Ve zkušební místnosti o rozměrech 5,6 × 5,2 metru jsme postavili dvě dřevěné hranice, které představovaly vybavení bytu. Množství dřeva bylo vypočteno z empirických korelací tak, aby požár byl v místnosti se dvěma okny a jedněmi dveřmi řízen ventilací a dosáhnul maximální možné intenzity, tedy plně rozvinutého požáru. Celkem bylo do dvou hranic vyskládáno 130 kg smrkového dřeva na ploše 1 a 0,25 m². K podpálení dřeva byl použit heptan na vodní lázni v kovové nádobě pod oběma hranicemi.

V místnosti byla měřena teplota prostředí v pěti výškových úrovních od jednoho metru (zhruba ve výšce hlavy klečícího hasiče) až po teplotu 10 cm pod stropem. V průběhu zkoušky byla sledována teplota v celém prostoru, aby bylo možno určit,  v jaké fázi se požár nachází a kdy bude zahájen hasební zásah.

Bylo připraveno bojové rozvinutí. 2 dopravní vedení, 2 rozdělovače, jeden proud na hašení požáru, dva proudy proti případnému šíření fronty požáru po plášti budovy. Byla použita proudnice Viper Attack s průtoky 50/100/160/200 l/min. Na každý pokus byl nastaven průtok na proudnici 100 l/min. Do vedení před rozdělovač byly umístěny průtokoměry a byla měřena spotřeba vody na hašení. Samozřejmě je nutné k celkově spotřebovanému množství vody na hašení připočítat i vodu nutnou k naplnění hadicového vedení.

Po dosažení maximální intenzity hoření, kdy dřevo zcela vzplálo, bylo zahájeno hašení, a to výhradně pulsní aplikací hasební vody do ohniska hoření. Je to metoda maximálně účinná a úsporná, při které se razantně snižuje spotřeba hasební vody. Každý hasební pokus byl ukončen po zaniknutí plamenného hoření a dohašení nespálených zbytků dřeva. Celkem bylo provedeno pět zkoušek. Třikrát byl hasební zásah zahájen při přechodu požáru z fáze rozvoje do fáze plně rozvinutého požáru, dvakrát pak po cca 5 minutách plně rozvinutého požáru. Při všech zkouškách se teplota horké vrstvy plynů ve zkušební místnosti  pohybovala mezi 450 až 700 °C.

Z přehledové tabulky je zřejmé, že spotřeba vody byla vždy velice nízká. Nejvyšší spotřebované množství bylo 126 litrů, nejnižší pak 34 litrů. Při skutečném hasebním zásahu by tak nedocházelo k nežádoucím škodám způsobeným přebytečnou hasební vodou. Samotné pulsní hašení ale nestačí. Je třeba zdůraznit, že je velice důležité správně stanovit směr nasazení proudu na hašení. Nelze zasahovat tzv. proti dynamice požáru. Oheň si musí vodu do ohniska hoření vtáhnout prouděním způsobeným výměnou plynů při hoření. Není tedy přípustné, aby hasiči vedli zásah do okna, ze kterého šlehají plameny. Nejen, že se nebudou moci dostatečně přiblížit, ale zároveň nedodají vodu přímo k ohnisku, kde je hašení nejúčinnější a nebudou mít kontrolu nad směrem hašení. Další potvrzenou výhodou kombinace pulsního hašení a správného směru nasazení proudu je, že na uhašení standardní bytové jednotky dostatečně postačí zásoba vody jedné CAS a veliteli zásahu odpadá potřeba řešit jiné zdroje hasební vody.

Každý hasební zásah prováděl jiný člen čety. Zkoušky ukázaly, že nejen taktika, ale také zkušenost hrají významnou roli pro efektivní využití hasební vody. Výcvik zaměřený na využití znalostí dynamiky požáru a jejich aplikace ve spojení se správnými hasebními technikami je z hlediska kultury a efektivity hašení vysoce žádoucí.