POŽÁRNÍ OCHRANA
Hasiči likvidovali požár osobního vozu na alternativní pohon
s 8
Elektřina jako jedna z příčin vzniku požárů domácností
s 10
Červený kohout 2020 proběhl online
s 14
Dobrovolní hasiči a spolková činnost
s 16

INTEGROVANÝ ZÁCHRANNÝ SYSTÉM
Psychosociální pomoc občanům Lenory po výbuchu a následném požáru bytového domu
s 17
Kurz Instruktor vyprošťování u dopravních nehod
s 20

OCHRANA OBYVATELSTVA A KRIZOVÉ ŘÍZENÍ
Metodický návod k realizaci přípojných míst pro náhradní zdroje elektrické energie
s 23
Zásahové karty pro provozní sondy podzemního zásobníku plynu
s 24
Není respirátor jako respirátor
s 26

INFORMACE
Léčebně ozdravný pobyt 2020 nadačních pozůstalých rodin
s 28
Léčebně ozdravné pobyty nadačních rodin
s 29
Hasí celá rodina
s 30

 

Na dálnici D11 nedaleko obce Kasalice v pondělí 21. září 2020 večer hořelo osobní vozidlo. Během jízdy vyšlehly z automobilu plameny. Muž stačil ještě zastavit na kraji dálnice a vystoupit z auta. To už ale plameny doslova „olizovaly“ celý automobil.

Při příjezdu jednotky požární ochrany z Přelouče již na místě zasahovala jednotka SDH z Chlumce nad Cidlinou ze sousedního Královéhradeckého kraje. Vozidlo bylo na alternativní pohon – LPG a hořel unikající plyn pravděpodobně z ventilu nádrže. Plamen se nedal tzv. ustřelit a nebylo možné ani uzavřít nádrž. Hasiči tak nechali kontrolovaně plyn vyhořet a ochlazovali nádrž, aby nedošlo k její explozi.

„Podle sdělení řidiče bylo v nádržích 20 l LPG a 20 l benzinu. Ze spodu vozu z nádrže unikal hořící plyn. Unikající hořící plyn jsme nechali přirozeně odhořet, pouze jsme prováděli chlazení karoserie a plynové nádrže vodou. Po vyhoření plynu byla použita střední pěna na dohašení a konečné zchlazení karosérie,“ doplnil k zásahu nprap. Martin Dařbujan, velitel družstva HZS Pardubického kraje, stanice Přelouč.
Zásahy na požáry vozu s alternativním pohonem jsou mnohem složitější než na běžná paliva, jelikož mají svá specifika, ať už jde o LPG nebo třeba CNG. Ten nejdůležitější aspekt je, že nádrž je stále pod tlakem.

Na místo zásahu se dostavila vyšetřovatelka požárů, která zjišťovala výši škody. Požár pravděpodobně způsobila technická závada v motorovém prostoru. Během zásahu nebyl nikdo zraněn.

Taktika zásahu:
1. Pokud nebylo nahlášeno oznamovatelem, všimnout si označení vozu nálepkou CNG nebo LPG.

2. Zastavit CAS v bezpečné vzdálenosti (hořlavé plyny, prachy 30 m).

3. Poškození rozvodu plynu, zda uniká plyn (měření explozimetrem, syčení, zápach) a kam se šíří nebo zda odhořívá, posoudit nebezpečí výbuchu.

4. Pokud automobil nehoří:
a) snažit se nejprve uzavřít přívod plynu z tlakových nádob (např. vypnutím zapalování motoru, na multiventilu) a dále uzavřít místo zásahu,
b) vyloučit možné iniciační zdroje pro vznik požáru na automobilu (např. odpojení akumulátorové baterie, mobilní telefony v kabině vozu) nebo na místě zásahu,
c) vyloučit možnost výbuchu nebo hromadění plynu, např. přetlakovou ventilací; odvětrat i prostory automobilu, kde se může unikající plyn hromadit.

5. Při zásahu na automobil s CNG nebo LPG je třeba počítat s těmito komplikacemi:
a) neoznačení automobilu nálepkou CNG nebo LPG; automobil může být také špatně označen, nebo označení nemusí být po nehodě znatelné,
b) nepřístupný nebo nefunkční multiventil,
c) únik plynu z tlakových nádrží (odtlakování nádoby) s následným nebezpečím požáru uniklého plynu (vyšlehnutí plamenů); směr výšlehu plamene je ve směru otevřených pojistek na tlakových nádobách plynu (lahvích), popř. může být ovlivněn změnou tvaru karoserie automobilu po nehodě,
d) výbuch tlakové nádoby, je­ li poškozen multiventil nebo pojistky, při tepelném namáhání tlakových nádob,
e) tvorba výbušné koncentrace, možné hromadění plynu (LPG) v uzavřených prostorách automobilu, např. v zavazadlovém prostoru, v kabině nebo v garáži,
f) špatný přístup k multiventilu (např. nutno nejprve odšroubovat kryty nádrží),
g) uzavírací multiventil nelze uzavřít pouze rukou, ale např. klíčem,
h) při odpojování akumulátorové baterie automobilu může dojít k iniciaci výbušné směsi, proto se nedoporučuje odpojování při 20 % spodní meze výbušnosti CNG nebo LPG v prostoru akumulátorové baterie bez preventivních opatření, např. odvětrání přetlakovou ventilací,
i) ve vozidle mohou být i další tlakové nádoby s plynem, např. topení vozu na propan butan u nákladních automobilů, u obytných vozidel a ty mohou explodovat vlivem namáhání teplem,
j) může dojít i k poškození nádrže s benzinem, jeho hoření atd.

Pozitiva zásahu

• uzavřený vymezený úsek dálnice,
• nasvícení místa zásahu,
• mírný vítr šel od místa zásahu směrem na pole,
• vozidlo odstaveno v odstavném pruhu,
• povrch dálnice – beton – nedocházelo k odtavení asfaltu (poškození),
• vegetace u dálnice posekaná a mokrá po dešti,
• provozní náplně vyhořely, nebyla kontaminována zemina,
• ŘSD – na místě před naším příjezdem – uzavření dálnice.

Negativa zásahu

• nutnost používat osvětlení místa zásahu,
• nádrž LPG se nacházela v zadní části vozu pod kufrem – omezená možnost chlazení,
• na ochlazování je potřeba velké množství vody 12 m3, při snížení průtoku, větší výron plynu – větší plamen,
• dlouhá doba, než plyn vyhoří, ještě asi 25 min po příjezdu jednotek PO,
• přítomnost druhé palivové nádrže na benzin – 20 l benzinu.

nprap. Martin DAŘBUJAN, por. Bc. Vendula HORÁKOVÁ, HZS Pardubického kraje, foto archiv HZS Pardubického kraje
 

Domov je pro většinu z nás synonymem bezpečí. Každá domácnost je z hlediska technického stavu a materiálního vybavení originální a jedinečná. Se vzrůstající životní úrovní vlastníme stále více elektrotechnických zařízení (spotřebičů), která nám více či méně usnadňují život. Bezbřehá důvěra v bezpečnost těchto zařízení či nepřizpůsobení domovní elektroinstalace našim narůstajícím požadavkům, nepozornost a ignorování varovných náznaků mohou zapříčinit požár.
Obr. 1 Stopy tavení na kontaktu zdířky zásuvky následkem průchodu elektrického proudu přes přechodový odpor
Statistika
Statistické údaje dokládají, že požáry v domácnostech mají tragické následky. V tabulce 1 je porovnání požárů domácností s celkovým počtem všech požárů v roce 2019. V soukromých domácnostech došlo k 5 046 požárům, tj. 26,82 % všech požárů. Celkem zemřelo 76 osob, z toho 66 v přímé souvislosti s požárem. Zraněno bylo dalších 778 osob. To znamená denně v průměru 13 požárů v domácnosti a zranění dvou osob. Úmrtí v souvislosti s požárem domácnosti pak každý čtvrtý až pátý den. Protože v kategorii domácností jsou zahrnuty i prostory mimo budovy (zahrady, popelnice, dopravní prostředky), jsou v tabulce 1 uvedeny i požáry podle místa vzniku čistě pro bytový domovní fond a rodinné domy a ostatní budovy pro bydlení [1]. Jednou z nejčastějších příčin vzniku požárů domácností je spolu s nedbalostí technická závada. A právě do této kategorie patří i požáry, kde hlavní roli sehrála elektřina.

Tab. 1 Statistika požárů domácností v roce 2019. Zdroj: vlastní zpracování podle [1]

Elektrotechnika v domácnosti
České domácnosti za rok spotřebují zhruba 15 000 GWh elektřiny. Při porovnání jednotlivých sektorů národního hospodářství je to po průmyslu (zhruba 18 000 GWh) druhý nejvyšší podíl na celkové spotřebě elektřiny v České republice [2]. A tento podíl pomalu narůstá. Přičemž počet osob v domác­nosti spíše klesá a tradiční spotřebiče jsou úspornější. Avšak nových zařízení, které nás obklopují a stávají se nedílnou součástí našich životů, raketově přibývá. Při pokusu spočítat vybavení elektrotechnického charakteru v domácnosti dojde většina z nás bez problému k počtu převyšující čtyřicet spotřebičů, neobvyklé nebudou ani dvojnásobné a vyšší počty. Kromě standardního vybavení domů a bytů, jako jsou chladničky, pračky, myčky nádobí, mikrovlnné trouby, rychlovarné konvice, kuchyňské roboty, topinkovače, toustovače, vysavače, audio­ video systémy a mnoho dalších, přibývají sušičky prádla, kávovary, čističky a zvlhčovače vzduchu nebo ventilátory. Z informačních technologií jmenujme např. notebook, router, tiskárnu. Do vybavení domácností lze zahrnout i venkovní vybavení, elektrické sekačky, pilky či grily. Používáme také nespočet věcí s akumulátory – od mobilních telefonů, tabletů, powerbank přes dílenské nářadí, dětské hračky až po elektronické cigarety či elektrokola. Vybavení odpovídá tomu, kdo v domácnosti žije. Zatímco někdo nemá žádný televizor, jiný jich má rovnou šest. Čím více zařízení provozujeme, tím jsou obvykle kladeny vyšší nároky na domovní elektroinstalaci.

Elektrické zásuvky, přechodový odpor
Každé elektrotechnické zařízení potřebuje ke své funkci zdroj elektrické energie, který pro laika v domácnosti představuje elektrická zásuvka. Čím více je spotřebičů v domácnosti, tím více vzrůstá požadavek na počet „volných“ zásuvek. Nové domovní elektroinstalace tomuto požadavku vyhovují, avšak mnoho domů a bytů má staré provedení elektroinstalace, tj. nízký počet zásuvek, hliníkové vodiče a staré ochranné prvky. Takové elektroinstalace jsou dimenzovány podle požadavků tehdejší doby. Například pouhé dvě generace zpět se lidé učili zacházet s pevnou telefonní linkou, zatímco dnes má téměř kaž­dý člen domácnosti mobilní telefon, který je potřeba nabíjet.

Nedostatečný počet zásuvek a velký počet spotřebičů vede k častějšímu připojování a odpojování zástrček (napájecích vidlic). Každé takové připojení, odpojení, zejména to nešetrné (ze strany na stranu), znamená pro zásuvku drobné otřesy, které mohou z dlouhodobého hlediska přispět k její degradaci. Uvolněné kontakty zdířek jsou pak příčinou nekvalitního propojení s kontakty (kolíky) zástrček. V takovém spojení vzniká tzv. přechodový odpor, který si lze představit jako určitou překážku, kterou musí elektrický proud překonat. Průchodem elektrického proudu přes přechodový odpor se spoj zahřívá, čímž dochází k jeho další degradaci. Bez průchodu elektrického proudu je přechodový odpor pouhou vlastností spoje, požár sám o sobě nezpůsobí. Avšak s každým spuštěním připojeného spotřebiče se spoj opět zahřívá a dále degraduje. Celý proces může vést až k tavení kovových kontaktů, vzniku elektrického oblouku a v neposlední řadě i tavení a zapálení plastového krytu zásuvky, respektive dalších okolních hořlavých materiálů, např. koberce. Požár je na světě.

Další riziko představuje u starých a desítky let používaných zásuvek jejich samotné připojení do zásuvkového rozvodu. Měkké hliníkové vodiče pod šroubovými spoji na zásuvce mohou být tzv. vymačkané a zoxidované. Cesta k požáru vlivem průchodu elektrického proudu přes přechodový odpor je pak stejná jako v uvedeném případě. Nebezpečnější je v tom, že je­ li zásuvka tzv. průběžná, tj. prochází­ li přes ní elektrický proud do další zásuvky, může u ní dojít k iniciaci požáru, i když v ní není připojený žádný spotřebič. Klidně to může být zásuvka, která je roky za skříní a majitelé o ní ani nevědí.

Princip příčiny vzniku požáru od průchodu elektrického proudu přes přechodový odpor je vždy stejný, ať už jde o instalaci zásuvky v domácnosti, automobil či průmyslový spoj v továrně. Proti požáru od průchodu elektrického proudu přes přechodový odpor neochrání pojistky, jističe ani proudové chrániče. Avšak někdy může před takovým požárem varovat nestandardní chování spotřebičů. Reálný příklad: čas od času samovolné zhasínání televizoru v jedné místnosti nesignalizovalo jeho závadu, nýbrž právě přechodový odpor na jednom ze šroubových spojů průběžné zásuvky, která se nacházela ve vedlejší místnosti. Přestože v této zásuvce nebyl žádný spotřebič, za jejím krytem už započal proces, který mohl za čas inicio­vat požár. Počínající tavení kontaktu této zásuvky je na obr. 2.
 

Obr. 2 Stopy tavení kontaktu zásuvky následkem průchodu elektrického proudu přes přechodový odpor

Prodlužovací přívody, elektrický zkrat
Nedostatek zásuvek je často kompenzován rozbočovacími zásuvkami (tzv. rozdvojky, roztrojky apod.) a prodlužovacími přívody. Někteří lidé si je pletou s kostičkami stavebnice, které lze do sebe libovolně poskládat. Není tomu tak. Jsou to elektrická zařízení jako každá jiná, a tak bychom k nim měli přistupovat. Mají své provozní limity (jmenovité hodnoty napětí a proudu) a používají se za určitých podmínek. Při jejich pořizování je dobré vědět, v jakém prostředí je budeme používat, co k nim budeme připojovat a o jakém výkonu. Můžeme se tak vyvarovat proudovému přetížení, kdy prodlužovacím přívodem prochází vyšší elektrický proud, než pro který je dimenzován. Při přetížení dochází k zahřívání vodičů, tepelné degradaci izolace, potažmo k jejímu vznícení nebo elektrickému zkratu mezi vodiči (obr. 3).
Obr. 3 Roztavené měděné vodiče následkem elektrického zkratu
Ovšem i ten nejbezpečnější a správně zvolený prodlužovací přívod může způsobit požár, jestliže je skřípnutý za skříní, jestliže po něm přejíždíme kolečky od židle, šlapeme po něm nebo ho necháme čas od času okusovat domácími mazlíčky. Totéž platí i pro napájecí šňůry našich spotřebičů. V nejvíce namáhaném místě hrozí zahřívání izolace, její postupná degradace spojená s poklesem izolačního odporu a nakonec elektrický zkrat. Teplo v místě elektrického zkratu dokáže tavit měděné vodiče a vznítit izolaci, respektive jiné hořlavé látky v bezprostřední blízkosti.

Ochranné prvky
Proti působení elektrického zkratu a přetížení, respektive proti úrazu elektrickým proudem, nás chrání pojistky, jističe, respektive proudové chrániče. Nicméně pouze za předpokladu, že jsou plně funkční a že jsme si vědomi jejich významu. Velmi často se však stává, že tomu tak není.

Reálný příklad: příčinou vzniku požáru starého rodinného domu byl elektrický zkrat na starém prodlužovacím přívodu v dřevěném přístavku domu. Prodlužovací přívod byl nevhodně používán a nevědomě přetěžován elektrickým proudem. Bohužel pojistky v rozvaděči rodinného domu byly „opravované“ drátky, čímž ztratily výrobcem garantovanou funkčnost a neplnily ochranou funkci, ke které jsou určeny. Požáru nezabránily. Pojistky se zásadně neopravují, ale vyměňují za nové. Hodnota pojistkové patrony je v řádu korun. Hodnota majetku, zdraví a životů mnohdy nevyčíslitelná.

Jiný reálný příklad: požár v novějším rodinném domě. Jednoho dne došlo v části domu k přerušení dodávky elektřiny, majitelé šli do rozvaděče a „nahodili“ vybavený jistič, čímž došlo k obnovení dodávky elektřiny. Ten den se to opakovalo ještě dvakrát, následně došlo k požáru. Nikdo nepátral po příčině vybavení jističe, který dělal, co mohl, aby zabránil požáru. Jistič reagoval na počínající zkratové působení mezi vodiči skřípnuté prodlužovací šňůry. Vždy, když dojde k výpadku elektřiny, měli bychom zpozornět. Pojistka, jistič, proudový chránič nám v tu chvíli říkají POZOR, něco není v pořádku.

Spotřebiče
Všeobecně je zažité, že staré výrobky jsou poctivé, kvalitní a že vydrží o poznání více než ty nové. Avšak měli bychom je používat s rozvahou. Stará zařízení bývají z minulosti často neodborně upravená a neodpovídají dnešním požadavkům na bezpečný výrobek. Přestože jsou stále funkční, stárnutí se jim nevyhýbá. Zejména izolace napájecích šňůr mohou být ve špatném stavu.

Napájecí šňůry spotřebičů obecně jsou mnohdy nebezpečnější než samotný spotřebič. Televizor, myčku, chladničku, lampičku máme pevně a bezpečně usazené a utíráme z nich prach, avšak jejich napájecí šňůry bývají namačkané za nábytkem či přímo skřípnuté pod zařízením.

Za nejnebezpečnější spotřebiče lze logicky označit ty tepelné, jako jsou žehličky, elektrické přímotopy, vařiče, ohřívače vody a další. Mají vyšší odběr elektrického proudu a mnohdy vyzařují teplo schopné zapálit blízké hořlavé materiály. Teplota je regulována prostřednictvím termostatů, před přehřátím chrání teplotní pojistky – ovšem za předpokladu, že tyto prvky snímají teplotu tak, jak mají. Např. čidlo termostatu v bojleru obalené silnou vrstvou vodního kamene těžko zaznamená ohřev vody na požadovanou teplotu. Topné těleso pak hřeje o poznání více, než je žádoucí, a veškerá elektroinstalace je více namáhána elektrickým proudem. Při nestandardním chování těchto spotřebičů – stejně jako všech ostatních – bychom měli opět zpozornět a případně vyhledat odbornou pomoc.

Velmi nebezpečné mohou být staré elektrické dečky, které používají nejčastěji lidé v pokročilém věku, a to mnohdy i během spánku. Překontrolujme jejich stav a funkčnost, případně pořiďme prarodičům nový výrobek s regulací teploty, teplotní ochranou a novou napájecí šňůrou. Poučme je podle návodu.

Akumulátory
V dnešní mobilní době máme kolem sebe stále více výrobků s akumulátory, nejčastěji lithiovými. Zacházíme s nimi zcela přirozeně, a co se týká bezpečnosti, nevěnujeme jim žádnou speciální pozornost. Ale právě tato zařízení ji vyžadují více než jiná. Obecně bychom tyto výrobky, respektive akumulátory, neměli zbytečně vystavovat zdrojům tepla, např. ponechávat je v letních měsících na palubní desce vozu či odložené na radiátoru. Měli bychom se vyvarovat jejich mechanickému poškození, např. promáčknutí. A především bychom je měli nabíjet originálními nabíječkami, které zajistí správný a poměrně striktní proces nabíjení. Nedodržení těchto zásad může akumulátory nejen poškodit, ale také spustit vnitřní reakci (nárůst teploty a tlaku), jež vede k explozi a hoření. Úspora v podobě nákupu nabíječky pochybné cenové kategorie se mnohdy nevyplácí (obr. 4).

Obr. 4 Vlevo neoriginální nabíječka elektronické cigarety bez obvodů řídicích nabíjení. Cigareta při nabíjení explodovala. Vpravo originální nabíječka. Pouzdro identické, obsah diametrálně odlišný

Závěr
Úmyslem článku nebylo elektrotechnicky neznalého čtenáře vyděsit, nýbrž poukázat na určitou obezřetnost, kterou si každý domov bezpochyby zaslouží. Jestliže si nejsme jisti výběrem nového spotřebiče, prodlužovacího přívodu, respektive jakéhokoliv elektrotechnického zařízení, poraďme se v obchodě. Chceme­ li mít jistotu, že je naše domovní elektroinstalace v pořádku, či nepozdává­ li se nám něco, vyhledejme revizního technika. Věnujme pozornost uživatelským návodům. Nešetřeme čas ani peníze na bezpečnosti nás a našich blízkých. Výměna pojistky nebo pochybného prodlužovacího přívodu, návštěva elektrikáře, konzultace v obchodě či servisu nebo dvě strany uživatelského návodu jsou maličkosti, které však mohou zabránit tragédii. Vyšetřovatelé požárů to vědí.

Informační zdroje
[1] MV­-generální ředitelství HZS ČR, Statistická ročenka 2019
[2] https://www.eru.cz/cs/zpravy­ o-provozu­ elektrizacni­ soustavy


kpt. Ing. Petr ŠŤOVÍČEK, Institut ochrany obyvatelstva, foto autor a archiv Institutu ochrany obyvatelstva

Ve středu 30. září 2020 v 9.00 hodin byla zahájena konference požární ochrany Červený kohout, která se z důvodu sílící vlny covidu-19 odehrála formou online přenosu na internetovém serveru pro sdílení videosouborů YouTube. Stěžejními tématy byly mimo jiné nový zákon o požární ochraně, kategorizace staveb nebo závažné požáry, které v nedávné době řešil HZS ČR.

V souvislosti s vývojem situace onemocnění covid-19 v České republice a s ohledem na ochranu zdraví účastníků rozhodl organizační výbor konference, že se 23. ročník uskuteční formou jednodenního online přenosu odborných i komerčních přednášek. Úvodního slova se ujal Ing. Ladislav Karda. „Konference Červený kohout se zabývá současným i budoucím děním v požární ochraně, o čemž svědčí obsah přednášek, z nichž je možné vyzvednout příspěvky týkající se novelizace zákona o požární ochraně nebo nového stavebního zákona. Dále pak vy­užívání nejmodernějších přístrojů, jako jsou například 3D scanner, stacio­nární rentgen nebo používání plastů u stabilních hasicích zařízení,“ upozornil. Zároveň připomněl, že letos uplynulo 20 let HZS ČR v novém krajském uspořádání. Ten během této doby rozšířil působnost i v oblasti ochrany obyvatelstva, integrovaného záchranného systému, krizového řízení, hospodářských opatření pro krizové stavy a s tím související činnosti. Předpokladem zajišťování těchto činností bylo přijetí příslušných právních předpisů. Další novinkou bylo v České republice zavedení jednotného evropského čísla tísňového volání „112“, zřízení Záchranného útvaru HZS ČR a jeho vybavování nejmodernější účelnou technikou, výstavba a rekonstrukce stanic HZS ČR nebo posun ve výkonu státní správy. Na závěr inženýr Karda upozornil na novinku z poslední doby, kterou je zavedení systému automatické lokalizace mobilního telefonu (AML), o němž jsme psali ve 112, 3/2020.

Komplikace se stavebním zákonem
Po Ing. Ladislavu Kardovi sympozium oficiálně zahájil náměstek generálního ředitele HZS ČR pro prevenci a civilní nouzovou připravenost plk. Ing. Daniel Miklós, MPA, který pravidelně tuto konferenci zaštiťuje. „Letošní rok je v problematice požární ochrany poněkud jiný. Potíže se stavebním zákonem, s novelizacemi předpisů v souvislosti s rekodifikací stavebního práva ustoupily s ohledem na covidovou situaci poněkud do ústraní. Nicméně práce se nezastavily a stále do větších detailů řešíme to, na čem jsme se domluvili před rokem,“ ­uvedl náměstek Miklós. Dále připomněl, že vláda České republiky schválila návrh nového stavebního zákona a ten teď čeká na projednání v prvním čtení v Poslanecké sněmovně. HZS ČR v souvislosti s velkým požárem, který se odehrál počátkem roku ve Vejprtech, přistoupil k poměrně zásadní novele zákona o požární ochraně a v současnosti se snaží do něj dopracovat skutečnosti vztahující se ke stavebnímu zákonu. „Nebudeme s kategorizací staveb čekat na to, až vyjde nový stavební zákon, ale chceme, aby ji v oblasti staveb měl již zapracovanou,“ dodal. Jaké další změny se v této oblasti chystají? V neposlední řadě se změní systém odvolacích řízení HZS ČR. Nově bude prvoinstančním stupněm územní odbor, druhoinstan­čním stupněm krajské ředitelství a posledním stupněm bude až MV­-generální ředitelství HZS ČR. „Slibujeme si od toho větší provázanost s územím s osobní znalostí problematiky dané budovy a také že ubyde negativních stanovisek k jednotlivým stavbám. Cíl je jasný – zaštítit celou činnost HZS ČR do jednoho stanoviska, do jedné činnosti a přispět tak k obecné bezpečnosti, abychom nezažívali velké požáry a nemuseli řešit zraněné nebo usmrcené a aby se naši občané cítili bezpečně,“ řekl náměstek. Na závěr promluvil o zkoušení 3D modelování budov při velkých požárech nebo virtuálním zjišťování příčin požáru na požářišti i pohybu osob, což je zcela nový způsob pohledu na mimořádnou událost.

S přednáškou „Změna zákona o požární ochraně a kategorizace staveb“ na náměstka Miklóse navázal pplk. Ing. Tomáš Pavlík z oddělení stavebně technické prevence MV­-generálního ředitelství HZS ČR. Věnoval se aktuální změně zákona o požární ochraně, jež by měla být schválena v letošním roce a v účinnost by měla pravděpodobně vejít příští rok. Obsahem této změny jsou tři oblasti. V rámci zařízení sociálních služeb se v návaznosti na tragický požár v domově pro hendikepované ve Vejprtech navrhuje stanovit požadavek, aby v těchto zařízeních byla instalována elektrická požární signalizace, případně autonomní detekce a signalizace. Současně by tato zařízení měla být bezplatně připojena na pult centralizované ochrany HZS krajů (s výjimkou poplatků za plané výjezdy). Obdobná úleva se bude vztahovat i na nemovité národní kulturní památky. Poslední částí navrhované změny je potom kategorizace staveb a s nimi spojené problematiky výkonu státního požárního dozoru.

V příspěvku „Stanovení toxické vydatnosti plynných zplodin hoření fasádních izolantů“ vedoucí oddělení výzkumu a vývoje Technického ústavu požární ochrany (TÚPO) plk. Ing. Jan Karl stručně popsal chování fasádních materiálů z pohledu uvolňování plynných toxikantů při tepelné degradaci. Tuto prezentaci připravil společně s kpt. Ing. Milanem Růžičkou a kpt. Ing. Eliškou Fišerovou. Během prezentace uvedl, že v dnešní době se pro zateplení budov využívají nejvíce dva materiály – minerální vata a pěnový polystyren. Základním rozdílem mezi nimi je jejich hořlavost. Pěnový polystyren je hořlavý, minerální vata ne. Zároveň se ale tyto materiály hodnotí na základě uvolňovaných toxikantů a jejich toxické vydatnosti při tepelné degradaci. Tyto vlastnosti jsou velice málo zmapovány a není normový základ pro testování a hodnocení. Experti z TÚPO provedli řadu zkoušek, při kterých hodnotili toxickou vydatnost plynných zplodin hoření, a to anorganických i organických složek. Na základě těchto testů je patrné, že z tohoto hlediska toxicity není příliš velký rozdíl mezi těmito materiály. O něco hůře vycházejí hodnoty minerální vaty. Tudíž pokud bychom měli materiály hodnotit podle jejich toxicity uvolňovaných plynů při tepelné degradaci, tak zde neplatí, že je minerální vata lepší než polystyren. Důležité je nezapomenout na základní rozdíl těchto materiálů, a to jejich hořlavost.

Stacionární rentgenová kabina
Cílem prezentace pplk. Ing. ­Miroslavy Nejtkové z MV­-generálního ředitelství HZS ČR z Institutu ochrany obyvatelstva „Využití stacionární rentgenové kabiny – nedestruktivní zkoumání pro účely zpracování požárně technické expertizy“ bylo seznámení posluchačů s možností využití stacionární rentgenové kabiny pro účely zpracování požárně technické expertizy. Stacionární RTG kabina se v Institutu ochrany obyvatelstva používá od ledna 2019. Její použití umožňuje na odebraných vzorcích z požářišť provádět nedestruktivní zkoumání bez poškození dodaného vzorku. Kabina je vybavena dvěma zdroji záření (120 a 160 kV). Během zkoumání je možné volit mezi třemi ohnisky, čímž je umožněno zkoumat vzorky jak malých, tak velkých rozměrů. RTG snímky se zobrazují v reálném čase. Na snímcích je možné měřit s přesností na desetiny milimetru. Během zkoumání lze se vzorky manipulovat (posun, naklápění, rotace, přiblížení). Ze zkoumání se exportují fotografie a videa. Druhá část prezentace byla zaměřena na seznámení s vybranými případy zkoumání v rámci požárně technické expertizy.

Ředitel HZS Jihočeského kraje plk. Ing. Lubomír Bureš informoval posluchače o zásahu v obci Lenora v okrese Prachatice v Jihočeském kraji. Při tomto neštěstí se zranilo devět lidí, jeden člověk zemřel a exploze prakticky zničila jeden obytný dům se šesti bytovými jednotkami a poškodila i dvě vedle stojící obytné budovy. Kvůli výbuchu s následným požárem, který byl nahlášen 3. října 2019 ve 04.08 hodin, bylo evakuováno 19 lidí. Dům, v němž muž explozi způsobil tím, že nechal unikat plyn z propan­ butanových (PB) lahví, musela stavební firma následně zdemolovat. Jaká byla hlavní negativa zásahu? Například, že během záchrany osob, hasebního zásahu a průzkumu hrozilo zřícení celé budovy. Dále umístění PB lahví uvnitř objektu (hrozilo nebezpečí dalšího sekundárního výbuchu), nemožnost provádět hasební práce z vnitřní části domu, velký počet zraněných a evakuovaných osob, málo prostoru kolem objektu pro vhodné ustavení výškové techniky nebo ztížený pohyb kolem objektu v důsledku rozmetaných kusů zdí, betonu a vybavení bytových jednotek.

Odpoledne v 16.00 hodin uzavřel sympozium Ing. Ladislav Karda. „Byl to netradiční způsob konference a o to víc děkujeme za pochopení a vstřícnost všem zúčastněným. Zejména našim přednášejícím, kteří byli při přípravě příspěvků značně časově omezeni. Už teď se těšíme na klasické setkání v příštím roce. Předpokládáme, že se 24. ročník uskuteční ve dnech 13. až 14. dubna 2021. Při této příležitosti budou soškou Červený kohout s certifikátem oceněny osobnosti, které se zasloužily o rozvoj požární ochrany. Ještě jednou všem děkujeme a těšíme se na osobní setkání v lepších časech,“ uvedl na závěr. Doufejme, že příští rok bude pandemie koronaviru definitivně minulostí a všichni se v polovině dubna opět potkáme, abychom společně zhodnotili hektický rok 2020. Přímý kontakt a předávání vlastních zkušeností totiž nic nenahradí.


David HARTMANN, DiS., foto archiv MV­-generálního ředitelství HZS ČR a HZS Jihočeského kraje
 

Příspěvek se zabývá aktuálními otázkami ve věcech spolků a pobočných spolků a sdružení, jako jsou dobrovolní hasiči či hasičské sbory. Sdružení dobrovolných hasičů na obcích jsou základní organizace spolků působících na úseku požární ochrany. Mezi ty řadíme například Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska, Českou hasičskou jednotu a Moravskou hasičskou jednotu. Od 1. ledna 2014, kdy vstoupil v účinnost zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (občanský zákoník), došlo k transformaci někdejších občanských sdružení vytvářených podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů na spolky, ve znění pozdějších předpisů. Právní kontinuita transformovaných občanských sdružení na spolky byla tedy zachována.

V rámci této transformace došlo současně i ke změně jejich organizačních součástí v podobě pobočných spolků, které jsou základními organizačními jednotkami uvedených spolků. Podle spolkového rejstříku má Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska aktuálně 8 091 pobočných spolků, Česká hasičská jednota aktuálně 54 pobočných spolků a Moravská hasičská jednota 61 pobočných spolků. Uvedené spolky se prostřednictvím svých pobočných spolků jako základních organizačních jednotek spolupodílejí na vytváření podmínek k účinné ochraně života a zdraví občanů a jejich majetku a celkově se tak účastní v rámci své činnosti zajištění bezpečnosti státu (zejména v rámci území obce) v souladu s § 75 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů. Zapomenout nelze ani na související agendu spočívající ve vytváření podmínek pro práci s mládeží, organizování a podporování výkonu dobrovolnictví, požárního sportu apod.

Účinnost nového občanského zákoníku a tím i transformace občanských sdružení na spolky s sebou přinesla vzhledem k podrobnější právní úpravě (zahrnující zápis do spolkového rejstříku vedeného rejstříkovými soudy, kterými jsou příslušené krajské soudy podle sídla spolku), celkový nárůst povinností, které musí spolek, resp. pobočný spolek plnit ve vztahu k orgánům státní správy. Pravidelné plnění těchto podmínek je předpokladem jak samotné realizace spolkové činnosti (zaměřené především na oblasti prevence, školení a výcviku, práce s dětmi a sportovní činnost, zejména požární sport), tak i splnění podmínek pro získávání finančních prostředků z dotačních titulů.

Nutno zmínit, že spolky (historické označení „sdružení“ si mohly podle občanského zákoníku ponechat), resp. jejich pobočné spolky jako jejich základní organizační jednotky, je nutné odlišovat od jednotek sborů dobrovolných hasičů obce. V tomto případě jde o organizační složku obce, která je bez právní subjektivity a jako taková je financována z rozpočtu příslušné obce. V praxi je však obvyklé, že činnost jednotky sboru dobrovolných hasičů prolíná se spolkovou činností realizovanou pobočným spolkem konkrétního hasičského spolku s celostátní působností, respektive působností na úrovni historických zemí.

Pokud jde o aktuální problémy spolkového práva ve vztahu ke spolkům, respektive pobočným spolkům ve formě sborů dobrovolných hasičů určité obce, tyto se povětšinou stírají s obecnými aktuálními problémy spolkového práva. Máme­ li hovořit o sboru dobrovolných hasičů určité obce, který je pobočným spolkem spolku s celostátní působností, respektive působností na úrovni historických zemí, je třeba v prvé řadě uvést, že právní osobnost pobočného spolku se odvozuje od právní osobnosti hlavního spolku, což ve své podstatě znamená, že jednotlivá práva a povinnosti nejen pobočného spolku, ale i jeho členů mohou být nabývána pouze v rozsahu, který určí stanovy spolku hlavního. Rovněž právní osud pobočného spolku je navázán na právní osud spolku hlavního, přičemž zrušením spolku hlavního dochází i ke zrušení pobočného spolku. Občanský zákoník však současně stanovuje, že hlavní spolek nemůže zaniknout dříve, než zaniknou všechny jeho pobočné spolky.

Stanovy hlavního spolku ve formě jejich úplného znění musí být založeny ve sbírce listin spolkového rejstříku vedené ke každému spolku příslušným rejstříkovým soudem, která je částečně přístupná na portálu www.justice.cz. O vymezení jednotlivých konkrétních práv a povinností pobočných spolků, resp. jejich členů, občanský zákoník paradoxně mlčí. Je tedy zcela v rukou kaž­dého konkrétního hlavního spolku, aby jednotlivá práva a povinnosti svých pobočných spolků vymezil dostatečně určitě. Jediným korektivem takového vymezení jsou kogentní (neměnitelná) ustanovení občanského zákoníku a dobré mravy. V případě dostatečného vymezení práv a povinností se jak hlavní spolek, tak i jeho pobočné spolky vystavují riziku ve formě neurčitosti rozhodnutí přijatých orgány pobočného spolku a s tím spojenými riziky týkajícími se neplatnosti učiněných právních jednání, a to zejména pokud jde o majetek pobočného spolku či samotného hlavního spolku. Nelze tedy než v rámci zásady opatrnosti doporučit, aby ze strany hlavních spolků bylo právní postavení jeho pobočných spolků dostatečně určitě a srozumitelně vymezeno tak, aby nevznikly výkladové problémy, které jsou vždy spojeny s určitou mírou rizika právní nejistoty.

Aktuálně řešenou otázkou právního vztahu hlavního spolku a pobočných spolků je, zda pobočný spolek může vystoupit z hlavního spolku a stát se hlavním spolkem, či „přestoupit“ pod jiný spolek. Položená otázka musí mít negativní odpověď, a to právě z toho důvodu, že pobočný spolek není členem hlavního spolku, nýbrž osobou založenou stanovami hlavního spolku, respektive na základě těchto stanov, tj. jeho právní osobnost je odvozena od spolku hlavního tak, jak to říká občanský zákoník. Vystoupení pobočného spolku nebo jeho „přestoupení“ pod jiný spolek je tady v zásadě vyloučeno, avšak s jednou výjimkou, kterou je situace, kdy toto právo stanoví samotné stanovy hlavního spolku. Ostatně tento uvedený závěr byl aktuálně potvrzen i usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. března 2020, sp. zn. 27 Cdo 1644/2018.

Pravidelnou a důležitou otázkou ve vztahu ke spolkům, respektive jejich pobočným spolkům je, zda má spolek, respektive pobočný spolek povinnost dokládat každoročně výroční zprávu a účetní závěrku do sbírky listin spolkového rejstříku. K uvedené otázce je nutné uvést, že obecně každá právnická osoba, kterou je i spolek, respektive i pobočný spolek, je povinna účetní závěrku nebo přehled o majetku a závazcích a výroční zprávu zveřejňovat v případě, vyžaduje­ li jejich vyhotovení zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (zákon o účetnictví). Občanský zákoník jako základní právní předpis spolkového práva spolkům ani pobočným spolkům neukládá povinnost zveřejňovat výroční zprávu. Tato povinnost vyplývá podle zákona o účetnictví pouze pro některé spolky. Konkrétně jde o spolky či pobočné spolky, kterým zákon o účetnictví ukládá povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, přičemž tato povinnost se vztahuje slovy tohoto zákona na velké účetní jednotky, nebo malé účetní jednotky, které za poslední dvě účetní období dosáhly alespoň dvou z následujících účetních hodnot: aktiva celkem ve výši 40 milionů Kč, roční úhrn čistého obratu ve výši 80 milionů Kč a průměrný počet zaměstnanců v průběhu účetního období ve výši 50 osob. Spolky či pobočné spolky, které uvedené podmínky nenaplňují, nemají povinnost výroční zprávu vyhotovit, a tedy ani zveřejnit.

Ovšem jiné je to s účetní závěrkou, kterou jsou podle zákona o účetnictví povinny sestavit všechny účetní jednotky s výjimkou těch, které jsou explicitně od této povinnosti zproštěny. Spolky i pobočné spolky mohou vést účetnictví v tzv. zjednodušeném rozsahu ve formě daňové evidence, tzv. jednoduché účetnictví. Za předpokladu, že spolek nebo pobočný spolek vede účetnictví v uvedeném rozsahu, povinnost sestavit a zveřejnit účetní závěrku se na něj rovněž nevztahuje, vztahuje se však na něj povinnost zveřejnit přehled o majetku a závazcích spolku, respektive pobočného spolku.

Ve vztahu ke spolkům, resp. jejich pobočným spolkům je nutné rovněž zmínit povinnost evidovat se v evidenci skutečných majitelů podle zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, ve znění pozdějších předpisů. Evidence skutečných majitelů je informačním systémem veřejné správy, do kterého se zapisují zákonem vymezené údaje o skutečných majitelích. Příslušný k vedení evidence o skutečných majitelích je rejstříkový soud hlavního spolku. U spolků, respektive pobočných spolků, které jsou založeny toliko na členském, nikoli majetkovém (podílovém) principu, je za tzv. skutečného majitele považován člověk, který disponuje více než 25 % hlasovacích práv ve spolku, respektive pobočném spolku, nebo má být příjemcem alespoň 25 % z rozdělovaných prostředků spolku, respektive pobočného spolku. Vzhledem k tomu, že v praxi se takovou osobu ve spolku, respektive v pobočném spolku povede jen stěží určit (ve smyslu materiální definice), bude jako skutečný majitel formálně zapsán obvykle člověk či lidé, kteří budou členy statutárního orgánu spolku, respektive pobočného spolku.

Zápis do evidence skutečných vlastníků nelze spolkům a jejich pobočným spolkům než doporučit, a to s ohledem na skutečnost, že může jít o podmínku poskytnutí pro dotaci nejen z veřejných, ale mnohdy i soukromých rozpočtů. Dále je zapotřebí brát v potaz, že od nového roku je plánována účinnost řady poměrně tvrdých sankcí za takové nezaevidování, a to až ve formě zrušení spolku, respektive pobočného spolku.
V neposlední řadě je nutné uvést, že spolek, sbor dobrovolných hasičů obce a samotná obec nejsou na sobě nějak vázány, nejsou si v podřízenosti a jde o dva samostatné subjekty. Spolky nemohou ukládat úkoly obcím a ani naopak.

S ohledem na realizaci a organizaci požárního sportu nelze závěrem nepoukázat na vznik Národní sportovní agentury (www.agenturasport.cz), a to na základě zákona č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu, která poskytuje finanční podporu sportu ze státního rozpočtu prostřednictvím jí vyhlašovaných programů na rozvoj a podporu sportu, turistiky a sportovní reprezentace.


JUDr. Bc. Michal VOLF, Fakulta právnická Západočeské univerzity v Plzni

V dubnovém čísle odborného časopisu 112 byl uveřejněn článek o průběhu zásahu složek IZS při zdolávání výbuchu a následného požáru bytového domu v Lenoře, který se stal 3. října 2019 v brzkých ranních hodinách. Navazujícím textem chci přiblížit čtenářům práci členů týmu posttraumatické péče HZS Jihočeského kraje (JČK) a členů nestátních neziskových organizací spolupracujících v jihočeském Komunitním intervenčním psychosociálním týmu (KIP týmu) a v jihočeském sdružení nestátních neziskových organizací (Panel NNO).

Psychosociální pomoc během zásahu složek IZS
Od prvních minut po vzniku mimořádné události zajistil starosta obce Lenora zázemí pro evakuované osoby v místní sokolovně. Na místo události dorazila kolem čtvrt na devět vedoucí oddělení krizového řízení Krajského úřadu JČK a za hodinu byl povolán tým posttraumatické péče HZS JČK. Já, psycholog HZS JČK, jsem dojel k místu události společně s jedním členem týmu posttraumatické péče kolem půl jedenácté. Podpora zasažených spoluobčanů Lenory spočívala ve vyslechnutí příběhů evakuovaných osob z přilehlých bytových domů a v jejich postupném předávání rodinným příslušníkům, u kterých našly dočasný domov. Za další čtvrt hodiny dorazila na místo události hejtmanka JČK Mgr. Ivana Stráská, která svou přítomností dala všem najevo, že se bude řešení dopadů této události osobně věnovat. Mým dalším úkolem bylo poskytnout stručný rozhovor zástupcům médií o obecných principech poskytování psychosociální pomoci u obdobných událostí. Posledním intervenčním krokem na místě zásahu byla nabídka psychosociální podpory starostovi obce. Kolem jedenácté hodiny jsme společně našli klidnější chvíli a stručně jsme si vysvětlili, že odjezdem naše práce nekončí, ale spíše začíná. Z místa události jsme odjeli v půl dvanácté zpět na stanici v Českých Budějovicích.

První intervenční kroky mimo místo události
Téhož dne odpoledne se mi telefonicky ozval ředitel HZS JČK plk. Ing. Lubomír Bureš s přáním, abychom zasaženým lidem v Lenoře, kteří přišli o všechno, dále pomohli. Chtěl bych tento impulz ocenit, protože mi tím jako koordinátorovi psychosociální pomoci v JČK dodal důležitou podporu pro mé další kroky v oblasti střednědobé a případně i dlouhodobé psychosociální pomoci zasaženým občanům Lenory. Obratem jsem aktivoval oblastní spolek Českého červeného kříže (ČČK) z Prachatic a koordinátora psychosociálních pracovníků a dobrovolníků z Diecézní charity České Budějovice. Jejich úkolem bylo co nejdříve nabídnout psychickou i praktickou podporu zraněným lidem, kteří byli v prachatické nemocnici, a to buď osobně, nebo prostřednictvím dobrovolníků. Charitní koordinátor pro tento účel zajistil dvě specialistky z Oblastní charity Vimperk, které se připojily ke kolegyni z prachatického ČČK a z krizového centra Portus Prachatice. Z pozice krajského koordinátora psychosociální pomoci jsem zprostředkoval těmto psychosociálním pracovníkům přijetí u personálu prachatické nemocnice a možnost návštěv hospitalizovaných spoluobčanů. Zároveň bylo na základě podnětu krajského ředitele HZS JČK prostřednictvím krajského úřadu zajištěno, že z ošetřovaných lidí z Lenory nebude z nemocnice propuštěn nikdo, kdo by kvůli požáru neměl kam jít. V nemocnici byli kontaktováni čtyři zasažení občané z Lenory. Dvěma z nich, kteří byli v senior­ském věku, byly přes Oblastní charitu Vimperk kromě poskytnutí psychosociální pomoci zajištěny i kompenzační pomůcky.

Finanční podpora
Pracovníci z humanitární organizace ADRA zřídili hned 4. října 2019, druhý den po události, sbírkové konto. Podle informací z Obecního úřadu v Lenoře to bylo v rekordním čase. Neotálel ani Krajský úřad JČK, který své sbírkové konto zřídil rovněž následující den po události, ale sbírka byla vyhlášena až po schválení Ministerstvem vnitra v sobotu 5. října 2019. Celkem se od soukromých dárců vybralo ve finančních i Obr. 1hmotných darech 5 700 000 Kč. Z toho bylo na konto ADRY zasláno kolem 2 840 000 Kč a na sbírkové konto JČK bylo zasláno více než 730 000 Kč. Diecézní charita České Budějovice na podporu občanů Lenory postižených událostí uvolnila z Tříkrálové sbírky 150 000 Kč. Místní občané, lidé z blízkého okolí a mnohé obce také dávali finanční příspěvky přímo na obecní úřad v Lenoře, a to jak v hotovosti, tak i převodem na účet. Obecní úřad je pak pod jednotným variabilním symbolem sdružoval na obecním kontě. Touto formou lidé darovali více než 1 300 000 Kč. Obec také mezi zasažené občany stejným dílem rozdělila materiální dar v celkové výši více než 680 000 Kč. Šlo o různé šperky od jednoho dárce.

Jihočeský kraj dne 4. října 2019 uvolnil z krizové rezervy částku 2 000 000 Kč. Za práci statika, provizorní zabednění oken a dveří na poškozených bytových domech, oplocení a následnou demolici požárem zničeného bytového domu byly z této rezervy uhrazeny náklady ve výši necelých 900 000 Kč, což byla konečná suma po odečtení pojistného plnění. Celkovou částku rovněž snížila i nízká cena za demolici, která byla Jihočeským krajem vysoutěžena. V návaznosti na výbuch a následný požár bytového domu byly v Lenoře urychleně zrekonstruovány dva obecní byty. Celá rekonstrukce stála 1 639 000 Kč. Dotace z Ministerstva financí činila 1 475 000 Kč. Rozdílovou částku ve výši 164 000 Kč doplatila obec Lenora. Celkově tedy obec, kraj i stát přispěly částkou více než 2 500 000 Kč.

Aktivace Panelu NNO a KIP týmu
K aktivaci jihočeského Panelu NNO došlo 4. října 2020 v 19.00 hodin. Zástupci z KIP týmu a z Humanitární jednotky ČČK (Oblastní sdružení České Budějovice) byli aktivováni emailem od koordinátorky psychosociálních dobrovolníků z českobudějovického ČČK. Vzhledem k tomu, že v jihočeském Panelu NNO a KIP týmu figurují z velké části stejní lidé, nebyla tato podvojná organizační struktura na obtíž. Šlo o tři jihočeské koordinátory psychosociálních pracovníků za organizaci ADRA, ČČK a Charitu, kteří dlouhodobě spolupracují s hasiči při zvládání dopadů mimořádných událostí a jsou mými nejbližšími spolupracovníky z neziskového sektoru. Do přípravy psychosociální podpory lenorských spoluobčanů byli zapojeni rovněž všichni tři přímí nadřízení těchto koordinátorů. Já jsem zajišťoval celkovou koordinaci psychosociální pomoci bezprostředně po mimořádné události a dále v horizontu střednědobé péče.

Podpora pro starostu, sousedy a pracovníky NNO
Kromě uvedených činností jsem začal plnit první úkoly od starosty obce. Konzultoval se mnou reakci na nenávistný email a požádal mě také o Obr. 2pomoc pro obyvatelku Lenory, která se s událostí těžce psychicky vyrovnávala. Dále jsem zorganizoval schůzku se zástupci NNO na 9. října 2019 za účelem předání informací týkajících se již proběhlé podpory a o její další podobě. Tentýž den v odpoledních hodinách se uskutečnila první schůzka koordinátorů jednotlivých NNO, na které se mimo jiné dohodlo, že mým dalším úkolem bude sestavit seznam zasažených osob v Lenoře, aby u nich mohli pracovníci z NNO realizovat monitoring finančních a psychosociál­ních potřeb. Na dárcovských kontech už bylo přes 2 000 000 Kč a začínali jsme plánovat, jak se peníze mezi zasažené obyvatele rozdělí. Zvažovali jsme rozdělit vybranou částku podle finanční situace jednotlivých zasažených rodin. Nakonec jsme však vyhodnotili, že nejvhodnější bude, když se peníze rozdělí mezi občany stejným dílem. Každá sebemenší nerovnost by totiž mohla vyvolat nepochopení, hněv a hádky mezi příjemci. To by bylo to poslední, čeho jsme chtěli našimi aktivitami docílit. Proto jsem se 11. října 2019 vypravil do Lenory s členem týmu posttraumatické péče HZS JČK. Ten je zároveň velitelem SDH Lenora a byl u této mimořádné události jako jeden z prvních zasahujících hasičů. Dobře tedy znal místní podmínky. Po zkompletování seznamu zasažených občanů Lenory jsme provedli tzv. „sousedský mini­ monitoring“ psychosociálních potřeb. Šlo o doporučení zástupců z ADRY, kteří měli zkušenosti s poskytováním psychosociální pomoci občanům po obdobné události ve Frenštátu pod Radhoštěm. Obešli jsme sousedy, vyslechli jsme si, co je trápí a nabídli jsme jim psychosociální podporu. Několik sousedů nám řeklo, že od doby mimořádné události jsou zvýšeně citliví na hlasité zvuky. Zároveň nám však sdělili, že tato zvýšená citlivost na podobné podněty pomalu ustupuje. To je po prožití takto náročné události jednou z obvyklých stresových reakcí. V sobotu 12. října 2019 jsem společně s koordinátorem z ADRY (obr. 2) uspořádal pro spolupracující neziskové organizace školení zaměřené na monitoring psychosociálních potřeb. Jeho cílem bylo připomenutí základních principů získávání potřebných informací od lidí zasažených mimořádnou událostí a shrnutí postupů poskytování psychosociální pomoci. Akce se zúčastnilo přibližně 30 lidí a tato účast mě ubezpečila v tom, že máme dost aktivních pomáhajících na to, abychom dokázali pokrýt potřeby všech zasažených spoluobčanů.

Monitoring psychosociálních potřeb a následná péče
Ve dnech 14. až 18. října 2019 proběhl monitoring potřeb. Před tím jsem rozdělil mezi koordinátory jednotlivých nestátních neziskových organizací (­ADRA, ČČK a Charita) seznam zasažených občanů Lenory tak, aby se jejich aktivity nepřekrývaly. Rodiny z nejvíce zasaženého vchodu bytového domu (číslo popisné 31) dostal na starost ČČK. Částečně poničeného vchodu (číslo popisné 32) se ujala ADRA. Téměř nezasažený vchod (číslo popisné 33) připadl do péče Charitě. Určitou výjimku jsme udělali u jedné z rodin, se kterou již byly v kontaktu kolegyně z vimperské Charity, kde monitoring realizovaly ony. Tento postup jsme si ještě odsouhlasili 14. října 2019 během schůzky na Krajském úřadě Jihočeského kraje, na které se opět sešli všichni koordinátoři a zástupci krajského úřadu. Celkem se do monitoringu zapojilo 21 dobrovolníků z pěti nestátních neziskových organizací. Od této chvíle měl každý zasažený občan Lenory svého psychosociálního pracovníka, který s ním byl v osobním nebo telefonickém kontaktu. Pomoc jsme poskytovali 45 zasaženým osobám z našeho seznamu, k některým z nich se připojili i jejich blízcí. Každý ze zasažených spoluobčanů si mohl sám určit, nakolik chce být v kontaktu se svým psychosociálním pracovníkem. Z tohoto úhlu pohledu jsme pracovali se třemi skupinami osob, které byly přibližně stejně velké. U první šlo pouze o jednorázový kontakt při monitoringu, druhou byla skupina lidí, se kterými byli psychosociální pracovníci po monitoringu pouze v telefonickém kontaktu a u poslední skupiny psychicky nejvíce zasažených osob docházelo navíc i k opakovanému osobnímu kontaktu.

Nabídka podpory příbuzným pravděpodobného pachatele
Přibližně týden jsem přemýšlel, zda a jak se ozvat rodině pravděpodobného pachatele výbuchu. Vše jsem nejdříve konzultoval s dalšími psychology z HZS ČR i se svým externím supervizorem. Nakonec jsem dospěl k závěru, že já společně s nemocničním kaplanem z Písku (který je zároveň externím členem týmu posttraumatické péče HZS JČK) jsme těmi, kdo mohou v této citlivé záležitosti podat pomocnou ruku. Rodinu příbuzných jsem proto 14. října 2019 telefonicky oslovil. Přestože příbuzní ocenili naši snahu pomoci, nakonec se rozhodli, že nabídku osobní schůzky nevyužijí.

Podpora z Tříkrálové sbírky a předání koordinační role
Na setkáních koordinátorů vyplynula jedna důležitá skutečnost. Zjistilo se, že všechny finanční prostředky na kontě ADRY i krajského úřadu byly určeny pro nejvíce zasažené občany ze vchodu bytového domu (číslo popisné 31), kteří přišli úplně o všechno. V sousedním vchodě (číslo popisné 32) byla ale skupina lidí, kteří vinou této události také utrpěli značnou materiální újmu. Proto jsme se na setkání koordinátorů 5. listopadu 2019 domluvili, že jim bude rozdělena část prostředků z Tříkrálové sbírky. Do finanční podpory se takto zapojila Diecézní charita České Budějovice.

Zároveň dospěl čas k tomu, abych roli koordinátora psychosociální pomoci předal dále. Klíčové úkoly jako rozdělení činností mezi jednotlivé nestátní neziskové organizace, monitoring psychosociálních potřeb a rozběhnutí následné psychosociální péče o zasažené spoluobčany byly již hotové. V této fázi, kdy se pomoc po události překlápí do střednědobé a dlouhodobé roviny, přechází obvykle koordinační role na nestátní neziskové organizace. I nadále jsem se však účastnil schůzek koordinátorů, ale již jen jako řadový člen jednání.

Obr. 3Koncert pro zasahující a supervizní setkání
Případ Lenora nám ukázal, že dovedeme v náročné situaci spojit své síly. Řada z nás se v mnoha situacích ocitla poprvé. Já jsem například prvně vedl zvládání střednědobých až dlouhodobých dopadů mimořádné události se skupinou koordinátorů ze zapojených nestátních neziskových organizací. Přesto si myslím, že jsme jako tým dovedli poskytnout psychosociální pomoc občanům Lenory v dobré kvalitě i v přiměřeném čase. Svědčí o tom i řada čestných uznání od hejtmanky Jihočeského kraje, které byly psychosociálním pracovníkům předány 18. února 2020 na koncertě pro zasahující.

Jako tečku za událostí jsem 5. června 2020 uspořádal pro všechny zainteresované psychosociální pracovníky setkání s externím supervizorem, který v minulosti působil jako psycholog u HZS Kraje Vysočina (obr. 3). Akci finančně podpořila ADRA. Supervize proběhla ve školicích prostorách Diecézní charity České Budějovice. Zúčastnilo se jí patnáct lidí. Některé otevřené příběhy jsme si zde pro sebe uzavřeli, utřídili jsme si naše zkušenosti a prohloubili jsme naši spolupráci do budoucna.

Závěrem bych chtěl poděkovat všem lidem, kteří se osobně zasloužili o pomoc našim spoluobčanům v Lenoře. Věřím, že jsme těm, kteří to potřebovali, pomohli zmírnit dopady jejich neštěstí. Také si myslím, že jsme kromě toho všichni získali řadu cenných zkušeností, jak poskytovat lidem zasaženými mimořádnou událostí krátkodobou a střednědobou psychosociální pomoc.

mjr. Mgr. Tomáš ADÁMEK, HZS Jihočeského kraje, foto autor

 

Ve dnech 14. až 16. září 2020 se uskutečnil ve Školním a výcvikovém zařízení HZS ČR v Brně (ŠVZ) první běh kurzu Instruktor vyprošťování u dopravních nehod (I­ VDN). Kurz pořádalo ŠVZ ve spolupráci s MV­-generálním ředitelstvím HZS ČR a některými HZS krajů, jejichž instruktoři vyprošťování se kurzu účastnili jako lektoři. Kurz se měl uskutečnit již v první polovině března letošního roku, ale z důvodu šíření koronaviru byl pořádán až v náhradním termínu.
Nastřihávání B sloupku
Kurz je koncipován tak, aby teoreticky připravil instruktory z HZS krajů a dalších organizačních složek HZS ČR, kteří jsou v souladu s pokynem MV-generálního ředitele HZS ČR č. 11/2017 jmenováni do funkce hasič­ instruktor nebo hlavní instruktor vyprošťování u dopravních nehod (VDN), na správné vedení výuky, výcviku a efektivní předávání informací v oblasti vyprošťování. Cílem kurzu není naučit jeho absolventy pedagogickým dovednostem, ale spíše je nasměrovat tak, aby byli schopni dále předávat informace, které jsou pro výcvik podstatné, a aby je předávali správnou a srozumitelnou formou. Dalším cílem kurzu je, aby se v rámci HZS ČR standardizovala a ujednotila výuka v oblasti vyprošťování. Předpokladem k zařazení do kurzu je kromě vykonávání funkce instruktora i to, že účastník kurzu je „mistrem svého oboru“ a není třeba ho učit základním znalostem a dovednostem v oblasti vyprošťování, což by vzhledem k vykonávané funkci mělo být samozřejmostí.

O potřebě vytvořit podobně koncipovaný kurz diskutovala pracovní skupina „vyprošťování“ již delší dobu, a to z několika důvodů. Kurz Vyprošťování zraněných osob z havarovaných vozidel (VZOHV), který byl předchůdcem kurzu I­ VDN, již ne zcela plnil svou funkci. V kurzu VZOHV nebylo vyučováno prakticky nic navíc, než se učí nově příchozí hasiči v kurzu Nástupní odborný výcvik (NOV). Zároveň poptávka po něm značně převyšovala nabídku, neboť do kurzu VZOHV se přihlašovali i „řadoví hasiči“, kteří nebyli jmenováni do funkce instruktora nebo hlavního instruktora vyprošťování, což bylo systémově špatně. Tyto hasiče mají v rámci pravidelné odborné přípravy školit právě instruktoři vyprošťování u svých HZS krajů. V roce 2019 byl pracovní skupinou vytvořen návrh nových osnov pro kurz I­ VDN a po zapracování připomínek z HZS krajů a dalších organizačních složek HZS ČR byly osnovy 30. prosince 2019 MV­ generálním ředitelstvím HZS ČR vydány. Zároveň s jejich vydáním byly zrušeny osnovy kurzu VZOHV a tím i celý tento kurz. Kurz I­ VDN bude nadále organizován nejvíce pro 16 posluchačů a nebude jej již výhradně pořádat ŠVZ. Předpokladem je, že se jeho pořádání přenese na jednotlivé HZS krajů. Vzhledem k tomu, že hlavních instruktorů a instruktorů vyprošťování je u HZS ČR přes 430, je snaha zabránit situacím, kdy by byl počet žádostí o zařazení do kurzu neúměrně větší než kapacita ŠVZ. Garantem kurzu pořádaným na HZS kraje bude hlavní krajský instruktor, který kurz I­ VDN již absolvoval. Aby byla zajištěna kvalita a jednotnost výuky v kurzu, budou se jej rovněž účastnit minimálně další dva hlavní instruktoři, kteří již také kurz I­ VDN absolvovali. Potvrzení o absolvování specializačního kurzu bude vydávat pořádající HZS krajů, obdobně jako je tomu např. u kurzu obsluha motorových pil, a platnost osvědčení nebude omezena. Samotný kurz je složen z jednotlivých přednáškových bloků a z vedení praktického výcviku. Po absolvování kurzu by měl instruktor být schopen připravit výcvik ve vyprošťování a vést jej.

První výukový blok přednesl nstržm. Ing. Jan Sotolář z HZS Jihomoravského kraje, který dříve působil jako lektor a zároveň hlavní instruktor vyprošťování na ŠVZ a který je rovněž jedním z hlavních autorů nových osnov I­ VDN. Účastníky seznámil s náplní a cílem kurzu a s organizací odborné přípravy pro vyprošťování. V organizaci odborné přípravy předvedl praktickou tvorbu výukových prezentací a videí, včetně dohledávání aktuálních zdrojů informací. Rovněž zdůraznil potřebu vyučovat hasiče podstatné věci, tak aby nebyli přesycení informacemi, které nejsou pro jejich činnost potřebné. V bloku dále zmínil oporu pro provádění odborné přípravy v oblasti vyprošťování, která je uvedena v pokynu generálního ředitele HZS ČR č. 57/2013, kde je stanoveno základní zaměření pravidelné odborné přípravy jednotek HZS ČR a příslušníků HZS ČR, včetně minimální časové dotace.

Odtlačování palubní desky pomocí hydraulického rozpínáku	Podsouvání páteřní desky pod zraněnou osobu

Další výukový blok přednesl kpt. Bc. Radek Veselý, který je hlavním instruktorem vyprošťování na ŠVZ. Tématem bloku byly technické prostředky pro VDN. Uvedl podmínky pro použití osobních ochranných prostředků při zásahu a při výcviku – od používání reflexních vest až po použití respirátorů. Dále probral prostředky určené pro stabilizaci, jako jsou klíny a stabilizační tyče, kterých je celá škála, a dále prostředky pro zachycování airbagů, řezání skel, zvedací vaky a pomocné prostředky určené pro vyprošťování, jako jsou například ochranné pokrývky atd. Největší část bloku přednášející věnoval hydraulickým vyprošťovacím zařízením. Podrobně probral jejich konstrukce a dělení a konstrukce pohonných jednotek, včetně vyprošťovacích zařízení s elektrickým pohonem. V souvislosti s použitím hydraulických vyprošťovacích zařízení se rovněž věnoval údržbě a kontrole veškerého zařízení, ukázkám prostředků, které byly poškozeny nesprávnou manipulací, a ukázkám poškozených hydraulických hadic, které při tlaku až 720 bar mohou způsobit uživateli velice závažná poranění.

Poslední výukový blok prvního dne se věnoval požárům dopravních prostředků a byl veden nstržm. Ing. ­Sotolářem. Tato tématika je úzce spjata s problematikou vyprošťování. Kvůli stále většímu počtu vozidel s alternativními pohony, tedy těch, které nejsou poháněny spalováním benzinu či nafty, je pro hasiče stále obtížnější orientovat se v tom, jaké vozidlo je čím poháněno. Na videích byly předvedeny požáry aut na CNG, LPG a vodík, průběh, intenzita hoření a viditelnost plamene. Přednášející rovněž zmínil nebezpečí, která nejsou spojena s hořením samotného média určeného k pohonu, ale například s hořením karosérie, která může obsahovat lehké kovy použité v moderních automobilech pro zpevnění a odlehčení konstrukce. S masivním prosazováním elektromobility samozřejmě v bloku neopomenul ani požáry bateriových článků, kterými jsou dnes vybavena vozidla s mild hybridním, plug­ in hybridním a čistě elektrickým pohonem. Autor se věnoval také negativní praxi, která je spojena se špatnou taktikou zásahu při požárech vozidel.

Druhý den zahájil přednáškový blok na téma technické postupy při VDN, který si připravil ppor. Ing. Ivo Jirásek z HZS Jihomoravského kraje. Prezentoval široký výčet možností postupů vyprošťování, např. odstranění boku osobního automobilu a odtlačení palubní desky, práce s vyprošťovacím zařízením při otevírání zadních dveří, odtržení spodní části B sloupku, odstranění předních dveří, či vytvoření „třetích dveří“ a různé další postupy vyprošťování a metody jejich výuky. I v tomto bloku ukázal špatnou praxi a chybné postupy. Dále Ing. Jirásek připravil přednáškový blok na téma možné jiné postupy a použití nástrojů, ve kterém popsal ne příliš rozšířené technické postupy při vyprošťování, jako je například odklopení boku vozidla rozpínákem či rozpěrným válcem nebo vstup do vozidla po odklopení zadní části vozu. Následoval blok věnovaný vyprošťování z drážních vozidel. Jako ukázku vybral vyprošťování z vagonů železniční soupravy a zvedání náprav tramvaje pomocí hydraulických panenek.

Další část výuky kurzu se věnovala psychologickému minimu pro záchranáře ve vyprošťování u dopravních nehod a předlékařské první pomoci. Výukový blok vedl pprap. Mgr. Jan Sýkora, DiS., z HZS Středočeského kraje. V psychologickém minimu probral témata, jako je přístup záchranářů ke zraněným a psychicky zasaženým osobám, poskytování informací a kontrola nad situací, necitlivý nebo přehlížející přístup ke zraněným nebo postiženým, projevy akutního stresu či kontakt a komunikace s dětmi. Blok předlékařské první pomoci byl věnován postupům od příjezdu k nehodě až po předání zraněné osoby do péče zdravotnické záchranné služby. Popsal činnost od okamžiku nalezení postiženého, přístup k němu, navázání komunikace, zajištění průchodnosti dýchacích cest. Věnoval se také podpoře dýchání, vyšetření základních životních funkcí, stabilizaci páteře krčním fixačním límcem (ruční stabilizace), kompletnímu manuálnímu vyšetření postiženého a jeho ochraně před vnějšími vlivy, slovní anamnéze a pravidelnému informování postiženého o situaci. Součástí bloku bylo samozřejmě i správné zvolení techniky pro vyproštění, včetně zvolení vhodného prostředku a řízení vyproštění.

Poslední den kurzu byl zahájen přednáškou, kterou si připravil npor. Bc. ­Zbyšek Zuber z HZS Plzeňského kraje na téma, jak nejlépe vést praktickou část výuky vyprošťování. V bloku probral otázky důležité pro kvalitní vedení odborné přípravy, jako například pro kolik účastníků je odborná příprava organizována a kolik bude potřeba instruktorů, co bude procvičováno či školeno a s jakým cílem. Dále se věnoval výběru vhodného místa k výcviku, zajištění potřebného počtu kompletních vraků vozidel pro výcvik a zajištění nářadí a další technické podpory.

Vyproštění zraněné osoby pátými dveřmiPo probrání veškeré potřebné teorie se zbývající část kurzu věnovala praktickým ukázkám výcviku a složení závěrečné zkoušky. Ta se skládala ze zadaného scénáře, např. stabilizace vozidla, odstranění dveří či odtažení přístrojové desky. Úkolem bylo, aby zkoušený instruktor vysvětlil ostatním postup činnosti, proč zvolil právě tento postup a jaké jiné postupy by mohly přicházet pro danou situaci v úvahu. Záměrem bylo, aby zkoušený instruktor byl sám v roli lektora a ostatním uměl vysvětlit zvolený postup.

Na úplný závěr kurzu účastníci měli možnost vyjádřit se k jeho celkové náplni a průběhu. Jejich námitky a náměty pro doplnění budou zohledněny při pořádání dalších běhů kurzu I­ VDN. Veškeré výukové materiály, které byly v kurzu I­ VDN použity, budou po úpravě a zapracování připomínek zpřístupněny na portálu www.hasici­ vzdelavani.cz v sekci Vyprošťování u dopravních nehod. Závěrem nutno poznamenat, že absolvováním tohoto kurzu instruktorům vyprošťování práce neskončila, ale naopak začala. Je především na nich, jak kvalitně povedou odbornou přípravu a jak dobře vycvičí hasiče, kteří pak budou zasahovat při reálných dopravních nehodách. Samozřejmostí pro jejich činnost by pak měla být podpora ze strany HZS kraje a MV­-generálního ředitelství HZS ČR především v podobě pořádání instrukčně metodických zaměstnání, kterých se v letošním roce kvůli pandemii bohužel nepodařilo uskutečnit tolik, kolik bylo původně plánováno.


kpt. Mgr. Ondřej WERICH, MV­-generální ředitelství HZS ČR, foto archiv autora
 

Zdůvodnění nutnosti zřizovat přípojná místa pro náhradní zdroje elektrické energie vychází ze závažnosti rozsáhlých výpadků elektrické energie, která byla identifikována v rámci Analýzy hrozeb pro Českou republiku. Ta byla zpracována na základě úkolu stanoveného v Koncepci ochrany obyvatelstva do roku 2020 s výhledem do roku 2030.

V rámci této analýzy bylo, jako jeden z typů nebezpečí s nepřijatelným rizikem, identifikováno narušení dodávek elektrické energie velkého rozsahu. Pro tento typ nebezpečí tak byl následně Ministerstvem průmyslu a obchodu vytvořen samostatný typový plán, který byl následně rozpracován v rámci krizových plánů.

Energetická odolnost je také předmětem Státní energetické koncepce České republiky z roku 2015. V rámci tohoto strategického materiálu byl stanoven úkol vytvořit Národní program energetické odolnosti, jenž měl být zaměřen na energetickou odolnost a schopnost ostrovních provozů velkých aglomerací, ochranu kritické infrastruktury a obranu před kybernetickými útoky na klíčové systémy energetiky.

Z důvodu komplexnosti celé problematiky následně Ministerstvo průmyslu a obchodu přistoupilo k tvorbě dílčího materiálu s názvem „Postup pro vytvoření seznamu strategických objektů a určení jejich priorit a pro definici scénářů narušení dodávek elektrické energie velkého rozsahu“. Ten se věnoval řešení mimořádných událostí, krizových situací a souvisejících dopadů právě v oblasti zásobování elektrickou energií zaměřením na zajištění dodávek elektřiny strategickým stavbám, jejichž chod je klíčový především z pohledu ochrany života a zdraví obyvatel, udržení bezpečnosti, provozu prvků kritické infrastruktury nebo ochrany životního prostředí.

Nutnost zřizovat nebo budovat přípojná místa vychází mimo jiné i v návaznosti na mimořádnou událost, jakou byl v roce 2017 orkán Herwart, který na území České republiky způsobil značné materiální škody včetně ztrát na životech. Z hlediska počtu událostí, které museli hasiči v této souvislosti řešit, při porovnání s orkánem Kyrill z ledna 2007 a s orkánem Emma z března 2008, je orkán Herwart největší živelní pohromou tohoto druhu, která postihla Českou republiku. Komplikace vyvolal zejména při příjmu tísňového volání na linky 112 a 150, v systému operačního řízení Hasičského záchranného sboru České republiky, v oblasti radiokomunikačního systému
PEGAS a v oblasti ochrany obyvatelstva.

Po orkánu Herwart byla vládě České republiky předložena Informace o průběhu a některých opatřeních prováděných při řešení jeho následků. Poté byl HZS ČR uložen úkol zpracovat analýzy v oblastech operačního řízení a příjmu tísňového volání v systému Telefonních center tísňového volání, komunikačních a informačních systémů a ochrany obyvatelstva v souvislosti se zajištěním náhradních zdrojů elektrické energie.

S tím nelze opomenout prostředky pro zabezpečení náhradních zdrojů energie, jejich pořizování a obměnu, např. u Správy státních hmotných rezerv ČR v rámci „Plánu vytváření a udržování státních hmotných rezerv k zajištění bezpečnosti ČR (obměna elektrocentrál – generátorového soustrojí o jmenovitých výkonech od 88 kVA do 400 kVA)“.

Požadavek na vytvoření této nezbytné dodávky vychází z potřeby vytvoření podmínek pro zajištění dodávky elektrické energie. Tyto prostředky umožňují pružně reagovat na situaci, kdy dojde k výpadkům elektrické energie a bude třeba zajistit zejména akceschopnost HZS krajů, dalších složek integrovaného záchranného systému, popř. činnost orgánů státní správy nebo subjektů kritické infrastruktury.

Z těchto důvodů vybraná pracovní skupina, složená ze zástupců MV­-generálního ředitelství HZS ČR a externích spolupracovníků, zpracovala návrh Metodického návodu k rea­lizaci přípojných míst pro náhradní zdroje elektrické energie. U tohoto návrhu následně Inspekční zpráva Technické inspekce České republiky posoudila shodu s požadavky bezpečnosti a soulad s technickými předpisy a normami.

Metodický návod poskytuje odborníkům i laikům, správcům budov a osobám odpovědným za elektrické zařízení ve smyslu ČSN EN 50 110-1 ed.3 informace k možné realizaci přípojných míst pro náhradní zdroje elektrické energie. Seznamuje s problematikou napájení důležitých staveb v případech krizových stavů. Uvádí klasifikaci staveb důležitých pro chod státu, prvků kritické infrastruktury, strategických staveb a zranitelných staveb. Dává doporučení, jak správně zajistit jejich náhradní napájení v krizových situacích vybudováním přípojných míst a jak zefektivnit napojení těchto staveb na náhradní zdroje HZS krajů.

Projektanty elektroinstalace dotčených staveb informuje o možných va­riantách přípojných míst tak, aby návrh nejlépe odpovídal konkrétní situaci ve stavbách a byl technicky i ekonomicky efektivní. Uvedené způsoby řešení přípojných míst byly ověřeny Technickou inspekcí České republiky.

Krizové napájení staveb náhradním zdrojem elektrické energie, bezpečný a spolehlivý způsob připojení, doporučení a odlišnosti krizového napájení jakož i standardizace přípojných míst jsou jedním z prvních pilotních materiálů, které jasně specifikují, jak postupovat v případě realizace přípojného místa pro napájení v krizové situaci.

Standardizace přípojných míst, kabeláží, koncovek a výbavy kontejnerových energetických center umožní jednoduché a bezpečné připojení náhradního napájení staveb při výpadcích elektrické energie z distribuční sítě také osobám poučeným pouze podle vyhlášky č. 50/1978 Sb., o způsobilosti v elektrotechnice, ve znění pozdějších předpisů. To velice zjednoduší práci jednotkám požární ochrany HZS krajů, které nemají v rámci personálního zajištění osoby s elektrotechnickou kvalifikací podle § 5 a výše, podle vyhlášky č. 50/1978 Sb., o způsobilosti v elektrotechnice, ve znění pozdějších předpisů.


pplk. Ing. Jiří ROSENKRANZ, MV­-generální ředitelství HZS ČR

Problematice podzemních zásobníků plynu se Hasičský záchranný sbor Moravskoslezského kraje věnuje dlouhodobě. Ještě před jejich zahrnutím pod rámec zákona o prevenci závažných havárií ve spolupráci s provozovatelem byla v Moravskoslezském kraji realizována taktická cvičení a jako pilotní projekt pro Českou republiku vznikla datová sada pro GIS. Tato spolupráce i nadále pokračuje a dalším z jejích výstupů jsou zásahové karty pro provozní sondy.

Prevence závažných havárií a podzemní zásobníky plynu
Oblast prevence závažných havárií je řešena zákonem č. 224/2015 Sb. [1]. Tento zákon se týká rovněž skladování zemního plynu v pevninských podzemních zásobnících plynu v přirozených vrstvách, vodonosných vrstvách, solných kavernách a opuštěných dolech.

V Moravskoslezském kraji (MSK) se nacházejí dva podzemní zásobníky plynu (PZP). Jde o PZP Třanovice, který se rozprostírá na území okresů Frýdek­ Místek a Karviná, a PZP Štramberk na území okresu Nový Jičín. PZP je členěn na centrální areál a provozní sondy, které slouží k vtlačení resp. těžbě plynu z PZP. Tato zařízení propojují podzemní zásobník s povrchovou technologií. PZP Třanovice zaujímá plochu přibližně 23 km2, na které se nachází 44 provozních sond, a PZP Štramberk se rozkládá na ploše asi 63 km2 s 57 provozními sondami.

Oba PZP, jejímž provozovatelem je RWE Gas Storage CZ, s.r.o. (dříve innogy Gas Storage, s.r.o.), byly v říjnu 2016 zařazeny do skupiny B podle zákona č. 224/2015 Sb. [1] rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje (KÚ MSK).

Na základě předložené zpracované bezpečnostní dokumentace, především podkladů pro stanovení zóny havarijního plánování a zpracování vnějšího havarijního plánu stanovil KÚ MSK ve spolupráci s Hasičským záchranným sborem Moravskoslezského kraje (HZS MSK) zóny havarijního plánování (ZHP), jež byly schváleny rozhodnutím KÚ MSK v červnu 2019. Následně byly HZS MSK zpracovány vnější havarijní plány (VHP), které schválil hejtman MSK v červnu 2020. Při zpracovávání VHP byly akceptovány poznatky a zkušenosti z reálných mimořádných událostí a cvičení.

Mimořádná událost ze dne 12. června 2010, při níž došlo k nekontrolovatelnému úniku více než 1 mil. m3 zemního plynu z poškozené armatury na provozní sondě PZP v Lobodicích na Přerovsku (Olomoucký kraj), výrazně přispěla ke zvýšení připravenosti složek integrovaného záchranného systému (IZS), zejména jednotek požární ochrany HZS MSK, na podobné typy havárií.

V roce 2013 realizoval HZS MSK v lokalitě PZP Třanovice na jedné z vytypovaných provozních sond mezinárodní taktické cvičení složek IZS. Cílem taktického cvičení bylo seznámit složky IZS s problematikou zásahu u provozní sondy PZP, zejména pak se způsoby likvidace havárie, a zároveň ověřit takticko­ technické možnosti jednotek požární ochrany (JPO) v MSK ve vztahu k zajištění dálkové dopravy vody hadicemi na velkou vzdálenost. Vyhodnocením cvičení, které proběhlo v souladu s Bojovým řádem jednotek požární ochrany – taktické postupy zásahu (metodický list číslo 46/P – Plynárenská zařízení, Těžební sondy) [2], se potvrdilo, že jedním z nejdůležitějších úkolů JPO při řešení takto složité události je poskytnutí dostatečného množství vody. Velký objem hasební vody je potřeba např. pro zkrápění provozní sondy při práci havarijní čety, k ochraně okolí před účinky sálavého tepla, včetně hašení následných požárů, k tzv. ustřižení plamene nebo ke snížení koncentrace unikajícího plynu.

Získané poznatky a zkušenosti do jisté míry poukázaly na skutečnost, že v podmínkách MSK, respektive na obou lokalitách PZP, mohou nastat situace, kdy bude pro JPO velmi obtížné zajistit dostatečné množství vody z důvodu umístění sond ve špatně přístupném kopcovitém terénu, a navíc ve značné vzdálenosti od vodních zdrojů. Pomineme­ li variantu dodávky vody způsobem kyvadlové dopravy, jediným technickým řešením je využití velkokapacitního čerpadla HFS Hydrosub 150 Somati, kterým HZS MSK již dlouhá léta disponuje. Navíc v letošním roce realizoval nákup nových hadic umožňujících dodávku vody až na vzdálenost tří kilometrů.

Dalším významným krokem HZS MSK ve snaze zvýšit celkovou úroveň připravenosti jednotek HZS MSK bylo vytvoření jednoduché operativní dokumentace ke všem provozním sondám PZP, tzv. zásahových karet.

V Plánu záchranných a likvidačních prací, který je součástí VHP, jsou tyto poznatky zohledněny formou zásahových karet zpracovaných pro všechny provozní sondy. Dále jsou součástí tohoto plánu havarijní karty pro zásah složek IZS [3] zpracované pro havarijní scénáře v centrálních areálech, které řeší především ochranu obyvatelstva.

Zásahové karty
Zásahovou kartu tvoří část textová a grafická. Textová část obsahuje základní charakteristiky provozní sondy, kontakty na provozovatele zařízení, předpokládanou hlavní činnost jednotek požární ochrany, lokace nejbližších hydrantů s garantovaným objemovým průtokem, síly a prostředky potřebné k likvidaci havárie, geografické údaje k vytrasovaným úsekům hadicového vedení a vydatnost vodních zdrojů. Ukázka textové části zásahové karty je na obr. 1.

Grafická část tvoří zadní stranu zásahové karty. Jde o mapový podklad, který slouží primárně k rychlému vyhodnocení situace, s vyznačením primární trasy hadicového vedení po zpevněné komunikaci, popřípadě alternativní varianty vedoucí terénem. Součástí grafické části jsou i relevantní údaje o délce a převýšení hadicového vedení a také zobrazení zóny havarijního plánování. V neposlední řadě slouží mapa rovněž k obecné orientaci v dané lokalitě.

Obr. 2 Ukázka grafické části zásahové karty provozní sondy
Mapový podklad je vytvářen v programovém produktu ArcMap od firmy ESRI. Tato GISová platforma je používána napříč celým HZS ČR. Prostorová data, jež byla využita k tvorbě mapového podkladu, jsou čerpána z datového skladu Institutu ochrany obyvatelstva v Lázních Bohdaneč (IOO).

Pro tento mapový podklad se primárně využila letecká ortofoto mapa, a to z důvodů přehlednosti, lehké orientace, ale i toho, že přirozenou formou poskytuje různorodé prostorové informace. Letecká mapa má i své nevýhody, například není z ní jasně patrné výškové rozložení krajiny. Tato informace byla nahrazena hodnotou celkového převýšení od místa čerpání vody do místa zásahu, jež je uvedena jak v zásahové kartě, tak i přímo v mapovém podkladu.

Pro výpočet dojezdové trasy byl využit síťový model, který je také vytvářen v IOO a vychází z datové sady StreetNetu od firmy CEDA. K samotnému výpočtu nejkratší trasy byl využit opět programový produkt ArcMap s nadstavbou Network Analyst. Alternativní trasa hadicového vedení vychází z vypočtené trasy, ale v místech, kde to místní podmínky dovolují, je zkrácena. Možnosti zkrácení trasy hadicového vedení se určovaly podle letecké mapy i místním terénním šetřením.

Data o lokalizaci provozních sond byla poskytnuta firmou RWE Gas Storage CZ, s.r.o. Další vrstvou, jež byla v mapovém podkladu použita, je ZHP. Tato vrstva byla vytvořena HZS MSK. Ukázka grafické části zásahové karty je na obr. 2.

Závěr
Zásahové karty výrazně přispějí ke zvýšení připravenosti a akceschopnosti JPO HZS MSK na typy havárií spojené s únikem zemního plynu z provozních sond PZP, zejména na rychlou dodávku hasební vody k místu zásahu v členitém terénu. Zásahové karty budou k dispozici na všech zásahových vozech JPO HZS MSK v elektronické podobě ve výjezdových tabletech a také v mapovém podkladu pro Operační a informační středisko HZS MSK.

Literatura
[1] Zákon č. 224/2015 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými směsmi a o změně zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (zákon o prevenci závažných havárií), ve znění pozdějších předpisů.
[2] MV-GŘ HZS ČR, Bojový řád jednotek požární ochrany II. Metodický list číslo 46/P. Plynárenská zařízení. Těžební sondy, Ostrava 2017.
[3] MV-GŘ HZS ČR, Metodický pokyn č. 35/2017 k stanovení minimálních požadavků na posuzování rizika vzniku závažné havárie a zpracování dokumentace pro stanovenou zónu ohrožení u objektu s podlimitním množstvím nebezpečné látky, ve znění pozdějších předpisů. Praha 2017.


kpt. Ing. Václav KOMÁREK, kpt. Ing. Tomáš PŘINOSIL, kpt. Ing. Petr MUSIAL, HZS Moravskoslezského kraje,
grafika HZS Moravskoslezského kraje
 

Letošní koronavirová epidemie vyvolala nebývalou potřebu chránit se před okolním nebezpečím virové nákazy, přičemž mnohem důležitější je chránit okolí před postiženými jakoukoli virovou nákazou. Běžné „orouškování“ v Japonsku, dříve tak přezírané v našich končinách, se najednou stalo nebývalou potřebou hraničící s usilovnou a psychicky náročnou sháňkou po respirátorech, kde panice podlehly i samotné vlády evropských zemí.

A tak se u nás shánělo, kde se dalo. I za cenu nehorázně převyšující dobré mravy. Zavládla lidová tvořivost a také se objevili zaručení výrobci, kteří dokázali zachytit i to, co neexistovalo. Hlavně nabubřelou reklamou odvolávající se na renomované zkušebny, což pro neinformované, ale vystavené masivnímu zpracovávání oficiálními zprávami i statistikami nakažených, a zejména zemřelých, bylo jako „stéblo pro tonoucího“. Viry tím však nezmizely, naopak se ukázalo, že se s nimi stejně, jako v tom Japonsku, musí počítat trvale.

Velikost a počet částic virů ve vykašlávání – ochrana dýchacích cest
je nezbytná především u lidí s virovou nákazouJe tedy dobré se blíže seznámit se způsobem ochrany, která nevznikla takto naráz, ale je známa už od středověku, kdy podobné epidemie nebyly žádnou novinkou. Omezíme­ li se tedy na tento virový fenomén, pak jeho nebezpečnost pro člověka je spojena pouze s vniknutím do organismu. Jsou to především cesty, kterými přijímá nezbytný vzduch a potraviny. A také okem, protože oko je stále ovlhčováno, což tvoří velmi dobré prostředí pro přežití viru, který v suchém prostředí „zahyne“. Virus vlhké prostředí a buněčnou tkáň potřebuje pro množení, protože sám o sobě není schopen další existence. Je tedy zřejmé, že bude přenášen i dotykem, když se ruka dotkne místa, kam dopadly kapénky s virem, protože prostor, v němž se může vyskytovat, je velice malý, okem neviditelný. Sám koronavirus má rozměr asi 0,0000001 m, což jsou stovky nanometrů. Vyskytuje­ li se v kapičkách, které vyletí při kašli nebo při kýchnutí, tak ty nejmenší kapičky mohou být asi desetkrát větší, to znamená mikrometrové. Tam však není pouze jeden virus, ale větší množství virů, které se namnožily v organismu.


Cesta dýchacími orgány je nejviditelnější a také nejpravděpodobnější. Zatímco rukama se dotýkáme spíše bezděčně nebo také cíleně, dýchat prostě musíme. A protože dýchají všichni lidé, zdraví i nemocní, a protože se současně pohybují, tak s velkou pravděpodobností mohou protnout místo, kde se vznáší aerosol s těmi „chlupatými kotoučky“ viru, které pak nic netušící vdechnou do sebe. Uvádí se, že při zakašlání vylétne až 3 000 drobných kapiček rychlostí až 80 km za hodinu a při kýchnutí až 40 000 drobných kapiček rychlostí až 320 km za hodinu. Přitom v jednom zakašlání může být až 200 milionů virových zárodků. Ne všechny kapičky dolétnou daleko, ale některé mohou až do 8 m. Ochrana je v daném případě zcela jistě na místě. Ale…

Tou ochranou je nějaká překážka do cesty šíření. Ať už je to od osoby šířící virus, tak i pro osoby, které vdechují okolní vzduch. Tou ochranou může být prostá rouška nebo specifický ochranný prostředek nazývaný respirátor. Oba prostředky by měly zachytit poletující kapičky aerosolu a vyčistit tak vzduch, který vdechujeme nebo vydechujeme. V principu je to velmi jednoduché a běžné např. u vysavačů. Jenomže je problém v kvalitě. To, s čím operují někteří dodavatelé respirátorů, je především materiál respirátoru nebo roušky. Ten může být tak hustý, že vytvoří dírky menší, než je velikost viru, dokonce tam může vnést i baktericidní prvky. Protože k tomu jsou využívána velmi tenká vlákna v nano rozměrech (podobných velikosti virů), tak jsou textilie honosně nazvány nanomembrány. Stejný účel splní i jiné textilie, nicméně nanomembrány jsou oproti nim lehčí. Takové textilie pro respirátory jsou schopny bez problémů zachytit i nejmenší částice.

Je tady však problém. A tím je odpor proti proudění vzduchu, ať už ho vdechujeme nebo vydechujeme. Čím hustší textilie, tím lepší filtrace, ale také tím horší prodyšnost. Samozřejmě, že se to nahrazuje velikostí plochy respirátoru, ta však není nekonečná. Pro vydechování lze prodyšnost usnadnit vložením ventilu, který se otevírá při vzniku přetlaku při vydechování. Ale má to smysl u člověka, který kašle nebo kýchá? Prostě ventil není řešením tam, kde jde o záchyt infekčních látek, i kdyby jej používaly uvedené osoby nabádající k ochraně před viry. A tak dochází k jevu, který buď přisává materiál k ústům při vdechování, nebo fouká kolem očí a zamlžuje např. brýle. A jsme za těchto okolností dostatečně chráněni?

Pro hodnocení kvality ochrany respirátorů bylo přijato označení FFP (Filter Face Piece), které je rozděleno do tří kategorií. Což je evropský standard rozdělený do tří kategorií FFP 1, FFP 2 a FFP 3. Vedle toho však existuje i americký standard N 95, N 99 a N 100.

Co to znamená? Čím vyšší číslo, tím hustší textilie a účinnější záchyt částic minimálně 300 nm (0,3 mikronů). Čím větší částice, tím vyšší účinnost záchytu. Je však třeba rozlišovat tzv. filtrační účinnost materiálu a celkovou účinnost respirátoru. Je mezi nimi totiž dost velký rozdíl! Zatímco filtrační účinnost je snadno stanovitelná a představuje kvalitu materiálu použitého pro respirátor (tuto hodnotu zpravidla prezentují výrobci), tak s tou celkovou je to poněkud horší. Ta totiž zahrnuje i tzv. těsnost neboli utěsnění na obličeji, což je právě velice těžké jednoznačně stanovit, protože lidé mají různé obličeje, takže různým lidem také může různě „padnout“. Obecně je tedy celková účinnost nižší, jak uvádí tabulka 1.

Tab.1

Avšak i tak je tzv. celková účinnost pouze informační hodnotou, protože byla stanovena za definovaných podmínek na umělé (tzv. Sheffieldské) hlavě nebo u několika vybraných osob vykonávajících předepsané různé pohyby a grimasy, což samozřejmě nezaručuje, že bude dokonale těsnit všem. Hodnotou snížení vnější koncentrace pro vdechovaný vzduch (kolikrát je ve vydechovaném vzduchu méně částic než ve vdechovaném vzduchu) je tzv. Fit Faktor (FF), který se stanovuje právě pro hodnocení celkové účinnosti. Pro aerosolové částice se porovnává s vloženým HEPA filtrem (High Eficiency Particticulate Arrestance – vysoce účinný záchyt částic), u něhož je záchyt částic pokládán na 100 % (viz N 100). Hodnota celkové účinnosti ηc se pak stanovuje ze vztahu

Odtud tedy vyplývá, že pro účinnost 80 % musí mít FF hodnotu 5, pro 90 % hodnotu 10 a pro 99 % hodnotu 100 a pro 99,9 % hodnotu 1 000.
Taková situace málokdy nastane, jak je vidět z ukázky testování respirátorů u osob s různým tvarem obličeje při vykonávání normou předepsaných pohybů a grimas během pěti minut testování.

Tab.2

Z uvedeného je vidět, že jde o poměrně mírná kritéria, která však ukazují především na značný vliv tvaru a charakteru obličeje na kvalitu utěsnění na něm, takže se v podstatě stírá rozdíl mezi různými typy respirátorů. Navíc se ukazuje, že za těchto okolností by rouška splňovala kritérium pro FFP 2.

Abychom lépe pochopili význam Fit Faktoru, pak musíme vycházet z jeho definice, což je poměr vstupní koncentrace k výstupní/vdechované za filtrem respirátoru
 

Odtud vyplývá, že čím vyšší koncentrace částic v okolí, tím více jich můžeme vdechnout při stejné kvalitě respirátoru.

Jiná situace však nastává, pokud budeme definovat maximálně přípustnou hodnotu koncentrace v jednotce objemu vdechovaného vzduchu. To znamená, že jde o konstantu, která nezávisí na koncentraci částic v okolním vzduchu. Tak například, když v okolním vzduchu bude 10 000 částic, pak u FFP 3 by mohlo vniknout bez limitu až 100 částic, pokud bychom však jako limitní hodnotu stanovili 10 částic v objemové jednotce vdechovaného vzduchu, pak by FFP 3 mělo mít účinnost 99,9 %.

Ze všeho je tedy zřejmé, že prezentace kategorií filtrační účinnosti především charakterizuje kvalitu použitého porézního materiálu na výrobu respirátorů a nemusí mít vypovídací hodnotu o užitné ochranné účinnosti. To proto, že samotný materiál s vysokou filtrační schopností nezaručuje celkovou ochrannou účinnost, pokud není splněna odpovídající těsnost na obličeji (včetně nosu). V takovém případě, zejména u materiálů s velmi malými otvory pro záchyt nejmenších částic aerosolu, se sníží snadnost prodýchání a dotyčná osoba nasává vzduch netěsností – většinou kolem nosu nebo po stranách, když okraje nekopírují pohyb obličeje nebo když není obličej hladký (vous), a při výdechu pak dochází k úniku netěsností (zamlžování brýlí), což znamená, že osoby s virovou nákazou volně šíří aerosol s viry do okolí.

V takovém případě honba po zachycování co nejmenších částeček aerosolu (i pod 0,3 nm) je jenom obchodním trikem výrobců, protože zásadním kritériem pro každého jednotlivce není proklamovaná kvalita respirátoru, ale především kvalita jeho spolehlivosti při užití. A to by si mohl každý ověřit třeba tím, zda bude v respirátoru cítit cigaretový kouř z okolí nebo si odzkouší kvalitativně těsnost pomocí aerosolu nějaké sladké (sacharin) nebo hořké (Bitrex) látky. V takovém případě prodyšnější a kvalitněji zakrývající roušky či šátky by mohly dostatečně posloužit, i když budou zachycovat částice větší než 0,3 mikronů.

Z informace Výzkumného ústavu bezpečnosti práce
Pro zájemce o zjištění základních parametrů dovezených respirátorů se zkouší pouze filtrační účinnost materiálu a dýchací odpory, bez vystavení certifikátu a potvrzení. „Zpracujeme protokol o zkoušce, který obsahuje výsledky měření a pro informaci někdy také tabulky hodnot, potřebných pro splnění požadavků normy. Vyhodnocení si pak může udělat držitel protokolu sám. Razítko na protokolu potvrzuje správnost našich údajů, ale není to žádná propustka pro uvedení výrobku na trh. Protokol nesmí být chápán jako certifikát, je to na něm i uvedeno.“

https://www.bozpinfo.cz/zkousky­ osobnich­ ochrannych­ prostredku­ dychadel­ ve­ vubp

Literatura

• Riediker, M., Tsai, D.H: Estimation of Viral Aerosol Emissions From Simulated Individuals With Asymptomatic to Moderate Coronavirus Disease 2019. JAMA Netw Open. 2020;3(7):e2013807. doi:10.1001/jamanetworkopen.2020.13807
• Tan Ee Lyn: The next time you cough or sneeze, there is good reason to cover your mouth. https://www.reuters.com/article/us­ flu­ cough­ idUSTRE54B16F20090512
• Norma EN 149+A1.
• Anna Balazy, Mika Toivola, Atin Adhikari, Satheesh K. Sivasubramani, Tiina Reponen, and Sergey A. Grinshpun: Do N95 respirators provide 95% protection level against airborne viruses, and how adequate are surgical masks? AJIC, vol. 34, No 2
• Guidance on respiratory protective equipment (RPE) fit testing. https://www.hse.gov.uk/pubns/indg479.pdf
• Wingert, L., Cloutier, Y., Hallé, S., Bahloul, A., Tessier, D., Giraudel. J­ L., Dolez, P., Tuduri, L.: Filtering performances of 20 protective fabrics against aerosols. Journal of Occupational and Environmental Hygiene. https://doi.org/10.1080/15459624.2019.1628967
• Respiratory Protection. https://www.osha.gov/Publications/OSHA3079/osha3079.html
• Veselá, D.: Experimentální metoda pro hledání souvislostí mezi prodyšností a strukturální změnou textilie. Disertační práce. TUL Liberec 2016
• Introducting to respirator fit testing. http://www.tsi.com/getmedia/25c8d870-4544-4ae4-8f24-a13a27819577/Introduction­ to­ RFT-(ITI-070)-US?ext=.pdf
• Slabotinský, J., Rosenbergová, K.: Rizika netěsnosti ochranných prostředků. Sborník VIX. Mezinárodní konference Medicína katastrof 2011, Luhačovice
  
   

Ing. Jiří SLABOTINSKÝ, CSc., Pavel ČASTULÍK, CSc., Dekonta CBRN, s.r.o., Brno

V letošním roce nečekané světové zdravotnické situace se nemohl uskutečnit plánovaný léčebně ozdravný pobyt ve Španělsku určený pozůstalým nadačním rodinám po policistech a hasičích zahynulých při výkonu služby. Zhruba v totožném čase jim byl zajištěn a nabídnut náhradní desetidenní lázeňský pobyt ve čtyřhvězdičkovém luxusním komplexu hotelu Spa Hvězda v Mariánských Lázních. Hotel je umístěn uprostřed lázeňské zóny pár desítek metrů nad kolonádou, lemovanou léčivými prameny, parky a s centrální „zpívající“ fontánou, která několikrát denně poskytovala vskutku umělecký audiovizuální zážitek. Každou chvíli tam někdo zaběhl. Tohoto léčebně ozdravného pobytu se zúčastnily téměř všechny nadační pozůstalé rodiny.

Nadační maminky si po celou dobu pochvalovaly lázeňské procedury. Vedení hotelu připravilo pro tuto váženou společnost navíc i další zajímavé akce. Ubytování bylo příjemné a velice pohodlné. Celodenní strava formou bufetu poskytla i našim malým sirotkům velice kvalitní a zdravé stravování včetně pitného režimu.

Mimo lázeňskou péči zbylo ještě dost času na výlety do překrásného okolí města i vzdálenějších míst. Čas zbyl i na nákupy v městských obchodech či posezení v některé z cukráren na hlavní třídě. Večer se scházela prakticky celá nadační společnost v pohodlné, rozlehlé, velice příjemné kavárně, a když počasí dovolilo, bylo možné sedět na dvou venkovních terasách. Všechny rodiny se zase jednou ve vzájemné lásce denně scházely. Jakoby celostátní vážná situace všechny ještě více stmelila.

V celém prostoru lázní jsme potkávali velice milý, ochotný a obětavý personál. Jak v sektoru zdravotnickém, gastronomickém, tak i obslužném. Večery v kavárně měly příjemnou atmosféru i díky úžasné obsluze a v některé dny i živé hudbě. Rodiny prožily nádherné dny. Za to musí nadace vřele poděkovat celému managementu lázeňského komplexu a generálnímu řediteli.

Nadace policistů a hasičů dále děkuje svým sponzorům. Zdravotní pojišťovně MV ČR, České poště, s.p., Nadaci ČEZ, České podnikatelské pojišťovně, Pražské plynárenské, a.s. Touto cestou také děkuje všem policistům, hasičům a zaměstnancům rezortu Ministerstva vnitra za jejich pravidelné i nepravidelné finanční dary, bez kterých by nebyla taková péče o nadační rodiny možná.


Věra FEITHOVÁ, Nadace policistů a hasičů, foto archiv Nadace policistů a hasičů

Hosty vojenského zařízení hotelu VZ Bedřichov byly v tomto roce v rámci léčebně ozdravného pobytu obě skupiny, kterým Nadace policistů a hasičů pomáhá. Neúplné rodiny s dětmi po policistech a hasičích, kteří zemřeli při výkonu povolání, a rodiny těžce tělesně postižených bývalých policistů a hasičů, kteří utrpěli úraz při výkonu služby.

Tentokrát byl celý pobyt ve znamení individuální turistiky. Mnohé rodiny nachodily za těch pár dnů krásného počasí skoro 100 km. Túry vedly namátkou na Medvědí boudy, Kozí hřbety, Luční horu, Moravskou boudu, Labskou boudu, Sněžku. Dobrá byla kombinace výletů auty do vzdálenějšího Harrachova, Jilemnice, Vrchlabí, Poniklé – všude byla zajímavá muzea či sklárny. Nabitý turistický program doplňovaly krátké výšlapy do okolí např. do Špindlerova Mlýna, na Labskou přehradu, Špindlerovu boudu nebo lanovkou na Medvědín. Součástí exkluzivního hotelového prostředí byl vodní ráj ve wellness centru. Byl k dispozici mimo jiné kulečník, bowling, venkovní hřiště i dětská herna. Rodiny se rády večer scházely na velké terase s impozantním výhledem na okolní hory nebo v přilehlé kavárně s příjemnou obsluhou a atmosférou. Strava byla zajištěna celodenní s velkým výběrem jídel a dalších dobrot formou švédských stolů a s dodržováním pitného režimu. To je moc důležité, aby malé a nejmenší děti nestrádaly.

Závěr pobytu a rozloučení bylo veselé a tradičně vřelé. Nadační péče by nemohla být tak rozsáhlá, kdyby nebylo policistů, hasičů a zaměstnanců rezortu Ministerstva vnitra, kteří svými pravidelnými i nepravidelnými finančními dary solidárně podporují nadační pozůstalé rodiny a těžce tělesně postižené bývalé policisty a hasiče. Všechny finanční dary jsou vždy rovnoměrně rozděleny mezi obě skupiny. To platí i o finanční pomoci rezortních i mimorezortních sponzorů a přátel nadace.

Za možnost prožití úžasného prázdninového týdne vřele děkujeme především vedení hotelu VZ Bedřichov a všem zaměstnancům, dále pak Policejnímu prezidiu ČR, Zdravotní pojišťovně MV ČR, České podnikatelské pojišťovně, České poště, s.p., Nadaci ČEZ, EuroOil Čepro, a.s., a Pražské plynárenské, a.s. Za pomocné fotografické služby děkujeme nadační mamince Martině Linhartové a studentce Jitce Divíškové. Poděkování ale také patří všem zúčastněným rodinám, které opětovně vytvořily tradičně krásnou, nezapomenutelnou a vřelou atmosféru.


Věra FEITHOVÁ, Mgr. Hana PROCHÁZKOVÁ, Nadace policistů a hasičů, foto archiv Nadace policistů a hasičů

Asi nejpočetnější hasičská rodina, na kterou jsme dostali tip, žije na jednom z nejseverněji položených míst u nás. Se svou rodinou z Raspenavy nás v rozhovoru seznámil velitel stanice HZS Libereckého kraje (HZS LK) v Raspenavě npor. Josef Hanzl.

Hasičská rodina Hanzlova
Jak velká jste hasičská rodina? Když se to vezme kolem a kolem, kdo do ní všechno patří?
Dá se říct, že jsme opravdu velká hasičská rodina. Tatínek Josef Hanzl st. je hasičem od roku 1956 a je dlouholetým starostou SDH Raspenava. Za svou práci byl oceněn titulem Zasloužilý hasič, Řádem svatého Floriána SH ČMS a za dlouholetou mezinárodní spolupráci především s polskými hasiči byl oceněn bronzovou, stříbrnou a zlatou medailí nejvyšším představitelem polských dobrovolných hasičů ve Varšavě.

Maminka Libuše je u dobrovolných hasičů od roku 1972. Pracovala jako vedoucí finanční účetní, a tak nikoho asi nepřekvapí, že je zároveň dlouholetou hospodářkou a pokladní SDH Raspenava. Bratr Jaromír je již 32 let vzorným velitelem jednotky SDH města Raspenavy. Pod jeho velením se stala velmi uznávanou a je dávána za vzor dalším jednotkám v okrese i v kraji. Pětadvacet let pracoval u HZS LK jako velitel družstva na stanici v Raspenavě, od roku 2010 je již třetí volební období místostarostou města Raspenavy.

Také celá jeho rodina je hasičská. Manželka Hana je členkou SDH Raspenava a v minulosti pracovala v letech 1996–2000 na OSH ČMS Liberec. Mají dceru Lenku, která je také aktivní členkou dobrovolných hasičů v Raspenavě, a syna Jaromíra ml., který se kromě práce u HZS LK také angažuje v SDH a JSDH města Raspenavy. A pak je tady ta naše větev rodiny. Já jsem od osmi let působil jako mladý hasič a od roku 1982 jako člen SDH, kde nyní pracuji jako člen výboru a jednatel. V jednotce zastávám funkci velitele družstva, u HZS LK pracuji od roku 1989 a od 1. ledna 1994 jsem přes 25 let doposud jediným velitelem stanice HZS LK v Raspenavě.

S manželkou Šárkou jsme v minulosti vedli kroužek mladých hasičů, kam chodil i náš syn. Pamatuji si, že jeho prvním slovem bylo „hatiti“. Dnes působí v jednotce SDH města Raspenavy jako hasič­ strojník. Jeho manželka Kateřina je od roku 2014 také členkou SDH a v minulosti také soutěžila za družstvo žen. Dcera Adéla je samozřejmě také členkou SDH a soutěžního družstva žen.

Do hasičské rodiny musím započítat i oba vnoučky. Staršímu Kryštofovi jsou čtyři roky. V noci při rozeznění poplachových sirén je vzhůru dříve než jeho taťka a budí ho slovy: „Tatínku vstávej, hasiči houkají“. Mladšímu Jindřichovi jsou dva a půl roku. Zatím je „hasičem čekatelem“. Jeho nejoblíbenější zábavou je běhání po bytě s malou dětskou hadicí.

Takže jestli dobře počítám, zastavujeme se na číslici třináct. To musí být veselo, když se všichni sejdete. Téma rozhovorů je jasné? Nebo se pletu?
Ano, je to tak, převážná část konverzace je na hasičské téma, ať profesionální, nebo dobrovolné. Témata dobrovolných hasičů převládají. Jsou to především přípravy různých sportovních a společenských akcí, které náš sbor pořádá pro hasiče, pro naše spoluobčany, ale i pro návštěvníky města Raspenavy. Z těch sportovních témat bych zmínil turnaj ve florbalu či noční a denní soutěž v požárním útoku. Ze společenských jsou to „čarodějnice“, hudební festival a adventní mikulášská besídka. Dále se účastníme mnoha mezinárodních akcí pořádaných našimi sborovými partnery z Polska a Německa.

Jaké máte jiné koníčky?
Máme rodinný dům se zahradou, takže údržba spolkne dost času. Věnujeme se vnoučatům, a když zbyde čas, tak sednu na kolo a relaxuji na cyklostezkách v krásném podhůří našich Jizerských hor.

Vaše manželka je také hasička. Našli jste se díky hasičině, nebo jste ji k tomu přivedl Vy?
Manželku jsem potkal mimo hasiče, ale po narození syna a jeho prvních krůčcích jsem ji mezi své kamarády přivedl, a tak jsme získali další prostor, kde jsme mohli všichni tři spolu trávit společný čas.

Než jste se stal profesionálním hasičem, co se Vám na té práci líbilo?
Jak jsem již řekl, moji rodiče jsou dlouholetými dobrovolnými hasiči a já i s bratrem jsme v tomto prostředí vyrůstali odmalička. Tím v nás již od mládí koluje hasičská krev. Vždy jsem si přál být profesionálním hasičem a půl roku po „vojně“ se mi to podařilo, když jsem v dubnu 1989 nastoupil na stanici v Liberci. Protože se v roce 1992 připravovalo personální zajištění budoucí stanice HZS Libereckého kraje v Raspenavě, bylo k HZS LK přijato šest členů naší dobrovolné jednotky, včetně mého bratra. Důvodem bylo jistě i to, že stanice byla dislokována v hasičské zbrojnici naší dobrovolné jednotky. Do roku 2001 obě složky „žily“ společně v jedné zbrojnici. Z důvodu prostorové nedostatečnosti a potřeby modernizace stanice se pak jednotka HZS LK přestěhovala do zrekonstruovaného objektu opodál, kde působíme dodnes.

Jak se podle Vás práce u hasičů za těch více než třicet let změnila?
Nastoupil jsem těsně před sametovou revolucí. Od té doby se toho změnilo opravdu mnoho. Společnost, ekonomika, průmysl, změnily se i nároky na dobrovolné i profesionální hasiče. Nejmarkantnější rozdíl je v ochranných prostředcích. Současné vybavení zasahujících hasičů je s minulostí nesrovnatelné, velký posun je v technice, nových taktických postupech u zásahů, ale jsou zde i nová a složitější nebezpečí číhající na zasahující hasiče. To vše a mnohé další se změnilo a postupem času se bude i nadále vyvíjet a měnit.

Co je na Vaší práci nejtěžší?
Podle mého názoru má každá profese svá úskalí a na mnoho věcí a situací si člověk postupem času zvykne. Nejtěžší, ale i nejzábavnější je pro mě práce s lidmi.

Jaké nejsložitější situaci jste musel při práci hasiče čelit?
Určitě v zásahové činnosti to jsou události s dětmi, s příbuznými nebo známými lidmi, to se opravdu těžko snáší.

Podělíte se se čtenáři o nějaký zásah, který je pro Vás nezapomenutelný?
Těch zásahů je několik. Ten první, na začátku mé profesionální éry, kdy jsem ještě sloužil na stanici v Liberci jako velitel družstva a zástupce velitele čety, byla dopravní nehoda automobilního bagru, kde jsem řídil zásah. Toto vozidlo se čtyřmi osobami v kabině narazilo do stromu. Přežila jen jedna, navíc s těžkými následky na zdraví. Byl to tehdy pro mě i ostatní dlouhý a složitý zásah. Další náročný zásah byl v loňském roce, kdy jsem byl povolán z domova do výkonu služby, abych službu konajícímu řídícímu důstojníkovi našeho územního odboru vypomohl s organizováním evakuace občanů Liberce při řešení nálezu letecké pumy z 2. světové války. Než pyrotechnici Policie ČR mohli nějakým způsobem začít manipulovat s nalezenou pumou, bylo potřeba v perimetru 750 m kolem místa nálezu evakuovat asi 5 000 obyvatel. Bylo to velice složité, ale po bezmála pěti hodinách práce se nám podařilo určené místo „vyčistit“. Poslední náročný zásah, o který bych se chtěl podělit, bylo hledání pohřešovaného seniora. Jako velitel stanice sloužím i jako řídící důstojník Územního odboru Liberec a byla to již šestá „pátračka“. S každou předešlou získávám nové poznatky a zkušenosti v této činnosti, ale pokaždé je způsob pátrání jiný. Tentokrát akce probíhala přes 48 hodin ve složitém lesním a horském terénu. Nakonec se podařilo za pomoci kynologů značně zesláblého a dehydrovaného seniora najít a zachránit. Následně byl vrtulníkem transportován na urgentní příjem do Krajské nemocnice v Liberci. Byla to jedna z mála pátraček, která dopadla dobře.

Hodně mě potěšilo, že ředitel HZS LK při letošním novoročním projevu vyhodnotil tyto dva loňské zásahy jako jedny z nejnáročnějších zásahů roku 2019 v Libereckém kraji a že jsem u nich mohl být.

Dále musím samozřejmě zmínit i problematiku povodní, které jsou v našem zásahovém obvodu poměrně běžné. Z nich je třeba vypíchnout povodeň z roku 2010, mediálně známou jako „Blesková povodeň na Frýdlantsku“ ze 7. srpna. To byl emočně velice silný zážitek, jehož dozvuky probíhají stále a zejména v době, kdy voda v říčce Smědé začne stoupat.

V současné době jste také dobrovolným hasičem. Čemu se zde věnujete?
Jsem aktivním členem výkonného výboru OSH ČMS Liberec, v našem SDH jsem jednatelem a logicky zároveň členem výboru. Organizuji schůze a účastním se námi pořádaných akcí SDH.

V jednotce SDH jsem velitelem družstva, strojníkem a podle potřeby i hasičem na proudnici nebo s koštětem v ruce při úklidu komunikací. To ale jen když to stihnu a kluci mi neujedou. Naše jednotka je v kategorii JPO III, a přesto si držíme průměrný čas výjezdu pod 5 minut. Když se doma malinko zdržím, CAS je plná a jen klukům zamávám. V době „klidu“ organizuji a provádím odbornou přípravu naší jednotky. Za ta dlouhá léta mé profese mám mnoho zkušeností a znalostí, které se snažím předávat mladším kolegům.

Jak vnímáte spolupráci mezi profesionálními a dobrovolnými hasiči?
Vnímám ji jako velice potřebnou a prospěšnou, v jistém ohledu prakticky nezbytnou. Všichni jsme hasiči se společným cílem být ku pomoci bližnímu svému, jak zní v desateru přikázání. Pro někoho je to koníček a způsob seberealizace, pro jiného povolání. Když to spojíte, je to z mého hlediska velitele ta nejlepší kombinace. Jsem velitelem stanice HZS LK v Raspenavě již mnoho let a nedokážu si představit naši zásahovou činnost bez podpory členů jednotky SDH. Od začátku s dobrovolnými hasiči velice úzce spolupracujeme a většina z mých profesionálních kolegů jsou zároveň velitelé ve svých dobrovolných jednotkách. To je pak hodně znát i na přístupu samotných dobrovolných hasičů. Za dobu služby mě všechny jednotky znají a já znám zase je, navzájem si pomáháme i mimo zásahovou činnost. Na pozvání rád navštěvuji jejich akce, různé soutěže, výročí SDH ale i osobní společenské akce a přivítání je vždy velmi srdečné.

Stane se, že se někdy „jako rodina“ sejdete u zásahu? Vzpomenete si na nějaký takový zásah?
Ano, v naší jednotce jsem já, bratr, synovec a můj syn. Jednou jsme jeli k malému požáru po pálení kabelů jen my čtyři. Většinou ale vyjíždíme k zásahům s dalšími kolegy. Když byl ještě ve „výjezdovce“ i náš otec a my jsme jeli na zásah s ním, tak nás táta kontroloval, zda vše děláme pořádně, abychom mu neudělali ostudu. Nyní já a bráška jezdíme se svými syny Járou a Pepčou a i když už jsou odrostlejší, tak je oba máme pod dozorem úplně stejně.


Karel ŠVÉDA, foto archiv rodiny Hanzlovy