Vážený pane generální řediteli,
 

přestože příslušníci Hasičského sboru, ještě budou vypomáhat v naší nemocnici (předpoklad je do konce května), chci se již nyní rozloučit a poděkovat.

Vaši příslušníci nám začali pomáhat již na konci minulého roku a na jejich pomoc si rychle naši pracovníci zvykli.  Přestože nikdy v nemocnici nepracovali, velmi brzy se v nové profesi zorientovali a byli tak platnými členy týmu.

Příslušníkům patří poděkování za výpomoc, za pracovitost, za iniciativu i vstřícnost, za schopnost se rychle přizpůsobit dané situaci i za  vnesení dobré nálady.

Přikládám i konkrétní zpětnou vazbu z pracovišť:

• hasiči, kteří nám přišli pomoci, se zajímají o pacienty, jsou k nim přátelští, snaží se plnit potřeby a přání. Zajímají se i o činnosti mimo rámec daných povinnosti. Nebojí se žádných úkolů.
• s kolektivem vychází velmi dobře, jsou kolegiální a vstřícní, bereme je, jako kdyby měli zůstat na delší dobu
• „kluci“ byli v pohodě, hodní, ochotní, rychle se zapojili do provozu a hodně nám na JIP pomohli. Velice jsme si je oblíbili i v našem kolektivu. Oceňujeme jejich aktivní zájem o tuto práci a pomoc a tímto moc děkujeme za možnost je poznat
• personál i pacienti si je moc chválí. Jsou milí, vstřícní, udělají, vše, co se jim řekne a pomůžou i při různém provozní stěhování nábytku a pochůzkách. Oni sami tvrdí, že zde pracují rádi, že mají potřebu pomáhat a chtěli poznat práci zdravotníků, zapracovali se a plně zařadili do kolektivu
• vyjádření jedné vrchní sestry: za mě je přínosem, že to nejsou původně zdravotníci a proto mají možná tendenci se s pacienty bavit nejen o jejich zdravotních potížích, ale jsou schopni s nimi rozebírat jejich soukromé věci, bavit se s nimi o tom, co doma dělají jejich příbuzní a co dělají oni třeba ve volném čase a hlavně vtipkovat a žertovat!!! A to potřebujeme, zvláště v depresivní „kovidové době“ na „kovidovém oddělení“. Mají více času  a příležitostí si s pacienty povídat o obyčejných věcech a tím přispívají k jejich odreagování, celkově dobré náladě a troufám si říci i k uzdravení. Tím, že zastupují mužskou populaci, pozitivně působí na sestřičky v tom smyslu, že mnohdy se ženské kolektivy různě dohadují a to teď díky nim prostě není. Skutečně nám pomáhají a my jsme za ně rádi a moc jim děkujeme.  Chápeme, že se s nimi budeme muset rozloučit, ale budou nám chybět nejen jako pomocníci, ale hlavně jako kamarádi.

Vám chci, pane řediteli, v neposlední řadě poděkovat za to, že jste umožnili tuto výpomoc, protože logicky někde tito lidé chybí a někdo za ně musí vykonávat práci.  Ráda bych tímto také vyjádřila velikou pochvalu za koordinaci a úžasnou spolupráci plukovníku Oháňkovi, který je se mnou v kontaktu a vždy připraven řešit nenadálé situace.

Rozloučím se slovy jedné staniční sestry:
"Celý rok Covid ... ano ... bylo to na prd. Nicméně nemocniční personál si nemůže vynachválit, že to mělo jednu světlou stránku a to, že jsme se seznámili a přišli do kontaktu s novými a skvělými lidmi."

S přáním všeho dobrého a s nadějí setkání v lepších časech zdraví

Mgr. Jana Zvěřinová
Náměstkyně pro ošetřovatelskou péči
Úsek ošetřovatelské péče
Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně

Reportáž České televize natočená při nástupu hasičů do Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně:

Jaroslav Mikoška - tiskový mluvčí HZS JmK