Když se valí velká voda
Když se řeknou povodně, každý si dokáže představit, co vlastně jsou a co mohou způsobit. Někdo je bohužel zažil na vlastní kůži, ti šťastnější je sledují ve zpravodajských pořadech televizních stanic, rádií nebo o nich čtou v tisku či na internetu a litují obyvatelstvo, kterých se bezprostředně týkají. Téměř vždy, když povodeň nastane, jedná se na jedné straně o ukázku ničivé síly přírody a na straně druhé o ukázku bezmocnosti se jim bránit. Jen si vzpomeňme na katastrofální povodně v roce 1997 a 2002. Od té doby uplynula řada let a i když povodní přibývá, jejich důsledky nejsou tak ničivé jako v předchozích letech a připravenost záchranářů je zdolávat je rok od roku lepší. Velký poddíl na tom mají hasiči, kteří jsou nejen neustále v terénu, ale také jsou součástí skupin, které povodně řeší a řídí. Těmto skupinám se říká krizové štáby a jedná se o jednu z činností v rámci krizového řízení.
Už jako by to bylo zase tady. Je sobota, tři hodiny ráno, když zazvoní mobil a na druhé straně se ozve: „Na řece Moravě a Bečvě hrozí povodně, dostavte se neprodleně na hasiče“. Pokud jste členem krizového štábu, musíte být k dispozici kdykoliv a co nejdříve se dostavit na stanovené místo. Když se všichni sejdeme na hasičích, začneme hned s přípravou pracoviště, nastavíme telefony a emaily a začínáme sbírat co nejvíce informací o povodni. Začíná nám práce s telefonem, počítačem, nad mapami a hlavně vyhodnocování vývoje počasí. Komunikací s našim informačním a operačním střediskem, ve spolupráci s obcemi a hasiči přímo v terénu dáváme dohromady dostupné informace. V tu chvíli přijde výstražná zpráva od našich „rosniček“ V důsledku intenzivních srážek začínají stoupat hladiny menších toků a v průběhu následujících 2 až 3 hodin lze očekávat překročení 3. stupně povodňové aktivity. Po této zprávě a shlédnutí srážkového radaru se relativně poklidná situace zcela mění. Z předchozích zkušenosti je nám jasné, že máme před sebou několik dlouhých dnů a probdělých nocí nepřetržité práce. Mezi tím práce v krizovém štábu nabírá obrátky, a to vše s cílem co nejlépe zvládnout tohoto nezkrotného soupeře. Rozjíždí se velký koloběh činností od zjišťování informací o aktuálním stavu situace, přes analýzu předpovědí počasí a simulaci možného rozsahu povodně až po zpracování a předání nezbytných informací pro obyvatelstvo. Ve chvíli, kdy jsou tyto činnosti v plném běhu a
Uplyne den, dva, pět, deset a často i víc, kdy nepřetržitě bojujeme s povodní a zajišťujeme vše co je potřeba. Naštěstí vše má svůj konec a pokud u povodní vysvitne na delší dobu slunce, je to dobrý signál nejen pro postižené obyvatelstvo, ale i pro nás. Pomalu se tak schyluje k ukončení činnosti krizového štábu a nastává čas bilancování a vyhodnocování. Každá povodeň je svým charakterem jedinečná a pokaždé přinese nové poznatky a zkušenosti, které je potřeba brát vážně. Hned po povodních se tedy začíná pracovat na odstraňování zjištěných nedostatků a tím vlastně začíná příprava na další povodeň, která bohužel zase jednou určitě přijde a opět se v mobilu ozve….. „Hrozí povodně, dostavte se neprodleně na hasiče“.
Ing. David Buček
vedoucí oddělení krizového a havarijního plánování