Za pár dní po odběru jsem už s kamarády lezl ferraty na Dachsteinu.
Rozhovor s hasičem - dárcem kostní dřeně.
fiala-interview.jpgDíky této kampani se mezi hasiče dostanou informace o tom, co znamená být součástí registru, jak a kde se do něj mohou zapsat, až po informace, co se stane, pokud budou vybráni. Celou kampaň doprovází oficiální plakát, který je vytvořen tak, aby upoutal pozornost a vzbudil zájem o tuto problematiku.
A proč se kampaň zaměřuje právě na hasiče?
„Hasiče jsme oslovili koncem roku s žádostí o to, aby se zapojili do kampaně, protože většina přesně splňuje kritéria pro vstup do registru. Jsou mladí, zdraví, a hlavně kdykoli připraveni nezištně pomoci cizímu člověku“ říká MUDr. Jana Navrátilová z Českého národního registru dárců dřeně.
Navíc mezi hasiči již najdeme ty, kteří pomohli a kostní dřeň darovali. Jedním z nich je i pprap. Josef Fiala, který daroval kostní dřeň pro českého pacienta v září roku 2011.
Podělil se s námi o své zkušenosti, pocity, ale i obavy, které měl.
- Jak jste se o registru dárců kostní dřeně dozvěděl?
Je to už pár let, ale jestli si dobře pamatuji, tak jsem se o registru dozvěděl z letáku na transfúzní stanici, kam chodím pravidelně dávat krev.
- Proč jste se rozhodl do registru vstoupit? Co bylo hlavním motivem?
Hlavním motivem bylo zvýšit šanci nemocných na úspěšné nalezení dárce tím, že se připojím k dalším tisícům lidem, kteří již v registru jsou.
- Jak dlouho jste již v registru zapsán?
Nevím to přesně, ale domnívám se, že v registru jsem někdy od roku 2004.
- Zjišťoval jste si před vstupem do registru nějaké bližší informace? Pokud ano, co Vás zajímalo nejvíc?
Před vstupem do registru jsem si zjišťoval pouze metody případného odběru kostní dřeně.
- Když jste byl na odběrech, myslel jste na to, že telefon může jednou zazvonit právě u Vás?
Určitě, i když ta pravděpodobnost je velice malá, musí člověk počítat s tím, že ten telefon jednou zazvoní.
- Co Vás jako první napadlo, když Vám opravdu zavolali?
V první chvíli jsem byl velice překvapen, že je o mně zájem, ale pak jsem si uvědomil, že je to něco jako výhra v loterii a šance dotáhnout pomoc nějakému konkrétnímu nemocnému do konce.
- Jak na to reagovala Vaše rodina, blízcí? Neměli o Vás strach?
Manželka asi obavy zprvu měla, ale když jsme se dozvěděli, že samotný odběr nijak zásadně neovlivní zdravotní stav a tím pádem fungování rodiny, tak obavy přestala mít a podporovala mě.
- Z čeho jste měl Vy sám největší obavy?
Jelikož se občas zúčastním závodů MTB a odběr se měl uskutečnit v cyklistické sezoně, tak jsem měl obavy pouze z dočasného výpadku v tréninku a v poklesu výkonnosti.
- Jak odběr probíhal?
Jelikož se v mém případě jednalo o odběr krvetvorných buněk separací z krve, je potřeba asi pět dní před odběrem aplikovat růstový hormon, aby se buňky vyplavily do krevního oběhu.
- Jak jste se bezprostředně poté cítil? Bolelo to,….?
Samotný odběr nebolí, probíhá na sále, kde je člověk připojený na přístroj, který separuje krvetvorné buňky. Krev obíhá dokola, vše trvá cca 4 - 5 hodin. Bolesti vznikají pouze odběrem po injekcích růstového hormonu, a to v oblasti zad a také má člověk pocit celkové únavy.
- Děláte fyzicky náročnou práci, jste hasič, na jak dlouho Vás odběr „vyřadil“ z práce?
Odběr mě vyřadil na 3 směny z práce a za pár dní už jsem s kamarády lezl ferraty na Dachsteinu.
- Hasiči mají nyní možnost se díky cílené kampani dozvědět o dárcovství mnohem více. Co byste Vy osobně vzkázal kolegovi, který ještě není úplně rozhodnutý, jestli se nechat do registru zapsat?
Naše práce je spojena s pomocí druhým lidem a zápis do registru je šance posunout tuto pomoc ještě dále bez nároku na odměnu, jen pro dobrý pocit a to rozhodně stojí zato.
kpt. Mgr. Nicole Zaoralová
tisková mluvčí
MV-generální ředitelství HZS ČR
Tel.: 950 819 944
Mobil: 602 215 142
e-mail:nicole.zaoralova@grh.izscr.cz