POŽÁRNÍ OCHRANA
Reálné nebezpečí prskavek jako vánoční dekorace
s 4
Od svíček vyhořela celá koupelna
s 8
Hasiči kromě standardních zásahů pokračují v činnostech souvisejících s covidem-19
s 9
Hasiči ukončili po dlouhých letech zásach ve Vrběticích
s 12
Požár plastů ve Stráži pod Ralskem
s 16
Požár skladové ocelové haly
s 18

INTEGROVANÝ ZÁCHRANNÝ SYSTÉM
Kurz bezpečné jízdy složek IZS
s 21
Vyprošťovací automobil AV 30.1
s 22

OCHRANA OBYVATELSTVA A KRIZOVÉ ŘÍZENÍ
Mimořádné události řešené na úrovni Evropské unie
s 24
Vize Centrálního datového skladu HZS ČR 2020–2025
s 26
Krizová karta obce
s 28

INFORMACE
Nadační pomoc v životní tísni určená policistům a hasičům ve služebním poměru
s 29
Hasí celá rodina
s 30
Anotace vysokoškolských prací
s 32
 

Prskavky jsou zábavní pyrotechnikou, které se přisuzuje nejeden vánoční požár. Obvyklým scénářem, jenž požáru předchází, je zavěšení prskavky na vánoční stromek a její zapálení. Někdy lidé po požáru tvrdí, že se s prskavkou ke stromku jen přiblížili a ten „v několika vteřinách“ vzplanul. Do jaké míry je toto tvrzení věrohodné, lze odvodit z následujícího popsaného experimentu, který byl zaměřen právě na možnosti iniciace požáru vánočních ozdob hořící prskavkou.

Úvod
Prskavky se používají v českých domácnostech k dekorování vánočního stromku zhruba od konce 19. století. Zákon č. 206/2015 Sb., o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi [1], je zařazuje do skupiny zábavních pyrotechnických výrobků kategorie F1. Tato skupina zahrnuje zábavní pyrotechniku, která představuje velmi malé nebezpečí a má zanedbatelnou úroveň hluku [2]. To znamená, že může být dokonce používaná uvnitř obytných budov, a pokud to povaha pyrotechnického výrobku dovoluje, pak i bezpečná vzdálenost může být menší než jeden metr. Nicméně i přesto je prodej této pyrotechniky povolen pouze osobě, která dosáhla věku alespoň 15 let.



Z uvedeného vyplývá, že prskavky jsou z hlediska zákona pyrotechnikou, která na pomyslné stupnici nebezpečnosti stojí u samého dna. To ovšem neznamená, že ji lze svěřovat do rukou dětem. Bohužel právě pod dojmem zdánlivé neškodnosti řada dospělých iniciační potenciál prskavek podceňuje a dětem je propůjčuje. V závislosti na věku a mentálním vývoji dítěte lze pak očekávat i následky, které toto rozhodnutí přinese. Na základě studie provedené v USA bylo zjištěno, že právě prskavky jsou z celého spektra pyrotechnických výrobků nejčastějším zdrojem popálení a zranění. Většina zraněných byly děti ve věku do čtyř let [3]. Je tedy nepochybné, že faktickými viníky jsou osoby, které mají mít nad těmito dětmi dohled a dozor.

Prskavky jsou uváděny i jako typická příčina vzniku vánočních požárů. V roce 2019 bylo v celé ČR zaznamenáno sedm těchto událostí. Za posledních deset let je to nejvyšší počet požárů prokazatelně způsobených prskavkami. Ačkoli tedy jde o rekordní nárůst, stále nelze toto navýšení interpretovat nijak dramaticky. Minoritní jsou totiž i následky na zdraví a na životě. V důsledku iniciace požáru prskavkou nebyla doposud v ČR evidována žádná usmrcená osoba. [4] Statistické údaje však zároveň sdělují, že prskavky se stále používají a za příhodných podmínek dokáží inicio­vat požár. Navíc zde existuje ještě faktor složité prokazatelnosti tohoto typu iniciačního prostředku. Odhořelé zbytky prskavky jsou na požářišti zřídka patrné a mohou být snadno přehlédnuty. Proto je pravděpodobné, že požárů způsobených prostřednictvím prskavek bude mnohem víc, avšak jejich iniciátor zůstane nezjištěný. Tuto domněnku podporuje i narůstající obliba používání zábavní pyrotechniky.

Zadání experimentu
V průběhu roku 2019 byly dodány Institutu ochrany obyvatelstva prskavky s úkolem odhalit jejich iniciační potenciál bez toho, aby byly zjišťovány požárně technické charakteristiky prskavek a vybraných testovaných materiálů. Podobně neměly být prováděny zkoušky podle technických norem. V roce 1996 již v akreditované zkušební laboratoři [5] podle zkušební metody ČSN 640149 testy vánočních prskavek provedeny byly.

Testu byly tehdy podrobeny vánoční prskavky délky 10 cm, 28 cm a 70 cm. U těchto prskavek byla stanovena teplota vzplanutí 410 °C, doba do vzplanutí 102 s, teplota vznícení 415 °C a doba do vznícení 103 s. Povrch prskavek byl podle výsledků [8] tvořen směsí hořlavé hmoty (nánosu) složené z 50 % dusičnanu barnatého, 6 % pyrohliníku, 5 % kao­linu, 25 % ocelových a litinových pilin a 10 % dextrinu [6].

Podmínky experimentu
Podmínky současného experimentu byly navrženy tak, aby simulovaly reálné situace, které by mohly nastat v běžném životě. Mezi tyto situace patří zejména nahodilá manipulace s hořící prskavkou. Je velmi pravděpodobné, že požáry prskavek vznikají odložením dohořívající prskavky do různých nádob. V průběhu oslav také řada občanů ještě hořící prskavky odhazuje do blízkého okolí, takže mohou prakticky dopadnout jakkoli na kterýkoli druh povrchu. V neposlední řadě zejména z důvodu neopatrné manipulace při samotném držení prskavky může dojít ke krátkodobému dotyku hořící prskavky např. s oblečením, a to nejen vně budov a staveb, ale i v interiérech. Z tohoto důvodu experiment probíhal za různých tepelných podmínek okolí 28 °C, 22 °C a 5 °C. K experimentu byly použity prskavky různých délek: 16 cm,
28 cm, 70 cm a 90 cm.

Pro měření prskavek s hořlavými materiály byly použity pouze prskavky délky 16 cm. Jako zkoušené materiály byly tyto výrobky: vánoční řetěz, dva druhy balicího papíru, skartovaný papír, flauš, teplákovina, dětská rukavička, textilie používané v dětském kočárku, vánoční ozdoby slaměné, vánoční ozdoby plastové (více druhů), PET lahve, polystyren, PVC krytina, koberec, utěrka a plát vepřového sádla. Jako vzorky byly použity dále větvičky umělého vánočního stromku, thuje a stříbrného smrku (s různými stupni vyschnutí).

Hořící vánoční řetěz po položení hořící prskavky [zdroj: vlastní]	Termografický snímek hořícího vánočního řetězu po položení hořící prskavky [zdroj: vlastní]

Průběh všech měření byl zaznamenáván prostřednictvím termokamer a videokamer. Současně byly pořizovány digitální fotografie.

Cíl experimentu
Během experimentu se zjišťovaly:

• maximální povrchové teploty hořících prskavek v jejich různých polohách,
• maximální vzdálenost odletu hořících jisker od svisle a vodorovně umístěné prskavky,
•  iniciační potenciál hořících jisker zapálit zkušební vzorky

- při bezprostředním doteku
- při položení hořící prskavky do/na zkušební vzorek,
- při položení uhaslé prskavky na zkušební vzorek.

Iniciační charakteristika hořící prskavky.
Z důvodu omezeného rozsahu tohoto článku byly vybrány nejdůležitější závěry z experimentálního měření: [7]

• U prskavek délky 16 cm byly naměřeny maximální teploty pohybující se v teplotním intervalu 800 °C až 1 000 °C. Doba trvání hoření prskavky se pohybovala průměrně do 40 s.
• U zkoušených hořících prskavek dopadaly odletující hořící částice do vzdálenosti max. 20 cm od svislé osy hořící prskavky. Tyto nebyly schopny zapálit ani průklepový papír.
• Teplota odhořelé části prskavky během jejího odhořívání velice rychle klesá.
• Okolní teplota měla vliv zejména na rychlost chladnutí drátu prskavky. Chladnější prostředí způsobovalo rychlejší ochlazování kovového drátu.
• Iniciační energie jisker se potvrdila pouze u slaměné ozdoby. Po přiblížení prskavky na vzdálenost asi 1 cm od vzorku došlo k jeho vzplanutí a rozhoření.
• U vzorku vyschlých šišek došlo po přiblížení prskavky na vzdálenost asi 1 cm po dobu přibližně 5 s ke vzplanutí a následnému uhasnutí plamene. Ostatní materiály na jiskry obvykle nereagovaly a pouze v ojedinělých případech došlo k mírnému natavení nebo uhelnatění povrchu vzorku (vnitřní strana kočárkoviny, utěrka, polystyren).
• Položení hořící prskavky na vzorek mělo za následek hoření s dalším samovolným rozvojem plamene zejména u vánočního řetězu, dekorativní červené mašle, malých plastových baněk, suché utěrky, dětské rukavičky, simulovaného odpadu jemně řezaným papírem.
• Při položení hořící prskavky na větvičku umělého vánočního stromečku došlo pouze k zuhelnatění umělého jehličí, nedošlo k plamennému hoření.

Závěr
Prskavky jsou nepochybně zdrojem vysoké iniciační energie, která přesahuje za optimálních podmínek teplotu více než 1 000 °C. Nicméně tato teplota se neudržuje na celém povrchu prskavky, ale pouze v místě jejího bezprostředního hoření.

Z tohoto důvodu působí hořící povrch prskavky na okolní materiály jen po velmi omezenou dobu. Tato skutečnost znamená, že prskavky jsou schopné při doteku zapálit pouze snadno vznětlivé materiály, např. vyschlé šišky, molitan, některé druhy textilií apod. Byla tedy potvrzena hypotéza, že např. vyschlé jehličí a šišky jehličnanů jsou náchylnější k iniciaci než čerstvě nařezané. Iniciační schopnost jisker je mnohem menší. V uvedeném experimentu byly jiskry prskavek schopny zapálit ze zkoušených materiálů pouze vánoční ozdobu ze suché slámy.

Prskavky lze tedy označit za iniciátor s potenciálem zapálit běžné hořlavé látky, ale pouze tehdy, když dochází k bezprostřednímu dotyku hořlavé látky s hořící prskavkou. Jiskry prskavek tento potenciál nemají, respektive je omezen na velmi snadno vznětlivé látky, případně hořlavé plyny. Potvrzuje se tedy hypotéza, že prskavka iniciační potenciál rozhodně má, ale aby se projevil, musí dojít ze strany jejího uživatele k naprosto hrubému porušení bezpečnostních pokynů a elementárních zásad při manipulaci s otevřeným ohněm. Pokud se vyšetřovateli požárů podaří prokázat, že k iniciaci požáru došlo právě prostřednictvím prskavky, měl by být viník i odpovídajícím způsobem potrestán.

Literatura
[1] Zákon č. 206/2015 Sb., o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi a o změně některých zákonů (zákon o pyrotechnice), ve znění zákona č. 229/2016 Sb.
[2] ČSN EN 15947-2 (668300) Pyrotechnické výrobky – Výrobky zábavní pyrotechniky, kategorie F1, F2 a F3 – Část 2: Kategorie a typy výrobků zábavní pyrotechniky. Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. 2016
[3] https://www.cpsc.gov/s3fs­ public/2019-Fireworks­ Annual­ Report.pdf
[4] Statistické ročenky Hasičského záchranného sboru ČR [on­ line]. Dostupné na: https://www.hzscr.cz/clanek/statisticke­ rocenky­ hasicskeho­ zachrannehosboru­ cr.aspx.
[5] MV­ GŘ HZS ČR, Technický ústav požární ochrany. Protokol č. 2595 o zkouškách požárně technických charakteristik. 1 s. 1996
[6] Synthesia, a.s., Výzkumný ústav průmyslové chemie. Protokol č. 57/97 o zkouškách prskavek. 7 s
[7] NEJTKOVÁ, M., PODJUKL, M. Závěrečná zpráva z měření experimentu Prskavky jako iniciační zdroj. MV­ GŘ HZS ČR, Institut ochrany obyvatelstva. 2020


pplk. Ing. Miroslava NEJTKOVÁ, Institut ochrany obyvatelstva, kpt. Ing. Martin PODJUKL, MV­-generální ředitelství HZS ČR, 
foto archiv autorů
 

Že se nevyplácí nechat svíčky bez dozoru, o tom se přesvědčili majitelé bytu v Hostinném na Trutnovsku. Tři jednotky hasičů zasahovaly 16. září letošního roku krátce po poledni u požáru v bytovém domě v Hostinném v ulici Horní Brána. Už při příjezdu hasičů na místo události byl vidět stoupající černý dým z druhého nadzemního podlaží.

Při průzkumu našli hasiči silně zakouřené prostory bytové jednotky, z objektu evakuovali celkem pět lidí, z toho tři děti. Požár dostaly jednotky požární ochrany (jednotky PO) rychle pod kontrolu, velitel zásahu ohlásil likvidaci události v 13.17 hodin. Hasiči termokamerou zkontrolovali prostory, aby vyhledali případně skrytá ohniska. Na odvětrání domu byla nasazena přetlaková ventilace, celý zásah probíhal v dýchacích přístrojích.

Vyšetřovatel požárů z HZS Královéhradeckého kraje následně ohledáním zasaženého bytu zjistil, že k požáru došlo v koupelně, a to
v momentě, když zůstaly na vaně zapálené svíčky. Ty se už jednoduše postaraly o to, že došlo k následnému zahoření plastové vany a celá koupelna byla žárem zničena. Ostatní pokoje bytu byly poškozeny kouřem. Škoda, kterou plameny a kouř způsobily, byla vyčíslena asi na 250 tisíc korun. Díky včasnému zásahu jednotek PO se podařilo uchránit hodnoty představující asi 5 milionů korun. Na místě zasahovaly jednotky z Vrchlabí a JSDH obce Hostinné a Rudník – Arnultovice.

Z toho všeho plyne ponaučení, že hořící svíčka je otevřený oheň a s jako takovým by se s ní mělo zacházet. Zapálená svíčka se pokládá vždy na stabilní nehořlavou podložku, která brání přímému kontaktu s podkladem, a dbá se rovněž na to, aby se v blízkosti svíček nenacházely žádné hořlavé materiály. Svíčky se v žádném případě nepokládají blízko záclon, do těsné blízkosti sedacích souprav či jiných textilií ani na poličku nebo skříň. V takovém případě totiž hrozí přenesení a rychlé rozšíření ohně na nábytek a zařízení bytu. A to nejdůležitější nakonec, nikdy nenecháváme hořící svíčky bez dozoru.


por. Mgr. Martina GÖTZOVÁ, HZS Královéhradeckého kraje, foto archiv HZS Královéhradeckého kraje


 

Ať už si to chceme nebo nechceme připustit, onemocnění covid-19 v letošním roce výrazně ovlivnilo životy nás všech. Hasičům například přibylo množství nových činností, které pro nás nebyly příliš typické. Jde zejména o odběr vzorků pro testování na covid-19, distribuce osobních ochranných prostředků, pomoc s trasováním, ale třeba také organizace podání žádosti a příjmu humanitární pomoci do České republiky, pomoc našich zdravotníků v nemocničních zařízeních a podobně. V návaznosti na přílohu časopisu 112, 7/2020, ukazujeme průřez činností v průběhu měsíců října a listopadu (podrobné informace na webu HZS krajů), kterými se HZS ČR podílí na boji proti koronaviru. HZS ČR i přes pandemickou situaci nadále zasahuje u velkého množství požárů, dopravních nehod, povodní a u mnoha dalších událostí, kdy chrání vás, vaše životy a majetek.

Kvůli novým případům proběhla druhá dezinfekce ostravského domova Slunečnice

Čtyři desítky profesionálních a dobrovolných hasičů se zapojily dne 6. října 2020 do druhé dezinfekce Domova s pečovatelskou službou Slunečnice v Ostravě­ Porubě. Odběr vzorků všech klientů a zaměstnanců domova Slunečnice nařídil Krizový štáb Moravskoslezského kraje poté, co se zde objevili první pozitivní klienti a zaměstnanci. Profesionálním hasičům z HZS MSK pomáhala jednotka Střední odborné školy požární ochrany a Vyšší odborné školy požární ochrany ve Frýdku­ Místku, hasiči ze Záchranného útvaru HZS ČR v Hlučíně a dobrovolní hasiči ze čtyř ostravských částí – Zábřeh, Radvanice, Michálkovice a Krásné Pole. Prázdné prostory domova, očištěné generátory dezinfekčního aerosolu lze po půlhodinovém působení rozprášeného desinfekčního prostředku a následném vyvětrání ihned běžně používat. Celkem 15 těchto přístrojů a k tomu 250 kg práškové desinfekce (ke 4% rozředění s vodou) letos na jaře zakoupil za bezmála 1,9 milionu korun a hasičům daroval Moravskoslezský kraj. Dvojice hasičů v hermeticky uzavřených ochranných oblecích, rukavicích a speciálních maskách Dräger s filtry (a se sluchátky či špunty do uší) se obvykle střídá v používání až 18 kg těžkého generátoru (hmotnost po jeho naplnění). Zhruba po 40 minutách je potřeba generátor opět naplnit pečlivě testovaným a osvědčeným desinfekčním prostředkem (Virkon S)
a benzinem. Hasiči z HZS MSK dekontaminovali od jara obdobným způsobem už 230 objektů, a to hlavně v Moravskoslezském kraji.

https://www.hzscr.cz/clanek/kvuli­ novym­ pripadum­ zacala­ druha­ dezinfekce­ ostravskeho­ domova­ slunecnice.aspx

Hasiči přivezli večer do Ostravy respirátory pro moravskoslezské učitele
Celkem 324 650 respirátorů FFP2 čínské výroby pro pedagogy dovezli 6. října 2020 z centrálního skladu v Pardubicích­ Opočínku profesionální hasiči do „meziskladu“ v bývalé stanici HZS MSK v Ostravě­ Hrabůvce. 7. října 2020 přijeli pracovníci Krajského úřadu MSK se dvěma dodávkami a také nákladní vozidla HZS MSK, aby se osobní ochranné pomůcky dostaly co nejrychleji do všech ORP MSK, a hlavně pak do všech škol v Moravskoslezském kraji. Mají ochránit před koronavirovou nákazou pedagogy.

https://www.hzscr.cz/clanek/hasici­ privezli­ vecer­ do­ ostravy­ respiratory­ pro­ moravskoslezske­ ucitele.aspx

Tři mobilní odběrové týmy z HZS Moravskoslezského kraje začaly odebírat vzorky na covid-19
Tři mobilní odběrové týmy HZS MSK začaly od 26. října 2020 odebírat vzorky na covid-19 především mezi občany a také ve vybraných sociálních zařízeních na území MSK. Kaž­dý tým dokáže denně odebrat na základě požadavků Krajské hygienické stanice (KHS) v Ostravě zhruba 30 vzorků a předat Zdravotnímu ústavu v Ostravě, respektive do laboratoře Fakultní nemocnice Ostrava. Hasičské mobilní odběrové týmy se mají zaměřovat na odběry vzorků od „významného kontaktu“, tedy osoby, s níž se dostával člověk již pozitivní na covid-19 do bližšího kontaktu. Hasiči odeberou vzorky u potenciálního pozitivního člověka u něj doma a odevzdají je po návratu do Ostravy. Odběr cestou mobilních týmů je indikován zejména pro občany, kteří nejsou schopni podstoupit odběr ve fixních odběrových místech.

https://www.hzscr.cz/clanek/tri­ mobilni­ odberove­ tymy­ profesionalnich­ hasicu­ zacaly­ odebirat­ vzorky­ na­ covid-19.aspx

Mobilní odběrový tým HZS Libereckého kraje a jeho činnost
Členové mobilního odběrového týmu HZS Libereckého kraje provedli od zahájení své činnosti (22. října 2020) do konce měsíce října celkem 545 odběrů s celkovým počtem 1 546 ujetých km na území Libereckého kraje. Nejvytíženějším dnem z pohledu příslušníků HZS Libereckého kraje zařazených na pozici vzorkovače týmu (se způsobilostí k výkonu nelékařského zdravotnického povolání provádějící samotný odběr vzorku) byl 28. říjen 2020, ve kterém mobilní odběrový tým HZS Libereckého kraje celkově provedl odběr 145 biologických vzorků za účelem vyšetření přítomnosti původce onemocnění covid-19. Tým v činnosti pokračuje i nadále, a to již podle stanoveného plánu pro první listopadové dny. Nad to jsou členové týmu zapojeni dále do odběru biologických vzorků příslušníků a zaměstnanců HZS Libereckého kraje pro antigenní testování, které je prováděno s cílem zajištění akceschopnosti sboru.

https://www.hzscr.cz/clanek/mobilni­ odberovy­ tym­ hzs­­­ libereckeho­ kraje­ a­ jeho­ cinnost.aspx

Pět tisíc hodin odsloužených v nemocnicích, patnáct tisíc rezervací na testování
Od září nepřetržitě pracuje Štáb HZS Karlovarského kraje, který společně s představiteli kraje, zdravotnických zařízení a hygienické stanice reaguje na nově vzniklé potřeby související s onemocněním covid-19. Kromě činnosti kraje hasiči od 7. října zřídili a obsluhují rezervační linku pro registraci testovaných osob. Do čtvrtka 19. listopadu operátoři této linky provedli 15 197 rezervací na testy na odběrných místech pro osoby indikované lékaři či hygieniky. Kromě hasičů obsluhují rezervační linku i pracovníci krajského úřadu. Od 16. října po dohodě se zdravotnickými zařízeními v kraji pomáhají hasiči jako nekvalifikovaný zdravotnický personál v nemocnicích v Karlových Varech, Sokolově a v Chebu. Vyčleněno bylo 30 hasičů, kteří se střídají ve třech směnách. Za měsíc činnosti v nemocnicích zde odsloužili hasiči 5 000 hodin. Zapojeni jsou do všech činností na jednotkách intenzivní péče. Dva hasiči, kteří mají zdravotnické vzdělání, rovněž slouží v pravidelných směnách na urgentním příjmu karlovarské nemocnice. Další dva hasiči se zdravotnickým vzděláním jsou vyčleněni do mobilního odběrného týmu. Tento tým je nasazen od 26. října a za tuto dobu provedl 559 odběrů na test a přitom najezdil po kraji 4 719 km. V rámci dalších mimořádných úkolů hasiči provádí na vybraných místech desinfekce ozonovým generátorem, ohniskové desinfekce generátory teplého desinfekčního aerosolu, desinfekci osobních ochranných prostředků pro zdravotnická či sociální zařízení a také skladování, rozdělení
a distribuci osobních ochranných pomůcek a dalšího materiálu.

https://www.hzscr.cz/clanek/pet­ tisic­ hodin­ odslouzenych­ v-nemocnicich­ patnact­ tisic­ rezervaci­ na­ testovani.aspx

Pražští hasiči vyslali dva odběrové týmy do Domova pro seniory v Praze 10
Na žádost Krajské hygienické stanice a ve spolupráci s pražskou Zdravotnickou záchrannou službou byly 4. listopadu 2020 nasazeny dva odběrové týmy pražských hasičů na covid-19 do Domova pro seniory v Praze 10.

https://www.hzscr.cz/clanek/prazsti­ hasici­ vyslali­ dva­ odberove­ tymy­ do­ domova­ pro­ seniory­ v­ praze-10.aspx

Pražští hasiči pomáhají v polní nemocnici v Letňanech
V polní nemocnici, která byla vybudována na výstavišti v pražských Letňanech, pomáhají i hasiči z HZS hl. m. Prahy. U výstupu z lůžkové části nemocnice jsme vybudovali stanoviště dekontaminace, které bude sloužit k očistě všech zdravotníků, pomocného personálu a také vybraného materiálu. Nasazené stanoviště dekontaminace osob je pohotovostní zásobou Správy státních hmotných rezerv. V případě aktivace nemocnice ho budou nepřetržitě obsluhovat a dekontaminaci provádět minimálně čtyři hasiči, pro které je připraveno i nezbytné zázemí.
https://www.hzscr.cz/clanek/prazsti­ hasici­ pomahaji­ v­ polni­ nemocnici­ v­ letnanech.aspx

Mobilní odběrový tým HZS Královéhradeckého kraje odebral první desítky vzorků
V Královéhradeckém kraji začal fungovat mobilní odběrový tým covid-19 složený z řad příslušníků HZS Královéhradeckého kraje – zdravotnických záchranářů. Tým zajišťuje odběry vzorků pro testování na onemocnění covid-19 a doplňuje tak stávající systém odběrových míst a týmů, které pracují v terénu napříč celým krajem.

Tým je podle potřeby vysílán do terénu na základě požadavku krajské hygienické stanice nebo Integrovaného centrálního řídícího týmu (ICŘT). Zdravotničtí záchranáři pomáhají při zajištění odběrů například v sociálních zařízeních nebo mezi občany, kteří se nemohou dostavit do stávajících odběrových center. Na závěr každého dne předávají příslušníci vzorky do laboratoře ve Fakultní nemocnici Hradec Králové.

https://www.hzscr.cz/clanek/mobilni­ odberovy­ tym­ hzs­ kralovehradeckeho­ kraje­ odebral­ prvni­ desitky­ vzorku.aspx

Plníme další úkoly v souvislosti s nákazou covid-19
Hasiči pomáhali s přípravou polní nemocnice a rozváží respirátory po kraji. Na žádost krizového štábu statutárního města Brna téměř
20 jednotek pomáhalo s přípravou polní nemocnice. Hasiči vykládali přivezená lůžka z kamionů, kompletovali je, desinfikovali a následně je přepravovali do pavilonu a jednotlivých kójí.

https://www.hzscr.cz/clanek/plnime­ dalsi­ ukoly­ v­ souvislosti­ s­ nakazou­ covid-19.aspx

Dvě jednotky hasičů pomáhaly v hranické nemocnici
Osmnáct pacientů s koronavirem, kteří jsou hospitalizovaní v hranické nemocnici, převážely dnes do větších prostor dvě jednotky našich hasičů. Pomáhali tak personálu nemocnice navýšit kapacity oddělení, které se o nemocné stará. V hranické nemocnici jsme zasahovali už včera, kdy jsme stěhovali nemocniční lůžka. V terénu máme také mobilní odběrový tým a pokračujeme v dezinfekci odběrových stanů
a veřejných budov.

https://www.hzscr.cz/clanek/dve­ jednotky­ hasicu­ pomahaly­ v­ hranicke­ nemocnici.aspx

Hasiči rozváželi respirátory
Další várku ochranných pomůcek rozvezli hasiči na stanovená místa Zlínského kraje.

Do Zlínského kraje dorazila zásilka 185 700 respirátorů, která je určena pro poskytovatele sociál­ních služeb v kraji. Jedná se o domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem, domovy pro osoby se zdravotním postižením či pobytové
a odlehčovací služby.

https://www.hzscr.cz/clanek/hasici­ rozvazeli­ respiratory.aspx


Mgr. Michaela FARNÍKOVÁ, MV­-generální ředitelství HZS ČR, REDAKCE,
web HZS ČR, foto archiv HZS krajů

Po téměř šesti letech byl 13. října 2020 v 19.00 hodin ukončen společný zásah bezpečnostních složek zahrnující také záchranné a likvidační práce Hasičského záchranného sboru České republiky (HZS ČR) na odstranění následků po výbuších dvou muničních skladů v areálu Vojenského technického ústavu v katastru obce Vlachovice v části Vrbětice ve Zlínském kraji.

Za HZS ČR se na něm podílely (uvedeno chronologicky, podle zapojení) HZS Zlínského kraje (HZS ZLK), MV­-generální ředitelství HZS ČR (GŘ HZS ČR), HZS Moravskoslezského kraje (HZS MSK) – chemická laboratoř Frenštát pod Radhoštěm a Záchranný útvar HZS ČR
(ZÚ HZS ČR).

16. října 2014 na místě zásahu
„Ozývají se výbuchy, je tu plamenné hoření na střeše.“, „Hasit se to nedá, zahajujeme obranu.“, „Dochází k sérii velkých výbuchů, cisterny jsme odstavili do bezpečné vzdálenosti.“ Takto zněla první hlášení z vysílaček příslušníků HZS ČR z místa mimořádné události (MU).

Vše začalo ve čtvrtek 16. října 2014 před desátou hodinou ranní. Operační a informační středisko (KOPIS) HZS ZLK přijalo v 09.49.56 hodin na lince 112 oznámení o požáru v muničních skladech v areálu Vojenského technického ústavu u obce Vlachovice – Vrbětice. Toto tísňové volání odstartovalo zásah, který byl výjimečný v mnoha směrech. Délkou jeho trvání, množstvím zapojených složek, náročností na koordinaci činností všech zúčastněných složek, finančními náklady aj.

Operační důstojník KOPIS HZS ZLK na místo vyslal s ohledem na nahlášený charakter události jednotky požární ochrany (PO) zařazené do II. stupně podle požárního poplachového plánu Zlínského kraje. Událost byla ohlášena na operační a informační středisko MV­-GŘ HZS ČR, rovněž byly informovány nejen další subjekty včetně složek integrovaného záchranného systému (IZS), ZÚ HZS ČR, Armáda ČR (AČR), Státní úřad pro jadernou bezpečnost, E.ON Energie, a.s., ale také zástupci okolních obcí a Zlínského kraje, krajské hygienické stanice, chemické laboratoře HZS MSK z Frenštátu pod Radhoštěm a další.

Po příjezdu jednotek HZS ZLK na místo události (sklad č. 16) provedla první jednotka HZS ZLK Slavičín průzkum ze severní strany hořícího objektu. Vzhledem k nepravidelným výbuchům nebylo možné provést průzkum i uvnitř objektu a bylo rozhodnuto o ústupu. Tato jednotka také pořídila zřejmě poslední fotografii tohoto skladu ještě před výbuchem. Další dvě jednotky HZS ZLK Valašské Klobouky přijíždějící z jižní strany zastavily přibližně 250 a 500 metrů od místa požáru, kde byly kryty terénem. Velení zásahu převzal velitel stanice Valašské Klobouky npor. Mgr. Bc. Jiří Ovesný. Jednotky PO provedly průzkum plazením se k místu výbuchu s cílem vyhledat případné zraněné osoby, avšak s negativním výsledkem, a tak i kvůli zhoršující se situaci rozhodl velitel o přerušení zásahu a stažení nasazených hasičů od zasaženého objektu. Tímto včasným rozhodnutím zachránil životy všech zasahujících hasičů, neboť chvíli po přerušení zásahu a stažení jednotek do bezpečné vzdálenosti došlo k devastačnímu výbuchu, který rozmetal desítky tun uskladněného materiálu, často výbušnin a munice, po okolí. Velitel stanice HZS ZLK Valašské Klobouky npor. Mgr. Bc. Jiří Ovesný za toto osudové rozhodnutí později převzal z rukou prezidenta republiky čestné uznání. Po tomto výbuchu bylo rozhodnuto o dalším odsunu všech jednotek před vjezdovou bránu do areálu. Postupně byl vyhlášen zvláštní stupeň poplachu a vyžádán na pomoc vrtulník. Byl ustanoven štáb velitele zásahu. To už byla na místě také chemická laboratoř HZS MSK z Frenštátu pod Radhoštěm, která měřila zplodiny hoření a průmyslové škodliviny – vše s negativním výsledkem. Asi po třech hodinách od začátku zásahu došlo k postupné redukci sil a prostředků HZS ČR. Monitoring ovzduší v obci Vlachovice ukázal podlimitní hodnoty znečištění ovzduší.

Po leteckém průzkumu, při kterém nebylo zjištěno plamenné hoření budov nebo okolí, převzal velení zásahu příslušník Policie České republiky (PČR) ve Zlínském kraji, s ohledem na převažující činnost PČR v místě zásahu, zejména pyrotechnické služby a střežení vnitřního a vnějšího perimetru. Již od prvního dne zásahu byla vyžádána pomoc v podobě nasazení speciální techniky ZÚ HZS ČR. Nejprve šlo o hasicí tank SPOT 55 (včetně posádky), který je konstrukčně uzpůsoben k nasazení v nebezpečných prostorech. Postupem času množství techniky a jejích posádek ze ZÚ HZS ČR podílejících se na zásahu ve Vrběticích narůstalo.

Činnost HZS Zlínského kraje na místě zásahu
HZS ZLK zůstal i nadále, po celou dobu trvání zásahu, na místě k dispozici jak svými silami, tak prostředky i následně po likvidaci požáru. Kromě týlového a logistického zabezpečení zasahujících jednotek zajišťoval i chemickou službu a evakuaci osob z okolních vesnic. Jen v říjnu 2014 evakuoval z postižené oblasti 1 037 osob. 3. prosince 2014 došlo k druhému devastačnímu výbuchu. Tentokrát ve skladu č. 12. Po tomto výbuchu evakuoval HZS ZLK dalších 962 osob z okolních obcí do bezpečí. Těch činností, které HZS ZLK vykonával, bylo samozřejmě mnoho. Zde je výčet pouze některých:

• zajištění jednotek z hlediska organizačního – výměna směn, odborná způsobilost, přeprava,
• ubytování, strava, školení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,
• trvalé zajištění požární asistence v areálu,
• zajištění doplňování pohonných hmot, zajištění osvětlení a zálohování elektrickou energií,
• zpracování plánu opatření pro případ vzniku další MU,
• zadokumentování všech dotčených skladových objektů,
• zjištění aktuálního stavu objektů z hlediska PO,
• kontrola vybavení prostředky PO a prověření stavu dokumentace PO,
• měření přítomnosti chemických látek,
• připomínkování při zpracování typových činností,
• zajištění skladování operativního materiálu – kontejnery,
• zajištění nasvětlení skladů – nevýbušné provedení,
• zajištění přístřešků pro skupinu vyskladnění,
• zajištění zázemí pro vedení zásahu a zasahující – stany,
• zajištění nasvětlení dotčených prostor – strážní stanoviště, Bochemie, štáby,
• zajištění topení – prostory pro garážování techniky a strážní stanoviště,
• zajištění oprav průjezdnosti komunikací,
• nasazení lezecké skupiny pro jištění pyrotechniků,
• dovoz stavebních materiálů (písek, makadam, asfaltová drť, panely aj.),
• pytlování a stavění ochranného valu,
• operativní zařízení v místě zásahu (elektrocentrály, osvětlovací balóny, elektroinstalace aj.),
• jeřábnické práce,
• očista technických prostředků,
• práce s výškovou technikou,
• doplňování početního stavu příslušníků ZÚ HZS ČR,
• pořezy spadlých stromů po větrné smršti,
• opravy techniky HZS ZLK (oprava střech tylových kontejnerů, dveří kontejnerů),
• zajištění požadovaných věcných prostředků ze Skladovacího a opravárenského zařízení HZS ČR,
• zajištění technického vybavení pro skupiny SPČE a SPPS, a.s.,
• činnost ve štábech na všech úrovních řízení – štáb VZ, ústřední koordinace aj.

HZS ZLK v letech 2014–2020 během zásahu ve Vrběticích nasadil opakovaně techniku v celkem 1 008 případech, se kterou hasiči najezdili 82 155 km.

Zapojení MV­-GŘ HZS ČR
Zapojení MV­-GŘ HZS ČR do zásahu vyplynulo ze zákona o integrovaném záchranném systému, kdy generální ředitelství zabezpečuje tzv. „ústřední koordinaci záchranných a likvidačních prací“ (ZaL práce), a to proto, že o ni požádal velitel zásahu prostřednictvím hejtmana Zlínského kraje. Od samého začátku zásahu bylo zřejmé, že MU bude velmi náročná na koordinaci činností všech zúčastněných složek – PČR (PYRO), HZS ZLK, ZÚ HZS ČR, HZS MSK, AČR, ZZS, Vojenské lesy a statky ČR, Vojenský technický ústav, a proto se v této věci pravidelně uskutečňovala jednání rozšířeného štábu GŘ HZS ČR k ústřední koordinaci ZaL prací, kde se zhodnotil stav veškerých prováděných činností, řešily se aktuální problémy a poté se řešily požadavky na ústřední úrovni (např. vyslání speciálních sil a prostředků ZÚ HZS ČR, HZS krajů, AČR).

V první fázi, resp. poté, co už na místě nehořelo, se řešilo vyskladnění veškeré munice ze všech okolních skladů v blízkosti epicenter výbuchů. Munice se evidovala a připravovala k transportu. Hledalo se optimální místo pro její uskladnění a poté se munice odvážela, mj. s využitím ZÚ HZS ČR, k uskladnění, resp. k likvidaci na stanovené místo. Činností, které bylo potřeba na začátku tohoto mimořádného zásahu udělat, bylo mnoho. Důležité bylo hlavně nastavit systém záchranných a likvidačních prací, zapojit ZÚ HZS ČR do řešení této mimořádné události, pořídit specializovanou techniku (řešily se technické specifikace apod.), komunikovat s HZS ZLK, který zabezpečoval týlovou podporu, s veliteli zásahu, ale také se všemi zasahujícími složkami v místě mimořádné události. Tato ústřední koordinace záchranných a likvidačních prací ze strany MV­-GŘ HZS ČR probíhala kontinuálně po celou dobu až do úplného konce zásahu.

Činnost chemické laboratoře HZS MSK na místě zásahu
Důležitou roli sehrály také chemické laboratoře HZS ČR. Kromě chemiků z HZS ZLK se do řešení tohoto zásahu opakovaně zapojovali na vyžádání specialisté HZS MSK z chemické laboratoře Frenštát pod Radhoštěm, kteří prováděli odběry a vyhodnocování vzorků. Tato chemická laboratoř je na vysoké úrovni, a tak byla často využívána pro složité odběry a analýzy.

Činnost ZÚ HZS ČR na místě zásahu
ZÚ HZS ČR, jak už bylo zmíněno, se podílel na zásahu od prvního dne a jeho zásahová činnost byla ukončena až 6. října 2020 stažením většiny techniky z areálu Vrbětic, respektive 13. října 2020, kdy byla odvezena i poslední technika. Podstatou činnosti ZÚ HZS ČR bylo především poskytnutí techniky a jejích posádek a obsluhy v areálu muničního skladu přímo v epicentru výbuchů a jejich okolí. Celkově se ve Vrběticích střídalo na 170 příslušníků ze ZÚ HZS ČR, v celkem 319 rotacích, ve kterých odpracovali více než 196 tisíc hodin. Nasazeno bylo 132 ks techniky, se kterou bylo najeto celkem 400 tisíc km. Bylo odvezeno 956 tun munice a 187 tun leteckého paliva, které bylo rovněž v areálu uskladněno. Nasazení ZÚ HZS ČR ve Vrběticích bylo prakticky nepřetržité – buď v rámci rotací, při kterých byli příslušníci nasazeni vždy od pátku do pátku od 07.00 do 19.00 hodin, pokud plnění úkolů podle časového harmonogramu narušila například nepřízeň počasí. Zbývající část dne měli tito příslušníci pohotovost v nedaleké ubytovně pro případ nutnosti nenadálého zásahu, k čemuž opakovaně docházelo zejména na počátku jejich působení ve Vrběticích. ZÚ HZS ČR zůstával na místě i v době přerušení prací například kvůli sněhové pokrývce, kdy zajišťoval průjezdnost komunikací a obsluhoval zázemí pro ostatní zasahující jednotky zejména PČR vykonávající ostrahu.

Hlavní činnosti ZÚ HZS ČR na místě:

• vybudování týlového zázemí,
• nasazení techniky podle požadavků velitele zásahu,
• spolupráce s HZS ZLK na místě MU,
• protipožární zabezpečení na místě MU,
• zemní práce, úprava cest, vybudování nájezdu,
• prořez náletových dřevin v okolí epicentra výbuchů,
• plošný pyrotechnický sběr,
• odstraňování sutin z epicentra výbuchů,
• manipulace se sutinami a fragmenty munice,
• práce se speciální technikou (CAT 973D, CAT 262C aj.),
• odvoz speciální techniky PČR (BRDM, Huddig),
• nakládání a přeprava munice.

Pro lepší představu, jak probíhala činnost ZÚ HZS ČR přímo v místě zásahu v okolí epicentra výbuchů – úkolem příslušníků ZÚ HZS ČR bylo především ve spolupráci s PČR odstranění munice, často nevybuchlé, rozmetané po okolí po výbuších dvou skladových objektů. Tato munice se nacházela v okruhu stovek metrů od epicenter výbuchů, různě zarytá v zemi, kmenech stromů, křoví apod. Aby mohli pyrotechnici tento materiál detekovat, vyjmout a zneškodnit, museli mít v daném prohledávaném sektoru umožněn přístup, tzn. odstraněné překážky v podobě vegetace, kamenní, sutin, spadlých kmenů stromů apod. Tento přístup jim zajišťovali příslušníci ZÚ HZS ČR. Budiž HZS ČR ke cti, že za celou dobu zásahu nedošlo díky dodržování přísných bezpečnostních opatření na straně HZS ČR k vážnému zranění.

Zhodnocení zásahu
„Zásah ve Vrběticích byl pro HZS ČR nejdéle trvajícím zásahem u MU. Trval bez tří dnů šest let. Naši příslušníci zejména ze ZÚ HZS ČR a HZS ZLK se přímo na místě podíleli na likvidaci následků série výbuchů, které ovlivnily životy obyvatel okolních vesnic na několik let. Po celou dobu zásahu zajišťovalo MV­-GŘ HZS ČR ústřední koordinaci záchranných a likvidačních prací. Společně s PČR jsme ve Vrběticích zasahovali sedm dní v týdnu ve dvanáctihodinových směnách, tisíce hodin a najezdili i tisíce kilometrů. Každý příslušník HZS ČR při skládání slibu přísahal, že nebude váhat při ochraně zájmů České republiky nasadit i vlastní život. Ve Vrběticích jsme tento slib beze zbytku dodrželi. Chtěl bych tedy především poděkovat nejen všem kolegům ve sboru, ale také ostatním složkám, se kterými jsme na tomto zásahu spolupracovali, a přál bych nám všem, aby se takové události neopakovaly nebo aby jich bylo co možná nejméně,“ uvedl generální ředitel HZS ČR generálporučík Ing. Drahoslav Ryba k ukončenému zásahu.


plk. Mgr. Rudolf KRAMÁŘ, MV­-generální ředitelství HZS ČR, foto archiv Záchranného útvaru HZS ČR a HZS Zlínského kraje

V pondělí 4. května 2020 v 11.52 hodin byl na linku tísňového volání HZS Libereckého kraje (HZS LK) nahlášen požár velkého množství plastu určeného k recyklaci. Požár byl adresován v areálu firmy Rekuplast, s.r.o., ve Stráži pod Ralskem. Oznamovatel doplnil, že hořící materiál se nachází ve venkovním prostoru a množství zasažené požárem je přibližně dvě tuny.

Operační důstojník operačního a informačního střediska HZS LK (KOPIS) na základě těchto informací na místo vyslal šest jednotek požární ochrany (PO), a to jednotky HZS LK ze stanic Jablonné v Podještědí a Česká Lípa a jednotky SDH obcí ze Stráže pod Ralskem, Mimoně, Jablonného v Podještědí a Brniště. Informace známé z prvotního ohlášení KOPIS předal veliteli místně příslušné stanice HZS LK Jablonné v Podještědí a dále řídícímu důstojníkovi a vyšetřovateli požárů Územního odboru Česká Lípa.

Charakter objektu
Společnost Rekuplast se zabývá recyklací průmyslových odpadů, především zpracováním technických a odpadních plastů. Hlavní činnost spočívá ve výkupu, třídění a drcení jednotlivých druhů plastů a v následném prodeji ve formě plastové drti. Společnost vykupuje a zpracovává průmyslové odpady ve formě přetoků, výlisků, koláčů, fólií, desek, textilu apod. Společnost se nachází v průmyslové zóně ve Stráži pod Ralskem, v areálu státního podniku ­DIAMO (podnik). Areál je dostupný ze silnice II. třídy č. 270 a dále po místních komunikacích uvnitř areálu podniku. Dopravu materiálu zajišťují původci odpadu nebo oprávněné osoby. Vykládku a manipulaci s odpadem zajišťuje provozovatel zařízení s využitím jeho mechanizačních prostředků (vysokozdvižné vozíky). Zařízení je určené ke zpracování a využití kategorie „ostatní odpad“. Převážně jde o průmyslové odpady a částečné vybrané odpady komunální. Maximální množství odpadu přijímaného do zařízení je v případě nepřetržitého třísměnného provozu 7 000 tun ročně, tj. maximálně 27 tun denně. Nejsou zde zpracovávány nebezpečné látky.

V zařízení společnosti Rekuplast jsou tři objekty určené k úpravě odpadu. Objekt č. 1 je tvořen zděnou uzavíratelnou halou o celkové ploše 240 m2. Podlaha haly je betonová s cementovým potěrem. V této hale je umístěna technologická PP linka – dvouosý a jednoosý drtič. Část podlahové plochy haly je určena ke krátkodobému skladování odpadů těsně před vstupem do technologie. V přední části budovy se nachází administrativní a sociální zázemí pro zaměstnance. Objekt č. 2 je oblouková hala z vlnité krytiny. Zde se odpady vytřídí a rozdělují podle složení. Část haly slouží jako sklad odpadu těsně před vytříděním. Rovněž je zde umístěn paketovací lis. Objekt č. 3 je přistaven k nevyužívané budově. Jde o uzavřenou přístavbu ze sendvičových panelů s polyuretanovou výplní, s nosnými betonovými sloupy a dřevěnou střešní konstrukcí. V této přístavbě je umístěna PVC linka (nožový granulátor).

V areálu má firma pro své potřeby celkem šest venkovních skladovacích ploch, jsou opatřeny podkladem z geotextilie a zpevněny štěrkem. Pro shro­maž­ďování odpadu přivážejícího do areálu je určené místo nejdále od vstupu na severní hranici pozemku. Jde o plochu o rozměrech 40 × 20 m. Ostatní menší skladovací plochy jsou pro zpracovaný odpad u uvedených objektů.

Pro případ požáru naskladněného odpadu jsou ve všech objektech a u skladovacích ploch umístěny ruční hasicí přístroje a v objektu č. 1 navíc vnitřní požární vodovod. Objekt č. 2 a 3 tvoří samostatný požární úsek. Skladovací a administrativní část objektu č. 3 je oddělena požárními dveřmi.

Průběh zásahu
Při cestě k zásahu byl všemi jednotkami PO pozorován z areálu firmy silný vývin zplodin hoření, který naštěstí v důsledku bezvětří a díky ideálním meteorologickým podmínkám stoupal vzhůru a neohrožoval obyvatele nedalekých obcí. Na místo události se dostavil jako první velitel stanice HZS LK Jablonné v Podještědí s jednotkou a současně s hlídkou Policie ČR. Prvotní průzkum potvrdil plamenné hoření naskladněného plastového odpadu o rozloze 10 × 10 m. Odpad byl umístěn v drátěných klecích a ve velkoobjemových pytlích. Zástupce firmy velitele zásahu (VZ) informoval o tom, že nikdo ze zaměstnanců není zraněn a uvnitř recyklačních hal by se již nikdo neměl nacházet. Dále uvedl, že vedle hořícího materiálu se ve výrobní hale nachází lis plastů a další technologické výrobní prvky, které je potřeba uchránit. I s ohledem na tyto informace byla stanovena taktika zásahu zaměřená na ochranu výrobní technologie. Pohyb mobilní požární techniky v areálu komplikovalo velké množství skladového materiálu. Boj s požárem probíhal za využití dýchacích přístrojů a s nasazením jednoho vysokotlakého proudu a tří proudů C 52. Po zajištění ochrany haly s lisem dal VZ rozkaz k odříznutí plamenného hoření z druhé strany požářiště, které se po odpadním materiálu rychle šířilo všemi směry na další naskladněný materiál. Po lokalizaci požáru bylo ve spolupráci se zástupcem firmy dohodnuto zapojení vysokozdvižné techniky do finální likvidace požáru. VZ dále rozhodl o přeskladnění drátěných klecí tak, aby byla možná likvidace požáru a následná kontrola termokamerou. Ostatní přístupný materiál hasiči rozebírali trhacími háky a zajistili dostatečné uhašení. Od příjezdu první jednotky do likvidace požáru a protokolárního předání zástupci firmy trval zásah asi dvě hodiny. Požárem bylo zasaženo dvacet drátěných klecí a tři velkoobjemové pytle naskladněného plastu.

Při zásahu došlo k lehkému zranění člena jednotky SDH obce Stráž pod Ralskem (opařen na pravé paži). Byl na místě ošetřen.
V průběhu zásahu bylo na místě události nasazeno celkem 32 hasičů a osm cisternových automobilových stříkaček. K likvidaci požáru bylo použito deset dýchacích přístrojů a spotřebovalo se 37 000 litrů hasební vody.

Specifika zásahu
Pozitiva

• dostatečné prvotní nasazení sil a prostředků z KOPIS,
• rychlá lokalizace požáru,
• dobrá spolupráce se zástupci firmy Rekuplast,
• příhodné meteorologické podmínky.

Negativa

• způsob vrstvení materiálu v drátěných klecích,
• způsob skladování drátěných klecí.

Zjišťování příčiny vzniku požáru
V průběhu zjišťování příčiny vzniku požáru bylo potvrzeno, že venkovní prostor, ve kterém došlo k požáru, byl určen k umístění přivezených a vytříděných plastů ve stohovatelných drátěných klecích, ve kterých byly umístěny plasty různorodé velikosti a struktury. Ke vzniku požáru došlo v době, kdy měli zaměstnanci přestávku a nacházeli se mimo požárem zasažený prostor. Šetřením byly vyloučeny verze fokusace slunečního záření, chemického samovznícení a manipulace s otevřeným ohněm – úmyslné jednání způsobené neznámou osobou. Příčinou vzniku požáru byla stanovena nedbalost při kouření neznámou osobou. Podle vyjádření zástupce firmy šlo o požár beze škody na majetku a uchráněné hodnoty (především technologie) byly vyčísleny na 20 milionů korun.


npor. Mgr. Jan PŘEROVSKÝ, nprap. Tomáš POLÁK, foto npor. Mgr. Jan PŘEROVSKÝ, HZS Libereckého kraje

Na operační a informační středisko (KOPIS) HZS Jihomoravského kraje byl v pátek 28. února 2020 ve 20.09 hodin nahlášen požár skladové haly v Pouzdřanech, okres Břeclav.

Popis areálu
Areál bývalého zemědělského družstva je situován na okraji obce Pouzdřany. Budovy v něm dříve sloužily k chovu prasat a k provozu zavlažovacích soustav v okolí Pouzdřan. V současnosti je zde většina objektů bez využití.

Popis budovy zasažené požárem
K požáru došlo na okraji areálu uvnitř jednolodní haly o rozměrech 43 × 16 m, vysoké devět metrů. Nosnou konstrukci haly tvořily uzavřené ocelové profily. Sedlová střešní konstrukce z ocelových montovaných příhradových vazníků byla pokryta krytinou z trapézových plechů. Od podlahy z betonové mazaniny do výšky zhruba 1,5 m byla provedena vyzdívka z kvádrů. Konstrukční systém nehořlavý – DP1. Vstup do objektu je možný pomocí tří trojkřídlých vrat, které jsou rovnoměrně rozmístěny po jedné z nejdelších stran. Stěny jsou opláštěny trapézovými a vlnitými plechy a na nejdelších stěnách jsou po celé délce ve výšce 2,5 m od země okna z drátoskla. Zateplení střechy a částečně stěn bylo provedeno pomocí skelné vaty.

Do haly byla přivedena elektrická energie a voda. Vytápění bylo zajištěno pomocí olejových kamen na vyjetý motorový olej a pomocí trubkových kamen Burrian na dřevo. Rozvody elektroinstalace byly vedeny po stěnách pomocí CYKY kabelů. Celý objekt tvořil jeden požární úsek.

Skladová hala byla vystavěna v letech 1987–1989 v rámci výstavby zavlažovací soustavy v okolí Pouzdřan. Poté byla předána do užívání Státní meliorační správě, která zde zajišťovala údržbu a servis strojů a zavlažovacích zařízení, následně přešla do užívání zemědělského družstva. Po roce 1990 objekt využívala dnes již zaniklá společnost k výrobě stožárů. V tomto období byla uvnitř haly provedena zděná vestavba z kvádrů v její levé části, která sloužila jako sklad, kuchyňka, kancelář a sociální zařízení pro zaměstnance.

Přibližně v roce 2012 majitel pozemku provedl uprostřed haly další vestavbu, která měla obvodové konstrukce ze sádrokartonu. Stropní konstrukce se skládaly z dřevěných hranolů, na nichž byla položena OSB deska. Další patro sloužilo pro skladování věcí.

V současné době uživatel haly (majitel pozemku) prováděl v objektu renovaci historických vozidel a motocyklů a v části haly skladoval vybavení a zařízení pro pořádání historických trhů. Z tohoto důvodu bylo uvnitř haly uskladněno velké množství historických vozidel, motocyklů a jízdních kol, část zrenovovaných a část připravených na renovaci. Dále zde byl uskladněn stroj na výrobu zmrzliny, gastro nerezové nástroje, nářadí, dřevoobráběcí stroje, reklamní a propagační materiály, tribuna, gastro přívěs a další zařízení.

K hale byly přistavěny dva přístřešky. Jeden o rozměrech 14 × 8 m z ocelových plechů, pod kterým uživatel haly skladoval vybavení, tlakové lahve a garážoval vozidla, a druhý o rozměru 6 × 5 m sloužil pouze k zastřešení vozidel.

Od počátku požáru a během vyšetřování byla komunikace mezi majitelem objektu a majitelem pozemku velmi problémová. Majitelem objektu byla právnická osoba, zatímco majitelem pozemku bylo několik fyzických osob, z nichž jedna byla zároveň uživatelem haly.

Průběh zásahu
Požár byl ohlášen 28. února 2020 ve 20.09 hodin jako požár střechy ocelové haly v areálu bývalého zemědělského družstva v obci Pouzdřany, okres Břeclav.

Jako první se na místo požáru dostavila ve 20.22 hodin jednotka stanice Hustopeče HZS Jihomoravského kraje (HZS JmK), následována jednotkami SDH Vranovice a jednotka stanice Pohořelice HZS JmK. V době příjezdu na místo bylo zjištěno, že požárem je zasažena ocelová hala o půdorysu zhruba 40 × 15 m a přilehlý přístřešek, kde se nachází větší množství tlakových lahví. Na místě byl přítomen uživatel haly, který předal veliteli zásahu (VZ) informace, že v objektu se skladují veteránské automobily, motocykly a různé stroje pro obrábění dřeva a kovů. Ve dvorním traktu se bezprostředně u stěny haly nacházely dva zaparkované přívěsy – elektrocentrály, osobní automobily a čelní nakladač, u štítové zdi byl zaparkovaný nákladní automobil Tatra.

Z objektu se ozývaly výbuchy a nebylo zřejmé, co přesně uvnitř haly hoří. Jednotka stanice Hustopeče HZS JmK vytvořila v izolačních dýchacích přístrojích (IDP) dopravní vedení s rozdělovačem, jeden proud C k průzkumu a hašení vnitřních prostorů haly. Po vyhodnocení situace, kdy nebylo možné vejít do objektu, byly síly a prostředky soustředěny na požární obranu, ochranu přístřešku s propan­ butanovými lahvemi a přívěsů s elektrocentrálami. K zefektivnění hasebního účinku byl na ochranu elektrocentrál a tlakových lahví použit pěnotvorný proud. Jednotka stanice Pohořelice HZS JmK směřovala zásah z protilehlé strany haly k uhašení požáru trávy a křovin, přes které se šířil požár od haly k přilehlé budově. Proudy byly následně nasměrovány na obě štítové stěny a za pomoci smáčedla bylo ochlazováno odstavené vozidlo Tatra a zaparkovaný čelní nakladač.

VZ vznesl na KOPIS požadavek o další jednotky a povolání technika distribuční sítě k bezpečnému odpojení celého objektu od elektřiny. Ve 20.25 hodin byl vyhlášen II. stupeň požárního poplachu, který byl ve 20.34 hodin změněn na III. stupeň požárního poplachu, včetně techniky nad rámec požárního poplachového plánu (PPP), a to protiplynového automobilu (PPLA), mobilního operačního pracoviště (MOP), chemické laboratoře (CHL) Tišnov a s ohledem na předpokládanou dobu zásahu a klimatické podmínky v místě mimořádné události také čtyři jednotky předurčené pro ochranu obyvatelstva (OOb).

Ve  20.35 hodin zadává VZ požadavek na vyprošťovací techniku, pro odtažení nákladních vozidel z bezprostřední blízkosti požárem zasažené haly. Tato technika nebyla později využita z důvodu špatné přístupnosti. Postupně k místu zásahu přijížděly jednotky z II. a III. stupně PPP.

Ve 21.00 hodin proběhla aktivace příslušníků HZS JmK pro štáb velitele zásahu (STAN).

Na místo zásahu se také dostavil velitel čety HZS JmK stanice Břeclav, který po seznámení se situací na místě požáru převzal velení zásahu a rozdělil místo zásahu na dva úseky. V momentě, kdy byla snížena intenzita požáru na úseku č. 1, podařilo se zasahujícím hasičům odtlačit přívěsy s elektrocentrálami od haly na bezpečné místo a pomocí vysokozdvižného vozíku uživatele haly také odtáhnout další techniku. Kotvení plechu ke konstrukci bylo v některých místech narušeno páčidly, a tím mohlo dojít k aplikaci hasiva do vnitřního prostoru přístřešku. Prostor byl neustále monitorován termokamerou.

Zasahující hasiči byli na obou úsecích průběžně střídáni. Koordinátorem doplňování IDP a střídání a odesílání jednotek z místa zásahu k jednotkám předurčeným pro OOb byl určen velitel jednotky SDH Horní Bojanovice a pro usměrňování techniky a organizování kyvadlové dopravy vody z hydrantové sítě v obci podle požadavků na jednotlivé úseky byl ustanoven regulovčík.

Komplikací při zásobování vodou byl nahlášený problém s poklesem tlaku ze stanoviště hydrantové sítě v obci Pouzdřany, a tím byla také způsobena časová prodleva při doplňování CAS. V reakci na tuto zprávu nechal VZ jako další možný zdroj k doplňování vody prozkoumat rybník nad obcí Pouzdřany s vhodným přístupem k vodě. K tomuto úkolu ale nemohla být využita místní jednotka SDH Pouzdřany z důvodu neakceschopnosti přítomných členů. Doplňování přistavených CAS se po přerozdělení sil a prostředků (SaP) ujali členové SDH Vranovice.

U vstupní brány do vjezdu areálu byl ustaven PPLA a MOP, kde bylo vytvořeno místo pro štáb velitele zásahu. Byl zde také vyhrazen týlový prostor zasahujícím hasičům pomocí jednotek předurčených pro OOb a dále zde bylo vyčleněno místo pro parkování osobních vozidel.

Na úseku č. 1 zasahovaly jednotky HZS JmK ze stanic Hustopeče, Židlochovice a Břeclav a dále jednotky SDH Vranovice, SDH Perná a SDH Nosislav (celkem na úseku čtyřmi proudy C, jedním proudem D).

Na úseku č. 2 zasahovaly jednotky stanice Pohořelice HZS JmK, spolu s jednotkami SDH Starovice, SDH Velké Němčice, SDH Hrušovany u Brna (celkem na úseku čtyři proudy C).

Na místo se dostavil technik distribuční sítě, který potvrdil odpojení celého objektu od elektrického proudu.

Ve 21.35 hodin se na místo dostavil územní řídící důstojník HZS JmK (územní ŘD), následně průběžně přijížděli povolaní členové štábu VZ, příslušníci zjišťování příčin vzniku požárů, hlídka obvodního oddělení Policie ČR Hustopeče, výjezdová jednotka Služby kriminální policie a vyšetřování z Břeclavi a tiskový mluvčí HZS JmK, který informoval média z místa zásahu a věnoval se zpravodajskému štábu televize, který dorazil k požáru.

Po příjezdu výjezdové skupiny CHL byl prováděn monitoring množství unikajících zplodin hoření do ovzduší v okolí místa zásahu.

Ve 22.18 hodin po lokalizaci požáru proběhla porada VZ s členy štábu VZ o dalším postupu, redukci počtu proudů a nasazených SaP.

Likvidační práce
Po poradě štábu VZ o půlnoci bylo rozhodnuto o postupné redukci zasahujících jednotek. Velení zásahu přebral velitel HZS JmK ze stanice Hustopeče. Kontrolu požářiště a dohašování dvěma proudy C prováděly jednotky HZS JmK ze stanice Hustopeče a SDH Vranovice. Na místě zůstala jednotka SDH Kobylí zabezpečující týl. V 03.37 hodin přebírá velení velitel jednotky HZS JmK ze stanice Pohořelice, která se na místo dostavila po odpočinku na základně. V 06.28 hodin byla povolána místní jednotka SDH k vystřídání SDH Vranovice. Ta se ale na místo zásahu dostavila po několika opakovaných výzvách až v 08.05 hodin. Věc byla na místě řešena územním ŘD se starostou obce. V 07.21 hodin vystřídala jednotka stanice Hustopeče jednotku stanice Pohořelice HZS JMK, která byla odvelena zpět na základnu.

Likvidace požáru byla nahlášena 29. února 2020 ve 12.30 hod.

Spotřeba hasiva:

• voda 333 800 l,
• kartuše AQUA TS CLEAN (bílá) 5 ks,
• pěnidlo Sthamex F 15 185 kg,
• PYROCOOL B 4 kg.

Příčina vzniku a následky požáru
Požární ohnisko bylo stanoveno doprostřed ocelové haly, kriminalistické ohnisko nebylo nalezeno. Příčinu vzniku požáru se nepodařilo jednoznačně určit. Jako reálné verze vzniku požáru byly stanoveny: a) úmyslné zapálení, b) provozně technická závada, c) nespecifikovaná nedbalost. Požárem vznikla škoda ve výši 12 158 464 Kč, uchráněné hodnoty byly vyčísleny na 1 000 000 Kč.

Specifika zásahu
Negativa

• úzká příjezdová obslužná komunikace,
• nástupní plocha na nezpevněné podmáčené půdě,
• ohrožení zasahujících hasičů výbuchy tlakových nádob,
• pokles tlaku v hydrantové síti,
• neakceschopnost místní jednotky SDH,
• teplota 0 °C, namrzání hasební vody,
• lehké zranění jednoho zasahujícího člena jednotky SDH,
• dlouhodobé spory mezi majitelem objektu a majiteli pozemku. Oba majitelé odmítli po ukončení zásahu a vyšetřování převzít místo události.

Pozitiva

• rychlé soustředění a akceschopnost povolaných jednotek požární ochrany,
• zabránění rozšíření požáru na okolní objekty prvními jednotkami,
• činnost regulovčíka z HZS JmK Hustopeče – operativní řešení požadavků dodávky vody na jednotlivé úseky,
• práce štábu VZ,
• práce MOP se zajištěním mapových podkladů a koordinace SaP,
• izolované místo zásahu v uzavřeném areálu,
• výborná práce jednotek předurčených pro OOb – zajištění tepelného komfortu, ochranných nápojů, teplé stravy a osvětlení místa požáru a týlového prostoru,
• jednotka SDH Vranovice – zajištění střídání svých členů místo nefunkční místní jednotky,
• výborná spolupráce složek IZS.

plk. Ing. Jozef DANKOVIČ, ppor. Bc. Luděk RÉZL, por. Ing. Lukáš HŘEBAČKA, HZS Jihomoravského kraje,
foto archiv HZS Jihomoravského kraje

V pondělí 5. října 2020 proběhnul na Autodromu Most kurz bezpečné jízdy složek IZS. Tento výcvik je určen hlavně řidičům služebních vozidel kategorie M1G a N1G, což jsou víceúčelová terénní vozidla do 3,5 t určená pro přepravu maximálně osmi osob.

Jednodenní kurz proběhl na základě rozkazu generálního ředitele HZS ČR č. 20/2019 ze dne 20. května 2019 k přípravě, organizaci a realizaci společného projektu Policie České republiky a Hasičského záchranného sboru České republiky – Záchranného útvaru HZS ČR ve výcviku v kurzech bezpečné jízdy pro řidiče složek integrovaného záchranného systému na období 2019 až 2021, realizovaného zdokonalovacími kurzy bezpečné jízdy služebními dopravními prostředky.

„Každoročně tímto základním kurzem projde 192 příslušníků HZS ČR a se stejným počtem účastníků počítá i následný výcvik pokročilých řidičů, kteří již základním kurzem prošli. Během roku se tedy vystřídá 384 řidičů. Výcvik probíhá na šesti polygonech, a to v Ostravě, Vysokém Mýtě, Hradci Králové, Sosnové, Mostu a Příbrami,“ upřesňuje Vladislav Gera ze Záchranného útvaru HZS ČR, který tento projekt zaštiťuje. „Kromě toho běží i kurzy pro řidiče skupiny C v Ostravě, kterými ročně projde dalších 160 příslušníků v základních a 800 řidičů v pokročilých úrovních.“

A jak vlastně kurz probíhal? Byl rozdělen do dvou částí, které se skládaly jak z teoretické přípravy, tak z praktického výcviku pod vedením profesionálních instruktorů.

Celé dopoledne účastníci trénovali zvládání vozidla v extrémních situacích na silnici, jako jsou náhlé změny směru při vyhýbání se překážkám, nouzové intenzivní brždění, aquaplaning nebo zvládání smyku přední či zadní nápravy. To vše probíhalo na cvičném polygonu mosteckého autodromu, který je pro podobné manévrování vybaven různými typy povrchů od drsného asfaltu až po velejemný beton, který při nakropení připomíná ledovou vrstvu.

Odpolední výcvik byl zaměřen na ovládání vozidel v terénu. V offroadové sekci autodromu si všichni řidiči vyzkoušeli ovládání svých vozidel na rozblácených cestách, náročné výjezdy a sjezdy nebo jízdu po nakloněném svahu. Velice náročné bylo také brodění a průjezdy hlubokých kolejí. Pomyslnou třešničkou na dortu byl sjezd uklouzaného kopce za využití všech moderních elektronických asistenčních prvků ve vozidlech.

Na závěr kurzu všichni zúčastnění řidiči obdrželi certifikát o úspěšném zvládnutí výcviku, při němž si mohli bezpečně vyzkoušet všechny možné situace, do kterých by se v reálném provozu se svým vozidlem raději ani nechtěli dostat.


Karel ŠVÉDA, foto autor

V první polovině roku 2020 byl Záchrannému útvaru (ZÚ) HZS ČR firmou ČKD Mobilní Jeřáby, a.s., dodán vyprošťovací automobil s označením AV 30.1. Jde o speciální techniku, která se stane součástí modulu pro hašení požárů v nebezpečných prostorech a lesních požárů jako technický prostředek pro zajištění vyprošťování poškozené techniky či zprůjezdnění komunikací.
I při váze 34 tun dokáže vozidlo jet rychlostí až 100 km v hodině
Vozidlo je určené primárně pro vyprošťovací práce se zachováním velké části jeřábových vlastností na zpevněných komunikacích, ale i v náročných terénních podmínkách. Kombinace terénního podvozku a účelové nástavby umožňuje jeho nasazení pro vyprošťování vozidel mimo zpevněné komunikace, ale i pro zprůjezdnění komunikací, vyprošťování z koryt řek nebo jiných těžko dostupných břemen. V kombinaci s vyprošťovacím tankem VT 72 je schopen zajistit speciální práce i v nejnáročnějších podmínkách, a to při použití techniky pro hašení požárů v nebezpečných prostorech, při povodních nebo jiných živelních pohromách.

Celkové rozměry
Délka vozidla je 11 030 mm, šířka 2 550 mm, výška 3 500 mm a celková hmotnost 34 tun. Při maximálním vysunutí stabilizačních opěr pro jeřábnické práce je celková šířka vyprošťovacího automobilu 5 780 mm. Automobil je na zpevněné komunikaci schopný dosáhnout rychlosti až 100 km/h. Přední nájezdový úhel dosahuje hodnoty 45°, ten zadní má velikost 25°, vozidlo disponuje světlou výškou pod nápravami 390 mm (v „nulové“ poloze) a zvládne průjezd klidnou vodou o výšce až 1 200 mm.

Podvozek
Základem automobilu je čtyřnápravové šasi TATRA o rozvorech 2 150, 3 320 a 1 500 mm. Všechny nápravy jsou vybaveny uzávěrkou osového diferenciálu a vozidlo disponuje rovněž uzávěrkami mezinápravových diferenciálů. Přední dvě nápravy mají nosnost 9 000 kg, zadní dvě 10 000 kg. Pomocí z kabiny ovládané regulace tlaku vzduchu ve vlnovcových pružinách lze plynule měnit výšku vozidla. Tyto změny umožní přechodně snížit celkovou výšku vozidla pro podjetí překážky či naopak zvýšit světlou výšku pod nápravami při průjezdu terénem. Dalším prvkem zvyšujícím obratnost na první pohled mohutného vyprošťovacího automobilu je systém řiditelných náprav. Díky možnosti natáčení všech čtyř náprav až do rychlosti 30 km/h je dosaženo vysoké manévrovatelnosti a minimalizace obrysového průměru zatáčení. Systém umožňuje také tzv. „krabí chod“, tedy natočení všech osmi kol do stejného směru a jízdu šikmo po přímce. Díky této funkci je vozidlo schopné manévrovat i ve velmi omezeném prostoru a za ztížených podmínek.

Kola jsou osazena pneumatikami se zvýšenou odolností pro provoz v těžkém terénu, na sněhu a blátě o rozměru 16,00 R20. Řidič má v kabině vozidla k dispozici ukazatel tlaku v pneumatikách a rovněž ovládací prvky pro provedení jeho změny, a to i během jízdy. Zvlášť je přitom regulován tlak v pneumatikách předních dvou a zadních dvou náprav. Automobil je opatřen také ochrannými kryty, jež brání poškození ventilů dohušťování či šroubů a matic diskových kol. O pohon vyprošťovacího automobilu se stará vzduchem chlazený osmiválec TATRA T3D-982-31 o objemu 12 667 cm3 a výkonu 325 kW. Vozidlo je osazeno manuální desetistupňovou převodovkou TATRA 10TS210. Vozidlo je vybaveno dvojicí palivových nádrží o celkovém objemu 480 l, což umožňuje dojezd automobilu na vzdálenost nejméně 600 km. Součástí podvozku je rovněž pětice hydraulických výsuvných opěr. Ty jsou samostatně ovládány a umístěny tak, aby výrazně neovlivňovaly jízdní vlastnosti podvozku. Čtyři stabilizační opěry (po dvou na každé straně), které lze bočně vysouvat až o 1,6 m, slouží ke stabilizaci a kotvení automobilu při jeřábnických pracích. Mohutná pátá opěra je umístěna v zadní části vozidla a slouží primárně k zachycení tahu lan hlavních navijáků. Opěra je navíc vybavena nástavcem pro použití na nezpevněném povrchu. V zadní části vyprošťovacího automobilu je umístěno tažné zařízení pro připojení přívěsu či nepojízdného vozidla o celkové hmotnosti až 24 tun.

Kabina osádky
Čtyřdveřová kabina je vybavena dvěma řadami sedadel po dvou sedačkách. Sedadla v první řadě jsou určena pro obsluhu vozidla, dvojice sedaček v druhé řadě je sklopná a slouží například pro nouzovou přepravu osob z taženého vozidla. Za sedadly v druhé řadě je k zadní stěně kabiny upevněn sklopný pult a kabina rovněž disponuje dostatečným prostorem pro uložení zavazadel obsluhy. Kabina je vybavena klimatizací a topením nezávislým na chodu motoru. Vzhledem k předpokladu využití vozidla také v lesním prostředí a zúžených prostorech jsou elektricky ovládaná a vyhřívaná zpětná zrcátka vybavena ochrannými kryty a dorazy proti jejich rozbití při nechtěném sklopení.

Nástavba
Nástavbu vyprošťovacího automobilu tvoří otočné jeřábové rameno s kabinou jeřábníka, dvojice lanových navijáků a úložné prostory pro příslušenství vozidla. Jeřáb se skládá z třídílného teleskopického výložníku o délce 6,5 m, jenž lze vysunout až na 14,45 m, a kladnice o nosnosti 30 t. Točnice jeřábu je umístěna v zadní části nástavby, čímž je dosaženo zvýšení možností využití jeho nosnosti při manipulaci s břemenem. Nosnost při vzdálenosti 3 m od zádi automobilu je více než 16 t a ve vzdálenosti 10 m pak téměř 5 t, čímž jeřáb výrazně překonává původně požadované parametry. Kabina jeřábníka je vybavena klimatizací a topením nezávislým na chodu motoru. Ve střední části vozidla jsou uloženy dva lanové navijáky Hy K 20, každý o síle 200 kN. Lana o průměru 24 mm jsou vedena nástavbou až na záď automobilu, kde každé z nich prochází samostatnou otočnou hlavou s kladkou, díky níž může být směrováno do libovolného směru. Prostor vyústění lan na zadní straně vozidla je osvětlen přídavnými světlomety. Na spodní části výložníku jeřábu je umístěn připojovací prvek pro upevnění kladky, přes níž lze lano jednoho z hlavních navijáků protáhnout a dosáhnout tak výhodnějšího úhlu například při převracení břemen. Jeřáb i oba hlavní navijáky lze ovládat také pomocí sdruženého bezdrátového ovladače Scanreco s dosahem nejméně 100 m, což dává obsluze možnost sledovat manipulaci s břemenem z blízka. Automobil disponuje dvěma samostatnými hydraulickými okruhy, přičemž jeden je určen pro pohon jeřábu a druhý zajišťuje chod lanových navijáků. Obě zařízení tak fungují samostatně a nezávisle na chodu druhého z nich. Pro případ poruchy pohonu hydraulických čerpadel je vozidlo vybaveno elektricky hnaným čerpadlem, které je schopné zajistit nouzovou manipulaci s navijákem i jeřábem, a to i při jeho zatížení břemenem. Jako zdroj elektrické energie pro tento nouzový pohon lze použít elektrocentrálu, která je součástí výbavy vozidla. Nástavbu automobilu tvoří rovněž množství úložných prostor pro přepravu veškerého potřebného příslušenství pro jeřábnické a vyprošťovací práce a provoz a údržbu vozidla.

Výbava automobilu
Vyprošťovací automobil je vybaven velkým množstvím vázacích prostředků: traverzou a příslušenstvím pro zvedání automobilů do 3 500 kg, kladkami pro znásobení síly navijáků či motorovou řetězovou a rozbrušovací pilou. Nechybí ani příslušenství pro vlečení vozidel, jako jsou tažné tyče a příslušenství pro napojení taženého vozidla na vzduchový okruh brzd či sada magnetických zpětných světel. V úložných prostorech vozidla je přepravována také mobilní elektrocentrála Honda o výkonu 2 200 VA, dvojice přenosných LED světlometů se stativy, elektrická úhlová bruska, teleskopický žebřík s dosahem 5 m a nejrůznější nářadí. Na předním nárazníku je namontován elektrický lanový naviják Rhino 12 s tažnou silou 50 kN. Pro komunikaci osádky je ve vyprošťovacím automobilu instalována vozidlová analogová radiostanice Motorola DM 4600 VHF a digitální terminál TPM 700. Řidič má k dispozici displej o velikosti 7“ s GPS navigací pro nákladní vozidla a při zařazení zpětného chodu také s obrazem z couvací kamery. Vyprošťovací automobil AV 30.1 byl ZÚ HZS ČR pořízen za podpory Ministerstva financí z rozpočtu Všeobecné pokladní správy za 18 742 900 korun včetně DPH. Vozidlo provozuje záchranná rota Hlučín, přičemž v letošním roce budou útvaru dodány ještě dva totožné automobily, které zamíří do Zbirohu a Jihlavy.


pplk. Ing. Ivo ADÁMEK, Záchranný útvar HZS ČR, foto archiv Záchranného útvaru HZS ČR

Letošní podzim byl ve znamení tajfunů (Filipíny), povodní (Nigérie, Súdán, oblast jihovýchodní Asie) a lesních požárů (Bolívie). Tyto státy požádaly o pomoc i Středisko pro koordinaci odezvy na mimořádné události (ERCC), které jim následně zajistilo zprostředkování pomoci od členských států EU. ERCC také nadále řešilo problémy související s migranty v Řecku a s organizací pomoci související s covidem-19. V tomto článku se však zaměříme na povodně v oblasti jihovýchodní Asie, které způsobila řeka Mekong, jež se nachází na území několika států, a na tajfun Goni, který postihl oblast souostroví Filipín.
Mekong-povodně (Zdroj: UCA news)
Povodně na řece Mekong (Vietnam, Kambodža, Laos, Thajsko)
Dvě tropické bouře Linfa a Nangka postihly v horizontu několika dní oblast poloostrova Zadní Indie, kterou protéká řeka Mekong. Mekong je nejen největší řekou na poloostrově, ale také jednou z nejvýznamnějších světových řek. Je 10. nejdelším tokem světa (4 350 km) a také 10. největší z hlediska objemu průtoku. Pramení v Tibetu a protéká Čínou, Laosem, Kambodžou a Vietnamem a tvoří hranici mezi Laosem, Myanmarem a Thajskem. Bouře Linfa postihla oblast toku řeky Mekongu ve dnech 9. až 12. října 2020 a bouře Nangka postihla tuto oblast 14. až 15. října 2020. Obě bouře způsobily silné povodně (v některých oblastech nejhorší za posledních 20 let) a rozsáhlé sesuvy půdy v okolí celého toku řeky. Mají na svědomí 144 lidských životů a 113 000 lidí bylo vysídleno ze svých domovů. V regionu je postiženo následky obou bouří přibližně 6 milionů lidí.

Po této katastrofě byla v oblasti největší nouze o potravinovou pomoc, čistou vodu, nepotravinovou pomoc (hygienické a kuchyňské sady) a zdravotnický materiál. Proto postižené státy žádaly hlavně o tyto komodity. Úřady, armáda, jednotky civilní ochrany a v místě působící Mezinárodní federace společnosti Červeného kříže a Červeného půlměsíce (IFRC) prováděly pátrací a záchranné akce. Největší potřeba uvedených komodit vznikla ve Vietnamu, Kambodži a Laosu, které nebyly schopny na katastrofu rychle reagovat a jejich situace začínala být značně zoufalá. Pomoc sice probíhala částečně na místní úrovni, nicméně její kvalita zdaleka nepokrývala ani lokální potřeby, natož potřeby celých států.

Vietnamská socialistická republika
Dne 13. října 2020 požádal Koordinační výbor lidové pomoci Vietnamu prostřednictvím zahraničních nevládních organizací působících ve Vietnamu dopisem o pomoc mezinárodní organizace. Agentury zabývající se poskytováním humanitární pomoci sdílely své nabídky. Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN) koordinovalo ve spolupráci s Vietnamským národním úřadem pro zvládání katastrof (­VNDMA) směrování pomoci od členů ASEAN do postižených oblastí. Tato pomoc se skládala z 1 000 souprav na opravu přístřešků a 1 300 kuchyňských souprav. Organizace Save the Children Vietnamu poskytla na pomoc postiženým 100 000 USD (85 455 EUR). Organizace spojených národů – Rozvojový program (UNDP) daroval na posouzení a koordinaci prací v oblasti 100 000 USD (85 455 EUR). Americká agentura pro mezinárodní rozvoj (USAID) poskytla Vietnamu prostřednictvím IFRC finanční podporu ve výši 100 000 USD (85 455 EUR). OSN­ Světová zdravotnická organizace (UNWHO) mobilizovala 10 000 USD (8 545 EUR) na podporu hodnocení zdraví občanů. Japonská agentura pro mezinárodní spolupráci (JICA) darovala plastové fólie a vodní filtry. V zemi byli přítomni také partneři GŘ pro evropskou civilní ochranu a operace humanitární pomoci (GŘ ECHO) jako např. OSN­ Organizace pro výživu a zemědělství (UNFAO), IFRC nebo UNDP, kteří reagovali na vzniklou situaci.

Kambodžské království
Dne 2. listopadu 2020 agentury OSN a nevládní organizace uvedly, že disponují následujícími zásobami, které jsou schopny poskytnout postiženému obyvatelstvu: balíčky „WASH“ pro 13 600 domácností, potravinové balíčky pro 2 771 domácností, přístřešky pro 62 domácností a další nepotravinové položky pro 1 342 domácností. Kambodžská vláda také žádala o mezinárodní pomoc. USAID poskytla 100 000 USD (85 455 EUR) na okamžitou humanitární pomoc na podporu úsilí reagovat na tyto závažné povodně. Stejně jako ve Vietnamu byly v oblasti přítomni také partneři GŘ ECHO.

Laoská lidově demokratická republika
V Laosu byla vzniklá krizová situace stále předmětem zdlouhavého hodnocení a úřady nebyly schopny adekvátně fungovat a reagovat. Informace byly zkreslené a nepřehledné. Tamní vláda spolupracovala s partnery GŘ ECHO, kteří v oblasti působili.

Thajské království
V Thajsku reakce také odpovídala možnostem tamní vlády. Požadavek na mezinárodní pomoc však Thajsko nevzneslo.
Dne 16. října 2020 obdrželo ERCC zprostředkovanou žádost o pomoc od OSN a obratem ji rozeslalo se žádostí o reakci členským státům Mechanismu CO Unie. Žádný stát však na výzvu nereagoval. Nicméně do oblasti bylo prostřednictvím Nástroje Evropské Komise pro akutní reakci na mimořádné události (ALERT), který je využíván pro rychlé financování při náhlém vzniku přírodní katastrofy velkého rozsahu, kdy je postiženo více než 100 000 lidí, poskytnuto 1,7 mil EUR Vietnamu a Kambodži a 0,2 mil. EUR Laosu.

Tajfun Goni (Filipíny)
Tajfun Goni byl již čtvrtou bouří v pořadí, která zasáhla Filipíny v horizontu tří týdnů a prošla stejnou trasou jako tři slabší bouře před ní. Nicméně vzhledem k síle bouře šlo již o tajfun, a to nejsilnější od roku 2013, kdy pobřeží Filipín zasáhl tajfun Haiyan. Tajfun Goni se v průběhu působení v oblasti Filipínského moře změnil v supertajfun s maximálním trvalým větrem 225 km/h ve svém centru a s poryvem až 310 km/h. Dne 1. listopadu 2020 dosáhl s touto nezměněnou intenzitou ve 4.50 hodin ráno místního času pevninu.

Jednou z nejvíce postižených oblastí byla provincie Albay v regionu Bicol, kde vulkanické bahno ze sopky Mayon pohřbilo nejméně 147 domů a vzniklé povodně zaplavily domy až po střechy. V dalších provinciích Camarines a Quezon, které tajfun také zasáhl, bylo zničeno mnoho domů zejména na pobřeží. Masová evakuace probíhala z oblasti pohoří Sierra Madre, kde docházelo k sesuvům půdy. V některých městech v oblasti došlo k poškození nebo celkovému zničení až 90 % domů. Zátoka Laguna de Bay přetékala do města Calamby a dalších okolních měst a vzniklá povodeň zaplavila domy do výšky 2 m. Evakuační středisko v Calambě bylo přeplněné a přestalo splňovat podmínky stanovené zdravotními protokoly pro covid-19. Záležitosti spojené s covidem-19, který se na Filipínách hojně vyskytuje, značně komplikovaly veškerou organizaci od evakuace po nouzové ubytování.

Vzhledem k tomu, že byla v oblasti regionu Bicol zcela zničena komunikační síť a vypadl proud, nebylo možné zjistit přehled o škodách, které tajfun napáchal. Situace v oblastech zůstávala neznámá a dostupné informace se značně lišily. Dne 2. listopadu 2020 bylo nahlášeno nejméně 16 mrtvých a tři pohřešované osoby. V evakuačních střediscích bylo tou dobou nejméně 346 000 lidí a dalších 50 000 bylo umístěno u příbuzných. Tajfun Goni se téhož dne začal vzdalovat a očekávalo se, že 3. listopadu 2020 opustí pobřeží Filipín. Na základě informací zveřejněných Národní radou pro snižování a správu rizik katastrof (NDRRMC) mohlo být v zasažených oblastech 19 až 31 milionů postižených osob, z nichž 2,4 milionu je stále považováno za nejzranitelnější. Společná analýza, kterou provedly Pacific Disaster Center (PDC), Úřad OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí (UNOCHA) a Světový potravinový program OSN (UNWFP), naznačila, že v postižených oblastech žije téměř 68,6 milionu lidí a v nejvíce postižených oblastech žije 24,3 milionu lidí, z nichž je 2,3 milionu zařazeno do skupiny zranitelných lidí.

Hlavním zdrojem obživy většiny obyvatelstva v postižených oblastech je zemědělství. Farmy v postižené oblasti byly již v předchozích dnech zničeny tajfunem Molaveli a poté je úplně zničil tajfun Goni. Ministerstvo zemědělství Filipín po tajfunu Molaveli odhadlo ztráty na rýži, kukuřici a dalších plodinách na 44 milionů USD. Nyní po tajfunu Goni se ztráty navýší, protože rýže se sklízí v listopadu a úroda roku 2020 je tedy ztracena. Bez alternativních zdrojů obživy ve venkovských oblastech a zvýšení nezaměstnanosti v důsledku covidu-19 by většina farmářů mohla čelit potravinové nejistotě, a to až do příští sezony sklizně.

Covid-19 však letos výrazně ovlivnil také oblast vzdělávání na Filipínách a tajfun Goni ještě situaci zhoršil, protože pro účely evakuačních středisek bylo vyčleněno 1 077 škol. V důsledku výpadku proudu a ztráty připojení k internetu byly zastaveny online kurzy. Organizace Save the Children odhaduje, že různými dopady tajfunu Goni může být ovlivněno až 20 milionů dětí.

Ministerstvo sociální péče a rozvoje (DSWD) požádalo o pomoc soukromé organizace a humanitární partnery, aby poskytli modulární rodinné stany, které budou sloužit jako evakuační centra. DSWD vyžadovalo vnitřní a venkovní prostory, kde by byla možnost postavit stany jako dočasné útočiště pro postižené rodiny.

Humanitární agentury se v postižených oblastech mobilizovaly, aby v koordinaci s tamní vládou zahájily hodnocení dopadu v nejvíce zasažených oblastech. Tato práce byla výrazně ztížena nefunkčními komunikačními sítěmi.

Hlavním koordinátorem informací, záchranných prací a mobilizace zdrojů mezinárodní humanitární pomoci se stal tým humanitárních zemí OSN (WHO­ HCT). Koordinační skupiny mapovaly informace poskytované humanitárními agenturami působícími v různých postižených lokalitách a následně na základě potřeb posuzovaly okamžitou pomoc. OSN spolupracovala velice aktivně s nevládními organizacemi, příslušnými vládními útvary a úřady a se skupinami spadajícími do soukromého sektoru na hodnocení potřeb a rychlé pomoci.

V reakci na škody způsobené tajfunem Goni vyhlásil IFRC nouzovou výzvu za 3,5 milionu CHF, která měla financovat pomoc na obnovu pro přibližně 80 000 lidí. Kromě toho bylo uvolněno 51 000 CHF na pomoc okamžitou.

V úterý 3. listopadu 2020 byl vyslán 10členný humanitární tým organizace Save the Children Philippines do provincií Jižní a Střední Luzon, aby provedl rychlé posouzení dopadu tajfunu Goni a vytvořil podporu zasaženým dětem.

Tajfun Goni následně zamířil do bouřkou zasažené centrální oblasti Viet­namu. Národní středisko pro hydrometeorologické předpovědi varovalo centrální lokality od Da Nangu po Phu Yen před silnými intenzivními dešti. Goni byla desátou letošní bouří, která zasáhla Vietnam, a pátou bouří, která se během měsíce přehnala centrální oblastí, kde zemřelo nejméně 159 lidí a dalších 71 osob bylo ke dni 2. listopadu 2020 stále nezvěstných.


kpt. Ing. Irena ŠENKÝŘ JANSOVÁ, MV­-generální ředitelství HZS ČR
 

Vize? Nápady? Návrhy? Žijeme v dynamické době, vše se překotně vyvíjí, zvlášť za současné situace je dobře vidět, že co je dnes, nemusí být zítra. Na druhou stranu je právě možná ten nejlepší čas zamyslet se nad tím, jakým směrem by se mohl Centrální datový sklad HZS ČR vydat v dalších letech.

Jaká je situace nyní?
Centrální datový sklad HZS ČR (CDS) je pracovištěm ­MV­-generálního ředitelství HZS ČR Institutu ochrany obyvatelstva, ve kterém se shromažďují geografická data využívaná pro plnění úkolů HZS ČR. CDS slouží jako vstupní filtr pro veškerá tato geodata. Hlavní náplní činnosti je zejména zajistit, aby příchozí geodata byla kompletní a aktuální. Ve spolupráci s HZS jednotlivých krajů dále provádíme analýzy týkající se například dojezdů jednotek PO. Kromě toho zpracováváme dvě hlavní mapy. Jednak mapu, která následně slouží jako podkladová mapa v mapových aplikacích HZS ČR, a mapu pro Národní informační systém integrovaného záchranného systému ČR (NIS IZS). V neposlední řadě je CDS administrátorem geografických dat v NIS IZS.

Geodata k nám proudí od širokého spektra dodavatelů, k nimž patří jak státní organizace např. Český úřad zeměměřický a katastrální, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Český statistický úřad, tak nestátní subjekty CEDA Maps, a.s., nebo innogy. U nově příchozích dat zkontrolujeme integritu a rozdíly oproti předchozím verzím. Po kontrole data zapracujeme do své databáze a distribuujeme je do databází HZS jednotlivých krajů. Tento proces je téměř automatický. Práci nám usnadňují skripty vytvořené zejména v programovacích jazycích Python a Bash. Vybraná data dále zpracováváme a analyzujeme.

Vize
Vzhledem k náplni činnosti CDS nás v souvislosti s rapidním vývojem informačních technologií čekají velké výzvy. Především nás v následujících letech budou tak jako dosud zaměstnávat služby, které jsou nutné pro zabezpečení fungování datového skladu. Tyto služby bychom rádi zachovali nejméně v současné kvalitě a rozsahu (zajištění upgrade softwaru, upgrade databáze, spolupráce s dodavateli dat, reagování na změny datových modelů atd.).

Dostupnost kvalitních, dobře zdokumentovaných a co nejaktuálnějších dat je zásadní v procesu zefektivňování fungování datového skladu. Právě data a jejich zpracování jsou zásadním činitelem v otázce fungování datového skladu. Vzhledem k tomu, že se blíží konec udržitelnosti projektu NIS IZS, lze předpokládat, že dojde k určitým změnám ve stávající struktuře datového modelu, který byl jeho součástí. Na tyto změny tedy bude třeba reagovat a některé automatické procesy a skripty navázané na data upravit tak, aby fungovaly a sloužily i nadále.

Potřebu kvalitních dat lze demonstrovat na konkrétním příkladu, kterému se naše pracoviště věnuje – výpočet dojezdů jednotek PO. V současné době jsou dojezdy počítány k definičnímu bodu části obce, což je v některých případech velmi nepřesná informace. Současný stav klasifikace silniční sítě nám prozatím bohužel neumožňuje, aby výpočet dojezdů jednotek PO mohl být prováděn ke konkrétnímu místu zásahu. Problém činí např. dopravní značení upravující nejvyšší povolenou hmotnost nebo výšku vozidla, neboť taková regulace může být motivována jak technickými důvody (nosnost mostu), tak snahou omezit průjezd těžkých vozidel či zklidnit provoz v obydlené oblasti. Mezi těmito případy však současná klasifikace nečiní rozdíl, přitom ve druhém případě by průjezd zasahujících vozidel byl žádoucí.

Pokud by existovala správně klasifikovaná silniční síť, daly by se dojezdy počítat ke konkrétnímu místu v mapě, což by využívání mapových aplikací zefektivnilo. Pokud by se podařilo vyřešit nastíněný problém, mapové aplikace mají velký potenciál. Bylo by například možné počítání dojezdů navázat na data o provozu a tím ulehčit práci dispečerům a všem, kdo plánují cestu k zásahu. Dalším zlepšením v této oblasti by mohla být i možnost kombinace různých druhů přepravy (například kombinace jízdy vozidlem a následného pěšího přesunu do určité vzdálenosti od místa zásahu).

Jak jsem již zmiňovala, v CDS vznikají dvě podkladové mapy. Vzhledem ke konci udržitelnosti projektu NIS by bylo vhodné, aby se mapy sjednotily a vznikla jen jediná podkladová mapa. Zde považuji za podstatnou otázku formátu mapových dlaždic (tj. předpřipravených mapových listů, díky kterým se mapa načítá rychleji). Podkladová mapa je v současnosti publikována ve formě rastrových mapových dlaždic. Kromě rastrového formátu, což je tradiční způsob publikování, lze mapové dlaždice publikovat i ve vektorovém formátu. Výhodou oproti rastrovým dlaždicím je, že se nepracuje s daty ve formě obrázku, ale přímo s vektorovou reprezentací reality. To se projevuje pozitivně například v rychlosti vykreslování nebo snížení objemu přenášených dat. Úkolem bude tedy pravděpodobně nejen podkladové mapy sjednotit, ale také připravit, aby je bylo možné publikovat ve formě vektorových dlaždic.

Otevírají se také možnosti zpracování dalších dat, které by mohly být využitelné pro HZS ČR. Příkladem by mohla být data informačních modelů budov (tzv. BIM – Building ­Information Modeling). V infomačním modelu budovy je zaznamenán v podstatě celý cyklus životnosti budovy, od návrhu projektu, výstavby až po demolici, tudíž má vysoký potenciál pro spolupráci mezi obory – od majitelů, po požární techniky, státní požární dozor nebo operační střediska HZS ČR, případně krizové řízení a ochranu obyvatelstva.

Potenciál by také mohlo mít využití rastrových dat, ať už ze satelitních snímků anebo snímků z bezpilotních letadel (dronů). Satelitní snímky by se daly získat v rámci programu Ministerstva obrany. Tyto snímky by mohly být například využitelné pro odhalování vznikajících požárů a sledování vegetace a stojatých vod, případně pro analýzy rizik. Snímky by se daly použít i pro odhadování škod po katastrofách, jako jsou povodně či jiné mimořádné události většího rozsahu.

V neposlední řadě by bylo užitečné do CDS napojit data Digitální mapy veřejné správy. Digitální mapa je vedena vždy pro území kraje a jejím správcem je krajský úřad v přenesené působnosti. V současné době však na Českém úřadě zeměměřickém a katastrálním vzniká informační systém této digitální mapy zastřešující území celé České republiky. Digitální technická mapa je databázový soubor obsahující údaje o dopravní a technické infrastruktuře a vybraných přírodních, stavebních a technických objektech a zařízeních, které zobrazují a popisují jejich skutečný stav.

V dalších letech by bylo pro HZS ČR výhodné spolupracovat na využívání dat z měst, kde probíhají projekty „Smart cities“ – můžou to být například data o městské mobilitě.

Dále bychom rádi pokračovali ve snaze o větší zautomatizování procesu zpracování dat. To by umožnilo poskytovat geodata na HZS jednotlivých krajů ještě efektivněji, než je tomu dnes. Vše řečené ale závisí na zdrojích, ať už lidských či datových. Je možné, že se v několika málo letech podaří do CDS zakomponovat i prvky umělé inteligence, kdo ví?


kpt. Ing. Kristýna MACLOVÁ, Institut ochrany obyvatelstva
 

V roce 2019 byla u HZS Královéhradeckého kraje zpracována šablona Karta obce jako nový nástroj pro efektivní plnění povinností z oblasti analýzy rizik obce a analýzy možného ohrožení obce. Následně byl obsah šablony podroben hodnocení, ze kterého vyplynul požadavek na rozšíření šablony o oblast opatření ochrany obyvatelstva (OO). Realizovanou kompletací dvou oblastí z oboru krizového řízení a OO vznikla Krizová karta obce.

Kartu obce jsme prezentovali v časopise 112, 9/2019, v článku „Analýza rizik obcí v Královéhradeckém kraji“. Ve zkratce je Karta obce jednostránkový dokument formátu A4, jehož obsahem jsou následující kapitoly: základní informace o obci, kontaktní údaje na zástupce obce, tísňové linky a přehled významných zdrojů možného ohrožení obce rozdělený do dvou skupin. V první skupině jsou analyzovány stacionární a geograficky definovatelné zdroje možného ohrožení a ve druhé skupině jsou obecně charakterizovány ostatní významné zdroje možného ohrožení (např. extrémní vítr, epidemie). Hlavním účelem dokumentu Karta obce je podpora orgánů obce při plnění povinnosti dané zákonem o integrovaném záchranném systému, a to povinnosti seznamovat právnické a fyzické osoby v obci s charakterem možného ohrožení.

Opatření ochrany obyvatelstva
Další povinností orgánů obce, respektive obecního úřadu, je seznamovat právnické a fyzické osoby v obci s ochranou obyvatelstva. Tu definuje Terminologický slovník krizového řízení jako plnění úkolů civilní ochrany při ozbrojeném konfliktu i mimo něj, zejména varování, vyrozumění, evakuace, ukrytí a nouzové přežití obyvatelstva a další opatření k zabezpečení ochrany jeho života, zdraví a majetku. V rámci této definice jsou jasně vymezená opatření OO, která mohou být na území obce realizovaná.

Krizová karta obce
Krizová karta obce je dvoustránkový dokument formátu A4 vytvořený v Microsoft Office Excel. První strana obsahuje původně vytvořenou Kartu obce a druhá strana zahrnuje především vybraná opatření OO.

Konkrétně druhá strana Krizové karty obce obsahuje tato opatření:

• varování a informování, náhradní způsob;
• Kapitola obsahuje soupis koncových prvků varování, jejich umístění a základní charakteristiku;
• evakuace, nouzové ubytování a nouzové stravování obyvatelstva;
  Při dlouhodobé evakuaci zajišťují orgány obce nouzové ubytování a nouzové stravování postiženého obyvatelstva. Z tohoto důvodu je kapitola spojena do jednoho tematického bloku, který obsahuje obecné informace k evakuaci, možnosti zajištění hromadné přepravy osob a návrhy míst pro zabezpečení nouzového ubytování a nouzového stravování;
• služby pro řešení krizových situací a dalších mimořádných událostí;

Kapitola obsahuje:
a) přehled organizací zajištujících základní havarijní služby (elektřina, voda, plyn) doplněný o další důležité organizace pro řešení velkého procenta mimořádných událostí,
b) přehled provozovatelů poskytujících nouzové základní služby obyvatelstvu a humanitární pomoc,
c) stručný soupis materiálu humanitární pomoci uloženého ve skladech HZS Královéhradeckého kraje.


Mimo opatření OO druhá strana obsahuje:

• významné objekty v obci,
• a kontakt na zpracovatele Krizové karty obce.

Doplňující komentář
Při zpracování dokumentu (šablony) se kolektiv autorů zabýval některými doposud nepopsanými problémy. V první řadě je v dokumentu snaha minimalizovat množství telefonních čísel z důvodu krátkodobé aktuálnosti těchto dat. Také neexistence portálu krizového řízení a ochrany obyvatelstva neumožňuje zástupce obcí odkázat na jednotný veřejně dostupný mapový podklad a zdroj dalších informací. Tento problém byl nově částečně vyřešen virtuálním uložištěm Hasičského záchranného sboru ČR. Posledním zásadním problémem byla otázka „Jaký obsah vložit na dvě strany A4?“, samozřejmě pokud se taková podmínka stanoví. To bylo vyřešeno následovně. Na přehled zdrojů možného ohrožení obce bylo aplikováno Paretovo pravidlo, a tím zredukován počet typů nebezpečí z 50 na 11. A dále při tvorbě návrhu druhé strany dokumentu byl metodou brainstorming vytvořen komplexní seznam položek k zapracování. Každou položku skupina hodnotitelů obodovala, a tím vznikl přehled položek s nejvyšším bodovým ohodnocením, tedy s nejvyšší prioritou. Po drobné úvaze vznikla konečná podoba druhé strany Krizové karty obce, kde došlo k zapracování především opatření OO. Například v dokumentu není uvedena povodňová komise obce, evakuační komise, krizový štáb obce a kontakty na okolní obce, případně obec s rozšířenou působností.

Závěr
Původní plán zpracovat a distribuovat Krizovou kartu obce 448 obcím Královéhradeckého kraje v roce 2020 byl vzhledem k mimořádným úkolům spojených s probíhající pandemií covidu-19 odložen na rok 2021. Nově se v rámci distribuce dokumentu plánuje požádat zástupce obcí o zpětnou odezvu na předložený materiál. Zřejmě půjde o dotazníkové šetření. Podle jeho výsledku budou přijaty úpravy pro další aktualizaci Krizové karty obce.


por. Bc. Ondřej SLEZÁK, HZS Královéhradeckého kraje

Nadace policistů a hasičů – vzájemná pomoc v tísni po patnáctiletém působení a finanční stabilitě – od ledna 2018, vedle již zavedené péče pomáhá podle schváleného statutu policistům a hasičům ve služebním poměru, případně jejich rodinám, s překlenutím nepředvídatelné tíživé situace vzniklé ze zdravotních, či sociálních příčin nebo v důsledku živelní katastrofy.

V praxi to znamená, že například při živelní katastrofě – záplavě, požáru, kdy bude zničen dům, nebo dojde k těžké a nepředpokládané nemoci policisty, hasiče nebo jeho rodinného příslušníka – může nadace po vyhodnocení situace poskytnout potřebnou pomoc. Žadatel podá nadaci osobní žádost doplněnou příslušnými aktuálními doklady (zdravotní dokumentaci, protokoly o živelní škodě, určené pouze pro vnitřní potřebu nadace, které zůstávají nadále v jejím archivu) a souhlasem přímého nadřízeného žadatele. Pravdivost údajů na žádosti policisty nebo hasiče je právě jištěna služebním postupem a garantuje ji přímý nadřízený žadatele, případně krajský ředitel Policie ČR a ředitel hasičského záchranného sboru kraje.

Do dnešní doby postupně nadace pomohla třinácti policistům a devíti hasičům ve služebním poměru v celkové finanční částce 1 945 000 Kč.

Každá změna se obtížně zaznamenává do povědomí cílové skupiny. Cestou služebních funkcionářů, propagačních letáčků rozdávaných na resortních i mimoresortních společenských a sportovních akcích, propagací při písemných kontaktech, spoluprací s resortními personálními a tiskovými odbory, neustálou všestrannou informovaností a informacemi na webových stránkách se postupně přibližujeme do „hledáčku“ policistů a hasičů. Pomalu se dozvídají, že už nepečujeme pouze o sirotky z pozůstalých rodin po zahynulých policistech a hasičích při výkonu služby a o těžce tělesně postižené bývalé policisty a hasiče, kteří se zranili při plnění služebních úkolů, ale zajímáme se i o těžké osudy našich současných kolegů.


Věra FEITHOVÁ, Nadace policistů a hasičů, foto archiv Nadace policistů a hasičů
 

Při našem putování za hasičskými rodinami jsme se tentokrát dostali do Pardubického kraje. Zde na stanici HZS Pardubického kraje (PAK) v Seči pracuje jako velitel družstva nprap. Michal Karlík. Za sedmadvacet let služby u hasičů se má za čím ohlížet.

Jak jste se vlastně k hasičům dostal?
Vyrůstal jsem přímo na stanici v Chrudimi, měli jsme tam byt, takže jsem viděl každý den na vlastní oči život hasičů. Později jsem začal chodit do kroužku mladých požárníků, který vedl tátův kolega z práce přímo na stanici pod záštitou tehdejšího VPÚ Chrudim. V roce 1983 jsme se museli odstěhovat, ale to mě neodradilo a pokaždé, když jsem měl možnost jít za hasiči, tak jsem ji využil. Samozřejmě jsem zkoušel i jiné věci jako fotbal, střelecký kroužek, turistiku nebo trempování, ale když jsem ukončil učiliště, tak jsem se rozhodl na sto procent, že budu S přítelkyní Monikou - ples HC Chrudim 2012hasičem. Později jsem nastoupil na vojenskou službu k hasičům do Prahy na Zbraslav a po ní jsem rovnou nastoupil k závodnímu požárnímu útvaru (ZPÚ) do Parama v Pardubicích jako hasič­ strojník. V roce 1994 jsem přešel k útvaru Sboru požární ochrany do Chrudimi jako hasič. Od roku 1996 jsem přestoupil na nově otevřenou stanici HZS PAK v Seči jako strojník, později technik strojní služby a od roku 2012 jsem velitelem družstva na směně C.

Prý jste velká hasičská rodina, kdo do ní všechno patří?
Děda František Zach i strýc František Zach mladší byli členy SDH Chrudim, stejně jako máma Alena a táta Vítězslav. Sestra Alena s manželem Petrem a můj bratr Martin jsou dobrovolní hasiči v SDH Chrudim. Také mí dva synové Jakub a Lukáš spolu s dcerkou Lenkou jsou u dobrovolných hasičů. Do rodiny počítáme i strýce Josefa a Františka, kteří byli profesionální hasiči v Chrudimi. Otec přítelkyně Moniky pracoval – jak jinak – na stanici v Kunštátě, takže naše rodina zasahuje až do Jihomoravského kraje.

Oba Vaši rodiče pracovali u HZS PAK a zároveň byli dlouholetí dobrovolní hasiči. Řekněte něco o jejich práci a dobrovolnické činnosti.
Mamka chodila od roku 1952 do kroužku mladých hasičů a od roku 1961 se stala členkou SDH Chrudim, kde zastávala řadu funkcí. Od roku 1991 byla starostkou SDH Chrudim. Až do roku 2012 byla strojnicí sportovního družstva. V roce 1965 měli pravou hasičkou svatbu, při níž je z hasičské zbrojnice odváželi kamarádi v CAS 16 Š-706 RTH. Když byl v roce 1970 zřízen v Chrudimi Veřejný požární útvar, byli sem s tátou přijati jako první příslušníci. Mamka zastávala funkci spojařky na ohlašovně požáru a táta byl strojníkem až do svého odchodu od HZS PAK po 35 letech v roce 2005. Zároveň je členem SDH Chrudim, kde dlouhá léta zastával funkci velitele JSDHO. Po celou dobu byl aktivním členem družstev v požárním sportu jak u dobrovolných, tak i u profesionálních hasičů, s nimiž se účastnil nejen krajských soutěží, ale i mistrovsví republiky. Oba rodiče byli oceněni za svou činnost u dobrovolných hasičů Řádem svatého Floriána.

Co se Vám na práci hasičů líbilo, že Vás to k nim táhlo už od mala?
Líbily se mi všechna ta auta, čerpadla, hadice. Když jim vyhlásili poplach, rozsvítilo se červené světlo, zazněl klasický poplach, kterému jsme říkali „bečák“, chlapi sjeli po tyči, naskákali do aut, zapnuli majáky, houkačky a vyjeli k zásahu. Taky mě okouzlil požární sport. Vždy, když táta jel na nějaké závody, nemohl jsem tam chybět. Bavilo mě pozorovat, jak běhají přes překážky, lezou na věž nebo provádí požární útok.

Jste u hasičů více než čtvrt století. Jak moc se všechno změnilo?
Hasiče dělám už více než sedmadvacet let, rok a půl u ZPÚ Paramo a 26 let u HZS PAK a stále mě to baví. Vzpomínaný „bečák“ vystřídalo vyhlášení poplachu podle typu události, na kterou se zrovna vyjíždí, a také ve vybavení je markantní rozdíl. Dnes, když si oblékáme zásahové obleky, tak už se jen těžko dá uvěřit, že když jsem začínal, vyjížděli jsme k ohni jen v „modrákách“ s „půllitry“ na nohou. Největší ochranou byl kabát „sedmiosmiňák“, ve kterém se pořádně nedalo pohnout a když namokl, vážil snad metrák. V garážích stály Š-706, T-148, 815, 623 RZA, AVIA, LIAZ. Že jednou budeme mít techniku jako dnes, o tom se nám nikdy ani nesnilo.

Co je podle Vás na práci hasičů nejtěžší?
Rozhodně psychická a fyzická náročnost u některých zásahů, jako jsou například požáry nebo dopravní nehody. Každý z nás má při práci strach a kdo ho nemá, ten nemá u hasičů co dělat, protože pak je nebezpečný nejen pro sebe, ale hlavně pro okolí a své kolegy u zásahu.

Jaké složitější situaci jste musel při práci čelit?
Ať si kdo chce co chce říká, hasič je jen člověk a každého silně zasáhne úmrtí dítěte nebo známého. V roce 1995, to jsem ještě sloužil v Chrudimi, jsme vyjeli s CAS 32 T-815 na výpomoc kolegům z Hlinska do obce Malinné na požár stodoly. Ti již byli vyjetí na jiné události, kterou bylo propadnutí dvou šestiletých chlapců na zamrzlém rybníku asi 5 km od místa požáru stodoly. Po příjezdu jsme nakonec nebyli potřeba, tak nás převeleli na vyhledávání chlapců k rybníku. Než jsme dojeli na místo, kolegové už jednoho chlapce našli a druhého stále hledali. Naše jednotka se hned po příjezdu zapojila do vyhledávání na zamrzlém rybníku, rozřezávali jsme led a trhacím hákem zkoušeli najít chlapce. Po asi dvou hodinách byl utonulý nalezen policejním potápěčem, který chlapce předal mně, já ho musel nést v náručí kolem celého rybníka k rodičům.

Podělíte se se čtenáři o nějaký zásah, který je pro Vás nezapomenutelný?
Hned po vojně, když jsem ještě sloužil u ZPÚ v pardubickém Paramu, došlo ráno 26. července 1994 k rozsáhlému požáru na provozu zvaném „Barizolka­ Rospustidlová parafínka“ (šilery). Já jsem měl sice zrovna volno, ale byl jsem povolán do práce, a když se mě doma ptali, kdy se vrátím, odpověděl jsem jen, že nevím. Vrátil jsem se nakonec až za tři dny. Vzhledem k tomu, že to byl požár většího rozsahu, na místo se sjela spousta jednotek dobrovolných i profesionálních hasičů z Pardubického, Chrudimského a Královéhradeckého okresu. Zkrátka jak se říká, každý kdo měl ruce a nohy. Hlavně byly potřeba cisterny s vodou a pěnou. Na místě jsem zasahoval nejen s kolegy z Parama, ale i s hasiči z Chrudimi. Dokonce jsem hasil nad šilery s jedním z těch, kterého jsem si pamatoval, když jsem jako malý kluk chodil za rodiči do práce.

Mamka a táta - výročí 140 let SDH ChrudimVzpomenete si na nějaký zásah, kdy jste zasahovali společně třeba s tátou?
Ano, po otevření stanice na Seči jsem začal sloužit na směně A a každé ranní zkoušky spojení základnových radiostanic jsem dělával s mamkou. Pokud jsme měli větší zásah, dojížděli nám na výpomoc kolegové z Chrudimi a často se stávalo, že jsem se setkal u zásahu s tátou. Vzpomínám, když v roce 2003 v Proseči u Seče hořela stodola, kromě nás a okolních JSDHO přijeli na výpomoc i ze stanice Chrudim. Já jsem dělal strojníka na CAS 32 T-148 a když dojeli Chrudimští, zjistil jsem, že strojníka u cisterny, která doplňovala vodu do mojí, dělá táta. Když jsem se potřeboval vysílačkou domlouvat, nešlo hlásit: „Táto, tady tvůj syn. Pusť vodu, potřebuji doplnit“. Automaticky mi naběhlo: „Čendo, pusť vodu. Potřebuji doplnit“. „Čendo“ totiž říkali chlapi v práci tátovi.

Kromě práce u HZS ČR jste také dobrovolným hasičem. Čemu se zde věnujete?
Hasičina je můj život. Kolegové rodičů mi od mala vyráběli nějaké uniformy, hadice, rozdělovače, proudnice a překážkové dráhy. Pak přišel kroužek mladých hasičů a od roku 1987 jsem řádným členem SDH Chrudim. Když jsem se pak přestěhoval do Seče, přestoupil jsem tam a ujal se funkce referenta mládeže. S dětmi jezdíme po závodech nejen v našem okrese, ale po celé republice. Samozřejmě jsem zařazený i v jednotce SDHO jako velitel družstva nebo strojník. Jak u dobrovolných hasičů, tak i u profíků jsem se věnoval požárnímu sportu, ke kterému vedu i své děti.

Jak vnímáte spolupráci mezi profesionálními a dobrovolnými hasiči?
Myslím si, že spolupráce je na dobré úrovni. Ať je to po stránce vybavenosti, tak hlavně na úrovni komunikace a spolupráce u zásahů, společných cvičení a různých školení.

Trávíte jako rodina i volný čas „po hasičsku“? Jaké máte jiné koníčky?
Všichni v rodině jsme se věnovali požárnímu sportu, takže když jsme byli ještě děti, jezdili jsme s rodiči na závody. Pak když už jsme byli starší, jezdili jsme každý se svým družstvem a potom zase s dětmi. Dokonce jsme měli i vlastní družstvo, které se jmenovalo „KARLÍCI“. Dodnes si ještě společně zaběhneme pro vzpomínku mamky na soutěži v Chrudimi „Memoriál Aleny Karlíkové“. Společně se scházíme při různých oslavách na zahrádce rodičů v Chrudimi. Čas si najdu i na projížďky na kole. S přítelkyní máme psa, takže podnikáme společné procházky a výlety. Moc mě baví práce se dřevem, tak jsem si doma zařídil menší truhlářskou dílnu.

Na závěr je prostor pro Vaše přání.
Asi jako každý správný hasičský táta bych si přál, aby se podařilo a v rodině byl další pokračovatel v hasičské tradici rodiny Karlíků nejen u dobrovolných, ale i u profesionálních hasičů.


Karel ŠVÉDA, foto archiv rodiny Karlíkovy