoc prostřednictvím ERCC a postižené státy využívaly zejména svých vlastních hasebních zdrojů nebo si vypomáhaly bilaterálně.

Řecko (Lesbos) požár v uprchlickém táboře Moria
Dne 8. září 2020 vypukl na ostrově Lesbos požár, který zničil uprchlický tábor Moria. V táboře žilo přibližně 13 000 uprchlíků včetně dětí bez doprovodu. Po vypuknutí požáru bylo asi 400 dětí přemístěno na pevninu a přibližně 2 000 lidí bylo dočasně umístěno na tři lodě. Oficiální zpráva informuje také o 35 osobách žijících v táboře, které byly pozitivní na covid-19. Dne 12. září 2020 zaslalo Řecko prostřednictvím ERCC aktualizovanou žádost o pomoc. V rámci Mechanismu následně nabídlo pomoc Řecku 11 zemí: Rakousko, Dánsko, Finsko, Francie, Německo, Maďarsko, Lotyšsko, Polsko, Slovensko, Slovinsko a Švédsko. Tyto nabídky obsahovaly více než 95 000 položek, jako jsou stany, deky, spací pytle atd., mobilní chemické toalety, toaletní potřeby, hygienické potřeby pro péči o dítě a jiné nepotravinové komodity.

Tato nová humanitární podpora navazovala na pomoc, kterou na začátku letošního roku zaslalo Rakousko, Česko, Dánsko, Nizozemsko a Francie. Podpora zahrnovala bytové jednotky, spací pytle, matrace, deky, prostěradla, toaletní potřeby, čtyři lékařské kontejnery a jednu lékařskou stanici. Česká republika poskytla Řecku finanční humanitární pomoc prostřednictvím Zastupitelského úřadu na nákup potřebných komodit v místě.


kpt. Ing. Irena ŠENKÝŘ JANSOVÁ, MV­-generální ředitelství HZS ČR
 

Další rodinou, kde se děti rodí s hadicí v ruce a hasičskou helmou na hlavě, je rodina Draských z Karlovarska. Role průvodce rodinným klanem se ujal nprap. Marek Draský, který od roku 2002 působí ve funkci velitele družstva na stanici v Karlových Varech.

Marku, řekněte nám nejdříve něco o úplných kořenech Vaší rodiny.
Naše rodina pochází z Rokycan, kde se začala psát historie hasičské rodiny v roce 1886, kdy můj prapraděda a všichni jeho sourozenci byli členy sboru dobrovolných hasičů. Můj praděd se stal členem v roce 1906 a byl jím až do konce svého života v roce 1959. V roce 1929 se celá rodina přestěhovala do kostelní věže v Rokycanech na náměstí, kde praděda vykonával službu hlásného v případě požáru.

Tak to je tedy opravdu kus historie. Jak to pokračovalo?
Můj dědeček Josef Draský se narodil v roce 1923 a stal se stejně jako jeho bratr Jan Draský, synovci i strýc dobrovolným hasičem. Také dědův bratranec se celý život věnoval požární ochraně jako příslušník požárního sboru města Plzeň. Hned po válce koncem května 1945 odjeli můj děda, jeho bratr Jan a švagr František Jelínek do Chebu, kde spolu s několika dalšími dobrovolníky z Rokycan založili 15. června 1945 požární sbor z povolání. Zde pracoval do roku 1953, než odešel do Karlových Varů a tam začal působit jako velitel nově vzniklého učiliště požární ochrany. V prosinci 1956 se stal velitelem požárního útvaru Karlovy Vary a tuto funkci vykonával až do 31. ledna 1983, kdy odešel do důchodu.

Pomalu se dostáváme k Vašemu otci Antonínu Draskému?
Ano, ten se narodil v roce 1945 a v jednadvaceti letech nastoupil k profesionální jednotce města Sokolov. V letech 1966 až 1967 studoval Vyšší školu požární ochrany v Leningradě a následně až do roku 1971 pracoval na okresní inspekci PO v Sokolově. Poté až do roku 1983 vykonával funkci vyšetřovatele požárů a byl zástupcem náčelníka pro represi na okresní inspekci požární ochrany v Karlových Varech. Od února 1983 do roku 1991 byl ve funkci velitele okresního veřejného požárního útvaru Sboru požární ochrany v Karlových Varech. Na závěr své hasičské kariéry do konce roku 2008 zastával funkci vyšetřovatele požárů a v roce 2009 odešel do důchodu. Ten si ale moc neužil a od roku 2012 už bohužel není mezi námi.

Jiří Draský, Josef Draský, Antonín DraskýPojďme se ještě trochu podívat po druhé větvi rodokmenu.
To už by bylo asi příliš rozvětvené, protože tam byli také samí hasiči, tak to vezmu od tátova bratra (mého strýce) Jiřího. Ten pracoval jako profesionální hasič na letišti v Mariánských Lázních – Sklářích. V roce 1975 přestoupil jako hasič na letiště v Karlových Varech, kde sloužil až do roku 1998, kdy náhle zemřel ve 47 letech. V rodinné tradici částečně pokračují jeho syn (můj bratranec) Martin, který je dlouholetým členem Sboru dobrovolných hasičů obce Stružná a pracuje jako řidič záchranář u Zdravotnické záchranné služby Karlovarského kraje, a jeho syn David, jenž letos úspěšně ukončil střední školu požární ochrany v Chomutově a doufá, že se stane pokračovatelem rodu.

A to už se dostáváme k Vám a Vaší rodině.
Já jsem nastoupil k okresnímu útvaru Sboru požární ochrany Karlovy Vary hned po vojně v roce 1991. Jsem, jak se říká, „mokrým hasičem“ a v roce 2002 jsem byl jmenován do funkce velitele družstva na stanici Karlovy Vary, kterou vykonávám dodnes.

Než jste nastoupil jako profesionální hasič, co se Vám na práci u HZS ČR líbilo?
Hasičinu jsem měl dánu asi v genech, protože již z porodnice jsem se vezl hasičským autem. Mezi hasiči jsem vyrůstal jak doma, tak také na původní požární zbrojnici v Karlových Varech, kde bydlel můj děda, a všichni hasiči byli strejdové. Byl jsem spokojený, když jsem mohl být na stanici nebo u techniky a ta atmosféra a „vůně“ stanice byl ráj pro dušičku malého kluka. Vzpomínám si, že na základní škole se učitelka každý rok ptala, co chceme dělat. U všech spolužáků se to měnilo, jenom já jsem pokaždé řekl, že budu hasičem. Jako malý kluk jsem obdivoval červená auta, ale jak jsem bral rozum, tak jsem se začal o hasičinu zajímat více do hloubky a stále jsem se ptal na to, co všechno hasiči dělají a na co je které vybavení. Postupně jsem zjistil, že strejdové hasiči nejezdí jenom po skluzu a rychle do aut, které s houkačkou vyjedou z garáže, ale že je jejich práce velice zajímavá a náročná. O ničem jiném než pokračovat v práci svého pradědy, dědy a otce jsem nikdy neuvažoval a svého rozhodnutí jsem nikdy nelitoval.

Jak se podle Vás práce u hasičů za tu spoustu let změnila?
Většina sborů začínala s tím, co tady zůstalo po německé armádě, ale postupně se samozřejmě technika i vybavení modernizovaly. U všech sborů byla většinou jen ta základní, která obsahovala AS nebo CAS, a když byl žebřík, tak to byla již paráda.

Pokud vezmu jen období mé aktivní služby u hasičů, v níž budu příští rok 30 let, tak ta změna je markantní. Když jsem nastoupil, technika na stanici byla ze 70. a 80. let. Všechna technika byla kompletně udržována na stanici včetně generálních oprav a lakování. Jako vyučený elektrikář jsem měl na starosti kompletní elektrické rozvody na technice, montáže radiostanic a výstražných světelných ramp, které se začaly na techniku nakupovat. V současné době je na stanici kromě cisteren, výškové techniky, technických automobilů a kontejnerů také velké množství různých agregátů a dalšího vybavení. Vše s moderní technologií a elektronikou.

Došlo ke změně ve vybavení osobními ochrannými prostředky hasiče. Dříve se k výjezdu jezdilo pouze v pracovním stejnokroji PS II, na nohách vysoké kožené boty (tzv. půllitry) a na hlavě přilba PZ 11. Při požáru na zádech dýchací přístroj Saturn, a když byla zima tak 7/8 kabát „šedivák“, který byl těžký jako brnění, když se v zimě u zásahu trochu namočil. Dnes je hasič chráněn kompletně, což znamená, že k zásahu má zásahové kalhoty a kabát, speciální zásahové boty, rukavice a na hlavě moderní zásahovou přilbu včetně štítu přes obličej. Velice se také změnila komunikace v jednotce díky spolehlivým radiostanicím a mobilním telefonům.

Co je na Vaší práci nejtěžší?
Nevím, zda je to to nejtěžší, ale začínám zjišťovat, že s přibývajícím věkem již po náročné směně potřebuji více odpočívat jak fyzicky, tak hlavně psychicky. V pětadvaceti to bylo vše v pohodě a klidu, ale teď již člověk cítí každý noční výjezd a častěji se v mysli vracím k horším zážitkům, i když se je snažím vytěsnit a myslet více na příjemnější věci. Také rodina si musela za ta léta zvyknout, že jsem v práci 24 hodin, ať je pátek nebo svátek, a kdykoli zazvoní telefon, tak se jde do pohotovosti.

Jaké nejtěžší situaci jste musel při práci hasiče čelit?
Těch situací je velké množství. Ať už jde o požár, dopravní nehodu, nebo technický zásah. Zúčastnění lidé od vás čekají pomoc a vy je nemůžete zklamat, vždy si musíte nějak poradit a celou situaci vyřešit co nejlépe a co možná nejrychleji. Osobně pro mě je nejhorší situace, když jsou do zásahu zapojeny děti, ať zraněné, nebo bohužel usmrcené. Na tuto skutečnost se nedá zvyknout, a kdo tvrdí, že mu to nevadí, tak neříká pravdu. Já jsem si zvykl za ta léta asi na vše, ale na děti ne. Když taková situace nastane a já přijdu po směně domů, tak manželka za ta léta bezpečně pozná, že se stalo něco, co se stát nemělo.

Podělíte se se čtenáři o nějaký zásah, který je pro Vás nezapomenutelný?
Za ta léta je těch zásahů velké množství. Každý je něčím neopakovatelný, ale je pravda, že ty „běžné“ časem splývají a pamatujete si pouze Nprap. Marek Draský při zásahuty větší nebo velké ať rozsahem, nebo situací, ke které na místě došlo. Já si budu pamatovat již navždy zásah z 5. dubna 1996, kdy došlo k výbuchu a následnému požáru přečerpávací stanice ve skladech PHM společnosti Čepro v Hájku. Poplach byl naší jednotce vyhlášen krátce po sedmé hodině ráno asi 10 minut po nástupu do služby. Při výjezdu z Karlových Varů bylo jisté, že nejde o žádné prověřovací cvičení, ale o požár značného rozsahu. Tento zásah si budu pamatovat i proto, že v jeho průběhu došlo k další explozi a jeden hasič byl odhozen v bezvědomí pár metrů od místa požáru, a kdo myslíte, že to byl? Naštěstí byla na místě po celou dobu sanitka se sestrou a lékařem, kterým jsem se dostal do péče. Po chvíli jsem se probral, a když jsem zjistil, co se děje, tak jsem se s lékařem hádal, že do nemocnice se nejede, protože tady mám rozdělanou práci. Lékař mě prohlédl a nechal v sanitě. Já z ní ale asi po půl hodině zmizel a vrátil se na proud a ráno domů. Na tuto událost jsem vyhlásil „informační embargo“ a všichni kolegové na stanici o tom před mojí manželkou nesměli mluvit. Ale stejně se to asi po dvou letech provalilo a měl jsem doma co vysvětlovat.

Vaše manželka je také hasička?
To vůbec ne a ani nikdo z její rodiny neměl s touto profesí nic společného. Když mě poznala, tak věděla, že jsem z hasičského klanu, kde je to samý hasič, ale asi jí to nevadilo. Když si mě již jako hasiče brala, asi úplně netušila, co moje práce všechno obnáší, ale za ta léta, co jsme spolu, si, doufám, již zvykla. Když vidí některé záběry ze zásahů, nebo slyší, co se děje, tak tvrdí, že stejně nemáme žádný pud sebezáchovy.

Pokračují ve Vašich šlépějích i děti?
S manželkou máme téměř patnáctiletou dceru, která má o své budoucnosti jasné představy, jež se ale netýkají hasičiny. Když se mnou ale mluví, nebo potřebuje referát o mé práci, je poznat, že si mé profese váží a je snad i trochu hrdá, že je táta hasičem.

Jak třeba vypadá rodinná sešlost ve Vašem podání? Téma rozhovorů je jasné? Nebo se pletu?
Je pravda, že dříve byla rodinná sešlost s dědou nebo tátou stále jen o hasičině. Hlavně děda musel vědět o všem, co se změnilo a co se připravuje nového. Byla radost s ním o všem hovořit, protože i v důchodu zůstal hasičům věrný a pracoval pro jednotky SDH města Karlovy Vary a dále jako soudní znalec v oboru požární ochrany. Bohužel od doby, co jsem zůstal už nejstarším a posledním, se na toto téma občas bavíme jen s mým bratrancem a nyní i s jeho synem Davidem.

Máte čas i na nějaké jiné koníčky?
Mám rád rockovou muziku, ale klidně si poslechnu i něco jiného. Když čas dovolí, tak se svezu na kole, ale jinak většinu času strávím na opravách a úpravách staršího rodinného domku. Jako hodně hasičů mám doma sbírku hasičských přileb a sběratelských modelů hasičské techniky. Modelů je kolem osmi set a musím pro ně najít konečně důstojné místo. A protože bez hasičiny asi nedokážu být, tak již rok ve volném čase sloužím brigádně jako hasič na Letišti Karlovy Vary, kde sloužil i můj strýc.

Co říci na závěr?
Ještě na závěr, aby byl výčet naší hasičské rodiny kompletní, musím zmínit bratrance mého otce Bohumila Jansu, který v roce 1958 nastoupil k požárnímu útvaru města Prahy, kde sloužil až do roku 1978, kdy musel na operaci se srdcem, a tím skončila jeho služba u hasičů. Zemřel na jaře roku 2020. Pokračovatelem je jeho dcera Alena Rejmonová (rozená Jansová), která pracuje u HZS hlavního města Prahy na oddělení prevence.


Karel ŠVÉDA, foto archiv rodiny Draských