Nová stanice Most slavnostně otevřena
s 6
Specializace hasiče-zdravotníka u HZS ČR
s 8 
Požár kamionu v Lochkovském tunelu
s 12
Šetření příčiny vzniku požáru u dopravních prostředků a jejich zkoušení
s 14
Výcvik zaměřený na hasební zásah v uzavřeném prostoru s ventilačními otvory s důrazem na efektivitu a kulturu hašení
s 17
Psychologická připrava hasičů na zásahy s osobou se sebevražednými úmysly
s 20
Příběh jedné intervence
s 23
Projekt STAMINA - jak být lépe připraveni na budoucí pandemie
s 28
Mimořádné události řešené na úrovni evropské unie
s 30
Výstava k historii branné výchovy v české škole
s 32
Setkání partnerských výcvikových center OPCW pro Afriku
s 34

Každý příslušník Hasičského záchranného sboru České republiky (HZS ČR) se během kariéry nesčetněkrát setkává se situací, kdy musí poskytnout první pomoc, a to nejen v roli „pomocné síly“ zdravotnických záchranářů, ale i samostatně, kdy vývoj zdravotního stavu zachraňované osoby bude mít pouze ve svých rukou. Jeho znalosti a potřebné vybavení výrazně zefektivní poskytovanou pomoc.

Hasiči získávají během přípravy na výkon služby v jednotce HZS ČR základy znalostí o poskytování první pomoci v nástupním odborném výcviku (NOV), resp. v kurzu základní odborné přípravy (ZOP). Další vzdělávání probíhá v rámci pravidelné odborné přípravy (POP) na stanicích.

Vysláním příslušníka do specializačního kurzu Neodkladná zdravotnická pomoc (NZP) ve Školním a výcvikovém zařízení HZS ČR (ŠVZ HZS ČR) rozšiřujeme jeho znalosti v této problematice. Alternativou může být absolvování kurzu Řidič vozidla dopravy nemocných a raněných (DNR) v civilním sektoru.

Četnost poskytování první pomoci na místě zásahu má dlouhodobě stoupající tendenci. Celkově můžeme hovořit o tom, že tak, jak se vyvíjí společnost, stoupají zásahy nejen hasičům, ale i zdravotnické záchranné službě (ZZS). Vyšší počet mimořádných událostí (MU) při stávajících početních stavech u ZZS může způsobit jejich dostupnost s delšími dojezdovými časy. Hasiči tak mohou být postaveni před situace, kdy jsou s účastníky MU delší dobu bez přítomnosti ZZS, a logicky se tak zvyšují požadavky na znalosti v problematice přednemocniční neodkladné péče (PNP). Pokud jsou při takových MU v řadách hasičů příslušníci, kteří mají zdravotní vzdělání, a nejen znalosti získané v kurzech ZOP či NOV, může být poskytnuta první pomoc na vyšší úrovni než jen ta čistě laická.

Myšlenka hasiče-zdravotníka není novinkou a v současné době realizované kroky lze považovat za další stupeň ve vytváření koncepce, která povede k rozšíření a zkvalitnění poskytovaných služeb.

V roce 2011 vybraní zástupci z několika krajů společně se ŠVZ HZS ČR připravili tzv. nultý kurz NZP. Ten byl o rok později schválen a je dodnes nosným vzdělávacím programem pro hasiče HZS ČR v oblasti NZP. Současná podoba je postavena na 120hodinovém vzdělávacím programu, ve kterém lze hasiče nadstavbově připravit na poskytování první pomoci na vysoké úrovni.

Rok 2012 přinesl první návrhy pokynu k zajištění první pomoci na místě zásahu jednotkami požární ochrany (PO). Tento pokyn byl schválen 
19. února 2013 a upravuje podmínky pro organizaci odborné přípravy v oblasti první pomoci u HZS ČR, a to prostřednictvím hasičů-instruktorů na jednotlivých stanicích HZS ČR.

Dne 17. března 2017 bylo podepsáno Memorandum o zapojení jednotek PO v oblasti PNP formou plánované pomoci na vyžádání. Dalším vývojovým stupínkem byl Pokyn generálního ředitele HZS ČR č. 43/2017, kterým byly upraveny podmínky spolupráce se ZZS na základě uvedeného memoranda. Jednotky PO jsou zapojovány například do tzv. systémů first responderů.

Každoročně jsou pro jmenované hasiče-instruktory jednotlivých HZS krajů organizována instrukčně metodická zaměstnání, na kterých je řešena problematika nejen vzdělávání hasičů v této oblasti, ale jsou zde navrhovány směry dalšího vývoje v oblasti první pomoci a další koncepční kroky. Například se diskutuje o systemizaci hasičů-zdravotníků, udržování jejich odbornosti, zkvalitnění výuky hasičů, rozšíření vzdělávacích materiálů a také se vyměňují zkušenosti z odborných vzdělávacích akcí, kterých se příslušníci účastnili.

Tak lze ve zkratce hovořit o počátečních fázích systému vzdělávání hasičů v oblastech první pomoci, včetně následné implementace do organizačního a operačního řízení.

Odbornost hasiče-zdravotníka
Po více než deseti letech lze tedy s ohledem na vývoj situace považovat následující kroky za logické vyústění. V současné době se navrhuje rozšíření koncepce s myšlenkou vytvořit v řadách HZS ČR pozici hasiče-zdravotníka. Jejím cílem je naplnit tabulkové stavy centrálních hasičských stanic (stanice typu C) na požadované počty a vytvořit systemizovaná místa příslušníků se zdravotním vzděláním. Za dostatečné vzdělání lze považovat takové, které je zdravotnického charakteru a přímo se dotýká problematiky první pomoci, resp. urgentní medicíny. Samozřejmě jsou vítány další odbornosti. Absolventi zdravotnických škol jsou schopni činnosti spojené s poskytováním první pomoci vykonávat bez odborného dohledu a na seznamu výkonů mají ty, které vysloveně využijí při zajištění péče o pacienty v kritickém stavu.

Například v Ostravě je hasič-zdravotník obsazován na tzv. druhé výjezdy, kterými se posiluje prvosledová požární technika pro MU typu požár (vyjma drobných požárů), dopravní nehody s předpokladem zraněných osob či potřebou vyproštění nebo jinou záchrannou akcí, kde může vzniknout nutnost ošetřování osob. Minimální odborností tohoto hasiče je v současnosti kurz DNR nebo NZP. Uvedený model je aplikován na území města Ostravy a lze jej považovat za prověřený fungující model pro městské aglomerace.

Hasiči jsou postaveni před situace, kdy mají pacienta se stavy úrazovými, neúrazovými nebo s případnou kombinací postižení. Skupina osob s neúrazovými stavy nebo s kombinací postižení se pochopitelně hůře diagnostikuje, a pokud hasiči nemají elementární základy z vnitřního lékařství, chirurgie a urgentní medicíny, neodhalí na místě zásahu skrytá rizika. Jsme si vědomi minimální možnosti pomoci těmto lidem, avšak základní diagnostika a ošetření před samotným příjezdem ZZS jim může zlepšit podmínky, ve kterých se nacházejí. Tyto případy často souvisejí např. s otevřením uzavřených prostor. Naopak za extrémní situace lze považovat ty zásahy, kde s ohledem na předpokládaná rizika není možné nasazení zdravotnických složek právě s vysokou mírou rizika. Hovoříme o pracích ve výškách, v prostředí s výskytem nebezpečných látek, o požárech, dopravních nehodách hromadných dopravních prostředků (hromadná postižení zdraví, kde je nutné zajistit vyprošťování speciálními prostředky) nebo o živelních pohromách.

Doposud platný Pokyn generálního ředitele HZS ČR č. 11/2013, k činnosti jednotek požární ochrany při poskytování první pomoci na místě zásahu, mimo jiné hovoří o tom, že pro zajištění pravidelné odborné přípravy na stanicích jsou jmenováni vybraní příslušníci, kteří mají požadované vzdělání (vzdělání s ukončenou státní zkouškou, např. zdravotnický záchranář nebo kurz NZP, resp. DNR).

Stanice typu C mají na každé směně jednoho příslušníka, na stanicích typu P je jeden příslušník pro celou stanici. V současné době tento systém nezajišťuje přítomnost hasiče se zdravotnickým vzděláním na místě zásahu, neboť nejde o systemizované místo. Tento příslušník je prostředníkem pro zajištění POP.

Ve světle navýšení počtu výjezdů a s tím souvisejícím navýšením počtu ošetřování osob se tvoří myšlenka koncepce hasičů-zdravotníků. Na každé směně stanice typu C by byli minimálně dva příslušníci se zdravotním vzděláním. V celkovém součtu půjde o téměř 700 příslušníků. Současný počet je 207 bez rovnoměrného rozložení.

Statisticky se sledují následující ukazatele:

• transport pacienta,
• záchrana osob,
• předlékařská pomoc,
• použití automatizovaného 
• externího defibrilátoru (AED),
• spolupráce při ošetřování pacienta.

Kombinace těchto pěti činností patří mezi sledované parametry a udává čísla, která hovoří jednoznačně. V roce 2011 poskytovaly jednotky PO první pomoc v 10 892 případech a v minulém roce to bylo v 35 175 případech. Použití AED je sledováno od roku 2018 a i zde hovoříme o výrazném nárůstu (2018 – 430 případů, 2021 – 895 případů).

Poslední dva roky sledujeme v souvislosti s pandemií covidu-19 další činnosti, které do té doby přímo nesouvisely s hasičským řemeslem. Koncem roku 2020 se příslušníci se zdravotním vzděláním (středoškolské či vysokoškolské) podíleli na odběrech v mobilních odběrových týmech anebo přímo ve zdravotnických zařízeních. Na konci roku 2020 to bylo 48 436 a v roce 2021 pak 276 396 odběrů. Tyto výkony vyžadují zdravotnickou odbornost. Vyjma odběrové činnosti došlo k nasazení 695 příslušníků k pomoci u lůžkové péče na různých typech úrovně ve zdravotnických zařízeních (od pečovatelské služby až po akutní péči). Pomoc byla realizována vždy v závislosti na kvalifikaci konkrétního příslušníka. V Jihomoravském kraji (JmK) si ZZS cestou krizového štábu Krajského úřadu JmK podala žádost o výpomoc příslušníků HZS ČR. Pro tuto činnost byli vybráni ti, kteří zároveň mají uzavřenou dohodu o pracovní činnosti a znají systém fungování ZZS. Základem pro realizaci takové pomoci byla již dříve uzavřená Dohoda o součinnosti základních složek IZS mezi HZS JmK a ZZS JmK. Na tomto podkladě byli vybraní příslušníci pokynem krajského ředitele pracovně převeleni pod ZZS.



   K 31. lednu 2022 byli v řadách HZS ČR příslušníci se zdravotním vzděláním různé úrovně v těchto počtech:

• 178 absolventů kurzu DNR,
• 400 absolventů kurzu NZP (vč. NZP-AK),
• 207 absolventů se získaným středním nebo vyšším (vysokoškolským) vzděláním.

Z celkového počtu 785 příslušníků si odbornost ve zdravotnickém zařízení nebo u ZZS udržuje cel­kem 80 hasičů.

Novou koncepcí hasičů-zdravotníků není v žádném případě dotčena potřeba spolupráce se ZZS. Naopak i nadále je tato složka vnímána jako nezastupitelná a zaměstnanci ZZS budou i nadále nositeli odbornosti a schopnosti pacienta ohroženého na životě kvalitně zajistit a následně transportovat do zdravotnického zařízení. Snahou HZS ČR je především zvýšení odborné úrovně poskytování péče do jejich příjezdu a v situacích s vysokou mírou rizika. Tohoto lze docílit tím, že hasiči budou disponovat odborníky v oboru, kteří mají požadované znalosti a ve správnou chvíli je využijí ve prospěch účastníků MU. Vždyť základním posláním hasičů vyplývajícím ze zákona je chránit životy a zdraví obyvatel a majetek před požáry a poskytovat účinnou pomoc při MU, přičemž ochrana života a zdraví je prioritou. 

npor. Bc. Martin TÜRKE, HZS Moravskoslezského kraje, kpt. Mgr. Pavla JAKOUBKOVÁ, DiS., MV-generální ředitelství HZS ČR, 
foto archiv autora a MV-generálního ředitelství HZS ČR

Hasičský záchranný sbor Středočeského kraje (HZS SČK) dlouhodobě provádí taktické výcviky se zaměřením na dynamiku požáru a kulturu hašení. Jednou z oblastí výcviku je hasební zásah v podmínkách simulovaného požáru v obytné místnosti. Ve spolupráci s Technickým ústavem požární ochrany (TÚPO) se realizovalo celkem pět měřených cvičení, při nichž se sledovalo teplotní pole v místnosti a spotřeba vody na hašení.

Obr.1 Dřevěné hranice

Série výcviků, které v různých obměnách probíhají v HZS SČK již několik let, se zaměřují na každodenní hasební zásahy požárů menších rozměrů a na hasební zásah v uzavřeném prostoru zasaženém požárem, jenž je ventilovaný tak, aby nedošlo ke vzniku život ohrožujících jevů známých z tréninků ve flashover kontejneru (FOK). Hlavní motivací pro vznik výcviku byla skutečnost, že hasiči získávají v rámci odborných kurzů zejména teoretické znalosti v oblasti dynamiky požáru a sdílení tepla a následně je obtížné převést osvojené znalosti do podmínek reálného hasebního zásahu. Dalším faktorem, který motivoval vznik výcviku, bylo časté nad­užívání hasební vody při zásazích ve vnitřních prostorách a nesprávně zvolená hasební taktika v uzavřených, ale ventilovaných prostorách (typické pro bytové požáry). Někteří z hasičů mohou namítat, že nejjednodušším řešením při hašení je použít větší objemový průtok hasební vody, protože ten uhasí hořlavý materiál bez ohledu na dovednosti hasiče. Toto tvrzení ale nekopíruje principy kultury hašení. Jakýkoli požár vzhledem k velikosti, umístění paliva nebo problémům s přístupem bude vždy potřebovat optimální množství hasební vody. Naše schopnost umístit hasební vodu do prostoru, kde bude hasební efekt nejúčinnější, může být při reálném zásahu omezená. Při likvidaci požáru v uzavřeném prostoru s omezeným přístupem vzduchu (tak, jak známe z FOK) budeme potřebovat vodu k bezpečnému ochlazení horkých plynů, pokud máme vstoupit do prostoru, kde se nachází ohnisko požáru. Většina „běžných či bytových“ požárů menšího rozsahu probíhá v uzavřených prostorách s možností pracovat s ventilačními otvory (otvírání oken a dveří), a tedy vnitřní podmínky nemusí být tak extrémní, jak je známe z FOK. Ze zkušenosti víme, že někteří hasiči, a zejména pak nováčci, přenášejí zkušenosti z FOK i do podmínek, kde nacvičený postup není žádoucí. Respektive nejsou schopni rozlišit správný taktický postup, takzvaně „přečíst prostor“ a umět pracovat s dynamikou požáru. Výcvik prováděný příslušníky z HZS SČK je navržen tak, že počítá s dynamikou proudění vyvolanou požárem a využitím ventilačních podmínek k ochraně hasiče a zvýšení efektivity hašení. Tou se myslí zejména nutnost zvýšit úroveň dovedností zasahujících tak, aby byli schopni aplikovat hasební vodu do prostoru v optimálním množství, na správné místo a ve směru proudění vyvolaného požárem. Výcvik „efektivního hašení“ se snaží doplnit cvičení ve FOK tak, aby každý hasič, který jím projde, byl schopen zvolit vhodný taktický postup při reálném zásahu vzhledem k vnitřním podmínkám v prostoru, kde se nachází ohnisko požáru, a s ohledem na proudění vyvolané požárem. Hasiči si dále procvičí práci v dýchacích přístrojích, určení místa a nasazení směru proudu a práci v prostředí s extrémní tepelnou zátěží.

Zjednodušený princip efektivního hašení hasební vodou
Oheň produkuje teplo (energii). Veličina intenzity hoření se nazývá rychlost uvolňování tepla. Ta uvádí, kolik energie se uvolní za jednotku času. Při efektivním hašení je naší snahou odebrat co nejvíce uvolněné energie s využitím co nejmenšího množství hasební vody. Při hašení se nejprve voda ohřívá. Absorbuje tepelnou energii ke změně skupenství. Ke změně skupenství (voda se mění v páru) se spotřebuje výrazně větší množství energie než k ohřevu. Proto je pro efektivní hašení naší snahou přeměnit veškerou aplikovanou hasební vodu v páru, protože právě ta se na hasebním účinku podílí velkou měrou. V případě, že voda z požářiště odtéká v původním skupenství, lze říci, že nebyla využita efektivně.

Místo a postup měřeného výcviku

Obr. 2 Prostor výcviku

Objekt, ve kterém probíhají výcviky, je jednopodlažní budova v bývalém vojenském prostoru. Vchází se do něj po několika schodech ke vstupním dveřím umístěných uprostřed budovy. Za nimi je šestimetrová chodba. Na konci chodby se po pravé straně nachází místnost o rozměrech 5‚6 × 5‚2 metru s výškou 3‚1 metru (obr. 2). V této místnosti probíhá většina cvičení a nacházejí se v ní dvě okna a jedny dveře. Dveře a okna lze mechanicky zavírat a otvírat. Podle potřeby a scénáře výcviku je možné měnit ventilační podmínky a dynamiku požáru v místnosti.

Při výcvicích, které probíhaly ve spolupráci s TÚPO, jako palivo posloužily dřevěné hranice (obr. 1). Pro běžná cvičení se používají dřevěné palety různých rozměrů, protože nejsou tak drahé. Ideální zdroj pro podpálení je hořlavá kapalina, která je umístěna ve vaně pod hořlavým materiálem, a to nejlépe tak, aby pokrývala co největší plochu. Množství hořlavé kapaliny ale nesmí být příliš velké, jinak by ovlivňovalo teplotní pole v místnosti. Objem dřeva byl vypočten z empirických korelací tak, aby požár byl v místnosti se dvěma okny a jedněmi dveřmi řízen ventilací a dosáhl maximální možné intenzity, tedy plně rozvinutého požáru. Celkem bylo do dvou hranic vyskládáno 130 kg smrkového dřeva na ploše 1 m2 a 0‚25 m2. V místnosti byla měřena teplota prostředí termočlánky v pěti výškových úrovních od jednoho metru (zhruba ve výšce hlavy klečícího hasiče) až po teplotu 10 cm pod stropem. V průběhu výcviků byla sledována teplota v celém prostoru, aby bylo možno určit, v jaké fázi se požár nachází a kdy bude zahájen hasební zásah. Po dosažení maximální intenzity hoření bylo zahájeno hašení, a to výhradně pulzní aplikací hasební vody do ohniska hoření. Je to jedna z účinných metod, při které se razantně snižuje spotřeba hasební vody. Každý hasební pokus byl ukončen po zaniknutí plamenného hoření a dohašení nespálených zbytků dřeva. Množství spotřebované vody bylo měřeno na průtokoměrech. Hasiči tak okamžitě zjistili celkový objem hasební vody v litrech při hasebních a dohašovacích pracích. Výsledná hodnota spotřebované vody představovala pro hasiče zajímavou informaci (tabulka). Díky konkrétní číselné hodnotě si zasahující dokážou spojit poměr množství hasební vody vzhledem k ploše a typu hořlavého materiálu. Celkem bylo provedeno pět měřených výcviků. Třikrát byl hasební zásah zahájen při přechodu požáru z fáze rozvoje do fáze plně rozvinutého požáru, dvakrát pak po přibližně pěti minutách plně rozvinutého požáru. Při všech zkouškách se teplota horké vrstvy plynů ve zkušební místnosti pohybovala mezi 450 až 700 °C.

Zužitkování teoretických znalostí při praktickém výcviku
Hasiči jsou v prostoru výcviku od počátku vzplanutí hořlavého materiálu až po ukončení dohašovacích prací. Po celou dobu jsou všichni zasahující uvnitř objektu informováni o teplotě prostředí. Jde o jedinečnou příležitost si prakticky vyzkoušet práci v prostředí s teplotním rozsahem od přibližně 150 °C do 700 °C. Hasiči si tak subjektivně sami vyhodnotí fyzickou připravenost na práci v prostředí s extrémně vysokou tepelnou zátěží uvnitř místnosti. Současně je to příležitost pozorovat výměnu plynů v uzavřeném, ale ventilovaném požáru. Plyny proudí z oblastí s vyšším tlakem do oblastí s tlakem nižším a tepelná energie proudí z prostoru s vyšší teplotou do prostoru s teplotou nižší. Jinak řečeno kouř uniká směrem ven ventilačními otvory a zároveň dochází k proudění studeného vzduchu z okolního prostředí do prostoru, kde hoří. Při správném postavení si hasiči díky proudění studeného vzduchu z okolí směrem k místu hoření mohou vyzkoušet, jak se studený vzduch v prostoru výcviku ochlazuje. Hasí se ve směru proudění vyvolaného požárem.

Komunikace je jedním z předpokladů dobře zvládnutého zásahu. Proto i při výcviku se vyžaduje vzájemné dorozumívání mezi hasiči v prostoru výcviku a mezi hasiči a velitelem. Velmi se osvědčilo, když se z velitelů stali tzv. pozorovatelé. Velitelé se v místnosti nacházeli také od počátku doby vzplanutí až po ukončení hasebního zásahu. Měli tak jedinečnou příležitost pozorovat komunikaci a spolupráci družstva v prostoru výcviku. Velitelé možnost sledovat zasahující ocenili, protože se tak sami mohli seznámit, jak zasahující pracují při reálném požáru.
   
Velký důraz se klade na práci s proudnicí a vnímání dynamiky požáru v prostoru výcviku. Tato činnost probíhá především při nízkém nastavení průtoku vodního proudu a aplikací hasební vody pulzním hašením. Všichni zasahující mají nastavenou maximální hodnotu průtoku na proudnici 100 l/min. Kaž­dý hasební zásah provádí jiný člen čety. Veškerý výcvik se prováděl tzv. „D – programem“. Díky menším hadicovým vedením se hasiči mohou pohybovat rychleji a hadice se lépe ovládají.

Hasební taktika kopíruje principy kultury hašení (maximálně efektivní využití hasební vody). Po ukončení plamenného hoření následuje dohašování. Tím je myšleno šetrné prolévání hořlavého materiálu. Výcviky ukázaly, že nejen taktika, ale také zkušenosti hrají významnou roli pro efektivní využití hasební vody. Výsledný dojem hasičů byl především ten, že se při hasebním zásahu není třeba „schovávat“ za velké množství vody a hořlavý materiál doslova utopit. Výcvik zaměřený na využití znalostí dynamiky požáru a jejich aplikace ve spojení se správnými hasebními technikami je z hlediska kultury a efektivity hašení vysoce žádoucí. Dodržováním kultury hašení při požárech zamezujeme zbytečnému generování sekundárních škod.

Hasiči si často z periodického školení zapamatují, jaké množství páry vznikne z jednoho litru vody. V praxi se ukazuje, že není tato informace pro všechny zasahující zcela intuitivní. Při výcviku si hasiči vyzkoušejí hasit tzv. pulzním hašením. Na základě subjektivního vnímání si sami volí délku pulzu. Ta se odráží v množství vzniklé páry a v celkovém množství spotřebované vody. Během výcviku si každý zasahující sám prakticky ověřuje, jaký poměr vody při hašení potřebuje, aby na místě zásahu nevzniklo velké množství vodní páry. Dojde-li totiž k němu, zhoršují se i pracovní podmínky pro zasahující uvnitř objektu. Výhodou nebo nevýhodou je pak práce ve ztížených podmínkách uvnitř místa výcviku.

Závěr
Nevýhodou práce hasiče je postupné sklouznutí k rutině. Pro některé příslušníky je typické posuzovat své schopnosti na základě délky odsloužených let. Ale ne vždy tomu odpovídají nabyté vědomosti a zkušenosti z jednotlivých požárů. Popsaný výcvik neprobíhá tak jako většina taktických nebo prověřovacích cvičení „na sucho“, ale při reálném požáru. Výcvik nenahrazuje trénink ve FOK kontejneru, ale snaží se ho doplnit tak, aby každý zasahující, jenž jím projde, byl schopen zvolit vhodný taktický postup vzhledem k prostoru, v němž k požáru dochází, a vzhledem k proudění vyvolanému požárem. Těší nás, že se výcvik „efektivního hašení“, hasičům, kteří ho absolvovali, líbil. Jak již bylo napsáno v úvodu, výcvik není ničím novým a převratným, jde ale o činnost, kde si všichni mohou obnovit, ujasnit nebo jen procvičit teoretické znalosti z absolvovaných kurzů při praktickém hasebním zásahu. 

kpt. Mgr. Jan MERTA, Technický ústav požární ochrany, foto archiv MV-generálního ředitelství HZS ČR

V Hasičském záchranném sboru České republiky (HZS ČR) pracují od roku 2003 psychologové, mezi jejichž hlavní úkoly patří výcvik a koordinace týmů posttraumatické péče. Převážně jsou jejich členy vyškolení výjezdoví hasiči, kteří tuto činnost vykonávají dobrovolně nad rámec běžných služebních povinností a jsou povoláváni k zásahům integrovaného záchranného systému (IZS), aby lidem zasaženým mimořádnou událostí (MU) poskytovali první psychickou pomoc.

Příbuzní zemřelých účastníků dopravní nehody

Jedna taková MU nastala v úterý 2. května 2017. Kolem 14.00 hodin se střetl u obce Brozánky ve Středočeském kraji osobní automobil s kamionem. V osobním voze jelo šest občanů Spojených států amerických. Na místě nehody zemřeli dva z nich, další dva byli s těžkými zraněními letecky transportováni do dvou různých nemocnic, poslední dva vyvázli bez větších zranění. Proto velitel zásahu povolal psychologa a tým posttraumatické péče. Během poskytované intervence jsme průběžně naplňovali kroky první psychické pomoci v souladu se standardy psychosociální krizové pomoci a spolupráce (psychosociální pomoc).

Povolání k zásahu
Byl to den jako každý jiný. Účastnil jsem se v Praze společně s mojí asistentkou por. Bc. Janou Váchovou setkání organizovaného psychologickým pracovištěm MV-generálního ředitelství HZS ČR, které bylo zaměřené na oblast psychologické diagnostiky. Kolegyně Jana je rovněž jednou ze zakládajících členek týmu posttraumatické péče HZS Jihočeského kraje a velmi zkušenou interventkou. Zastupoval jsem kpt. PhDr. Evu Biedermannovou, hasičskou psycholožku ze Středočeského kraje, která čerpala dovolenou. Běžně si takhle mezi sebou vypomáháme. Krátce po 14. hodině mi zazvonil telefon a kolegyně z operačního a informačního střediska HZS Středočeského kraje se mě ptala, jestli jsem schopný poskytovat psychosociální pomoc i v anglickém jazyce. Po velmi krátké úvaze jsem jí potvrdil, že k MU s Janou Váchovou vyjedeme. Poprosil jsem ji ještě o povolání druhé dvoučlenné skupiny z týmu posttraumatické péče HZS Středočeského kraje, ve které bude alespoň jeden intervent schopný se dorozumět plynně anglicky. Říkal jsem si, že pokud by mi angličtina během intervence dělala problémy, mohu alespoň pomoct překlenout první desítky minut zásahu a poté být po ruce jazykově zdatnější kolegyni nebo kolegovi, který by ode mne převzal péči o zasažené. Jsem přece z in­ter­venční praxe zvyklý, že vše nemusím zvládat sám, proto­že vždy pracujeme ve dvojici, jak se v praxi mno­hokrát osvědčilo. Přibližně po první půlho­dině mi bylo jasné, že tento scénář nenastane.

Na místě dopravní nehody
K MU jsme dojeli kolem 14.30 hodin. Tou dobou se už dvěma nezraněným Američanům věnovali por. Ing. Tereza Fliegerová a plk. Ing. Martin Vondra, MBA, z týmu posttraumatické péče HZS Středočeského kraje. Nahlásili jsme se veliteli zásahu, zjistili jsme si základní informace o dosavadním průběhu MU a poté jsme šli navázat kontakt se zasaženými osobami. Kolegyně Jana zašla za řidičem kamionu a nabídla mu psychickou podporu. Oba přeživší účastníci dopravní nehody z osobního vozu byli muži. Jednomu z nich zemřela manželka přímo v havarovaném autě. Manželka druhého muže byla v kritickém stavu letecky transportována do jedné mimopražské nemocnice. Oba byli silně věřící křesťané a o svou víru se nyní intenzivně opírali. Jedním ze základních principů poskytování psychosociální pomoci, ze kterého čerpám, je přístup zaměřující se na odolnost člověka (lidé nejsou jen pasivními oběťmi MU). Mám tedy důvěru ve schopnosti zasažených lidí situaci neštěstí v rámci svých možností zvládat. V tomto případě jsme já i účastníci nehody čerpali ze stejných zdrojů. Jsem totiž rovněž praktikujícím křesťanem. Při zásazích se také o víru opírám, ale téměř o ní nemluvím. Když mi jeden z pozůstalých účastníků nehody hned na začátku intervence pověděl, že je věřící, udělal jsem výjimku. Řekl jsem mu, že v tomto ohledu jsme „na jedné lodi“. On měl potřebu mi v této situaci o své víře povědět. Je velmi důležité pomáhat zasaženým lidem v situaci neštěstí v souladu s jejich hodnotami. V tuto chvíli naše podobné hodnotové nastavení pomohlo k rychlému navázání důvěry. Posoudil jsem, že pro zasaženého je důležité, že má vedle sebe podobně smýšlejícího člověka. Na místě nehody jsme poté pomohli zorganizovat rozlou­čení pozůstalých se zemřelými. Tím se vytvořil prostor pro poslední pohlazení, poslední sbohem i pro závěrečnou modlitbu za zemřelé duše. Potřeba rozloučení se s blízkými zemřelými na místě MU je poměrně běžným a důležitým intervenčním krokem. Někdy tuto potřebu vyjádří přímo pozůstalí, jindy ji nabízí intervent. Nikdy však pozůstalé nenutíme do něčeho, na co by se necítili. Rozloučení pomáhá zasaženým lidem, kteří jsou v silném šoku, připustit, že se neštěstí skutečně stalo. Snáze pak přijímají realitu, že jejich blízký zemřel. Podporuje projevení emocí a zvládací mechanismy zasažených. 

Komplikovaný přejezd do nemocnice 
Nyní bylo potřeba, aby oba přeživší co nejdříve absolvovali kontrolní lékařskou prohlídku. Sanitka je převezla do nemocnice v nedalekém Mělníku, do které jsme se s malým časovým odstupem přesunuli i my interventi. Dodnes mi není jasné, proč zde nebylo možné provést jejich lékařské vyšetření. Muselo se tedy odtud přejet do Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. Z intervenčního hlediska to byl velmi náročný moment, protože oba přeživší nutně potřebovali vyjet za svými těžce raněnými blízkými do nemocnic. Náš intervenční tým byl na takový krok připraven. Vždyť přece cílem při poskytování první psychické pomoci je spojovat lidi, které rozdělila MU. Zde připomínáme přesvědčení „společně to zvládneme“. Měli jsme dvě hasičská osobní auta a v každém z nich byl jeden anglicky mluvící intervent. Oba muže se nám však podařilo přesvědčit, že bude lepší, když před touto cestou absolvují v Praze kontrolní prohlídku, aby se u nich vyloučilo nějaké skryté zranění. 

Další těžké chvíle 
V průběhu lékařského vyšetření jsme se dozvěděli, že na řidiče havarovaného osobního vozu, který podle našich informací tuto nehodu zavinil, byla uvalena vazba. Bylo rozhodnuto, že po lékařské prohlídce bude kolegy od Policie České republiky převezen k výslechu na policejní stanici zpět do Mělníka, kde poté bude muset zůstat. Začali jsme mu s interventkou Terezou pomáhat shánět certifikovaného soudního překladatele do angličtiny, který je u výslechu potřeba. V tomto okamžiku je velmi zřetelné, jak rychle se dovedou proměnit potřeby neštěstím zasažených lidí. Musíme na vzniklou situaci umět reagovat rychle. V první možné chvíli jsme o této změně policejního vyšetřování zasažené Američany pravdivě informovali. Dali jsme jim i několik příležitostí, aby si mohli bez naší přítomnosti zatelefonovat na americkou ambasádu. Spolujezdec z havarovaného vozu byl postaven před dilema, zda se má vypravit za těžce raněnou manželkou do nemocnice, nebo zda má zůstat u svého přítele po dobu policejního vyšetřování. Bez váhání se rozhodnul zůstat u něj. Pro mě to byl jeden z nejhlubších projevů opravdového přátelství, který jsem měl v životě možnost vidět na vlastní oči. První psychickou pomoc si dovedou spontánně poskytovat i zasažení lidé mezi sebou. Domnívám se, že tento příklad to velmi dobře ilustruje. Úkolem interventů je povzbuzovat zasažené v aktivním zvládání a zapojení se do řešení situace. Víme, že se pak lépe dokážou vypořádat s jejími následky. Jednáme v souladu s přesvědčením „i my můžeme pomoci“, tedy že pomoci může každý z nás. Zanedlouho poté jsme od krajského operačního a informačního střediska přijali informaci, že manželka spolujezdce v nemocnici podlehla zraněním, která utrpěla během dopravní nehody. Tuto smutnou zprávu jsme mu předali hned, jak jsme se ji dozvěděli. 

Ukončení intervence pro členy obou týmů posttraumatické péče
Po lékařském vyšetření jsem kolem 19.00 hodin a po vzájemné dohodě s ostatními povolanými členy obou týmů posttraumatické péče ukončil jejich intervenci při této MU a vydal jsem se zpátky do Mělníka na policejní stanici. Chtěl bych velmi poděkovat za zapojení do tohoto zásahu oběma interventům, kteří nemluvili plynně anglicky. Během zásahu zařídili řadu organizačních a praktických záležitostí. Také jsem s nimi měl možnost konzultovat jednotlivé intervenční kroky, které jsem zvažoval. Byli jsme sehraný tým, i když jsme se v této sestavě viděli poprvé v životě. Poskytování první psychické pomoci je u HZS ČR týmovou prací, které nás s každou další intervencí tomuto nastavení dále učí.

Na policejní stanici
Poté jsem byl účasten policejnímu výslechu, který byl překládán soudní překladatelkou. Díky dobře navázanému vztahu jsem fungoval jako psychická podpora pro vyslýchaného účastníka nehody. I když jsem převážnou většinu času pouze mlčel, vím, že je pro lidi zasažené MU někdy důležité i to, že v danou chvíli nejsou se svými těžkostmi sami. Pečovat o zasaženého člověka je tedy možné i pouhou přítomností. Naplňujeme tím jeden z dalších principů psychosociální pomoci „nejsme na to (a v tom) sami“. Tím, že jsem nyní ze situace neodjel, jsem dal zasaženému najevo, že mi na jeho dalším osudu opravdu záleží. A nedívám se přitom na hodinky. Můj přítel Rostislav Homola, který pracuje jako nemocniční kaplan, to vyjádřil slovy: „Být člověku člověkem, když potřebuje člověka“. V průběhu výslechu jsem přemýšlel o posledním intervenčním kroku, kterým je předání zasažených lidí jejich příbuzným nebo blízkým. Ti však byli několik tisíc kilometrů vzdáleni. Na policejní stanici však dojel kolega z české pobočky americké firmy, pro kterou oba přeživší pracovali. Zjistil jsem, že on je tím správným člověkem, jemuž mohu oba muže, s nimiž jsem dnes prožil mnoho náročných okamžiků, předat. Dokonce se mu podařilo sehnat ve večerních hodinách bibli v anglickém jazyce, o kterou mě požádal americký řidič osobního vozu.
 
Intervenci jsem ukončil ve středu 3. května 2017 přibližně v 01.30 hodin v noci a vydal jsem se zpět na stanici do Českých Budějovic. V tomto momentě příběhy našich intervencí obvykle končí. Nejsme tu od toho, abychom dlouhodobě podporovali procesy truchlení u lidí, s nimiž se setkáváme během našich zásahů. Této pomoci se věnují jiní specialisté, kteří zpravidla nejezdí k zásahům složek IZS poskytovat psychosociální pomoc.

Vzpomínkové setkání o dva roky později

Společné rozloučení se zemřelými na místě neštěstí

Tento příběh však pokračuje dál. Ve čtvrtek 6. června 2019 oba přeživší se svými příbuznými a blízkými uspořádali na místě nehody vzpomínkové setkání, na které pozvali i zasahující členy všech složek IZS. Ubytovali se ve stejném hotelu jako před dvěma lety. Pronajali si autobus a přijeli na místo nehody. Narychlo jsem si upravil program, abych se mohl tohoto setkání také účastnit. Nemohl jsem tam chybět. Duchovně toto vzpomínkové setkání zaštítil pastor John Mullen, který dlouhodobě působí s manželkou v Praze. Dvojjazyčně jsme spolu přečetli oddíl z bible. Řada z nás se potom připojila ke krátké modlitbě. Na závěr jsme si na přání našich amerických přátel na místě nehody společně stoupli do kruhu, chytili se za ruce a zemřelým zazpívali jednu píseň. Bylo to velmi smutné a zároveň velmi dojemné. V tomto kruhu jsem kromě smutku pocítil obrovskou sílu komunity, které jsem se stal součástí. Komunity, která je schopna se semknout, zorganizovat  společnou cestu přes půl zeměkoule a přizvat všechny zasahující mezi sebe. Ještě dnes sílu tohoto společenství pociťuji, když se ho v tomto článku snažím popsat. Skládalo se z porozumění, vděčnosti, respektu, naděje a víry. Od té doby se snažím v mezích svých schopností tyto hodnoty posílat dál mezi lidi, které potkalo nějaké neštěstí. Odhaduji, že kromě upřímné víry to byla právě tato síla, která na­pomohla oběma přeživším účastníkům dop­ravní nehody se překlenout přes proces truch­lení po svých blízkých. Setkání bylo završeno připevněním dřevěného křížku na blízký strom. Každý z přítomných Američanů pod něj položil ozdobený kamínek s obrázkem a osobním vzkazem pro zemřelé.

Lehké zásahové přilby

Příslušníci HZS ČR ze stanice Mělník v lehkých zásahových přilbách

Závěrem mi jeden z účastníků dopravní nehody nabídl možnost sponzorského daru pro zasahující hasiče z mělnické stanice. Předal jsem tuto nabídku mjr. Ing. Zbyňku Štajncovi, který jako velitel této stanice byl zapojen nejen do zásahu v roce 2017, ale i do vzpomínkového setkání. Mělničtí hasiči tak po dojednání všech formálních náležitostí získali v lednu 2021 dohromady 44 lehkých zásahových přileb v celkové hodnotě přes 170 tisíc korun. Tento ochranný prostředek si vybrali proto, aby poskytnutý dar byl nejen užitečný, ale také trochu osobní ve smyslu poděkování za dobře provedený zásah. Každý hasič z mělnické stanice má díky tomuto sponzorskému daru osobní přilbu, která zajišťuje nejen bezpečnost při zásahu, ale je při užívání komfortnější oproti těžkým přilbám. 

V květnu 2021 jsme chtěli, aby pastor John Mullen při čtvrtém výročí této MU vyprosil pro tyto helmy ochranu a požehnání, což bohužel nebylo možné kvůli právě probíhající pandemii co­vidu-19.

Poděkování

Setkání zasažených a interventů po dvou letech od neštěstí

Ač to není běžné, tak vlivem všech okolností jsme navázali s přeživšími účastníky nehody a s jejich dalšími příbuznými blízký vztah. Chtěl bych jim za všechny pozvané zasahující hasiče závěrem moc poděkovat. Vážíme si jejich velkorysosti, s níž dovedou podpořit hasičskou stanici, která je od jejich bydliště vzdálená tisíce kilometrů. Velmi si také ceníme, že jsme se mohli stát členy jejich komunity a měli jsme možnost pocítit sílu její soudržnosti. 

V přeživších i v nás, kteří jsme pomoc poskytovali, zanechala tato MU svůj otisk. V každém z nás jinak, ale všichni jsme se k ní svým způsobem ve vzpomínkách vrátili a po svém jsme ji vyhodnotili. V souladu s přesvědčením „na příště se připravíme“ si často po MU klademe otázky: „Jednal bych příště jinak?“ nebo „Co si z toho mohu odnést?“. Já jsem si z této MU odnesl cennou zkušenost, že máme u HZS ČR dobře nastavený systém poskytování psychoso­ciální pomoci, o který je možné se opřít i při takto náročných intervencích. 

Text tohoto článku i použité fotografie vycházejí se svolením pozůstalých členů rodiny. Během recenze textu článku mě jeden z přeživších poprosil, abych uveřejnil tento vzkaz: „?I když je tato tragédie velmi smutná a my dodnes truchlíme po svých blízkých, jsem vděčný všem českým profesionálům za jejich provedený zásah v úterý 2. května 2017, tedy v době, kdy jsme je velmi potřebovali. Má rodina vám bude neustále vděčná za vaši službu, úctu a laskavost. Nikdy nezapomeneme na váš profesionální přístup, včasnou pomoc a laskavost. Budeme vám navždy vděční.“ 

mjr. Mgr. Tomáš ADÁMEK, HZS Jihočeského kraje, foto archiv zasažené rodiny a archiv HZS Jihočeského kraje
 

V září 2020 byl spuštěn mezinárodní projekt STAMINA, jehož cílem je vytvořit systém predikce pandemických situací a jejich následného řízení v rámci Evropy i mimo ni. Partnerem tohoto projektu, jenž je v současné době přibližně ve své polovině, se stalo také MV-generální ředitelství HZS ČR, Institut ochrany obyvatelstva, který spolu s Technologickou platformou „Energetická bezpečnost ČR“ zastupuje v tomto projektu Českou republiku.

V dnešní době globalizace a volného pohybu obyvatel napříč státy a kontinenty se jednou z hrozeb pro společnost stal přenos infekčních onemocnění, která mohou mít za následek vážné přeshraniční ohrožení veřejného zdraví. Projekt STAMINA byl plánován již předtím, než celý svět sevřela pandemie onemocnění covidu-19 a naplno nám ukázala, jak důležité je mít správné nástroje pro zvládnutí pandemické situace. Tato globální krize neovlivnila pouze naše zdraví, ale všechny aspekty lidské společnosti. STAMINA si klade za cíl přispět k připravenosti členských států poskytnutím systémů pro lepší předvídání obdobných mimořádných situací a jejich následné efektivní řízení.

O projektu STAMINA
STAMINA je projekt financovaný Evropskou unií v rámci programu Horizont 2020, ve kterém se 37 organizací z Evropy a okolních regionů (Turecko, Tunisko a Velká Británie) spojilo, aby vytvořily nástroj pro efektivní zvládnutí pandemických situací.

Řízení krizí způsobených infekčním onemocně­ním je totiž výzvou nejen kvůli velkému počtu zúčastněných osob, dalekosáhlých celospolečenských dopadů, rozdílné právní, správní, profesní a politické kultury v různých zemích, ale také z důvodu plurality přístupů ke krizovému řízení mezi jednotlivými státy. STAMINA se snaží pomoci překonat tuto výzvu tím, že vyvíjí inteligentní platformu pro podporu rozhodování odborníkům na řízení pandemických krizí na regionální, národní a mezinárodní úrovni s důrazem na evropský prostor.

Cíle projektu
Vize STAMINA byla navržena z pohledu cílového uživatele, tedy aby výsledné nástroje efektivně sloužily relevantním orgánům v boji s pandemií, např. resortům zdravotnictví, nemocnicím či složkám integrovaného záchranného systému.

• Prvním cílem projektu je harmonizovat soubory pokynů a osvědčených postupů ke zlepšení připravenosti a následné reakce států na pandemickou situaci. Každý stát má nyní vlastní plány pro řízení pandemie a nejednotné plány vedou k nekonzistentnímu postupu. STAMINA identifikuje hlavní problémy krizového managementu v těchto národních plánech a zajistí, aby výsledné řešení STAMINA tyto problémy pokrylo. 
• Dále budou poskytnuty nové softwarové nástroje doplňující již existující systémy na úrovni jednotlivých států, Evropské unie a Mezinárodní zdravotnické organizace. Mezi tyto nástroje bude patřit i analýza webu a sociálních sítí v reálném čase s cílem zachytit informace o poten­ciálním vzniku epidemie co nejdříve, ideálně ještě před jejím vypuknutím. Mimo to bude sloužit i k monitoringu důvěry veřejnosti a jejího chování. Z této analýzy pak vzejdou doporučení, jak zacílit kampaň ke zvyšování povědomí a zlepšování důvěry napříč širší veřejností. 
• Také bude vytvořen evropský centrální systém, ve kterém budou shromažďovány informace o zdravotních systémech členských států a dostupných zdrojích (např. vakcínách, antibiotikách nebo volných lůžkách) obdobným způsobem, jak to probíhá aktuálně v ČR v rámci pandemie covidu-19.
• V rámci projektu bude také vytvořen nástroj prediktivního modelování, který z průběžně zadávaných dat vytvoří časový a prostorový vývoj nákazy a umožní její porovnání se základními scénáři a různými přijatými opatřeními.
• Dalším cílem je zvýšit diagnostické schopnosti vývojem nových tzv. point-of-care (POC) přístrojů, které umožní rychle a snadno odhalit přítomnost patogenů v terénu. Tyto přístroje jsou velmi důležité pro situační povědomí v případě rychle se šířící infekční nákazy. Jako POC přístroj bude také vyvinut monitorovací náramek, který bude sledovat zdravotní stav a důležité životní funkce pacienta v izolaci či v karanténě.
• Posledním neméně důležitým cílem je zlepšit spolupráci mezi Evropskou unií a zeměmi třetího světa tak, aby se ideálně zabránilo vypuknutí pandemie předtím, než se rozšíří na území EU. 

ZapojeníInstitutu ochrany obyvatelstva
Institut ochrany obyvatelstva (Institut) je v rámci projektu zařazen do skupiny potenciálních koncových uživatelů a zástupců národních autorit v oblasti plánování a připravenosti. Úkolem této skupiny byla především rozsáhlá rešerše a následná analýza dostupných dat a systémů, které se v současné době používají pro monitoring a řízení epidemií na regionálních a národních úrovních jednotlivých států. Zároveň s tím probíhala řada národních workshopů s příslušnými autoritami s cílem získat názor lidí, kteří by se systémem STAMINA měli v budoucnu pracovat. Jeden z prvních workshopů byl uspořádán Institutem na sklonku roku 2020 a z rozsáhlé diskuse se zástupci poskytovatelů zdravotní péče, zdravotnickými statistiky, zástupci krizového řízení, záchranné služby, zdravotního ústavu apod. vzešla řada doporučení a požadavků. Ty byly předány prostřednictvím hlavního koordinátora projektu (společnost EXUS) skupině technických partnerů STAMINY, kde je sdruženo 21 subjektů z řad softwarových vývojářů, univerzit a datových analytiků, s úkolem implementovat je do STAMINY. Mezitím, co vývo­jáři pracovali na vzniku jednotlivých nástrojů STAMINY, odborníci z Institutu se podíleli na přípravě různých scénářů potenciálních situací, kdy by bylo možné využít jednotlivé nástroje STAMINY. Vybrané scénáře budou následně fyzicky odzkoušeny v průběhu letošního roku ve státech zapojených do řešení projektu s tím, že jednotlivé scénáře budou vždy zaměřeny na využití jednoho či více nástrojů STAMINY (nástroj pro řešení krizí, nástroj pro generování scénářů a prediktivní modelování, systém včasného varování, analýzy webu a sociálních médií, společný operační obraz, monitorovací náramek a přenosná diagnostická zařízení). V ČR se v dubnu připravujeme otestovat SmartKo – zařízení pro individuální monitoring, které umí vedle teploty, tepové frekvence či saturace kyslíku v krvi komunikovat i s COP (společný operační obraz) nástrojem STAMINY, kde se budou veškerá data zobrazovat (ideálně na mapovém podkladu) a dozorující zdravotník bude mít v reálném čase přehled o poloze a stavu lidí v domácí izolaci. Systém by měl umožňovat i automatické vyvolání alarmů či zpětnou komunikaci s monitorovaným člověkem. Dalším využitím tohoto zařízení by mělo být jeho ověření pro potřeby monitoringu pacienta při transportu v izolačním bioboxu, kde je monitoring základních vitálních funkcí prostřednictvím standardního vybavení vozů záchranné služby neproveditelný. Všechny scénáře budou následně vyhodnoceny a povedou k dalšímu vylepšení nástrojů tak, aby celý systém STAMINA mohl být na přelomu let 2022–2023 předán Evropské komisi k finálnímu hodnocení a následnému použití a postupné implementaci do strategie připravenosti na řešení budoucích epidemických krizí. 

Více informací o projektu lze najít na https://stamina-project.eu/. 

kpt. Ing. Michal SETNIČKA, Ph.D., Ing. Klára NAVRÁTILOVÁ, Institut ochrany obyvatelstva, foto stamina-project.eu